Všichni Autoři a témata

Rudolf Pecinovský (24)

Ing. Rudolf Pecinovský, CSc. patří k našim špičkovým odborníkům na výuku programování. Publikoval 44 učebnic, které byly přeloženy do pěti jazyků, a řadu článků v odborných časopisech. Pravidelně vystupuje na konferencích zabývajících se výukou programování. Je autorem metodiky Karel a navazující metodiky pro programový systém Baltík, a moderní metodiky označované anglickým termínem Architecture First. V současné době učí programování na několika univerzitách a paralelně doškoluje profesionální programátory. Má IQ 164 – měřeno mezinárodními testy organizace Mensa v roce1994. VZDĚLÁNÍ: • 1973-76 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT, obor inženýr matematik, zaměření teoretická kybernetika. • 1976-79 Fakulta elektrotechnická ČVUT, obor technická kybernetika, zaměření řídicí technika. Diplomová práce na téma Řízení tuhých systémů. • 1980-83 Aspirantura v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. Disertační práce z oblasti rozpoznávání obrazců na téma Selekce příznaků pomocí míry diskriminativnosti. PRAXE: • 1978-79 SPŠTM v Praze - profesor matematiky. • 1979-80 Vojenské učiliště Nové Mesto nad Váhom. Základní vojenská služba – učitel programování. Vývoj aplikací v jazycích Fortran, Basic a PL/1. • 1980-84 ÚTIA ČSAV Praha - aspirant, později vědecký pracovník. Výzkum v oblasti rozpoznávání příznaků, vývoj aplikací v PL/1. • Paralelně: Publikační apřednášková činnost, vědecko populární články o výpočetní technice a programování, vývoj interpretu jazyka Forth pro 602. ZO Svazarmu. • 1985-90 Tesla Elstroj Praha - výzkumný a vývojový pracovník. Vývoj programového vybavení pro počítače řady SAPI v jazycích assembler, Basic, Forth, Pascal, C a C++, především vývoj klíčových programů ovlivňujících přijetí velkých zakázek...

Robert Weinlich (23)

Mgr., autor knih o hlavolamech.

Richmal Crompton (12)

Richmal Cromptonová byla anglická spisovatelka, úspěšná svými dětskými knížkami o Williamovi. V češtině jsou známé pod titulem Jirka, postrach rodiny. Narodila se v severoanglickém městě Bury v rodině pastora, pracovala jako učitelka latiny. Napsala přes čtyřicet psychologických společenských románů, které dávno upadly do zapomnění. Daleko větší úspěch měla její kniha Just William, vydaná roku 1922. Popisovala uličnictví školáka Williama Browna a jeho party Psanců. Čtenáři si rychle vynutili pokračování. Nakonec Cromptonová napsala 50 knih o Williamovi. V těch posledních využívala aktuální rekvizity jako televizi nebo lety do vesmíru. Přitom sama autorka byla bezdětná, postava Williama je inspirována jejím bratrem a synovcem. Série získala oblibu jako typická ukázka anglického humoru, byla také zfilmována. Do českého prostředí uvedl Williamovy příběhy jako první nakladatel J. R. Vilímek, který je vydával od roku 1935. Většinu překladů pro něj zajišťoval překladatel J. A. Trpák. Pro hlavního hrdinu zvolil pro české prostředí příhodnější jméno Jirka, čehož se drží i ostatní překladatelé.

Raymond A Moody - ml (1)

Radka Zadinová (21)

Narozena v září 1970. Spisovatelka.

Petr Sís (21)

Petr Sís je mezinárodně uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů českého původu. Narodil se v Brně jako syn režiséra Vladimíra Síse, vyrůstal v Praze. Na konci 60. let podobně jako mnoho jeho vrstevníků propadl západnímu rock and rollu, nechal si narůst dlouhé vlasy a s přáteli založil bigbeatovou kapelu. O něco později se stal jedním z prvních československých DJs. Jako hudební publicista pořídil řadu rozhovorů s hvězdami tehdejší angloamerické hudební scény a v roce 1969 uváděl pražský koncert skupiny The Beach Boys. Vedle toho svými ilustracemi pravidelně přispíval do časopisů, maloval obaly na hudební desky a filmové plakáty. Studoval na The Royal College of Art v Londýně a pražské VŠUP, kterou v roce 1974 absolvoval animovaným videoklipem k písni kapely Blue Effect nazvaným Mimikry. V roce 1980 Sísův krátký animovaný film Hlavy získal hlavní cenu na filmovém festivalu v tehdejším západním Berlíně. O dva roky později na základě nabídky výboru olympijských her v Los Angeles natočit animovanou sportovní znělku na téma veslování získal povolení vycestovat do USA. Když se státy východního bloku rozhodly letní olympijské hry bojkotovat, dostal příkaz okamžitě se vrátit do ČSSR. Sís v té době pracoval na videoklipu ke skladbě Boba Dylana You Gotta Serve Somebody určenému pro tehdy začínající MTV, proto termín návratu oddaloval, až se jeho pobyt v zahraničí stal pro československé úřady nelegálním. V roce 1984 se přestěhoval na americké východní pobřeží, kde žije a pracuje dodnes. O čtyři roky později získal americké občanství. Je autorem sedmadvaceti knih pro děti a mládež a k dalším přibližně šedesáti knihám vytvořil ilustrace. Také natočil řadu animovaných filmů a věnuje se filmovému plakátu, výtvarným objektům i nástěnným malbám. Je autorem mozaiky v newyorském metru či obří tapiserie na letištích v Praze a v Dublinu. Od září 2019 do února 2020 se v pražské galerii DOX uskutečnila...

