Všichni Autoři a témata

Vladimír Teyssler (10)

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vladimír Novotný (7)

Narozen 19. 8. 1946 v Praze. Doc. PhDr., Ph.D., literární kritik a historik, překladatel z ruštiny, práce z bohemistiky, slavistiky a kulturní historie, pracovník nakladatelství, básník.

Vladimír Linc (12)

Narozen 24.7.1923 v Nedvědicích, zemřel 1995. PhDr., odborný asistent na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Vladimír Landa (6)

Vladimír Landa se narodil v obci Tuchlovice . Prozaik, autor dobrodružných próz s aktuální tématikou. Obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy navštěvoval v Tuchlovicích , poté studoval na obchodní škole v Praze a obchodní akademii v Berouně . 1960—62 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze . 1939—45 pracoval jako dělník v kladenských železárnách, 1945—47 byl předsedou místní správní komise v Doupově-Trmové, 1947—48 vedoucím obchodního úseku v n. p. Stuhy a prýmky ve Vejprtech, 1950–53 ředitelem OKP ve Vejprtech, 1953—59 zástupcem vedoucího závodu Jáchymovských dolů, 1960—64 ředitelem obchodní skupiny PZO Pragoexport v Praze, 1971—73 obchodním ředitelem Unicopu v Praze a 1973—78 ředitelem PZO Koh-i-noor v Praze. Od 1969 publikuje v Rudém právu, Večerní Praze, Svobodě, Bezpečnosti. Pro L. literární práce, zaměřující se na aktuální náměty inspirované skutečnými případy z práce bezpečnostních orgánů, jsou charakteristické publicistické prvky.

Vladimír Kupka (11)

Český vojenský historik. Narozen 1957 v Praze. PhDr., PhD., historik, práce o pevnostech a opevněních.

Vladimír Kameš (7)

Narozen 1934 v Mukačevě. Spisovatel, stavbyvedoucí, projektant a invenstor.

Vladimír Justl (8)

Vladimír Justl byl český editor Holanových, Langerových či Škvoreckého spisů, literární historik, divadelní vědec a znalec české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil vyloučen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění , byl režisérem a dramaturgem Divadla Viola , zabýval se uměleckým přednesem. Od poloviny 50. let byl dvorním editorem básníka Vladimíra Holana; zasadil se o rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. let i o vydání většiny jeho děl v 60. až 80. letech; inicioval a vedl vydávání novátorsky pojatých Sebraných spisů V. Holana a byl autorem autentického básníkova životopisu. V letech 1965–1992 řídil Divadlo Viola. Jako nestraník se stal předsedou Komise uměleckého přednesu SČDU a místopředsedou její Subkomise divadla jednoho herce. Z této pozice spoluzaložil biennale Přehlídka divadla jednoho herce v Chebu , která se koná za účasti zahraničních umělců nepřetržitě dodnes. V době předlistopadové to byl prostor pro divadelnickou „šedou zónu“, tvorbu režimem sice povolenou, ale spíše trpěnou než vítanou. Přehlídky měly mediální ohlas, postupně vyšlo i několik knižních publikací. K páté Přehlídce divadla jednoho herce vyšel v Justlově uspořádání sborník Divadlo jednoho herce. Sborník vyznání a úvah, statí a dokumentů, který vydal Svaz českých dramatických umělců . V rámci VII. ročníku Přehlídky divadla jednoho herce vydaly Společnost přátel kultury slova a Divadelní ústav První dodatek ke sborníku Divadlo jednoho herce. Slovo a hlas je sdružení osob, podporujících kulturu mluvního projevu a především um...

Vladimír Forst (9)

Vladimír Forst byl český literární historik, kritik, lexikograf a vedoucí redaktor Lexikonu české literatury. Vyučil se jako soustružník kovů ve firmě Sellier a Bellot a poté pracoval jako dělník. V roce 1949 absolvoval Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních a následně v letech 1949–1953 vystudoval češtinu, filozofii a obecný jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia strávil dva semestry na univerzitě v Budapešti. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře české literatury FF UK. V roce 1957 obhájil práci Antonín Zápotocký spisovatel a získal titul CSc. V roce 1966 mu byl přiznán titul PhDr. za jeho diplomovou práci Česká literatura v Maďarsku. V letech 1962–1991 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Významnou měrou se podílel na vzniku Lexikonu české literatury, jehož byl v letech 1971–1990 vedoucím redaktorem. Za tuto práci byl spolu se svými nástupci ve funkci vedoucího redaktora Jiřím Opelíkem a Lubošem Merhautem oceněn v roce 2009 cenou Magnesia Litera za přínos české literatuře. Byl autorem mnoha učebnic pro základní i střední školy. Zemřel 28. července 2010 ve Vlašimi.

