Výpis všech autorů

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Karel Vojáček

Narozen 1874 v Pardubicích. MUDr., publikace z oboru lékařství.

Karel Veselý

Karel Veselý je hudební publicista a spisovatel. Absolvoval Gymnázium Dr. Karla Polesného ve Znojmě a Filozofickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obory anglistika a filozofie. Pracoval jako učitel nebo překladatel, od roku 2008 se živí jako publicista na volné noze. Spolupracuje s ČR-o Radio Wave, je členem redakce časopisu Full Moon, píše pro A2, Salon Práva nebo portály Alarm a Aktualne.cz. Je autorem či spoluautorem následujících publikací. Karel Veselý se dále podílel na publikacích Dotknout se světa / To touch the world , Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře , Kmeny 90 , Fordlandia a Křičím: „To jsem já.“ . Je členem rady hudební ceny Vinyla.

Karel Vaca

Karel Vaca byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník. Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím . Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů. Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.

Josef Vařeka

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Vachek

Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.

Josef Richard Vilímek

Josef Richard Vilímek byl český vydavatel a majitel známého pražského nakladatelství J. R. Vilímek. Společně s vydavateli Ottou a Topičem stal nejznámějším vydavatelem v českých zemích. Jimi vydávané romány od Julese Vernea , Karla Maye a Arthura Conana Doyla, patřily k nejznámějším. V roce 1891 se stal prvním vydavatelem, který použil rotační tiskový stroj. Často doprovázel na balonových letech tehdejšího vzduchoplavce Louise Godarda a z jedné z těchto cest vznikla i zajímavá reportáž o letu k Baltu. Mnoho Vilímkových knih doprovodil ilustračně malíř Zdeněk Burian.

Jordi Vigué

Vigué vystudoval medievistiku na Univerzitě Barcelona a historii umění na pařížské Sorbonně. Žije a pracuje v Barceloně jako editor La princesa y el guisante, publikoval množství monografií a časopiseckých článků o výtvarném umění a rovněž redigoval několik výtvarných encyklopedií.

Jiří Vraný

Narozen 1943. Ing., publikace o historii letectví.

Jiří Vorlíček

Jiří Vorlíček je český lékař, přední onkolog. V letech 2008–2014 byl ředitelem brněnského Masarykova onkologického ústavu a předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP. V minulosti byl přednostou Interní hematoonkologické kliniky, společného pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. V letech 1997–2003 zastával post děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jeho jméno bylo také mediálně velice často spojováno s konfliktem, který se rozhořel mezi ním a současným ředitelem Masarykova onkologického ústavu Janem Žaloudíkem. Při příležitosti řádového dne 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil mu Medaili Za zásluhy – Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 58 - Brno-město jako nestraník za TOP 09, když se ziskem 17,69 % hlasů obsadil 3. místo.

Jiří Valín

Autor turistických průvodců.