Peter Stoličný (19)

19. marec 1945 je slovenský spisovateľ, scenárista a publicista. Má české občianstvo a žije v Českej republike. Po skončení štúdia réžie a dramaturgie v Prahe žil v Bratislave, kde pôsobil ako televízny a divadelný dramaturg. Vytvoril veľké množstvo literárnych diel pre deti a mládež. V súčasnosti sa ako vysokoškolský pedagóg v Českej republike špecializuje na oblasť mediálnej komunikácie.

Pavel Svoboda (25)

Pavel Svoboda , Doc., JUDr., PhD., D.E.A., právník, vysokoškolský pedagog a politik. V květnu 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu a v něm byl zvolen předsedou právního výboru. Práce z oboru evropského práva, vnitřního trhu a vnějších vztahů. Též práce z oblasti hudby - člen hudební skupiny Ztracená kapela, působí ve Společnosti pro duchovní hudbu, autor hudebně teoretických prací.

Pavel Kozák (16)

Narozen 8. 4. 1943 v Českých Budějovicích. Psychotronik a fotograf. ---- Ing. Pavel Kozák vychází ve své práci z odkazů zanechaných našimi předky v zemích Západu a Blízkého Východu, ať v oblasti uchopitelné smysly, mimosmyslovým vnímáním nebo duchovními prožitky. Zkoumá povahu míst, kde člověk žil a žije a prostředky, kterými je přizpůsoboval svým potřebám. Také filosofické základy, jež určovaly způsob jeho života, nebo aspoň jeho ideální obraz. Z energií a sil, které jsou ještě dnes patrné kolem nás, rekonstruuje pomocí psychotroniky prastaré rituální postupy mající praktický význam pro dnešní lidi a objevuje krajiny, které měly a opět mohou mít dobrý vliv na jejich bytí. Předmětem jeho práce byla postupně energetická místa, megalitické stavby a astrální bytosti, především komunikace s duchovními bytostmi. Jeho cesta vede z krajiny a jejích energií k poznatkům o světě a jeho prostorech, zčásti v průběhu věků zapomenutých. Důsledná činnost v oblasti alternativních energií přivedla Pavla Kozáka k poznávání prostorů a jejich vlastností, podstaty fenoménu tzv. grálu a podoby světa, která byla určitým způsobem chápána některými našimi dávnými předchůdci v gnostické nauce. Dospěl k názoru, že pokračování existence alespoň části lidstva je vázáno na změnu postoje ke světu, důvodům jeho bytí a úloze člověka v něm. V cestě jedince k duchu spatřuje hlavní možnost budoucího bytí lidstva. Nikoli však v pasivním přijímání duchovních prožitků, ale v touze po získání příležitosti k pomoci této civilizaci a celému světu, hmotnému i duchovnímu. Proto klade důraz na duchovní povýšení jedince a získání reálných schopností, které toto povýšení umožňuje. Protože potřebné informace jsou k dispozici či přicházejí nejrychleji prostřednictvím zvláštních míst v krajině, jsou jejich energie pro vývoj člověka stále důležité. Pavel Kozák vidí tedy jako prospěšné pokračování seminářů Energie krajiny,se kterými před léty započal. Právě v nich také upřednostňuje rozvoj schopností jedince před ...

Paul Claudel (22)

Paul Claudel byl francouzský básník a dramatik. Vychází z tradic symbolismu. Věci mu nejsou jen objekty poznání , ale i pohnutkami spoluzrození . Postavy v jeho hrách jsou symbolem či alegorií. V jeho hrách se často odehrává křesťanský zápas o duši a o tělo. Od roku 1893 diplomatem: Boston, Šanghaj, Peking, ale také Praha . Bratr sochařky Camille Claudelové, milenky Augusta Rodina.

Paleček-Janík (12)

České folkové duo Vznik 1967

Olga Blechová (11)

Oldřich Žurman (13)

Narozen 29.6.1920, zemřel 16.2.1978 v Praze. Sportovní redaktor, publikace z oboru.

Miroslav Tyrš (22)

Miroslav Tyrš byl český národní obrozenec německého původu, kritik, historik umění, estetik a univerzitní pedagog. Podílel se na vzniku organizovaného tělocvičného hnutí v Čechách, zejména na založení Sokola, a je autorem českého tělocvičného názvosloví. Narodil se v sudetoněmecké rodině lázeňského a panského lékaře MUDr. Jana Vincence Tirsche na děčínském zámku. Jeho dědeček z otcovy strany – zedník Karel Tirsch – pocházel z Krbice , německojazyčné, dnes již zaniklé obce. Matka Vincencie Tirschová, rozená Kirschbaumová, i otec pocházeli z Čech, ale mluvili německy. Rodina žila v Děčíně pouhé čtyři roky, protože v roce 1836 se otec nakazil tuberkulózou a odešel s rodinou k příbuzným do Döblingu u Vídně, kde ještě téhož roku zemřel. Matka se synem se uchýlila k příbuzným do Kropáčovy Vrutice na Mladoboleslavsku, ale v roce 1838 zde zemřela. Od šesti let byl vychováván v české vlastenecké rodině strýce z matčiny strany v Kropáčově Vrutici, později ve Stránově. V roce 1841 se přestěhoval do Prahy ke strýci Antonínu Kirschbaumovi a začal studovat. Zprvu na dvoutřídní triviální škole u Maltézů, pokračoval na malostranském gymnáziu. Zde se začal zajímat o studium antické kultury. Od dětství měl chatrné zdraví, a proto na radu svého lékaře začal v Praze cvičit. Navštěvoval tělocvičný ústav Schmidtův a později ústav Jana Malýpetra. Mladého Tyrše, tehdy šestnáctiletého, velice ovlivnila jednak revoluce v roce 1848, jednak humanitní studijní orientace, a proto se rozhodl přestoupit na tehdy nejlepší střední školu klasického zaměření, na akademické gymnázium, které bylo mimo jiné i díky svým prefektům orientováno vlastenecky. Po absolutoriu školy Tyrš odešel studovat na přání příbuzných na právnickou fakultu Karlovy univerzity. Práva jej nebavila, a proto přestoupil na filozofickou fak...

