Všichni Autoři a témata

Alena Bernášková (5)

Alena Bernášková, provdaná Alena Alexová , byla česká a československá spisovatelka, novinářka, politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR. Její otec Antonín Bernášek byl překladatelem a divadelním autorem. Alena Bernášková složila roku 1939 maturitu na anglickém reálném gymnáziu v Praze a začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 se zapsala na jednoroční kurz na obchodní akademii. V letech 1941–1942 působila jako učitelka v Ústavu moderních řečí. V letech 1942–1944 byla učitelkou na obchodní akademii v Karlíně. V období let 1944–1945 se angažovala na poloprofesionální úrovni coby herečka v divadle Akropolis. Před koncem války byla totálně nasazena v chemičce v Modřanech. Po válce se začala politicky angažovat. Od roku 1945 pracovala na ministerstvu informací jako členka odboru pro kulturní styky s cizinou. V roce 1946 přešla do redakce listu Svobodné noviny a jako členka novinářských delegací se účastnila zájezdů do zahraničí. V té době studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor angličtina a filozofie. Koncem roku 1947 nastoupila do organizace Výzva Spojených národů na pomoc dětem. V letech 1948–1951 působila v redakci listu Lidové noviny na pozici zahraničněpolitické redaktorky, přičemž od podzimu 1948 strávila půl roku na studijním pobytu v chemické továrně v Záluží na Mostecku. Po volbách roku 1954 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. Mandát nabyla až dodatečně v listopadu 1956 jako náhradnice poté, co rezignovala poslankyně Jarmila Glazarová. Mandát obhájila ve volbách roku 1960 . V parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964. V letech 1951–1953 byla zaměstnána v nakladatelství Českos...

Albert Nicholas (3)

Albert Nicholas byl vlivný americký jazzový hráč na zobcové flétny, známý především svou hrou na klarinet. Byl klíčovou postavou neworleanské jazzové scény a hrál s mnoha velikány raného jazzu, včetně Kinga Olivera, Jellyho Rolla Mortona a Louise Armstronga. Nicholas byl součástí migrace jazzových hudebníků z New Orleans do Chicaga ve 20. letech 20. století, kde dále rozvíjel svůj styl a pověst.

Albert Marenčin (7)

Albert Marenčin byl slovenský spisovatel – prozaik, básník, esejista, scenárista, dramaturg, výtvarník, překladatel a kritik. Vystudoval filosofickou fakultu na Slovenské univerzitě v Bratislavě a po ukončení studia v roce 1944 se aktivně zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Národná obroda, později pokračoval ve studiu v Paříži. V letech 1949–1972 pracoval v různých funkcích v Československém státním filmu . V roce 1972 byl v průběhu normalizace z politických důvodů propuštěn z práce nesměl publikovat. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Slovenské národní galerii. Od roku 1965 je členem patafyzického hnutí v Paříži, od roku 1977 členem Surrealistické skupiny v Československu, jejíž časopis Analogon spoluzaložil v roce 1969. Psát začal už v době svých vysokoškolských studií, kdy napsal své první rozhlasové hry a první román. Svojí tvorbou se řadí mezi pokračovatele surrealistického hnutí, je autorem próz s tematikou druhé světové války a filmových scénářů podle literárních předloh. Kromě vlastní tvorby se také věnoval překladům z francouzštiny. Jako výtvarník se věnoval i tvorbě koláží, výtvarné historii a kritice . Z francouzštiny V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert Marenčin na slovenské Wikipedii.

Albert Maltz (8)

Albert Maltz byl americký autor a scenárista. Patřil do tzv. Hollywoodské desítky autorů, jimž byla zakázané činnost za údajnou spolupráci s komunisty.

Alastair Reynolds (10)

Alastair Reynolds je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu.

Alan Tillier (7)

Alan Tillier, anglický autor turistických průvodců. Alan Tillier žil 25 let ve všech významných částech Paříže. V té době byl dopisovatelem několika časopisů, například „Newsweek“, „The Times“ a „International Herald Tribune“. Napsal několik průvodců pro „Herald Tribune“, určených turistům a cestujícím obchodně do Evropy. .

