9901–9960 z 155205 Autoři
Karel Blažek (7)
Narozen 26. 7. 1948 v Přerově. PhDr., redaktor, autor regionální literatury z jižní Moravy, sci fi prózy. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovenštiny, zaměřuje se hlavně na sci-fi a knihy pro děti.
Více od autora
Karel Biňovec (10)
Karel Biňovec byl český spisovatel, žurnalista a disident. Karel Biňovec se narodil v Praze. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Avii v Letňanech. Vystudoval klasické gymnázium a divadelní režii na brněnské JAMU. Byl režisérem v divadle v Teplicích a v Novém Boru, vedoucím redaktorem podnikového časopisu v Opavě a vedoucím programového oddělení vítkovického Domu kultury. Koncem 60. let byl redaktorem literární redakce v ostravském studiu Československého rozhlasu. V srpnu 1968 ostravský rozhlas řídil. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, z rozhlasu musel odejít a pracoval pak až do důchodu v městské knihovně v Ostravě. Po roce 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu. Fejetony pravidelně vysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa, byl členem redakční rady časopisu Alternativa, pravidelně přispíval do měsíčníku Severomoravská pasivita. Jeho dílo tvoří především fejetony, eseje a poezie. Jako jeden z mála lidí v Ostravě byl v 80. letech aktivní v disentu, signatář Charty 77 a manifestu Hnutí za občanskou svobodu. Od roku 1990 byl poslancem České národní rady.
Více od autora
Kamila Moučková (6)
Kamila Moučková, rozená Nová , byla česká rozhlasová hlasatelka, moderátorka, recitátorka a lokální politička. Byla první televizní moderátorkou zpráv v Československu a v Evropě. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Byla nositelkou státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Jako dcera novináře a politika Viléma Nového , člena ÚV KSČ, vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Od roku 1946 byla členkou KSČ. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let pracovala jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Na jaře roku 1968 jí prezident Ludvík Svoboda propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1989 jej na znamení protestu vrátila. Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereck...
Více od autora
Julie Nováková (8)
Narozena 15. 5. 1991 v Praze. Spisovatelka, překladatelka a evoluční bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Autorka science fiction a fantasy románů a povídek. Autorka detektivních románů. Pořadatelka workshopů a přednášek týkajících se fantasy literatury, tvůrčího psaní, publikování a vědy.
Více od autora
Julie Nováková (11)
Julie Nováková je mezinárodně známá česká spisovatelka science fiction, detektivek a fantasy a bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je autorkou sedmi románů a několika desítek povídek vydaných v časopisech a mnoha českých i mezinárodních sci-fi a fantasy antologiích. Od roku 2013 pravidelně píše a publikuje také v anglickém jazyce a překládá práce dalších autorů . Zabývá se převážně žánrem science fiction, méně také fantasy a detektivkou. Jejím prvním publikovaným románem je detektivní sci-fi Zločin na Poseidon City . Následně jí vyšly také krimi Nikdy nevěř ničemu , sci-fi Tichá planeta , dobrodružná sci-fi ze série Agent JFK, Bez naděje , a trilogie Blíženci . Společně s dalšími čtyřmi autorkami napsala rámcovou novelu Tajná kniha Šerosvitu , původní česko-slovenskou dobrodružnou fantasy pro mládež. Sestavila dvě antologie: českou Terru nullius a anglické Dreams From Beyond . Věnuje se též psaní publicistiky a popularizaci vědy v článcích i přednáškách. Romány Antologie Sbírky Povídky 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 Julie Nováková byla nominována na Cenu Karla Čapka, cenu Ikaros a Vidoucího; v soutěži Ikaros se posléze umístila na bronzovém místě. Zvítězila v soutěži detektivních prací O vavřínovou korunu, tehdy pořádané MV ČR. Roku 2013 získala ocenění evropského fandomu Encouragement Award. V roce 2015 získala dvě ceny Aeronautilus . Co se týče jiných než literárních ocenění, se svou prací na téma parazitárních nákaz plž...
