Všichni Autoři a témata

Denis Diderot (25)

Denis Diderot byl francouzský osvícenecký spisovatel, svobodný zednář a filozof. Zabýval se mnoha obory – filosofií, estetikou, teologií, matematikou, fyzikou. Byl vedoucím skupiny francouzských pokrokových vědců a filozofů, sdružených k sepsání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Posláním Encyklopedie bylo shrnout veškeré dosavadní lidské vědění. Vyšla v 28 svazcích v letech 1751 až 1772. Jeho další slavné dílo je Jakub fatalista a jeho pán, kde uvádí filozofické myšlenky o svobodné vůli, a dialog Rameauův synovec, na kterém bylo založeno mnoho článků a kázání o touze spotřebitele. Narodil se 5. října 1713 ve městě Langres ve Francii. Své základní vzdělání získal na jezuitské základní škole v Langres, dále pak od roku 1732 studoval na Collège d'Harcourt v Paříži. Upustil od nápadu stát se knězem a raději šel studovat práva. To ho ale také brzy omrzelo a tak se v roce 1734 rozhodl stát se spisovatelem. Kvůli jeho odmítnutí vykonávat vyučené profese se ho však jeho otec zřekl, a tak žil Diderot dalších 10 let bohémským životem. V roce 1742 se spřátelil s Jeanem-Jacquesem Rousseauem. Ještě silněji se otci odcizil, když se v roce 1743 oženil s Antoinettou Champion, zarytou římskou katoličkou. I přesto, že se toto spojení považovalo za nevhodné s ohledem na Antoinettin nízký původ, v říjnu 1743 z něj vzešlo dítě, holčička Angélique . Smrt jeho sestry, jeptišky, způsobená z přepracování v klášteře nejspíš ovlivnila Denisův názor na náboženství. Předpokládá se, že právě ona byla předlohou pro jeho novelu La religieuse , která popisuje život řeholnice, jež je nucena vstoupit do kláštera, kde trpí kvůli ostatním sestrám. Měl aférky se spisovatelkou Madeleine de Puisieux a se Sophií Volland. Jeho dopisy pro Sophii posloužily jako zdroj informací o životě a myšlení Pařížanů v tomto období. Přestože byla Diderotova práce obsáhlá a d...

Day Leclaire (45)

Day Leclaireová žije se svou rodinou v lůně přímořského lesa na malém ostrůvku při pobřeží Severní Karoliny. Je to oblast častých bouří a neustálých výpadků elektrického proudu, příjemné klima, skvělé podmínky pro rybaření a panenská příroda jsou však pro ně prý naprosto dostatečnou kompenzací. Jedním z jejich prvních přírůstků do rodiny po přestěhování na ostrůvek Hatteras byl kocour jménem Chlupáč, který nedávno objevil, že nejpříjemnějším místečkem, kde se můžete stočit do klubíčka a chvíli si zdřímnout, je něčí klín. A Dayin syn opravdu nemluvil pravdu, když nazval svého křečka "kočičí svačinou". Její manžel je obchodník a hodně času tráví na cestách a Day ho často doprovází. Aby mohla psát, bere si s sebou laptop. Na otázku, které místo považuje na světě za nejromantičtější, odpovídá: " Manželova odpověď je vždy "ložnice" a já bych dodala ještě San Francisco, protože je to město, kde jsme se potkali a zamilovali se do sebe." Zájem o knížky se u Day objevil již v ranném dětství. "Byly jsme v rodině čtyři děti a jednou v zimě jsme museli zůstat doma ze školy, protože jsme se tam kvůli počasí nedostali," říká o sobě Day. "A tak nám maminka snesla všechny knížky, které jsme doma měli." Přestože o spisovatelské kariéře Day snila už na střední škole, vystudovala antropologii na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. "Chtěla jsem se stát světoznámou antropoložkou. Ale jen do chvíle, kdy jsem poprvé odjela na výzkumy do terénu a musela se obejít bez takových samozřejmostí jako je tekoucí voda nebo toalety. A tak jsem se raději zaměřila na spisovatelskou kariéru," vysvětluje své začátky Day. K jejím oblíběným knížkám patří příběhy Harryho Pottera od J. K. Rowlingové a také trilogie Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Začínajícím spisovatelům by doporučila, aby vždy psali srdcem a svými city - a aby si věřili. " Čtenáři hned poznají, když píšete o něčem, o čem nejste přesvědčeni," říká....

Dagmar Lhotová (27)

Dagmar Lhotová byla česká spisovatelka, redaktorka časopisů pro děti a mládež. Dagmar Lhotová se narodila do rodiny středoškolského profesora, architekta a divadelního výtvarníka Karla Lhoty, její matkou byla česká filmová a divadelní herečka Marie Brožová, později vystupující pod jménem Lhotová. Dagmar Lhotová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a hned po studiu nastoupila jako redaktorka v Státním nakladatelství dětské knihy, působila později v Mladé frontě a Mateřídoušce. V období normalizace mohla psát knížky pro děti, někdy ve spolupráci s manželem Zdeňkem Karlem Slabým. Získala různé nakladatelské ceny, ale i Zlatou stuhu, cenu Muriel a na svém kontě má i tvůrčí prémii Českého literárního fondu. Spolu se svým manželem je autorkou postavy kocoura Vavřince. Užívala i jméno Dagmar Lhotová-Slabá. jen první vyd. z Národní knihovny ČR

Bruno Ferrero (36)

Bruno Ferrero je italský římskokatolický kněz, salesián a spisovatel. Jako sedmnáctiletý vstoupil k salesiánům a v roce 1974 přijal kněžské svěcení. V letech 1988 až 2009 pracoval v nakladatelství Elledici, a to od roku 1996 jako jeho ředitel. Od roku 2011 řídí salesiánský časopis Il bollettino salesiano.

Bacily (17)

Zdeněk Kalista (29)

Zdeněk Kalista byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel. Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, Jaroslava Bidla a Hynka Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik . Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovník...

Vladimír Barta (50)

Pochádza z Banskej Štiavnice . Vysokoškolské štúdiá absolvoval v Nitre a postgraduálne absolvoval štúdium žurnalistiky na UK Bratislave. Žije a tvorí v Banskej Bystrici. Fotografickej tvorbe sa venuje už štvrté desaťročie. Je zakladateľom a predsedom novinárskeho Klubu fotopublicistov. Ešte počas redaktorskej práce v Československom a neskôr v Slovenskom rozhlase spolupracoval, ako autor fotografií a publicista, s rôznymi slovenskými i zahraničnými periodikami. Neskôr jeho tvorivá činnosť smerovala najmä ku knižnej tvorbe. Jeho meno sa objavuje v tiráži 109 slovenských a českých publikácií. Po revolúcii v roku 1990 zakladá vydavateľstvo reprezentačných obrazových kníh a fotoagentúru - AB ART press. Vlastným nákladom od r. 1990 do 1. 1. 2008 vydal 62 obrazových kníh o Slovensku a 8 sprievodcov. Niektoré publikácie boli ocenené a prezentovali Slovenskú republiku na medzinárodných výstavách. Medzi najkrajšie knihy Vladimíra Bártu patria: Krajina môjho srdca, Hory moje hory, Slovensko v treťom tisícročí, Slovensko v Európe, Slovenské hrady, Nad Slovenskom, Tatry čarovné. Počas svojej doterajšej tvorby na verejnosti sa prezentoval vyše 30 autorskými výstavami, na Slovensku i v zahraničí. S fotoaparátom prešiel mnoho krajín. Doménou v jeho tvorbe však naďalej zostáva Slovensko a jeho krásy.

T Lobsang Rampa (17)

Angličan Cyril Henri Hoskins, do nějž se údajně r. 1949 převtělil tibetský láma a lékař. Autor mnoha populárních knih o Tibetu, jejichž faktická spolehlivost je však sporná a jedná se spíše o fikce.