Alan Moorehead (6)

Alan McCrae Moorehead se narodil 22. července 1910 v Melbourne v Austrálii. Zemřel 29. září 1983 v Londýně . Od roku 1937 žil v Anglii. Vystudoval Melbourne University. Oženil se s Lucy Milner. Alan McCrae Moorehead byl spisovatel, světoběžník, životopisec, esejista, publicista Během 2. světové války se proslavil svojí kampaní na Středním východě, v Asii, Středomoří a v severozápadní Evropě. Díky tomu získal Řád britského impéria. Jeho kniha Gallipoli získala velký ohlas u kritiků, ač byla později kritizována. V roce 1966 dokončil scénář k rukopisu „Darwin a Beagle“. Toto dílo však vyšlo až v roce 1969 a 1972, díky Moorheadově manželce. Velký spisovatel díky operaci mozku není schopen číst, mluvit ani psát.

Alan Caddy Orchestra & Singers (3)

The Alan Caddy Orchestra & Singers byla hudební skupina působící v 60. a 70. letech 20. století, známá svými instrumentálními a vokálními interpretacemi populárních písní té doby. Sám Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, který byl členem skupiny The Tornados, která nahrála skladbu "Telstar", první hit britské skupiny v americkém žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se stal členem skupiny The Tornados. Po skončení svého působení v The Tornados Caddy pokračoval v rozsáhlé práci v hudebním průmyslu jako aranžér a session hudebník.

Alain Bombard (5)

Alain Bombard byl francouzský lékař, mořeplavec a spisovatel známý svým výzkumem technik přežití na volném moři. Narodil se v protestantské rodině v 5. pařížském obvodu, jeho otec byl inženýr. Vystudoval medicínu na Université de Picardie a pracoval v nemocnici v Boulogne-sur-Mer. Byl amatérským jachtařem a plavcem a zabýval se otázkou, jak zvýšit šance trosečníků na záchranu. Přišel s tezí, že zdravý člověk, který se udrží v dobré psychické kondici a rozumně hospodaří se silami, může delší dobu přežít i bez zásob jídla a pití, protože všechny potřebné živiny mu poskytnou syrové ryby, plankton, mořská a dešťová voda. Aby dokázal svou teorii, vydal se na osamělou plavbu přes Atlantik na nafukovacím člunu od firmy Zodiac Aerospace, který nazval L'Hérétique . Loď byla dlouhá 4,6 m, poháněná pouze větrem a mořskými proudy, k navigaci sloužil sextant. Dne 19. října 1952 vyplul Bombard z Las Palmas a 23. prosince téhož roku přistál na Barbadosu, když urazil 4400 km – během plavby ztratil na váze 25 kg a trpěl anémií, ale dokázal se zotavit. O svém experimentu napsal knihu, která vyšla i česky pod názvem Trosečníkem z vlastní vůle . Německý mořeplavec Hannes Lindemann později Bombardovy závěry zpochybnil a prohlásil, že podle jeho zkušeností není možné přežít dva měsíce o slané vodě a že Bombard navzdory svým tvrzením musel mít ve člunu dostatečné zásoby pitné vody. Bombard byl také obviňován z podílu na smrti devíti námořníků, kteří se v říjnu 1958 utopili v nafukovacím záchranném člunu u bretaňského pobřeží, ačkoli přesně dodržovali Bombardovy rady pro případ ztroskotání. Soud sice zbavil Bombarda odpovědnosti, ale vědec se v důsledku kampaně proti své osobě pokusil v roce 1963 o sebevraždu. Od roku 1967 Bombard pracoval v Oceánografickém muzeu v Monaku a angažoval se v boji proti průmyslovému znečišťování vody. V roce 1981 byl stát...

Aischylos (9)

Aischylos byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie . Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu. Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické . Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd. Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus. Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly...

Aida Brumovská (7)

Publikuje v různých časopisech od r. 1967-především povídky, pohádky, reportáže a fejetony. Věnuje se překladatelské a textařské činnosti, napsala řadu písňových textů, mimo jiné i pro Evu Olmerovou.

