Všichni Autoři a témata

František Kmoch (8)

František Kmoch byl český hudební skladatel a dirigent, proslulý svým přínosem pro žánr dechové hudby. Narodil se 1. srpna 1848 v Kolíně a již za svého života se stal jednou z nejvýraznějších osobností české hudby. Kmochovo dílo je známé zejména díky pochodům, polkám a valčíkům, které často nesly vlastenecký a folklorní charakter. Jeho skladby jsou oceňovány pro svou melodickou bohatost a rytmickou vitalitu.

František Klokner (6)

Narozen 10.11.1872 v Praze, zemřel 8.1.1960 v Praze. Ing., profesor statiky pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru.

František Jan Vavák (8)

František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...

František Hrnčíř (9)

František Hrnčíř byl vlastenecký učitel a spisovatel, zejména historických knih pro mládež. Studoval v Hradci Králové a v Jičíně, působil jako učitel na různých místech, pro své vlastenecké nadšení nakonec přesazen do Bobnic u Nymburka. Napsal množství článků a fejetonů do různých pedagogických časopisů a vydal přes 100 povídek, dětských báchorek a loutkových her, zčásti pod pseudonymy Figulus, Fr. Drnkačka, K. Antor aj. Napsal populární knihy o dějinách téměř všech evropských národů a nejznámější byly jeho "Obrázkové dějiny národa československého", které vyšly v několika vydáních. Působil také jako redaktor a nakladatel.

František Hobizal (10)

František Hobizal byl český římskokatolický kněz a spisovatel, autor knih zabývajících se náboženskými tématy, historií a Šumavou. Vysvěcen na kněze byl roku 1956. Zasloužil se o rozvoj poutního kostela na Lomečku. V roce 2000 byl jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Po celý život byl skautem, jeho skautská přezdívka byla Kukůskůs, mezi trampy se mu říkalo Mamakona. Jeho poslední působiště bylo v Bavorově a Bílsku.

František Herman (7)

Czech bassoonist. Born 10 April 1942 in Náchod . Member of The Czech Philharmonic Orchestra since 1967, soloist since 1986. Founder of Collegium Musicum Pragense.

František Ferdinand Šamberk (9)

Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.

Frank Valdor (1)

Frank Schöbel (10)

Frank Schöbel je známý německý zpěvák a herec, který se během své kariéry stal jedním z nejpopulárnějších hudebních umělců ve východním Německu . Narodil se 11. prosince 1942 v Lipsku a proslavil se v 60. a 70. letech 20. století řadou hitů, které rezonovaly u tehdejší mládeže. Schöbelova hudba zahrnuje různé žánry včetně šlágru a popu a během své kariéry vydal řadu alb.

Frank J Kinslow (5)

Dr. Frank J. Kinslow je chiropraktik, učitel neslyšících a doktor klinického spirituálního poradenství s evropskými kořeny . Jak už to u vojáků chodí, celá rodina se každých 18 měsíců stěhovala na nové působiště, což bylo velmi zatěžující, a tak se jeho rodiče stali alkoholiky. V období puberty se začal věnovat východním moudrostem , cvičil jógu, učil se hypnózu a bojová umění, studoval Einsteinovu teorii relativity, z čehož čerpal a což ho provází až do dneška. Ve 20 se oženil, měl 3 děti a zůstal ženatý 30 let. Pak v 61 letech přišla krize.. Studoval a učil léčivé metody více než 35 let. Čerpá z jeho klinických a osobních zkušeností, z hlubokého poznání východních duchovních nauk a z vášnivého zájmu o relativitu a kvantovou fyziku. V roce 2007 Frank objevil a založil proces okamžité léčby Quantum Entrainment . To se zrodilo v období životní krize, deprese a hlubokého duševního utrpení. Brzy ocitl na „mrtvém bodě". Zkrátka se mu propadla půda pod nohama a svět, pro který žil, se mu zhroutil. Ztratil svou práci, zhoršilo se mu zdraví a nebylo kam jít. Z ničeho nic prozřel, vzchopil se a začal pro sebe vytvářet nový, pestrý a plnohodnotný život. Pustil se do přednášení a psaní s takovou lehkostí a jasností, že během několika následujících měsíců naučil tisíce lidí ze všech koutů světa, jak mohou pro sebe vytvořit život, po kterém touží. Jeho knihy se brzy staly bestsellery v oblasti alternativní léčby. V roce 2012 Frank založil technologii Kinslow Systém. Quantum Entrainment je bijícím srdcem této technologie. Aktuálně Frank pokračuje v rozvoji Kinslow Systému a v psaní ve velké míře. Ročně přednáší na několika mezinárodních seminářích. Žije na Floridě se svou českou ženou Martinou....

