Všichni Autoři a témata

Jan Kefer (13)

Jan Kefer byl český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století. Narodil se v novobydžovské měšťanské rodině. Jeho otec pocházel z Bavorska. Existuje legenda, že se narodil jako nevidomý, ale ve skutečnosti jen byl v dětství slabozraký na jedno oko. V Praze studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči ve třídě slavného znalce mystiky Jaroslava Ovečky. Absolvoval noviciát premonstrátského Strahovského kláštera, z řádu však odešel a vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze, později jako knihovník Strahovského kláštera a ve Vatikánské knihovně. Byl dlouholetým sekretářem a později i předsedou společnosti československých hermetiků Universalie a redaktorem časopisu Logos. Zabýval se astrologií, kabalou, magií, alchymií a theurgií. Je autorem řady prací o astrologii a hermetismu, ve společnosti Universalia přednesl na tato témata řadu přednášek. Řadu významných děl přeložil do češtiny, např. Tibetskou knihu mrtvých a díla o magii Eliphase Léviho. Byl zatčen 18. června 1941 gestapem za svoje projevy proti okupační moci na půdě Universalie. Zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg. Předtím mu byla nabídnuta spoluúčast v týmu astrologů Adolfa Hitlera, což však odmítl. Později naopak proti Hitlerovi provedl několik magických útoků . Dr. Janu Keferovi byla dne 25. října 2012 jako prvnímu z československých hermetiků odhalena pamětní deska, připomínající jeho činnost knihovníka Národního muzea, spisovatele, skautského činovníka a člena Universalie; deska zmiňuje i jeho umučení v koncentračním táboře. Je umístěna na adrese jeho posledního občanského bydliště, v ulici Pavla Švandy ze Semčic čp. 850 v Praze 5....

Jan Jelínek (21)

Univ. prof. RNDr. Jan Jelínek, DrSc. byl český antropolog. Universitní studia ukončil r. 1949 doktorátem přírodních věd v oboru fysické anthropologie a srovnávací anatomie. V následujících čyřech letech pokračoval ve studiu archeologie a ethnologie a v dvouletém studiu lidské anatomie se záměrem studovat fossilní a současné přírodní populkace lovců a sběračů, jejich fysický a kulturní charakter. Počínaje r. 1949 byl zaměstnán v Moravském muzeu Brno nejprve jako vědecký pracovník v oboru anthropologie, od r. 1951 jako vedoucí oddělení paleolitu. R 1952 navrhl založení nového Ústavu Anthropos v rámci Moravského muzea s programem komplexního studia původu a vývoje člověka. V následujících letech organizoval stavbu odpovídajících nových budov. V r. 1959 byl jmenován ředitelem Moravského muzea s jeho 15 odděleními, z nichž jedno byl i nový ústav Anthropos. V r. 1959 založil serii monografií "Anthropos" a r. 1962 mezinárodní časopis "Anthropologie" vycházející 3x ročně. Byl jeho editorem následujících 34 let. Aby podpořil odbornost muzejní práce založil r. 1962 na brněnské Universitě první evropskou katedru muzeologie. Od r. 1962 spolupracoval s Mezinárodní radou muzeí ICOM přiUnescu v Paříži a r 1971 byl zvolen prezidentem této celosvětové organizace. V letech 1972-1990 byl předsedou organizace čs. anthropologů a v letech 1981-1983 byl prezidentem Evropské anthropologické Associace. Pokud se týče vědecké práce, většina jeho publikací se zabývá palaeoanthropologií a lidským vývojem. Publikoval více než 250 původních vědeckých prací a pět knižních prací: Anthropologie der Bronzezeit in Maehren , Anthropologie der jungeren Steinzeit in Maehren , Obrazový atlas pravěkého člověka, The great Art of the Early Australians , Societes des Chasseurs a poslední svazek nyní připravený do tisku: The prehistoric Rock Art of the Libyan Sahara je výsled...

Jan Blahoslav Čapek (15)

Jan Blahoslav Čapek byl český spisovatel, komeniolog, myslitel, překladatel, literární historik a kritik. V letech 1931–1936 odpovědným redaktorem týdeníku Kostnické jiskry. Od 1945 byl profesorem české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Z univerzity musel v 50. letech 20. století odejít a byly mu omezeny jak možnosti pedagogické a vědecké, tak i zahraničních odborných kontaktů a publikační činnosti. Od 1959 byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, později v Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy. Na Filozofickou fakultu se vrátil 1968 a působil zde do 1971, kdy odešel do důchodu. Jeho manželkou byla komenioložka Dagmar Čapková. Hojně se zabýval starší českou reformační literaturou. Překládal z angličtiny, bengálštiny a latiny. V závěru života publikoval v samizdatu.