Jindřich Veselý

Jindřich Veselý český pedagog, loutkářský badatel, publicista, autor loutkových her. První prezident Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, předseda "Loutkářského soustředění" při Masarykově lidověvýchovném ústavu, ředitel Zátkova státního reálného gymnázia v Českých Budějovicích. Jindřich Veselý vyučoval na Zátkově státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde pak působil v letech 1935–1939 jako ředitel Přispěl zakladatelskou měrou k poznání českého loutkářského umění, organizoval výzkum, výstavy a loutkářská setkání. Spoluzakládal Český svaz přátel loutkového divadla a od roku 1912 pro něj redigoval a vlastním nákladem v Chocni vydával časopis Loutkář, nejstarší loutkářské periodikum na světě, které vychází dodnes. Za přispění Jindřicha Veselého byla v roce 1912 založena sériová výroba loutek pro rodinná loutková divadélka, známá pod názvem Alšovo loutkové divadlo. Výroby se ujal A. Münzberg. Jindřich Veselý často navštěvoval představení lidových, profesionálních i amatérských loutkových divadel. Své poznatky z představení a ze setkání s loutkáři, publikoval často v časopise Loutkář. Usiloval nejen o rozvoj a modernizaci loutkového divadla, předávání zkušeností, ale i zachování národních kulturních tradic v loutkovém divadle. Počátkem 20. století mělo loutkové divadlo v Čechách historii více než 200 let. Svou upřímnou snahou si Prof. Veselý získal důvěru pokračovatelů starých loutkářských rodů, kteří mu dávali k otištění či k opisu staré divadelní hry upravené pro loutková divadla, nejrůznější materiály z historie jejich divadel, fotodokumentaci a návody jak účelně některé věci předvádět na loutkovém scéně. Prof. Veselý si velmi vážil práce lidových loutkářů z povolání. Uznával jejich zásluhy o položení základů loutkového divadla a šíření národní kultury napříč celou zemí. Historii některých loutkářských rodů, jejichž umění obdivoval, otiskl rovněž v časopise Loutkář. Například je v ...

Jaroslav Vojtěch

Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.

Jana Vyskočilová

Narozena 1977. Dis., spoluautorka publikací z oboru psychologie, práce zaměřené zvláště na emoční poruchy, dramaterapeutka.

Jana Valoušková

Autorka učebnic němčiny.

Jack Vance

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Helena Vavrová

Narozena 1950. MUDr., dětská lékařka, endokrinoložka, zabývá se zejména onemocněním diabetes, publikace z oboru.

Giuliano Valdes

František Vrbecký

František Vrbecký se narodil v roce 1934. Víc než 15 let prožil v uniformě příslušníka Pohraniční stráže. Poté pracoval jako redaktor v časopisech. Psal povídky, reportáže a seriály literatury faktu. Zemřel v roce 1991.

František Vejvoda

Učitel dějepisu na základní škole, od roku 1956 učitel v Odolené Vodě, v roce 1964 zástupce ředitele na ZŠ v Odolené Vodě, v roce 1990 ředitel tamtéž, autor děl o regionálních dějinách a dějinách školství v Odolené Vodě.

F. P Vožický

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Evžen Vítkovský

Ing. Evžen Vítkovský, nar. 16.6.1944 v Praze. Vystudoval ČVUT v Praze a v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde podnikal ve strojírenském odvětví. Po listopadu 1989 se začal postupně vracet do své vlasti. Bydlí střídavě v Praze a ve Všetatech-Přívorech, zabývá se sběratelstvím historických předmětů a zejména spisováním. Je autorem čtyř knížek: Poločas najád , Legendy mladé Libuše , Sámova říše žen a Něžněnky .

Dora Vallier

Francouzská historička a kritička umění, autorka publikací z oboru.

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Antonín Vranický

Antonín Vranický , známý také jako Anton Wranitzky nebo Antonín Vranický , byl významný český houslista, skladatel a pedagog, který žil v období klasicismu. Narodil se 13. června 1761 v Nové Říši v habsburské monarchii a byl významnou osobností vídeňského hudebního života. Vranický studoval u významných skladatelů své doby, mimo jiné u Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Velmi si ho vážil Ludwig van Beethoven, který mu věnoval své dvě houslové sonáty op. 23 a op. 24 .