Více od autora
Julia London (9)
Julia London, vlastním jménem Dinah Dinwiddie je americká autorka a narodila se a vyrůstala na ranči v Texasu. Absolvovala univerzitu ve Washingtonu a poté hodně cestovala, jak po Spojených státech, tak i po Evropě. Původně pracovala jako úřednice na Ministerstvu průmyslu a obchodu v Bílém domě, než se rozhodla s konečnou platností věnovat spisovatelské činnosti. Nyní pracuje pro New York Times a je známou autorkou historických románů i románů ze současnosti. Svou první knihu publikovala v roce 1998, jednalo se o román The Devil’s Love, a v příštích dvou letech následovalo pět dalších historických romancí. V roce 2002 Julia zkusila své spisovatelské štěstí i na poli romancí ze současnosti, a tak vydala knihu Material Girl. Nyní má na kontě 13 historických romancí a 7 romancí ze současnosti. Třikrát byla nominovaná na nejlepší autorku romancí v soutěži RITA Awards. Jinak je Julia velkou milovnicí psů a dva psí miláčky má doma. Je vdaná a s manželem žijí v Texasu.
Více od autora
Jozef Škultéty (10)
Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:
Více od autora
Jozef Repko (9)
Jozef Repko byl slovenský spisovatel-prozaik a dramatik. Narodil se v rodině vojáka z povolání a své vzdělání získal v Trenčíně, později studoval v Bratislavě na Vyšší osvětové škole. V letech 1961–1962 pracoval jako učitel v Trenčianské Turné, v letech 1963–1965 pracoval v osvětovém domě v Trenčíně, v letech 1966–1967 v závodním klubu v Hornom Srní, v letech 1969–1973 byl zástupcem ředitele Domu kultury v Trenčíně. Od roku 1973 žil v Senici a věnoval se profesionálně literární tvorbě. Zemřel 8. dubna 2014 po déle trvající nemoci. Svoji literární tvorbu začal publikováním básní v roce 1959 v časopise Mladá tvorba. Od roku 1969 se začal pravidelně věnovat tvorbě rozhlasových her a dramatizacím próz pro rozhlas . V rozhlasové tvorbě se věnoval vícero tématům – sociální problematice předmnichovské první republiky, protifašistickému odboji, dávné historii slovenského národa, ale nejvíce prostoru věnoval problematice života současných dětí a mládeže. V prozaické tvorbě se – podobně jako při tvorbě rozhlasových her – věnoval hlavně dílům pro děti a mládež. Svoje díla publikoval v dětských časopisech Ohník a Slniečko, v roce 1973 debutoval románem pro mládež s tematikou protifašistického odboje Milión krokov domov. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Repko na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Jozef Nagy (8)
Doc. Nagy se narodil 31.8. 1932 v obci Stefanova v okrese Bratislava-venkov. Základní školu navštěvoval ve svém rodišti. Gymnázium absolvoval v Trenčíně, kde maturoval v roce 1952. Vzhledem k zájmu o matematiku se přihlásil ke studiu na MFF UK v Praze, kde studoval v letech 1952-1956 obor matematika-fyzika. Po absolutoriu učil v období 1956-1959 na jedenáctileté střední škole Na Santošce v Praze 5. V roce 1959 přešel do Výzkumného ústavu matematických strojů v Praze. Zde pracoval v oblasti použití počítačů při řízení technologických procesů. Podílel se na tvorbě kompilátoru z jazyka Algol 60 pro počítač Epos. Doc. Nagy je velmi schopný organizátor a popularizátor vědy. V těchto oblastech jejeho činnost velmi rozsáhlá a úspěšná. Rozsáhlý životopis na http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/137566/PokrokyMFA_37-1992-4_6.pdf
Více od autora
Jozef Mistrík (10)
prof. PhDr. Jozef Mistrík DrSc. jazykovedec, literárny vedec, vysokoškolský pedagóg, súdny grafológ - † 14.07.2000 Bratislava) J. Mistrík je zakladateľ modernej jazykovednej štylistiky, ktorú formuje a uvádza do života od roku 1961. Svoju koncepciu, ktorú výskumne sleduje 40 rokov, postupne spracúva s priberaním nových prvkov hlavne na základe osobných výskumov. Osobne spracoval tieto originálne témy: klasifikácia štýlov; klasifikácia slohových postupov; z funkčných štýlov predovšetkým štýl náučný, rečnícky, administratívny, esejistický; sekundárne štýly; kompozícia jazykového prejavu, glutinácia textu; neverbálne výrazové prostriedky; konfrontačná štylistika; priestor; čas; vizuálna a fonetická zložka v štylistike; expresívnosť a nocionálnosť v štylistike; gramatické kategórie v štylistike; proxemika, konektory; žánre; rétorika; vektory komunikácie.