Sam Taplin (43)

Britský spisovatel beletristických i populárně-naučných knih pro děti a mládež.

Pavel Váňa (13)

Pavel Váňa byl český bylinkář , původně vyučený zahradník. Žil převážně v Novém Bydžově, kde pracoval 37 let jako listonoš. Botanice a léčivým rostlinám se věnoval od mládí, později složil zkoušky na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, absolvoval též roční stáž na Lékařské fakultě MU v Brně. Psal do časopisů Receptář, Regenerace, Xantypa, vystupoval též v televizním pořadu Sama doma, na ČRo2 a v regionálních rádiích Regina, Region, Pardubice a dalších.

Otakar Haering (23)

Otakar Haering byl český spisovatel řady společenských románů, především pro ženy a dívky, a také autor knížek pro děti. Otakar Haering vytvořil postavu Marbulínka, což byl malý nezbedný čertík. Kromě toho psal básně, jako učitel se také zajímal o sportovní zájmy dětí. Byl známý i jako překladatel z francouzštiny. Otakar Haering se narodil 26. listopadu 1892 v Praze–Vysočanech v rodině Maxmiliána Haeringa a Františky Haeringové jako nejmladší ze tří dětí. Otakarův otec Maxmilián se narodil na Křivoklátsku v rodině mistra ovčáka na dvoře Karlov v blízkosti Roztok. Maxmilián byl poté zaměstnán jako kreslič v kladenských hutích. Oženil se s Aloisií Pracnou, měli spolu tři děti, které však všechny zemřely buď při porodu, nebo hned v prvních letech života. Nedlouho po porodu posledního dítěte pak zemřela i matka Aloisie. Vdovec Maxmilián se oženil s Františkou Boudníkovou, přestěhoval se do Prahy a přijal zaměstnání v 1. Českomoravské továrně na stroje ve Vysočanech. Rodina, v níž se narodil a byl vychováván Otakar Haering, patřila mezi vzdělané pražské vrstvy. Např. jeho strýc František Adolf Hering byl ředitelem a prokuristou Ringhofferových závodů na Smíchově. I Otakarův otec Maxmilián měl ve vysočanské Českomoravské továrně na stroje dobré postavení. Otakarův starší bratr Julius Haering byl vrchním technickým radou Elektrických podniků hl. m. Prahy. Rodina měla aktivní vztah k dobročinným organizacím. Otec Maxmilián byl např. ředitelem chudinského ústavu v Bubenči, bratr Julius byl místopředsedou ústředí známého spolku Komenský. Otakar Haering vystudoval C.K. Český ústav ku vzdělávání učitelů v Praze, který ukončil s vyznamenáním 9. 7. 1912. Měl oprávnění působit jako učitel na veřejných obecných školách s českým vyučovacím jazykem. Nejprve působil od 13. 10. 1912 do 31. 8. 1914 jako pomocný učitel v obecných školách na okrese Brandýs n. L. . Od 1. 9. 19...

Napoleon Hill (29)

Napoleon Hill byl americký spisovatel, který byl jedním z prvních producentů moderního žánru literatury věnované osobnímu úspěchu. Jeho nejznámější kniha, Myšlením k bohatství , je jednou z nejprodávanějších knih všech dob. V Americe podle Hilla lidé mohou věřit, čemu chtějí věřit, a to je to, co odlišuje Spojené státy od všech ostatních zemí na světě. Hillova práce zkoumala sílu osobních přesvědčení a to, jakou roli hrají v osobním úspěchu. Hillovým charakteristickým vyjádřením je: „Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout“. Hillovy knihy se věnují tomu, jak vzniká úspěch, a vzorci, který jej umožní dosáhnout průměrnému člověku. Hill nazval své učení „filozofie úspěchu“. Tajemství úspěchu bylo ve svůdné formě nabídnuto čtenářům knihy Myšlením k bohatství a nebylo vysloveno přímo, neboť Hill cítil, že jeho postupné poodhalování čtenářem samotným tomuto čtenáři přinese největší užitek. Hillových knih byly prodány miliony výtisků. Dle jeho oficiálního životopisce se Hill narodil do chudoby dvoupokojového srubu v městě Pound okresu Wise County ve Virginii. Jeho matka zemřela, když mu bylo 10 let. Začal psát ve věku 13 let jako reportér místních novin. Svou reportérskou výplatu použil pro vstup na právnickou školu, avšak byl brzy nucen odejít z finančních důvodů. Za bod zlomu jeho kariéry je považováno, když dostal nařízeno v rámci série článků o slavných mužích provést rozhovor s Andrewem Carnegie, toho času jedním z nejmocnějších mužů na světě. Jak Hill zjistil, Carnegie věřil, že proces úspěchu může být vyjádřen jednoduchým vzorcem, který by mohl být zopakován průměrnou osobou. Díky tomu, jaký Hill budil dojem, jej Carnegie pověřil provést rozhovory s více než 500 úspěšnými muži a ženami, mnoho z nich milionářů, za účelem odhalit a publikovat vzorec na úspěch...

Milena Brůhová (16)

Milena Brůhová byla autorka detektivek, románů pro ženy, filmových a divadelních scénářů. Přezdívalo se jí „jihočeská Agatha Christie“. Autorka prožila své dětství ve svém rodišti Miroticích u Písku. Od roku 1945 studovala gymnázium v Písku. Protože nebyla přijata na vysokou školu, začala pracovat jako farmaceutická laborantka. V letech 1973–1975 dálkově vystudovala dvouleté pomaturitní farmaceutické studium a roku 1981 se stala vedoucí laborantkou v písecké lékárně. Vdaná byla za Jiřího Brůhu, se kterým měla syna Jiřího Brůhu , architekta. Od 70. let přispívala do různých časopisů: Vlasta, Literární měsíčník, Rudé právo, Jihočeská pravda, Jihočeská revue. Česká televize vysílala adaptace jejích próz. V roce 1988 získala „Prémii českého literárního fondu“ za knihu Zkouška kvality. Jako první žena dostala cenu „Číše Petra Voka“, kterou uděluje Jihočeský klub Obce spisovatelů za celoživotní dílo. V roce 1997 získala Cenu Jiřího Marka za knihu Tak ona spí s vrahem. Její oblíbení spisovatelé byli Karel Čapek, Daphne de Maurier a Dick Francis.

Marie Janků-Sandtnerová (22)

Marie Janků-Sandtnerová, křtěná Marie Theresie Emerica, rozená Sandtnerová byla česká učitelka, autorka kuchařských příruček a propagátorka zdravé výživy. Její kuchařky se dočkaly mnoha vydání a jsou známy pod lidovým názvem „Sandtnerka“. Narodila se v Praze na Novém Městě v rodině litografa Otty Sandtnera a jeho ženy Josefy roz. Novoveské. Vyučovala na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici v Praze, v letech 1916–1918 byla pověřena Magistrátem hl. m. Prahy, aby vedla vývařovnu pro chudé, strádající obyvatelstvo a válečné invalidy.

Louis Armstrong (20)

Louis Armstrong , důvěrně známý jako "Satchmo" nebo "Pops", byl výraznou osobností světového jazzu a jedním z nejvlivnějších umělců v historii této hudby. Armstrong se narodil 4. srpna 1901 v New Orleans v Louisianě a jeho kariéra trvala pět desetiletí, od 20. do 60. let 20. století. Byl trumpetistou, skladatelem, zpěvákem a příležitostným hercem, známým pro svůj charismatický pódiový projev a hlas stejně jako pro svou hru na trubku.

Ladislav Dvorský (21)

Ladislav Dvorský byl český spisovatel, autor knih pro děti a mládež, básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec a překladatel.

