Všichni Autoři a témata

Julius Fučík (57)

Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...

Josef Pecinovský (59)

Josef Pecinovský je český spisovatel science fiction a westernů, autor počítačových příruček. Ač se narodil ve Varnsdorfu, do roku 1953 žil v obci Dolní Podluží v nynějším okrese Děčín. Od roku 1953 až do roku 1965 žil v Ostravě-Porubě. V Ostravě také vystudoval SPŠ chemickou , od roku 1965 až dodnes žije ve Štětí. Od roku 1965 pracoval jako dělník v SEPAP Štětí, v letech 1972–1976 byl provozním mistrem, od roku 1976 byl mistrem odborné výchovy, od roku 1982 referentem na GŘ PPC Praha a od 1990 až do 2007 učitelem odborných předmětů v oboru informatika na SOU Štětí.. V roce 2007 odešel do důchodu. Spisovatelské činnosti se věnuje pravidelně od roku 1973. Získal Cenu Karla Čapka v letech 1986 a 1987. Od roku publikuje 1984 v časopisech a ve fanzinech, od 1990 publikuje knižně. Řadu děl vydal pod pseudonymem, použil jich několik: Bernard Ant, Bruce Newman, Joe Townway, Mike Williamson.

John Soars (56)

Narozen 17.9.1961. Učebnice angličtiny.

Jiří Kahoun (37)

Jiří Kahoun byl český spisovatel, autor mnoha knížek pro děti. Mimo jiné autor Příběhů včelích medvídků. Po maturitě na Střední průmyslové škole pro umělecké zpracování kovů a kamenů v Turnově a vojenské službě prošel řadou zaměstnání: byl traktoristou, aranžérem, kameníkem, výtvarníkem, pálil dřevěné uhlí, pracoval jako stavební dělník i technický redaktor. Obrázky beze slov uveřejňoval v různých novinách a časopisech: Ahoj, Československý loutkář, Československá fotografie, Dikobraz, Květy, Mateřídouška, Mladá fronta DNES, Obrana lidu, Pionýr, Repertoár malé scény, Rudé právo, Svobodné slovo, Týdeník Československé televize, Vlasta, Voják. Podílel se na společných výstavách berounských výtvarníků a měl několik výstav samostatných. Město Beroun vydalo reprodukce jeho kreseb jako pohlednice, ilustroval dvě své knihy. Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny televizní večerníčkové seriály: první řada Příhod včelích medvídků a sedm dílů Toronto Tom, kocour z Ameriky . Příhody včelích medvídků vyšly i na zvukových nosičích . V Krátkém filmu Praha natočila Šarlota Zahrádková-Filcíková podle pohádek z knihy Pískací kornoutek animované filmy, např. Had je mašinka , Hroší maminka je tatínek .

Jaroslav Žák (30)

Narozen 28.11.1906 v Praze, zemřel 29.8.1960 tamtéž. Středoškolský profesor, prozaik, dramatik, literatura pro děti.

Jan Václav Rosůlek (45)

Jan Václav Rosůlek, pseudonym Vladimír Drnák byl český poštovní úředník, básník, prozaik a dramatik, autor románů z období první světové války, životopisných románů z uměleckého prostředí, próz z různých žánrů populární literatury a knih pro děti. Pocházel z úřednické rodiny. Pardubickou reálku nedostudoval a roku 1911 se stal poštovním úředníkem. V letech 1914–1918 bojoval na italské frontě. Po návratu pracoval opět jako poštovní úředník na různých slovenských poštovních úřadech a také v Pardubicích. Roku 1931 se přestěhoval do Prahy jako úředník Poštovní hospodářské ústředny a v této funkci pracoval až do svého odchodu do důchodu roku 1947. Dne 29. března 1920 se v Pardubicích oženil s učitelkou jazyků Markétou Netušilovou . Jejich dcera Helena byla herečka a dokumentátorka v Divadelním ústavu. Do literatury vstoupil několika básnickými sbírkami patetických veršů a divadelní hrou pro děti. Brzy se však jeho doménou stala próza, těžící z válečných zážitků první světové války. Jeho povídky a romány s touto tematikou podávají drastický obraz utrpení šikanovaných vojáků na italské frontě. Později začal s rutinní obratností produkovat celou řadu dobrodružných, detektivních a konvenčních společenských příběhů i dívčích románů. Pod pseudonymem Vladimír Drnák pak publikoval své závažnější, především životopisné romány. Po roce 1945 psal především práce pro mládež.

D. H Lawrence (39)

David Herbert Lawrence se narodil roku 1885 v Eastwoodu jako čtvrté dítě horníka. ve třinácti letech získal stipendium na střední škole v Nottinghamu, kterou nedokončil, a později začal pracovat pro firmu na chirurgické nástroje za třináct šilinků týdně. Zanedlouho opustil i tuto práci a působil jako soukromý učitel v Eastwoodu. Během svých studií na Nottinghamské univerzitě, kde se připravoval na získání učitelského diplomu, začal psát svůj první román Bílý páv , který vyšel roku 1911 v nakladatelství Heinemann. Od té doby, s výjimkou krátkého období učitelování v Croydonu, se živil pouze psaním. Dva roky cestoval po Německu a Itálii a po návratu do Anglie se v červenci 1914 oženil s Friedou von Richthofen. Roku 1919 manželé Lawrencovi opustili Anglii a cestovali nejprve po Evropě, později po Austrálii a Americe. Na čas se usadili v Novém Mexiku, a roku 1929 se vrátili zpět do Evropy. V téže době však Lawrence těžce onemocněl a 2. března 1930 zemřel na tuberkulózu.

Barbara Erskine (34)

Barbara Erskinová, nepřechýleně Erskine je britská spisovatelka. Na Edinburské univerzitě vystudovala středověkou historii Skotska. Jejím knižním debutem byl román Žila jsem již před staletími z roku 1986, který byl přeložen do 30 jazyků a bylo z něj prodáno přes tři miliony výtisků. Píše zejména historické romány, kromě nich napsala také několik sbírek povídek. S novým titulem přichází průměrně jednou za dva roky, a to kvůli provádění obsáhlého výzkumu a kvůli psaní dvou verzí každé nové knihy. Prakticky celé její dosavadní dílo je přeloženo do češtiny. Vlastní starobylý zámek v essexském městě Colchester a dům v Herefordu v hrabství Herefordshire.