Vladimír Eddy Fořt (9)

Czech songwriter. born 5 February 1904, Vetlá u Litoměřic - died 27 December 1982, Prague

Vladimír Eck (11)

Autor jazykových učebnic němčiny.

Vladimir Cosma (11)

Vladimir Cosma je známý francouzský skladatel, dirigent a houslista rumunského původu, který se proslavil svým bohatým přínosem světové filmové hudbě. Cosma se narodil 13. dubna 1940 v Bukurešti a hudební vzdělání získal na Národní hudební konzervatoři v Paříži. V jeho kariéře nastal významný obrat, když koncem 60. let začal skládat hudbu k filmům. V průběhu let složil hudbu k více než 300 filmům a televizním seriálům a etabloval se jako jedna z předních osobností evropské filmové hudby.

Vladimír Bělovský (10)

Narozen 1894 v Malíně, zemřel 17.6.1968. Ing., středoškolský profesor strojírenství, práce z oboru.

Vladimír Barta (7)

Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.

Vítězslava Chrápavá (10)

Pedagožka, spoluautorka matematických učebnic.

Vítězslav Novák (9)

Autor učebnic pro obor strojnictví.

Viola Fischerová (8)

Viola Fischerová sa narodila v roku 1922 v Lučenci. Keď mala šestnásť rokov, južné Slovensko obsadili Maďari. S rodinou sa museli skrývať, prežili nálety, obrovský psychický nátlak. Zhabali im majetok, označených žltými hviezdami ich vylúčili zo spoločnosti, presunuli do geta zriadeného v meste, kde s nimi zversky zaobchádzali. Všetkých bili, dievčence brali a znásilňovali. Nevedeli si predstaviť, že existuje ešte niečo horšie, no ako dvadsaťdvaročná vystúpila z dobytčieho vagóna na rampe v Osvienčime. Tam sa stretla s doktorom Josefom Mengelem po prvýkrát, no nie naposledy. Stala sa obeťou jeho pseudolekárskych pokusov. Prežila. Po čase ju premiestnili do iného tábora, zorganizovala ďalších sedem žien a podarilo sa im ujsť. V čase, keď ona bojovala o život v koncentrákoch, jej neskorší manžel, Juraj Fischer, bol veliteľom tanku v spojeneckej armáde. Zúčastnil sa aj vylodenia v Normandii, 6. júna 1944. V roku 2004 dostal najvyššie francúzske ocenenie – Rytier Čestnej Légie. Viola Fischerová nikdy nezabudla na peklo, ktoré prežila. Neustále ju prenasledovalo.

Viktor Hájek (7)

Narozen 15.7.1900 v Hustopečích u Brna, zemřel 7.3.1968 v Praze, ThDr., farář a synodní senior Českobratrské církve evangelické ; sloužil v Růžďce , v Brně ; syn synodního seniora Josefa L. Hájka , dědeček faráře Ondřeje Titěry .

Victor Margueritte (9)

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Paulom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Veronika Černucká (10)

Veronika Černucká Mgr., Bc. je novinářka a spisovatelka. Vystudovala učitelství pro střední školy, obor český jazyk a společenské vědy, a politologii a filosofii na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem , v současnosti žije a pracuje v Teplicích jako novinářka – píše fejetony, povídky a články v regionálních denících a časopisech pro ženy a dívky. Jako své koníčky uvádí četbu klasických detektivek, vaření a v neposlední řadě psaní. Debutovala v brněnském nakladatelství MOBA knihou povídek s detektivní tématikou.

Věra Dobrovolná (10)

Narozena 17.11.1947 v Jičíně. Ing., šéfredaktorka, autorka turistických průvodců.