Karel Svolinský (36)

Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...

Karel Nešpor (41)

Karel Nešpor je český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí, publicista a pedagog. V roce 1976 absolvoval studia medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Roku 1981 vykonal atestaci z psychiatrie, v roce 1984 pak specializační atestaci pro obor léčení návykových nemocí a roku 1987 završil dlouhodobý výcvik v psychoterapii. V roce 1992 získal vědeckou hodnost kandidáta věd . V témže roce absolvoval měsíční studijní pobyt v USA. Od roku 1991 do roku 2017 vedl primariát mužského oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice, dnes je emeritním primářem. Do roku 2006 zastával funkci vědeckého sekretáře Společnosti návykových nemocí České lékařské společnosti, zároveň působil jako koordinátor Evropského akčního plánu o alkoholu SZO pro Českou republiku. Přednáší pro zdravotníky v rámci jejich vzdělávání. Je autorem několika desítek odborných a populárně naučných knih a řady odborných článků o léčení návykových nemocí, józe, relaxaci, zvládání stresu sebeovládání, zdravých emocích atd. Mnohé z nich jsou volně přístupné na jeho osobním webu, kam pravidelně přispívá. Ve volném čase se zabývá jógou, relaxačními technikami, studiem smíchu a psaním básní.

Karel Hieke (22)

Karel Hieke byl přední český dendrolog a zahradník, autor desítek publikací o zahradnictví a dendrologii. Vyučil se zahradníkem v Městském zahradnictví ve Znojmě, poté přijat na Vyšší ovocnicko-vinařskou zahradnickou školu v Lednici na Moravě, kterou dokončil v roce 1952, načež začal studovat obor zahradnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně. Od třetího ročníku VŠZ studoval v Lednici. V roce 1957 se stal zahradnickým inženýrem.  Po studiích pracoval ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, kde byl koordinátorem mnoha výzkumných úkolů, členem redakčních rad a odborných časopisů, edičních komisí a domácích i zahraničních odborných společností. Byl odborníkem v oboru pěstování stálezelených pěnišníků. Napsal řadu vědeckých i populárních článků pro domácí a zahraniční časopisy. V roce 1974 se stal spoluzakladatelem Dendrologické zahrady ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích.   Jako zahradní architekt byl výhradním autorem projektů sadových úprav města Krásné Lípy. Šlo především o úpravy intravilánu města. V roce 2005 byla provedena úprava zeleně na městském hřbitově podle jeho projektu.

Josef Hons (25)

Ing. Josef Hons byl český vysokoškolský pedagog, spisovatel, básník, publicista. Narodil se v Kutné Hoře jako syn pekaře. Maturoval na reálném gymnasiu roku 1925 a odešel do Prahy, kde na Českém vysokém učení roku 1931 absolvoval obor stavba a údržba drah. Roku 1935 nastoupil k ČSD, složil zkoušky na výpravčího. ale pak se na odboru pro udržování dráhy v Praze věnoval své profesi. Již od počátku třicátých let přispíval do Volnosti a dalších periodik. Začátek protektorátu prožil Josef Hons jako dopravní referent na Generálním ředitelství stavby dálnic v Praze. v letech 1943–45 byl zaměstnancem Ředitelství drah v Praze. Toto šťastné profesní spojení a podpora ministerstva železnic mu dovolily v letech 1944 a 1945 strávit několik týdnů v rakouském Krumbachu, kde byl za války uložen vídeňský železniční archiv, a zde získal základy pro své díla. Po roce 1945 pracoval na ministerstvu dopravy , od roku 1957 až do odchodu do důchodu byl zprvu docentem, později profesorem na Vysoké školy železniční v Praze, po jejím přestěhování pak Vysoké školy dopravní v Žilině. Dále psal odborné články, skripta pro studenty, pohádky pro děti a knihy pro mládež. Za svou životní literární tvorbu oblasti historie techniky byl roku 1979 jmenován čestným členem Společnosti pro dějiny věd a techniky Čs. akademie věd.

Jan Dvořák (30)

Doc. PhDr. Jan Dvořák je český prozaik, editor, nakladatel, redaktor, filmový teoretik a literární kritik. Jan Dvořák se narodil v rodině učitele a klavíristky. Blízkým přítelem rodiny byl malíř Otakar Kubín – Coubine. Korespodence mezi rodiči a tímto česko – francouzským umělcem využil Dvořák k napsání románu Odvrácená strana obrazu. Za 2. světové války žil Jan Dvořák v Kolíně, do základní školy chodil v Praze. Po ukončení Střední průmyslové školy grafické, na které maturoval v roce 1957, vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté nastoupil jako redaktor do Východočeského nakladatelství v Hradci Králové, do roku 1970 byl jeho šéfredaktorem, v letech 1990 – 92 ředitelem. Jan Dvořák externě pracoval jako dramaturg a vysokoškolský učitel. Od roku 1992 vyučoval český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, od roku 1994 , byl vedoucím Ústavu českého jazyka a literatury téže fakulty.

Ivan Skála (34)

Ivan Skála, původním jménem Karel Hell, , byl český básník, překladatel ze slovenštiny, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Představitel dogmatického, konzervativního směru české kultury v období normalizace. Maturoval v roce 1941 a poté byl totálně nasazen v Německu. Po druhé světové válce se stal redaktorem Rudého práva . Angažoval se i politicky, stal se funkcionářem Svazu české mládeže a začal studovat na Vysoké škole politické a sociální v Praze. Patřil do skupiny komunistických intelektuálů soustředěných okolo redakce Rudého práva. V jeho prvních sbírkách jsou ještě znát ohlasy estetiky Vladimíra Holana a Františka Halase. Od počátku 50. let 20. století ale přechází k militantní a ideologické poezii. Během procesu s Rudolfem Slánským publikoval v Rudém právu slogan Psovi psí smrt!. V letech 1957 – 1968 byl ředitelem nakladatelství Mladá fronta a v letech 1959-1963 prvním tajemníkem Svazu československých spisovatelů. Na 3. sjezdu Svazu československých spisovatelů roku 1963 přednesl hlavní referát. Na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 naopak vystupoval jako představitel výrazně menšinového názoru, když agitoval proti antisocialistickým živlům, zatímco většina vystoupení delegátů byla nesena silnou kritikou politických a kulturních poměrů ČSSR. V týdnech a měsících po sjezdu, kdy se vedení strany dočasně pokusilo o silové řešení revolty v řadách umělců, tyto své názory obhajoval ve veřejných debatách. Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát získal i ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. XII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Če...

Irina Valer'janovna Karnauchova (17)

Ruská spisovatelka a folkloristka.

Helena Kholová (24)

Helena Kholová byla česká popularizátorka přírodních věd, spisovatelka a překladatelka. Pracovala jako redaktorka v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců. Helena Kholová se narodila v roce 1932. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Krátce pracovala v biologické laboratoři Spolany v Neratovicích a poté se 9 let věnovala lesnickému výzkumu se zaměřením na ochranu lesa. V tomto oboru získala aspiranturu. Následně nastoupila do redakce časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, kde pracovala jako odborná přírodovědná redaktorka. V psaní článků o přírodě a zvířatech byla velmi aktivní a měla neobyčejný rozhled i mimo biologické vědy. Zajímala se o historii chovu domácích zvířat a vzniku plemen hospodářských zvířat. Napsala množství popularizačních knih. Mezi jejími přáteli byly osoby spjaté mimo jiné s pražskou zoologickou zahradou jako Zdeněk Veselovský, Jiří Felix a Luděk J. Dobroruka. V 70. a 80. letech pořádala Dny ABC v pražské zoo. Její publikační a překladatelská práce pokračovala i po odchodu do důchodu.