Alena Mornštajnová (42)

Alena Mornštajnová je česká spisovatelka a překladatelka, členka PEN klubu. Narodila se v Hranicích na Moravě, ale celý život žije ve Valašském Meziříčí. Pochází z lékařské rodiny, její dědeček byl zubař, otec a mladší sestra jsou lékaři. Prožila klidné dětství. Se sestrou se o ni starala hlavně babička, ke které měla kladný vztah. Babička bydlela u jejich rodiny, později za svými vnučkami pravidelně docházela a starala se o ně. Alena Mornštajnová v rozhovoru vypověděla, že již od dětství měla kladný vztah ke knihám. Její teta, která byla učitelkou, jí poskytovala ke čtení klasickou literaturu. Dalším zdrojem knih byla pro Mornštajnovou dobře vybavená domácí knihovna. Autorka sama o sobě tvrdí, že je spíše samotářské povahy a právě čtení knih jí dává možnost zažívat dobrodružství, skrze ztotožnění se s hrdiny knihy. Spisovatelka se pokusila dostat na překladatelský a tlumočnický obor FF Univerzity Karlovy, na školu však před revolucí nebyla přijata. Rozhodla se pro roční pomaturitní studium, v rámci kterého vykonala všeobecnou státnici z anglického a ruského jazyka. Znovu se přihlásila ke studiu, opět však nebyla přijata. Rozhodla se tedy pro to, že se vdá, což zpětně hodnotí jako dobrý krok. Následně se jí narodily dvě děti. Během mateřské dovolené vystudovala dvouleté pomaturitní studium. Po skončení mateřské dovolené jí na škole, kde studovala, byla nabídnuta práce učitelky anglického jazyka. Při této práci zahájila vysokoškolské studium angličtiny, studovala překladatelství. Na vysokou školu nastoupila až po revoluci. Studium jí trvalo šest let, neboť spolu s ním jednak pracovala, jednak se starala o domácnost. Překládat začala až po dokončení školy. Spolu s překladatelskou činností stále vyučovala a vedla soukromé jazykové kurzy. V roce 2007 dostala nabídku práce na jazykové škole. Zde následně učila do roku 2013, kdy vydala svou prvotinu Slepá mapa. Pedagogickou praxi považuje za v...

Veronika Válková (47)

Veronika Válková je česká spisovatelka fantasy, které svá díla vydává pod pseudonymem Adam Andres. Pod vlastním jménem publikuje beletrii pro děti a učebnice dějepisu. Vystudovala latinu a historii na FFUK a pracuje jako profesorka dějepisu a latiny na víceletém Gymnáziu Na Pražačce. Všechny tyto knížky ilustroval Petr Kopl Veronika Válková publikovala řadu článků v časopise Pevnost, v současné době spolupracuje s časopisem Rodina a škola.

Karel Schulz (29)

Karel Schulz byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest , který ho však proslavil až po jeho smrti. Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka. Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. Od roku 1922 počal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Karel Schulz řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1926 přerušil z finančních důvodů studia. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová byla manželkou spisovatele Josefa Topola . Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin . Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů a vedoucím redaktorem Národní politiky . Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o n...

Karel Josef Beneš (41)

Karel Josef Beneš byl český spisovatel a scenárista. Byl autorem historických děl, psychologických románů a také autorem filmových scénářů. Publikoval taktéž články o hudbě. Používal pseudonymy: Karel Beneš, Karel Beneš-Jizerský, K. Jizerský, K. J. Narodil se v rodině lékaře z Královských Vinohrad Karla Beneše. V roce 1915 absolvoval klasické gymnázium v Praze. Poté narukoval jako voják do první světové války. Byl těžce zraněn a jako invalida propuštěn do civilu. Studoval přírodní vědy, filosofii, dějiny hudby a medicínu. Studium zakončil doktorátem na lékařské fakultě v roce 1921. Poté pracoval jako úředník Univerzitní knihovny a poté jako ředitel Státní pedagogické knihovny Komenského. V letech 1934–1937 souběžně řídil vydavatelskou činnost nakladatelství Družstevní práce. V dubnu 1939 se zapojil do odbojové činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme. V prosinci 1941 byl zatčen a odsouzen k trestu 7 let káznice . Za svou odbojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Jeho manželkou byla houslová virtuoska Ervína Brokešová , se kterou se oženil 4. července 1925. Po konci války byl úředníkem Státního úřadu plánovacího a rovněž pracoval pro film. Od roku 1950 se uchýlil do Rožmitálu pod Třemšínem, kde zemřel; zde je také s manželkou Ervínou pohřben. Dědictví manželů Benešových ve výši 1 660 000 Kč bylo po smrti Ervíny Brokešové poukázáno Svazu československých spisovatelů a mělo být použito ke zřízení Ceny K. J. Beneše pro podporu mladých autorů. Cena nebyla nikdy udělena a peníze zmizely.

J. M Troska (32)

Původním jménem Jan Matzal, od r. 1947 úředně přejmenován na Jan Troska. Mládí strávil ve Vyškově na Moravě a v Brně, kde absolvoval obchodní školu. Působil jako úředník v plzeňské Škodovce, později v Mladé Boleslavi. Během první světové války působil jako disponent továrny Suchý na stroje a slévárny v Peckách. V roce 1917 se zastal dělníků, kterým byly z moci úřední sníženy dávky potravin, a byl za to poslán na italskou frontu. V roce 1921 byl vyslán do Srbska, kde působil pět let v Smedrevu a v Bělehradě jako ředitel strojíren. Po návratu do Čech se stal účetním v továrně na izolátory v Lounech a později v továrně na elektrická zařízení Ježek v Hradci Králové. Koncem 20. let odešel do invalidního důchodu a od r. 1931 se začal věnovat psaní.; Jedna z nejvýznamnějších osobností meziválečné české science fiction a jako jeden z mála dodnes čtený.

Eva Kačírková (28)

Eva Kačírková, rozená Navrátilová, je spisovatelka detektivních románů, novel a scenáristka. Eva Kačírková se narodila do rodiny krejčího. Po studiích na gymnáziu vystudovala Přírodovědnou fakultu v Olomouci, obor biologie a chemie. Do roku 1962 učila na základních školách v okolí Olomouce. Poté pracovala v Praze jako laborantka a po mateřské dovolené od roku 1965 v různých administrativních zaměstnáních . Od roku 1973 se profesionálně věnuje literatuře. Eva Kačírková publikuje od sedmdesátých let v různých časopisech, např. Vlasta, Květy, magazín Interpress aj. Od roku 1971 spolupracuje s režisérkou Věrou Chytilovou, podílela se na scénáři k filmu Panelstory, kde hrála i jednu z hlavních rolí. Eva Kačírková získala v roce 1994 1. místo v Ceně Havrana o nejlepší detektivní povídku roku „Noční strach“. V roce 2003 byl její detektivní román „Tolary jsou zlaté“ nominován na Cenu Jiřího Marka. Knihy Evy Kačírkové byly přeloženy i do němčiny, ruštiny a slovenštiny.