Vendy Vrbatová (7)

Velemir Chlebnikov (6)

Velemir Chlebnikov, vlastním jménem Viktor Vladimirovič Chlebnikov, rusky Велимир Хлебников , byl ruský symbolistický básník a dramatik, představitel ruského futurismu. Maturoval v roce 1903. Studoval matematiku a přírodní vědy na universitě v Kazani a od roku 1908 pak slovanskou filologii v Petrohradu. Byl to bohém, tulák, nezařaditelný samotář. Po revoluci pracoval v sovětských osvětových institucích, psal verše pro Okna ROSTA. Nebyl ale schopen se adaptovat na praktický život. V roce 1921 se účastnil vojenského tažení do Íránu. Zemřel při návratu z cest po Kavkazu na otravu krve. Tvůrce pojmu zaum – vytvářel zaumný jazyk – uměle vytvořený jazyk zaklínadel a magických kouzel se slovy. Byl znám jako jazykový experimentátor, dal ruskému jazyku nový směr. Většina jeho děl zůstala nedokončená, torzovitá. Preferuje intonační prvek před rytmickým. Čerpal z folklóru a mýtů. Využíval magie čísel. Byl nazýván "básník pro básníky", ovlivnil řadu ruských autorů, jako byli například: Nikolaj Nikolajevič Asejev, Marina Cvětajevová, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Osip Emiljevič Mandelštam, Boris Leonidovič Pasternak nebo Nikolaj Alexejevič Zabolockij.

Vasilij Grossman (8)

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...

Vanda Schreierová (5)

Odbornice a instruktorka v oblasti péče o novorozence, zaměřuje se na kojenecké plavání.

Václav Ziegler (10)

Narozen 22.9.1944 v Pečkách. RNDr., kandidát geologických věd, docent obecné geologie. Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc. je skutečným znalcem přírody Českého ráje a Podkrkonoší. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a nyní je dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Nepřetržitě sleduje a studuje přírodu Českého ráje a Podkrkonoší již od počátku šedesátých let minulého století. Václav Ziegler je znám jako skvělý vypravěč a popularizátor přírody.

Václav Vaško (8)

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Václav Tosovský (10)

Václav Vojtěch Tošovský byl český lékař a spisovatel. Byl pediatrem, profesorem dětské chirurgie a ortopedie, autorem řady odborných i beletristických knih a významnou osobností Hnutí Pro život ČR. Narodil se v rodině učitele a zároveň soukromého hospodáře, středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V letech 1931–1936 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dokončení studií pracoval jako primář České dětské nemocnice v Praze na Karlově. Od roku 1945 působil na Klinice ortopedie a dětské chirurgie. Byl profesorem dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, emeritním profesorem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Na Klinice dětské chirurgie v Praze-Motole působil v letech 1950–1953 jako primář, 1953–1970 jako přednosta jejího traumatologického oddělení a 1970–1979 jako její přednosta. V roce 1998 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu. Byl členem řady vědeckých asociací, jeho odborné knihy byly oceněny cenami Avicenna, Chirurgické společnosti a Literárního fondu a přeloženy do řady cizích jazyků. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 3. května 2006. Po celý život byl katolíkem a odpůrcem potratů, tento postoj je velice silně vyjádřen i v jeho beletristické tvorbě, zejména v románu Proč právě já.

Václav Snítil (7)

Václav Snítil byl významný český houslista, proslulý svým mimořádným uměním a přínosem pro klasickou hudbu. Narodil se 22. srpna 1928 v Praze a stal se jedním z předních českých houslistů 20. století. Snítil studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze pod vedením významného českého houslisty a pedagoga Jaroslava Kociana.

Václav Ryska (9)

Autor testů a pravidel pro automobilisty.

Václav Pavlíček (10)

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...

Václav Bolemír Nebeský (11)

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik. Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd. Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psycholo...

Václav Bernard (4)

Reportážní práce.

Umberto Tozzi (3)

Umberto Tozzi je italský popový a rockový zpěvák a skladatel, který se mezinárodně proslavil na konci 70. a v 80. letech 20. století. Tozzi se narodil 4. března 1952 v italském Turíně a svou kariéru zahájil na počátku 70. let jako skladatel a brzy se vydal na sólovou dráhu. Průlom přišel s hitem "Ti Amo" v roce 1977, který se v několika zemích dostal na první místo hitparád a od té doby se stal evergreenem.

Ulrich Strunz (7)

Německý lékař, internista. Autor publikací o zdravém životním stylu.

Ulf Stark (7)

Celým jménem Ulf Gottfrid Stark je švédský spisovatel a scénarista. Je považován za předního švédského spisovatele pro děti a mládež. Vyrostl na předměstí Stockholmu v Stureby. Do těchto míst se několikrát vrátil ve své tvorbě. Jeho kariéra začíná poměrně brzy, již na střední škole. V 19 letech vydal svou první básnickou sbírku a nedlouho poté následoval první román. První dětskou knížku napsal v roce 1975, sktuečný průlom však nastal až v roce 1984. Je autorem několika filmových adaptací svých knih, v roce 1999 napsal filmový scénář filmu Tsatsiki, morsan och polisen . V letech 1989 - 1998 působil ve Švédské acociaci pro dětské knihy.

