12061–12120 z 153394 Autoři
Eva Marádová (9)
Narozena 6.2.1951 v Praze. PaeDr., CSc., publikace z oboru zdravé výživy a zdravého životního stylu.
Více od autora
Eva Jiricna (3)
Eva Jiřičná je česká architektka a designérka, aktivní v Londýně a Praze. Má dva architektonické ateliéry – v Londýně a AI Design se sídlem v Praze, který založila s architektem Petrem Vágnerem v roce 1999. Narodila se 3. března 1939 ve Zlíně. Když jí byly čtyři, přestěhovala se s rodiči do Prahy. Vystudovala obor architektury na ČVUT v Praze, potom AVU v ateliéru Jaroslava Fragnera. Od roku 1967 pracovala v pražském ÚBOKu . V létě 1968 odjela na stáž do Londýna, ale československé úřady jí zabránily v návratu po srpnové okupaci. Nastoupila v Ateliéru Louis de Soisson, kde projektovala přístav v Brightonu. Pak začala spolupracovat se známým architektem Richardem Rogersem. Proslavila se díky interiérům londýnských a newyorských módních obchodů a butiků. Pro její stavby je charakteristické použití skla, kovu a i betonu, je známá také díky návrhům skleněných schodů. V Londýně má architektonické studio a od roku 1999 s Petrem Vágnerem pražský ateliér AI Design. Od roku 1996 je profesorkou, vedoucí ateliéru architektury na VŠUP v Praze. Od roku 1997 je členkou londýnské umělecké instituce Royal Academy of Arts. V roce 2007 byla předsedkyní mezinárodní komise vybírající projekt stavby nové budovy Národní knihovny na Letné. Třináct let učila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Deset let žila s architektem Janem Kaplickým, který se poté v roce 1991 oženil s Amandou Levete. V květnu 2011 obdržela čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Eva Jiřičná se označuje za Moravanku a Zlíňačku. Žije ve Velké Británii, často ale cestuje do Prahy, Zlína, Paříže či New Yorku. Na webových stránkách hnutí ANO 2011 byla uvedena jako jeho podporovatelka v sekci "Podporují nás". Přitom pouze podpořila Elišku Kaplický Fuchsovou v rámci komunálních voleb v Praze v roce 2014. Později její jméno ze seznamu zmizelo....
Více od autora
Eva Berglová (6)
PhDr. Narozena 13. 9. 1943 v Grossbreitenbachu , autorka učebnic němčiny.
Více od autora
Europe (5)
Europe je švédská rocková skupina, kterou založili v roce 1979 v Upplands Väsby zpěvák Joey Tempest, kytarista John Norum, baskytarista Peter Olsson a bubeník Tony Reno. Mezinárodní slávu jim přineslo jejich třetí album "The Final Countdown" z 80. let, které se stalo značně komerčně úspěšné a obsahovalo kultovní stejnojmenný hitový singl. Zvuk kapely se vyznačuje směsí hard rocku a glam metalu, v některých pozdějších dílech se objevují prvky heavy metalu.
Více od autora
Eugen Dostál (6)
Eugen Dostál byl český historik umění, výtvarný kritik a vysokoškolský pedagog. Od roku 1908 studoval na Vídeňské univerzitě práva a od roku 1910 také dějiny umění na Ústavu pro rakouský dějezpyt . Roku 1914 obhájil rigorózní práci Die gotische Architektur in Rom. Od roku 1919 do roku 1926 působil jako zemský konzervátor při Státním památkovém úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně. Od roku 1921 byl soukromým docentem, 1923 řádným docentem, 1927 mimořádným profesorem, 1928 řádným profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně. Byl zakladatelem Semináře dějin umění , děkanem a proděkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 1938-1942 působil jako externí profesor dějin umění na bratislavské univerzitě. Byl výtvarným referentem Lidových novin, Moravské orlice, Moravských novin a Radiojournalu Brno , aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Dne 2. července 1940 se v Brně oženil s Olgou Heberovou . Zabýval se zprvu italskou gotickou architekturou, českými iluminovanými rukopisy 14. století a gotickými madonami. Je autorem monografie o Václavu Hollarovi. Roku 1932 objevil v kapli Matky Boží poblíž hradu Veveří v nepůvodním rokokovém rámu vzácný raně gotický obraz Madony. O svém nálezu publikoval článek v německém deníku Prager Presse. Sepsal katalog kroměřížské arcibiskupské obrazárny a publikoval stať o Tizianově obrazu Apollo a Marsyas. Později se věnoval také modernímu umění a publikoval medailony historiků umění Karla Boromejského Mádla, Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila.