Françoise Giroud (4)

Francouzská novinářka, scénáristka, beletristka, autorka biografií a politička.

François Coppée (8)

Francouzský spisovatel.

François Cavanna (8)

François Cavanna byl francouzský spisovatel a novinář. Narodil se francouzské matce a italskému otci ve městě Nogent-sur-Marne nedaleko Paříže. V roce 1945 začal pracovat pro deník Libération. V roce 1960 spoluzaložil satirický měsíčník Hara-Kiri a později stál u zrodu magazínu Charlie Hebdo. Později se věnoval například psaní autobiografických textů. Za svůj román Les Russkoffs získal v roce 1979 cenu Interallié. Zemřel v roce 2014 ve věku devadesáti let.

Franco Lucentini (3)

V roce 1952 došlo k setkání Carla Fruttera s Francem Lucentinim. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Francis Ford Coppola (6)

Americký filmový režisér, producent, scenárista a spisovatel.

Francis Fitzgerald, (8)

Fischerová Daniela (8)

Fiona Harper (8)

Když jsem byla dítě, byly mi vyčítány dvě věci: že jsem neustále ležela v knihách a žila ve svém vysněném světě. Od té doby se toho příliš nezměnilo, snad jen to, že obě mé vášně jsem využila při psaní knih. Psát jsem začala v roce 2004, poté co jsem v šuplíku našla pár poznámek z doby, kdy jsem toužila dát své představy na papír, ale nenašla jsem k tomu odvahu. Když můj nejmladší potomek nastoupil do školy, našla jsem mezi obvyklými domácími pracemi dostatek času a odvahy k tomu, abych napsala svůj první román. Má vášeň mě znovu pohltila. V roce 2005 jsem poslala nakladateli rukopis a s hrůzou očekávala verdikt. K mému velkému překvapení se jim kniha líbila a v listopadu téhož roku jsem měla svou první knihu na pultech knihkupectví. Od té chvíle šlo všechno jako po másle. Za první knihu Blind-Date Marriage jsem získala několik ocenění, včetně prestižní ceny romantických spisovatelů RITA v roce 2007. Žiji v Londýně, ale když je hezké počasí, ráda vyrazím na výlety po anglickém venkově či skotské vysočině. Baví mě vařit, miluji dobrá jídla, zejména ta, která jsou ochucená skořicí. Stále ještě ráda ležím v knihách, pokud mi to čas dovolí, a sledování filmů – obzvlášť romantických - je mou druhou vášní. K tomu ale musím být vybavena horou papírových kapesníčků, protože vím, že je před koncem – ať už šťastným, nebo smutným - budu potřebovat.

Fernando Pessoa (9)