Bruno Traven (38)

Walter Scott (43)

Sir Walter Scott, 1. baronet byl skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu. Je považován za zakladatele historického románu. Jeho historické romány jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární. Pocházel z právnické rodiny. V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806–1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu. Začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda se stala bestselerem . Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky. V roce 1814 vydal anonymně dílo Waverley aneb Před šedesáti lety , v němž se hlavní hrdina postaví na stranu skotských horalů, kteří osnují povstání proti králi. Obrovský úspěch díla povzbudil Scotta ke psaní další historických románů. V krátkém době vydává díla Guy Mannering , Starožitník , Rob Roy , Ivanhoe a tři řady románů, kterým dal souhrnný název Příběhy mého domácího . První řada obsahuje např. román Černý trpaslík 1816) a Puritáni , druhá pak vrcholný Scottův román Srdce Edinburghu a ve třetí jsou zase romány Pověst o Montrosovi a Nevěsta z Lammermooru . Ke konci života se tvorba Walter Scotta vyznačovala klesající uměleckou úrovní. Přesto i v této době napsal skvělé romány jako je např. Talisman nebo K...

Vladimír Renčín (26)

Vladimír Renčín byl český kreslíř, ilustrátor, karikaturista, autor svérázného humoru, neopakovatelné kresby a jedinečných postaviček . Po skončení základní školní docházky studoval ekonomii na střední ekonomické škole. Po jejím absolvování pracoval postupně v několika podnicích: Od roku 1947 žil v Hradci Králové; od roku 2006 byl obyvatelem Hoděšovic v Pardubickém kraji. Kreslení „na plný úvazek“ se věnoval od roku 1965. Zemřel po delší nemoci 4. října 2017. V roce 1974 jej vyšetřovala Státní bezpečnost, kvůli čemuž nemohl několik let publikovat. V Dikobrazu nebyl uveřejněn vtip Vladimíra Renčína od č. 31/1974 do dvojčísla 33/34 a krátce nato od č. 48/1975 do č. 9/1977 . Obdobně v Mladém světě nebyl uveřejněn žádný vtip od čísla 42/1973 do čísla 32/1977 . Pohřben byl v Hradci Králové. Poznámka: V čitateli je počet vtipů v deníku, ve jmenovateli v sobotním Magazínu. Poznámka: Soubory Výstava do kapsy /1 a /2 obsahují pravděpodobně kresby jiných autorů. Po ověření budou vyřazeny.

Thomas Hardy (32)

Thomas Hardy byl anglický spisovatel - romanopisec, autor povídek a básník. Původním povoláním byl architekt. Jeho díla mají naturalistický charakter. Ve svých dílech, na rozdíl od Charlese Dickense, volí prostředí venkova. V mnoha románech podává kritiku anglické společnosti, která je k nemajetným lidem velmi krutá. Jeho romány jsou smutné a často končí tragicky, postavy podléhají v zápase nejen s přírodními silami, ale i nespravedlivostí společnosti. Narodil se ve vesničce Upper Bockhampton na jihozápadě Anglie v hrabství Dorset. Otec pracoval jako kameník a místní stavitel. Matka byla velmi sečtělá a doplňovala Hardymu znalosti načerpané ve škole. Když ve svých 16 letech ukončil školní docházku, nastoupil jako učeň k Johnu Hicksovi, místnímu staviteli. Ještě než v roce 1862 odešel do Londýna, učil se v Dorchestru stavitelem. V Londýně se přihlásil na King's College London. Získal zde ocenění od Královského institutu britských architektů a Asociace architektů . Londýn nebyl pro něj nikdy domovem a když se po pěti letech vrátil zpět do Dorsetu, rozhodl se, že se bude věnovat psaní. Když v roce 1870 pracoval na rekonstrukci farního kostela v St. Juliot v Cornwallu, seznámil se s Emmou Lavinií Giffordovou. Zamiloval se do ní a v roce 1874 se s ní oženil. Ačkoliv se svou ženou později již nežil, její smrt v roce 1912 jej velice ranila. Vypravil se do Cornwallu, aby zde znovu navštívil místa spojená s jejich námluvami. V roce 1914 se oženil se svojí o čtyřicet let mladší sekretářkou Florence Dugdaleovou, se kterou se seznámil v roce 1905 a která psala rovněž knihy pro mládež. Hardy však neustále myslel na Emmino náhlé úmrtí, smutek se snažil překonat psaním poezie. V prosinci roku 1927 onemocněl zánětem pohrudnice a v roce 1928 zemřel. Na smrtelné posteli nadiktoval své ženě poslední báseň. Jeho pohřeb 16. ledna ve Westmi...

Robert T Kiyosaki (33)

Robert Kiyosaki učí lidi, jak se stát milionářem, proto se mu říká učitel milionářů. Robert Toru Kiyosaki se narodil 8.dubna 1947 na Havajských ostrovech. Je japonský Američan čtvrté generace, který pochází z prominentní učitelské rodiny. Jeho otec byl představitelem školství ve státě Havaj. Jako malý chlapec se seznámil se svým celoživotním přítelem a kamarádem Mikem, jehož otec zasvěcoval oba chlapce již od malička do tajů podnikání a investic. Právě zde začíná příběh největšího Kiyosakiho knižního bestselleru „Bohatý táta, chudý táta“. Po střední škole se robert vzdělával v New Yorku a po promoci vstoupil do námořní pěchoty a odešel do Vietnamu jako důstojník a pilot vrtulníku. Jeho obchodní kariéra začala po návratu z války. V roce 1977 založil společnost, která zavedla na trh první velcroylonovu peněženku. Díky tomuto produktu vydělal miliony dolarů. Přední světové časopisy o této penežence napsaly mnoho článků. Robertův byznys jsou především nemovitosti a rozvoj menších společností, přesto jeho opravdovou vášní je vyučování. Proto od roku 1985 založil mezinárodní vzdělávací společnost, které pusobí v několika zaméch po celém světe. Robert společně se svou manželkou odešel ve věku 47 let do důchodu s pasivním příjmem třikrát větším, než byly jeho výdaje. Jeho životním krédem je: “Nepracujte pro peníze, nech ať peníze pracují pro vás“. Bohatý táta, chudý táta V knize nejprve srovnává dva dospělé muže, Mikeova a svého otce, jejich názory a představy jak dosáhnout úspěchu. Poté již Kiyosaki popisuje svou strastiplnou cestu za úspěchem. Ta představuje mnoho raketových vzestupů, ale také mnoho tvrdých pádů zpátky na zem. Kniha se po chladném a ne příliš úspěšném přijetí stala díky štěstí a náhodě ze dne na den absolutním hitem mezi literaturou osobního růstu, podnikaní a investic....