Více od autora
Jozef Hrušovský (1)
Jozef Hrušovský je slovenský hudební pedagog, etnomuzikolog, hudební skladatel a upravovatel zejména lidových písní a tanců východního Slovenska. Umělecká spolupráce a autorství folklórní hudby amatérských i profesionálních uměleckých těles ,
Více od autora
Jozef Genzor (7)
Narozen 12.9.1939 v Trenčíně. Slovenský lingvista, koreanista, filipinista a překladatel. Absolvent fil. fakulty - obor koreanistika a dějiny Dálného východu. Publikace z oboru.
Více od autora
Joyce A Tyldesley (9)
Britská egyptoložka, kromě archeologie se též věnuje literární tvorbě starého Egypta.
Více od autora
Joss Whedon (11)
Narozen 23. 1. 1964 v New Yorku. Americký spisovatel, režisér, herec.
Více od autora
Josh McDowell (6)
Joslin „Josh“ McDowell je obhájce křesťanství, evangelista a spisovatel. Je tradiční evangelický protestantský křesťan a je autorem nebo spoluautorem několika knih.
Více od autora
Joseph Bédier (8)
Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...
Více od autora
Josef Žemla (10)
Narozen 5. 5. 1884 v Byšicích u Mělníka, zemřel 19. 2. 1954 v Novém Městě nad Metují. Učitel, básník, povídkář, autor pohádek a loutkových her pro děti, autor kulturně-historických publikací, překladatel z angličtiny a němčiny, hudební skladatel.
Více od autora
Josef Trejbal (12)
Josef Trejbal byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda ústředního výboru odborového svazu. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. V rejstříku živnostníků je Ing. Josef Trejbal narozen 9. března 1935 evidován od roku 1992 jako podnikatel, bytem Hromnice.
Více od autora
Josef Sus (10)
Prof. Ph.Dr. Josef Šusta byl český historik mezinárodního renomé. Kromě vědecké činnosti se věnoval i spisovatelství a byl v meziválečném období politicky činný. Po školních počátcích v Českých Budějovicích odešel roku 1899 do Prahy studovat na Filosofické fakultě University Karlovy , kde se stal žákem Jaroslava Golla - zakladatele české positivistické historické školy, jenž jej v dalším vědeckém směřování velmi ovlivnil. Další jeho kroky směřovaly na prestižní Institut pro rakouský dějezpyt se sídlem ve Vídni. V rámci tamějšího studia prodělal studijní pobyt ve věčném městě zaštítěný Rakouským historickým ústavem v Římě. Náplní jeho studijního pobytu nemohlo být nic jiného, než studium v rozlehlých Vatikánských archivech. Pozdějším výsledkem pobytu pak byla habilitační práce Pius IV. před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Josef Šusta byl generačním druhem dalšího slavného prvorepublikového historika Josefa Pekaře. Roku 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin na FF UK. K dalším významným funkcím patřilo prezidentství v České akademii věd a umění v letech, které orámovaly 2.světovou válku. Šustova činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje, zejména v oblasti hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filosoficko–historickou koncepci českých dějin . Přispíval svými příspěvky do časopisů Lumír a Venkov či do Lidových novin. Choval vždy velmi kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství. Byl členem skupiny tzv. Pátečníků, udržoval přátelské styky s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem, Karlem Čapkem a Maxem Dvořákem. Stěžejní Šustovou odbornou prací je Král cizinec - dodnes nejlepší práce, jaká je k dispoz...