Fernando António Nogueira Pessoa , známý častěji jako Fernando Pessoa, byl portugalský spisovatel a básník. Pessoa je vedle Luíse de Camões považován za největšího portugalského básníka; někteří kritici jej řadí mezi nejreprezentativnější básníky 20. století. Pessoa prožil dětství a část mládí v jihoafrickém Durbanu, kde se mu dostalo vzdělání v angličtině; angličtina tak byla vedle portugalštiny Pessoovým druhým literárním jazykem. Fernando Pessoa byl v občanském životě nenápadným korespondentem několika lisabonských firem. Za svého života nepublikoval téměř nic. Své básnické dílo napsal pod mnoha jmény, které nejsou prostými pseudonymy, nýbrž, jak Pessoa sám napsal, heteronymií: Álvaro de Campos, Ricardo Reis a Alberto Caeiro byli obyvateli Pessoova vnitřního světa, vzniklými fragmentárností Pessoovy osobnosti, kterou básník pociťoval od dětských let. Pessoa byl také zednářem a vyznavačem mystického portugalského vlastenectví . Pessoa přeložil řadu portugalských knih do angličtiny. Přeložil do portugalštiny mimo jiné "Šarlatové písmeno" Nathaniela Hawthorne, povídky O. Henryho a básně "Havran", "Annabel Lee" a "Ulalume" Edgara Allana Poe, který ho spolu s Waltem Whitmanem silně ovlivňoval. Kromě toho Pessoa přeložil do portugalštiny řadu knih theosofů jako Charles Webster Leadbeater a Annie Besant. V letech 1912-14, když žil se svou tetou "Anicou" a bratranci, se účastnil "semi-spirituálních setkání", které byly prováděny doma, ale byl považován za "zpožďovací prvek" ostatních členů zasedání. Pessoaův zájem o spiritismus byl probuzen ve druhé polovině roku 1915, při překladu theosofických knih. Zájem byl prohlouben koncem března 1916, kdy náhle začal mít zkušenosti, kde se stal médiem, které byly odhaleny automatickým psaním. 24. června Pessoa napsal impozantní dopis své tetě a kmotře. Poté žil ve Švýcarsku se svou dcerou a synem, v němž popisuje tento "tajemný případ...

Federica Magrin (5)

Federica Magrin je italská autorka, ilustrátorka a překladatelka. Přes 10 let pracovala ve vydavatelství, nejprve jako redaktorka ve Edizioni De Agostini, nyní na volné noze. Zaměřuje se na knihy pro děti, ale píše též vzdělávací texty a příběhy a překládá novely. Pro White Star Kids udělala knihu Atlas měst. Vyhrála stipendium na studium umění na Universidad Europea v Madridu po jeho dokončení se specializovala na ilustrace v dvouletém kurzu. Později byla vybrána ke školení digitálního čištění v prestižním animačním studiu SPA pod vedením Fernanda Moroa, kde velmi rozvinula svou schopnost kreslení. Kreslení bylo její vášní od doby, co vzala do ruky svou první tužku.

Fayrene Preston (6)

Fayrene Preston Nevyrůstala jsem s touhou stát se spisovatelkou. Kdyby mi byl někdo řekl, že jednoho dne budu psát romance pro známé vydavatelství, byla bych mu odsekla, ať si lehne do postele a vstane, až mu bude lépe. O moc lépe! Moje spisovatelská kariéra to bylo skutečné dobrodružství. Plánovala jsem si život a on se mi vymknul z rukou a zahnul kamsi za roh. A pokračoval úplně jiným směrem. Svou první romanci jsem začala psát, abych si zkrátila dlouhé chvíle během rekonvalescence po rozsáhle operaci. Asi po osmi letech jsem ji objevila a na návrh přítelkyně jsem ji oprášila, upravila a poslala do nakladatelství. To, co následovalo, je jako román – nádherný, rozkošný s překvapivým rozuzlením. Od té doby píšu romance a mám radost, že mohu dělat to, co mě baví. Dostávám áopisy od věrných čtenářů romantických příběhů a jejich ohlasy mě,vždy dojímají. Jsem plachá, vyrovnaná a beznadějně romantická. Když mi bylo třináct let přečetla jsem si poprvé a naposledy Odváté větrem. Byla jsem z toho úplně vedle kvůli tomu, jak ta kniha skončila. Snila jsem o jiném, šťastnějším konci, kde by se Rhett Butler vrátil zpět k Scarlett O’Harové. Dodnes se nemohu dívat na filmy, anebo číst knihy, které se neskončí šťastně. A proto tak ráda píšu romance. Jsem si jistá, že všechny postavy mých příběhů budou žít šťastně na věčné věky.