Pavel Frýbort (28)

Pavel Frýbort, vlastním jménem Pavel Hříšný byl český publicista, prozaik, překladatel z polštiny a dramatik. Po maturitě na SVVŠ v Turnově studoval v letech 1966–1968 psychologii v Krakově , poté na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zde však studium nedokončil. Roku 1970 začíná pracovat pro deník Mladá fronta, souběžně s tímto zaměstnáním absolvoval scenáristiku na FAMU. Ve druhé polovině 70. let spolupracoval s Československým rozhlasem, v letech 1978–1982 působil na lektorském oddělení Filmových studií Barrandov, v letech 1984–1989 redaktor časopisu Kmen, od roku 1990 spoluvydavatel detektivní revue Knokaut. V roce 1995 se stal dramaturgem situačního seriálu Nováci, vysílaného televizí Nova. V posledních letech pracoval jako redaktor týdeníku Květy. Pavel Frýbort byl ženatý a má dvě dcery. Témata a hlavní postavy jsou ve většině děl podobná. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé, mající sny a ideály, ale při cestě za nimi se stávají oběťmi manipulací vyšších mocí a často pak musejí bojovat i o holý život. Díla obsahují rychlé zvraty, kriminální i erotické zápletky a překvapivé pointy.

Norman Mailer (34)

Norman Kingsley Mailer byl americký spisovatel, svými reportážemi a reportážními romány se zařadil k tzv. novému žurnalismu. Nositel dvou Pulitzerových cen. Narodil se jako prvorozený syn v židovské rodině ve městě Long Branch ve státě New Jersey. Studoval letecké inženýrství na Harvardově univerzitě. Roku 1942 musel narukovat do americké armády, v letech 1944–1946 se účastnil bojů v Tichomoří. Svou úspěšnou románovou prvotinu Nazí a mrtví uveřejnil jako pětadvacetiletý v roce 1948. Kromě beletrie se prosadil i jako autor publicistických textů, rozsáhlých knižních reportáží a biografií. Od konce šededátých let se věnoval rovněž spolupráci s filmem. Byl šestkrát ženatý a měl osm dětí. Zemřel na selhání ledvin. Ve svých románech a reportážích se pokusil kriticky popsat problémy Spojených států. Reportáže:

Lisa Kleypas (43)

Lisa Kleypas je americká autorka milostných románů z historie i současnosti. Vystudovala sice politologii na Wellesley College, ale hned po absolutoriu se začala věnovat výhradně psaní. Svůj první román uveřejnila v 21 letech Where Passion Leads . Její knihy se staly bestsellery s miliony výtisků prodanými po celém světě a byly přeloženy do 14 jazyků . Kleypas čerpá inspiraci z mnoha zdrojů: klasické literatury, historických knih i z osobních zkušeností. Říká, že píše romány, které sama ráda čte - kombinaci romantického příběhu a smyslné erotiky, to vše zasazeno do zajímavého prostředí. Přestože proslula zejména svými historickými romancemi, Kleypas vydala v r. 2006 prohlášení, v němž oznámila úmysl věnovat se v nejbližší budoucnosti zejména psaní romancí ze současnosti. Lisa Kleypas žije s manželem Gregorym a jejich dvěma dětmi ve Washingtonu . Mnoho z jejích knih je uspořádáno do sérií, přičemž i rozdílné série často sdílí společné prvky, jako např. Westcliffovi, "čekanky", herna u Jennera, paní Bradshawová , Mathilda a další.

Josef Hais Týnecký (48)

Josef Hais Týnecký, byl český spisovatel a novinář. Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce. U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal . Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924-1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve; některá jeho díla bývala označována jako protikatolická. V roce 1919 se též oženil . V letech 1920-1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty. Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice. Zemřel v Praze, je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově. Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem . K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti. Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku - do Plzeňských listů a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa . Do časopisů přispíval svými povídkami. Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy. Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý a zkratku TT. Hry Josefa Haise Týneckého měly v repertoáru především soubory ochotnické, ale i profesionální (Akro...

Josef Antonín Zentrich (35)

Josef Antonín Zentrich . Odborník ve fytoterapii, publikace o léčivých rostlinách. Řadí se k našim předním znalcům bylin a odborníkům v oboru fytoterapie. Je autorem celé řady knih o léčivých rostlinách, mezi než patří např. publikace: Byliny v prevenci Bylinářská poradna, díl 1 - 5 Třetí cesta ke zdraví Liečivé rastliny Turca a je spoluautorem knih: Věčně zelené naděje Herbář léčivých rostlin, díl 1 - 7

Jaroslav Ježek (30)

Jaroslav Ježek byl významný český skladatel, klavírista a dirigent, který se proslavil svým přínosem v oblasti jazzu a moderní vážné hudby. Narodil se 25. září 1906 v Praze a v meziválečném období se stal vůdčí osobností české hudební avantgardy. Ježek byl úzce spjat s Osvobozeným divadlem, pražskou avantgardní divadelní skupinou, kde působil po boku dramatiků Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jeho práce pro divadlo zahrnovala komponování hudby k jejich hrám a představením, která byla známá svým satirickým ostřím a novátorským přístupem.

Darcy Coates (31)

Darcy Coates je australská autorka bestsellerů Kořist , The Duch domu Ashburnů , Tajemství sídla Craven Manor a více než tuctu dalších hororových a napínavých titulů. Žije na centrálním pobřeží Austrálie se svou rodinou, kočkami a zahradou plnou bylin a zeleniny. Miluje starobylé hřbitovy, strašidelné domy, tajemství a napětí. Její práce odráží každou z těchto vášní. Miluje lesy, zejména staré divoké lesy, kde stromy dokáží zakrýt každého, kdo mezi ně vstoupí. Ať žije kdekoliv, snaží se mít poblíž hory.

Vilém Závada (40)

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Serge Golon (37)

Narodil se v r. 1903 v Bucharu . Francouzský geolog, prozaik a malíř ruského původu.