Afric Simone (5)

Afric Simone je mosambický zpěvák, hudebník a bavič, který si získal popularitu v 70. letech 20. století svou nakažlivou směsí latinskoamerických, afrických a karibských rytmů. Narodil se 17. července 1956 v Maputu v Mosambiku a proslavil se výrazným hlasem a charismatickým vystupováním na pódiu. Jeho nejslavnější hit "Ramaya" vyšel v roce 1975 a stal se hitem v několika evropských zemích. Chytlavá melodie a taneční rytmus této písně pomohly Afric Simone získat mezinárodní slávu. Během své kariéry vydal několik alb a singlů, přičemž často zpíval ve směsici jazyků včetně angličtiny, portugalštiny a různých afrických jazyků. Jeho hudba je stále oslavována pro svou schopnost překonávat kulturní bariéry a spojovat lidi na tanečním parketu.

Adriano Celentano (12)

Adriano Celentano je kultovní italský zpěvák, skladatel, herec a televizní moderátor, který významně ovlivnil italský zábavní průmysl. Celentano se narodil 6. ledna 1938 v Miláně a jeho kariéra trvá již více než šest desetiletí, během nichž se proslavil svým charismatickým vystupováním na pódiu a výrazným hlasem. Celentano, často označovaný jako "Il Molleggiato" díky svým jedinečným tanečním pohybům, má na poli hudby rozsáhlý a rozmanitý přínos.

Adolf Kuba (7)

Narozen: 1909, zemřel: 1987. Novinář v časopise Svět v obrazech. Oznám.: Novinář,39,1987,č.12.

Adolf Kamiš (5)

Narozen 10.6.1915 v Trpnouzích u Českých Budějovic, zemřel 1.10.1991. PhDr., CSc, asistent katedry českého a slovenského jazyka, lingvistická literatura.

Adelbert von Chamisso (6)

Louis Charles Adélaïde de Chamissot de Boncourt, známý jako Adelbert von Chamisso , byl německý básník a botanik. Narodil se jako šesté ze sedmi dětí do šlechtické rodiny hraběte Louise Marie de Chamissot na zámku Boncourt v oblasti Champagne. Jeho rodina v roce 1790 zchudla a v roce 1792 opustila Francii. Na útěku před revolucionáři prošla celá rodina Holandsko a jižní Německo. Jejich novým domovem se v roce 1796 stal Berlín, kde se dva z Adelbertových starších bratrů stali učiteli. Chamisso zde studoval na Francouzském gymnáziu a později se živil jako prodavač a malíř květin. Pak se stal pážetem u princezny Luisy Friederiky Pruské a v roce 1801 důstojníkem pruské armády, v té době si říkal Ludwig von Chamisso. Když však měl bojovat proti své francouzské vlasti, z armády vystoupil a věnoval se studiu přírodních věd a literatuře. Léta 1815–1818 strávil na cestě kolem světa. Tato expedice ruského kapitána Otto von Kotzebue financovaná hrabětem Nikolajem Rumjancevem prozkoumávala Polynésii a Hawaii. Chamisso kartograficky zdokumentoval velkou část pobřeží Aljašky, byl po něm pojmenován nově objevený ostrov Chamisso. Popsal způsob života Eskymáků a obyvatel Aleut a všechna svá přírodovědná pozorování pak vydal knižně v díle Cesta okolo světa . Nakonec se v roce 1819 stal ředitelem botanické zahrady v Berlíně. Pokračoval však ve své literární práci a spolu s Gustavem Schwabem vydával Německý almanach Múz. Byl členem berlínské lóže Svobodných zednářů. Ačkoli byla Chamissovou mateřštinou francouzština, nezapomenutelná díla vytvořil v němčině. Jeho nejznámějším dílem je fantastická povídka Podivuhodný příběh Petra Schlemihla s autobiografickými prvky, která vyšla v roce 1814. Toto dílo se nachází někde mezi romantickou pohádkou a realistickou novelo...

Adam Jist (8)

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Academia Barilla (7)

Abbi Glines (6)

Abbi Glines je americká spisovatelka, rodačka z Birminghamu v Alabamě, autorka milostných románů a sérií pro ženy. Její první novela vyšla roku 2011 a poté následovalo několik bestsellerů podle New York Times, USA Today a Wall Street Journal jako například série Rosemary Beach, Sea Breeze, The Vincent Boys a trilogie Existence.

