Všichni Autoři a témata

Ferdynand Antoni Ossendowski (16)

Antoni Ferdynand Ossendowski , Rusko, nyní Lotyšsko – zemřel 3. ledna 1945, Żółwin) byl polský spisovatel, novinář, cestovatel, světoběžník, výzkumník a univerzitní profesor. Nejznámější je pro své romány o Leninovi a ruské občanské válce, jíž se zúčastnil. Napsal více než 70 knih, které vyšly 150krát v překladu do dvaceti jazyků – byl druhým nejznámějším polským spisovatelem po Sienkiewiczovi. Během vlády komunistické strany byly jeho práce zakázany; znovu se začaly vydávat až po revoluci. U nás vyšla například jeho slavná kniha Zemí zvířat, lidí a bohů. Ve svých spisech zmiňuje Shambalu a Aghartu.

Fabio Bourbon (11)

Autor turistických průvodců a naučně-populárních publikací o kulturních a uměleckých památkách zejména starověkých civilizací.

Ezop (12)

Ezop je považován za zakladatele řecké bajky a patří dodnes k nejznámějším bajkařům. Působil v Řecku asi v 6. století př. n. l. Pocházel údajně z Malé Asie, žil v Athénách a na ostrově Samos. O jeho životě není mnoho známo. Narodil se pravděpodobně jako otrok thráckého nebo fryžského původu. Po propuštění z otroctví hodně cestoval. Procestoval Řecko, Babylonii a Egypt. Některé zdroje uvádějí, že byl po celý život velmi nemocen, jiné, že byl mrzák a fyzicky chorý. Podle pověsti byl Ezop křivě obžalován ze svatokrádeže a v Delfách odsouzen k smrti. Údajně byl shozen ze skály do propasti. Své bajky přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru. Mnohdy se objevují také skuteční lidé a postavy řeckých bohů, častý je dialog, který dává bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů. Každá bajka obsahuje na konci většinou didaktické poučení. Ezopova tvorba se stala postupem času známou po celém světě . Teprve ve 3. století př. n. l. byly Ezopovy bajky písemně zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby . Na Ezopovu tvorbu navázali pozdější bajkaři jako třeba Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov. Jedna z nejznámějších legend o životě Ezopa vypráví o jeho pánovi, který se jednoho dne při nějaké slavnosti směle vsadil o všechno své bohatství, že vypije moře. Druhého dne, když se probudil, uvědomil si svůj omyl a povolal k sobě Ezopa. Ezop byl prý velmi moudrý, sečtělý a nápaditý člověk. Hned vymyslel, jak svému pánovi pomoci. V určenou dobu oba sešli na mořské pobřeží, kde už čekal dav lidí, zvědavých na to, jak Ezopův pán splní svou část sázky - vypije moře. Ezop před ně předstoupil a řekl, že jeho...

Eva Marešová (14)

Vladimír Watzke byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka. Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke se narodil v roce 1907. Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.

Eurythmics (20)

Eurythmics bylo britské hudební duo, jehož členy byli Annie Lennox a Dave Stewart. Poprvé dosáhli významného úspěchu v 80. letech 20. století se svou syntézou popu, rocku a elektronické hudby. Průlomem pro skupinu bylo jejich druhé album "Sweet Dreams " vydané v roce 1983, na němž se objevila kultovní titulní skladba, která se stala celosvětovým hitem a dodnes patří k jejich nejuznávanějším písním. Po tomto úspěchu vydala skupina Eurythmics řadu úspěšných alb, včetně alba "Touch" z roku 1983, které ještě více upevnilo její postavení v hudebním světě díky hitům jako "Here Comes the Rain Again" a "Who's That Girl?".

Eugène Sue (22)

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...

Edmond de Goncourt (17)

Edmond Louis Antoine Huot de Goncourt byl francouzský spisovatel, literární kritik a vydavatel. Jeho prozaické dílo bývá řazeno k realismu, či naturalismu. Dnes je již jen málo čteno, populární zůstává však jeho deník, který byl vydán posmrtně a jenž bývá považován za cenné svědectví o kulturním světě 2. poloviny 19. století. Goncourt v něm mj. dal nahlédnout do svých antirepublikánských, často silně antisemitských názorů, otevřeně zde hovoří o nemoci svého bratra a obsahuje i mnoho urážek umělců a osobností té doby. Řadu prací napsal spolu se svým bratrem Julesem de Goncourt. S ním také založil Académie Goncourt, která od roku 1903 uděluje každoročně tzv. Goncourtovu cenu nejlepšímu prozaickému dílu psanému ve francouzštině. Z ceny se postupem doby stalo nejprestižnější francouzské literární ocenění. Společně s bratrem je také pohřben, a to na pařížském hřbitově Montmartre.

David Urban (16)

David Urban se narodil v roce 1973 v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Více než polovinu života pracuje u kriminálky. Mezi jeho zájmy patří četba knih, komiksů i hraní počítačových her. Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě. Od podzimu roku 2016 začal psát povídky a účastnit se literárních soutěží. Mezi jeho úspěchy patří vítězství v soutěžích kriminálních příběhů Česká lupa 2017 a 2019, finálové umístění v soutěži O cenu havrana 2018 a 2019, Cena České společnosti Sherlocka Holmese pro rok 2019 a Cena společnosti Agáty Christie 2020. Patří mu také vítězství v soutěži scifi povídek O stříbřitělesklý halmochron 2019 a druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tématikou Rokle šeré smrti 2017. Rovněž vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií pořádanou Archeologickým institutem v Mušově.

David John Cawdell Irving (13)

Anglický spisovatel a historik.

Daniela Mrázková (14)

Daniela Mrázková je česká teoretička a kritička umělecké fotografie, kurátorka fotografických výstav. Svou činností patří k významným osobnostem české fotografie. Byla dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Revue fotografie a později také měsíčníku Fotografie-magazín. Byla iniciátorkou a organizátorkou velkých tuzemských oslav 150. výročí vynálezu fotografie . Opakovaně byla členkou poroty mezinárodní přehlídky novinářské fotografie World Press Photo, jejíž reprízy organizovala v Praze. Je zakladatelkou fotografické soutěže Czech Press Photo, která se koná od roku 1995. V 90. létech 20. století založila a vedla Galerii Josefa Sudka na Starém Městě v Praze.