Udo Lindenberg Und Das Panikorchester (10)

Udo Lindenberg je známý německý rockový hudebník a skladatel, který je významnou osobností německé hudební scény od 70. let 20. století. Je známý svým výrazným hlasem a často satirickými texty, které se často zabývají sociálními a politickými otázkami. Lindenberg založil svou kapelu Das Panikorchester, která ho doprovází ve studiu i při živých vystoupeních. Průlom přišel s albem "Alles Klar Auf Der Andrea Doria" v roce 1973, které se stalo klasikou německé rockové hudby a upevnilo jeho postavení významného umělce v zemi.

Tynion (11)

Tuvia Tenenbom (7)

Tuvia Tenenbom je americko-izraelský spisovatel, dramatik, novinář a esejista. Narodil se v Izraeli v rodině rabína. V mladém věku se ale odstěhoval do USA a usadil se v New Yorku. Zde také začal psát divadelní hry a založil židovské divadlo s názvem Jewish Theater of New York . Francouzský deník Le Monde ho označil za zakladatele nové formy židovského divadla. Je také držitelem několika akademických titulů, které získal v oborech matematika, počítačová věda a drama. Absolvoval také rabínské studium v Jeruzalémě. Kromě toho se věnuje také publicistické činnosti. Přispívá do německého týdeníku Die Zeit, italských novin Corriere della Sera a izraelského deníku Jedi'ot Achronot. Je také autorem několika knih. Jeho první kniha I Sleep in Hitler´s Room popisuje antisemitismus v Německu více než 70 let po druhé světové válce. Druhý literární počin nese název Catch the Jew! a Tuvia Tenenbom zde zkoumá vzájemné soužití Izraelců a Palestinců. Ve své třetí knize Allein unter Amerikanern se autor zabývá americkou společností před prezidentskými volbami v roce 2016 a ostře v ní kritizuje tzv. politickou korektnost. Jeho dalším dílem se stala kniha Allein unter Flüchtlingen , v níž se Tenenbom věnuje dopadům uprchlické krize v Německu. Jeho poslední kniha Krysy jejího veličenstva měla v říjnu roku 2019 světovou premiéru v češtině, protože autorovi se nepodařilo najít britského nakladatele. Tenenbom v ní popisuje společenskou situaci na britských ostrovech po brexitovém referendu.

Tracy Wolff (11)

Americká spisovatelka, bývalá profesorka angličtiny, publikuje i pod pseudonymy.

Tracy Chevalier (11)

Tracy Chevalier se narodila 19. října ve Washingtonu. Byla nejmladší ze tří dětí. Otec se živil jako fotograf pro The Washington Post.

Tracey Cox (7)

známá a oblíbená autorka, je mezinárodně uznávanou poradkyní v oblasti sexu a partnerských vztahů a častým hostem televizních pořadů na podobné téma. Několik let uváděla vlastní televizní show Hot Love a provázela pořad vysílaný národní rozhlasovou stanicí v Sydney. Nyní dvakrát týdně vystupuje v populárním britském ranním televizním vysílání a jednou týdně v nejsledovanějším vysílacím čase na stanici BBC2 v dokumentárně laděném pořadu o lásce, vztazích, schůzkách, zkrátka o „chození“, nazvaném Would Like to Meet . Její kniha Žhavý sex se okamžitě stala světovým bestsellerem; snad proto, že se netváří smrtelně vážně, ale kromě cenných rad přináší i pořádnou porci humoru a pobavení. Tracey, přestože je seriózní vystudovaná psycholožka, bývalá redaktorka australského Cosmopolitanu a přispěvatelka dalších časopisů pro ženy, si totiž na umělou vážnost moc nepotrpí. Taky proto se nejspíš nezlobí, když bývá přáteli, anebo i v tisku, občas označovaná za „sexperta“.

Tony Parsons (11)

Anglický novinář, spisovatel a moderátor, dříve hudební publicista.