Více od autora
Josef Šimon (7)
básník a publicista. V letech 1984 - 89 šéfredektor nakladatelství Odeon, 1989 - 90 náměstek ministra kultury. Jeho poezie s civilní tématikou je blízká tvorbě M. Holuba, jejím základním principem je dramatický střet zájmů. Podrobnou biografii najdete tady = http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1136
Více od autora
Josef Rozman (4)
Narozen 1932. Ing., CSc., středoškolský pedagog, autor učebnic o chovu hospodářských zvířat, publikace z oboru živočišné výroby a historie chovu hospodářských zvířat.
Více od autora
Josef Plavec (10)
Narozen 8.3.1905 v Heřmanově Městci, zemřel 29.6.1979 v Praze. PhDr., DrSc., hudební teoretik a skladatel, práce z oboru.
Více od autora
Josef Maršálek (7)
Josef Maršálek je český pekař a cukrář. Vyrůstal v malé vesnici jako jeden ze čtyř sourozenců. Na přání rodičů vystudoval gymnázium, teprve poté se vyučil jako pekař a cukrář. Během dálkového studia vysoké školy hotelové začal pracovat v zahraničí, nejprve v Bathu, ke konci studií pak v londýnském obchodním domě Harrods. Tam pracoval sedm let, postupně získal ocenění pro kuchaře roku i manažera roku a jeho dezerty odebírala i britská královská rodina. Po roce stráveném v Indii se v roce 2018 vrátil do Prahy, kde provozoval CakeShop Prague a založil vlastní značku Fat Brothers. V roce 2020 účinkoval jako porotce v pořadu České televize Peče celá země. Provozuje kurzy pečení.
Více od autora
Josef Lukášek (9)
Narozen 15. 2. 1952. PaedDr., představitel regionální literatury Východočeského kraje, autor pohádek, politik, středoškolský učitel.
Více od autora
Josef Laichter (8)
Narozen 9.1.1864 v Dobrušce, zemřel 23.5.1949 v Praze. Romanopisec, literární kritik, autor memoárů.
Více od autora
Josef Koudelka (8)
Josef Koudelka je český fotograf a člen agentury Magnum Photos. Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří fotografické soubory Cikáni či Exily. V posledních letech se věnuje především fotografování scenérií. V roce 1961 promoval na ČVUT a později pracoval jako letecký inženýr, od té doby fotografoval divadelní představení starým aparátem Rolleiflex. Ještě před svou emigrací v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy. Roku 1970 získal azyl ve Velké Británii, kde žil následujících deset let. Cestoval po Evropě, v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval ve fotografické tvorbě. Mezi jeho pilotní projekty patřily Gypsies a Exiles . Jeho dílo oceňovali zejména kunsthistorička Anna Fárová a známý francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson. Roku 1987 se stal francouzským občanem. Ve Francii nadále žije a pokračuje v dokumentaci evropské krajiny. Narodil se roku 1938 v Boskovicích, vyrůstal v nedalekém Valchově. V mládí začal fotografovat svoji rodinu a okolí bakelitovým fotoaparátem formátu 6×6. V roce 1961 promoval na ČVUT. V letech 1961–1967 pak pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadelní představení na starý aparát Rolleiflex. V této době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou. Také začal pracovat na detailní studii Slovenských cikánů, kteří se snažili přizpůsobit se životu v Československu a přispíval do časopisu Divadlo jako nezávislý fotograf. Potom co zanechal práce leteckého inženýra, se připojil ke svazu Československých umělců a rozšířil svou studii o Rumunské cikány. V roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. ...
Více od autora
Josef Janoušek (6)
Josef Janoušek byl český právník a politik. Josef Janoušek se narodil v roce 1879 v Březníku nedaleko Náměšti nad Oslavou, v roce 1899 maturoval na prvním českém gymnáziu v Brně a následně odešel do Prahy, kde nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou ukončil v roce 1907. Posléze začal působit v Třebíči jako okresní soudce na místním soudě, roce 1920 odešel na pozici soudce do Brna, tam pak pracoval jako vrchní soudní rada Nejvyššího soudu, mezi lety 1932 a 1933 pracoval jako první náměstek starosty města Brna. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně mezi čestnými hroby. Po jeho smrti byla na jeho počest pojmenována ulice Dra Josefa Janouška v Černých Polích v Brně. Jeho hrob je součástí kulturní památky Ústřední hřbitov.
