Všichni Autoři a témata

Vladimir Fédorovski (3)

Francouzský spisovatel, novinář a diplomat ruského původu.

Vladimír Bartoš (5)

Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.

Vladimír Babnič (6)

Dátum a miesto narodenia 14. 12. 1926 Kokava nad Rimavicou Oblasti záujmu: próza, rozhlasová tvorba, publicistika Viac o osobnosti: R. 1940 – 46 absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, potom začal študovať právo na Právnickej fakulte v Bratislave . Venoval sa novinárskej a redakčnej činnosti: r. 1951 – 60 redaktor a potom šéfredaktor časopisu Život, 1961 – 67 redaktor Nového slova, Světa v obrazech a Čs. tlačovej kancelárie, 1968 – 69 šéfredaktor Tatrapressu, 1972 – 90 redaktor vydavateľstva Šport. Od začiatku 50. rokov uverejňoval poviedky v časopisoch. S povstaleckou tematikou vydal román Život, láska moja a prózu Štepy pre vnukov . Medzitým vydal knihu o živote zvierat Poľovníckym chodníčkom , knižku pre deti Dravec z Katrinho brala . Naposledy vydal spomienky na udalosti v ČSR v auguste 1968 pod názvom Na večné časy , ako aj knihy Med a blen , Vo veľkej vojne malá vojna . Spolupracoval s rozhlasom i televíziou. Autor rozhlasových hier Cyrilko a Jazmín vonia v jeseni a televíznych súuťažných relácií Mladému sa svet usmieva . Okrem toho bol zostavovateľom a spoluautorom turistických sprievodcov a obrazových publikácií.

Vitus B Dröscher (2)

Celým jménem Vitus Bernward Dröscher. Německý biblista, spisovatel a přírodovědec - biolog v oboru zoologie.

Vítězslava Líbalová (6)

Práce v oboru dějin bižuterie.

Vítězslav Zlatohlavý (5)

Vítězslav Kollmann (4)

Narozen 24.2.1951 v Uherském Brodě. PhDr., bibliograf a knihovník, podnikatel, autor prácí z oboru historie, architektury a urbanismu na Moravě a v českém Slezsku se zaměřením na ikonografii.

Vítězslav Jareš (6)

Vítězslav Jareš se narodil v roce 1969 v Praze. Vystudoval filmovou, rozhlasovou a televizní produkci. Pracoval několik let v Krátkém filmu Praha jako asistent produkce, na seriálu Dobrodružství kriminalistiky, následně dvacet let v reklamě. Debutoval v roce 2004 thrillerem Intrikáni. Za tuto prvotinu získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta v kategorii původní česká tvorba. Filmová práva na tento thriller odkoupila Česká televize, autor sám napsal scénář, který měl režírovat pan režisér Filip Renč. Kvůli finanční náročnosti ČT od projektu odstoupila. Autor se podílel jako scénárista na seriálu Kriminálka Anděl, "vystřihl" si epizodní miniroličku policejního technika v seriálu 1odd. Po knize Intrikáni následoval špionážní thriller Všichni proti všem, absurdní satira Dědeček, mysteriózní povídky Zloději času, krimithriller 12.12., román o vzestupech a pádech herečky Hlavní role a krimithriller o ruské mafii Vor v zakoně - hlava mafie. V současnosti vyvíjí s panem režisérem Jiřím Chlumským a dramaturgem Jiřím Hapalou scénář pro osmidílný krimi seriál na motivy knihy 12.12., Dále desetidílný mysteriózní seriál na motivy povídek z knihy Zloději času. Jednu z nich natočil režisér Ladislav Plecitý. https://www.youtube.com/watch?v=58Mo6gCvuOA Rozhovor s autorem si můžete poslechnout zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3682139

Vítězslav Gardavský (5)