Miroslav Hluchý (16)

Učebnice strojírenské technologie.

Miroslav Bárta (13)

Miroslav Bárta je český egyptolog a archeolog. Od roku 2011 vede výzkum archeologické lokality Abúsír . Od roku 2013 je ředitelem Českého egyptologického ústavu. V roce 1988 Bárta maturoval na Gymnáziu Jana Nerudy . Po studiu pravěké a raně středověké archeologie na Univerzitě Karlově dále pokračoval ve studiu egyptologie na univerzitách v Praze a v Hamburku. V roce 1997 obhájil doktorát, od roku 2003 je docentem pro obor egyptologie, v letech 2003–2004 byl držitelem Fulbrightova stipendia, University of Pennsylvania, Philadelphia. V letech 2000–2004 byl zástupcem ředitele Českého národního egyptologického centra. Roku 2009 byl jmenován profesorem egyptologie. Kromě egyptologie, kde se mimo jiné zaměřuje na období stavitelů pyramid, historii a archeologii 3. tis. př. n. l., se také již po několik let zabývá studiem tzv. kolapsů, vzestupy a pády v mezioborové perspektivě bádání. Výsledkem jeho práce v této oblasti jsou knihy autorských kolektivů s názvy Něco překrásného se končí , Kolaps a regenerace a Civilizace a Dějiny . v roce 2013 se stal ředitelem Českého egyptologického ústavu; ve funkci nahradil Ladislava Bareše. V srpnu 2015 Bárta podepsal petici Vědci proti strachu a lhostejnosti, která reagovala na protiimigrační a protimuslimské nálady v české společnosti.

Miloš Skořepa (7)

Publikace z oboru automobilismu, překlad z angličtiny.

Milan Macho (16)

Milan Macho je český spisovatel, publicista a novinář. Vystudoval novinařinu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze , kde v postgraduálním studiu získal i titul doktora filozofie . Od 1. března 1968 byl sportovním redaktorem Svobodného slova, v letech 1973 až 1989 redaktorem sportovního časopisu Stadión a od roku 1990 jeho šéfredaktorem. Po roce 1990 se stal předsedou Klubu sportovních novinářů a místopředsedou Syndikátu novinářů. Od roku 1993 pracoval jako sportovní redaktor Mladé fronty Dnes, v roce 1999 spoluzakládal fotbalový magazín Hattrick a byl jeho prvním šéfredaktorem. V současnosti je na volné noze a věnuje se hlavně psaní knih se sportovní, převážně fotbalovou tematikou. V roce 2012 obdržel Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu.

Milan Dyk (3)

Czech vocalist

Michel Houellebecq (16)

Michel Houellebecq , narozen jako Michel Thomas , je francouzský spisovatel. Jeho otec byl horský vůdce a matka anestezioložka. Když mu bylo 6 let, jeho matka opustila rodinu, konvertovala k islámu a žije s muslimem. Malý Michel pak žil u své babičky z otcovy strany, Henriette Houellebecqové, členky Francouzské komunistické strany a pravověrné stalinistky, v Crécy-en-Brie u Paříže. Dobrý vztah s babičkou měl vliv na jeho levicovost. Vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. Z prvního manželství se sestrou přítele má syna Etiennea , ale svazek se rozpadl již po roce vztahu. Znovu se pak oženil až v roce 1999. V 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů, monarchisty H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole . Druhý román, Elementární částice , ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Dostal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu. Ještě větší pobouření vyvolal třetí román, Platforma . Liga lidských práv ho udala za podněcování k rasové nenávisti. Soud však smetl tento pokus omezovat uměleckou svobodu. Houellebecq v něm skvěle vystihl ducha doby, když hrdinka umírá v Thajsku po teroristickém útoku islamistů. Její přítel pak říká, že pokaždé, když izraelské síly usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu, cítí uspokojení. Román přitom vyšel ještě před 11. zářím 2001. Dostal za něj Mezinárodní dublinskou cenu Impac. Dalším počinem byl čtvrtý román Možnost ostrova , který se dočkal i filmového zpracování. Režie filmu s názvem La Possibilité d'une île se ujal sám autor. Je laciné ztotožňovat autobiografického hrdinu a autora samotného. Houellebecq o sobě tvrdí, že je demokrat a evropský federalista...

Maxine Paetro (19)

Americká novinářka a spisovatelka. Pracovala také v reklamním průmyslu. Autorka krimi románů a publikace se zaměřením na reklamu. Spoluautorka detektivních románů s Jamesem Pattersonem.