Více od autora
Josef Hrbata (8)
Josef Hrbata byl český římskokatolický kněz působící v zahraničí, náboženský spisovatel, exercitátor a papežský kaplan. Narodil se na habrůvecké četnické stanici. V mládí vystudoval klasické gymnázium v Brně. V letech 1942 až 1945 byl totálně nasazen v kuřimské továrně Klöckner, kde se vyráběly letecké motory. Po skončení druhé světové války vstoupil do brněnského kněžského semináře a zakrátko byl poslán studovat do Říma, kde také 21. února 1948 přijal kněžské svěcení. Od května 1948 do října 1949 působil v Petrovicích u Moravského Krumlova jako kaplan, později pak v brněnské farnosti u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a současně jako druhý sekretář biskupa Karla Skoupého. Po jeho internaci v roce 1950 byl Josef Hrbata zatčen, obviněn ze špionáže pro Vatikán a vězněn nejprve v policejní budově na rohu Orlí a Novobranské ulice v Brně a poté postupně ve valdické, ruzyňské a pankrácké věznici. Když byl po deseti měsících propuštěn na svobodu, stal se kaplanem v Brně-Husovicích, kde jej stále sledovala Státní bezpečnost. Zanedlouho poté se dozvěděl, že má být opět zatčen, a proto se rozhodl emigrovat. Koncem roku 1950 spolu s Bohuslavem Burianem přeplaval Moravu u Malacek a druhý den odjel vlakem do Vídně, odkud se dostal do Tyrolska. Přestože nejprve uvažoval o tom, že bude působit jako misionář v Jižní Americe, nakonec zůstal v innsbrucké diecézi. Tam vypomáhal ve farnosti Tarrenz a v roce 1958 byl ustanoven farářem v Obergurglu, kde navíc od roku 1977 řadu let jako sbormistr vedl tamní mužský pěvecký spolek. Kromě toho přispíval do exulantského časopisu Nový život a na své faře v Ötztalských Alpách umožňoval ozdravné pobyty českým kněžím a řeholníkům. Dne 12. ledna 1989 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Roku 2000 odešel Josef Hrbata na trvalý odpočinek, který trávil nejprve v italském Meranu a později v domově pro seniory v rakouském Silzu, kde také ze...
Více od autora
Josef Hlinomaz (4)
Josef Hlinomaz byl český herec, ilustrátor, dabér a významný naivní malíř. Za svůj život hrál v divadle, v televizi a zejména ve filmu desítky rolí, v převážné většině případů se jednalo o menší či o vedlejší role nebo o role epizodní. Nicméně jeho neobyčejně zemitý a osobitý umělecký projev i charakteristický herecký styl ho předurčoval zejména pro role komické ba přímo parodické. Nezapomenutelná zůstává mimo jiné jeho role smradlavého Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak zopakoval i ve stejnojmenném filmu . Ztvárnil mnoho podobných rázovitých postav z lidu, hrál i v oblíbeném televizním seriálu Chalupáři a v dalších televizních filmech. Je také znám jako naivní malíř, který ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou nejedné renomované galerie. Narodil se jako čtvrté a poslední dítě v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Tři starší sourozenci pocházeli z otcova prvního manželství. Rodina žila v Dobříši a od roku 1916 v Příbrami, kam musel otec nastoupit jako učitel. Ten zde založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista. Josef Hlinomaz v Příbrami studoval reálné gymnázium se zaměřením na přírodovědné obory. Sekundu a septimu musel pro špatný prospěch opakovat. Stejně jako jeho otec hrál v příbramském ochotnickém divadle. Po svém otci zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Jako dítě se naučil hrát na klavír a housle. Po maturitě nejprve dva roky studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale po neshodách s tamními pedagogy přešel na studium herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divade...
Více od autora
Josef Hercl (6)
Český dirigent, narozen 7. října 1928 v Praze, zemřel 25. května 2005 v Praze.