Tonke Dragt (4)

Antonia Johanna Willemina Dragtová, nepřechýleně Dragt je nizozemská spisovatelka především knih pro děti a mládež. Tonke Dragrová se narodila v hlavním městě tehdejší Nizozemské východní Indie Batavii . Za druhé světové války byla v letech 1942–1945 internována se svou matkou a sestrami v japonském zajateckém táboře. Po válce se s rodinou odstěhovala do Nizozemska a zde vystudovala Akademii výtvarných umění v Haagu. Poté pracovala jako učitelka výtvarné výchovy na střední škole. Svou literární činnost začala roku 1958 publikováním povídek v časopise pro děti Kris Kras. Roku 1961 vydala svou první knihu, pohádkový soubor Příběhy bratrů dvojčat , v němž použila i příběhy, které si pro ukrácení chvíle vymyslela již za války v zajateckém táboře. O rok později vydala svůj nejslavnější román Dopis pro krále , dobrodružný fantasy příběh pro mládež z rytířských dob. Za toto dílo obdržela roku 1963 ocenění Kinderboek van het jaar , které bylo předchůdcem ceny Gouden Griffel . Roku 2004 získal tento román cenu Griffel der Griffels jako nejlepší nizozemská dětská kniha posledních padesáti let. Dragtová je autorkou dvou desítek knih. Většina jejích příběhů se odehrává buď v nejasné minulosti nebo v daleké budoucnosti, jako například science fiction Planoucí lesy Venuše . Její hrdinové jsou mladí lidé, kteří hledají sami sebe a přitom často překračují stanovená pravidla. Za své dílo obdržela roku 1976 cenu Staatsprijs voor kinder-en jeugdliteratuur .

Tomáš Srb (10)

Narozen 1968. Vystudoval stavební fakultu, zabývá se divadlem, filmem a historickým tancem. Člen řádu svobodných zednářů.

Tomáš Lebenhart (5)

MUDr. Tomáš Lebenhart V roce 1980 promoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Na podzim 1981 nastoupil do Klatovské nemocnice na dětské oddělení jako sekundární lékař. Po cca půl roce nastoupil na dětské středisko ve Švihově. Po roce přišly další štace obvodního dětského lékaře v pošumavských vesnicích střediskových... V roce 1983 složil atestaci 1. stupně z pediatrie. Začala ho zajímat neurologie a tak se začal školit na místo ordináře pro dětskou neurologii. Stážoval na několika neurologických klinikách v Praze. Asi rok pracoval jako neurolog v klatovské nemocnici, pak krátce jako dětský neurolog. Přišel rok 1989. Otevřely se nové možnosti poznání - i v medicíně. Začal intenzivně studovat homeopatii. Postupně prošel pěti základními evropskými homeopatickými systémy. Mezitím složil atestaci 1. stupně z všeobecného lékařství. Od května 1989 pracoval jako praktický lékař pro děti a dospělé v Železné Rudě na Šumavě. Začal postupně používat i homeopatickou léčbu. Dále se ubíral spíše duchovním směrem a poznával různá náboženství a spirituální směry. Studoval i různé bylinářské medicíny. Nejvíce ho oslovila ayurvéda. Začal jezdit na Srí Lanku a poznávat tuto matku veškeré medicíny v praxi. Na jaře 2006 učinil zcela zásadní profesní krok a vystoupil z oficiálního medicínského establishmentu. Otevřel si ordinaci přírodní medicíny v Klatovech a přestěhoval se do malé vísky nedaleko. Několik let přednáší pro laickou veřejnost i pro lékaře o přírodní medicíně a duchovních otázkách. Postupně navázal spolupráci s výtečnými léčiteli. Pořád se učí. Dva roky docházel do duchovní školy... Učil se alternativní onkologii od skutečných mistrů. Od roku 1982 nepřetržitě slouží i na lékařské službě první pomoci, abych neztratil živý kontakt s urgentní medicínou.

Tomáš Ježek (5)

Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc. , byl český ekonom, politik, vysokoškolský pedagog a také v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, pak za Občanskou demokratickou alianci a ODS, ministr vlády České republiky a bývalý předseda Fondu národního majetku. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV a později v Prognostickém ústavu ČSAV. V roce 1990 byl povolán do české vlády jako ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Po volbách v červnu 1992 se stal předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku a současně i předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Během volebního období 1992-1996 vedl naší parlamentní delegaci v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Po odchodu z politiky v červnu 1996 byl předsedou burzovní komory Burzy cenných papírů Praha, a.s. Od roku 1998 působil na Vysoké škole ekonomické, od roku 2002 jako docent. Zastával funkci předsedy správní rady Nadace Český hudební fond. Přeložil řadu děl F. A. Hayeka . V roce 1997 vydal své vzpomínky na českou politiku 90. let v knize „Budování kapitalismu v Čechách“ .