Masaaki Ninomija (9)

Marta Chromá (22)

PhDr. Marta Chromá, Ph.D., vedoucí katedry jazyků Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Markéta Šichtařová (12)

Markéta Šichtařová je česká ekonomka, blogerka, a autorka populárně zaměřených textů zejména z oblastí ekonomiky a finančních trhů. Spolupracuje se svým manželem Vladimírem Pikorou. Vystudovala VŠE v Praze, obory hospodářská politika a finanční trhy, absolvovala studijní pobyt v Německu. Má tři makléřské diplomy Komise pro cenné papíry a dvě státní zkoušky z angličtiny. Působila na analytických pozicích ve Volksbank CZ, kde se časem stala hlavní ekonomkou. Z pozice odešla ve svých 28 letech, aby založila vlastní analytickou a konzultační společnost Next Finance, s.r.o. Je také blogerkou na serveru iDNES.cz, který ji v letech 2011, 2015, 2017 a 2018 vyhlásil blogerkou roku. Pravidelně také odpovídá na dotazy portálu Parlamentní listy. V letech 2006 a 2007 byla součástí týmu ekonomických poradců ministra financí České republiky Vlastimila Tlustého. Poukazovala na problémy u připravované důchodové reformy a jejích případných dopadů na obyvatele. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani se nehlásila k podpoře žádného politického uskupení. Ve svých knihách se hlásí k politickému konzervatismu, klasickému ekonomickému liberalismu a k teorii veřejné volby. Od srpna 2019 do února 2020 radila na komerční bázi jako externí poradce hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího, stala se garantem programu hnutí pro oblast rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí. Podle kritiky serveru Manipulátoři.cz k říjnu 2020 publikovala mimo jiné na dezinformačním webu AC24. Je vdaná za ekonoma Vladimíra Pikoru. Mají spolu šest dětí, z  všechny se narodily doma.

Marie-José Maury (19)

Autorka a ilustrátorka dětských knížek .

Marcia Davenport (15)

Marcia Davenportová, rozená Abigail Glicková byla americká spisovatelka, novinářka a muzikoložka, známá jako dlouholetá přítelkyně Jana Masaryka. Pocházela z židovské rodiny, jejím otcem byl pojišťovací agent Bernard Glick a matkou operní pěvkyně Alma Glucková. Když jí bylo devět let, rodiče se rozvedli, jejím nevlastním otcem se stal houslista Efrem Zembalist. Cestovala s rodiči po celém světě a pohybovala se v uměleckých kruzích , studovala na Wellesley College a Alpské univerzitě v Grenoblu, konvertovala ke křesťanství a přijala křestní jméno Marcia. V roce 1923 se provdala za studenta Franklina D. Clarkea, o rok později porodila dceru Patricii a v roce 1925 se pár rozvedl. Po studiích se živila jako reklamní textařka, později začala psát recenze vážné hudby pro The New Yorker a The Stage, také komentovala rozhlasové přenosy z Metropolitní opery. Roku 1929 se provdala za novináře Russella Davenporta, s nímž měla druhou dceru Cornelii, manželství skončilo v roce 1944. Je autorkou životopisu Wolfganga Amadea Mozarta, za účelem sběru materiálu navštívila Prahu, kterou si velmi oblíbila a naučila se česky. Společný zájem o hudbu vedl k jejímu sblížení s diplomatem a politikem Janem Masarykem, v roce 1948 plánovali sňatek a odchod na Západ; Masarykova předčasná smrt bývá vysvětlována tím, že ho komunisté zlikvidovali, aby svou emigrací nový režim nezdiskreditoval. V USA byla uznávanou spisovatelkou, vydala knihu Údolí rozhodnutí , popisující osudy majitelů ocelářské továrny v Pittsburghu v letech 1873–1941, která byla zfilmována roku 1945 Tay Garnettem s Gregorym Peckem a Greer Garsonovou v hlavních rolích. Dalšími jejími úspěšnými romány byly East Side, West Side a My Brother's Keeper . Vydala také autobiografii Too Strong for Fantasy , z nichž česky vyšla část věnovaná vztahu s Masarykem pod názvem Jan Masaryk – posl...

Lucy Score (26)

Americká spisovatelka, autorka románů pro ženy. Pracovnice v marketingu.

Luanne Rice (11)

Luanne se narodila v roce 1995 ve státě Connecticut. K literatuře tíhla už od malička a její matka, učitelka angličtiny, dceřinu zálibu ochotně podporovala. V jedenácti letech vydala svou první báseň. O čtyři roky později publikovala první povídku a první román jí vyšel v roce 1986

Lída Faltová-Pospíšilová (30)

Liane Schneider (29)

Německá spisovatelka. Autorka knih pro děti. Původním povoláním učitelka.

Leonard Cohen (17)

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Leonard Bernstein (18)

Leonard Bernstein byl významnou osobností světové klasické hudby, proslulý svým všestranným talentem skladatele, dirigenta, klavíristy a pedagoga. Bernstein se narodil 25. srpna 1918 v Lawrence ve státě Massachusetts a proslavil se v polovině 20. století. Když byl v roce 1958 jmenován hudebním ředitelem Newyorské filharmonie, stal se prvním dirigentem narozeným v USA, který vedl významný americký symfonický orchestr. Jeho působení se vyznačovalo inovativním programováním a snahou přiblížit klasickou hudbu širšímu publiku.