František Niedl (51)

František Niedl je český spisovatel historických románů a detektivních příběhů. Vystudoval SPŠ elektrotechnickou. Pracoval jako elektromontér, obsluhoval vodní elektrárny, byl učitelem v autoškole a majitelem cestovní kanceláře. V současné době se věnuje budování jachetního klubu na Lipně a literární činnosti. Je ženatý a má 2 syny. První knihu vydal v roce 1989. Poté se věnoval podnikání a k psaní románů se vrátil na začátku 21. století. Jeho specifikou je psaní románů v sériích. U historických románů jde o sérii Rytíři z Vřesova , Platnéř , Hynek Tas z Boru . Ke každé knížce čte reálie a dějinné okolnosti, které respektuje. U detektivních thrillerů pak jde o sérii s hlavním hrdinou Pavlem Venclem a Michaelem Dabertem .

František Honzák (30)

český publicista, lexikograf a nakladatel * 16. 4. 1949 Praha Vystudoval historii a korejštinu na Filozofické fakultě UK v Praze 1968-1974 a obhájil na katedře obecných dějin disertační práci na téma z korejských dějin konce 19. století . Poté pracoval ve skladu Mototechny, jako externí písař v OÚ ČSAV , 1976-77 v Encyklopedickém institutu ČSAV, 1977-90 jako redaktor naučné literatury v nakladatelství Albatros, 1990-92 ve státní službě . 1993 založil, je spolumajitelem a šéfredaktorem nakladatelství původní encyklopedické literatury LIBRI, kde mj. - stejně jako už v Albatrosu v edici "Zajímavosti" - programově usiluje o přiblížení mimoevropských zemí a kultur českému čtenáři. Zabývá se historickou publicistikou a lexikografií . Od 1990 je členem Obce spisovatelů.

Alphonse Daudet (38)

Alphonse Daudet byl francouzský spisovatel, čelný představitel naturalismu a autor divadelních her. Narodil se v Nîmes v rodině obchodníka s hedvábím. Po nepokojích roku 1848 přestal obchod jeho otce prosperovat a roku 1849 se rodina přestěhovala do Lyonu. Již v průběhu studia na gymnáziu projevoval Alphonse Daudet intenzivní zájem o literaturu – svůj první román napsal v roce 1855. Po maturitě roku 1856 byl nucen z důvodu nedostatku finančních prostředků pro další studium nastoupit jako pomocný učitel v Alès. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu pro nešťastnou lásku jej rodiče poslali za starším bratrem Ernestem do Paříže kde Alphonse Daudet ihned nastoupil dráhu spisovatele. Kromě svého pařížského bytu pobýval často i v blízkém Champrosay kde brzy zakoupil dům. Od roku 1860 pracoval také jako sekretář knížete z Morny, a to až do jeho smrti v r. 1865; poté se už věnoval výlučně tvůrčí činnosti. 23. ledna 1867 se oženil s Julií Allard, s níž pak prožil mnoho let šťastného manželství a rostoucí literární slávy. Od roku 1880 trpěl Daudet postupně čím dál více neznámou a nevyléčitelnou nemocí míchy. Přes opakované ozdravné pobyty v Alpách se jeho zdravotní stav dále zhoršoval a během 90. let 19. století jeho literární aktivita postupně slábla. Zemřel náhle na zástavu srdce 16. prosince 1897.

Zecharia Sitchin (23)

Zecharia Sitchin byl autor knih propagující myšlenku mimozemského původu lidstva. Sitchin tvrdil, že za vznikem starověké sumerské civilizace stáli „Anunnaki“, mimozemská rasa z ještě neobjevené planety našeho solárního systému – Nibiru. Tvrdil, že sumerská mytologie potvrzuje jeho teorie, přičemž tyto byly soustavně vyvracovány renomovanými vědci a historiky: Jeho kritici napadali hlavně Sitchinovy překlady sumerských textů a jeho fyzikální výklady. Zecharia Sitchin bezesporu patřil mezi nejvýznamnější záhadology 20. a počátku 21. století. Narodil se v Baku, Sovětský svaz , vyrůstal v Palestině. Zde se naučil moderní a starověkou hebrejštinu, jiné semitské a evropské jazyky, historii a archeologii Blízkého východu. Vystudoval obor dějiny ekonomie na Londýnské univerzitě. Pracoval mnoho let v Izraeli jako novinář a editor, poté žil a tvořil v New Yorku. Jeho knihy jsou překládány do většiny světových jazyků, do Braillova písma, a jsou citovány v rádiích a televizních programech. Podle jeho výkladu sumerské kosmogonie existuje tzv. hypotetická planeta, putující po dlouhé, eliptické oběžné dráze; planeta projde vnitřní Sluneční soustavou zhruba každých 3600 let. Tato planeta se podle Sitchina jmenuje Nibiru . Planeta Nibiru se srazila s Tiamatem, jenž je další hypotetickou planetou, umísťovanou Sitchinem mezi Mars a Jupiter. Tato kolize dala vzniknout planetě Zemi, Pásu asteroidů a některým kometám. Tiamat je, jak je popisováno v Enûma Eliš, bohyně. Sitchin se ale domníval, že Tiamat by mohl být tím, co my dnes nazýváme planetou Zemí. Když byl zasažen jedním z měsíců planety Nibiru, Tiamat se rozpadl na dvě části. Při dalším průniku Sluneční soustavou se Nibiru srazila s fragmenty předchozí kolize a jedna část Tiamatu vytvořila nynější Pás astero...

Wabi Daněk (8)

Wabi Daněk , narozený v roce 1947 v Československu, byl známý český folkový a countryový písničkář, jehož kariéra trvala několik desetiletí. Nejvíce se proslavil svým charakteristickým hlasem a schopností vytvářet písně, které rezonovaly se zážitky a emocemi obyčejných lidí. V Daňkově hudbě se často odrážela témata přírody, lásky a svobody, která se stala hymnami pro mnoho jeho posluchačů. Jeho píseň "Rosa na kolejích" patří k jeho nejznámějším dílům a stala se klasikou českého folkového žánru. Během své kariéry vydal Wabi Daněk řadu alb, která významně přispěla k rozvoji české hudební scény. Jeho vliv přesahoval rámec jeho nahrávek, neboť hrál důležitou roli v hudebním festivalu Porta, který se zaměřoval na folkovou a country hudbu. Daněk je připomínán pro své poetické texty, melodické melodie a přínos pro kulturní krajinu České republiky.

Tomáš Halík (26)

Tomáš Halík je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové . Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti. Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem ...

Svatopluk Káš (26)

Svatopluk Káš byl český lékař-neurolog, spisovatel, publicista a humorista. Byl synem zakladatele hudebního sdružení Kocourkovští učitelé Josefa Káše. Byl znám především svou zálibou v medicínském humoru.

Sue Townsend (24)

Susan Lillian Townsendová byla anglická autorka humoristických románů, známá díky sérii o Adrianu Moleovi. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí v rodině poštovního doručovatele. Nedokončila střední školu a pracovala jako tovární dělnice, v osmnácti letech se provdala a měla tři děti, ale po pěti letech ji muž opustil. Později pracovala jako instruktorka kanoistiky, kde se seznámila se svým druhým manželem, s nímž má dceru. Koncem sedmdesátých let začala psát hry pro leicesterské divadlo Phoenix, velký literární úspěch zaznamenala v říjnu 1982 svojí knihou Tajný deník Adriana Molea. Jsou to fiktivní zápisky třináctiletého chlapce, který se rozhodne stát intelektuálem; se směsí naivity a sarkasmu komentuje poměry ve škole, rozchod rodičů i svoji první lásku, ale také úspornou politiku premiérky Thatcherové nebo falklandskou válku. Kniha se stala bestsellerem, byla přeložena do více než třiceti jazyků, vznikl podle ní televizní seriál i muzikál. Vznikla další pokračování, provázející tohoto nepraktického podivína až do dospělosti a středních let: Adrian utíká z domova, neúspěšně bombarduje nakladatele svými literárními pokusy, na dovolené v Moskvě se stane nedobrovolným účastníkem státního převratu, vychovává dva nemanželské syny a stane se televizní celebritou jako komicky nešikovný šéfkuchař. Zároveň stále glosuje aktuální politiku i popkulturu. Stihne také zabřednout do dluhů a musí opustit svůj dům a usadit se v bývalém zabředláku. Autorka trpěla silným diabetem, v jehož důsledku roku 2001 oslepla. V roce 2009 prodělala transplantaci ledviny. 25. února 2009 jí bylo uděleno čestné občanství města Leicester. Zemřela po krátké nemoci ve věku 68 let.