Ctibor Rybár (16)

Ctibor Rybár byl dlouholetý šéfredaktor Nakladatelství Olympia a autor řady průvodců po Československu a především pak knih, zabývajících se Prahou. Narodil se do židovské rodiny, otci Zigmundovi Fischerovi a matce Stefanii Ecksteinové. V březnu 1941 nastoupil vojenskou službu u VI. pracovného práporu jako robotník-Žid, po půl roce však byl na základě falešné lékařské zprávy propuštěn do civilu. Následně ilegálně překročil hranice do Maďarska, kde zůstal žít s falešnou identitou. Koncem roku 1942 byl zatčen, na poslední chvíli se mu však podařilo uniknout z transportu. S novou falešnou identitou žil nadále v Budapešti až do konce roku 1943, kdy byl opět zatčen. V budapešťské věznici Markó zůstal do prosince roku 1944, kdy byl na rozkaz falešného důstojníka SS propuštěn. Konec války ho pak zastihl v jednom z chráněných domů Raoula Wallenberga. Po válce si změnil jméno z Fischera na Rybára a přestěhoval se do Prahy. Tam vystudoval práva a začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, později působil jako legační tajemník na československé ambasádě v Ankaře a jako generální konzul v Istanbulu. Konec diplomatické kariéry přišel v roce 1953, kdy byl zatčen jako člen sionisticko-trockistické skupiny kolem Artura Londona a obžalován z velezrady. Vězněn byl dva měsíce a i když nakonec odsouzen nebyl, na své původní místo na ministerstvu se vrátit již nesměl. Zaměstnání našel až ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, odkud odešel do Nakladatelství Olympia, kde byl od 60. let až do roku 1984 šéfredaktorem. Z tohoto místa se zasloužil o vydávání knih Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušky, Oty Pavla a dalších. Pro českého čtenáře pak objevil knihy Dicka Francise. Během svého působení v Olympii napsal několik průvodců po Praze a Československu. V publikační činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu. V roce 1991 vydal své asi nejdů...

Count Basie (16)

Count Basie byl kultovní americký jazzový pianista, varhaník, kapelník a skladatel, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 20. let 20. století až do jeho smrti v roce 1984. Narodil se jako William James Basie 21. srpna 1904 v Red Banku ve státě New Jersey a stal se jednou z vůdčích osobností swingové éry. Basieho kapela byla známá svými swingujícími rytmy a pevnou souhrou. V roce 1935 založil vlastní orchestr, s nímž rozvinul styl charakteristický silnou rytmickou sekcí, riffovým přístupem k improvizaci a směsí bluesových a jazzových prvků.

Clive Barker (20)

Clive Barker je přední anglický spisovatel žánru hororu a dark fantasy. Známý je rovněž jako filmový scenárista a režisér. Clive Barker se narodil roku 1952 v Liverpoolu, kde také na místní univerzitě vystudoval literaturu a filozofii. V jedenadvaceti letech se odstěhoval do Londýna a zde založil divadelní společnost The Dog Company, jejíž repertoár se skládal z jeho her, které také sám režíroval a ve kterých i hrál. Tyto hry, například The History of the Devil , Frakenstein in Love nebo Colossus o španělském malíři Goyovi, byly později souborně vydány v knize Pandenomium. Fantastické, erotické a hororové motivy, které Barker ve svých divadelních hrách využíval, se brzy staly základem jeho prozaické tvorby. Poprvé je využil v prvních třech povídkových Knihách krve z roku 1984, které však neměly ve Velké Británii příliš velký ohlas. Teprve jejich publikování v USA a následně vydání prvního románu Damnation Game roku 1985 z něj udělalo známého autora. Z důvodů své permanentní práce ve filmu se Clive Barker přestěhoval do Kalifornie, kde žije se svým partnerem fotografem Davidem Armstrongem a jeho dcerou. Kromě psaní je jeho další velkou zálibou malování obrazů, které s úspěchem vystavuje v nejrůznějších galeriích. Ač není členem žádné církve a organizované náboženství, zejména katolický klérus, zahrnuje kritikou, pokládá se za „trochu zvláštního věřícího“. Zdůrazňuje individuální chápání víry a bible, v otázce "zvláštnosti" své víry se srovnává s Williamem Blakem. Bibli popisuje jako „mohutné, vrstevnaté, bohaté, moudré, temné, nebezpečné a nejednoznačné mistrovské dílo. Je to směs drogových snů, poezie, historie, násilí a krásy. Je to nejvýznamnější zdroj porozumění a vypravěčství, s jakým jsem se kdy setkal.“ V současné době je Clive Barker autorem čtrnácti románů, několika sbírek povídek a filmových scénářů. Díky svému vynikajícímu vyp...

Claude Houghton (10)

Claude Houghton byl Anglický romanopisec, narodil se v roce 1889 a zemřel v roce 1961. Psal romány a povídky, s prvky sci-fi a fantasy. Jeho první počin byl román Sousedé . Následovaly další romány jako Julian Grant bloudí , To byl Ivor Trent a další. Většina kritiků uvádí, že jeho nejlepší tvorba pochází z jeho raného období.

Brněnský Rozhlasový Orchestr Lidových Nástrojů (15)

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů je české hudební těleso známé interpretací tradiční lidové hudby, zejména z moravského regionu. Orchestr je významným kulturním subjektem, který přispívá k zachování a šíření moravské lidové hudby.

Břetislav Ditrych (19)

Břetislav Ditrych je český spisovatel, básník, autor literatury faktu a publicista. Narodil se v Polabí. Zde, v městečku Cerhenice, strávil i dětství a mládí a vrací se sem ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru Stínové postavy . Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů. V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i první básnické sbírky. Kromě toho pravidelně přispívá do časopisů jako Host, Reflex, Xantypa nebo revue Přísně tajné. Na jaře 2015 se zúčastnil literárního pobytu v Krakově, který podpořil Mezinárodní visegrádský fond. Soubor sedmi básní, které vznikly během tohoto pobytu, byl přeložen do polštiny. Nejrozsáhlejší část jeho díla sestává z literatury faktu. Dominantním tématem jsou počátky letectví. Poprvé se jim věnuje v Báječných mužích na létajících strojích , jež následují Báječné ženy na létajících strojích , životopis patrně nejslavnějšího českého letce První a sám: Neobyčejný život a zbytečná smrt aviatika Jana Kašpara a příběhy snílků a dobrodruhů z dob ještě ranějších v knize Jak létají sny . Do oblak bere čtenáře i v Světě pod barevnými křídly , kde zaznamenává dobrodružné cesty pilota ultralehkých letounů Jiřího Zítky, v knize Sláva balonům! pojednávající o počátcích balonového létání v Čechách, a naposledy v Proti Rudému baronovi o Manfredu von Richthofenovi i těch, se k...