Selma Lagerlöf (46)

Selma Ottilia Lovisa Lagerlöfová byla švédská spisovatelka, představitelka švédského novoromantismu, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1909. Narodila se v rodině důstojníka a statkáře. Proti vůli rodičů vystudovala učitelský ústav a v letech 1885 až 1896 působila jako učitelka v Landskroně, ale posléze se zcela věnovala literatuře. Roku 1897 se přestěhovala do Falunu a později žila v Sunne. Roku 1908 koupila po otcově bankrotu zpět rodinný majetek v Mårbacku a usadila se tam. Jejím prvním úspěšným dílem byl dvoudílný román Gösta Berling , který je dodnes jedním z nejromantičtějších děl švédské literatury. Po něm následovaly sbírky povídek a další romány, z nichž Jeruzalém připomíná staroislandské ságy. Na objednávku pro potřeby švédských škol napsala pohádkovou knihu Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem , Nils Holgersson underbara resa genom Sverige), která je vlastně svérázným cestopisem po Švédsku a která dlouho sloužila jako učebnice švédské vlastivědy. Napsala také několik děl z rodného kraje založených na vlastních vzpomínkách. Za její dílo se jí dostalo celé řady uznání. V roce 1907 získala čestný doktorát na Uppsalské univerzitě a v roce 1909 obdržela jako první žena Nobelovou cenu za literaturu „… za ušlechtilý idealismus, bohatství fantazie, oduševnělost a krásu formy“ . Na začátku 2. světové války poslala svoji Nobelovu medaili finské vládě, aby jí pomohla shromáždit peníze na boj proti Sovětskému svazu. Finské vládě se však podařilo potřebné prostředky opatřit jiným způsobem a medaili jí vrátila. Patří k vrcholným představitelům švédského a světového novoromantismu. Její dílo navazuje na tradice lidového vyprávění plného záhad, dobrodružství, s mlhavou hranicí mezi skutečností a fantazií, s dramaticky napínavým dějem, prvky nadpřirozena i mysticismu. Je p...

Raymond A Moody (23)

Raymond A. Moody vystudoval filozofii i medicínu a oba obory zakončíl doktorátem. Ještě v době studií začal s výzkumnou prací v oblasti nevysvětlitelných jevů v hraniční oblasti mezi životem a smrtí. Vyvinul rozsáhlou přednáškovou činnost mezi lékaři a zdravotnickým personálem o otázkách zkoumající jevy a příčiny smrti. Jelikož seriozní výzkum tzv.prožitků blízkosti smrti je záležitost teprve současná, doktor Moody zpočátku nevěděl o podobně zaměřené práci jiných vědců. Přesto se stal jeho Život po životě průkopnickým dílem. Moody dodnes napsal 11 knih, pořádá i vlastní přednášková turné. V rámci jednoho z nich navštívil už v roce 1991 Československo a v r.2011 podruhé. Raymond Moody přijal pozvání ČT24 do pořadu Události, komentáře.

Pavel Augusta (41)

Pavel Augusta je český geolog, geofyzik a publicista. Vedle prací ze svého oboru napsal také populárně naučné knihy pro děti a mládež. V letech 1995 až 2005 byl členem Rady České tiskové kanceláře, mezi roky 2002 a 2004 radě také předsedal. Je autorem publikací: Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Augusta

Mark Victor Hansen (40)

Mark Victor Hansen je americký inspirativní a motivační řečník , trenér a autor . Je známý jako spolutvůrce a zakladatel edice \" Kuřecí polévka pro duši \". Hansen je absolventem Southern Illinois University v roce 1970 s titulem BA v mluvené řeči.

Josef Mánes (38)

Josef Mánes byl český malíř, ilustrátor, grafik a jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Výtvarně činný otec i strýc k malířství vychovali a vyučili jeho i jeho sourozence Quida a Amálii. Je považován za mistra české malby a krajinářství v období romantismu a realismu. Duševní chorobě podlehl 9. prosince 1871. Jeho osobní život byl zaslíben ženám. Byl šťastný v období studií, konjunktury svých prací, bohémské nezávislosti a obrozeneckých ideálů. Stal se nešťastným v soužití se sourozenci v rodném domě , při nedostatku zakázek po roce 1848: člověk nepraktický a plachý byl sestrou nucen zříci se své tehdejší lásky, služky Františky Šťovíčkové. Jeho otcem byl proslulý malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na Pražské malířské akademii, s nímž trojice výtvarně nadaných sourozenců Josefa, Quida a Amálie, podnikala studijní cesty do přírody, například na Říp nebo do Podkrkonoší. Jeho strýc Václav Mánes na téže škole učil figurální malbu, a také dvakrát zaujal místo prozatímního ředitele. Josef od svých patnácti let studoval na pražské umělecké Akademii u profesora Františka Tkadlíka. V roce 1844, nespokojen s akademickým charakterem výuky podle sádrových modelů odešel studovat na akademii do Mnichova, kde pobýval tři roky bez jakéhokoliv hmotného zajištění z domova. Později podnikl i několik studijních cest, mj. do Drážďan, Polska, či Slezska. Jeho osobní život se poněkud zkomplikoval v době, kdy už žil opět v Praze. Tehdy ve svých dvaceti sedmi letech, navázal intimní vztah s Františkou Šťovíčkovou, která byla u Mánesů zaměstnána jako služka. V roce 1850 Františka otěhotněla, ale pod silným nátlakem rodiny se Františky musel vzdát. V té době už vedla domácnost u Mánesů Josefova sestra Amálie, která oba své bratry existenčně zajišťovala. Ta také těhotnou Františku propustila ze svých služeb. Dceru Josefinu, která se v roce 1850 narodila, poté vychová...

Jarmila Janešová (47)

Narozena 22.11.1924 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, autorka učebnic a konverzačních příruček francouzštiny a italštiny, angličtiny,též překladatelka z těchto jazyků.

Iva Nováková (51)

Iva Nováková je absolventkou střední odborné školy výtvarné, zaměřuje se na tvorbu pro děti. Je autorkou zábavných a didaktických doplňovaček, hádanek, omalovánek a vystřihovánek.

Hermína Franková (29)

Hermína Franková je lékárnice, česká spisovatelka, autorka knih a filmových scénářů. Její knihy vyšly v České republice, Německu, Švýcarsku a Francii. Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Vystudovala farmacii na brněnské Masarykově Univerzitě. Její knihy začaly vycházet na začátku 60. let. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti, podle níž v příštím roce napsala námět k filmové fantasy komedii Dívka na koštěti. V 60. letech napsala i řadu knih pro dospělé, například Děti platí polovic?, Ženy pod helmou či Blázni a Pythagoras. V 70. letech kvůli zákazu publikace pracovala ve svém původním oboru v lékárně, v té době také vydala několik knih pod cizími jmény. Od začátku 80.let se snažila vracet k psaní pod vlastním jménem. Vrátila se k čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii fantasy komedií Ohnivé ženy. Od 90.let se znovu může naplno věnovat psaní; podílela se například na scénáři projektu Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Hermína Franková miluje jižní Čechy. Hold jim vzdala například v knihách Kluk od vody či Jupí, jdeme do světa . Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách. Nejvíc času tráví s rodinou, má dvě dcery a tři vnučky. Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Je autorkou několika filmových scénářů.