Zuzana Renčová (5)

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Zuzana Michnová (5)

Zuzana Michnová je česká písničkářka a kytaristka, známá svým působením na české folkové a rockové scéně. Byla členkou vlivné folkrockové skupiny Marsyas, kterou založila na počátku 70. let 20. století společně s Petrem Kalandrou a Oskarem Petrem. Během své kariéry byla Michnová uznávána pro svůj výrazný hlas a poetické texty. Díky svému přínosu české hudbě se stala respektovanou osobností v oboru a v průběhu let pokračovala v koncertování a nahrávání hudby.

Zuzana Kubašáková (6)

Slovenská učitelka angličtiny, fotografka, překladatelka a autorka pohádek.

Zuzana Dvořáková (3)

Prof. Ing., CSc., ekonomka, zaměřená na řízení lidských zdrojů a zaměstnaneckou a mzdovou politiku.

Zoša Kinkorová (7)

V astrologii velmi uznávaná expertka, zabývá se osudy lidí a národů, tajemnými proroctvími z dávné minulosti a jejich interpretací. Publikuje v časop., píše knihy.

Zdeňka Zubíková (7)

Mgr., pedagožka, autorka učebních textů a didaktických materiálů pro výuku češtiny, občanské výchovy a dějepisu.

Zdeňka Šromová (6)

Překlad z němčiny.

Zdeňka Ortová (7)

Zdeňka Ortová je česká spisovatelka, autorka aforismů, fejetonů a povídek. Pracuje jako vedoucí Městské knihovny ve Velvarech. Publikuje od osmdesátých let minulého století, kdy psala fejetony a povídky pro sobotní přílohy celostátních deníků. V roce 1990 se stala jednak kmenovou autorkou humoristického časopisu Nový Dikobraz, pro který několik let psala zejména aforismy, epigramy a fejetony, a dále pak kmenovou autorkou časopisu Vlasta, kde uveřejňovala své fejetony. Je nejznámější českou aforistkou a jedinou ženou, které je věnována samostatná kapitola v Antologii českých aforistů a jejíž soubory aforismů vycházejí knižně.

Zdeněk Vogel (6)

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Zdeněk Vančura (5)

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Zdeněk Troška (7)

Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 v jihočeských Hošticích u Volyně. Absolvoval středoškolská studia na Lycée Camot ve francouzkém Dijonu a poté studoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU, kterou ukončil v roce 1978.

Zdeněk Šťáva (7)

Lékař - dermatolog, spisovatel a odborný publicista. Vystudoval gymnázium v Telči a Lékařskou fakultu UK v Praze. Svoji kariéru začínal na II. kožní klinice prof. Hübsmanna. Zabýval se studiem vztahů dermatologie k interní medicíně a stomatologii. Od r. 1968 profesor dermatologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Později přednosta II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. - Vedoucí redaktor časopisu Československá dermatologie. Autor řady vědeckých prací, monografií a učebnic o dermatologii. Světový věhlas mu přineslo publikování jeho prací v oboru sklerodermie. - V mládí psal básně, později beletrii.

Zdeněk Sovák (9)

Narozen 14.5.1950 v Praze. JUDr., trestní soudce, práce z oboru trestního práva.

Zdeněk Sova (5)

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Zdeněk Šolle (6)

Zdeněk Šolle , byl český historik. Zabýval se českými a československými dějinami 19. a 20. století. V letech 1945–1950 vystudoval filosofii a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl pracovníkem Historického ústavu ČSAV , v roce 1961 získal vědecký titul doktora věd na základě práce Dělnické stávky v Čechách v druhé polovině 19. století. Habilitoval se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1965. Po nástupu normalizace byl v roce 1970 nucen z Historického ústavu odejít a pracoval v Ústředním archivu ČSAV. Na počátku 90. let byl jeho ředitelem. Byl synem herce Jindřicha Plachty.

Zdeněk Slapnička (5)

Narozen 1935. Malíř.

Zdeněk Škoda (6)

Odborné práce z radiotechniky pro mládež.

Zdeněk Pokluda (10)

Narozen 10. 11. 1946 ve Zlíně. Historik a archivář, historické a vlastivědné práce ze zlínského regionu. Vystudoval obory historie-filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1982 absolvoval odbornou archivní stáž v Národním archivu v Paříži. Pracoval jako archivář ve Státním okresním archivu v Mikulově, historik v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně; nyní působí v knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě jiných témat se zabýval hospodářskými dějinami 19. - 20. století, specializuje se na vývoj a působení firmy Baťa.

