Všichni Autoři a témata

Peter Hajdúk (7)

Peter Hajdúk žije jako penzista v Bratislavě. V minulosti pracoval jako právník, posléze se stal důstojníkem Československé armády. Hajdúka můžeme zařadit mezi autory nepříliš náročné dobrodružné či špionážní literatury se silným nádechem socialistické ideologie. Většina jeho děl vyšla v armádním vydavatelství Naše vojsko. Autorovou prvotinou se stal v roce 1964 román Kolotoč. Dále pak vyšly knižně jeho novely Mustafa a Nie sme z rodu bohatierov . Vrcholem jeho tvorby je rozsáhlá trilogie Ostrov, Ostrov v bouři a Üsvit nad ostrovem . Mezi jeho drobnější díla řadíme následující prózy: Čakajte na kuriera , Hodina rozhodnutí , Akce Edelstein spolu s J. Niňajem . Se stejným autorem napsal i knihu Krycie meno Regensburg , dále vyšla jeho práce Dozrávání . FIlmový scénarista a překladatel.

Percival Christopher Wren (6)

Percival Christopher Wren byl britský spisovatel, většinou beletrie a dobrodružství .

Per Wahloeoe (2)

Penny McLean (11)

Austrian disco singer born 4 November 1948 in Klagenfurt, Austria. She was married to Holger Münzer from 1967 to 1972.

Pavla Buzková (11)

Pavla Buzková-Ježková, v matrice Pavlína , byla česká spisovatelka, novinářka a politička. Rodiče Pavly byli Josef Ježek, domkář z Ohnišova a Anna Ježková-Matušková z Valu. V roce 1907 se provdala za učitele Kamila Buzka , který podporoval její intelektuální činnost a přivedl ji do Masarykovy Realistické strany, kam vstoupila roku 1906. Pracovala v ženském hnutí a za první světové války v odboji. Roku 1918 vstoupila do České strany socialistické. Tvořila eseje, beletrii a literární kritiku.

Pavel Vlček (10)

Pavel Vlček je český historik umění specializující se zejména na dějiny architektury. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Studia ukončil v roce 1974 obhajobou práce Francesco Caratti. V témže roce po složení rigorózní zkoušky získal titul PhDr. Poté pracoval v různých zaměstnáních v památkové péči a v muzeích . Od roku 1981 pracoval jako samostatný historik umění Pražského střediska památkové péče. V letech 1988–1992 pracoval jako projektant, později vedoucí projektant ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů . Od roku 1992 působí jako vysokoškolský pedagog, později docent na Fakultě architektury ČVUT v Praze, od roku 2010 profesor pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Na částečný úvazek pracuje od roku 1992 i jako vědecký pracovník v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Pavel Verner (11)

Narozen 19. 5. 1947 v Rýmařově, zemřel 10. 3. 2009 v Praze. Spisovatel a autor divadelních her, novinář, politický komentátor. Používal pseudonym Helena Farská.

Pavel Pecina (9)

Narozen 27.10.1977 v Novém Městě na Moravě. Mgr., autor publikací z oboru pracovního vyučování, dopravní výchovy a pedagogické komunikace.

Pavel Lovrič (13)

Nar. 28.3.1913 v Praze Spisovatel novinářské beletrie, chlapeckých románů a romantizujících příběhů ženských osudů. Byl synem v Praze usazeného chorvatského spisovatele Boži Lovriće.

Pavel Kolář (11)

Docent Pavel Kolář je . Doc. PaedDr. Pavel Kolář je český fyzioterapeut a bez nadsázky jeden z nejuznávanějších fyzioterapeutů na světě. Zaměřuje se především na pohybovou patologii dětí. Mezi laickou veřejností je znám díky své fyzioterapeutické péči o vrcholové české sportovce nebo zpěváky Helenu Vondráčkovou či Jiřího Korna. Od roku 1998 byl členem lékařského konsilia, které pečovalo o tehdejšího prezidenta Václava Havla. Od roku 2000 je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty a fakultní nemocnice Motol. V současnosti je proděkanem 2. LF UK. Navíc pedagogicky působí na českých i zahraničních univerzitách. Je ženatý a s manželkou vychovávají tři děti Bývá hostem televizních pořadů . Patří mezi lidi trpící Bechtěrevovou chorobou, o čemž vyprávěl i v pořadu České televize 13. komnata Pavla Koláře.