Hana Sedláčková (46)

Pedagožka, učitelka odborných předmětů Vyšší školy výživy, dnes Střední hotelové školy v Praze, autorka učebnic a knih kuchařských předpisů.

Giovanni Boccaccio (32)

Giovanni Boccaccio – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Byl nemanželský syn. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva. Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy , do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře. Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní ; odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí , kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století; vyškrtnut z Indexu byl v roce 1900. Slavný básník pracoval až do své smrti 21. prosince 1375 . Byl pochován v kostele 'Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo' v rodném Certaldu. Neapolská fáze Léta 1340–1350 Hlavní dílo Pozdní dílo

F. X Svoboda (62)

Narozen 25. 10. 1860 v Mníšku pod Brdy, zemřel 25. 5. 1943 v Praze. Básník, prozaik, dramatik.

Egon Bondy (44)

Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer , byl český básník, prozaik a filosof, výrazný inspirátor českého undergroundu. Jeho otec byl plukovníkem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jako zapálený marxista vstoupil v roce 1947 do KSČ, ale po únoru 1948 z KSČ vystoupil. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let , žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ . Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let se poznal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivem Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Janou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Boudník brzy odhalil, že Fišer cituje cizí myšlenky a vydává je za vlastní a není schopen posoudit nejjednodušší realitu. V dopisech Mikuláši Medkovi o něm hovoří jako o hysterikovi a samolibém primitivovi. V dubnu 1952 se s ním rozešel. Medek Fišera nesnášel. V jeho denících je zmiňován pouze slovy "byl tu Fišer, hrozně blbý", "velký vztek na Fišera", "ať psi sežerou jeho zdechlinu" Podle Teigeho tvořil Fišer s Krejcarovou polochoromyslnou dvojici, která patří do blázince. S Janou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i v Československu. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer začal užívat jméno Egon Bondy. V následujících letech psal básně, snil o světové revoluci i o snadném zbohat...

de (46)

Bohuslav Havránek (49)

Bohuslav Havránek byl český filolog, slavista, bohemista, balkanolog, paleoslovenista, rusista, lexikograf, literární historik, dialektolog, textolog, editor staročeských literárních památek a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině středoškolského profesora Václava Havránka a jeho manželky Anny, rozené Wittichové . Byl prostřední ze tří dětí. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a latinu , souběžně slovanskou, klasickou, baltskou a staroindickou filologii. Doktorát získal v roce 1917 , po skončení války strávil jeden semestr na Bělehradské univerzitě. V letech 1917–1929 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze , zároveň pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého při ČAVU. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku, v dalších letech byl spolutvůrcem jeho jazykovědné teorie i metodologie. Na FF UK se habilitoval v roce 1928 pro obor srovnávací slovanské jazykovědy prací Genera verbi ve slovanských jazycích, od 1928 docent, mimořádný a od roku 1934 řádný profesor téhož oboru na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V roce 1945 byl povolán na FF UK v Praze, kde jako řádný profesor zpočátku vykonával funkci náměstka ředitele semináře a prosemináře pro slovanskou filologii, od roku 1950 vedl katedru českého jazyka, obecného jazykozpytu a fonetiky, ve čtyřech funkčních obdobích byl jejím děkanem a v letech 1953–1961 také rektorem pražské Vysoké školy ruského jazyka. Stál u zrodu Ústavu pro jazyk český, v období 1946–1964 byl jeho ředitelem, následně téměř až do konce života předním vědeckým pracovníkem. Ve funkci místopředsedy vládní komise v roc...

Alois Vojtěch Šmilovský (52)

Alois Vojtěch Šmilovský byl český spisovatel a gymnazijní učitel. Narodil se v rodině obchodníka v Mladé Boleslavi, kde získal základní vzdělání a začal navštěvovat místní piaristické gymnázium. Ve studiu pokračoval v Praze, kde pak vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po vystudování fakulty nastoupil v roce 1860 na gymnázium do Klatov jako suplující profesor, řádným profesorem se stal až po osmi letech po složení zkoušek profesorské způsobilosti v českém jazyce a přírodopise. Jeho žákem byl Jaroslav Vrchlický. V Klatovech založil pěvecký spolek Šumavan, pro který psal libreta, napsal i několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. V roce 1873 nastoupil jako profesor na gymnázium v Litomyšli, kde od roku 1874 působil jako suplent i Alois Jirásek. Od roku 1877 působil jako školní inspektor na Litomyšlsku a Poličsku. Zemřel 20. června 1883 v Litomyšli. Alois Vojtěch Šmilovský byl také učitelem Karla Klostermanna.

Adolf Hoffmeister (39)

Adolf Hoffmeister byl český spisovatel, publicista, dramatik, malíř, kreslíř, scénograf, karikaturista, překladatel, diplomat, právník, vysokoškolský profesor a cestovatel. Byl zakládajícím členem Devětsilu, předsedou Československého svazu výtvarných umělců, členem AICA, zastupoval Československo v UNESCO, PEN klubu a dalších mezinárodních organizacích. Narodil se v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové . Vyrůstal v kultivovaném intelektuálním prostředí – jeho strýci byli hudební skladatel a pedagog Karel Hoffmeister a klasický filolog Ferdinand Hoffmeister. Od roku 1914 bydlela rodina Hoffmeisterových v kubistickém domě Diamant na rohu Spálené ulice č. 4. V letech 1912–1921 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde se sešla většina budoucích členů avantgardní skupiny Devětsil. Při založení Devětsilu 5.10.1920 se Adolf Hoffmeister stal jeho nejmladším členem a zároveň jednatelem. Roku 1919 se seznámil s bratry Čapky a s S.K. Neumannem. Po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1925 získáním doktorátu . V letním semestru 1924 studoval na Cambridge University egyptologii. Nastoupil jako advokátní koncipient do právnické kanceláře svého otce, v letech 1930–1939 se stal jedním ze tří společníků. Po nástupu Hitlera k moci tato právní kancelář zastupovala řadu německých exulantů, mj. Thomase Manna. Od roku 1917 psal básně, které zprvu publikoval časopisecky pod různými pseudonymy, věnoval se kresbě a linorytu. Roku 1922 vydal první knihu básní a próz, zúčastnil se sedmnácti pracemi na jarní výstavě Devětsilu a v témže roce podnikl cestu do Paříže. Seznámil se s Man Rayem a Ossipem Zadkinem. Stal se členem Nové skupiny, která se odštěpila z Devětsilu, a roku 1923 s ní vystavoval v síni Mánes. Členové Nové skupiny byli přijati do SVU Mánes, ale Hoffme...