Tomáš Hrubý (9)

Po gymnazijních studiích v Třeboni a Jindřichově Hradci začal na pražské univerzitě studovat matematiku, fyziku a astronomii, po roce však přešel na klasickou filologii, kterou ukončil r. 1908 doktorátem a prací Posouzení soudnictví athénského za války peloponéské. Od r. 1907 učil v Praze, 1909–34 na gymnáziu ve Dvoře Králové , 1934 byl jmenován ředitelem Reformního reálného gymnázia v Praze-Dejvicích. Od r. 1924 byl okresním školním inspektorem pro královéhradecký okres. Od 1948 žil na odpočinku v Praze. Jeho bratrancem byl česko-vídeňský spisovatel Václav Hrubý. Pro školy přeložil a upravil dvě Plutarchova díla. Psal romány různých žánrů – humoresky , sociální román z amerického prostředí , studentský román i román budovatelský . Nejvíce úsilí však věnoval svým SF románům. Hrubý svými pěti romány vytvořil významné SF dílo, nezanedbatelné ani po literárně-fabulační, ani po obsahové stránce. Z našich předválečných spisovatelů se snad nejvíce přiblížil románům H. G. Wellse, jimiž byl zřejmě inspirován.

Tomáš Hájek (8)

Tomáš Hájek je český autor uměleckých a vědeckých textů. Zabývá se ochranou kulturního dědictví, životního prostředí, divadlem, literaturou, publicistikou. Řídí firmu na tvorbu projektů a studií a pracuje jako konzultant. Jeho první knihou bylo Stoupání do plynu, které bylo vydáno nakladatelstvím Trio v roce 1991. Jeho zatím poslední prací je soubor drobných próz Jednodenní příběhy, který vyšel v roce 2018. Je členem Obce spisovatelů ČR, Sexuologické společnosti ČLS J.E.P., International Association of Landscape Archeology, Associazione internazionale mosaicisti contemporanei a Hospodářské a sociální rady Mostecka. V divadelní tvorbě je zastupován agenturou Dilia. Z hlediska identity a víry byl Zakládajícím členem Moravsko-slezské křesťanské akademie, ovšem v roce 2019 obdržel certifikát konverze k modernímu ortodoxnímu judaismu . V oblasti divadla působil v rámci Ceny Alfréda Radoka , či jako člen poroty festivalu České divadlo. . Jeho próza Spánek a naděje se stala Knihou týdne na portálu Literární západ . Získal Čestné uznání poroty v soutěži Zelený most za projekt Obnovení poutní cesty klášter Osek – poutní místo Mariánské Radčice jako revitalizační a resocializační opatření v krajině lomu Bílina . Básnická sbírka Útěk chaosem stejně jako básnická sbírka Planeta Euforikum získaly "Mobelovo uznání" . Po gymnáziu vystudoval Lékařskou a Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvoval jednoroční kurs památkové péče pro vysokoškoláky v rámci Národního památkového ústavu, Absolvoval Stage internazionale Commedia dell Arte 2011 . Na vysokých školách přednáší zejména k tématům kulturní krajiny, regionálního rozvoje. filosofie a bioetiky. V letech 1996–1997 byl politický komentátor Lidových novin, v letech 1995–2001 byl externím komentátorem rádia Svobodná Evropa...

Tomáš Čechtický (7)

Tomáš Čechtický maturoval na tříleté střední všeobecné vzdělávací škole v Plzni, pak navštěvoval plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Medicínu nedokončil. Vykonával rozmanitá zaměstnání: zřízenec na patologii, sanitář mobilní koronární jednotky, lesní dělník, elév v redakci Československého rozhlasu, pomocný technik přímých přenosů Československé televize. Vystudoval televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK, promoval v roce 1981. Od té doby až dodnes je reportérem. Ve Stadionu do jeho zániku v roce 1994, pak krátce v pátečních Lidových novinách. Od prvního čísla v roce 1994 byl redaktorem Týdne, v roce 2008 přešel do Instinktu. Posílal reportáže z osmi olympiád . Má dvě dcery a čtyři vnučky.

Tom Stevenson (6)

Tom Stevenson byl Sdružením vinařů Velké Británie zvolen nejlepším autorem, píšícím o víně. Je autorem vysoce uznávané a ceněné knihy Champagne a také publikace Good Wine Guide.