Pavel D Vinklát (10)

Narodil se 27. listopadu 1959 v Jablonci nad Nisou a od pěti let bydlel v Liberci na Králově Háji. Absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze, v letech 1984–9 učil na SPŠ textilní v Liberci a následné čtyři roky byl dramaturgem libereckého Experimentálního studia. V roce 1995 spoluzaložil a vydával vlastivědný časopis Jizerské a Lužické hory a do roku 2000 byl jeho šéfredaktorem. Od roku 1997 se jako redaktor věnuje také knižní tvorbě, nejdříve v Nakladatelství 555 a po roce 2001 s manželkou Květou v nakladatelství Knihy 555. Je autorem či spoluautorem několika publikací . Od roku 2002 je redaktorem měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory a současně se zabývá vlastivědnou a přírodovědnou publicistikou, píše poezii, fotografuje a skládá písně. V roce 1981 spoluzaložil a dosud je dramaturgem folkového festivalu Jizerská nota v Hejnicích. Od roku 1971 se věnoval závodně a později i trenérsky sportovní gymnastice, rekreačně se zabývá lyžováním, horolezectvím, vodáctvím a má rád volný pobyt v horské přírodě. Žije v Bílém Potoce pod Smrkem.

Paul Morand (10)

Spisovatel a esejista Paul Morand patřil k francouzským modernistům.

Patricia Gaffney (7)

Narodila se v Tampě na Floridě, takže je spolurodačkou Sandry Lee… poté vyrůstala na předměstí Washingtonu D.C. Je to vzdělaná žena, protože získala bakalářský titul v oboru angličtina a filozofie, a navíc studovala literaturu na několika univerzitách, včetně londýnské. Poté patnáct let pracovala jako soudní zapisovatelka na volné noze… a na těchto základech začala psát. První knihou byla historická romance, která vyšla v roce 1989. Do roku 1997 ještě stihla stvořit 11 romancí, kterým se dostalo patřičných ocenění.

Pablo Picasso (12)

Pablo Ruiz Picasso byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Byl aktivním členem francouzské komunistické strany . Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 v newyorské aukční síni Christie's vydražen za 179,4 milionu dolarů , čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci. Narodil se v Malaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad. Picassův otec, José Ruiz, byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo „piz“, což je zkrácenina od lápiz, španělsky tužka. Otec vyučoval Picassa různým technikám, např. kresbě a olejové malbě. Picasso studoval i na Akademii umění v Madridu, ale studia nedokončil a po roce ji opustil. Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem , který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kvůli teplu. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso. První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží,...

Otomar Rabšteinek (6)

Narozen 12.3. 1918 v Rakovníku, zemřel 24.3. 1988. Ing., lesnický pedagog, práce v oboru lesnictví, ochrany přírody a myslivosti.

Otokar Simm (7)

Vlastivědný badatel a publicista. Otokar Simm se narodil v Jablonci nad Nisou, kde jeho rod žije nejméně v pátém pokolení. Absolvent strojní průmyslové školy dvacet let pracoval na Bytovém podniku v Jablonci, na Městských úřadech ve Velkých Hamrech a Jablonci. Působil také jako redaktor Jabloneckého měsíčníku. Otokar Simm má niterný vztah k Jizerským horám, od počátku 90. let publikuje vlastivědné články v časopisech Jizerské a Lužické hory či Krkonoše – Jizerské hory. Je autorem mnoha textů ke knihám s regionální tematikou, spoluautorem knih o Jizerských horách. Spolupracoval na metodických příručkách zaměřených na vysokohorskou turistiku, z německých originálů překládá regionální literaturu.