James Jones (16)

James Ramon Jones byl spisovatel známým popisem zážitků z 2. světové války a jejich následků. Narodil se a vyrostl v Robinsonu, Illinois, jako syn Ramona a Ady M. Jones.Upsal se americké armádě v roce 1939 a sloužil v 25th Infantry Division před a v průběhu 2. světové války nejdříve na Havaji potom v bojích na ostrově Guadalcanal,kde byl raněn. Jeho válečné zážitky ho inspirovaly pro některé jeho nejznámější díla. From Here to Eternity zfilmováno v roce1953 a jako TV-miniseriál v roce 1979, následně TV sseriál v roce 1980 Some Came Running The Pistol The Thin Red Line Go to the Widow-Maker The Ice-Cream Headache and Other Stories The Merry Month of May A Touch of Danger Viet Journal WW II Whistle To the End of the War nepublikováno

Ivo Hrubíšek (16)

Publicista, autor publikací o cyklistice, popularizátor cyklo-turistiky.

Ivan Diviš (21)

Ivan Diviš byl český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu. Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví. V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci nadále setrvával v Německu, do Prahy se vrátil až v roce 1997, dle vlastního tvrzení pouze z ekonomických důvodů. Žil v domě v ulici Pod Strahovem. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě. Dílo Ivana Diviše je interpretováno v knize Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie .

Ivan Bičík (14)

Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...

Irina Valer'janovna Karnauchova (14)

Ruská spisovatelka a folkloristka.

Igor Mráz (17)

Igor Mráz bol celým svojím životom úzko spätý s prírodou. Ako vyštudovaný lesník prešiel všetkými profesijnými pozíciami od praktikanta, technika, odborného lesného hospodára, vedúceho lesnej správy až po riaditeľa lesného závodu v Liptovskom Hrádku s pôsobnosťou pre celý región Liptov. Jeho životnou vášňou sa stalo poľovníctvo. Citlivo a pozorne vnímal zákony prírody, život v nej žijúcej zveri, prejavoval veľkú starostlivosť o jej potreby a vždy jej obetavo poskytoval pomoc, najmä v čase núdze. Bol vynikajúcim spoločníkom a pozorným poslucháčom. Dokázal s úžasným humorom pretvoriť zážitky svojich priateľov a známych do stoviek nezabudnuteľných poľovníckych poviedok, ktoré obohatili knižnicu mnohých slovenských poľovníkov a milovníkov prírody.

Hugo Siebenschein (19)

Hugo Siebenschein byl český literární historik, germanista, lexikograf a autor učebnic. Je znám především svým česko-německým a německo-českým slovníkem, zatím nejmodernějším ve své rozsahové kategorii.

Henry Fielding (18)

Henry Fielding byl anglický osvícenský prozaik, dramatik, publicista, právník a soudce. Pocházel z chudé, ale vážené aristokratické rodiny. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Dorsetu. V mládí se vyznačoval nezvládnutelnou, vznětlivou a vášnivou povahou. Elitní střední školu Eton College nedostudoval, ale odnesl si z ní dobrou znalost klasických jazyků a literatury. Své vzdělání ještě prohloubil na univerzitě v Leydenu, kterou však pro dluhy nedokončil. Roku 1734 se oženil s Charlotou Cradockovou, začal v Londýně studovat práva a zintenzivnil svou novinářskou činnost. Stal se z něho osvícenský humanista, který stál společně s dalšími v opozici proti vládě Roberta Walpoleho považované mnohými za korupční. V letech 1739-1740 působil v opozičním časopise The Champion , v letech 1745-1746 vydával časopis True Patriot a v letech 1747-1748 parodoval stoupence jakobitské rebelie v časopise The Jacobite's Journal . Své volnomyšlenkářské postoje vyjádřil i v osobním životě tím, že roku 1747 si vzal za druhou manželku bývalou služebnou své první ženy, která zemřela roku 1744. Začínal jako dramatik a své hry psal pod pseudonymem Scriblerus Secundus. Vyznačují se mistrným zvládnutím tehdejších divadelních žánrů a postupů. Vytvořil dvacet pět komedií, satir, frašek a burlesek. Proslavil se zejména satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku , společenský život a politické praktiky vládnoucí whigistické strany . Od konce 30. let se věnoval také próze. Napsal romány Shamela, Josef Andrews,Jonathan Wild, Tom Jones a Amelie, ve kterých se snažil o naplnění své koncepce „komického eposu v próze“, v níž je hrdinství morálním postojem a ne jen statečným činem a v popisu lidských slabosti převažuje la...

Heinz-Peter Röhr (17)

Heinz-Peter Röhr se 25 let zabývá psychoterapií závislostí na odborné klinice v německém Fredeburgu. Původně vystudoval sociální práci a pedagogiku. Je autorem mnoha knih. V nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy.

H. P Lovecraft (19)

Americký spisovatel, básník, esejista a amatérský žurnalista se zaměřením na literární tvorbu v oblasti fantasy, science fiction a hororu propojených v žánru „weird fiction“.