Lake & Palmer Emerson (21)

Emerson, Lake & Palmer byla průkopnická anglická progresivní rocková superskupina založená v roce 1970. Skupinu tvořili klávesista Keith Emerson, baskytarista a zpěvák Greg Lake a bubeník a perkusionista Carl Palmer. Byli známí svými propracovanými a teatrálními živými vystoupeními a také fúzí klasické hudby s rockovými, jazzovými a symfonickými prvky. Debutové album ELP s názvem " Emerson, Lake & Palmer ," vyšlo v roce 1970 a představilo jejich virtuózní hudební umění a složité kompozice. Po něm následovalo v roce 1971 album "Tarkus", které obsahovalo titulní skladbu o několika částech a ještě více upevnilo jejich pověst inovátorů progresivního rocku. Dalším pozoruhodným počinem je jejich živé album "Pictures at an Exhibition" založené na stejnojmenné klasické skladbě Modesta Musorgského; ukázalo jejich schopnost reinterpretovat klasickou hudbu v rockovém kontextu. V sedmdesátých letech se ELP těšili značnému komerčnímu úspěchu a patřili k nejlepším koncertním kapelám té doby. Koncem desetiletí však změna hudebního vkusu a vnitřní napětí vedly k poklesu jejich popularity. Skupina se v roce 1979 rozpadla, ale v následujících letech se několikrát znovu sešla, než se po Emersonově smrti v roce 2016 definitivně rozpadla.

Kurt Mahr (30)

Klaus Mahn alias Kurt Mahr byl „fyzikem“ rhodanovského týmu. Narodil se roku 1934 ve Frankfurtu, po maturitě studoval stavební inženýrství, ale od letního semestru 1956 přešel na fyziku. Jako diplomovaný fyzik přesídlil do spojených států a nastoupil u firmy Pratt & Whitney. Na spisovatelskou dráhu se pustil koncem 50. let milostnými románky a westerny a nedá se řici, že by s nimi dosáhl nějakého zvláštního úspěchu. Ten se dostavil teprve když přesedlal na sciene fiction. V roce 1960 mu vyšel první román „Čas jako písek“ v sešitové řadě Terra a o rok později „Atomový poplach“ v Perry Rhodanovi. Jeho fyzikální znalosti udávaly řadě tón, jeho romány se vyznačovaly exaktní technikou a vědeckou extrapolací. Až do září 1972 žil v USA, potom se s rodinou přestěhoval do Německa. V témže roce žačal spolupracovat na sesterské řadě ATLAN. V roce 1977 se vrátil opět do USA a od roku 1985 psal spolu s Ernstem Vlckem Osnovu dalšího dějě PERRYHO RHODANA. Roku 1993 tragicky zemřel na Floridě, Johnny Bruck mu věnoval obálku jubilejního svazku Möbius

Kristin Cast (17)

Kristin Cast žije v oklahomském velkoměstě Tulsa. Studuje vysokou školu, obor komunikační studia, a její touha stát se spisovatelkou, tak jako její matka, se splnila, když spolu napsaly sérii fantasy Škola noci.

Klára Janečková (18)

Klára Janečková je česká spisovatelka a psycholožka. Pracuje a žije ve Zlínském kraji. V roce 2002 získala ocenění „Nejlépe prodávaná prvotina roku“. Od roku 2003 je členkou Syndikátu novinářů České republiky ve Zlíně. Od téhož roku publikuje v magazínu NewExpress. V letech 2004 - 2009 publikovala v časopisu Glanc. V letech 2009 - 2010 publikovala v časopise History revue a týdeníku Šarm . V letech 2011 – 2013 zpracovávala odborné články pro Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.

Katie Daynes (29)

Britská editorka a autorka dětských knih. Studovala cizí jazyky na The Cambridge University, nyní píše dětské knihy, které jsou zaměřeny na poznávání světa a vzdělávání od nejútlejšího věku.

Kateřina Tučková (20)

Kateřina Tučková je česká spisovatelka, historička umění, kurátorka a v letech 2015–2018 programová ředitelka festivalu Meeting Brno. Kateřina Tučková žila do šesti let věku v Moutnici, dětství poté prožila v Kuřimi. Když žila v oblasti brněnské ulice Cejl, jež bývá nazývána brněnským Bronxem kvůli nynější početné romské komunitě, pátrání po historii této části města ji přivedlo k námětu jejího prvního románu Vyhnání Gerty Schnirch. V květnu roku 1945 odtamtud byly vyhnány německé rodiny a zařazeny do takzvaného brněnského pochodu smrti. Osobně se zúčastnila vzpomínkového pochodu za tyto vyhnance a uvedla, že jí tato aktivita pomáhala v autorské tvorbě. Pochází ze čtyř sester. Když byla ještě dítě, její otec spáchal sebevraždu. Po maturitě na Gymnáziu na tř. Kapitána Jaroše v Brně vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorská studia na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 2014 obhajobou disertační práce Skupina Radar. Jako motivaci k studiu uvedla, že se profesionálně věnuje současnému umění i období po roce 1945, kde ji zajímá „doba temna“ 50. let. Na konci té doby někteří členové Skupiny 42 založili skupinu Radar. Jako kurátorka vedla Kateřina Tučková brněnskou galerii ARSkontakt zaměřenou na nejmladší generaci umělců a každoročně pořádala celostátní konfrontaci mladých malířů spojenou s Cenou ARSkontakt . Posléze byla kurátorkou Výstavní síně Chrudim , nadále spolupracuje s řadou soukromých i veřejných galerií. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. V roce 2015 byla také iniciátorkou a do roku 2018 i programovou ředitelkou multižánrového kulturního festivalu Meeting Brno. Festival se koná každoročně na konci května a nabízí platformu...