Arthur Bloch (9)

Antonín Strnadel (11)

Antonín Strnadel byl český malíř, grafik a ilustrátor, profesor VŠUP. V roce 1967 mu byl propůjčen titul národní umělec. Jako malíř zachytil velké množství valašských lidových staveb, jejich interiér, nábytek, nářadí pastýřů a jejich život na salaši. Antonín Strnadel má památník v Novém Hrozenkově. Jeho mladším bratrem byl český spisovatel Josef Strnadel. Strnadelova knižní ilustrace Nevěsta vyšla v roce 2015 na poštovní známce v rámci série „Umělecká díla na známkách“.

Antonín Rašek (15)

Absolvent vysoké vojenské školy Jana Žižky, posléze Filozofická fakulta UK. Stal se vojákem z povolání, pak novinářem. Protože nesouhlasil z okupací v srpnu 1968, byl z armády propuštěn, pracoval jako výzkumný pracivník, po "sametové" revoluci byl 4 roky náměstkem ministra obrany.Publikoval během svého života několik povídek v časopisech, a protože v 70 a 80 letech nemohl publikovat, řada jeho povídek vyšla až po roce 1989. Získal několik cen. V roce 95 napsal Do smrti mám chlapů dost, a román pro děti Handyho dlouhé dobrodružství

Anna Jánská (19)

Angličtinářka, podílela se na učebnici "moderní učebnici angličtiny".

Alois Bauer (18)

Narozen 1.7.1954 ve Šternberku. Pedagog, autor příruček o českém jazyce a literatuře, malíř, grafik, překladatel prací o výtvarném umění. Vystudoval FF UP v Olomouci obor čeština a estetická výchova. Působí jako profesor na gymnáziu, je malířem, grafikem, spisovatelem, překladatelem, vede loutkové divadlo, K literární tvorbě se dostal po roce 1990 Seznam jeho knih přesahuje dvě desítky titulů, je autorem alternativních učebnic , píše knihy pro zájemce o výtvarnou tvorbu , ve stejném oboru i překládá , v poslední době se věnuje i beletrii nebo tvorbě pro děti . Své knihy si sám ilustruje. (Vložil uživatel:

Alexandr Kliment (14)

Alexandr Kliment , vlastním jménem Alexandr Klimentiev , byl především prozaik, ale také publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu. Jako nemálo jiným bylo tomuto autorovi za normalizace znemožněno publikovat na domácí půdě. Jeho díla mohla vycházet pouze v zahraničí či v samizdatu, a byl tak donucen vystřídat mnohé běžné, až podřadné profese, než se stal spisovatelem z povolání.  Debutoval v časopise Mladý svět a v Host do domu, přispíval i do Literárních novin, Listů, Plamenu, Kulturní tvorby aj. a v roce 2006 byl oceněn za životní zásluhy o rozvoj o českou literaturu Cenou Ladislava Fukse. Alexandr Kliment byl synem ruského emigranta Alexandra Ivanoviče Klimentieva . Otec vstoupil v květnu 1918 do československých legií a s nimi se dostal do Československa. Matka pocházela ze statku v Příšovicích, otec se stal brusičem drahých kamenů. Alexandr Kliment studoval medicínu, dějiny umění a Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Po vojně pracoval v letech 1953-1959 jako redaktor, poté se stal autorem na volné noze. V roce 1960 mu vyšla úspěšná próza Marie. Po roce 1968 neemigroval, publikovat však od roku 1970 nemohl. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vystřídal různá zaměstnání jako noční vrátný nebo recepční. Pravidelné povolání ztratil a žil ze zahraničních honorářů. K práci korektora se vrátil až v roce 1984. Až do roku 1990 jeho díla vycházela pouze v samizdatových edicích nebo v zahraničí. Byl mistrem psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i v neočekávaných situacích. V letech 1970–1989 vycházela jeho díla výhradně v zahraničí. Dílo Alexandra Klimenta se vyznačuje zájmem o všední osudy lidí, lidské vztahy a niterné životy. Zabývá se mravními a citovými problémy, osamělostí jedince, tím má blízko k psychologické próze. Autorovi protagonisté mají často blízký vztah k domovu, žijí v úzkost...

Adriana Macháčová (20)

Adriana Macháčová vo svojej tvorbe analyzuje zložité medziľudské vzťahy a povrchností, akými dnešná, čoraz viac virtuálna doba žije. Poukazuje na paradoxy a hĺbku hodnotového rebríčka, dôležitosť lásky a porozumenia nielen v rodine, ale aj v priateľstve. Narodila sa v znamení Vodnára, vyštudovala Filozofickú fakultu Univerzity J. A. Komenského v Bratislave. S manželom, synom Maximom a kokeršpanielom Boubou žije v Bratislave. Na konte má početnú zbierku románov, tri napísala spoločne s publicistom Róbertom Dydom. Knihy Adriany Macháčovej vychádzajú aj v českom a nemeckom preklade.

Zdenko Feyfar (12)

Zdenko Feyfar, křtěný Zdenko Jaroslav Mořic byl český fotograf. Narodil se v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 pracoval krátce jako úředník v bance. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam jej přivedl a kde ho učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřil také Josef Ehm a Rudolf Skopec. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech. V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy. Hlavními motivy fotografií Zdenko Feyfara jsou Krkonoše a Praha. Fotografie Prahy někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám. Feyfarovy Kachničky u Mánesa přiměly Ludvíka Součka v roce 1956 k napsání dlouhého článku do Československé fotografie a staly se ve své době symbolem přerodu české fotografie. Zdenko Feyfar fotografoval rovněž portréty, květiny, Šumavu, krajinu východních a středních Čech a na zahraničních cestách . Fotografie Zdenko Feyfara jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, sbírce Svazu českých fotografů a Krkonošském muzeu v Jilemnici.