Více od autora
Josef Hausmann (9)
Josef Hausmann je český biofyzik, tlumočník a spisovatel, autor knih kritizujících feminismus. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 kandidoval jako nezávislý v obvodu č. 35 – Jablonec nad Nisou. Se ziskem 9,85 % hlasů skončil na 7. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval jako nestraník za ND v obvodu č. 30 – Kladno. Se ziskem 1,74 % hlasů skončil na předposledním 9. místě a opět tak nepostoupil ani do druhého kola. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako nestraník za ND na 20. místě kandidátky subjektu s názvem „ROZUMNÍ a Národní demokracie - STOP MIGRACI - NECHCEME EURO“, ale nebyl zvolen. Josef Hausmann je rozvedený a má dvě dcery.
Více od autora
Josef Grumlík (5)
Dr.Josef Grumlík se po studiích na Univerzitě Karlově v praze věnoval publicistické a literární činnosti. Jako redaktor Ahoje na sobotu se poprvé dostal k horoskopům, které tento časopis v zábavné formě otiskuje. Zájem čtenářů o horoskopy jej přivedl ke studiu astrologie. V Amsterodamu se seznámil s psychologizujícím pojetím astrologie.Na jaře roku 1989 získal povolení ONV k astrologické činnosti.
Více od autora
Josef Fuka (7)
Prof. RNDr., PaedDr., Josef Fuka se narodil 10.12. 1907 v Ratajích u Bechyně, zemřel 19.11. 1992 v Olomouci. Byl profesorem, fyzikem i pedagogem. Literatura a učebnice z oboru.
Více od autora
Josef Fryš (8)
Narozen 10.1.1944 v Praze. Ing., pedagog, spisovatel, redaktor Quido magazinu.
Více od autora
Josef Foltýn (5)
Narozen 18. 12. 1879 v Praze, zemřel 1. 10. 1941 tamtéž. Novinář, sociálně demokratický politik, publicista, redaktor dělnického tisku, prozaik, básník, též pro děti, časopisecké články.
Více od autora
Josef Daněček (7)
Narozen 21.11.1946 ve Znojmě. Doc., RNDr.,CSc., matematik a vysokoškolský pedagog, odborné práce ze základní matematiky, specializace na parciální a diferenciální rovnice.
Více od autora
Josef Čermák (7)
literární historik, překladatel z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací dějiny literatur, které zakončil 1952 doktorátem filozofie. O téhož roku působil téměř čtyři desetiletí, do 1990, v nakladatelství Odeon jako redaktor, vedoucí redaktor, šéfredaktor a hlavní lektor. 1956-69 zároveň externě přednášel dějiny světových literatur na Pedagogické, později na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1968-69 na katedře srovnávacích dějin literatury vedené Václavem Černým. 1990-91 působil jako šéfredaktor v nakladatelství Zahraniční literatura, 1991-92 v téže funkci v nakladatelství Aventinum, 1992-97 nejprve jako šéfredaktor, pak jako ředitel nakladatelství Grafoprint Neubert. Od 1997 vedl autorský tým desetisvazkové encyklopedie Universum v nakladatelství Euromedia. Je jedním ze zakládajících členů Společnosti Franze Kafky a dlouholetým členem jejího výboru. Jako historik literatury se zejména v posledním letech specializuje na pražskou německou literaturu , její recepci v české kultuře a na česko-německé literární vztahy. Je autorem knihy Kafka und Prag, vydané 1971 paralelně německy ve Stuttgartu a pod názvem Kafka and Prague anglicky v New Yorku z politických důvodů pod pseudonymem Johann Bauer. Je vydavatelem v Praze nalezených Kafkových Dopisů rodičům z let 1922/1924 , francouzsky, holandsky, španělsky, švédsky, italsky, finsky a japonsky). S Aloysem Skoumalem a Bohuslavem Ilkem je spolupořadatelem a editorem sborníku translatologických studií Překlad literárního díla a pořadatelem a editorem literárněvědného odkazu Vojtěcha Jiráta Portréty a studie a Otokara Fischera . Je autorem několika desítek studií o autorech německé, rakouské, francouzské, španělské, i...