Zdeněk Netopil (7)

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Zdeněk Müller (6)

Narozen 12.2.1947 v Praze. PhDr. CSc., arabista, překladatel, publicista. Zabývá se islamskou a arabskou problematikou.

Zdeněk Kudělka (4)

Narozen 3. 6. 1921 v Košatce u Ostravy, zemřel 2. 7. 1996 v Praze. Akademický malíř, grafik, ilustrátor.

Zdeněk Kratochvíl (7)

Narozen 30.10.1952 v Brně. Asistent na filozofické fakultě, přednášky a práce z filozofie, teologie a filozofické antropologie.

Zdeněk Heřman (7)

Zdeněk Herman byl český fyzikální chemik. V Kladně absolvoval gymnázium a po něm Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy , obor fyzikální chemie a radiochemie . V roce 1957 nastoupil do Ústavu fyzikální chemie ČSAV, jemuž zůstal věren celý život. Spolupracoval s Dr. Vladimírem Čermákem v oddělení hmotnostní spektrometrie ve výzkumu srážkových procesů iontů a vzbuzených částic metodami hmotnostní spektrometrie. V r. 1963 obhájil kandidátskou práci a v r. 1984 doktorskou práci v oblasti dynamiky chemických reakcí iontů. Během postdoktorálního pobytu na Yale University u prof. R. Wolfganga zkonstruoval jednu z prvních aparatur pro výzkum srážek iontů metodou rozptylu ve zkřížených paprscích částic. Vylepšenou formu tohoto přístroje potom postavil v pražském ústavu a používal ji pak se svými spolupracovníky ve výzkumu chemických reakcí kationtů a dikationtů, procesů přenosu náboje a srážek iontů s povrchy pevných látek rozptylovou metodou až do r. 2010. Je autorem více než 240 prací a kapitol v odborných monografiích. V Ústavu fyzikální chemie zastával řadu funkcí . Po roce 1989 se účastnil transformace Akademie věd ČR, kromě jiných funkcí byl viceprezidentem akademické Grantové agentury a v letech 1993 až 1999 byl členem akademické Vědecké rady. Roku 1996 byl jmenován profesorem fyzikální chemie. Jeho práce byla mnohokrát oceněna, v r. 1980 udělením Společné ceny ČSAV a Akademie věd NDR . R. 1992 získal v SRN Cenu Alexandra von Humboldta a roku 2003 u nás Národní cenu Česká hlava za celoživotní dílo. Je čestným profesorem iontové fyziky Leopold-Franzens Universität Innsbruck, kde mu byl také...

Zdeněk Haník (6)

Zdeněk Haník je bývalý český volejbalový reprezentant, trenér národních družstev Česka a Rakouska, od roku 2016 místopředseda Českého olympijského výboru. Původním povoláním byl středoškolským učitelem českého jazyka a literatury a tělesné výchovy. Začínal jako učitel na základní škole v Nymburce , učil na brněnském matematickém gymnáziu třída Kapitána Jaroše . Působil jako vysokoškolský učitel na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci , Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze a Fakultě sportovních studií MU v Brně . Je autorem pěti publikací o volejbalu a řady časopiseckých článků. Vystoupil na řadě odborných, vědeckých seminářů a publikoval v příslušných sbornících. V oblasti popularizace odbornosti působí jako člen redakční rady měsíčníku COACH a autor sloupků a fejetonů v magazínu Sport a týdeníku Reflex i jako autor a protagonista metodické části televizního volejbalového magazínu. Absolvoval 150 zápasů v reprezentaci ČSFR. Hráčská klubová působiště: Zbrojovka Brno, Lokomotiva Nymburk, VKP Bratislava, Dukla Trenčín, Donaukraft Wien a Tirol Innsbruck. Vedl rakouské ligové kluby a rakouskou reprezentaci, s níž absolvoval ME 1999. S národním mužstvem České republiky zvítězil 2x v kvalifikaci na MS 2002 a 2010, obsadil 4. místo na ME 2001, absolvoval MS 2006 . Získal mistrovský titul na Slovensku s družstvem VKP Bratislava . Byl 3x vyhlášen trenérem roku: v Česku v letech 2002 a 2008, na Slovensku v roce 2004. Předseda Českého volejbalového svazu , místopředseda Českého olympijského výboru . Organizátor sportovních a společenských akcí, setkání osobností z různých oblastí života české společnosti. Spoluzakladatel Nadace Volejbalové akademie, která podporuje metodickou a publikační činnost. Působil jako komentátor České televize při televizních přenosech z volejbalu. Je zakladatelem Unie profesioná...