Zdeněk Stříbrný (10)

Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz

Zdeněk Mézl (13)

Zdeněk Mézl byl český grafik a ilustrátor, používající osobitý styl dřevorytu, podle kterého jsou jeho díla na pohled rozpoznatelná. V letech 1949-1953 studoval u profesora Vodrážky na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, následně v letech 1953-1956 u profesora Vladimíra Pukla na pražské akademii výtvarných umění. Studium přerušil na jeden rok kvůli studijnímu pobytu na sofijské Akademii v Bulharsku. Po návratu do Prahy dokončil studium u profesora Pukla v roce 1960. Již na Akademii se Zdeněk Mézl pouštěl do prvních ilustračních pokusů v technice dřevorytu, která jej pak provázela celý život. Zdeněk Mézl dal dřevorytu nový význam. Dokonale ovládl materiál i techniku a ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje smysl pro jasnou a přehlednou siluetu vyplněnou řadou jemných detailů, smysl pro jednoduché, lapidární vyjádření děje a úsměvný pohled na svět, někdy laskavý, jindy ironický. Mézl sám sebe označuje za kritického realistu - je mu blízký Hierynomus Bosch a Francisco de Goya. Volné tvorbě se věnuje po obdobích vyplněných bohatou činností ilustrátorkou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal jak s antickými bájemi, tak s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami či Danteho Peklem. Vybírá si autory, kteří mu umožňují ztvárnit ironizující nadsázku. Během své kariéry ilustroval více než 100 knih, vytvořil 3 poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. Celkem za svůj život vyryl 170 000 centimetrů čtverečních zimostrázových a hruškových desek. Samostatně vystavoval v Čechách, Belgii, Itálii, Holandsku, Německu, Japonsku, v Jihoafrické republice. V roce 2002 byl ve Velké Británii prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Zemřel ve věku 81 let v jedné z pražských nemocnic.

Wham! (14)

Wham! bylo britské popové duo, které v roce 1981 založili George Michael a Andrew Ridgeley. Skupina dosáhla v 80. letech 20. století obrovského úspěchu díky svým optimistickým popovým skladbám a proslavila se svými chytlavými hity a osobitou image. Jejich druhé album "Make It Big" vydané v roce 1984 bylo komerčně velmi úspěšné a obsahovalo singly, které se umístily na předních místech hitparád, jako například "Wake Me Up Before You Go-Go", "Freedom" a balada "Careless Whisper", která byla díky svému osobitému stylu často připisována sólovému počinu George Michaela. Wham! také v roce 1997 vydal kompilační album s názvem "The Best of Wham! If You Were There...", které obsahovalo výběr jejich největších hitů a sloužilo jako retrospektiva jejich kariéry. Píseň "Last Christmas" je jedním z jejich nejtrvalejších hitů, ačkoli v době aktivní činnosti skupiny nebyla součástí alba s názvem "Last Christmas "; v průběhu let byla znovu vydána a coverována různými umělci. Wham! se rozpadli na vrcholu své slávy v roce 1986, přičemž George Michael pokračoval v úspěšné sólové kariéře až do své předčasné smrti v roce 2016. Andrew Ridgeley byl hudebně méně viditelný, ale příležitostně se objevoval v médiích a zapojoval se do aktivit souvisejících s hudbou.

Vratislav Mazák (8)

Vratislav Mazák byl český biolog. Specializoval se na paleoantropologii, zoologii savců a taxonomii. Byl také kreslířem, který často ilustroval své knihy. Narodil se v Kutné Hoře, v roce 1955 nastoupil vysokoškolská studia biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, později zde zůstal a stal se profesorem. Také pracoval jako zoolog pro pražské Národní muzeum. Vynikal všestranností. Objekty jeho vědeckého zájmu byly kočkovité a kunovité šelmy, kopytníci, hmyzožravci, netopýři a fosilní savci, včetně člověka. Později se věnoval i kytovcům. Popsal poddruh tygra Panthera tigris corbetti a divokého osla Equus hemionus kulan . Spolu s dr. Colinem Grovesem popsal prehistorického hominida Homo ergaster, který je v současnosti považován za jeden z klíčových druhů lidské evoluce. Jeho spolupracovníkem na knihách o genezi člověka byl Zdeněk Burian. Mazák se zabýval katalogizací Burianova díla a mj. byl autorem katalogu stálé expozice Burianových obrazů v ZOO Dvůr Králové nad Labem. Vratislav Mazák se netajil svému obdivu ke zvířatům, především pak k tygrovi a vorvaňovi. Byl velkým ctitelem Hermana Melvilla, jehož popis života kytovců považoval za nadčasový jak svou poetikou, tak faktografickou přesností. Dále obdivoval Jima Corbetta. Často citoval jeho postřehy ze života indických tygrů a k jeho knize o lidožroutech z Kumáonu napsal doslov. Mazákův bratr Miroslav zahynul jako student za okupace v době 2. světové války. Vratislav Mazák zemřel na rakovinu v roce 1987.

Vlastimil Rada (16)

Vlastimil Rada byl český grafik, malíř , ilustrátor a spisovatel. Narodil se v rodině c. k. středoškolského profesora Petra Rady a jeho manželky Oldřišky Addeové . Rodina se brzy přestěhovala do Prahy, kde Vlastimil navštěvoval školy. V letech 1912–1919 vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxe Švabinského, Jana Preislera a sochařství u Jana Štursy. Jako student roku 1913 podnikl studijní cestu do Francie, zejména aby se seznámil s dílem Paula Cézanna. Byl členem a teoretikem výtvarného odboru Umělecké besedy a hlavním představitelem jejího reformního venkovského křídla kolem Jarešovy skupiny. V letech 1920–1925 žil v Železném Brodě, potom již stále v Praze. Navazoval na tradici české krajinomalby, kterou obohatil zejména o poesii zimy na Železnobrodsku. Vesnické domky v zachmuřené zimní krajině, motivy s prostými příběhy lidí navazující na alšovskou tradici jsou hlavními znaky jeho tvorby. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a J. Kojanem je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou. Krajina v sytém zeleno -bílo-hnědém barevném akordu zůstala v olejomalbě jeho výtvarnou doménou až do smrti. Již roku 1917 projevil tyto tendence v kresbě, která se vyznačovala po celý život charakteristickou nervní "roztřesenou" obrysovou linkou a bledým barevným laděním akvarelu. Proslavil se také jako autor knižních obálek a ilustrátor, především děl ruské klasiky , Charlese Dickense, ale také hojně knih české klasiky, například Alois Vojtěch Šmilovský: Za ranních červánků, Alois Jirásek, Eduard Bass, Jan Neruda nebo studentské romány Jaroslava Žáka. V nich osvědčoval svůj smysl pro humor. V letech 1918–1920 byl krátce členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1920 pravidelně vy...

Viktor Sodoma (23)

Viktor Sodoma je český zpěvák a herec, známý především díky svému působení na rockové a popové scéně v bývalém Československu v 60. a 70. letech 20. století. Svou kariéru zahájil jako člen beatové skupiny Komety, ale většího uznání se mu dostalo jako zpěvákovi průkopnické československé rockové skupiny The Matadors, která měla vliv na vývoj východoevropské rockové hudby. Po rozpadu The Matadors pokračoval Sodoma v sólové kariéře, která zahrnovala různé hudební styly od rocku po pop.