Gabriele d'Annunzio (17)

Gabriele d'Annunzio byl italský básník, spisovatel a válečný hrdina. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu coby jeden z jeho myšlenkových původců a přítel Mussoliniho. Gabriele d'Annunzio byl dalmátského původu. Narodil se v Pescaře jako syn bohatého statkáře a tehdejšího starosty jménem Francesco Rapagnetta. Ve věku 13 let byl adoptován strýcem Antoniem D'Annunzio a převzal jeho příjmení. Sám se ale po celý další život podepisoval „d'Annunzio“, což napovídalo neexistujícímu šlechtickému titulu. Gabrielův talent byl rychle rozpoznán, byl proto poslán do školy v Pratu. Na této škole vydal první básnickou sbírku nazvanou Primo Vere . Básně této sbírky byly inspirovány Carduccim, zejména jeho Ódami barbarskými, řada básní byly násilné imitace Guerriniho. V roce 1881 vstoupil na římskou univerzitu La sapienza, kde se stal členem různých literárních sdružení včetně organizace Cronaca Bizantina a kde psal články a recenze do místního tisku. Publikoval básnické sbírky Canto novo a L'intermezzo di rime a povídkové sbírky Terra vergine , Il libro delle vergini a časopisecky větší část povídek, které byly později publikovány knižně ve sbírce San Pantaleone . Mezitím časopis Angela Sommarugy přestal existovat kvůli skandálu a skupinka mladých literátů kolem něj, do níž Annunzio patřil, se rozptýlila. D'Annunzio se stal žurnalistou, psal pro časopis...

Frieda Birkner-Mahler (22)

Dcera známé spisovatelky píšící příběhy převážně romantické.

František Widimský (16)

Narozen 15.11.1887 v Plzni, zemřel 25.12.1974 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, pracovník olympijského výboru, překlad z francouzštiny.

František Kovárna (16)

František Kovárna byl významný český výtvarný teoretik, kritik a prozaik. Překládal také z italštiny a němčiny. Soustavně se zabýval především problematikou moderního českého malířství. Jako čelný představitel České strany národně sociální po Únoru 1948 raději emigroval – nejprve do Německa a Francie, poté do Spojených států. V komunistickém Československu byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném politickém procesu se skupinou Choc a spol. Rozsudek byl v roce 1993 zrušen v celkovém rozsahu a v roce 1992 byl Kovárnovi udělen Řád TGM in memoriam. Jeho otec byl mlynářem, bratr Václav Kovárna se stal akademickým malířem. Studoval nejprve na gymnáziu v Mladé Boleslavi , studium dokončil v roce 1924 maturitou na pražském Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Po maturitě nastoupil František Kovárna roku 1924 ke studiu románských jazyků, literatury a estetiky na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Kde se nejen pod vlivem profesora Binda Chiurla zajímal o současnou italskou literaturu, z níž později i překládal. Nejvýrazněji jej však tehdy ovlivnili jeho učitelé F. X. Šalda a Otakar Zich. Vedle vlastní tvorby publikoval Kovárna během univerzitních studií množství novinových a časopiseckých výtvarných kritik, což mu v roce 1928 vyneslo místo šéfredaktora Volných směrů, v nichž si zájem o výtvarné umění prohloubil. Na podzim 1929 proto začal studovat dějiny umění u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka. Dizertační práci – monografii o Antonínu Slavíčkovi obhájil v roce 1931. Rok tehdy působil jako tajemník Klubu Za starou Prahu, než na podzim 1932 přijal nabídku profesora Birnbauma a stal se jeho asistentem v Ústavu a Semináři dějin umění. Svou habilitační práci Malířství ornamentální a obrazové publikoval v roce 1934. Přednášky z estetiky a výtvarného umění na univerzitě vedl až do uzavření vysokých škol. S přítelem Václavem Černým spoluzaložil K...

František Kautman (14)

František Kautman byl český literární historik, rusista a spisovatel. Narodil se v rodině učitele, jeho matka byla spisovatelka Stanislava Kautmanová . Po studiu na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval v letech 1945 až 1949 Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Od roku 1952 do roku 1956 studoval na Literárním institutu v Moskvě a tato studia ukončil vědeckou aspiranturou . Po návratu do Československa pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, v časopise Kultura a v ČSAV. V roce 1971 byl propuštěn, nejprve se živil jako prodavač v n. p. Klenoty, od roku 1974 byl invalidní důchodce. V období normalizace nesměl publikovat a pracovat ve svém oboru. Psal tedy v rámci samizdatu a v 70. letech přispíval i do exilových časopisů. Byl jedním ze signatářů Charty 77. Po roce 1989 pracoval a přednášel také pro Masarykovo demokratické hnutí .

František Götz (19)

František Götz byl český literární historik, kritik, dramatik, dramaturg a programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu. V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921–1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce . V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla. V letech 1928–1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů . Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939. Na krátké období sezóny 1944/1945 byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech. V roce 1947 se vrátil do Národního divadla, kde byl do roku 1948 šéfem činohry, pak dva roky náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965–1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND. Významná byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK , v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952–1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU. Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor – konzultant. Velmi významné bylo jeho kritické působení, a to literárn...

František Daneš (14)

Prof. PhDr. František Daneš, DrSc. , byl český jazykovědec. Studium bohemistiky a anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přerušené válkou, dokončil v roce 1948. Od téhož roku působil jako učitel českého a anglického jazyka na Benešově reálném gymnáziu v Praze. V roce 1962 se vrátil na Filozofickou fakultu UK jako docent, v roce 1992 byl jmenován profesorem. Už během svého studia, od roku 1947, působil jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český AV ČR, v letech 1965–1970 a 1990–1994 byl jeho ředitelem. V roce 1994, kdy odcházel do důchodu, jej AV ČR vyznamenala Zlatou medailí Josefa Dobrovského. V roce 2010 jej prezident České republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy.