Faye Kellerman (7)

Tato stále krásná a úspěšná autorka vystudovala matematiku a dentální chirurgii na Kalifornské univerzitě v LA, ale svému oboru se nikdy nevěnovala. Stala se matkou čtyř dětí v domácnosti, než děti trochu odrostly a Faye mohla konečně začít psát. Svou první knihu vydala v roce 1986, a hned to byl raketový úspěch. Tajemstvím velké obliby jejích knih u čtenářů je možná citlivá kombinace detektivního žánru s prostředím harmonické rodiny hlavních postav, a také výrazné motivy židovské kultury v Americe. Sama ortodoxní židovka, zasadila autorka své postavy do rozvětvené komunity lidí, o kterých toho hodně ví. Hlavními hrdiny nyní už 12 knih jsou policejní detektiv Peter Decker a jeho žena Rina Lazarusová. Jejich rodina se díl od dílu vyvíjí, stárne , a tak v posledních letech napsala autorka už dva detektivní příběhy s nejstarší dcerou rodiny, Cindy Deckerovou, která kráčí ve stopách svého otce jako policistka. Mimo rodinu Deckerovou napsala autorka také dva historické romány a jeden horor. Faye je také ne zrovna feministicky známá jako manželka „toho slavného spisovatele thrillerů“ Jonathana Kellermana. Jsou vlastně jediný manželský pár, v kterém se každý se svými vlastními tituly drží ve stejnou dobu v žebříčku nejprodávanějších knih. Manželé Kellermanovi už také napsali dvě knihy společně. A aby nebylo málo spisovatelů pod jednou střechou, jejich nejstarší syn Jesse se také dal na literaturu a divadelní hry.

Ève Ruggieri (2)

Eve Ruggieri, známá francouzská muzikoložka, se narodila ve francouzském Limoges. Je autorkou několika životopisných knih o světových skladatelích a pěvcích

Eve Ensler (8)

Eve Ensler je americký dramatik, umělec, feminista a aktivista, nejznámější pro svou hru Vagina Monologues. Hra byla přeložena do 48 jazyků a hrána více jako ve 140 zemích.

Evangelos Papathanassiou (9)

Evan Dorkin (7)

Americký komiksový scénárista a kreslíř.

Eva Syřišťová (6)

Docentka Eva Syřištová je psychoterapeutka a psycholožka, světová osobnost s ojedinělým a obětavým přístupem k nemocným. Po studiích psychologie na Karlově univerzitě nastoupila v padesátých letech do psychiatrické léčebny. Nedokázala se však smířit s tehdejším autoritativním přístupem k nemocným a proto postupně vypracovala vlastní metodiku založenou na rozhovorech, důvěře a respektu. Tento přístup v řadě případů pomohl psychotikům brát méně léků a někdy se navracet k normálnímu životu. Podle její teorie se bludy psychotiků nedají "léčit" a vyvracet, ale lze je pomocí trpělivých rozhovorů a vysokým osobním vkladem "opouzdřit" a zneškodnit. Eva Syřišťová svým přístupem k pacientům tehdy daleko předběhla svou dobu. Po roce 1968 znovu upadla u režimu do nemilosti. Tehdy už ale byla osobností mezinárodního věhlasu. Zajímala ji imaginace duševně nemocných, srovnávala logiku jejich světa s uměleckou tvorbou. Propagovala arteterapii. Nakonec došla k závěru, že za mřížemi léčeben a mezi lidmi sužovaných duševním utrpením našla svou svobodu, protože jim pomáhala a oni svým způsobem pomáhali jí. Vedle odborných prací píše Eva Syřišťová i knihy pro širší veřejnost, které se v oboru staly klasikou . V současné době se zabývá realitou snu. Její nekonečná zvídavost, hluboce lidský přístup a stoprocentní nasazení jsou v dnešní době až neuvěřitelné.

Eva Štolbová (2)

Narozena 18.2.1935 v Ústí nad Labem, zemřela 29.10.1993 v Praze. Íránistka, práce z oboru, překlady z perštiny a tádžičtiny.

Eva Staňková (2)

Narozena 20.11.1974 v Děčíně. Výtvarnice a ilustrátorka, kurátorka sbírky výtvarného umění při oblastním muzeu v Děčíně.