Otakar Štěrba (7)

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Otakar Ostrčil (11)

Otakar Ostrčil byl významný český skladatel, dirigent a pedagog, který se významně zapsal do hudebního světa počátku 20. století. Narodil se 25. února 1879 v Praze a byl významnou osobností české hudby, která šla ve stopách proslulých skladatelů, jako byli Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Ostrčilův skladatelský styl byl hluboce ovlivněn českou lidovou hudbou a dobovým nacionalistickým hnutím, které se snažilo vyjádřit kulturní identitu českého národa prostřednictvím umění.

Orlando Figes (7)

Orlando Figes je britský historik, který se specializuje na zkoumání moderních ruských dějin. Je profesorem historie na Birkbeck College v Londýně.

Ondřej (16)

Křesťanský světec, kazatel a církevní básník, krétský arcibiskup.

Olga Sommerová (8)

Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

Olga M Yuste (15)

Španělská autorka literárních adaptací.

Olga Bojarová (9)

Vl. jménem Olga Krejčíková. Pracovnice ženského hnutí, spoluautorka próz s P.Bojarem, práce pro děti, překladatelka hlavně z ruštiny.

Oldřich Hlavsa (9)

Oldřich Hlavsa byl český akademický malíř. Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí v rodině chudého chalupníka v Německé Rybné . Po skončení obecné školy odešel do Žamberka, kde se učil číšníkem. Ve volných chvilkách se věnoval své zálibě, malování. Ve Vídni, kam Hlavsa odešel na vandr, se mu dostalo prvního metodického vedení na speciálním kurzu kreslení. S malými úsporami odešel na Akademii výtvarného umění do Mnichova, kde působil v letech 1910–1913, studia dokončil na Pražské Akademii. Byl žákem profesorů Františka Ženíška a Vojtěcha Hynaise . Po 1. světové válce, kterou prožil v Rusku jako legionář, žil střídavě v Praze, Německé Rybné a Vamberku. Fara v Německé Rybné se stala jeho druhým domovem a farář Jan Selichar jeho druhým otcem a přítelem. Ten jej také při všech studiích finančně podporoval. Náměty ke svým obrazům čerpal Hlavsa především z rodného kraje a patřil do okruhu tzv. rybenské skupiny malířů. Byl výborným portrétistou, avšak v jeho díle převažuje tvorba krajinářská, byl malířem lyrických náladových krajinek Orlického podhůří. Část jeho tvorby je umístěna v místní obrazárně v Síni Oldřicha Hlavsy, která byla otevřena veřejnosti 26. července 1986. Oldřich Hlavsa je pohřben na hřbitově ve Vamberku.

Oldřich Fejfar (3)

Oldřich Fejfar je český paleontolog, vysokoškolský učitel a popularizátor paleontologie, který se ve své práci zaměřuje především na paleontologii vyšších obratlovců, zejména pak savců. Po absolvování klasického gymnázia v letech 1941–1949 vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor geologie a paleontologie u profesorů Josefa Augusty a Zdeňka Špinara. Následně nastoupil do Ústředního ústavu geologického . Během této doby absolvoval v rámci Humboldtova stipendia postgraduální pobyt v Ústavu pro paleontologii a historickou geologii Univerzity v Mnichově . Od roku 1991 působí v Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1992 byl ustanoven řádným profesorem a roku 1996 byl jmenován emeritním profesorem. V rámci své práce se účastnil řady paleontologických expedic po celém světě: Kuba , USA , Libye , Ekvádor , Mongolsko a Čína , Německo ; a dlouhodobých stáží na univerzitách a muzeích v Basileji, Barceloně, Berlíně, Budapešti, Florencii, Chicagu, Krakově, Madridu, Mnichově, New Yorku, Paříži, Pekingu, Pittsburghu, Stuttgartu a ve Vídni. Stříbrná medaile Univerzity Karlovy udělená za zásluhy o navázání mezinárodních vztahů v oboru paleontologie; dopisující člen Přírodovědecké společnosti při Senckenberském muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem . V roce 2005 získal zvláštní ocenění časopisu Živa za sérii článků „Nové doklady o vzniku ptáků“. Autor knih:

Oldrich Cerny (10)

Oldřich Černý byl český filolog, bohemista a anglista, dramaturg, spisovatel, překladatel z angličtiny, pracovník bezpečnostních složek státu a odborník na mezinárodní vztahy a společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku. Oldřich Černý vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Před rokem 1989 pracoval jako překladatel americké a britské prózy, jako producent dabingu , divadelní dramaturg a jako redaktor knih pro děti a mládež v nakladatelství Albatros . Je autorem titulků k filmu Žlutá ponorka a pro dabing přeložil a upravil dialogy například k filmům Tři dny Kondora, Indiana Jones a chrám zkázy, Terminátor nebo Čest rodiny Prizziů). Pro mládež napsal původní televizní film Plácek o chlapcích z městského centra, kteří bojují o místo, kde si mohou zahrát kopanou, a pro nejmenší děti vytvořil texty k sérii obrázkových naučných knih. V letech 1990–1993 byl poradcem prezidenta republiky Václava Havla pro bezpečnostní otázky, poté v letech 1993 až 1998 prvním ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace a od roku 1999 výkonným ředitelem Nadace Forum 2000 a zároveň ředitelem Pražského institutu bezpečnostních studií . Roku 2013 obdržel in memoriam Transatlantickou cenu za výrazný přínos ke svobodě a demokracii ve střední Evropě, k posílení transatlantických vztahů a k začlenění středoevropských zemí do euroatlantických struktur.

Oldřich Bureš (10)

Oldřich Bureš , zahradník, autor literatury o pokojových květinách.

Noam Chomsky (11)

Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...

Nikolaj Aleksejevič Nekrasov (9)

Ruský básník a prozaik.

Nikolaj Aleksandrovič Lejkin (13)

Ruský spisovatel, žurnalista a redaktor.

Nikola Tesla (11)

Nikola Tesla byl vynálezce, fyzik a konstruktér elektrických strojů, zařízení a přístrojů srbského původu, dlouhodobě žijící v Americe. Mimo jiné vynalezl asynchronní motor a jeho práce formovaly základ moderních systémů na vícefázový střídavý proud. Po předvedení bezdrátové telekomunikace v roce 1893 a po vítězství v tzv. „válce proudů“ proti Thomasi A. Edisonovi byl všeobecně respektován jako nejvýznamnější americký elektrotechnický inženýr. Jeho práce daly základ moderní elektrotechnice a mnoho jeho objevů mělo zásadní význam pro budoucnost. Přestože byl Tesla velmi plodný vynálezce, neměl výraznější podnikatelské schopnosti, či ambice, a často se kvůli svým experimentům a projektům zadlužoval. Měl také potíže s uznáváním svých patentů, přičemž se dostával do konfliktů s jinými vynálezci a podnikateli, především s Edisonem a s Marconim. Později se zabýval vizionářskými a v důsledku potenciálně převratnými, ale podle jeho sponzorů, především J. P. Morgana, málo výdělečnými projekty. Kvůli všem těmto faktorům se dostal do finančních problémů, uchýlil se do ústraní a zemřel poměrně chudý a zapomenutý. Nikola Tesla se narodil 10. července 1856 srbským rodičům ve vesnici Smiljan blízko města Gospić v kraji Lika, tehdy ležícím v Chorvatském království . Po absolvování gymnázia v Karlovaci odešel studovat fyziku a matematiku na polytechniku ve Štýrském Hradci. V prvním ročníku složil deset zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech. Při studiu se Tesla setkal s Gramovým dynamem a po mnoha pokusech s ním se utvrdil v tom, že motory na stejnosměrný proud se nehodí pro praktické využití a v létě 1883 zkonstruoval první motor na střídavý proud. Otec přesvědčil Teslu, aby studoval na Karlově univerzitě v Praze, kterou navštěvoval ...