Viktor Hánek (21)

Novinář, básník a prozaik. Narodil se 24. 2. 1891na Žižkově, kde studoval reálku, pak vysokou školu technickou v Praze. Dva roky byl asistentem na odborné elektrotechnické škole v Praze. Po vojenské službě se stal redaktorem Večera, po deseti letech přešel do redakce Venkova. Jako literát začal otiskovat své básně a povídky ve Světozoru, Zlaté Praze, Rozkvětu, Zvonu a mnoha dalších časopisech a novinách. Vydal na padesát svazků knih próz a básní. Zemřel v Terezíně v roce 1954.

Victoria Holt (15)

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Vasilij Jan (15)

Jeho otec byl učitel a překladatel řeckých klasiků, jeho matka pocházela ze starého rodu záporožských kozáků . Jeden z jeho předků bojoval v bitvě u Kunersdorfu a získal stříbrnou medaili.Vroce 1897 absolvoval , na historicko-filologické fakultě .Byl zvláštním dopisovatelem pro SPA .Po válce se vrátil domů ,do střední Asie.V roce 1923 se usadil v Moskvě

Vaclav Smil (22)

Václav Smil je kanadský vědec českého původu, emeritní profesor University of Manitoba ve Winnipegu . Narodil se v Plzni během druhé světové války. V roce 1965 získal doktorát z přírodních věd na katedře ekonomické geografie na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1969 z Československa emigroval, nejprve do Spojených států. Studoval pak na Pensylvánské státní univerzitě ve Filadelfii, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Vystudoval přírodní vědy, ale není specialistou v žádném konkrétním oboru. Věnuje se interdisciplinárnímu výzkumu v oblastech energetiky, životního prostředí, vývoje obyvatelstva, produkce potravin a technických inovací. Miloš Čermák jej ve svém komentáři pro server iHNed označil za mezioborového akademika a renesančního člověka. Do roku 2011 působil jako vysokoškolský profesor na Fakultě životního prostředí a geografie University of Manitoba ve Winnipegu, kde vyučoval předměty zabývající se energií, atmosférickou změnou, hospodářským a technologickým vývojem v Číně, populačním a ekonomickým vývojem ve světě. Václav Smil je ženatý, jeho manželka Eva Smilová je lékařka. Jejich syn David je chemik v oboru organické a syntetické chemie. Smil dosud napsal necelé čtyři desítky knih , řadu z nich o energetice a životním prostředí. Až do roku 2017 nevyšla žádná Smilova kniha v češtině. V češtině vyšly překlady dvou knih až v roce 2017. V rozhovoru s Lidovými novinami ze dne 7. dubna 2018 prohlásil Václav Smil, že podle jeho soudu nebyla v minulých 50 letech žádná přelomová inovace. Dále řekl: „Bez pokroku v osmdesátých letech 19. století by nebylo v naší moderní civilizaci nic. Podle mne byla nejpodstatnější pro další pokrok výroba, rozvod a používání elektřiny.“ Smilovy knihy obdivuje druhý nejbohatší muž světa, Bill Gates; četl prý většinu ze 44 Smilových podstatných děl. Smil se soukromě stýká také se zakladatelem F...

Václav Kliment Klicpera (22)

Václav Kliment Klicpera byl český spisovatel a dramatik. Byl druhým dítětem krejčovského cechmistra Václava Klicpery z Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Anny, rozené Krenčíkové . Učil se krejčovství, vyučil se řeznictví. Roku 1808 zanechal řemesla a studoval na gymnasiu v Praze; roku 1813 začal studovat filosofii. Necelé dva roky studoval medicínu a přestoupil na humanitní studia, kde roku 1819 získal aprobaci pro humanitní obory gymnázií. Starší bratr František uvedl Václava do společnosti vlasteneckých studentů. Od roku 1813 se stal členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině, hraná ve Stavovském divadle. Zde se také seznámil s ochotnickou herečkou Annou Švamberkovou , která se později stala jeho ženou. Sám byl jako herec úspěšný a v době pražského pobytu napsal přes 20 divadelních her. Jako první byla na jevišti Stavovského divadla v Praze uvedena 25. března 1816 jeho rytířská hra „Blaník“. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové. Mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl. Spolu s manželkou Annou se aktivně zúčastnil společenského života a jeho zásluhou se z Hradce Králové stalo druhé centrum české kultury po Praze. U královéhradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila vydal velkou část svého díla. V Hradci Králové žil do roku 1846. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium. Mezi jeho žáky patřili Josef Václav Frič, Vítězslav Hálek, Jan Neruda nebo Albín Bráf. Aktivně se zúčastnil revolučního roku 1848 byl jmenován členem Národního výboru a zvolen tribunem studentské kohorty, byl zvolen zemským poslancem za Chlumec a Hradec Králové. Vydávání sebraných spisů Václava Klimenta Klicpery bylo v důsledku revolučních událostí roku 1848 přerušeno a došlo k němu znovu až v letech 1862–1863. Roku 1850 se stal šk...

Tony Wolf (19)

V 50. a 60. letech bezesporu zvýšil počet čtoucích britských dětí. Dneska jeho jméno ale zná jen málokdo. Jedná se o italského autora a ilustrátora knih pro děti Tonyho Wolfa. Tony Wolf je ve skutečnosti pseudonym, civilním jménem je Antonio Lupatelli. Narodil se v Busseto roku 1930. Za svůj život spolupracoval s řadou zahraničních vydavatelů, mj. z Francie, či Anglie. Pracoval s Fratelli Fabbri Editore, Payot Film, Fleetway, nebo Dami Editore. Kreslířskou kariéru začal roku 1958 náčrty story-boardů pro animované filmy pro francouzskou filmovou společnost Film Payot. Víceméně ve stejné době začal přispívat náčrty cílené na předškoláky také pro Fleetway, které se objevily v několika týdenních komixech a vánočních speciálech. Tyto ilustrace zahrnovaly žabáka Freddyho, Fun in Toyland, Jacka s Jill a řadu dalších příběhů, které se objevily v jeho budoucích knížkách ilustací. V roce 1961 začla dlouhodobá spolupráce s italským vydavatele Fratelli Fabbri Editori ve vytváření kreseb pro školní učebnice a knihy pohádek. Nezapomenutelná je série I Cuccioli pod pseudonymem Tony Wolf. Od roku 1978 začal pracovat výlučně s vydavatelem Dami Editore, kde vytvořil nekonečno knih pod různými pseudonymy. Mezi jeho výtvory pro Dami byly Le storie del Bosco a Il Viaggio delle Meraviglie . Na sklonku 80. let Lupatelli navrhoval krásně ilustrované sady hracích tarotových karet pro Scarabeo. Mezi tyto sady patří Tarocchi degli Gnomi , Tarocchi della Buona Tavola , Lo Zodiaco degli Gnomi , Tarocchi dei Celti .