Více od autora
Etgar Keret (7)
Etgar Keret je izraelský spisovatel. Stěžejní část jeho díla tvoří povídky, věnuje se však také psaní scénářů, poezie, divadelních her a komiksů. Keret se narodil Efrajimu a Orně Keretovým, kteří přežili šo'a. Spolu se svou manželkou, herečkou Širou Gefenovou, bydlí v Tel Avivu. Keretovy knihy dosáhly velkého úspěchu a mnohé z nich se staly bestsellery v Izraeli i zahraničí. Svým dílem se Keret řadí mezi generaci mladých izraelských spisovatelů , kteří začali působit v polovině 90. let 20. století. Roku 1992 vydal svou první knihu Potrubí , jíž se však v době vydání téměř nedostalo pozornosti. Až po úspěchu povídky Stesky po Kissingerovi se začalo prodávat také Potrubí, jež vyšlo znovu v aktualizovaném vydání. Inspirováni tímto úspěchem vydali mnozí mladí autoři své sbírky povídek, v nichž je zřetelný Keretův vliv, ovšem jen málokteří z nich dosáhli takového úspěchu jako on. Keret sám vydal svá další díla, mj. komiks ve spolupráci s ilustrátory Rutu Modanovou a Asafem Chanukou. Keret patří mezi nejpřekládanější autory píšící hebrejsky. Jeho povídky i knihy se dočkaly překladu do angličtiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny i češtiny. O jeho významu svědčí také to, že roku 2010 obdržel francouzský Řád umění a literatury Keret je také autorem několika filmových scénářů , za něž byl několikrát oceněn. Od roku 1995 přednáší na katedře filmu na Telavivské univerzitě a dnes přednáší také na Ben Gurionově univerzitě v Negevu. Některé Keretovy básně zhudebnili hudebníci jako Evjatar Banaj nebo Eran Cur. Styl Etgara Kereta je často charakterizován jako postmoderní, absurdní a humoristické. Je plná květnatých frází, klišé, známých symbolů a imitace popkultury, kterou ironizuje, a to vše se většinou pojí se slangem a hovorovým jazykem. Postmoderní charakter se projevuje také zpochybňováním hranice mezi vysokou...
Více od autora
Eros Ramazzotti (5)
Eros Ramazzotti je uznávaný italský zpěvák, skladatel a hudebník známý svým osobitým hlasem a romantickými baladami. Jeho kariéra začala na počátku 80. let, kdy vyhrál jednu z kategorií na slavném hudebním festivalu v Sanremu, což ho vyneslo do popředí zájmu. V průběhu let se Ramazzotti stal jedním z nejpopulárnějších umělců v Itálii a díky svým vícejazyčným nahrávkám získal významný mezinárodní úspěch, zejména ve španělsky mluvícím světě.
Více od autora
Ernie Pyle (5)
Ernest Taylor Pyle byl americký novinář a válečný zpravodaj, který získal Pulitzerovu cenu a který je nejlépe známý svými příběhy o obyčejných amerických vojácích během druhé světové války.
Více od autora
Ernest Chausson (5)
Ernest Chausson byl významný francouzský skladatel z období romantismu, který se narodil 20. ledna 1855 a zemřel 10. června 1899. Ačkoli Chaussonovo dílo nebylo tak plodné jako díla některých jeho současníků, je známé svou hlubokou expresivitou a jedinečnou směsí vlivů skladatelů jako César Franck a Richard Wagner. Jeho skladatelská tvorba zahrnuje orchestrální díla, komorní hudbu a písně.