Zuzana Nováková (40)

Narozena 22.2.1943 v Praze. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů.

Václav Říha (32)

Václav Tille byl knihovník, učitel, literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha. Narodil se v rodině ředitele školy. Absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Pak vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 habilitoval a v letech 1921-1937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě. Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 je spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie. Uveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech, Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur.

Thor Heyerdahl (16)

Thor Heyerdahl byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější představitele experimentální archeologie a antropologie. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v norském Larviku. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů. Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal část Tichého oceánu, čili vzdálenost z Jižní Ameriky do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 7 960 km. Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem. Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur. V roce 1955 uskutečnil výzkum na Galapágách. Ten potvrdil, že do země z předkolumbovské Ameriky připlulo několik lodí, ale trvalé osidlování možné nebylo kvůli nedostatku pitné vody. V letech 1955–1956 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově. Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris. V roce 1986 pozval českého experimentálního archeologa Pavla Pavla na Velikonoční ostrov, čímž mu umožnil realizovat experiment pohybu „chůze“ s původní kamennou sochou moai. Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života. Thor Heyerdahl zemřel na rakovinu 18. dubna 200...

Oldřich Sirovátka (33)

Oldřich Sirovátka byl český slovesný folklorista a etnograf. Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v podkarpatoruské Teresvě, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. Obecnou školu navštěvoval však již v Oslavanech, kam se rodina na počátku 30. let 20. století přestěhovala. Jeho syn doc. Tomáš Sirovátka vyučuje sociologii na brněnské Masarykově univerzitě. Mezi lety 1936 – 1944 studoval na reálném gymnáziu v Ivančicích; po maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1945 – 1949 vystudoval kombinaci oborů filozofie, český jazyk a národopis, titul doktor filozofie zde získal o rok později prací "Rým folklorního verše". Titul kandidát historických věd mu byl udělen roku 1959 na základě kandidátské práce "Písně a vyprávění horníků na Rosicku – Oslavansku". V roce 1966 se habilitoval prací "Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost", docentem pro obor srovnávací folkloristika byl jmenován roku 1967. Doktorem historických věd se stal roku 1991 prací "Srovnávací studie o české lidové slovesnosti" a v tomtéž roce byl rovněž jmenován profesorem národopisu na filozofické fakultě MU v Brně. Oldřich Sirovátka svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti, ale pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života. Zároveň se jako jeden z prvních odborníků zasadil o percepci dělnické kultury i urbánní etnografie jako seriózní vědecké tematiky, nikoli pouze jako diktované tendenci společenskovědních oborů. Po roce 1968 nemohl nadále zastávat vedoucí funkce výzkumných institucí ani se zcela věnovat s...

Leigh Michaels (55)

LEIGH MICHAELS měla vždycky ráda šťastná rozuzlení. Už když byla dítě a slyšela vyprávět příběh, jehož konec ji neuspokojoval, vymyslela si svůj vlastní. A ačkoliv si vždycky přála psát beletrii, velmi rozumně se rozhodla vydělávat si na živobytí coby reportérka v novinách. Její úmysl jí však nevyšel, a tak nakonec našla sama sebe v psaní příběhů pro Harlequina - a může se tak plně oddávat šťastným rozuzlením, které si dokáže vysnít jedině autorka romancí! Patří k nejoblíbenějším spisovatelkám, a to nejen mezi českými čtenářkami.

Ladislav Beran (49)

Narodil se v roce 1945 v Písku, působil v Moravské Třebové, Táboře, nyní žije a tvoří v jihočeském Písku. Koketovat se psaním začal už na učilišti v Milevsku, kam se datují jeho první pokusy se psaním do závodního časopisu Jiskra, později píše do časopisu Zítřek a Jihočeská pravda. První krimi-povídky vznikají kolem roku 1985-6. Za povídku Aukce dostává v roce 1986 Cenu ministra vnitra. V témže roce je v Jihočeském nakladatelství Růže přijat rukopis krimi povídek a rok nato vychází prvotina Aukce. Jeho jméno se již jistě zapsalo do povědomí čtenářů české detektivní literatury. V jeho knihách jsou velice příjemnou a lidskou formou popsány případy, které vyšetřuje písecká kriminální služba Pro povídky s kriminální tématikou si bere náměty zejména ze své dlouholeté kriminalistické praxe, poslední dobou se věnuje krimi příběhům písecké četnické pátračky z 30-tých let minulého století. Povídky publikoval a publikuje v celostátním a regionálním tisku, v časopisech Voják, Policista, Vlasta, Stalo se, Jedním dechem, Krimi- signál. Řadě jeho krimipovídek se v poslední době dostalo i rozhlasového dramatického zpracování Autor je od roku 1989 člen Mezinárodní organizace dobrodružné a detektivní literatury AIEP – česká sekce, člen Obce spisovatelů Praha a člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Účastní se pravidelně setkání literátů „Zeyerovo Vodňany“. Je držitel několika prestižních literárních cen.

Hana Whitton (51)

Hana Whitton je překladatelka z angličtiny a spisovatelka. Vystudovala obor čeština – angličtina na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích, které zakončila doktorátem, pracovala v nakladatelství a jako překladatelka. Po roce 1989 se podílela na založení jednoho z prvních soukromých nakladatelství. Naposledy působila jako šéfredaktorka Knižního klubu. V roce 2001 se provdala za Angličana Paula Whittona a od té doby žije střídavě na venkově poblíž Oxfordu a v Praze. Věnuje se překladatelské a spisovatelské činnosti, kromě toho založila literární agenturu a spolupracuje s řadou převážně akademických a univerzitních nakladatelství ze Spojených států a Velké Británie. Z angličtiny přeložila více než šedesát knih, např. tituly od Roalda Dahla, Jeffrey Archera, Johna Connollyho, Rosamunde Pilcherové, Tess Gerritsenové, Johna Meade Falknera a Anchee Minové. Po získání nového domova v Anglii přispívala do Českého rozhlasu fejetony o životě ve Velké Británii. Ohlas „anglických“ pásem ji přivedl k psaní humorných knížek zachycujících vlastní zážitky ze života v anglické vísce . Dále se ve vlastní tvorbě zaměřuje na historické romány, převážně věnované významným ženám z české historie. Píše také detektivní romány. Dohromady s manželem napsali knihu Toulky literární Anglií. V Zimní královně zpracovává osud anglické princezny Alžběty, manželky Bedřicha Falckého. Ve svém druhém románu Anna Česká autorka popisuje příběh české princezny Anny, dcery Karla IV., která se provdala za anglického Richarda II. Titul Královnin nápadník – ve službách panenské královny čerpá z tématu nikdy neobjasněné smrti Amy Robsartové, ze které je obviňována například její sokyně v lásce královna Alžběta I. ...