Timotheus Vodička (9)

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

Tight Fit (7)

Britské popové trio z 80. let. Vytvořil je v roce 1981 producent Ken Gold, aby nahráli singl "Back to the 60s", který se dostal na 4. místo v UK Singles Chart. Místo zpěváků ze session, kteří na desce zpívali, byli do čela skupiny najati herci a zpěváci. Později v roce 1981 nahrál producent Tim Friese-Greene skladbu "The Lion Sleeps Tonight" s další skupinou session zpěváků. Ta byla vydána počátkem roku 1982, opět pod názvem Tight Fit . Byla vytvořena nová skupina, která se skládala z tanečníka, zpěváka a modela Steva Granta a zpěvaček Denise Gyngell a Julie Harris. Píseň se v březnu 1982 dostala na tři týdny na první místo ve Velké Británii. Následovala další vydání a změny v obsazení, které už neměly takový úspěch, a skupina se rozpadla. V roce 2008 členky Denise Gyngell a Julie Harris reformovaly Tight Fit jako koncertní skupinu a Grant se v roce 2010 vrátil natrvalo. Dne 2. června 2015 skupina oznámila, že vydala nové album s názvem "Together". Na webových stránkách skupiny je uvedeno, že Steve Grant, Denise Gyngell a Julie Harris vlastní ochrannou známku na název Tight Fit ve vztahu k veškeré hudbě a vydavatelství.

Tibor Déry (8)

Tibor Déry byl maďarský spisovatel, básník, dramatik a esejista. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Déry Tibor na maďarské Wikipedii.

Thomas Narcejac (5)

Francouzský spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Pierre Ayraud.

Thomas Cahill (6)

Narodil se v New Yorku irsko-americkým rodičům a vyrůstal v Queensu a Bronxu. Byl vzděláván jezuity a studoval starověkou řečtinu a latinu. Ve studiu řecké a latinské literatury, stejně jako středověké filozofie, bible a teologie pokračoval na Fordham University , kde absolvoval bakalářské studium klasické literatury a filozofie. Dále pak studoval filmovou vědu a dramatické umění na Columbia University. Strávil také dva roky jako hostující profesor na Židovském teologického semináři, kde studoval hebrejštinu. Byl dopisovatelem Times of London a po mnoho let také pravidelným přispěvatelem do Los Angeles Times Book Review.

Theodore Wilden (5)

Jeho otec byl Čech, působící v Řecku jako velvyslanec. Jeho matka byla Řekyně aristokratického původu. Vladimír Visek měl uredne provedenou změnu jména na Theodore Wilden a podařilo se mu změnit národnost a státni občanství po své matce. V Praze žil na povolení k trvalému pobytu, a proto jako cizinec mohl cestovat do zahraničí. V roce 1971 byl vyhoštěn jako „persona non grata“ , protože si někdo uvědomil, že jeho knihy nejsou v souladu s politickým smýšlením. Pokud se jeví jako mystifikátor, tak určitě ne proto, že by měl ve skutečnosti něco společného se špionáží. Podobnost je čistě náhodná s tématikou, o které psal. Sám o sobě rozšířil svého času všeobecně přejímanou fámu, že je česky píšící Řek, který se narodil v Praze jako syn řeckého diplomata a jako dítě tam prožil i 2. světovou válku. V dospělosti pak prý žil střídavě v Praze a v Athénách . Podle více či méně věrohodných svědectví je ale ve skutečnosti Čech, vlastním jménem Vladimír Víšek, mimořádně inteligentní a jazykově výjimečně vybavený člověk. Jeho první knihy ho zpopularizovaly v kruzích pražské bohémy 60. let. Docházel např. na proslulé divoké večírky do domu Jiřího Muchy. V letech 1962-1971 vydal česky celkem pět vynikajících románů ze světa špionáže a organizovaného zločinu. Podle různých náznaků mohl být napojen na tajné služby, ale není vyloučeno, že je to jenom další z jeho mystifikací. Nicméně opakovaně vyjížděl do zahraničí v době, kdy to u nás zdaleka nebylo běžné. Vrcholem jeho díla je román Umřít někde jinde , jenž bůhvíjak unikl bdělému oku strážců ideové čistoty na počátku normalizace. V ich-formě sugestivně líčí nejen strhující špionážní zápletku ze studené války , ale i frustrace a deziluze člověka, který nahlédl do skutečných mechanismů světa. Román už podruhé nesměl vyjít a v Praze se půjčoval za 100 Kč . ...