Stanislav Jelínek (33)

Stanislav Jelínek je český rockový kytarista a skladatel. Působí jako sólový a doprovodný kytarista popových a rockových umělců a některých muzikálů, věnuje se i komponování nahrávání filmové hudby apod. Má skladbu na kompilačním albu Czech Masters of Rock Guitar.

Robert Harris (34)

Robert Dennis Harris je anglický spisovatel, autor románů. Působil také jako novinář a televizní reportér na veřejnoprávní stanici BBC. Narodil se roku 1957 v Nottinghamu. Ambice stát se spisovatelem pochází z mládí, kdy navštěvoval místní tiskárnu, ve které byl jeho otec zaměstnán. Nejdříve nastoupil na střední školu Belvoir High School v Bottesfordu, odkud přestoupil na školu krále Eduarda VII. v Melton Mowbray, ve které byla po něm pojmenována posluchárna. Tam začal s psaním divadelních her a vydáváním školního časopisu. Poté pokračoval studiem oboru anglická literatura na Selwyn College cambridžské univerzity, na které se stal prezidentem univerzitní debatní společnosti Cambridge Union a také zde editoval studentské noviny Varsity. Harris žije na bývalé berkshirské faře poblíž Newbury, spolu s manželkou Gill Hornbyovou, která je také spisovatelkou a sestrou romanopisce Nicka Hornbyho. Mají čtyři děti. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“. Po ukončení Cambridge nastoupil do BBC, kde pracoval v sekci aktuálního zpravodajství a podílel se na vysílání programů typu Panorama a Newsnight. V roce 1987, ve třiceti letech, se stal politickým vydavatelem časopisu The Observer. Později pravidelně přispíval sloupky do periodik The Sunday Times a The Daily Telegraph. První kniha A Higher Form Of Killing vyšla v roce 1982. Jejím předmětem je popis chemické a biologické formy války. Napsal ji s kolegou z BBC a blízkým přítelem Jeremy Paxmanem. Následovaly další díla Gotcha, the Media, the Government and the Falklands Crisis , The Making of Neil Kinnock , Selling Hitler , o vyšetřování skandálu Hitlerových deníků a Good and Faithful Servant , věnující se Bernardu Inghamovi, tiskovému mluvčí Margaret Thatcherové. Prvním románem s miliónem prodaných výtisků se v roce 1992 stal Otčina , využívající alternativní historii. Autor nastín...

Ota Dub (25)

Ota Dub, též Otto Dub byl český lékař a spisovatel. Používal pseudonymy Jan Tomeš, Michal Dudek a Zdeněk Wagner. Po absolvování lékařské fakulty UK v Praze působil deset let jako primář-internista v Liberci, později krajský internista v Ústí nad Labem. V roce 1966 se habilitoval a od roku 1976 byl krajským gerontologem. Psal odborné a popularizační práce z oblasti lékařství, také v jeho beletristických knihách se často objevuje lékařská tematika. Po jeho smrti byly některé práce zfilmovány.

Olga Hejná (21)

Olga Hejná, rozená Daňková , byla česká sochařka, ilustrátorka a spisovatelka. Narodila se v rodině legionářů, kteří působili jako zdravotníci na Sibiři. Od roku 1929 rodina bydlela v Hradci Králové. V roce 1939 onemocněla dětskou obrnou. Studovala na hradeckém gymnáziu, ale nedokončila jej, od roku 1945 začala studovat sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy. V roce 1950 univerzitu absolvovala s titulem akademická sochařka. Sochařstvím se živila do roku 1967. Od té doby se věnovala tvorbě pro děti. Přispívala do časopisů Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Zlatý máj, Pionýr a Včielka. Od roku 1947 spolupracovala s Českým rozhlasem, pro který psala pohádky a od roku 1961 dětský pořad Hajaja, jehož vznik inspirovala. Od roku 1957 se podílela i na dětském televizním vysílání. Od 60. let 20. století psala příběhy a pohádky pro děti, které většinou ilustroval její manžel Miloslav nebo si je ilustrovala sama. Kromě ilustrátorské a spisovatelské profese tvořila rovněž drobné korálkové plastiky, které se nacházejí v českých i zahraničních galeriích, a koláže. V roce 2010 za svou práci obdržela ocenění Zlatá stuha. Jejím manželem byl akademický sochař Miloslav Hejný, měli spolu tři děti – Markétu, Zuzanu a Petra. Dcera Markéta je spisovatelka a syn Petr je výtvarník a violoncellista.

Marcel Proust (26)

Valentin Louis Georges Eugène Marcel Proust byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siècle. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet. Vinou své nemoci ve škole často chyběl; přesto vynikal v literatuře a v posledním ročníku obdržel ocenění. Díky spolužákům získal přístup do salonů vyšší buržoazie, které mu poskytly bohatý materiál pro Hledání ztraceného času. Přes své chabé zdraví Proust rok (18...

Luboš Hlaváček (27)

PhDr., CSc., výtvarný historik a kritik, umělecké monografie, odborné časopisecké stati. Pseud. L. H. Augustin. Novinář, historik výtvarného umění, výtvarný kritik a publicista. V letech 1956–1959 byl členem širšího redakčního kruhu literárního časopisu Květen. Přispíval do Lidové demokracie, Výtvarné práce, Kulturní tvorby, Kultury, My-64, Tvaru. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil jako odpovědný redaktor v časopisu Estetika.

Karel Hais (32)

Karel Hais byl český anglista, tvůrce televizního kurzu angličtiny, učebnic a slovníků.

Jozef Pavlovič (38)

Dátum a miesto narodenia 13. 06. 1934 Veľké Kostoľany Oblasti záujmu próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, scenáristika Životopis autora Narodil sa 13. júna 1934 vo Veľkých Kostoľanoch. Do školy chodil tri roky v Trnave, 4. ročník v Šaštíne a 5. ročník v Hodoch , kde urobil skúšky na gymnázium do Trnavy k saleziánom. Po zatvorení kláštora zmaturoval na gymnáziu v Piešťanoch. Absolvoval Vysokú školu pedagogickú v Bratislave a do roku 1981 pôsobil ako stredoškolský profesor na gymnáziu v Trenčíne. Od tohto roku sa venuje iba literárnej tvorbe. Žije v Bratislave. Literárna tvorba Próza: Slovenská Sibyla Literárna tvorba - pre deti a mládež Poézia: Pri potoku, pri vode , Na jarnom slniečku , Košíček plný básničiek , O usilovných kolieskach, Veselá abeceda , Odslovadoslova , Dnu a vonku , Príhody na divoko, Veselé zvieratká , Za kľúčovou dierkou , Dúha farbičky si strúha , Kolieska nás odvezú , Kam sa skryli púpavy , Generál Guľôčka , Hádanky z lesa a lúky, Hurá do Afriky , Polička a jej políčka , Hádali sa hádanky, Slzičky , Hlavolamy, čo zvládneme hravo samy , Bola raz trieda, bol raz žiak , Dom píše verše komínom, Zábavné oriešky pre bystré hlavičky , Riekankovo Próza: Roztopašné rozprávky , Neobyčajný poľovník , Baran Bé , Lov slov , Bračekovia mravčekovia , Z môjho kráľovstva , Princezná Kvapôčka, Štvornohé rozprávky , Kuriatko a obláčik , Ježko Jožko a krtko Rudko , Prózy kozy Rózy , Tri zlé princezné , Lienka Anulienka , Rozprávky od výmyslu sveta , Veveričiak Dodo , Veselí prváci , Krochkajúca postieľka, Števko Drievko a Alenka z polienka , Tri zelené rozprávky , Moje priateľky myšky , Najkrajšie biblické príbehy 1, 2 ,...