Eva Hurychová (14)

Erin Watt (18)

Erin Watt je společný pseudonym kanaďanky Elle Kennedy a američanky korejského původu Jen Frederick - přičemž každá z nich píše a publikuje též pod svým vlastním jménem. Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/elle-kennedy-87384 Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/jen-frederick-129677

Eric Linklater (13)

Eric Robert Russell Linklater byl skotský spisovatel, autor románů, knih o vojenské historii, povídek, cestopisů a fantasy románů pro děti. V roce 1944 obdržel Carnegie Medal, britské ocenění za literaturu pro děti a mládež za knihu The Wind on the Moon. Linklater se narodil v Penarthu, Vale of Glamorgan ve Walesu v rodině námořníka Roberta Baikie Linklatera , pocházejícího ze skotského souostroví Orkneje a jeho ženy Mary Elizabeth Youngové . Oba rodiče měli skandinávské předky, dědeček z matčiny strany byl švédský námořní kapitán. Příjmení Linklater je odvozeno ze staré norštiny a na Orknejích je poměrně rozšířené. Vřelý zájem o Skandinávii si spisovatel udržel po celý život. Gymnázium a univerzitu navštěvoval v Aberdeenu, kde byl po dobu studia předsedou studentského debatního klubu . V letech 1917–1918 sloužil v Black Watch, třetím praporu Skotského královského pluku , kde byl raněn. Poté se stal snajprem. Zkušenosti ze zákopové války zaznamenal v knize The Impregnable Women z roku 1938, popisující imaginární válku s Francií a také v autobiografickém románu Fanfare for a Tin Hat z roku 1970. Ještě během studií na univerzitě napsal Linklater v roce 1922 první hudební komedii Stella, Bajanella pro studentské představení. Začal studovat lékařství, ale promoval z anglické literatury. Po studiích strávil dva roky v Bombaji v Indii jako zástupce šéfredaktora deníku The Times of India a pak cestoval. V letech 1928–1930 pobýval v USA na Cornell University a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Spisovatel započal svoji literární dráhu v roce 1929. Velkou popularitu si získal se svým třetím románem Juan in America . Hlavní hrdina románu, Angličan Juan Motley, literární pokračovatel Byronova Dona Juana, se ocitá v Americe v období prohibice a rozmáhajícího se gangsterství a prožívá...

Erazim Kohák (20)

Erazim Kohák byl český filozof a publicista, zabývající se často ekologickými tématy. V letech 1948–1989 žil v exilu. Rodiče za války patřili k nekomunistickému odboji a byli vězněni gestapem. Po válce byl Kohák členem 118. skautského oddílu, kde získal přezdívku Jezevec. Kohákův otec spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, a tak rodina po únoru 1948 emigrovala. Strávili půldruhého roku po uprchlických táborech, než mohli vstoupit do USA, kde zastávali dělnické profese. Kohák při zaměstnání absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státě New York . Díky Danforthovu stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filozofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, kde dosáhl titulů magistra v roce 1957 a doktora v roce 1958, a to v oborech filozofie a religionistiky. Téhož roku nastoupil na akademickou dráhu jako asistent a o rok později jako odborný asistent na Gustavus Adolphus College ve státě Minnesota. Mezitím působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě a spoluvedl skautský oddíl, do nějž chodily jeho dcery. Za rok nastoupil na katedru filozofie FF Boston University ve státě Massachusetts, kde byl roku 1970 habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora. Oženil se s Američankou a měli tři dcery; po rozpadu manželství v roce 1976 odešel do státu New Hampshire, kde si postavil na lesní mýtině dům. Dne 31. ledna roku 1999 se v Křižlicích podruhé oženil, jeho nová manželka se jmenovala Dorothy. Do Československa mohl na krátkou dobu zavítat až v roce 1969. Ihned po sametové revoluci přicestoval do vlasti, učil střídavě na Karlově univerzitě a na Boston University . V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze a jako publicista. Od roku 2006 pracoval v Centru globálních studií Filosofického ústavu A...

Elizabeth George (19)

Susan Elizabeth George, americká autorka detektivních románů, se narodila 26. února 1949 ve Warren v Ohiu. Vystudovala angličtinu na University of California a získala magisterský titul v oboru psychologie a poradenství. Je autorkou dvaceti románů. Podle série jedenácti příběhů, které popisují případy inspektora Lynleyho, byla natočena televizní adaptace pro BBC.