Thea von Harbou (4)

Thea Gabriele von Harbou byla německá scenáristka a spisovatelka pruského aristokratického původu. Napsala scénáře k nejslavnějším německým němým filmům a sama se i jistou dobu pokoušela o režírování. V roce 1905 byl publikován její první román v Deutsche Roman-Zeitung, poté se živila jako herečka - 1906 Düsseldorf, 1908 Výmar, 1911 Chemnitz, 1913 Cáchy. V Cáchách se také setkala se svým pozdějším manželem, hercem Rudolfem Klein-Roggem. Se svou prací scenáristky začala po první světové válce a brzy se stala jednou z nejvýznamnějších ve svém oboru. Psala scénáře pro Joe Maye, Carla Theodora Dreyera, Arthura von Gerlacha, Friedricha Wilhelma Murnaua a Fritze Langa. V letech 1914-1921 byla provdána za Rudolf Klein-Rogge. Již roku 1918 ho opustila, nicméně nadále ho podporovala tím, že mu zajišťovala angažmá ve svých filmech. Klein-Rogge tak získal hlavní roli v dvoudílném velkofilmu Doktor Mabuse, dobrodruh , k němuž napsala Thea von Harbou scénář. V srpnu 1922 se Harbou provdala za Fritze Langa, režiséra uvedeného filmu, s nímž se seznámila již roku 1919 právě díky své práci scenáristky a pro kterého psala scénáře až do jeho emigrace v roce 1933 - slavné snímky Metropolis a Vrah mezi námi. Thea von Harbou byla již od roku 1932 členkou NSDAP, což bylo jedním z důvodů rozpadu jejího manželství. Nicméně Fritz Lang se více než o ni už od roku 1928 zajímal o mladou herečku Gerdu Maurus. Rozvod se konal v dubnu 1933. Harbou se v letech 1933-1934 pokoušela i o režijní práci , brzy se však vrátila ke svému původnímu povolání. V Třetí říši byla velmi zaměstnanou autorkou. Po krátké internaci v rámci denacifikace v roce 1945 se roku 1948 mohla vrátit k filmu. Z dnešního pohledu působí dílo They von Harbou poněkud nabubřele a melodramaticky. Například poslednímu záběru slavného snímku Metropolis je vyčítána i naivita a kýčovitost. Filmu Der Herrscher, natočen...

The Singers Unlimited (3)

The Singers Unlimited byla americká vokální jazzová skupina, kterou v roce 1967 založil Gene Puerling. Její počátky sahají až k Puerlingově dřívějšímu souboru The Hi-Lo's, který se rozpadl v polovině 60. let. The Singers Unlimited spojil talenty Puerlinga, Dona Sheltona, Lena Dresslara a Bonnie Hermanové. Jsou proslulí svými složitými vokálními harmoniemi a studiovými technikami, včetně multitrackingu - procesu, který jim umožnil vícenásobné vrstvení hlasů a vytvoření bohatého sborového efektu.

The Philadelphia Orchestra (8)

The Philadelphia Orchestra , jeden z nejvýznamnějších orchestrů na světě, byl založen v roce 1900 a rychle se etabloval jako přední americké těleso. Proslul svým charakteristickým zvukem, často označovaným jako "filadelfský zvuk", který do značné míry utvářel jeho slavný dirigent Leopold Stokowski, jenž orchestr vedl v letech 1912 až 1941. Orchestrem prošla řada významných hudebních ředitelů, mezi nimi Eugene Ormandy, Riccardo Muti, Wolfgang Sawallisch, Christoph Eschenbach a v současnosti Yannick Nézet-Séguin. Během své slavné kariéry pořídil orchestr The Philadelphia Orchestra řadu nahrávek širokého spektra repertoáru od klasických až po současná díla. Vystupovali s mnoha slavnými sólisty a premiérovali mnoho významných děl. Orchestr je také známý svými osvětovými a vzdělávacími programy, díky nimž přibližuje klasickou hudbu novému publiku jak doma ve Filadelfii, tak po celém světě prostřednictvím turné a vysílání.

The New England Conservatory Ragtime Ensemble (2)

The New England Conservatory Ragtime Ensemble byla inovativní skupina, kterou na počátku 70. let založil Gunther Schuller, v té době prezident New England Conservatory v Bostonu ve státě Massachusetts. Soubor byl složen ze studentů konzervatoře a vznikl za účelem provozování a nahrávání tehdy opomíjené hudby éry ragtimu, která trvala od konce 19. do počátku 20. století. Jejich práce sehrála významnou roli v tehdejším ragtimovém obrození.