Karina Havlů (21)

Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.

Karel Klatovský (27)

Webmaster, správce sítě a učitel IT, autor učebnic z oboru výpočetní techniky.

Julia James (25)

Americká autorka milostných románů.

Judita Čeřovská (16)

Judita Čeřovská byla známá česká zpěvačka, která se proslavila zejména svým přínosem pro československou popovou scénu v 60. a 70. letech 20. století. Narodila se 15. června 1932 v Praze a popularitu si získala svým výrazným hlasem a emotivním vystupováním. Kariéra Čeřovské se vyznačovala schopností interpretovat písně s hlubokými emocemi, které rezonovaly u širokého publika. Spolupracovala s různými skladateli a hudebníky své doby, čímž významně přispěla ke kulturnímu obrazu své země. Ačkoli není mezinárodně tak známá, v rámci České republiky a Slovenska zůstává Judita Čeřovská respektovanou osobností v historii jejich populární hudby.

Jožka Černý (14)

Jožka Černý je známý moravský lidový zpěvák, který se zasloužil o zachování a popularizaci tradiční moravské a slovenské lidové hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž se stal oblíbenou osobností v České republice, zejména v moravském regionu. Černého sytý barytonový hlas byl charakteristickým rysem jeho vystoupení a nahrávek. Na svém kontě má řadu alb, na nichž se projevuje jeho vášeň pro lidové tradice, včetně alba "Za Tú Horú, Za Vysokú ", které vyzdvihuje písně z jihomoravského regionu. Další album "Moravský lidový zpěvník " dále upevňuje jeho pověst zasvěceného interpreta moravských lidových písní. Kromě toho je "Zpívá populární moravské a slovenské lidové písně" albem, na němž Černý propůjčuje svůj hlas populárním moravským a slovenským lidovým písním, čímž dokazuje svou všestrannost a hluboký vztah ke kulturnímu dědictví těchto regionů. Jožka Černý 's work has not only entertained audiences but also played a significant role in the keeping folk music traditions of the Czech Republic alive for future generations.

Joseph Roth (15)

Joseph Roth – 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta. Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes – nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil. Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, např. Prager Tagblatt. V první polovině 20. let inklinoval Roth k socialismu. V tomto duchu je zaměřená jeho publicistika do rakouských listů Der Neue Tag a Vorwärts . V roce 1925 byl korespondentem Frankfurter Zeitung v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, který navštívil v létě 1926, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Cesta do SSSR mu poskytla námět pro román Útěk bez konce. Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic ...

Josef Rybák (21)

Josef Rybák byl český komunistický publicista, kritik, básník a prozaik. Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka a jeho manželky Marie, rozené Adámkové , jako jedno z jejich sedmi dětí. Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu a od roku 1922 pracoval na Slovensku. Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku . Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla. Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou. V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec. Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku . Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.

Josef Kutík (13)

Josef Kutík byl český spisovatel, autor knih pro mládež. Josef Kutík vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové. Aby se za nacistické okupace vyhnul totálnímu nasazení, přihlásil se do práce na železnici a pracoval zde jako dělník, posunovač, topič, tunelář, montér, vrtmistr, později jako telegrafista, průvodčí a výpravčí. Po osvobození pracoval nejprve jako odbytář, poté se zúčastnil budování tunelu v Malé Chuchli a pak pracoval sedm let jako horník . Byl také vedoucím knihkupectví a vedoucím reklamní agentury Mladé fronty. Publikovat začal roku 1960. V časopisech publikoval povídky, básně a bajky, psal kriminální romány a dobrodružné příběhy pro mládež.

Josef Haubelt (13)

*27. 7. 1932 Olšovec, okr. Přerov. †11. 3. 2013. PhDr. Josef Haubelt, CSc., historik. Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd LF Univerzity Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent . V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. , v r. 1987 titul DrSc. . Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union. Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o "svatém" Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, ...

John Fowles (15)

John Robert Fowles byl britský spisovatel a esejista. Mnozí kritici řadí jeho díla na rozmezí modernismu a postmodernismu. Lze jej však považovat za prvního postmodernistického autora v tom smyslu, že se mu jako prvnímu podařilo propojit vysokou a nižší literaturu. Proslavil se především trojicí prvních románů Sběratel, Mág a Francouzova milenka. Všechny tři byly zfilmovány, k Mágovi dokonce Fowles napsal vlastní scénář. Odmítá být zaškatulkován povrchní nálepkou „romanopisec J. F.“ a svůj názor hájí v knize poznámek a myšlenek Aristos, jako jeden z mnoha motivů se tento vzdor mihne i metarománem Mantisa. John Fowles se narodil v Leigh-on-Sea v Jihovýchodní Anglii v hrabství Essex do středostavovské rodiny Gladys May Richardsové a Roberta Johna Fowlese. Fowles prožil dětství ve společnosti matky a o osmnáct let starší sestřenice Peggy Fowlesové, jež byla jeho vychovatelkou a blízkou společnicí po deset let. Fowles nastoupil na soukromou základní školu Alleyn Court Preparatory School. V té době měl v oblibě knihy Richarda Jefferiese, především pak ty o dětském hrdinovi Bevisovi. Do svých 16 let byl Fowles jedináček. V roce 1939 Fowles získal umístění na státní Bedford School vzdálené dvě hodiny cesty vlakem od jeho domova. Bedford navštěvoval během druhé světové války až do roku 1944. Byl premiantem a často Bedford reprezentoval – mimo jiné se stal hvězdou atletiky, členem ragbyového či kapitánem kriketového týmu, kde působil jako nadhazovač. Poté, co v roce 1944 opustil Bedford, se Fowles zapsal na krátký námořní výcvik na Edinburské univerzitě. Připravoval se na pozici u Královského námořnictva. Výcvik ukončil 8. května 1945 – v den skončení druhé světové války v Evropě –, byl proto nakonec přidělen na dva roky do tábora Okehampton na venkově v blízkosti Devonu. V roce 1947, po dokončení vojenské služby, Fowles nastoupil na Oxfordskou univerzitu na New College. Začal studovat němčinu ...