Zdeněk Fišer (5)

Zdeněk Cyril Fišer byl český pedagog, katolický spisovatel, překladatel a filosof. Zdeněk Fišer z pražské úřednické rodiny byl jediný syn Jaroslavy Kopřivové a Ladislava Fišera. Lásku k přírodě získal už v dětství, kdy s rodiči často pobýval v Českém Ráji, na Chlumecku a Královéhradecku. Jako chlapec a mladý student navštěvoval mykologické kurzy prof. Františka Smotlachy a stal se vášnivým houbařem. Studoval v Praze nejprve na klasickém gymnáziu v Resslově ulici, potom na Karlově univerzitě, kde vystudoval český a ruský jazyk. V době jeho studií na něho měli velký vliv teolog ThDr. Oto Mádr a Mons. Jiří Reinsberg. Vojenskou službu, která trvala dva a čtvrt roku, absolvoval na letišti v Milovicích a v Plzni jako radista u meteorologické služby. Krátce po návratu z vojenské služby se 15. dubna 1955 oženil se svou kolegyní z fakulty PhDr. Věnceslavou Zástěrovou z Kralup nad Vltavou. Po dokončení studia dostal umístěnku do severních Čech do České Lipy, kde věnoval celý svůj profesní život výuce českého a ruského jazyka na střední škole ekonomické a průmyslové. Později rozšířil svou aprobaci zkouškami, jež ho opravňovaly k výuce psaní na stroji a těsnopisu. Dále získal osvědčení pro tlumočení z ruského a německého jazyka. To mu ale bylo komunistickými úřady z kádrových důvodů brzy odebráno. Systematicky studoval literaturu českou, ruskou i náboženskou a věnoval se překladům z němčiny. V 70. letech 20. století byl jedním z jazykových korektorů překladatelské skupiny Doc. ThDr. Václava Bognera, která se věnovala překladům částí Bible do češtiny. Během komunistické totality v Československu spolu se svou manželkou rozšiřoval pro potřeby kněží překlady z německých duchovních tiskovin a knih. Přispíval z těchto zdrojů a ze své tvorby do publikací nakladatelství Vyšehrad – Cyrilometodějský kalendář. Další jeho aktivitou bylo přednášení snoubencům a manželským párům v tajných setkáních katolické církve. Pro tento účel sep...

Zdeněk Černohorský (8)

Narozen 27.12.1910 v Chroustovicích u Vysokého Mýta, zemřel 5.9.2001. RNDr., DrSc., profesor botaniky, práce z oboru.

Zdeněk Březina (6)

Narozen 23.5. 1940 v Praze. zemřel 19.10. 2004. PhDr., tv. dokumentarista, spisovatel a publicista.

Zdeněk Bažant (6)

Narozen 11. 6. 1908 v Novém Městě na Moravě, zemřel 26. 8. 2001 v Praze . Dr. techn. ing., profesor zakládání staveb, odborník na geomechaniku, autor publikací z oboru. Byl otcem stavebního inženýra Zdeňka P. Bažanta a synem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta .

Zdena Krausová (11)

Zadie Smith (7)