Více od autora
Érik L'Homme (5)
Erik L'Homme se narodil roku 1967 v Grenoblu. Dětství strávil v kraji Drome, kde vyrůstal v úzkém kontaktu s přírodou. Odsud pramení jeho záliba v dobrodružstvích všeho druhu, se kterou se pojí i láska ke knihám. Po získání diplomu z historie se vydal po stopách hrdinů svých oblíbených knih, dobrodruhů a básníků. Objevovat daleké neznámé kraje. Jeho cesty ho zavedly i k horským masívům Střední Asie, ocitl se na stopě divochů, zamířil až na Filipíny hledat bájný poklad. V nakladatelství Harmattan vyšla jeho první kniha o jazyce a kultuře starobylého národa, žijícího někde na pomezí Pákistánu a Afghánistánu. V současné době žije v Provence a svůj čas dělí mezi žurnalistiku , dlouhé procházky a psaní románů.
Více od autora
Erich Kuby (5)
Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského
Více od autora
Eoin Dempsey (4)
Narodil se v Dublinu. V mládí rád skákal se svými přáteli do tamního moře, a na škole hrál ragby. Jeho snem bylo hrát ragby za Irsko, avšak pro nedostatek talentu se později dal na dráhu rockové hvězdy - hrál v rockové skupině. Bohužel se z něj nestala ani rocková hvězda. Později učinil další špatné rozhodnutí, když se přihlásil na vysokou školu obchodní, která jej moc nebavila. Při pobytu v New Yorku se rozhodl zkusit napsat svůj první román. Odmítlo ho více jak 150 vydavatelů, Eoin se však nevzdával. Strávil rok v Austrálii, kde se mu nedařilo najít stálé pracovní místo, a tak se vrátil zpět do Dublinu a zkoušel znovu psát, zatímco si hledal práci zde. Jeho žena Jill jej však přesvědčila k odchodu za její rodinou do Philadelphie, bohužel právě, když se hroutila ekonomika. V té době si zde snažil udržet své zaměstnání a přitom dopsal román Finding Rebecca, kterého se prodalo přes 150 000 kopií. V roce 2010 konečně našel práci, která ho baví, a začal vyučovat děti na základních školách. Později vydal román The bogside boys o konfliktu v severním Irsku. V roce 2018 mu vyšel román Bílá růže, černý les a nyní má rozpracovaná další díla. S manželkou Jill má dva syny, a společně se věnují Eoinovu oblíbenému sportu - golfu.
Více od autora
Emilie Richards McGee (3)
Americká autorka romantických a detektivních příběhů. Původním povoláním rodinná terapeutka.
Více od autora
Émilie Gillet (5)
Francouzská odborná novinářka, jezdkyně. Pravidelně píše do časopisů o koních, autorka několika knih o koních, též autorka populárně-naučných knih pro děti i dospělé, specializace zejména na biologii.
Více od autora
Emil Holub (5)
Emil Holub, křtěný Emilian Carl Johann Holub byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872–1879 a 1883–1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku. Na jeho druhé expedici jej doprovázela jeho manželka, spolupracovnice Růžena Holubová. Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej podle jeho pozdějších slov silně ovlivnil. První ročník gymnázia studoval na německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24. února 1872 promoval a získal titul doktor medicíny. Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi v městě Dutoitspan mezi hledači diamantů. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu – „vědecké safari“ na území bečuánských kmenů, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy. Dne 3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. b...
Více od autora
Emanuel Nečas (9)
Narozen 8.8.1943 v Brně. MUDr. CSc., asistent patologické fyziologie, práce z oboru.
Více od autora
Emanuel Jindřich Popera (6)
Narozen 7.1.1895 v Kopidlně, zemřel 24.1.1964 v Palma de Mallorca . Propagátor kulturních styků česko-amerických, básník, autor knih pro mládež, překladatel z angličtiny, emigrant po 1948.