Johnny Cash (17)

Johnny Cash , narozený 26. února 1932 jako J. R. Cash, byl americký zpěvák, skladatel, kytarista, herec a spisovatel. Je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob, celosvětově prodal více než 90 milionů desek. Jeho žánrově pestré písně a zvuk zahrnovaly country, rock and roll, rockabilly, blues, folk i gospel. Cash byl známý svým hlubokým, klidným basbarytonovým hlasem, charakteristickým zvukem své doprovodné kapely Tennessee Three, který se vyznačoval vlakově znějícími kytarovými rytmy, rebelstvím spojeným se stále pochmurnějším a pokornějším chováním, bezplatnými vězeňskými koncerty a charakteristickým vzhledem, který mu vynesl přezdívku "Muž v černém".

Johanna Spyri (17)

Johanna Spyri, roz. Heusserová , byla švýcarská spisovatelka knih pro děti. Proslavila se románem Heidi, děvčátko z hor . V dětství strávila několik let poblíž Churu v Graubündenu, později toto prostředí použila ve svých románech. Některá z českých vydání byla převyprávěna, jiná pouze inspirována: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johanna Spyri na anglické Wikipedii.

Herman Melville (25)

Herman Melville byl americký pozdně romantický spisovatel a básník, jeden z nejvýznamnějších klasiků americké literatury známý především díky svému románu Bílá velryba . Herman Melville se narodil v bohaté patricijské rodině jako třetí z osmi dětí. Jeho otec byl původem skotský obchodník a matka Holanďanka. V New Yorku získal Melville základní vzdělání na škole pro chlapce a poté zde od roku 1829 studoval na Grammar School of Columbia College. Otcova firma na dovoz francouzského drogistického zboží však roku 1830 zkrachovala a rodina byla donucena odstěhovat se do Albany, kde otec začal podnikat jako obchodník s kožešinami a Melville zde pokračoval ve studiu na místní akademii. Když jeho otec roku 1831 zemřel, dostala se rodina do finančních problémů, Melville přerušil studia a pomáhal svému staršímu bratrovi, který převzal otcovo podnikání a tím i odpovědnost za rodinu. Na akademii v Albany se vrátil v roce 1835 a studoval zde antickou literaturu a filosofii. Roku 1837 byl nucen vyhlásit úpadek i Melvillův bratr a rodina se musela přestěhovat do Lansingburghu, kde Melville studoval na místní akademii zeměměřictví, aby mohl pracovat na stavbě Erijského kanálu. Když jeho záměr nevyšel, nechal se Melville roku 1839 najmout na obchodní trojstěžník jako plavčík a absolvoval plavbu do Liverpoolu. Po návratu krátce pracoval jako učitel a stále se snažil najít stálé zaměstnání, aby pomohl své rodině závislé na příbuzných. Když se mu to nepodařilo, nechal se v lednu roku 1841 v New Bedfordu najmout na velrybářskou loď Acushnet plavící se do jižních moří. Na lodi sloužil osmnáct měsíců. Avšak na Markézách, pobouřen surovým a ponižujícím zacházením, z lodi zběhl na ostrov Nuku Hiva. Zde byl měsíc zajatcem lidojedů v údolí Taipi, ale podařilo se mu uprchnout na australskou velrybářskou loď. Dostal se na Tahiti a další lodí na Havajské ostrovy. Tam se přihlásil do slu...

Helena Zmatlíková (32)

Helena Zmatlíková rozená Wehrbergerová byla česká malířka a ilustrátorka. Ilustrovala přibližně 250 knížek, hlavně pro děti. Studovala nejprve na soukromé Ukrajinské akademii u Grigorije Musatova, později přešla na Rotterovu školu kresby a propagační grafiky. Své studium dokončila ve škole volné a užitné grafiky, knižního a reklamního umění Officina Pragensis . Již během studií si přivydělávala jako módní kreslířka. Po studiích nejprve pracovala v ateliéru Melantrich, pak se osamostatnila, ale nakonec přešla pod nakladatelství Albatros jako jeho kmenová ilustrátorka. Soustavně se vydávání knížek s jejími ilustracemi věnuje nakladatelství Artur. Za své dílo získala řadu ocenění za nejkrásnější knížku. Podílela se i na Světové výstavě v Bruselu 1958. Známé jsou její ilustrace Honzíkovy cesty od Bohumila Říhy a dětských knížek od Eduarda Petišky. Podobně známé jsou i Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. Mezi její nejoblíbenější knížky patřilo Aškenazyho Putování za švestkovou vůní, Collodiho Pinocchiova dobrodružství a Malý princ od A. de Saint-Exupéryho. Kromě knih ilustrovala i mnoho leporel pro nejmenší. Pracovala i na animovaných filmech, například na večerníčku Domeček u tří koťátek. Knihy, které ilustrovala, byly překládány do mnoha jazyků a vycházely v zahraničí i s původními ilustracemi, takže je znají děti takřka na celém světě. Jejím synovcem je právník a politik Pavel Rychetský. Její syn Ivan Zmatlík byl ženatý s herečkou Kateřinou Macháčkovou, se kterou má dceru Helenu. Místem jejího posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov v Praze.

Felix Francis (24)

Felix Francis je britský spisovatel, mladší syn spisovatele a žokeje Dicka Francise. Studoval fyziku a elektroniku na Londýnské univerzitě. 17 let vyučoval fyziku, působí jako ředitel přírodovědeckého ústavu v Oxfordshiru. Pracoval též jako manažer mezinárodní teambuildingové firmy. Od roku 2006 spolupracoval se svým otcem na psaní jeho detektivních románů z dostihového prostředí, podílel se na čtyřech knihách, než Dick Francis zemřel. Felix se poté rozhodl pokračovat v rodinné tradici a v roce 2011 vydal svůj první román Hazard, rovněž dostihovou detektivku.

Farley Mowat (13)

Farley McGill Mowat byl kanadský anglicky píšící prozaik, novinář, přírodovědec, environmentalista a cestovatel. Mowat vystudoval zoologii na Torontské univerzitě. Evropu poznal během 2. světové války, pak procestoval severní Kanadu. Zde se zabýval sledováním zvěře v jejích přirozených podmínkách , zajímal se o původní obyvatele Eskymáky a o probíhající změny v přírodě vyvolávané pronikáním civilizace do vnitrozemí kanadského severu. Jeho pozorování jsou významná z hlediska biologického, ekologického i etnografického a je na nich založeno i jeho literární dílo. Mowat je autorem mnoha reportáží a dobrodružných i populárně-naučných knih pro dospělé i pro mládež. Pro hlubokou znalost popisované problematiky a osobitý autorský styl se stal jedním z nejpřekládanějších kanadských spisovatelů 20. století . Roku 1981 obdržel nejvyšší kanadské civilní vyznamenání - stal se Důstojníkem Řádu Kanady.