Více od autora
Josef Braniš (7)
Josef Braniš byl český středoškolský profesor, historik umění, archeolog a spisovatel. V letech 1862–1865 navštěvoval reálku v Brandýse nad Labem. V letech 1865–1873 absolvoval akademické gymnasium v Praze a v letech 1873–1876 obor historie na filosofické fakultě v Praze. Pedagogickou dráhu zahájil jako zastupující profesor na reálce v Kutné Hoře . V době studií se již zabýval archeologií a procestoval celé Čechy. Pracovní roky v Kutné Hoře jeho vztah k památkám jen utužily a poskytly mu také studijní materiál pro řadu publikací. V dalších letech za památkami cestoval i v alpských zemích, v celém Německu i v Itálii. Shromážděné poznatky se staly základem velkých Dějin středověkého umění v Čechách a Katechismu dějin umění, kterým významně přispěl k obecnému přehledu o hodnotách uměleckého odkazu minulosti. Od roku 1886 vyučoval na české reálce v Českých Budějovicích a působil zde také jako konzervátor c. a k. Centrální komise pro zkoumání, soupis a ochranu památek pro okresy České Budějovice, Český Krumlov, Kaplice, Prachatice a Sušice a okresy Kladno a Strakonice . V letech 1893-1908 přednášel dějiny umění v biskupském semináři v Českých Budějovicích. V letech 1908–1911 byl ředitelem kladenského gymnázia, od roku 1910 dopisujícím členem 1. třídy ČAVU. Byl nositelem Rytířského kříže Řádu Františka Josefa. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Josef Bor (6)
Původním jménem Josef Bondy. Vystudoval české gymnázium v Ostravě a Právnickou fakultu MU v Brně . Poté působil jako advokát a obhájce v Ostravě. Od roku 1942 byl z rasových důvodů vězněn v Terezíně a Buchenwaldu . Po roce 1945 zaměstnán na ministerstvu národní obrany a od roku 1952 v Hutním projektu v Praze až do roku 1966, kdy odešel do důchodu.
Více od autora
Josef Bachtík (8)
Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.
Více od autora
Jörn Pinske (9)
Zahradník, autor literatury o zahradách, zejména o pěstování orchidejí a budování skleníků.
Více od autora
Jordan B Peterson (6)
Jordan Bernt Peterson je kanadský psycholog, autor a profesor psychologie na Torontské univerzitě. Jeho badatelský zájem je poměrně široký, zaobírá se například mytologií, ideologiemi, osobnostní psychologií, evolucí či rozborem Bible. Mimo svoji publikační a lektorskou činnost využívá též nových médií, jeho videa na serveru youtube získávají na stále větší popularitě a vidělo je již několik desítek miliónů lidí. Jordan Peterson je také velmi činný ve veřejných diskuzích, často vystupuje proti postmodernímu pojetí světa , nebo proti extrémistickým levicovým skupinám. Jeho první knihou je publikace Maps of Meaning: The Architecture of Belief, ve které se zaobírá především mýty a archetypy, ať již jejich vlivem na každodenní život člověka, tak v širších dějinných souvislostech. Svoji druhou knihu, 12 Rules for Life: An Antidote to Chaos, vydal v lednu roku 2018. V ní pojednává o pravidlech, která by si člověk měl osvojit při hledání smysluplnosti vlastního života, v čemž vychází jak ze své dlouholeté psychologické praxe, tak ze svého bádání v oblastech náboženských i kulturních. Jeho druhá kniha se velmi rychle stala mezinárodním bestsellerem a v Kanadě nebo například v Anglii se řadí k nejprodávanějším odborným publikacím současnosti.
Více od autora
John Malam (10)
Britský autor knih pro děti a mládež. Editor. Pracuje jako muzejní archeolog. Píše též pod pseudonymem Jo Phillips.
Více od autora
John Case (7)
Jedná se o pseudonym dvou amerických spisovatelů manželů. Carolyn Hougan Narodila se v New Iberia, Los Angeles. Vystudovala University of Wisconsin. Autorka detektivních románů pod pseudonymem John Case , samostatně a pod jménem Malcolm Bell. Jim Hougan Narodil se jako Jimmy Edwards v Brooklynu. Později přijal jméno svého norského otčima – Houghan. Vystudoval University of Wisconsin, kde se seznámil se svou manželkou. Pracoval jako soukromý detektiv, novinář a spisovatel. Píše detektivní romány, často se svou ženou Carolyn H., pod pseudonymem John Case.