Bstan-'dzin-rgya-mtsho (40)

Tibetský dalajlama.

Aleš Česal (32)

Aleš Česal je český spisovatel. Zajímá se o historii a archeologii. Vystudoval archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracoval jako vedoucí Oddělení historie a společenských věd v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech a také v Centru pro prezentaci kulturního dědictví při Národním muzeu. Autor několika výstav. V současné době žije dlouhodobě mimo Českou republiku. Ve svých knihách se zaměřuje na zajímavé historické fenomény, historii krajiny, české pověsti a legendy. Svoje články a projekty pravidelně zveřejňuje na svém webu.

Alan Alexander Milne (31)

Alan Alexander Milne , byl anglický spisovatel a dramatik, proslulý především příběhy pro děti. Světovou proslulost získal zejména cyklem knih o Medvídkovi Pú . Jeho tvorba je však daleko rozsáhlejší a je určená rovněž dospělým. Vystudoval matematiku na univerzitě v Cambridge. Alan Alexander Milne se narodil v Kilburnu, Londýn. Jeho rodiči byli Skot Vince Milne a Sarah Marie Milne . Navštěvoval Henley House School, malou soukromou školu, kterou řídil jeho otec. Jedním z jeho učitelů byl i H. G. Wells, který zde učil v letech 1889–90. Dále navštěvoval Westminster School a Trinity College na Cambridgi, kde se zaměřil na matematiku. Během studia psal, spolu se svým bratrem Kennethem, své první články do studentského časopisu Granta. Jejich články byly podepisovány třemi písmeny - AKM. Články A. A. Milnea upoutaly pozornost britského humoristického magazínu Punch, kam Milne začal také přispívat. Po čase se zde stal asistentem editora. Během první světové války Milne narukoval do Britské armády a sloužil jako důstojník. Propuštěn byl 14. února 1919. Po válce napsal dílo odsuzující válku Peace with Honour . Během druhé světové války byl Milne jedním z nejprominentnějších kritiků anglického spisovatele P. G. Wodehouse. V roce 1913 se oženil s Dorothy „Daphne“ de Sélincourt. V roce 1920 se jim narodil jediný syn – Christopher Robin Milne. V roce 1952 měl A. A. Milne mozkovou mrtvici a po operaci mozku se z něj stal invalida. Zemřel v lednu 1956 ve věku 74 let. Po absolvování Cambridge v roce 1903 přispíval Milne do časopisu Punch svými humornými říkankami a rozmarnými eseji. Napsal také osmnáct her a tři romány včetně záhadného The Red House Mystery. Když se v roce 1920 narodil jeho syn, napsal Milne sbírku dětských básniček a říkanek When We Were Very Young, kterou ilustroval Ernest Howard Shepard , karikaturista pracujíc...

Věra Martinková (48)

* 15.5.1948 Vysoké Mýto - grafička, malířka, nakladatelka, pedagožka. Pod pseudonymem Veronika Műllerová píše detektivní příběhy. Majitelka a šéfredaktorka nakladatelství. Učila na středních a vysokých školách, pracovala na pedagogických projektech. V současnosti majitelkou a šéfredaktorkou nakladatelství ALFA-OMEGA v Dobřejovicích, kde také žije. Autorka a spoluautorka učebnic českého jazyka a literatury, také receptů zdravé výživy.

Stella Nangonová (40)

Narozena 31. 8. 1938 ve Frenštátě pod Radhoštěm, zemřela 8. 7. 2020 v Ostravě. Filoložka, anglistka, učebnice a didaktické materiály k výuce angličtiny.

Prague Chamber Orchestra (39)

Prague Chamber Orchestra je renomované české hudební těleso, které je známé svou výjimečnou muzikálností a všestranností. Orchestr byl založen v roce 1951 a vybudoval si pověst díky svému osobitému přístupu k interpretaci, kdy často hraje bez dirigenta, což vyžaduje mimořádnou míru soudržnosti a vzájemného porozumění mezi jeho členy. Repertoár souboru sahá od baroka až po současnou hudbu a je oceňován za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Mozart, Haydn a Dvořák.

Martin Vopěnka (44)

Martin Vopěnka je český spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel. Narodil se v Praze v rodině matematika Petra Vopěnky, pozdějšího ministra školství ČR, a Heleny Vopěnkové, rozené Levčíkové. Protože otec trval na jeho vysokoškolském vzdělání, vystudoval Fakultu jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Studium ukončil v roce 1987, vystudovanému oboru se však nikdy nevěnoval. Do roku 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. Příležitostně píše polemické články, zejména do deníku Mladá fronta DNES. Je členem českého PEN klubu. V roce 2013 byl zvolen předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Žije v Praze, je rozvedený. Je otcem dvou vlastních a dvou nevlastních dětí. Jako spisovateli mu vyšlo mnoho knih, z nichž některé byly přeloženy. Známou je zejména trilogie pro mládež Spící město, Spící spravedlnost a Spící tajemství.

Marika Gombitová (18)

Marika Gombitová je známý slovenský písničkář a bývalý člen skupiny Modus. Její kariéra začala koncem 70. let a rychle se stala jednou z nejpopulárnějších a nejvlivnějších umělkyň v Československu. Hudba Gombitové se vyznačuje výrazným hlasem, emotivním projevem a zapojením různých hudebních stylů, včetně popu, rocku a později i prvků elektronické hudby. V průběhu let vydala řadu alb, která upevnila její postavení přední osobnosti slovenské hudební scény.

Leoš Janáček (47)

Leoš Janáček byl český hudební skladatel, hudební teoretik, folklorista, publicista a pedagog, který se stal významnou osobností světové vážné hudby konce 19. a počátku 20. století. Janáček se narodil 3. července 1854 v Hukvaldech na Moravě, tehdy součásti rakouského císařství, a již v raném věku se u něj projevila vášeň pro hudbu. Je známý svým jedinečným hudebním stylem, který zahrnuje moravské a slovanské lidové vlivy do moderního, originálního idiomu.