The Teens (15)

The Teens je německá rocková skupina, která se proslavila na přelomu 70. a 80. let 20. století. Skupina vznikla v roce 1976 a jejími členy byli Michael Uhlich, Uwe Schneider, Jörg Treptow a Robert Bauer. Nejvíce je proslavil hit "Gimme Gimme Gimme Gimme Gimme Gimme Gimme Your Love ", který vydali v roce 1978. The Teens ' Hudba se vyznačovala chytlavými poprockovými melodiemi, které rezonovaly s tehdejší mládeží.

Tereza Brdečková (15)

Tereza Brdečková je česká spisovatelka, scenáristka, a filmová publicistka, dcera scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. S manželem Jiřím Dědečkem vede od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na ilustrované knihy a filmovou literaturu. Roku 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU . Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov . V roce 1992 byla programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary. V letech 1999–2003 byla programovou ředitelkou, později hlavní dramaturgyní Febiofestu. V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. Její novinářská práce byla spjatá především s Týdeníkem Respekt, s Lidovými novinami, Českým rozhlasem a Radio Suisse Romande. Přispívala do novin a časopisů Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Literární noviny, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar. Opakovaně zasedala v porotě mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalech v Cannes, Berlíně, Locarnu a dalších. V České televizi letech 1996–2012 natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady, rozhovory s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. V letech 2012 - 2016 zasedala jako radní Ve Fondu kinematografie. Od roku 2017 působí jako kmenová pedagožka na FAMU, obor scénaristika a dramaturgie. Její nejznámější prací je vysokorozpočtový televizní seriál Bohéma o českých hercích a filmařích v době Protektorátu a v raných padesátých letech. V literatuře i ve filmu se Brdečková zajímala vždy o propojení faktů a fikce, o vzájmené vztahy magického a konkrétního, o postavy lapené v tenatech dějinných zvratů. V roce 2004 kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu jako nestranice za Cestu změny . Do zrušených parlamentních voleb na podzim 2009 byl...

Teresa Southwick (20)

Americká spisovatelka romantické literatury.

Tangerine Dream (21)

Tangerine Dream je německá elektronická hudební skupina, kterou v roce 1967 založil Edgar Froese. Skupina prošla v průběhu let mnoha personálními změnami, přičemž Froese byl jediným stálým členem až do své smrti v roce 2015. Tangerine Dream je známá svou průkopnickou prací v oblasti elektronické hudby a bohatou tvorbou, vydala přes sto alb. Jejich raná tvorba v 70. letech 20. století měla zásadní význam pro rozvoj berlínské školy elektronické hudby. V tomto období vyprodukovali alba jako "Ricochet" a "Stratosfear" , která jsou považována za klasiku žánru. Hudba skupiny se pohybovala od experimentální elektroniky až po new age a byla hojně využívána ve filmových soundtracích. Zejména složili hudbu k filmům jako "Čaroděj", "Zloděj" a "Riskantní podnikání". Kompilace "The Virgin Years: 1974-1978" zachycuje některé z jejich nejvlivnějších děl z této éry. Tangerine Dream Vliv skupiny Virgin je patrný v tvorbě mnoha umělců a významně přispěl k vývoji elektronické hudby.

Sweat And Tears Blood (19)

Blood, Sweat & Tears je americká jazzrocková hudební skupina, která se proslavila na přelomu 60. a 70. let. Skupinu založil v New Yorku v roce 1967 Al Kooper po svém odchodu z Blues Project a její integrace rocku, blues, popové hudby, aranžmá lesních rohů a jazzové improvizace do hybridního stylu někdy označovaného jako "jazz-rock" byla na svou dobu novátorská. Známé je jejich druhé album "Blood, Sweat & Tears" vydané v roce 1968, které mělo obrovský komerční úspěch a v roce 1970 jim vyneslo cenu Grammy za album roku.

Svatebčanka (6)

Volksmusic ensemble of Jiří Zmožek.

Sui Ishida (15)

Japonský manga umělec.

Steve Jackson (21)

Steve Jackson , anglický spisovatel, herní kritik a autor počítačových her. Spolu s přítelem Ianem Livingstonem založil v roce 1975 společnost Games Workshop a spolupracoval na sérii gamebooků Fighting Fantasy. Steve Jackson pracuje pro Lionhead Studios založené Peterem Molyneuxem na vývoji počítačových her a působí jako profesor na Brunel University v Londýně, kde přednáší teorii digitálních her.

Štěpán Svačina (22)

Štěpán Svačina je český lékař, internista-obezitolog, který se zaměřuje také na lékařskou informatiku. V letech 1999–2005 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od ledna 2015 působí ve funkci předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, když nahradil profesora Jaroslava Blahoše. Po ukončení Akademického gymnázia Štěpánská studoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1978. Následně se zúčastnil postgraduálního studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v oboru matematická informatika a konstrukce programových systémů . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertační práci Počítačová podpora metabolické péče , doktorát získal v roce 2001 obhajobou práce Kvantifikace vztahů u obezity diabetu a metabolického syndromu Habilitační řízení podstoupil na téma Matematické modelování ve vnitřním lékařství a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK pro obor vnitřní lékařství. V letech 2001–2003 vykonal kurs MBA na Prague International Business School. Od roku 2007 je členem předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně, v lednu 2015 zvolen jejím předsedou. Začínal na Fyziologickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK , poté přešel na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN, kde byl v letech 2001 - 2019 přednostou. V letech 1999–2005 působil ve funkci děkana a předsedy vědecké rady 1. lékařské fakulty UK. Roku 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým však byl zvolen profesor Václav Hampl.