Eva Schmidt (7)

Německá historička umění.

Eva Lacinová (7)

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka.

Eva Križanová (6)

Významná pracovníčka Slovenského pamiatkového ústavu, podieľala sa na mnohých záchranných výskumoch, autorka odborných publikácií o pamiatkach.

Eva Jandová (2)

Doc. PhDr. Eva Jandová, Ph.D. obor činnosti: morfologie, derivatologie, syntax, textová syntax, obecná lingvistika Katedra českého jazyka Ostravská univerzita v Ostravě

Eugen Lennhoff (5)

Rakouský publicista; autor publikací o dějinách tajných společností, zvl. o svobodných zednářích.

Eudora Welty (5)

Eudora Alice Weltyová byla americká spisovatelka, novinářka a fotografka. Patřila k představitelům „druhé vlny jižanské literatury“. Vystudovala anglickou literaturu na University of Wisconsin–Madison a reklamu na Kolumbijské univerzitě, po absolutoriu pracovala jako novinářka ve státě Mississippi. Také fotograficky dokumentovala dopad velké hospodářské krize na venkovské obyvatelstvo. V roce 1936 vydala první povídku „The Death of a Traveling Salesman“. V době jejích literárních začátků jí pomáhala svými radami Katherine Anne Porterová. Díky Guggenheimovu stipendiu Weltyová cestovala po Evropě, přednášela na Univerzitě v Cambridgi i na Harvardově univerzitě. V roce 1969 byla přijata do Americké akademie umění a věd. Byla představitelkou psychologického realismu, ve svých knihách vycházela ze specifické jižanské mentality a lokální vypravěčské tradice, nechávala se však také inspirovat světem antických mýtů. Třikrát získala O. Henryho cenu . V roce 1973 jí byla udělena Pulitzerova cena za román Optimistova dcera, v roce 1980 převzala Prezidentskou medaili svobody a v roce 1983 se stala laureátkou National Book Award za paperbackové vydání sebraných spisů. V roce 1998 se stala první žijící osobou, jejíž kniha vyšla v sérii literární klasiky Library of America. V roce 2000 byla zařazena do National Women's Hall of Fame. Patří k osobnostem, jejichž obraz je součástí washingtonské Národní portrétní galerie. Její dům v Jacksonu slouží jako muzeum a v roce 2004 byl zařazen na seznam National Historic Landmark.

Esther Meynell (4)

Britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností.

Erna Pfeiferová (4)

RNDr., autorka učebnic a materiálů pro výuku.

Erik Satie (7)

Erik Satie francouzský skladatel a klavírista, narozený 17. května 1866 v Honfleuru v Normandii. Je známý svým novátorským a nekonvenčním přístupem ke kompozici a svým vlivem na avantgardu počátku 20. století. Satieho hudba se vyznačuje jednoduchostí, vtipem a melodickou elegancí. Pro svůj slavný soubor klavírních skladeb, které navozují klidnou a kontemplativní náladu, vymyslel termín "Gymnopédie". Mezi jeho další pozoruhodná díla patří "Gnossiennes", "Sarabandes" a "Nocturnes".

Erich Herold (9)