Elias Canetti (18)

Elias Canetti byl britsko-rakouský německojazyčný spisovatel, teoretik společenských věd a humanista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981. Canetti se narodil roku 1905 v bulharském podunajském přístavu Rusčuk v rodině sefardsko-židovského obchodníka Jacquese Eliase Canettiho a jeho ženy Mathilde Canettiové, rozené Ardittiové. V roce 1911 se rodina přestěhovala do britského Manchesteru. Následujícího roku však otec zemřel a matka se rozhodla přestěhovat se s celou rodinou do Vídně. Po španělštině, bulharštině a angličtině s francouzštinou se Canetti učil již pátý jazyk, němčinu, která se později stala jazykem jeho děl. Následně se rodina přestěhovala ještě do Švýcarska a Německa, kde Canetti složil maturitu. Léta 1924 až 1938 strávil Canetti ve Vídni a vytvořil zde jedno ze svých vrcholných děl, román Die Blendung . Zde se také roku 1934 oženil s Vezou Taubnerovou-Calderónovou a zůstali spolu, i přes Canettiho častou manželskou nevěru, až do její smrti v roce 1963. Po skončení první světové války se rodina usadila ve Francii, ale Canetti odjel do Vídně, kde studoval chemii. Ovšem více než studium jej zaujaly literatura a filosofie, kterým se věnoval ve svém volném čase. Překládal např. do němčiny díla amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Canetti navštěvoval přednášky Karla Krause, jehož vlivu, jak sám vzpomíná, na několik let zcela propadl. Dále studoval díla Gustava Le Bona a zajímal se o objevy Sigmunda Freuda a to vše tvořilo základ pro nejvýraznější pole jeho zájmu, studium fenoménu masy a masového chování. Ve Vídni a při svých návštěvách Berlína se setkával s řadou spisovatelů, mj. s Bertoldem Brechtem, Hermannem Brochem či Robertem Musilem či se skladatelem Albanem Bergem. Od počátku 30. let, kdy Canetti publikoval dvě divadelní hry, psal své první velké dílo, jediný román, který napsal, Die Blendung (česky Zaslepení...

Eduard Čech (24)

Eduard Čech byl český matematik. V matematice je známý především díky zavedení tzv. Čechovy kohomologie. Eduard Čech se narodil ve Stračově v Čechách. Jeho otec byl Čeněk Čech, četník, matkou Anna Čechová, rozená Kleplová. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové začal Eduard Čech v roce 1912 studovat matematiku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1915 musel studium kvůli válce přerušit, neboť byl povolán do armády. Po návratu z války se do školy vrátil a vysokoškolská studia řádně ukončil. Aby se mohl věnovat učitelskému povolání, absolvoval v té době i zkoušku učitelské způsobilosti a získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Krátkou dobu pak učil na reálce v Praze-Holešovicích. V roce 1920 předložil odborné matematické pojednání O křivkovém a plošném elementu třetího řádu a na základě této práce byl promován doktorem filozofie. Díky stipendiu mohl Eduard Čech školní rok 1921–1922 strávit v Itálii, v Turíně, kde prohluboval své dosavadní znalosti, zejména v oblasti projektivních vlastností geometrických útvarů, u profesora G. Fubiniho. Když se Čech ze zahraničí vrátil, požádal o habilitační řízení. Roku 1922 se skutečně na univerzitě v Praze pro projektivní diferenciální geometrii habilitoval. O rok později pak byl jmenován mimořádným profesorem matematiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde se uvolnilo místo po smrti Matyáše Lercha. Geometrii na univerzitě v Brně přednášel profesor Ladislav Seifert, na Čecha tedy zůstalo vyučovat algebru a analýzu. Přestože matematická analýza ani algebra nebyla v té době právě středem jeho zájmů, během krátké doby do ní pronikl a záhy obě disciplíny úspěšně přednášel. V roce 1928 byl jmenován řádným profesorem. V letech 1930–1931 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 1931 se začal intenzívně věnovat topologii. V roce 1935 se Eduard Čech zúčastnil speciální konference o kombinatorické topologii v Moskv...

Dušan Randuška (8)

Doc. dr. Ing., slovenský autor knih o rostlinách a dřevinách.

Dorothy Laudan (12)

Spisovatelka.

Depeche Mode (22)

Depeche Mode je vlivná britská elektronická hudební skupina, která vznikla v roce 1980 v Basildonu v hrabství Essex. Skupinu původně tvořili Dave Gahan , Martin Gore , Andy Fletcher a Vince Clarke . Clarke opustil kapelu po vydání debutového alba "Speak & Spell" a nahradil ho Alan Wilder , který byl jejím stálým členem až do roku 1995. Depeche Mode Hudba skupiny je řazena do synth-popu, nové vlny, elektronického rocku a alternativního rocku.

David Michie (16)

David Michie je australský spisovatel. Ve svém díle se zabývá buddhismem, věnuje se tématům meditace a bdělé pozornosti. Jeho knihy byly přeloženy do 25 jazyků a vyšly ve více než 30 zemích. Přednáší také na mezinárodních konferencích.

David Alderton (18)