John Erskine (13)

John Erskine byl americký pedagog a spisovatel. Narodil se v New Yorku, promoval na Columbia University . Profesor Erskine byl zaměstnán na Columbia University, kde založil Columbia College of Columbia University , kde později vedl program „Masterworks of Western Literature“ , dnes známý spíše pod názvem „Literature Humanities“ , který dnes tvoří druhou nejdůležitější složku osnov Columbia University. Je po něm pojmenováno náměstí v Bronxu. V Česku je známý především pro svůj životopisný román o Françoisi Villonovi Nezbedný mistr balad. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Erskine na anglické Wikipedii.

John David Barrow (15)

Jiří Kropáček (8)

doc. PhDr Jiří Kropáček Jiří Kropáček se narodil 27. 2. 1930 v Praze a zemřel tamtéž 22.1.2009. Otcem byl italský legionář, plukovník generálního štábu čs. armády, který byl za odbojovou činnost 13. prosince 1943 v Drážďanech Němci popraven. Jiří Kropáček vystudoval obor dějin umění na filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Zde se setkal s velkými osobnostmi českého dějepisu umění Antonínem Matějčkem, s Josefem Cibulkou či Janem Květem. Po studiích pracoval nejprve v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, kde se podílel na prezentaci jihočeské pozdní gotiky a potom v Národním muzeu v Praze . V roce 1961 se stal asistentem na katedře dějin umění a estetiky FF Karlovy University. Zde se také habilitoval. Habilitační řízení proběhlo v dubnu 1990, docentem pro obor teorie a dějiny umění jmenován k 1.5.1990. Od r. 2003 přešel na Katolickou teologickou fakultu na Ústav dějin křesťanského umění. Člen národního komitétu ICOMOS . V prosinci 1955 se oženil se studentkou mediciny Libuší Křelinovou, dcerou spisovatele Františka Křeliny, odsouzeného v červenci 1952 za protistátní činnost na 12 let. Byl zatčen 24.8.1951 na Spořilově a vězněn do roku 1960, kdy byl v květnu propuštěn na amnestii.

Jarmila Průchová (19)

Propagátorka nového životního způsobu člověk 21. století - makrobiotiky. Má za sebou řadu publikací, vystoupení v rozhlase i v televizi, pořádá přednášky a kurzy makrobiotického vaření.

Jarmila Hřebejková (23)

Narozena 26. 8. 1911 v Praze, zemřela 25. 9. 2001 v Říčanech u Prahy. Pedagožka, autorka a spoluautorka učebnic a metodických materiálů k výuce čtení, psaní a českého jazyka na 1. stupni základních škol.

Jan Stach (21)

Narozen 1951, zemřel 15. 2. 2011. JUDr., Ph.D., právník, vysokoškolský pedagog, specializace na oblast kriminalistiky, publikace z oboru. Zároveň novinář, autor literatury faktu a autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou.

Jan Křesadlo (15)

Václav Jaroslav Karel Pinkava, píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo , byl spisovatel, básník, psycholog a polyhistor českého původu. Po středoškolském studiu na Benešově gymnáziu v Praze, ze kterého byl za protektorátu dočasně vyloučen za zesměšňování němčiny, studoval na Obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945, maturoval v roce 1947 s vyznamenáním z řečtiny. Začal studovat na Filozofické fakultě UK anglistiku, ale roku 1949 mu bylo studium znemožněno, když byl v rámci politických studijních prověrek vyšetřován a souzen za údajnou přípravu ozbrojeného povstání. Pro nedostatek důkazů byl osvobozen soudy tří instancí po dvojím odvolání prokurátora. Byl však jakožto "třídní nepřítel" vyloučen ze studií. Po tříletém období coby pomocný dělník na pstruhové farmě v Liběchově, a po vojenské službě jako prostý vojín u Domažlic, v roce 1952 pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde promoval v roce 1954. V témže roce mu zemřela matka. Oženil se v roce 1957. Začal pracovat jako klinický psycholog na Ambulanci pro sexuální deviace U Apolináře. Roku 1968 získal doktorát. Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského. Svůj pseudonym si vybral částečně i proto, že ve svém občanském jménu postrádal ryze české ř. Pseudonymy měl v oblibě, například přesmyčkový Jake Rolands , dále J. K. Klement , Juraj Hron , Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole , Kamil Troud , a další. Skládal hudbu, složil mimo jiné Glagolskou mši. Mimo uměleckou činnost a svůj občanský obor úspěšně publikoval v matematické logice, kde vynalezl celou třídu vícehodnotových logik. Co...