Nikita Sergejevič Chrusčev (9)

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1953-1964.

Nicola Cornick (9)

N. Cornick získala svou vášeň pro historii už v útlém věku, kdy sledovala spolu s matkou historické seriály v televizi. Na vysoké škole potom studovala historii se zaměřením na středověk. Velmi se zajímá o genealogii, historii své rodiny vystopovala až do 16. století. Když zrovna nepíše své potavé historické romance, vyráží na dlouhé procházky se psy anebo cestuje se svým manželem po světě.

Nathanael West (7)

Nathanael West byl americký židovský spisovatel, dramatik a scenárista. Narodil se jako Nathan Weinstein v rodině židovského přistěhovalce z Litvy. Jeho otec Max Weinstein byl stavitelem v Kovně . Po represích ruského cara Alexandra III. vůči židovským občanům se rozhodl vystěhovat do USA. Záhy se v New Yorku prosadil a stavěl mimo jiné bytové domy Arizona, Colorado a Hudson v blízkosti Central Parku. V roce 1902 se oženil s krajankou Annou Leizerow – Wallenstein . Neměl úspěchy ani ve škole ani ve sportu, kde se snažil prosadit a za své pokusy v baseballu získal pouze posměšnou přezdívku Borec . Nakonec se uchýlil k satiře a karikaturám, čímž ke svému údivu získal konečně v kolektivu uznání . Studoval na Brown University v Providence, Rhode Island. Dobře finančně zajištěn se věnoval především bohémskému životu a zesměšňoval americký sen svých rodičů. Dokončení studia bylo pro jeho rodiče velkým zadostiučiněním, Nathan ale odmítl možnost komerční kariéry a chtěl se věnovat literatuře, ovlivněn osobnostmi jako: Fjodor Michajlovič Dostojevskij, James Joyce, Gertrude Stein, Djuna Barnes, Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald a Sherwood Anderson. Aby vyjádřil svůj rozchod s rodinou a s tradičním americkým snem, nechal si dne 16. srpna 1926 soudně změnit jméno na Nathanael West. Krátce nato odcestoval do Paříže, kde strávil tři měsíce. Během této doby se krátce setkal s Ernestem Hemingwayem a Henry Millerem, obecně ale žil v americké enklávě a poznával „Paříž bez Pařížanů“. Po návratu do New Yorku v lednu 1927 žil v prostředí levicově orientovaných intelektuálů v Greenwich Village. Stal se přispěvatelem a redaktorem satirického časopisu Americana, kam přispívali autoři jako: George Grosz, Edward Estlin Cummings, Gilbert Seldes a James Thurber...

Nataša Holinová (13)

Slovenská redaktorka, překladatelka a korektorka.

Mrázková Eva (14)

Miroslava Kuntzmannová (8)