Vítězslav Gardavský byl spisovatel, dramatik, básník, voják, učitel, chalupář, řidič, skladník, dělník...a především filozof. Vítězslav Gardavský se narodil dne 24. října 1923 v Zábřehu u Ostravy. Jeho otec i matka byli učitelé. V roce 1934 nastoupil Vítězslav ke studiu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Vítězslav byl již tehdy na svůj věk velmi talentovaný, jeho zálibou byla poezie, divadlo, film. Když v roce 1942 Vítězslav odmaturoval z latiny, řečtiny, němčiny a dalších disciplín a tím ukončil studium na gymnáziu, byl nasazen na nucené práce ve Vídni a v Lipsku. V tamějších továrnách pracoval do jara 1945. Po návratu se rozhodl pokračovat ve studiu. V letech 1945 - 1949 studoval na Karlově univerzitě češtinu a filozofii. Poté nastoupil ke krátké učitelské praxi na gymnáziích v Praze a Novém Bydžově. V dalších letech působil jako voják v hodnosti nadporučíka v Moravské Třebové a zároveň učil na zdejším vojenském gymnáziu. V roce 1951 se zde oženil a ještě téhož roku se mladé rodině narodila dcera Dagmar. Roku 1953 byl pan Gardavský přeložen na Vojenskou akademii v Brně, kde se stává asistentem na katedře mezinárodních vztahů. O dva roky později přechází na nově založenou fakultu filozofie. Od tohoto okamžiku se Vítězslav začal aktivně věnovat studiu filozofie a dějin. V roce 1956 se narodila druhá dcera Alice. Ovšem co se kariéry týče, přichází v letech 1958 - 1960 nepříjemnosti ze strany politické. Vítězslav je podroben stranickému řízení pro preferování odborných hledisek před politickými. Za trest byl v roce 1959 přeložen k pluku do Znojma. Na katedru se vrátil o rok později a to jen díky tomu, že připravil malý divadelní soubor k vítězství v celonárodní soutěži. V těchto letech se zase panu Gardavskému začíná dařit. V roce 1963 se mu podařilo obhájit kandidátskou práci „Katolicismus a Německo“ a stává se kandidátem filozofických věd. Hned nato začal pracovat na spisu Fenomén Německo, j...

Vítězslav Dostál (5)

Vítězslav Dostál je cestovatel a cyklista, který v letech 1994–1997 jako první Čech objel svět na kole. Narodil se jako nejstarší z pěti sourozenců. V roce 1965 dostal jako šestiletý své první kolo značky Pionýr. Dostal také žluté triko, které tehdejším klukům připomínalo cyklistickou legendu Jana Smolíka a Závod míru. Vyučil se horníkem a v letech 1977–1980 absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě. V letech 1978–1980 prodělal parašutistický výcvik. Během vojenské služby začal trénovat maratonský běh. Pracoval jako mistr odborného výcviku. V prosinci 1984 se rozhodl spojit sportem získanou fyzickou kondici s touhou po cestování a začal plánovat cestu kolem světa. Inspirací mu byl český mořeplavec Richard Konkolski, který v letech 1972–1975 na své jachtě obeplul svět. Začal se věnovat cyklistice, horolezectví, triatlonu a turistice. Jako triatlonista získal v letech 1983–1986 několikrát titul Železný muž. V letech 1985–1990 se vydal na horské přechody i horolezecké výstupy v Tatrách, bulharském Pirinu a amerických Skalnatých horách. Mezi lety 1985 a 1989 také podnikl vytrvalostní cyklistické výpravy do 16 evropských zemí, během kterých najezdil okolo 10 000 km. Při plánování cesty do USA mu pomohl získat vízum Jiří Lendl, otec tenisty Ivana Lendla. Na cestu mu také daroval 500 dolarů. V roce 1990 odletěl do Los Angeles a na kole se vydal na 7 500 km dlouhou cestu napříč USA do New Yorku. V roce 1992 přejel na kole 5 000 km z australského Darwinu do Melbourne. Ve stejném roce jel na čas z Aše do Čierné nad Tisou. Vzdálenost 1 026 km ujel za 56 hodin. Během příprav na cestu prodělal asi 15 očkování a nechal si vyoperovat slepé střevo. 18. září 1994 se vydal ze Staroměstského náměstí v Praze na 59 460 km dlouhou cestu kolem světa, při níž navštívil 58 zemí pěti kontinentů. Při startu jej vyprovázeli cestovatelé Jiří Hanzel...