Alfred de Vigny

Alfred Victor, hrabě de Vigny byl francouzský romantický spisovatel, básník a dramatik. Do francouzské literatury vnesl tón romantického pesimismu a úzkosti z „Boží nepřítomnosti“. Pocházel ze šlechtické rodiny, do jejichž osudů zasáhla revoluce. Svoje dětství a rané mládí strávil v Paříži, zčásti v nynějším Elysejském paláci, který byl tehdy nájemním domem. Navštěvoval Lycée Bonaparte a snil o vojenské kariéře. V roce 1814 vstoupil do služeb Ludvíka XVIII., vracejícího se do Francie z anglického exilu, a následoval ho do Bruselu, když na sto dní na sebe strhl vládu Napoleon Bonaparte . Po Napoleonově definitivní porážce vystřídal řadu posádek, kde pokračoval v budování své vojenské kariéry, často se ale zdržoval v Paříži. První básně uveřejňuje v roce 1817 a o pět let později vychází jeho první básnická sbírka Poèmes. V roce 1825 se žení s bohatou Angličankou a nechává se odeslat na dovolenou, aby se mohl cele věnovat básnické tvorbě. Vojenskou službu opouští definitivně v roce 1827. V roce 1826 vydává svazek Poèmes antiques et modernes s básní Le Cor , která líčí Rolandovu hrdinnou smrt. Téhož roku mu vychází historický román „Cinq Mars“. V letech 1827–1829 pracuje na překladech Shakespearových děl Romeo a Julie, Othello a Kupec benátský.

Aleš Valenta

Narozen 17. 5. 1964 v Jilemnici. Historik, publicista a překladatel. Zabývá se českými dějinami 18. a 19. stol., česko-německými vztahy v 19. stol.

Alena Vandová

Geografka, práce z oboru.

Zdeněk Vodrážka

Narozen 10. 7. 1927 v Plzni, zemřel 8. 7. 2015. Prof. Ing. Dr., DrSc., biochemik, obor lékařské a potravinářské chemie a biochemie. Zabýval se krevními bílkovinami, metabolizmem krevních buněk a enzymy.

Zdeněk Vančura

Zdeněk Vančura, první profesor americké literatury v Československu, profesor na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a mnohaletý člen Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.

Vlastislav Antonín Vipler

Vlastislav Antonín Vipler byl český dirigent a hudební skladatel. Je autorem 340 různých hudebních skladeb, z toho 25 původních českých operet. Po studiích na královédvorském gymnáziu studoval dirigování a skladbu na Pražské konzervatoři. Po dokončení školy krátce působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak také ve Východoslovenském národním divadle a v bratislavském a košickém studiu Československého rozhlasu. Po návratu do Prahy dirigoval divadelní orchestry holešovického Divadla Uranie, smíchovského Švandova divadla a později i Malé Operety. Zde se seznámil s Otakarem Jeremiášem, který jej doporučil pro práci v Československém rozhlase, kde od roku 1939 pracoval jako dirigent a odborný programový pracovník až do své smrti. Skládal zábavnou i vážnou hudbu, např. symfonickou hudbu, písně a komorní hudbu. Během svého života zkomponoval celkem 25 původních českých operet. Mezi nejznáměšjí patří:

Vlastimil Vinter

Narozen 29.1.1921 v Liberci. PhDr., CSc., historik umění, publikace z oboru.

Vlastimil Vavřín

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vladimír Vaclík

Vladimír Vaclík byl český publicista, betlémista a středoškolský profesor. Narodil se roku 1925 na Křivoklátě. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor etnografie a bohemistika . Jeho první povolání bylo středoškolský profesor, ale žurnalistika jej lákala více a tak se stal redaktorem Svobodného slova. Literárně debutoval v roce 1947. Jeho odborné práce vyšly knižně i v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Itálii. Po srpnu 1968 musel z politických důvodů opustit nejen učitelskou profesi, ale bylo mu zakázána i literární činnost. Když nemohl dělat novinařinu, začal v tajnosti pomáhat své manželce Marii budovat malé muzeum v Třebechovicích pod Orebem a přeměňovat je v opravdové muzeum betlémů. Vlastníkem známého Třebechovického betlému byl tehdy František Skřivan. Marie Vaclíková mu pomáhala od roku 1955. V roce 1966 byl betlém převezen a vystaven na Světové výstavě v Montréalu 1968. Při návratu zpět byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v Londýně. Po jeho návratu do Československa se začala budovat stála expozice. V tehdejší době však nebylo možné betlém s náboženskou tematikou vystavit samotný a tak mu kulisu tvořil zároveň památník dělnického hnutí v Třebechovicích. Správou zařízení byla pověřena Marie Vaclíková, původním povoláním učitelka, která činnost vykonávala za podpory svého muže Vladimíra. Postupně spolu připravovali přeměnu památníku v řádné muzeum. V tehdejší době to však nebylo lehké, ale výsledek se podařil a roku 1984 bylo v Třebecho­vicích otevřeno první specializované muzeum betlémů v Československu. Zejména díky Vladímírovi Vaclíkovi, Jiřímu Šimkovi a Zdeňku Škvárovi vzniklo 10. listopadu 1990 v Hradci Králové České sdružení přátel betlémů, jehož se stal prvním předsedou. Než odešel do důchodu, byl doktor Vladimír Vaclík, po smrti manželky na krátko...