Původním povoláním je zdravotní laborantka. Její obrovskou zálibou je vaření. Vaření se věnuje od svých 11 let. První kuchařku napsala v roce 1994 pro speciální nádobí. V roce 1995 jí vyšla další kuchařka na titanové nádobí, o rok později Polská kuchařka. O rok později, tedy v roce 1996, vyšla velká kuchařka, opět pro speciální nádobí. Mezitím vydala 3 další menší produktové knížky a také kuchařku pro nádobí vakuovacího systému. Pro TBWA Praha jsem napsala receptář na kuchyňské spotřebiče Bosch. Též spolupracovala s paní Jiřinou Bohdalovou a režisérem Miloslavem Šmídmajerem na videokazetě Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mě tu kameru. Druhá část kazety je videokuchařka, v níž jsou pouze její receptury, jejichž skladbu dělala sama. Od r. 2004 napsala další kuchařky: Jak chutná život; Zdravě, chutně, moderně; S trochou nostalgie; Kluci, holky, kastrůlky 1; Kluci, holky, kastrůlky 2 a Andělskou kuchařku. Další knížka vznikla pod názvem Na vlnách chuti. Je to kniha receptů, jejichž autorkou je paní Kuntzmannová, a spoluautorka - redaktorka Květa Bodollová - si povídá se známými osobnostmi. O čem jiném než o vaření a jejich vztahu k jídlu. Strašidelné vaření pro děti - tahle kuchařka byla napsána ve spolupráci s Muzeem strašidel v Plzni a lehce navazuje na „Kastrůlky“. V prosinci 2007 vyšla další kuchařská kniha ze seriálového prostředí Recepty z Ulice. Je to vůbec první kniha tohoto druhu. Andělská kuchařka vznikla ve spolupráci s klienty a pracovníky Domu pro osoby se zdravotním postižením ve Stodu. Překrásné ilustrace andělů vytvořil p. Petr Marek, klient tohoto Domova. Zatím poslední knížka se jmenuje S trochou nostalgie aneb jak se vařilo a jedlo za císaře pána.

Miroslava Horáčková (16)

Učebnice češtiny a české literatury.

Miroslav Foret (12)

Narozen 20. 12. 1946 v Brně. Sociolog. Muzikolog. Prof., PhDr., CSc., zabývá se výzkumy veřejného mínění. Syn dirigenta Mirka Foreta . Saxofonista. Autor rozhlasových a televizních pořadů. O populární a jazzové hudbě psal v 60. až 80. letech do denního i odborného tisku, včetně zahraničního a zámořského. Od roku 1990 se věnuje výhradně své odborné vědeckovýzkumné profesi. Pomáhal založit soukromé vysoké školy v Brně, Bratislavě a Znojmě.

Miluška Karásková (16)

Učebnice angličtiny.

Miloslav Martínek (13)

Narozen 1943. PhDr., CSc., historik a novinář, práce z oboru.

Miloslav Král (10)

Miloslav Král byl pracovník katedry filosofie vědy, docent speciální kybernetiky na VŠE v Praze. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, soukromě studoval filosofii a působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Politicky se angažoval v období pražského jara, proto poté pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Ihned po revoluci nastoupil zpět na VŠE a od roku 1990 působil v Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti Akademie věd ČR. V té době prožil "dva spontánní vstupy do nevědomí", uvěřil v Boha a začal se pokoušet dokázat jeho existenci. V 21. století přednášel a psal knihy o svém vlastním poznání Boha.

Miloš Škorpil (10)

Miloš Škorpil je ultramaratonec, propagátor a trenér běhu, zakladatel běžecké školy. Škorpil je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny.

Miloš Osten (7)

Narozen 29. 4. 1923 v Praze, zemřel 3. 10. 1992 v Pardubicích. Chemik, odborník v oblasti plastických hmot a lepidel, práce z oboru.

Miloš Kaňka (13)

Matematik, práce z oboru.

Miloš Grim (12)

Miloslav Grim je český anatom, histolog, embryolog a cytolog. V roce 2003 získal titul profesora normální anatomie. Specializuje se na studium zárodečného vývoje a diferenciace buněk, inervací a regenerací svalu. Působí na Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který v letech 1997–2011 vedl.

Milena Chlumská (4)

Milan Mysliveček (14)

Narozen 4. 10. 1951 v Praze. Knižní grafik, ilustrátor a autor populárně historických knih a průvodců.