David Alderton anglický spisovatel specializující se na domácí mazlíčky a náměty z historie přírody.Vyrůstal v domě obklopen domácími zvířaty a byl původně zaměřen na to, aby se stal zvěrolékařem avšak alergie ho donutila změnit plány na psaní o zvířatech. Od té doby se stal pravidelným přispěvatelem širokého okruhu novin a časopisů v UK a jinde a také se účastnil různých vysílání rádia a TV. V roce 2010 přesáhl počet jeho prodaných knih 5 miionů, které byly přeloženy do více než 30 různých jazyků . Předsedá National Council for Aviculture, která je zastřešující organizací pro chovatele ptactva v UK. Dílo: Animals, published by Amber Books LTD, 2009 Encyclopedia of Aquarium and Pond Fish, published by Dorling Kindersley, 2008 Your Dog Interpreter, published by Readers Digest, 2007 Firefly Encyclopedia of the Vivarium, published by Firefly Books, 2007 Chinchillas , published by TFH Publications, 2007 Young at Heart , published by Readers Digest, 2007 Your Cat Interpreter, published by Readers Digest, 2006 The Illustrated Encyclopedia of Birds of the World , published by Southwater, 2004 Horses , published by Dorling Kindersley, 2003 Smithsonian Handbook : Dogs, published by Dorling Kindersley, 2002 Smithsonian Handbook : Cats, published by Dorling Kindersley, 2002 Hamster , published by Collins, 2002 Budgerigar , published by Collins, 2002 The Small Animals Question and Answer Manual, published by Barron’s Educational, 2001 Hounds of the World , published by Swan Hill Press, 2000 Rodents of the World , published by Cassell, 1999 Foxes, Wolves & Wild Dogs of the World , published by Cassell, 1998

Dana Winklerová (22)

Autorka knížek pro nejmenší čtenáře.

Cobb Amelia (27)

Chuck Palahniuk (20)

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

Charles Darwin (18)

Charles Robert Darwin, FRS byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Evoluční teorii opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr. Byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na University of Cambridge, studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 dnů trvající výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle . Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní výběr. Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách. O autorství teorie evoluce se Darwin dělí s Alfredem R. Wallacem. Charles Darwin se narodil v Mount House, ve Shrewsbury, hrabství Shropshire, v Anglii, dne 12. února 1809 jako pátý ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina a Susannahy Darwin . Byl vnukem hrnčíře a podnikatele Josiaha Wedgwooda a Erasma Darwina, lékaře, vynálezce, básníka a vědce, liberálního whigovce, který formuloval evoluční myšlenky již na konci osmnáctého století v lékařsko-zoologickém pojednání Zoonomie. Erasmus Darwin dokonce přidal do rodinného erbu 3 lastury hřebenatky a latinsky psaný text „E Conhis Omnia“, tedy „Vše pochází z lastur“, což převzal i jeho syn Robert Darwin a přidal si ho do svého ex libris. Oba dědečkové pocházeli z prominentní anglické rodiny Darwinů–Wedgwoodů, která podporovala unitářskou církev. Jeho matka zemřela, když mu bylo pouhých osm let. Již o rok později nastoupil na „internátní“ školu v Shrewsbury. Na podzim...

Cathy Williams (23)

Spisovatelka.

C.C. Catch (17)

C.C. Catch , narozená 31. července 1964 jako Caroline Catherine Müller, je německá popová zpěvačka narozená v Nizozemsku, která se proslavila v polovině 80. let 20. století řadou eurodisco hitů produkovaných Dieterem Bohlenem, polovinou úspěšného popového dua Modern Talking. Její hudební kariéra začala, když se přestěhovala do Německa a v roce 1985 podepsala smlouvu s Hansa Records. Její debutové album "Catch the Catch" vyšlo v roce 1986 a obsahovalo hitový singl "I Can Lose My Heart Tonight", který jí pomohl etablovat se jako významná umělkyně na evropské popové scéně.

Břetislav Ditrych (18)

Břetislav Ditrych je český spisovatel, básník, autor literatury faktu a publicista. Narodil se v Polabí. Zde, v městečku Cerhenice, strávil i dětství a mládí a vrací se sem ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru Stínové postavy . Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů. V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i první básnické sbírky. Kromě toho pravidelně přispívá do časopisů jako Host, Reflex, Xantypa nebo revue Přísně tajné. Na jaře 2015 se zúčastnil literárního pobytu v Krakově, který podpořil Mezinárodní visegrádský fond. Soubor sedmi básní, které vznikly během tohoto pobytu, byl přeložen do polštiny. Nejrozsáhlejší část jeho díla sestává z literatury faktu. Dominantním tématem jsou počátky letectví. Poprvé se jim věnuje v Báječných mužích na létajících strojích , jež následují Báječné ženy na létajících strojích , životopis patrně nejslavnějšího českého letce První a sám: Neobyčejný život a zbytečná smrt aviatika Jana Kašpara a příběhy snílků a dobrodruhů z dob ještě ranějších v knize Jak létají sny . Do oblak bere čtenáře i v Světě pod barevnými křídly , kde zaznamenává dobrodružné cesty pilota ultralehkých letounů Jiřího Zítky, v knize Sláva balonům! pojednávající o počátcích balonového létání v Čechách, a naposledy v Proti Rudému baronovi o Manfredu von Richthofenovi i těch, se k...

Bohuslav Záborský (17)

Narozen 25.5.1854 v Cerhenicích, zemřel 12.1.1912 v Brandýse nad Labem. Středoškolský profesor, práce v oboru dějin antického Říma, překladatel z latiny, autor popularizační zoologické práce pro děti. Pod vlastním jménem publikoval překlady z latiny a publikace o dějinách antiky, pod pseudonymem popularizační práce z biologie.