Vítězslav Bičík (5)

prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc. pedagog, vědecký pracovník, popularizátor přírodovědeckých poznatků. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. V roce 1987 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor zoologie. V letech 1985–1991 působil ve funkci vedoucího Katedry zoologie a antropologie. Podstatnou část profesního života tvořila vyvážená pedagogická a vědecká práce. Svůj výzkum zaměřil na studium prostorové orientace vyšších obratlovců, na monitoring těžkých kovů v populacích hmyzu ve vztahu k znečištění životního prostředí, na ekologii a taxonomii pestřenek , na studium agresivního chování dutinových hnízdičů, na problematiku hnízdního parazitizmu a na význam jezevců v lesních ekosystémech. O výsledcích své vědecké práce přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a sympoziích. Na přírodovědecké fakultě položil základy pro výuku etologie. Je úspěšným školitelem doktorandů a předsedou státních zkušebních komisí. Od roku 1990 byl pověřen funkcí hlavního redaktora vědeckého sborníku PřF UP. Jeho publikační činnost čítá téměř dvě stovky vědeckých prací, které uveřejnil v domácích i zahraničních časopisech. Je spoluautorem dvou monografií, pěti učebnic biologie pro základní a střední školy a šesti vysokoškolských učebních textů. Je o něm známo, že jako zoolog ovládá velmi dobře i mnohé další biologické obory. Stál u zrodu a realizace první Mezinárodní biologické olympiády, která se uskutečnila na Přírodovědecké fakultě v Olomouci v roce 1990. Jako vedoucí české delegace se poté zúčastnil všech dosavadních 16 mezinárodních biologických olympiád, mezinárodní jury několikrát předsedal a proslavil své univerzitní město Olomouc prakticky na všech kontinentech. Tato jeho činnost je velmi kladně hodnocena také MŠMT ČR....

Virginia Ironside (4)

novinářka, spisovatelka, první knihu vydala ve svých dvaceti letech, od té doby jich vyšlo asi 10. Žije se synem v Londýně

Vincent Gradwell (2)

Autor prací o úpravě zahrad a parků.

Vincenc Morstadt (3)

Vincenc Morstadt byl český malíř a kreslíř; především krajinář, vedutista, autor řady grafických listů i alb. Na Hradčanech v Praze 6 je na jeho počest nazvána ulice Morstadtova. Pocházel z původem německé rodiny. Jeho děd přišel z Bádenska, v Kolíně se oženil a po službě ranhojiče a vojenského chirurga tereziánské armády se tam usadil. Vincenc v jedenácti letech přišel do Prahy studovat na novoměstském piaristickém gymnáziu. Pokračoval studiem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jako absolvent v letech 1834-1850 působil u krajského soudu v Lokti, odkud pocházejí jeho nejstarší grafické pohledy kraje z Lokte, Karlových Varů a okolí, např. Svatošských skal na Ohři. V úřednické dráze pokračoval u soudů v Trutnově a v Hradci Králové, dožil v Praze, kde má desku v Tomášské ul. na Malé Straně. Udržoval styky s F. Palackým, V. V. Tomkem a jinými předními vlastenci. V ulicích Prahy skicoval ještě krátce před skonem. Byl specializovaný jako krajinář a vedutista - zachycoval především významné stavby, ulice a veřejná prostranství českých měst, rád je zaplňoval žánrovými figurkami měšťanů, řemeslníků či kupců. Většina prací vznikla během jeho soudní praxe, původně jako kresby tužkou, které zpravidla přenechával k provedení technikou leptu a kolorování grafikům, nebo litografům. Postupně tyto grafické listy byly spojovány do alb. Od roku 1867 se věnoval pouze malířství.