Milan Munclinger (8)

Milan Munclinger byl významný český flétnista, dirigent, skladatel a muzikolog. Byl významnou osobností české klasické hudební scény, známý zejména svými znalostmi barokní hudby. Munclinger založil v roce 1951 soubor Ars Rediviva, který se specializoval na provozování barokní hudby na dobové nástroje a sehrál významnou roli při oživení zájmu o tento žánr v Československu i mimo něj. Soubor získal mezinárodní uznání díky své interpretaci a nahrávkám děl skladatelů, jako jsou Johann Sebastian Bach a Antonio Vivaldi. Munclingerův přínos klasické hudbě přesahuje rámec interpretační a vědecké práce, neboť se věnoval také výzkumu a psaní o hudební teorii a historii. Jeho umělecké úsilí zanechalo trvalý vliv na oceňování a chápání barokní hudby.

Milan Kovář (11)

Bc. Milan Kovář je původním povoláním automechanik, v současnosti pracující již skoro třicet let u Policie České republiky. Pochází z Hradce Králové, kde také při zaměstnání vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor sociální patologie a prevence. Jako spisovatel se již řadu let systematicky věnuje oblasti vojenské historie - zvláštních jednotek a speciálních operací. Je autorem jak řady odborných článků , tak i řady publikací na uvedená témata.

Milan Bárta (11)

Milan Bárta je středoškolský učitel, spisovatel, šéfredaktor I-NOVIN z České Lípy. Po absolvování základní školy a gymnázia v Brandýse nad Labem vystudoval v letech 1989 až 1993 obor Učitelství biologie a chemie pro druhý a třetí stupeň na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Získal titul Mgr. V letech 1988–1989 byl vedoucím jednoho z oddělení ODDM na Praze východ. Pak následovalo vysokoškolské studium. V letech 1993 až 1997 byl učitelem přírodopisu a chemie na ZŠ 28. října v České Lípě. V letech 1997 až 2019 učil Mgr. Bárta na gymnáziu v České Lípě. Od roku 2019 učí na ZŠ a MŠ Okna. V době koronavirové krize se proslavil videi, která v domácích podmínkách připravoval pro své žáky. Postupně se do jejich tvorby zapojily desítky dětí z České republiky i ze zahraničí. Velký příznivec geocachingu. Několik let je šéfredaktorem českolipských internetových I-novin, přispívá do časopisu Lípa, věstníku OSBD v České Lípě, na server Turistika.cz a píše knihy. Byl kdysi redaktorem časopisu Moderní vyučování a také přispíval do Českolipského deníku. Milan Bárta je rozvedený, jeho manželkou byla Šárka Bártová, mají spolu dva syny.

Mikuláš Moravec (11)

Narozen 30. 11. 1933 v Praze, zemřel 29. 4. 2008 tamtéž. Spisovatel, publikoval sci-fi povídky v časopise ABC, spoluautor knih o J. Werichovi, editor sborníku básní, redaktor a překladatel z angličtiny. Syn nakladatele a spisovatele Jaroslava Moravce .

Mike Goldsmith (11)

Britský astrofyzik, výzkumník v oblasti akustiky, hluku a astronomie. Také autor dětské naučné literatury o astronomii a vědě.

Michio Kaku (10)