Bohuslav Pernica (18)

Bohuslav Pernica byl český spisovatel, sběratel, redaktor. Povoláním učitel, známý však zejména jako národopisec a sběratel folklorních materiálů z Horácka. K jeho nejznámějším dílům patří Rok na moravském Horácku a Rok na moravském Horácku a Podhorácku. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1927 absolvoval abiturientský kurz na brněnském učitelském ústavu. Poté učil na různých obecních nebo měšťanských školách na Moravě – ve Znojmě, v Šumné, v Šatově a v Kroměříži. V roce 1940 přesídlil do Prahy, kde opět působil na měšťanských a osmiletých školách. Po válce studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v roce 1953 obhájil dizertační práci o Boženě Němcové. Později si své pedagogické vzdělání doplnil ještě na Vysoké škole pedagogické v Praze a více než tvůrčí činnosti se věnoval své učitelské profesi na pražských středních školách. Sběratelské práce o lidové tvořivosti: Je autorem knih o českém přírodozpytci a vynálezci hromosvodu, členu premonstrátského řádu, Prokopu Divišovi:

Bohdan Warchal (17)

Bohdan Warchal byl významný slovenský houslista, dirigent a zakladatel Slovenského komorního orchestru. Narodil se 27. ledna 1930 v Orlové v Československu a byl významnou osobností klasické hudební scény. Warchal studoval hru na housle na pražské a později na moskevské konzervatoři. V roce 1960 založil Slovenský komorní orchestr, který si pod jeho vedením rychle získal uznání za svou uměleckou kvalitu.

Blanka Matasová (22)

Učitelka fyziky a matematiky.

Berliner Philharmoniker (21)

Berliner Philharmoniker , známý také jako Berlínská filharmonie, je jedním z nejprestižnějších světových orchestrů, jehož historie sahá až do roku 1882, kdy byl založen. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů, mezi nimiž byli Hans von Bülow, Wilhelm Furtwängler, Herbert von Karajan, Claudio Abbado a sir Simon Rattle. Od roku 2019 je šéfdirigentem orchestru Kirill Petrenko. Orchestr Berliner Philharmoniker je proslulý svými virtuózními výkony a osobitým zvukem, které byly zachyceny na mnoha nahrávkách v širokém spektru repertoáru.

Bengt Danielsson (13)

Etnograf, cestovatel, spisovatel a vědec. Byl jedním ze šesti účastníků Heyrdahlovy výpravy plující na voru Kon-Tiki přes Pacifik. V Polynésii žil léta a stále se tam vracel. Procestoval téměř celou Oceánii a Austrálii. Dostal se i na "zapomenuté ostrovy" - Markézy, a se svou ženou Marií-Thérèse , Francouzkou, kterou si vzal v Limě a s níž se usadil nejprve na atolu Raroia, kde Kon-Tiki přistál, a pak na Tahiti, tam strávil více než rok. Manželé dostali v roce 1991 "alternativní Nobelovu cenu" Right Livelihood Award za svou práci v kampani proti francouzským jaderným pokusům v Polynésii.

Benedikt (22)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Bärbel Mohr (15)

Bärbel Mohr byla fotoreportérka, fotoredaktorka a grafička. V roce 1995 začala psát. Její první kniha Objednáváme si z vesmíru se napřed rozšiřovala jako podomácku vyráběné kopie, až se roku 1998 dostala do správného nakladatelství. Kniha byla přeložena do 12 jazyků. Od roku 1996 začala vést kurzy a přednášet. Roku 2000 natočila na video film „Jak si každý může sám splnit svá nejtajnější přání”. V roce 2001 se jí narodila dvojčata. Od té doby omezila své vystupování na veřejnosti.

Antonín Pelc (7)

Antonín Pelc byl český karikaturista, malíř a ilustrátor. V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50. letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. V pozdních letech se také věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Obrazy:

Anton Hykisch (19)

Anton Hykisch je slovenský politik, spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Banské Štiavnici, Pukanci, v Levicích a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1951-1956 na Vysoké škole ekonomické. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Kresťanskodemokratické hnutie do Slovenské národní rady. V letech 1993 - 1997 byl velvyslancem Slovenské republiky v Kanadě. Svá první díla začal publikovat v roce 1954, kdy se začal věnovat nejen próze, ale i literární publicistice. Zpočátku svoje díla publikoval v různých časopisech a první dílo mu knižně vyšlo v roce 1963. Ve svých dílech se věnuje vykreslení mezilidských vztahů, jejich ideálů i současného reálného života, psal také o problémech lásky a o existenčních problémech mladých lidí, řeši otázky osamělosti, přátelství a charakteru. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Hykisch na slovenské Wikipedii.

Annemarie Selinko (6)

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Alois Joneš (12)

Alois Joneš je český spisovatel, novinář a ekonom. V roce 1953 ukončil studium na Vysoké škole ekonomických věd v Bratislavě a pak jako ekonom pracoval v různých podnicích. V letech 1968-1969 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Svazu čs. novinářů. V letech 1970 – 1980 byl Alois Joneš vedoucím tiskového oddělení Filmového studia Barrandov. V roce 1980 opět změnil místo, stal se vedoucím hospodářsko-technické správy v radioterapeutickém ústavu v Praze na Bulovce. Odtud odešel v roce 1983 do nakladatelství Avicenum, kde nastoupil do funkce obchodního náměstka. Zde zůstal do roku 1987. Byl také novinářem. Oženil se s Mgr. Zojou, nyní Jonešovou a má s ní děti Josefa a Kristýnu . Psal hry, povídky, novely i romány z různých žánrů, od pohádek ke SF románům.