Vladimír Vácha

Pastor KS Praha. Koordinátor modlitebních aktivit, pomoc při organizaci akcí KMS, správa internetového obchodu KMS.

Vladimir Nikolajevič Vasil'jev

Ruský sci-fi spisovatel.

Václav Vorlíček

Narozen 3. 6. 1930 v Praze, zemřel 5. 2. 2019 tamtéž. Filmový režisér a scenárista.

Václav Vaško

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Václav Vašek

Sloužil ve vysoké funkci u stíhacího letectva. 22. února 1994 vykonal poslední let jako vojenský pilot a krátce na to se mu uzavřela jedna jeho životní a profesní etapa vojenského pilota. V té době na postu náčelníka odboru bojové přípravy letectva GŠ AČ a odešel jako plukovník do zálohy. Následovala další profesní více než patnáctiletá etapa civilního dopravního pilota-kapitána. Jeho další působení opět souvisí s letectvím a může zde uplatnit zkušenosti v míře vrchovaté. Zastává funkci inspektora bezpečnosti na Úřadu civilního letectví..

Václav Vaněček

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Václav Vačkář

Václav Vačkář byl český hudební skladatel. Václav Vačkář se narodil 12. srpna 1881 v Dobřejovicích ve středních Čechách. Od dětských let projevoval mimořádné hudební nadání, které začali rozvíjet místní učitelé hudby. Od třinácti let hrál na housle a křídlovku v místní kapele. Studiu na konzervatoři se však nemohl vzhledem k sociálnímu postavení své rodiny věnovat. Proto po ukončení školní docházky nastoupil jako elév k vojenské hudbě. Po tříleté usilovné práci a hudebního vzdělávání byl z vojenské služby propuštěn pro ušní chorobu. Poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku. Od svých devatenácti let působil jako kapelník divadelní společnosti Josefa Faltyse. V roce 1903 nastoupil jako sólista a zástupce kapelníka u městské hudby v chorvatském Šibeniku. O rok později se stal kapelníkem na ostrově Korčula. V Dalmácii se Vačkářovi narodil syn Dalibor, který nejen že zdědil po otci hudební nadání, ale měl již možnost vystudovat konzervatoř . Kvalitní odborná průprava umožnila Daliboru Vačkáři významně se uplatnit jako skladatel filmové, symfonické a komorní hudby. V letech 1908 – 1912 byl Václav Vačkář městským kapelníkem v Boskovicích. Čtyřletý pobyt na Moravě působil velmi blahodárně na jeho hudební tvorbu. Důvěrně se seznámil s lidovou hudbou a písněmi jižní Moravy. Do tohoto šťastného období spadá vznik jeho nejúspěšnějších skladeb, které jsou na repertoáru souborů dodnes. Krátce ještě působil v divadle v Krakově a konečně v roce 1913 se trvale usídlil v Praze. Jako houslista a později jako sólista na trubku působil v České filharmonii. V roce 1919 na výzvu Otakara Ostrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie. Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech Alma a Minuta. Zde dokázal vytvořit vynikající hudební těleso, které ovládalo ten nejnáročnější repertoár. Proto mnozí Pražané chodili do kin převážn...