Vincenc Kruml (3)

Publikace z oboru svářečství.

Vilém Veverka (4)

Práce z oboru ruštiny.

Vilém Mucha (5)

Vilém Mucha byl československý sportovní funkcionář, člen KSČ, předseda ČOV v letech 1951–1956, patřil k předním organizátorům tělovýchovy. Narodil se v rodině Václava Muchy, strojníka ve Strážnici a jeho manželky Marie, rozené Březinové. V roce 1916 vystoupil z církve. Od mládí se věnoval organizaci tělovýchovného hnutí; patřil mezi zakladatele FDTJ a v roce 1921 se stal jejím ústředním tajemníkem. V letech 1939–1945 byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Byl aktivním členem KSČ, již na jejím VIII. sjezdu v roce 1946 byl zvolen do ústřední revizní komise. Od roku 1950 do roku 1952 byl náměstkem předsedy Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport. V roce 1967 byl nejstarším členem předsednictva ČSTV. Byl mezi první desítkou vyznamenaných čestným titulem Zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu, obdržel jej 11. prosince 1953. Obdržel též Řád Klementa Gottwalda, Řád republiky a medaili Jiřího Františka Chaloupeckého.

Vilém Lorenc (3)

Vilém Lorenc byl český architekt, památkář a urbanista. Studoval práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy a architekturu na Českém vysokém učení technickém. V letech 1933–1939 byl asistentem Antonína Engela na fakultě architektury. Svou doktorskou práci zpracoval na téma Díla architekta Františka Ignáce Prée. V roce 1949 byl jedním z iniciátorů založení Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů , který rovněž vedl. Byl autorem odborných publikací z oblasti dějin architektury a urbanismu. Zemřel roku 1978 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Vil' Vladimirovič Lipatov (5)

Viktor Vladimirovič Goljavkin (4)

Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.

Viktor Nikodém (4)

Viktor Nikodem byl český malíř, výtvarný kritik a legionář. Jeho otcem byl Vilém Nikodém, matkou byla Sofie Nikodémová, narodil se v domě na třebíčské Litoltově ulici. V roce 1921 se oženil s Boženou Kužmovou z Litovle. Zemřel v roce 1958 na nemoc spojenou s chrlením krve. Vystudoval tzv. obecnou školu v Třebíči, kde také pokračoval na gymnáziu, po vystudování gymnázia vystudoval germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze , kdy v rámci studia strávil semestr na Vídeňské univerzitě a semestr na univerzitě v Nice. Po ukončení studií narukoval k jihlavskému 14. pluku a s ním odešel do Halle v Tyrolsku, v roce 1916 byl převelen na Ruskou frontu, kde byl zajat. V roce 1917 vstoupil do československých legií a byl zařazen do 6. a později do 7. pluku, kde se opět setkal se spolužákem z gymnázia Janem Syrovým. V roce 1918 přešel do fotografického oddělení štábu Československé armády a pokračoval v cestě do Vladivostoku spolu s dalšími vojáky. V té době se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1920 se z Vladivostoku spolu s 6. plukem vrátil do ČSR a posléze nastoupil jako výtvarný poradce do Památníku odboje. Mezi měsíci únorem a květnem v roce 1921 proběhla v prostorách památníku odboje výstava výtvarných prací legionářů, po výstavě byla vydána publikace "Československé legie v Rusku – Malířské dokumenty". Ve službách památníku odboje působil až do roku 1925, kdy odešel jako štábní kapitání do výslužby. Po odchodu do civilu se stal redaktorem kulturní rubriky listu Národní osvobození, kde působil do roku 1948. Mezitím se věnoval redakci článků mimo jiné v časopise Volné směry, Zvěrokruh a podobně. Stejně tak se věnoval monografiím především s výtvarnou tematikou. Soubor jeho díla je uložen v Muzeu Vysočiny v Třebíči.