Ally Blake (18)

Narodila se v malém městečku v Queenslandu v Austrálii. Odmalička velmi ráda tančila a tak není divu, že při studiu na University of Queensland se stala členkou roztleskávaček fotbalového týmu. Dokonce tančila před 50 tisíci diváků a vystupovala v televizi. Svou první knížku vydala v roce 2003, která o rok později byla navržena na cenu o nejlepší romanci.Na otázku, kde bere inspiraci pro své knížky, sama říká: „O knížce přemýšlím stejně, jako bych pekla náš oblíbený čokoládový dort. Znám základní ingredience a nasypu je do mísy tak, jak mi zrovna přijdou pod ruku. Po upečení ho dám na chvíli do lednice a pak na něj rozetřu sladkou čokoládovou polevu. A s knížkami je to stejné: základní linie příběhu a pak všechny ty drobnosti, které si zjišťuju o hlavních hrdinech a jejich cestách… Dort se dá také sníst bez polevy, ale pokud ji přidáte, pak je jeho chuť mnohem bohatší, lahodnější a stravitelnější. A také báječnou inspirací je mé okolí. Jsem připravena kdekoli a kdykoli si zapsat sebemenší myšlenku, která mě napadne, poslouchám konverzace lidí okolo mě, zamýšlím se nad slovy romantických písní a hlavně hodně cestuji.“

Alice Pinková (14)

Narozena 11. 4. 1926, zemřela 26. 5. 2001. Autorka kuchařských a gastronomických příruček a publikací z oblasti rad pro domácnost.

Alain-René Lesage (16)

Alain-René Lesage byl francouzský spisovatel. Napsal více než sto veseloher, které byly určeny pro tzv. jarmareční divadlo. K nejznámějším patří komedie Turcaret. Součástí jeho díla byly i mravoličné, satirické a pikareskní romány. Typické pro ně bylo, že měly kulisy soudobého Španělska, avšak utajeně v nich Lessage kritizoval poměry francouzské. Ke známým patří román Kulhavý ďábel a Příběhy Gila Blase. Byl též překladatelem ze španělštiny a řečtiny.

Adam Mickiewicz (21)

Adam Bernard Mickiewicz byl polský spisovatel, představitel polského romantismu. Narodil se ve vesnici Zaosie u Novogrodku , kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě. V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy. V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži. Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine, dcerou Goethovy i Tomáškovy známé, skladatelky a carevniny polské dvorní pianistky Marie Szymanowské. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje. V září roku 1855 odjel do Istanbulu založit oddíly polské legie a také ze Židů složený tzv. Legion Żydowski pro válku s Ruskem. Zemřel náhle při epidemii cholery, pravděpodobně na tuto chorobu, třebaže se uvažovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency, po třiceti pěti letech jej v roce 1890 převezli do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.

Zuzana Hubeňáková (13)

Narozena 18. 6. 1980 ve Valašském Meziříčí. Blogerka, autorka humoristické prózy, inženýrka ekonomie, pracuje jako manažerka v IT společnosti.

Žentour (5)

Zdeňka Psůtková (14)

PhDr. Zdeňka Psůtková byla česká filoložka, nakladatelská redaktorka, překladatelka z ruštiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny, spisovatelka. Věnovala se také úpravám dabingu. Okrajově se věnovala i zpěvu. Narodila se v rodině kovářů v Trhanově. Absolvovala učitelský ústav v Plzni a reálné gymnázium v Klatovech v roce 1947. Poté vystudovala češtinou a ruštinu na Filosofické fakultě University Karlovy, studium absolvovala v roce 1951, doktorát získala v roce 1953. V letech 1951–53 byla redaktorkou nakladatelství Naše vojsko. V letech 1957–59 byla tajemnicí Kruhu překladatelů při Svazu československých spisovatelů, v letech 1968–71 redaktorkou literární redakce Československého rozhlasu. V roce 1955 se provdala za malíře Jiřího Horníka . V letech 1955 - 1960 používala jméno Zdeňka Horníková. Manželství bylo rozvedeno v roce 1960. Téhož roku se podruhé provdala za fagotistu Václava Cvrčka a používala znovu své dívčí jméno Zdeňka Psůtková.

Zdeněk Roubínek (12)

Profesionální kuchař, pracoval celý život v hotelích a restauracích a jako vedoucí na různých úsecích veřejného stravování. Byl členem krajského poradního sboru kuchařů a Společnosti pro racionální výživu. Zaváděl neustále nové kolekce výrobků jídel a je autorem několika set receptur. Každý rok se zúčastňoval kuchařských výstav a na gastronomické výstavě Ex Plzeň obdržel za výrobky správné výživy Zlatý pohár Ex Plzeň a v dalším ročníku Zlatou plaketu Ex Plzeň. Připravoval a vedl mladé kuchaře na mezinárodní kuchařské soutěži v bavorském Regensburgu.

Vlasta Tobolíková (5)

Narozena 1975. Práce z oboru české literatury.