Český indolog, afrikanista a muzeolog. Po ukončení gymnázia studoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK. Titul PhDr. získal 1953. V letech 1950–52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952–59 v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1957-58 byl na studijním pobytu v Indii. Od roku 1959 pracoval až do své smrti v Náprstkově muzeu nejprve jako vedoucí oddělení, pak ředitel muzea a tvůrce jeho nové koncepce, v letech normalizace jako odborný pracovník. Do Indie se v 60. letech několikrát vrátil na kratší studijní pobyty. V 50. a 60. letech spravoval muzejní indické sbírky; od poloviny 60. let se intenzivně zabýval tradičním uměním subsaharské Afriky. Uspořádal výstavy tohoto umění, první svého druhu v Československu, k nimž připravil zasvěcené katalogy. Na téma afrického umění napsal rovněž řadu publikací. Jeho stěžejním dílem je obsáhlá monografie African Art , která v letech normalizace mohla vyjít pouze cizojazyčně. Zásadním způsobem přispěl k objevení řezbářství kmene Bété z Pobřeží slonoviny. Objevné byly i jeho studie o africkém uzlu moudrosti – rozšifrování historie a původního významu dvojitého uzlu, a o afroportugalské slonovině, kterou identifikoval ve sbírkách Národního muzea. Připravil koncepci knihy o mimoevropských maskách, do níž napsal kapitoly o maskách afrických a indonéských . Kromě afrického umění se i nadále věnoval problémům asijských kultur; v 70. letech spravoval v NpM sbírky Indonésie, jihovýchodní Asie a asijských zbraní. Vypracoval koncepci a výrazně se podílel na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově . V 70. a 80. letech zpracovával mimoevropské umění a artefakty v zámeckých sbírkách a je autorem expozice na zámku v Opočně . Založil sborník Annals of the Náprstek Museum a měsíční programy muzejních aktivit pro veřejnost, které provázely Výstavy měsíce. Společně se svou ženou přeložil knihu J. G. Frazera Zlatá ratolest o magii, mýtech a ...

Eno Raud (5)

estónsky autor detskej literatúry. Univerzitu v odbore estónsky jazyk ukončil v r. 1952. Neskôr pracoval v Estónskej národnej knižnici a v Estónskom združení vydavateľov. Na spisovateľskú dráhu sa dal až v dôchodkovom veku. medzi jeho najznámejšie diela patrí séria o Machnáčikov, Rukávnikovi a Sandálikovi.

Engelbert Kötter (7)

Engelbert Kötter je profesionální zahradník, specializovaný novinář a spisovatel beletrie, který je autorem více než tuctu domácích a zahradních knižních rádců. Současně je šéfredaktorem specializovaných časopisů v ekologii a pet shopu a pracuje jako konzultant zahradního centra. Pro televizi Engelbert Kötter sleduje trendy kolem zeleného bydlení - uvnitř a venku - včetně domácích a zahradních zvířat jako našich spolubydlících.

Emmerich Hakvoort (10)

Autor prací z oblasti válečné a námořní historie.

Emmerich Alois Hruška (9)

Emmerich Alois Hruška byl český spisovatel a malíř. Emmerich Alois Hruška byl za svého života malířem, spisovatelem, redaktorem, dramatikem, vydavatelem bibliofilií, kabaretním hercem ale i dramaturgem v Kladně a v Praze. Na přelomu 20. a 30. let spolupracoval s Divadélkem Rokoko, v 30. letech působil v kulturní rubrice Poledního listu, ve 40. letech jako dramaturg Divadla Járy Kohouta. Též překládal z němčiny. Do výtvarného umění byl uveden Josefem Váchalem. Některá svá díla vydal pod pseudonymy Notus Ignotus, Henri Poire a Viktor H. Ražek. Kritika o Hruškově rozsáhlém a rozmanitém díle tvrdí, že nevyniká stylem, zato však kuriózností a groteskností. Zemřel roku 1957 v Libochovicích. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Emily Grayson (2)

Narodila se v New Yorku a dodnes žije v bytě na Manhattanu. Jak sama říká, píše snad odjakživa - povídky, romány, básně i hry. Rok po úspěchu své prvotiny, milostného románu o nenaplněné celoživotní lásce Terasa, vydává knihu Observatoř, příběh lásky a sesterské řevnivosti. Emily Graysonová si přísně střeží svoje soukromí, nedává se fotografovat na obálky knih a neposkytuje rozhovory o své osobě.

Emílie Fleischmannová (6)

PhDr. Emílie Fleischmannová - autorka učebnic pro obchodní akademie

Emilián Glocar (5)

Emilian Blažej Glocar pocházel z Moravy, vystudoval pravoslavné bohosloví v Sarajevu a působil jako duchovní nejprve v Jugoslávii, od r. 1939 v USA. Debutoval básnickou sbírkou Písně sirotků (1932, psal prózy z jihoslovanského světa a romány historické.

Emilia Dziubak (8)

Polská ilustrátorka, grafička, autorka dětských knih.