Více od autora
John C Maxwell (8)
John C. Maxwell byl dlouhá léta pastorem třech amerických církví, aby se v roce 1995 začal naplno věnovat rozvoji vůdcovství. Založil INJOY GROUP, skupinu organizací zaměřených na službu vedoucím a na pozvednutí úrovně vůdcovství v církvi a společnosti. Maxwell je plodným autorem více než dvou tuctů knih a je žádaným řečníkem na konferencích pro vedoucí.
Více od autora
Johann Strauss (10)
Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Emílie Trampuschové. Jeho otec byl v době jeho narození vlastníkem orchestru, který zřídil 1. září 1825 po hádce s maestrem orchestru. Otec chtěl, aby se vyučil bankovním úředníkem. Na housle se musel učit potají od prvního houslisty otcova orchestru. Byl však silně podporován matkou, což vedlo k řadě hádek a stalo později i jedním z důvodů, proč otec rodinu opustil. Mladý Johann se poté začal hudbě věnovat naplno. V roce 1844 si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok 1848. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl silně za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Žádnému z nich to však štěstí nepřineslo. Otce přestalo mít rádo publikum za téměř stranění císaři, poté opustil Vídeň, rok na to onemocněl a zemřel. Syna zase neustále kontrolovala rakouská policie. Po otcově smrti získal Johann Strauss mladší otcův orchestr, který hned poté sloučil se svým. Ve vedení tohoto nového orchestru však nebyl pouze Johann, střídal se se svým mladším bratrem Josefem , který sám složit na 300 tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr Eduard , který nebyl však psychicky příliš vyrovnaný. Roku 1907 spálil celý notový archiv rodiny Straussových, jenž čítal na tisíc skladeb, naštěstí jich většina existovala v opisech. Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly jeho operety premiéru. Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto vystupoval téměř v celé Evropě a Americe. V New Yorku a Bostonu dirigoval roku 1872 na Světové slavnosti míru, své valčíky před třiceti tisíci diváky, největší úspěch sklidil valčík „Na krásném modrém Dunaji“. Co se týče jeho koncertování po Evropě, úspěchy byly fenomenální. Johann jezdil spolu s orchestrem a konce...
Více od autora
Joe Alex (8)
Maciej Słomczyński byl polský prozaik, dramatik, překladatel a scenárista. Pod pseudonymy Joe Alex a Kazimierz Kwaśniewski psal populární detektivní romány. Narodil se jako syn amerického vojenského pilota a důstojníka, filmového režiséra a producenta Meriana C. Coopera. Jeho matka Marjorie Crosbyová se později provdala za Alexandra Slomczynského, jehož příjmení převzal. Na gymnáziu maturoval roku 1939. Za druhé světové války byl od roku 1941 členem polského odboje, roku 1943 vstoupil do Zemské armády . V roce 1944 byl zatčen a vězněn ve věznici Pawiak ve Varšavě, odkud se mu podařilo prchnout. Do roku 1947 sloužil v americké armádě a pak se vrátil do Polska, kde byl zpočátku sledován jako potenciální britský špión. Od roku 1954 žil v Krakově. Debutoval roku 1946 verši otištěnými v lodžském časopise Tydzień. Hojně překládal z angličtiny . Je autorem řady divadelních her a próz pro dospělé i mládež. Jako Kazimierz Kwaśniewski vydal pět detektivek. Roku 1959 vyšla pod pseudonymem Joe Alex první z jeho osmidílné řady detektivních románů se stejnojmenným hlavním hrdinou, které byly přeloženy do třinácti jazyků. Za zásluhy o rozvoj polské kultury obdržel roku 1997 Řád znovuzrozeného Polska .
Více od autora
Jody Revenson (9)
Americká filmová publicistika, scenáristika, editorka a autorka komiksů.
Více od autora