Zadie Smith je britská spisovatelka. V roce 2003 byla zapsána na seznam literárního časopisu Granta mezi dvacet nejlepších mladých autorů. Narodila se jako Sadie Smith v Brentu, rozsáhlé oblasti obývané pracující třídou na severozápadě Londýna. Její matka Yvonne McLean pocházela z Jamajky a otec Harvey Smith byl Angličan . Má nevlastní sestru a bratra a dva mladší sourozence, rappera a komika Doca Browna a taktéž rappera Luca Skyze. Jako malou ji bavilo stepování, později jako dospívající zvažovala kariéru muzikálové herečky a na univerzitě si vydělávala jako jazzová zpěvačka a toužila se stát spisovatelkou. Její rodiče se rozvedli, když byla teenager. Ve věku čtrnácti let si změnila jméno na "Zadie". Navzdory dřívějším různorodým ambicím se literatura ukázala být jejím hlavním zájmem. Navštěvovala místní státní školy, Malorees Junior School a Hampstead Comprehensive School a později King's College na Cambridgeské univerzitě, kde studovala anglickou literaturu. V Cambridgi vydala několik krátkých povídek ve studentské sbírce nazvané May Anthologies. Tyto povídky upoutaly pozornost vydavatele, který jí nabídl smlouvu na první román. Rozhodla se kontaktovat literárního agenta a dostala se pod křídla Wylie Agency na základě pouhé první kapitoly. Román Bílé zuby byl představen veřejnosti v roce 1997, tedy dávno před tím, než byl dokončen. Na základě částečně dokončeného rukopisu odstartovala aukce, ve které se o práva utkala různá nakladatelství. Tuto aukci vyhrálo nakladatelství Hamish Hamilton. Román Bílé zuby dokončila během svých posledních let v Cambridgi a román se stal okamžitě po vydání v roce 2000 bestsellerem. Bílým zubům se dostalo mezinárodního uznání a byl ověnčen několika cenami. V televizi Channel 4 se v roce 2002 objevila jeho adaptace. Působila také jako "externí spisovatelka" v ICA v Londýně a následně vydala jako šéfredaktorka soubor povídek o sexu s ná...

Yvonne Bolten (11)

Spisovatelka, literatura s milostnou tematikou.

Yuval Noah Harari (11)

Yuval Noah Harari, hebrejsky: יובל נח הררי‎ je izraelský intelektuál, historik a filosof, profesor světových dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, autor populárně-naučných publikací. Jaho práce zkoumají svobodnou vůli, vědomí, inteligenci, štěstí a strádání. Zabývá se makrohistorií, pokouší se zformulovat odpovědi na otázky týkající se například vztahu dějin a biologie či vztahu a rozdílů mezi Homo sapiens a zvířaty.

Yukinobu Tatsu (11)

Xavier Dorison (11)

Francouzský filmový a komiksový scenárista.

Wolfgang Gillessen (2)

Energický terapeut, s manželkou organizují semináře o čchi-kung a pěti Tibeťanech. Publikační činnost v oboru.

William Gibson (9)

William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.

Wilbur Smith (10)

Wiener Philharmoniker (8)

Wiener Philharmoniker , známý také jako Vídeňská filharmonie, je jedním z nejznámějších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Orchestr byl založen v roce 1842 Otto Nicolaiem a má dlouholetou tradici v provádění klasické hudby na nejvyšší úrovni. Vídeňská filharmonie sídlí ve Vídni a je úzce spjata s Vídeňskou státní operou, neboť její členové se tradičně rekrutují z orchestru opery. Soubor je známý svým charakteristickým zvukem, který byl utvářen jeho historií a akustikou jeho domovského sálu, Musikvereinu.

Wanda Jackson (2)

Wanda Jackson , často označovaná za "královnu rockabilly", je americká zpěvačka, skladatelka a hudebnice, která významně ovlivnila rockovou a country hudební scénu. Jacksonová se narodila 20. října 1937 ve městě Maud v Oklahomě a svou hudební kariéru zahájila ještě na střední škole. V roce 1954 ji objevil country zpěvák Hank Thompson, což vedlo k nahrávání jejích písní pro společnost Capitol Records. Její výrazný hlas a charismatická pódiová prezentace ji rychle odlišily od ostatních interpretů, kterým dominovali muži.

Walter Wiener (3)

Narozen 26. 10. 1928. Chovatel exotického ptactva, práce z oboru.

Vonda N McIntyre (7)

Narodila sa 28. augusta 1948 v Louisville, Kentucky, USA. Nejaký čas tiež žila v Den Haag, Holandsko. Roku 1973 vyhrala svoju ​​prvú literárnu cenu Nebula Award, novelou "Of Mist, and Grass and Sand." Tá sa neskôr stala súčasťou románu "Dreamsnake", ktorý v roku 1978 vyhral cenu Hugo a tiež Nebula Awards. V roku 1997 vyhrala cenu Nebula Awards novelou "The Moon and the Sun". Žila v Seattli, Washington, USA.