Émile Ajar (3)

Romain Gary, rodným jménem Roman Kacew, publikující též pod pseudonymy Émile Ajar, Fosco Sinibaldi, Lucien Brûlard, René Deville či Shatan Bogat byl francouzský spisovatel, diplomat, filmový režisér a aviatik rusko-litevského a židovského původu. Gary napsal na třicet knih, přičemž česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Příslib úsvitu, Lady L.; pod jménem Émile Ajar: Život s krajtou, Soukromá linka důvěry a Život před sebou. Je jediným francouzským spisovatelem, který získal prestižní Goncourtovu cenu dvakrát, ač to pravidla neumožňují. V roce 1956 ji získal za román Les racines du ciel a v roce 1975 za román La vie devant soi , který publikoval pod pseudonymem Émile Ajar. Komise ocenila „Ajara“, aniž by znala jeho identitu. Román vyvolal literární senzaci a byl zfilmován již v roce 1977 . Gary byl během života silně ovlivňován matkou a jejím vztahem k Francii. V Garyho čtrnácti letech se přestěhovali do Nice, kde se matka po počátečních potížích stala ředitelkou hotelu. Romain nastoupil na právnickou fakultu v Aix-en-Provence, po roce přestoupil do Paříže a naplno rozjel dráhu spisovatele. V roce 1938 se již jako naturalizovaný Francouz angažoval u letectva. Po několikaleté vojenské kariéře se stal diplomatem a začal psát román s výraznými autobiografickými rysy. Jeho první ženou byla spisovatelka Lesley Blancheová, druhou herečka Jean Sebergová, která hrála v obou jeho filmech, v Les oiseaux vont mourir au Pérou i v Kill! . V roce 1970 se manželé rozvedli. J. Sebergová spáchala v roce 1979 sebevraždu. Gary se rok poté zastřelil; v dopise na rozloučenou výslovně uvedl, že jeho čin se sebevraždou J. Sebergové nesouvisí. Identitu Gary odhalil v dopise na rozloučenou a v posmrtně vydané práci Vie et mort d'Émile Ajar. Česká...

Emil Tréval (8)

Emil Tréval , vlastním jménem MUDr. Václav Walter, byl český lékař a spisovatel. Psal beletrii, je autorem mnoha naturalistických románů, divadelních her a populárně vědeckých publikací. Emil Tréval studoval v Praze, Berlíně a Paříži. V roce 1883 vstoupil jako lékař do státní služby, působil v Čechách, na Moravě a ve Vídni. Od roku 1919 působil jako vrchní zdravotní rada v politické správě na Žižkově. Od 1925 byl členem Československé akademie, od 1927 byl v redakci beletristického časopisu Zvon. Ze začátku své tvorby psal pod svým vlastním jménem převážně vědecké a populárně zdravovědné spisy. Od let 80. let přispíval do časopisů Včela, Vesna a Moravské orlice. V této době tvořil fejetony s lékařskou tematikou. Jeho tvorba byla zprvu spíše realistická, šlo o pouhé vypravování. Postupem času začal autor směřovat svou tvorbu k symbolismu a dekadenci. Jeho literární tvorba je silně ovlivněna jeho povoláním lékaře. Častým tématem jeho mnohdy naturalistické tvorby bylo romantické pojetí ženských postav. Psal také o duševních poruchách, utkvělých představách, halucinacích, zrůdné erotice a o psychických i mravních otázkách manželství. Některá svá díla publikovali společně se svou manželkou Zdenou Walterovou pod společným pseudonymem Emil Tréval-Viola, či Emil Viola-Tréval. Užíval i jiných pseudonymů: Pantalon, Václav Prešovský, Ladislav Vašek, Jiří Okoř, Ben Trovato, Holofernes Kotě, Vrač, Prof. Zmatěj, Ad. Pisánka, a Trdlo Aristotele. Emil Tréval přispíval do časopisů Zlatá Praha, Lumír a j. Fejetony s lékařskou tematikou vydával v brněnském listu Beobachter pod titulem Aus dem Tagebuche eines Arztes.