Esther Verhoef-Verhallen (31)

Esther Verhoef-Verhallen je již dlouhá léta zárukou čtivých a srozumitelných naučných knih o zvířatech, které oslovují širokou čtenářskou veřejnost. V roce 1997 se její Encyklopedie koček umístila v žebříčku CPNB Top 100 nejlépe prodávaných knih. Její knihy vycházejí v mnoha zemích na celém světě. Kromě psaní knih o zvířatech a fotografování se Esther věnuje redaktorské práci, je hlavní redaktorkou časopisu o zvířatech a šéfredaktorkou měsíčníku pro milovníky koček.

Eduard Škoda (24)

Narozen 1933. Publicista, rozhlasový autor a moderátor, věnuje se uměleckým památkám Prahy, knihy a učebnice pro děti, dětské encyklopedie.

Arthur Rimbaud (16)

Arthur Rimbaud IPA, celým jménem Jean Arthur Nicolas Rimbaud , byl francouzský básník, jeden z nejvýznamnějších tzv. prokletých básníků. Narodil se v Charleville-Mézières v departmentu Ardennes. Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní a nábožensky bigotní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova. V době pařížské komuny přišel do Paříže, kde se seznámil s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství. Začali spolu žít a to nejen jako přátelé, ale i jako milenci. Jejich život byl velmi bohémský . Po rozchodu s Verlainem v roce 1873 Verlaine Rimbauda postřelil, protože se pokusil zničit své dílo, které měl Verlaine naštěstí u sebe. Rimbaud, jenž skončil v nemocnici, své dílo odsoudil, přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru, odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. V Etiopii obchodoval m.j. se zbraněmi. Přešel celou somálskou poušť. Naučil se mnoho jazyků a zemřel na rakovinu . Byl pochován na hřbitově 'Cimetière de Charleville-Mézières'. Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, především pocitu rozporu mezi umělcem a společností. Pro jeho básně je typická bohatá fantazie, odpor k měšťákům a náboženství a obdiv k revoluci. Jeho poezie se stala základem nové poetiky. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo, vycházející ze zloby, z revolty a vnitřní síly a útočilo na všechny formy tradice, ovlivnilo moderní světovou poezii, zej...

Amálie Kutinová (29)

Amálie Kutinová byla moravská spisovatelka a farmaceutka, která se proslavila zejména díky šestidílné sérii knih Gabra a Málinka. Byla matkou české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové. V březnu 1903 se rodina řídícího učitele Jana Taubera a Amálie Tauberové-Matějíčkové , přestěhovala z Rouchovan do Štítné nad Vláří. Roku 1907 vypukl ve Štítné obrovský požár, kterému padla za oběť téměř celá vesnice, Jan Tauber byl během hašení postižen mrtvicí, která jej trvale upoutala na lůžko. Po předčasném penzionování se celá rodina odstěhovala v roce 1909 do Valašského Meziříčí, kde Málinka se svou starší sestrou Gabrou nastoupila v září téhož roku do dívčího reálného gymnázia. Gabra ani Málinka však gymnázium nedokončily. Málinka předčasně ukončila studium na valašskomeziříčském gymnáziu v červnu 1915 a odjela do Prahy k sestře Ludvice Bendové, kde nastoupila jako lékárenská praktikantka v lékárně na Vinohradech. Na jaře 1916 se objevuje v lékárně v Táboře u lékárníka Ptáka. V roce 1918 nastoupila ke studiu dvouletého oboru Farmacie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po dokončení studia v roce 1920 se provdala za ing. Jana Kutinu, který v Praze na Pankráci vlastnil od roku 1911 malé nakladatelství, později nazvané Besední pořady. Právě v tomto nakladatelství Amálie Kutinová začala od roku 1935 vydávat své vzpomínky na dětství a mládí pod názvem Gabra a Málinka. Gabro-málinkovský cyklus vycházel v letech 1935 až 1947. Veselé a laskavé příběhy si získaly u mladých čtenářů velkou popularitu, která vyvrcholila po roce 1989 vydáním 5. a 6. dílu. Po obsazení zbytku Československa německými vojsky našla rodina útočiště v Křinci u Nymburka, kde Málinka opět pracovala jako lékárnice. O životě ve venkovské lékárně napsala spisovatelka laskavé povídky, které byly později vydány pod názvem Naši pacienti. V roce 1948 byla Amálii Kutinové zakázána totalitním režimem další spisovatelská činnost. V roce 1949 b...

Zdeněk Zapletal (23)

Zdeněk Zapletal je český spisovatel a scenárista. Narodil se v Kyjově, do pěti let vyrůstal v Bzenci, potom ve Zlíně. Jeho otec v roce 1968 emigroval do Kanady. Po maturitě na SVVŠ v Otrokovicích studoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1975. Během studií hrál v bratislavské folkové skupině Tunel a psal texty i hudbu k vlastním písničkám. Po studiích pracoval v letech 1975 - 1982 jako lékárník v Holešově. Poprvé publikoval básně v Mladém světě a kratší prózy v regionálním tisku. Po úspěchu románu Půlnoční běžci, který se v té době stal bestsellerem , odešel na volnou nohu a živil se jako spisovatel. V devadesátých letech vystřídal několik zaměstnání, byl prodavačem v butiku, stavebním dělníkem, řidičem, moderátorem zlínského Rádia Publikum . Dva roky byl vedoucím knihkupectví Votobia v Kroměříži a Přerově. Později byl redaktorem a šéfredaktorem dalšího zlínského rádia – AZ Rádia. V roce 2004 byl „duchovním otcem“ tvůrčích dílen časopisu Reflex pořádaných v Hotelu Ogar v Pozlovicích. Má tři děti. Žije na Vysočině u Žďáru nad Sázavou. Na rok 2005 připravoval vydání románu Popík u brněnského nakladatelství Petrov. Kniha však vyšla až v roce 2013 v nakladatelství NOVELA BOHEMICA.

Zdeněk Matěj Kuděj (29)

Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdenek Marian Kuděj , byl český novinář, cestovatel, překladatel a spisovatel. Byl přítelem Jaroslava Haška. Zdenek Marian Kuděj se narodil se v rodině stavebního inženýra na stavbě železnice Jana Kuděje a jeho manželky Boženy, rozené Fibigrové. Studium na gymnáziu v Příbrami nedokončil. Pracoval jako lékárnický praktikant v Pacově a Sadské, pak se rozhodl cestovat. V roce 1903 vyhrál v Hamburku lodní lístek a odjel do USA, kde pracoval jako dělník, laborant, umývač nádobí, zemědělec, plavčík, kovboj i zlatokop, jako tramp procestoval část USA a Kanady. Po návratu pracoval v Praze jako zednický přidavač a své zážitky začal literárně zpracovávat – brzy se stal členem svobodomyslné pražské bohémy a přítelem spisovatele Jaroslava Haška, malíře Josefa Lady a dalších. V roce 1912 podnikl cestu do Ruska , poté se s Haškem a jinými toulal po Čechách. Do 1. světové války narukoval až v roce 1917, ale brzy byl z armády propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Po válce byl několik měsíců – jedinkrát v životě – zaměstnán, poté se věnoval volné novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech 20. století žil několik let na Podkarpatské Rusi, od let druhé světové války si oblíbil Českomoravskou vrchovinu a žil v kraji kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde patřil k rázovitým a všeobecně známým postavičkám. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde 8. srpna 1955 zemřel a je tam i pohřben. Z Kudějova díla jsou dodnes cenné jeho reportážní črty a fejetony z cest a jeho vzpomínky na přítele Haška a dění kolem něj; úspěšné byly i jeho humoristické a parodické prózy. Zážitky ze svých cest vepsal do řady povídek a reportáží, které vycházely jak v USA, tak především po jeho návratu v Česku. Podle mnoha dobových svědectví Hašek jeho přátelství zneužíval. Kuděj překládal z angličtiny, např. ...