Tomáš Valenta

Metodik a manager sportovních programů, lektor sportovních kurzů.

Radana Vítková

Vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a FAMU. Pracovala ve Večerní Praze, časopise Ahoj na sobotu, v Dobrém večerníku, spolupracovala s ČRo a Českou televizí. V roce 1995 založila filmový server Biograf a spolupracovala s filmovými časopisy. Autorka dvou dílů knižní série Hvězdy českého filmu. V lednu 2005 zakládala a rok vedla časopis Víno&Styl. Od dubna 2006 pracuje v MF DNES jako editorka v příloze Víkend.

Přemysl Vanke

Přemysl Vanke je český malíř, grafik a ilustrátor. Původně moravský rod drobné úřednické šlechty se v 17. století usadil v Jižních Čechách se sídlem v Ostrolovském Újezdě. Narodil se do rodiny umělecky založeného odborného učitele měšťanských škol a propagátora skautingu v Opavě Václava Jana Vankeho a Marie Dominiky, roz. Tiché v Opavě-Kateřinkách, dětství prožil v Opavě, kde byl také členem a později vedoucím tamního 2. skautského oddílu. Po absolvování obecné školy studoval v letech 1934-1938 České reálné gymnasium v Opavě, maturitu složil po záboru pohraničí v Táboře. V roce 1939 absolvoval jako skautský vedoucí Českou Lesní školu na Sázavě, vedenou zemským náčelníkem Junáka MUDr. Josefem "Akelou" Cyvínem . Myšlenkám skautingu zůstal věrný po celý život, po obnovení Junáka v roce 1989 se podílel na rozvoji estetické výchovy mládeže v jeho kulturní skupině. Od mládí se zabýval sportem, hrou na klavír, kresbou a malbou. V roce 1940 byl zapsán na Umělecko-průmyslovou školu v Praze . Studoval v ateliérech profesorů Františka Kysely a Josefa Nováka. V roce 1959 se oženil s Alenou, roz. Šáchovou z Petrovic u Sedlčan, svatebním svědkem byl jeho spolužák Jiří John. Syn PhDr. Ondřej Vanke, LL.M, MBA, věrný rodinné skautské tradici, se narodil v roce 1961 v Praze. Přemysl Vanke se v Praze hojně stýkal s názorově blízkým, o generaci starším Prof. Josefem Charvátem, s nímž se znal již z předválečného skautingu a který byl jeho sousedem z Ostrovní ulice. V 70. letech rodina zakoupila letní chatu v Bělčicích u Blatné, okolní kraj se stal umělcovou vděčnou inspirací pro krajinářskou tvorbu a podnětem k celoživotnímu přátelství s básníkem a spisovatelem Ladislavem Stehlíkem. Umělecky i lidsky měl blízko ke svým spolužákům a spolupracovníkům, s nimiž ho pojilo celoživotní přátelství, ...

Pip Vaughan-Hughes

Pip Vaughan-Hughes se narodil v Londýně, vyrostl v jižním Devonu a studoval středověkou historii na Londýnské univerzitě. Po škole pracoval jako redaktor v literární agentuře. Živil se též jako poslíček na kole, recenzent pokrmů a restaurací, zahradník i majitel restaurace. V současnosti žije se ženou a dcerou ve Vermontu.