Viktor Lazlo (1)

Viktor Lazlo je belgická zpěvačka a herečka grenadského a martinského původu, která se narodila 7. října 1960 v Lorientu ve Francii jako Sonia Dronier. Své umělecké jméno převzala od postavy Victora Laszla v klasickém filmu "Casablanca". Lazlo se poprvé mezinárodně proslavila svým vlastním albem " Viktor Lazlo " v roce 1987, které obsahovalo hit "Breathless". Je známá svým sofistikovaným popem a jazzem inspirovaným stylem, který během své kariéry předvedla na mnoha albech.

Viktor Dvorský (6)

Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...

Viktor Arnar Ingólfsson (4)

Narození 12. dubna 1955 Akureyri Spisovatel detektivek. Žije v Reykjavíku, je ženatý a má dceru jakož i nevlastní dceru. Civilním povoláním je inženýr, toto povolání stále vykonává pro správu islandských silnic. Dvakrát byl nominován na cenu Skleněný klíč. Podle jeho příběhů natočil islandský režisér Björn Br. Björnsson roku 2008 televizní seriál Mannaveiðar.

Vikentij Vikent'jevič Veresajev (3)

Ruský sovětský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Viera Prokešová (6)

Slovenská básnířka, redaktorka, esejistka, literární teoretička a překladatelka z bulharštiny.

Viera Obuchová (5)

Fotografka.

Viera Janusová (4)

Slovenská publicistka, spisovatelka pro děti.

Viera Gründlerová (6)

Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.

Victor Cherbuliez (4)

Francouzský spisovatel, novelista.

Vex King (6)

Americký kouč a podnikatel.

Veverková (7)

Véronique Petit (7)

Francouzská textilní designérka a ilustrátorka.

Veronika Souralová (5)

Narozena 1968. Fotografka, publicistka.

Veronika Šikulová (6)

Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.

Veronika Salminen (3)

Narozena v roce 1976. Mgr., Ph.D., komparativní historička a politoložka, zaměřená na střední a východní Evropu, téma politické kultury, politické komunikace. Působí ve Finsku.

Veronika González (2)

Veronika Fiedlerová (5)

Narozena 1985. Autorka detektivního románu. Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na UPOL, poté pracovala v PR a marketingu.

Veronika Bumberová (6)

Ing., absolventka podnikatelské fakulty, vysokoškolská pedagožka v oboru drobného podnikání a managementu.

Věra Toběrná (4)

Narozena 23.2.1928 v Praze. CSc., asistentka katedry biologie, publikace z oboru botaniky.

Vera Schauber (4)

V Německu žijící autorka křesťanské literatury, zejména knih o světcích.

Věra Němotová (5)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...

Věra Krpálková (4)

Učitelka a vychovatelka, autorka dětských knížek.

Věra Kistlerová (3)

Věra Kistlerová byla americká skladatelka, hudební pedagožka a spisovatelka českého původu. Matka Věry Polenové byla švadlena a otec pracoval jako železničního zřízenec. Během jejího dětství rodina žila v Plzni, kde Věra chodila do měšťanské školy, od roku 1944 bydleli ve Volyni. V roce 1947 se vdala za amerického občana Thomase C. Kistlera a odešla s ním do Darlingtonu v Jižní Karolíně. V roce 1949 se stala americkou občankou. Vystudovala hudební obor na Coker College v Hartsville a na University of South Carolina v Kolumbii . V roce 1987 získala na stejné univerzitě titul doktora hudebních umění. Doktorskou práci napsala o Bohuslavu Martinů. Pracovala jako učitelka hudby a složila kolem 40 sborových a sólových děl založených na básních známých básníků vč. Reinera Maria Rilkeho, Robert Frosta a jejích vlastních textech , Once a Year At Christmas, Mary's Lamb, Marching With the River, A Rilke Trilogy, Good Night, Beloved) a několik komorních a orchestrálních děl. Publikovala také tři romány a básně, eseje a povídky v literárních časopisech ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. Aranžovala také české národní písně. V Československu její prózy vyšly v 80. letech v časopisech Vlasta a Kmen. K jejím dalším česky vydaným dílům patří například Sladké putování , líčící začátky prosazování integrace bílých a černých dětí na dříve segregovaných školách v malém jižanském městě, nebo další povídková kniha Ptáci jednoho peří , popisující životní střety, jež pramení z jižanského tradicionalismu až konzervatismu. V roce 1983 získala výroční cenu nakladatelství Melantrich za knihu povídek Hluché fialky, ve kterých popisuje přistěhovalecký život válečných nevěst. V tomto článku byl použit překlad textu z člán...