Vladimír Kovářík (26)

Narozen 12. 10. 1913 v Čelákovicích, zemřel 7. 6. 1982 ve Velharticích. PhDr., CSc., spisovatel, autor knih pro děti a mládež, autor dramatizací a pořadů pro rozhlas a televizi a také publikací z oboru literární historie.

Viktor Fischl (27)

Viktor Fischl , hebrejským jménem Avigdor Dagan, , byl český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista. Viktor Fischl se narodil 30. června 1912 v Hradci Králové, kam se jeho rodiče přistěhovali z moravsko-slovenského pomezí. Otec Mořic Fischl byl knihvedoucí, matka Frieda byla rozená Ehrensteinová, oba příslušeli do Uher. Po maturitě na gymnáziu vystudoval sociologii a práva na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích od roku 1933 pracoval jako novinář na volné noze, přispíval do Českého rozhlasu, byl redaktorem sionistického týdeníku Židovské zprávy a parlamentním sekretářem menšinové Židovské strany, začal se zajímat o literaturu, psal své první básně, vydané v sbírkách Člověk na mezi, Jaro, Kniha nocí a Hebrejské melodie. V roce 1938 stihl promovat na doktora práv a oženit se se Stellou Bergerovou. Fischl dobře sledoval, co se s Židy provádělo ve 30. letech v Německu, nejistotu vystřídalo rozčarování z Mnichova a vztek, proto hned v roce 1939 emigroval s ženou a dětmi do Londýna, kde začal pracovat pro zahraniční odboj. V Benešově exilové vládě zajišťoval komunikaci s britským parlamentem a řídil propagaci československé kultury. Do začátku září, než vypukla válka, zachránil z protektorátu asi dvě stě lidí, kterým v Londýně opatřil britská víza a zajistil pro ně v Anglii přijetí. V dubnu 1939 byl v Londýně představen Janu Masarykovi, který ho už předtím znal z jeho básní. Když Benešova exilová vláda přesídlila po obsazení Francie v roce 1940 z Paříže do Londýna, nabídl mu Masaryk, jenž byl nově jmenován ministrem zahraničí, místo na svém úřadě. Tak se začalo rozvíjet přátelství, které trvalo až do Masarykovy smrti v roce 1948. Až do konce války pak Fischl pracoval jako vedoucí oddělení pro kulturní propagandu v informačním odboru čs. exilového ministerstva zahraničí a jako styčný úředník mezi čs. vládou v exilu a čs. výborem anglického parlamentu. Působil také jako ...

Věra Nosková (29)

Věra Nosková , je česká spisovatelka, novinářka, propagátorka vědy a kritického myšlení. Brzy po narození se s rodiči přestěhovala do Strakonic v jižních Čechách, kde žila do dvaceti let. Vystudovala zde gymnázium, později studovala při zaměstnání Střední pedagogickou školu v Praze. Do roku 1990 vystřídala asi 16 zaměstnavatelů a mnoho profesí . Nejdéle byla učitelkou v mateřské škole a noční vychovatelkou v Domově mládeže Haštalská v Praze. Po roce 1989 začala pracovat jako novinářka a externí rozhlasová redaktorka. Od roku 2003 se věnuje psaní beletrie. Ve vlastním nakladatelství vydává populárně vědecké publikace významných členů občanského sdružení Sisyfos, prózu jiných autorů a vlastní díla. Věra Nosková byla spoluzakladatelkou a po tři roky předsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a je členkou PEN klubu. Věra Nosková žije v Praze, je vdaná a má dva dospělé syny. V 60. a 70. letech publikovala básně v časopisech Divoké víno a Literární měsíčník, některé texty byly uváděny v pořadech "Zelené peří" Mirka Kováříka v divadle Rubín. První sbírka básní připravená do tisku v Českobudějovickém nakladatelství Růže počátkem 80. let byla těsně před vydáním zakázána. Jediná sbírka básní "Inkoustové pádlo" vyšla roku 1988. Po roce 1989 našla nová zaměstnání jako tajemnice a redaktorka v Českém deníku, jako redaktorka Týdnu , reportérka obrazové přílohy Blesk Magazín, redaktorka Europress a nakonec jako spoluautorka přílohy " Věda a lidé" Hospodářských novin. Externě spolupracovala s Lidovými novinami a MF DNES, časopisy Reflex, Print and Publishing, Packaging, Sanquist, Listy, na Slovensku Rozmer a Prometheus V devadesátých letech uváděla pořad "Naše téma" v Českém rozhlase Vltava, a již několik let píše pravidelné fejetony pro týdeník Rozhlas. Vedle článků popularizujících vě...

Václav Dušek (26)

Václav Dušek je český spisovatel-prozaik a scenárista. Původně byl malířem pokojů, později učitel na lidové škole umění, scenárista, dramaturg a redaktor. V jeho prózách dominují postavy dospívajících mladých lidí, často z problematických rodin, kteří se snaží najít pevné místo ve světě, ale často sklouznou na okraj společnosti. Jeho první čtyři díla spojuje částečně autobiografická postava hrdiny Tadeáše Falka. Dále spolupracoval na vzpomínkové knize Josefa Vinkláře Pokus o kus pravdy a na sleeve-notu k jeho nahrávce Života náhody: vzpomínkové vyprávění , kniha Velká vodní loupež o privatizaci říčních správ a občasné překlady z ruštiny a angličtiny.

Stanislav Lyer (29)

Středoškolský profesor, romanista, publicista, překladatel z francouzštiny a italštiny. Publikoval články o francouzském jazyce a o vyučování francouzštiny, je autorem velkého francouzsko-českého slovníku. V překladech z francouzštiny i italštiny se soustřeďoval na texty esejistické a historické.

Robert Rohál (33)

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Rick Riordan (42)

Rick Riordan je autorem známé knižní série Percy Jackson a Olympané. Také napsal detektivní sérii pro dospělé Tres Navarre a podílel se na editaci knihy Demigods and Monsters, což je kolekce esejí o knihách s Percym Jacksonem. Pomohl sestavit dějovou linii pro sérii The 39 Clues vydavatelství Scholastic Corporation, která bude obsahovat celkem 10 knih od různých spisovatelů, a napsal první knihu této série The Maze of Bones. Riordan se narodil v San Antoniu v Texasu. Vystudoval University of Texas at Austin a poté patnáct let učil na státních a soukromých školách v Kalifornii a San Antoniu. Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Tres Navarre a jeho kniha The Maze of Bones se 28. září 2008 vyšplahala na první místo v seznamu bestsellerů newyorského deníku The New York Times. Knihy ze série Percy Jackson a Olympané vypovídají příběh o dvanáctiletém chlapci, který se dozví, že je synem starořeckého boha. 12. února 2010 měl premiéru film natočený podle prvního dílu série – Zloděj blesku. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nových sériích Apollónův pád a Magnus Chase a bohové Ásgardu. Knižní série Apollónův pád je pokračování série Bohové Olympu. Magnus Chase a bohové Ásgardu je knižní série založena na severské mytologii. Volné pokračování Percyho Jacksona. Kříží se zde série Percy Jackson a Olympané a Kronika Cartera Kanea. Navazuje na předešlé události v sérii Bohové Olympu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rick Riordan na anglické Wikipedii.

Prague Chamber Orchestra (33)

Prague Chamber Orchestra je renomované české hudební těleso, které je známé svou výjimečnou muzikálností a všestranností. Orchestr byl založen v roce 1951 a vybudoval si pověst díky svému osobitému přístupu k interpretaci, kdy často hraje bez dirigenta, což vyžaduje mimořádnou míru soudržnosti a vzájemného porozumění mezi jeho členy. Repertoár souboru sahá od baroka až po současnou hudbu a je oceňován za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Mozart, Haydn a Dvořák.