Petr Vorel

Petr Vorel je český historik, děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Po absolvování gymnázia v Přelouči vystudoval v letech 1981–1986 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po studiu pracoval jako historik a numismatik Východočeského muzea v Pardubicích, od počátku nového milénia působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, kde zastával nejprve post vedoucího katedry historických věd, později proděkana pro vědu a výzkum a od roku 2007 děkana. Externě přednášel též na FF UK a po několik let stál v čele Sdružení historiků České republiky. Vedle toho vede redakci časopisu Theatrum historiae a Východočeského sborníku historického a je členem několika dalších redakčních či vědeckých rad. Odborně se zabývá převážně českými dějinami raného novověku, dějinami měst a šlechty, a zejména pak historií peněžnictví. V tomto směru působí i jako soudní znalec. Byl iniciátorem a realizátorem výstavy Tisíciletá tradice české měny od X. do XXI. století uspořádané Českým centrem v New Yorku. V roce 2000 obdržel za svou knihu Páni z Pernštejna Cenu Egona Erwina Kische.

Pavel Vežinov

Vl. jm. Gugov Nikola Delčev. Vystudoval filozofii, redaktor. V literárním debutu Ulica bez pavaž popisoval život v rodné Sofii. Problematice současnosti zůstal věrný ve většině svých děl. Mezi SF lze řadit novely Barierata, Belijat gušter , ve kterých se zabývá morálkou lidí budoucnosti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti, která je obklopuje. Obě novely jsou varováním před podobným vývojem lidské společnosti. Do žánru SF jsou také řazeny povídková sbírka Sinite peperudi , románová vesmírná opera Gibelta na Ajaks a Neverojatni istorii . V. je i autorem próz pro mládež a cestopisů; za svou tvorbu získal řadu státních cen. Č. a s. vydal V. ještě dalších šest děl nepatřících do oblasti SF, ale tematicky spjatých s 2. světovou válkou a budováním socialismu v Bulharsku. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Pavel Josef Vejvanovský

Pavel Josef Vejvanovský byl český hudební skladatel a trubač barokní éry. Je uznáván pro svůj významný přínos hudebnímu životu moravské Kroměříže, kde působil po většinu své kariéry. Vejvanovský zastával funkci kapelníka na kroměřížském biskupství pod patronací biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Jeho skladby zahrnují rozmanitou instrumentální hudbu, jako jsou sonáty, serenády a symfonie, což byly typické žánry barokního období.

Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Olga Vomáčková

PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, germanistka, zaměřená na výuku lexikologie a frazeologie.

Olga Vaňková-Frejková

Narozena 11. 11. 1905 v Bílině. PhDr., historička umění, publikace z oboru uměleckohistorická literatura.

Oldřich Vinař

Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.

Nataly von Eschstruth

Nataly Auguste Karline Amalie Hermiona z Eschstruth je původní jméno německé spisovatelky Nataly von Knobelsdorff-Brenkenhoff . Začala psát povídky už v roce 1884.

Mojmír Vavrečka

PaedDr., CSc. Narozen 1934. Vysokoškolský pedagog, specializuje se na lexikologii a lexikografii.

Miroslav Vild

Miroslav Vild bojoval ve druhé světové válce u slavné 311. československé bombardovací perutě jako radiotelegrafista a radar-operátor. Zúčastnil se bombardovacíh, průzkumných a bitevních letů nad Německem, okupovanou Evropou, Atlanských oceánem, Severním mořem a Baltikem. Abslovoval celkem 106 operačních letů s celkovým počtem 1119 hodin a 54 minut. Touto činností se dostal do čela všech československých válečných letců druhé světové války v počtu bojových nalétaných hodin. Za své zásluhy obdržel vysoká naše i spojenecká vyznamenání.

Miloš Vítek

Narozen 1940. Doc., ing., CSc., průkopník systémového inženýrství, děkan Fakulty územní správy, vedoucí katedry společenských věd, práce z ekonomie, politologie a společenských věd a systémové ekologie.

Miloš Veselý

Překlady z němčiny.

Miloš Váňa

Narozen v květnu roku 1921. Redaktor mládežnického týdeníku Pochod a filmového programu Československé televize, básník.

Marie Vlková

Narozena 1957. Pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce biologie.

Marek Valina

Autor kriminálních příběhů.