Michio Kaku je americký fyzik, profesor teoretické fyziky na City University of New York, spoluzakladatel strunové teorie pole a popularizátor vědy. Napsal několik knih o fyzice a s ní spojených tématech a často se objevuje v radiu, televizi a dokumentárních filmech. Narodil se v San José v Kalifornii japonským přistěhovalcům. Jeho děd přijel do Spojených států, aby pomáhal při pracích po zemětřesení v San Franciscu 1906. Na začátku šedesátých let chodil na Cubberley High School v Palo Altu, kde hrál šachy. V roce 1968 získal titul bakaláře věd summa cum laude na Harvard University. Poté studoval v Berkeley Radiation Laboratory na University of California, Berkeley, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Během války ve Vietnamu se připojil k americké armádě, ale než byl povolán do akce, válka skončila. Nyní se zabývá formulováním teorie všeho, která má spojit čtyři základní síly ve vesmíru: silnou interakci, slabou interakci, gravitaci a elektromagnetickou interakci. Publikoval přes 170 článků o teorii superstrun, supergravitaci, supersymetrii a hadronech. V roce 1974 spolu s profesorem K. Kikkawou poprvé napsal článek o strunové teorii pole, která spojuje všech pět teorií strun do jedné rovnice. Také napsal několik populárně-vědeckých knih: Visions, Hyperprostor, Einsteinův vesmír a Paralelní světy a s Jennifer Thompson napsal knihu Dále než Einstein. Hyperprostor se stal bestsellerem a deníky The New York Times i The Washington Post ho zařadily mezi nejlepší vědecké knihy roku. Ve Fyzice nemožného zkoumá např. neviditelnost, teleportaci, předpovídání budoucnosti, vesmírné lodě, stroje na antihmotu, cestování v čase a další záležitosti, které rozděluje do kategorií podle toho, kdy by se mohly uskutečnit. V březnu 2008 se Fyzika nemožného dostala na seznam bestsellerů magazínu The New York Times. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michio Kaku na anglické Wikipedii....

Michaela Brnková (10)

Slovenská spisovatelka romantické literatury, lektorka a podnikatelka.

Michael Hesemann (11)

Michael Hesemann je německý historik, spisovatel, dokumentarista a novinář pro para-vědecká, časová a církevní historická témata.

Maxmilian Bedřich Stýblo (14)

Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.

Max Morgan Witts (4)

Britský televizní producent, režisér a spisovatel kanadského původu.

Matěj Barták (11)

Narozen 6. 3. 1975 v Praze. Redaktor, publicista a překladatel.

Maša Haľamová (13)

Maša Haľamová, vdaná Mária Pullmanová byla slovenská básnířka. Narodila se v rodině obchodníka a vzdělání získávala v Martině, vyšší školy navštěvovala v Martině a v Bratislavě, kde i v roce 1925 odmaturovala. Po maturitě pracovala jako úřednice v přijímací kanceláři sanatoria v Novém Smokovci ve Vysokých Tatrách, kde žila 30 let. Byla vynikající lyžařka a stala se nejmladší rozhodčí na mistrovství světa na Štrbském Plese v roce 1935. V roce 1930 se provdala za hlavního lékaře Státních koupelí na Štrbském Plese - lékaře MUDr. Jána Pullmana a ve Vysokých Tatrách žila ve vile Maríně až do manželovy předčasné smrti v roce 1956. V letech 1957 - 1958 pracovala v Martině jako redaktorka vydavatelství Osveta a odtud odešla do Bratislavy, kde pracovala až do roku 1973, kdy odešla do důchodu, jako redaktorka ve vydavatelství Mladé letá. Zemřela v Bratislavě, ale pochovali ji na Národním hřbitově v Martině. Už jako studentka zveřejňovala překlady z ruské poezie v Slovenském deníku. Vlastní tvorbu začala publikovat v 2. polovině 20. let v literárních časopisech Slovenské pohledy, Živena, Elán, také v periodikách Nový rod a Mladé Slovensko. Je autorkou žensky křehké lyriky, zachycující prostým, upřímným slovem vzruchy srdce: nenaplněný cit lásky, manželské štěstí, bolest nad ztrátou manžela. Kromě milostných motivů ztvárňovala dojmy z tatranské přírody, z cesty do Francie a sociální náměty pod vlivem Jiřího Wolkra. Přitahoval ji obraz na smrt nemocného Jiřího Wolkra, marně hledajícího uzdravení v tatranské přírodě. Její poezie se vyznačuje hlubokým prožíváním a citovými zážitky. Hledala v ní opravdový cit lásky nejen pro sebe, ale pro všechny, a zejména pro ty, kterým ji "tvrdé věci dne" nedopřály. Byla mistrem básnické drobnokresby, protože dokázala zachytit v básních i ty nejmenší záchvěvy dívčí duše s čistotou a přesností, přičemž neztrácejí nic ze své křehk...