Jan Hanzák (20)

RNDr. Jan Hanzák se narodil v Praze 1.září 1923, mládí prožil v Bystřici u Benešova. V roce 1943 odmaturoval, později byl totálně nasazen. Po válce absolvoval Přírodovědeckou fakultu v Praze, v roce 1946 začal pracovat v zoologickém oddělení Národního muzea. Významný český ornitolog a zoolog, dlouholetý jednatel a místopředseda České ornitologické společnosti, napsal řadu odborných publikací, známý i v zahraničních odborných kruzích. Zemřel 20.září 1994 v Praze.

Jan Filipský (12)

Jan Filipský je český indolog a překladatel. Jan Filipský se narodil v roce 1943 v Moravských Budějovicích, jeho otcem byl železniční výpravčí. Mezi lety 1957 a 1960 studoval na JŠŠ Moravské Budějovice, následně mezi lety 1960 a 1965 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1966 působil na Orientálním ústavu AV ČR, tam také získal v roce 1969 aspiranturu, v roce 1980 pak získal titul kandidáta věd a roku 1983 získal titul doktora filozofie. V Orientálním ústavu působil až do roku 1993, následně pak znovu od roku 1996. Mezi lety 1994 a 1996 pracoval jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR, za svůj život napsal několik monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků.

Ivo Odehnal (23)

Ivo Odehnal je český spisovatel a básník. Od roku 1957 žije v Brně. Je autorem 20 sbírek veršů, příležitostných televizních scénářů, jako učitel filozofie zpracoval učebnici Úvod do filozofie člověka. Věnuje se také poezii pro děti. V roce 2009 vyšla v brněnském nakladatelství Doplněk jeho sbírka veršů Brněnská pasáž, která je věnována městu Brnu, v němž autor prožil přes padesát let života. Koncem roku 2013 vydalo nakladatelství SURSUM skladbu Šaman z kančích hor pouští žílou motýlům paměti, která je autorovou existenciální sebereflexí a jistým završením výpovědí o básníkově rodném Valašsku. Pochází z rodiny soudního úředníka. Studoval reálné gymnázium ve Valašských Kloboukách ; na Agronomické fakultě VŠZL v Brně absolvoval dva semestry . Několik měsíců pracoval jako inspektor státních příjmů finančního odboru ONV. Po prezenční vojenské službě se přihlásil na FF UJEP v Brně, studia filozofie a dějepisu ukončil 1962 diplomovou prací Kritika voluntarismu a marxistické pojetí vůle. V letech 1962–69 byl odborným asistentem na katedře filozofie Vysokého učení technického v Brně, , titul PhDr. obhájil roku 1968 prací Pojem vůle jako výraz aktivního vztahu člověka ke světu; složil též zkoušky z tzv. kandidátského minima. Po zrušení katedry filozofie VUT a následné výpovědi působil krátce jako vědecký pracovník při rektorátu téže školy. 1970–79 učil na Učňovské škole oděvní v Brně ; v období 1974–1977 absolvoval tři ročníky rozšiřovacího studia češtiny; 1979–89 byl ředitelem nakladatelství Blok; na funkci rezignoval, nadále ale působil jako nakladatelský redaktor. Po 1989 učil externě filozofii na Vysoké škole zemědělské v Brně a na Ústavu společenských věd VUT, kde zpracoval učební text Úvod do filozofie člověka (vyd. Akad. Nakl. CERM, Brno 200...

Irena Dousková (19)

Irena Dousková je česká spisovatelka, především prozaička. Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka . V současnosti působí jako spisovatelka z povolání. Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky. Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o jud...

Hermann Schreiber (14)

Spisovatel Hermann Schreiber se narodil roku 1920 v Rakousku ve vídeňském Novém Městě. Vystudoval ve Vídni germanistiku, uměnovědu, filozofii a historii. V roce 1944 byl promován doktorem filozofie. Dnes žije v Mnichově jako nezávislý spisovatel. Proslul dvěma romány zobrazujícími realitu 50. let z francouzského prostředí "Pád do noci" a z prostředí vídeňské buržoazie "Vloupání do ráje". Popularitu si získal spolu s bratrem populárně-vědeckými pracemi, např. "Symfonie", "Číňané", "Zaniklá města", "Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé." Hermann Schreiber ve svém nejvýznamnějším díle "Lásky a životy velkých metres", zasvěceném ženám z různých dob a zemí, které měly jedno společné - svou láskou a inteligencí často dokázaly nahradit téměř vše, čeho se králům, císařům a diktátorům nedostávalo v jejich oficiálních manželstvích. Svět vášnivých lásek, intrik, ale i intimností mocných lidí je začleněn do širšího historického rámce, počínaje rokem 1584, kdy se narodila Bianca Capellová, milenka dvou králů. Dalším příběhem je krátký příběh lásky mezi Marií Manciniovou a Ludvíkem XIV., největší a jediné lásky tohoto panovníka. Spisovatel se zaujetím popisuje život v německých rezidencích a krásu metres Magdaleny Sibylly a Aurory z Konigsmarcu. Posledním příběhem je příběh Evy Braunové milenky a později i manželky Adolfa Hitlera a Kláry Petacciové, milenky Benita Mussoliniho.