Více od autora
Ema Labudová (3)
Ema Labudová se narodila v roce 1999 a v rámci čtyřiadvacetileté historie Literární ceny Knižního klubu se stala nejmladší vítězkou. Novelu Tapetář napsala ještě na gymnáziu. Hispanistiku studuje na Univerzitě Karlově.
Více od autora
Else Müller (6)
Else Müller žije ve Frankfurtu nad Mohanem. Pracuje jako terapeutka, organizuje kurzy autogenního tréninku. Je autorkou několika úspěšných knih.
Více od autora
Elli H Radinger (6)
Elli H. Radinger je německá novinářka a spisovatelka, která se zabývá vlky. Po maturitě pět let pracovala jako letuška a tlumočnice letů jedné americké společnosti. Studovala práva se zaměřením na právo letectví a poté pracovala jako právník, ovšem ne v této oblasti. S Güntherem Blochem a dalšími v roce 1991 založila Společnost na ochranu vlků , které deset let předsedala. Od roku 1991 vydává časopis Wolf Magazin, německý časopis o vlcích a jiných psovitých šelmách. Od roku 2005 vychází Wolf Magazin každý měsíc jako bezplatný newsletter. Mezi lety 1995 a 2018 se autorka podílela na výzkumu vlků v americkém národním parku Yellowstone. Aby mohla svou 13letou fenu Shiru provázet v poslední fázi jejího života, přerušila Radingerová výzkum vlků. \"Shira je má rodina a má přednost. Tohle jsem se naučila od vlků.\" Další informace na internetových stránkách autorky: www.elli-radinger.de a www.wolfmagazin.de
Více od autora
Eliška Walterová (6)
Eliška Walterová je česká pedagožka, která se zabývá srovnávací pedagogikou a analýzou zahraničních vzdělávacích systémů a možnostmi využití jejich zkušeností v českém vzdělávání. Je rovněž autorkou nových vzdělávacích programů, které reflektují potřeby škol i žáků a žákyň. Na Pedagogické fakultě UK založila výzkumné pracoviště. Je autorkou knihy Školství - věc /ne)veřejná, která zpracovává výsledky analýz názorů a postojů české veřejnosti ke školství a vzdělávání včetně názorů na jeho vývoj, reformy a současné problémy. Od roku 2015 je členkou Vědecké rady Fakulty humanitních studií, UTB ve Zlíně. Od roku 1998 do 2014 byla ředitelkou Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání. Od roku 2004 do 2016 byla členkou World Council of Comparative Education Societies .
Více od autora
Eduard Pittich (6)
Narodil sa v Bratislave v roku 1940. Je autorom teórie pohybu malých telies slnečnej sústavy s uvážením negravitačných síl. Pracoval v obore dynamiky a vývoja komét a zaoberal sa pohybmi prachových častíc na heliocentrických dráhach a ich ovplyvnením tlakom slnečného žiarenia. Eduard Pittich má veľkú zásluhu na vybudovaní Astronomického a geofyzikálneho observatória Univerzity Komenského v Modre-Pieskoch a venoval sa tiež popularizácii astronómie ako úspešný autor populárno-vedeckých kníh. Napísal vedecké práce o problematike fyzikálnych procesov v kométach v domácich a zahraničných vedeckých a odborných časopisoch. V roku 1973 sa zúčastnil na expedícii, ktorá pozorovala zatmenie Slnka v Nigérii. Po absolvovaní vysokoškolského štúdia na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave bol Eduard Pittich pracovníkom Astronomického ústavu v Bratislave. Od roku 1973 externe prednášal na Prírodovedeckej fakulte UK. Od roku 1988 je Eduard Pittich držiteľom Striebornej čestnej plakety SAV Dionýza Štúra za zásluhy v prírodných vedách a od roku 1987 Zlatej medaily ČSAV za rozvoj programu INTERKOZMOS. V roku 1996 menom Pittich pomenovali planétku.