Stefan Heym (16)

Stefan Heym, vlastním jménem Helmuth Flieg , byl německý socialistický spisovatel a novinář. Roku 1933 odešel do Československa, kde přijal pseudonym Stefan Heym, a v letech 1935-1952 žil v USA. Narodil se v rodině židovského obchodníka v saském Chemnitz, kde studoval na gymnáziu. Roku 1931 byl ze školy vyloučen, protože uveřejnil protiválečnou báseň. Maturitu složil v Berlíně, kde začal studovat novinářství. Po Hitlerově převzetí moci v roce 1933 emigroval do Československa, kde přijal pseudonym Stefan Heym. V Praze pracoval pro liberální německé noviny Prager Tagblatt a Bohemia a jeho články vycházely i v českých novinách. V roce 1935 získal stipendium židovské studentské organizace do USA a na Chicagské univerzitě promoval roku 1936 prací o H. Heinem. V letech 1937-1939 byl šéfredaktorem německého týdeníku Deutsches Volksecho, který byl blízký komunistické straně USA. Když časopis zanikl, začal psát beletrii a hned jeho první román „Rukojmí“ měl veliký úspěch. Za druhé světové války psal protihitlerovské letáky a propagandistické texty pro armádu a po válce řídil noviny Die Neue Zeitung v Mnichově. Protože odmítal psát proti Sovětskému svazu, byl odvelen zpátky do USA a z armády propuštěn. Roku 1952 vrátil všechna americká vyznamenání a odešel nejprve do Prahy a pak do NDR. Žil v Berlíně jako prominentní antifašista, bydlel ve vládní vile a svými romány podporoval východoněmecký režim. První větší konflikt nastal v roce 1956, kdy v NDR nesměl vyjít jeho román o berlínském povstání roku 1953, „Pět dní v červnu“. Protože přes zákaz publikoval na západě, vycházely jeho knihy v NDR jen v omezeném nákladu. Roku 1976 protestoval proti vypovězení písničkáře Wolfa Biermanna a 1979 byl vyloučen ze svazu spisovatelů. Ačkoli se už v roce 1982 vyslovil pro sjednocení Německa a v roce 1989 výrazně podporoval demokratické změny, protestoval proti připojení NDR ke Spolkové republice. V ro...

Smetana Quartet (17)

Smetana Quartet bylo renomované české smyčcové kvarteto, které bylo založeno v roce 1945 pod názvem České kvarteto a později přejmenováno na počest slavného českého skladatele Bedřicha Smetany. Kvarteto původně tvořili členové Jiří Novák , Lubomír Kostecký , Radomír Žalud a Antonín Kohout , přičemž v průběhu let došlo k několika změnám ve složení, zejména na postu violy. Soubor si rychle získal renomé díky interpretaci českých skladatelů, jako byli Smetana, Dvořák a Janáček, i díky provádění širšího smyčcového kvartetního repertoáru.

Siegfried Weiss (13)

Narozen 14. 10. 1933 v Jablonci nad Nisou, zemřel zemřel 13. 9. 2022 tamtéž. Fotograf, spisovatel a medailér, milovník a znalec Jizerských hor, autor fotografických publikací o přírodě.

Sarah Addison Allen (10)

se narodila 30. března 1971 v Severní Karolíně. Studovala na Severokarolínské univerzitě v Asheville a studium ukončila bakalářskou zkouškou z literatury. Podle svých slov vždycky ráda psala a po škole si dala za cíl napsat něco, co by jí vydali. Než se jí to podařilo, prošla řadou nejrůznějších zaměstnání: předváděla předměty na dražbách, prodávala v obchodě, pomáhala ve starožitnictví. Úspěch se dostavil v roce 2003, kdy jí pod pseudonymem Katie Gallagherová vyšel román Tried and True a získal nominaci na cenu za nejlepší debut roku udělovanou časopisem The Romantic Times. O čtyři roky později vydala román Čarovná zahrada, v němž čerpá z dětství prožitém na americkém Jihu.

Samuel Bjørk (14)

Pod pseudonymem Samuel Bjørk se skrývá úspěšný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Frode Sander Øien . Svou první divadelní hru napsal v jednadvaceti letech, od té doby vedle dalších her vydal dva vysoce hodnocené romány Fantastiske Pepsi Love a Speed till frokost , natočil šest hudebních alb , věnuje se také výtvarnému umění a překládá Shakespeara. Jeho první detektivka V lese visí anděl , kterou vydal pod pseudonymem Samuel Bjørk, se hned po vydání stala hitem v celé Skandinávii.

Sam Bourne (10)

Jonathan Freedland je novinář, spisovatel a hlasatel. Píše sloupky pro The Guardian a je moderátorem BBC Radio 4, Long View. Také přispívá do měsíčníku židovské kroniky, a je pravidelným přispěvatelem do řady publikací v USA, včetně The New York Times, New York Review of Books a The New Republic. V roce 2008 mu byla udělena Davida Watta za žurnalistiku. Je autorem šesti knih, z nichž dvě non-fiction vydal pod svým vlastním jménem. Od roku 2006 publikoval čtyři romány pod pseudonymem Sam Bourne. První, Třicet šest spravedlivých, se stal bestseller číslo jedna ve Velké Británii. Byla přeložena do 30 jazyků. Následovaly knihy Poslední zákon , Final Reckoning a Vyvolený . Vystudoval na Wadhamské koleji v Oxfordu - kde studoval filozofii, politiku a ekonomii a spravoval univerzitní noviny

Richard Evelyn Byrd (4)

Richard Evelyn Byrd byl americký polární badatel a letec. Jako první přeletěl dne 9. května 1926 letadlem Fokker F.VIIa/3m severní pól, což však bylo následně zpochybněno. Jen tři dni po něm – 12. května – uskutečnil přelet pólu i Roald Amundsen s Američanem Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem vzducholodí Norge. Roku 1929 pak Byrd vykonal první let nad jižním pólem. Roku 1928 zahájil své jihopolární výpravy, neboť byl přesvědčen, že Antarktida je souvislá pevnina. Objevil při nich mnoho neznámých území a pohoří. Tyto výpravy přinesly cenné poznatky meteorologické a glaciologické. V letech 1946 až 1947 stál v čele největší polární výpravy v dějinách, Operace Highjump. Byrd patřil k průkopníkům leteckého průzkumu polárních oblastí, a zejména jeho antarktické výpravy znamenaly velký přínos k poznání šestého světadílu.

Ricchi E Poveri (14)

Ricchi e Poveri je italská popová skupina, která dosáhla významných úspěchů v 70. a 80. letech 20. století. Původní kvarteto, které vzniklo v Janově v roce 1967, tvořili Angela Brambati, Angelo Sotgiu, Franco Gatti a Marina Occhiena. Poprvé na sebe upozornili na mezinárodní scéně, když v roce 1978 reprezentovali Itálii na písňové soutěži Eurovize s písní "Questo Amore". Největší komerční úspěch však Ricchi e Poveri zaznamenali na počátku 80. let, zejména s hity jako "Sarà perché ti amo" a "Mamma Maria", které se staly klasikou italské pop music.