Věra Fojtová (6)

Narodila se 3. července 1947 v Novosedlech na Moravě jako nejstarší z pěti dětí. Po maturitě na mikulovském gymnáziu působila jako vedoucí Střediskové knihovny v Kloboukách u Brna a dálkově vystudovala knihovnickou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Od roku 1973 žila třicet let v Brně, kde vychovala dceru a syna a pracovala v oblasti kultury a jako redaktorka časopisu ochrany přírody a krajiny Veronica. Psát básničky začala už na základní škole jen tak pro potěšení blízkých, publikovat poezii a drobné povídky v novinách a časopisech až od středoškolských studií. Poněkud pozdním knižním debutem byla až na začátku 90. let básnická sbírka Klíče, po ní následovaly detektivní příběhy Smrt přičinlivého fotografa a Smrt bezstarostné milenky, baladický román o osídlování jihomoravského pohraničí Odpusť nám jejich viny, který pro televizi přepsala i jako filmový scénář, román pro dívky Tanec v kopřivách a v knize povídek českých autorek Nevěry je zastoupena povídkou Nevěra je SLZA. V nakladatelství MOBA dosud vyšly detektivní příběhy Padlí andělé, Osudná smyčka lásky a Zlatá klec – v edici Inspektor Martin Rust, historické příběhy z let 1526-1620 Z pamětí krevních písařů, v edici Původní česká detektivka detektivní román Sanatorium smrti a v roce 2006 román pro ženy Zástava náhradního srdce.

Věra Danielovská (7)

Narozena 3.11.1942 v Praze. PaedDr.,pedagožka, autorka učebnic vlastivědy a prvouky.

Věra Branislavová (4)

Učitelka hudby, práce z oboru.

Věněk Silhán (2)

Narozen 12. 2. 1927 v Kněževsi , zemřel 9. 5. 2009 v Praze. Prof., Ing., CSc., politik, ekonom, vysokoškolský pedagog, autor ekonomických prací.

Vendula Krejčová (2)

Narozena 31. 8. 1975 v Praze. Televizní redaktorka, moderátorka a dramaturgyně.

Věnceslav Havlíček (6)

Narozen 27.9.1894 v Českých Budějovicích, zemřel 30.3.1976 v Praze. Sokolský pracovník a novinář, redaktor, sokolská literatura.

Vavro Šrobár (5)

Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství. Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888. Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan. Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence. Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován. Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu. V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 1925–1929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany. Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky , kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty . V letech 1925–1935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se ...

Vasilij Pavlovič Aksenov (4)

Ruský prozaik.

Vasilij Fedorovič Gel'cer (1)

Ruský baletní mistr, divadelní režisër, pedagog.

Vasant Lad (5)

Valerij Dmitrijevič Lobko (1)

Botanik, autor publikace o kaktusech.

Vajsejtlová Barbora (4)

Vadim Michajlovič Koževnikov (5)

Ruský prozaik.

Václava Adámková (5)

MUDr., lékařská mikrobioložka .

Václav Žoha (2)

Autor přehledu plemen drůbeže.

Václav Zelený (5)

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...