Více od autora
Eduard Pergner (2)
Eduard Pergner byl český textař a scenárista, otec moderátorky, zpěvačky a herečky Terezy Pergnerové a Borise Pergnera. Mládí prožil s matkou v Lužné u Rakovníka, kam se vracel i v dalších letech. Vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Na Kladně pracoval v dolech a v roce 1960 stál u zrodu divadélka Quo vadis v Kladně , kde byl také autorem všech divadelních her, po zásahu cenzury byla činnost divadla ukončena v roce 1962. Poté působil v Praze. Od roku 1972 psal písňové texty pod pseudonymem Boris Janíček. Písně s jeho texty zpívali např. Michal David, Jitka Zelenková, Karel Gott, Petr Spálený nebo Michal Penk. Mezi nejznámější z jím otextovaných písní patří např. Ty mi smíš i lhát, Josefína nebo Děti ráje. Kromě divadelních her byl autorem námětů a scenáristou filmů, např. Strašidla z vikýře, Discopříběh a Discopříběh 2. V dalších filmech vystupoval v menších rolích, případně napsal texty písní. Je pohřbený v Rakovníku.
Více od autora
Eduard Krainer (5)
Narozen 10. 8. 1971. Bezpečnostní konzultant a lektor, bývalý policista a vojenský zpravodajec, autor románu.
Více od autora
Eduard Herold (9)
Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold byl český malíř, ilustrátor, kritik umění a spisovatel. Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové. Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Školu dokončil roku 1844, byl ovliněn nejvíce Mánesem a profiloval se jako krajinář – realista. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných , od roku 1863 také Umělecké besedy. Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi; jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací. V letech 1868 – 1877 spolupracoval příležitostně s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací, například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi . Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen , Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Napsal také román Čertova krčma. Ke konci života vyučoval kresbu. Zemřel roku 1895 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Byl dvakrát ženat. S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou měl syna Jindřicha/Heinricha a dceru Boženu , obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti prv...
Více od autora
Dušan Kováč (9)
PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...
Více od autora
Dušan Frič (3)
Narozen 11.3.1924 ve Zlonicích u Kladna, zemřel 2.1.1989 v Praze. RNDr., asistent katedry geografické geologie, práce z oboru regionální geografie, zakladatel časopisu Lidé a země.
Více od autora
Drahomír Illík (4)
Autor publikací o Japonsku, divadelní hry,česko-čínské konverzace, fotograf.
Více od autora
Donald MacIntyre (2)
Donald George Frederick Wyville Macintyre . Britský důstojník britského Královského námořnictva, za 2. světové války během bitvy o Atlantik se osvědčil jako úspěšný velitel eskort konvojů. Napsal mnoho knih o britských námořních dějinách.
Více od autora
Donald Emrys Strong (3)
Dr., britský archeolog, zabýval se uměním a architekturou římského světa. Autor publikací o antickém umění.
Více od autora
Dominik Filip (8)
V roce 1902 vystudoval přírodopis a zeměpis na Filozofické fakultě v Praze. Tři roky pak působil na reálce v Kostelci a poté v Praze jako středoškolský profesor. V letech 1934–44 řídil časopis pro dětskou literaturu Úhor. Psal romány , biblické legendy , pohádky i vědecko-populární literaturu.
Více od autora
Dmitri Shostakovich (8)
Dmitri Shostakovich byl významný sovětský skladatel a klavírista, proslulý svými symfoniemi, komorní hudbou a koncerty. Narodil se 25. září 1906 v Petrohradě v Rusku a jako klavírista i skladatel byl zázračným dítětem. Šostakovičovu kariéru hluboce ovlivnilo politické klima Sovětského svazu a jeho složité vztahy s vládou ovlivnily jeho tvorbu. Přestože čelil značnému tlaku ze strany státu, aby se přizpůsobil socialistickému realismu, vyvinul si osobitý styl, který zahrnoval širokou škálu emocí, od satirických a rozmarných až po tragické.
Více od autora