Raymond Khoury (13)

Z Libanonu utekl před občanskou válkou, absolvoval střední školu ve Spojených státech, po návratu do Bejrútu vystudoval architekturu, ale znovu prchal před obnovenou válkou. Usadil se v Londýně a začal pracovat jako architekt. Chtěl si koupit dům na Bahamách, a právě tehdy se setkal s člověkem, který se živí tím, že pomáhá spisovatelům psát scénáře na základě jejich vlastních knih. Tak nějak se pokusil něco napsat a Raymond Khoury objevil svůj literární talent. --- Poslední templář, kniha, jejíž české vydání se stalo nejprodávanější knihou roku 2006.

Přemysl Veverka (17)

Přemysl Veverka . Historik a spisovatel literatury faktu, nakladatelský redaktor, televizní dramaturg. Po absolvování Filosofické fakulty Univerzity Karlovy spoluzaložil časopis Student a pracoval jako redaktor Mladého světa. Poté působil jako časopisecký i nakladatelský redaktor a dramaturg Československé televize. V devadesátých letech koncipoval časopis Umění & byznys a byl jeho šéfredaktorem. Uveřejnil stovky publicistických článků, autorsky se podílel na rozhlasových a televizních pořadech. Novelou Modré světlo je zastoupen ve sborníku Přijď ke mně, když prší . Je spoluautorem publikací Slavné pražské vily a Slavné stavby Prahy 5 .

Přemysl Liška (24)

Ing. Přemysl Liška, CSc., významný kriminalista a přední odborník na kriminalistickou balistiku, je dobře znám především široké komunitě kriminalistů, forenzních vědců a právníků. Více než dvacet let pracoval jako kriminalistický expert v oboru zbraní a balistiky v Kriminalistickém ústavu v Praze a dodnes je soudním znalcem v oboru kriminalistika. Balistika je mu celoživotním koníčkem a láskou. Byl též místopředsedou občanského sdružení Společnost pro kriminalistiku. Je autorem vědeckých pojednání především z oboru kriminalistická balistika. Od 90. let se věnuje literárně-vědecké práci a píše odborně naučné knihy věnované kriminalistice a zejména balistice.

Philip Pullman (22)

Philip Pullman je britský spisovatel fantasy a přední představitel britského ateismu. Už v dětství přišel o otce, který byl pilotem Royal Air Force, takže vyrůstal jenom se svoji matkou, svým otčímem a svým dědečkem, který byl kněz na anglickém venkově. Nějaký čas studoval v Oxfordu na Exeter College. Napřed učil několik let angličtinu na střední škole, později se stal asistentem na Westminster College v Oxfordu. Žije v Oxfordu se svou ženou Jude, má dva syny, Jamieho a Toma. Úspěch Pullman získal trilogií Sally Lockhart, která vyšla v letech 1988–1992. Obsahovala svazky The Ruby in the Smoke, The Shadow in the North a The Tiger in the Well. V roce 1996 vydal román The Northern Lights , což byl první díl jeho fantasy trilogie His Dark Materials . Román The Northern Lights získal v roce 1995 Carnegieho medaili za literaturu. Po první knize následovaly díly The Subtle Knife a The Amber Spyglass . Philip Pulman je jedním z nejznámějších a nejaktivnějších členů ateistických organizací British Humanist Association a National Secular Society, které prosazují kupříkladu vyloučení biskupů ze Sněmovny lordů, chtějí zrušit církevní školy, osvobození církví od daní a zákon o blasfemii a vyžadují zákaz působení kněží v nemocnicích, vězeních a ozbrojených silách. Pullmanova díla jsou kritizována jako protináboženská a protikřesťanská propaganda, Pullman sám v rozhovoru pro Washington Post výslovně prohlásil, že cílem jeho děl je poškodit náboženství a podrýt jeho základy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Pullman na slovenské Wikipedii....

Petra Martíšková (20)

Petra Martišková . Vystudovala Gymnázium v Kadani a později tamtéž i nástavbové studium obchodní akademie. Už při studiích se "zakoukala" do čísel a účetnictví, což ji baví a věnuje se jim v profesním životě, ale velmi ráda si odskakuje k psaní a to nejen knížek - pracovala i jako redaktorka internetových magazínů pro ženy. Příběhy a knížky miluje od svého dětství. Přečetla téměř celou knihovnu, a když už měla pocit, že nemá co dál číst, začala si osnovat v hlavě příběhy své vlastní. Odtud už byl jen krůček k tomu, aby je hodila na papír. Ty první, nezralé a nevinné, psané na starém psacím stroji, který byl vysněným dárkem od rodičů a který mého bratra dováděl k šílenství, má schované dodnes. Odhodlat se k tomu, aby zkusila své knížky poslat do nakladatelství, ji stálo nemalé úsilí. Nakonec to, díky svému manželovi, udělala a v roce 2006 vydala svou první knížku pod jménem Petra Makoliová. Za rok následovala druhá s názvem Letní vzplanutí. V roce 2009 vyšla kniha Láska z konce světa a v roce 2010 pak dvě novinky Zůstaň se mnou, lásko a Nikdy neříkej nikdy. Obě vyšly již pod jejím novým jménem Petra Martišková ).

Petr Macek (20)

Narozen 23. 4. 1981 v Praze. Spisovatel, scénárista a novinář.

Petr Feldstein (18)

PhDr. Petr Feldstein v Praze v rodině významného českého literáta a překladatele. Novinář, publicista, spisovatel. Absolvent Karlovy univerzity . V letech 1968–1989 za svou předcházející novinářskou a publicistickou činnost politicky perzekvován. Pracoval mj. jako brigádník Českého statistického úřadu, náborář v divadle, studnař, korektor, propagační referent Státního závodiště. Několik knih v té době vydal pod pseudonymy. Od března 1990 v Československé, respektive České televizi jako zástupce šéfredaktora, později dramaturg. Autor a spoluautor televizních dokumentárních seriálů i samostatných dokumentů, převážně se sportovní tematikou. Z publikací a knih vydaných po roce 1990 uveďme Fotbal jménem Masopust , Dědictví po Napoleonovi , A život šel dál , Život plný koní , Utečenci . Spoluautor publikace Zlaté medaile . Z ocenění, která získal, uveďme Cenu Jiřího Kössla , udělenou Českou olympijskou akademií, a Cenu Oty Pavla , udělenou Českým olympijským výborem.