Emil Svoboda (7)

Emil Svoboda byl český fotbalový útočník, reprezentant Československa a trenér. Vystudoval strojní inženýrství na ČVUT. Začínal v SK Písek. V československé lize hrál za Škodu/ZVIL Plzeň , po sestupu Plzně z ligy hrál za vysokoškolský tým Slávia Bratislava VŠ . V roce 1954 přestoupil do Sparty Praha , s níž získal jeden titul mistra republiky . V I. lize odehrál 225 utkání a dal 92 gólů. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1955–1957 pět zápasů a dvakrát startoval v reprezentačním B-mužstvu. V sedmdesátých letech vedl na Kypru jako trenér Apoel Nicosia a Olympiakos Nicosia.

Emil Dvořák (8)

Narozen 17.10.1896 ve Vlkoši u Kyjova, zemřel 28.9.1970 v Praze. Básník, prozaik.

Emiko Jean (3)

Americká spisovatelka, autorka románů.

Emanuel Zítek (8)

Narozen 25. 11. 1856 v Brandýse nad Labem, zemřel 1. 11. 1934 tamtéž. JUDr., romanopisec, dramatik, překlad z němčiny. Působil ve spolku Slavia, z počátku psal i historické balady, rané básnické pokusy zůstaly roztroušené po časopisech. Spolu s F. Kvapilem užili společný pseudonym Efr. z K.

Emanuel Svoboda (5)

Narozen 2.3.1883 v Nové Dědině u Konice, zemřel 26.10.1967 v Praze. JUDr., rada magistrátu, právnický publicista, historik umění, články a monografie o M. Alšovi.

Elsa Triolet (7)

Elsa Trioletová, rozená Elza Jurjevna Kagan , pseudonym Laurent Daniel byla francouzská spisovatelka a překladatelka ruského původu. V roce 1918 se provdala za francouzského důstojníka A. Trioleta a odjela s ním do Francie. Od roku 1922 se věnovala literatuře. V roce 1929 se provdala za Louise Aragona. Velká část jejího díla se zabývá aktuálními problémy, jako bylo zklamání z poválečného vývoje, strach z atomové války atp.

Elsa Sophia von Kamphoevener (2)

Německá sběratelka pohádek.

Elsa Morante (3)

Elsa Morante byla italská spisovatelka. Matka byla židovského a otec sicilského původu. Od roku 1941 byla manželkou spisovatele Alberta Moravii, rozešli se roku 1961, ale nikdy nerozvedli. Za svůj první román Menzogna e sortilegio získala cenu Premio Viareggio. Druhý román L'isola di Arturo získal Cenu Strega. Roku 1984 získala francouzskou cenu Prix Médicis Etranger za román Aracoeli. K jejím nejznámějším dílům patří román La storia , román o Římě za druhé světové války. Natalia Ginzburgová knihu nazvala "nejkrásnějším románem století", odmítla ji však levicová literární kritika kvůli »pesimistickému pohledu na dějiny«, odmítavá recenze Piera Paola Pasoliniho dokonce rozbila jejich dlouholeté přátelství . Literární teoretičky Věra Křížová a Věra Suková o autorčině tématech napsaly: "Ve svých vyprávěních se Morantová nevyhýbala kruté realitě života. Výraznými protagonistkami jejích příběhů jsou italské ženy potýkající se s každodenními problémy. Nejsou to však ženy bezmocné, ale naopak bojovnice, které se i přes nepřízeň osudu snaží překonat překážky a ze své často bezvýchodné situace vybřednout. Tato víra ve schopnost žen úspěšně se vypořádat s životními nesnázemi pramenila možná i z povahy a zkušeností samotné spisovatelky, která se celý život úspěšně snažila být soběstačná."

Ellison Cooper (5)

Irskoamerická autorka thrillerů, antropoložka a archeoložka, bývalá forenzní vyšetřovatelka.

Ellie Midwood (7)

Americká lingvistka a spisovatelka zaměřená na historii 2. světové války a holocaustu. Autorka historických románů.

Ellen Miles (8)