Výpis všech autorů

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Karel Vodák

Narozen 9.4.1923 v Brně, zemřel v roce 2000 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.

Josef Velfl

Josef Velfl je český historik a muzejník, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Je autorem mnoha článků i knih z dějin příbramského regionu. Josef Velfl se narodil v Rakovníku, ale už když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Příbrami. V roce 1975 absolvoval příbramské gymnázium a poté Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned poté nastoupil do příbramského Hornického muzea, jehož ředitelem se v roce 1994 stal. Za jeho působení se areál muzea rozšířil o několik objektů, včetně historických dolů Anna a Vojtěch, řadu památek pomohl zachránit a expozici muzea modernizovat. Pomáhal také při budování muzea obětí komunismu, který podle jména pracovního tábora nese označení Památník Vojna. V letech 1990 až 1992 byl zmocněncem federální vlády pro analýzu událostí let 1967–1970. Založil country skupinu Bonanza. Napsal více než 200 článků do odborného tisku a je též autorem několika monografií. Podílel se i na vzniku několika dokumentárních filmů a výstav. Třikrát získal Medaili mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, v roce 2007 oceněn Zlatou medailí Českého báňského úřadu, v roce 2008 Medailí Středočeského kraje. Další ocenění obdržel od Armády ČR, ministerstva obrany či spolků účastníků odboje a politických vězňů. Je čestným členem Českého svazu bojovníků za svobodu. 4. dubna 2015 mu Čestné občanství udělila obec Chotilsko.

Josef Vaněk

Spoluautor publikace o českých rekordech.

Josef Vachek

Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.

Jitka Vrbová

Jitka Vrbová je česká zpěvačka, která je známa především jako výrazná představitelka žánru trampské a country hudby, věnuje se ale i jazzu a swingu. Původním povoláním učitelka.

Jiří Vlk

Autor publikací o kriminálních případech.

Jiří Veltruský

Jiří Veltruský, původním jménem Jiří Vařečka byl český divadelní teoretik a politolog, představitel poúnorové vlny exilu. Byl synem spisovatele Ladislava Veltruského , jehož pseudonym přijala v roce 1928 rodina jako úřední příjmení. Studoval na Univerzitě Karlově estetiku a sociologii, pod vlivem Jana Mukařovského se hlásil ke strukturalismu, byl také aktivní v Divadelním kolektivu mladých. Poté, co okupanti zavřeli vysoké školy, pracoval jako nakladatelský redaktor a později dělník ve firmě ETA. Účastnil se sociálnědemokratického protinacistického odboje, po osvobození působil v Ústřední radě odborů, pro konflikty s komunistickým vedením byl sesazen a po únoru 1948 emigroval do Rakouska a pak se usadil ve Francii. Působil jako politický publicista v Hlasu Ameriky, Právu lidu nebo ve francouzských časopisech Oedipe, La Révolution prolétarienne a Le Contrat social, byl také dlouholetým funkcionářem Mezinárodní konfederace svobodných odborů. Je spoluautorem komentovaného českého překladu Marxova Kapitálu. Publikoval také pod pseudonymy Daniel Simon, Pavel Bartoň nebo Paul Barton. Jeho manželka Jarmila Veltruská je odbornicí na české středověké divadlo.

Jindřich Vydra

Narozen 15.8.1930 v Českých Budějovicích. Výtvarník, malíř a ilustrátor, věnuje se též keramice, designu, sklu a realizaci do architektury.

Jean Van Hamme

Narozen 16. 1. 1939 v Bruselu, belgický scénárista.

Jaroslav Vogel

Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...

Jaroslav Vlach

Narozen 6.12.1852 v Praze, zemřel 28.10.1917 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, publikace z oboru dějepisu a zeměpisu.

Jaroslav Vejvoda

Jaroslav Vejvoda, vlastním jménem Jaroslav Marek, je prozaik, žijící od roku 1968 do 1997 ve Švýcarsku, publicista. Jaroslav Vejvoda se narodil v Praze 13.9.1940. Jeho matka byla novinářka, otec technický úředník. Po středoškolských studiích vystudoval Právnickou fakultu UK a poté pracoval jako právník. V roce 1968 emigroval Jaroslav Vejvoda do Švýcarska. Zde vystřídal několik zaměstnání a po jazykovém kurzu začal na univerzitě v Bernu studovat práva. Studia ale nedokončil a věnoval se pouze psaní prózy a publicistice. Od roku 1975 působil Jaroslav Vejvoda v Curychu jako tiskový lektor, po návratu do Prahy v roce 1997 přednášel na Institutu základů vzdělanosti UK, kde mimo jiné vedl kurz kreativního psaní.

Jaroslav Vávra

Jaroslav Raimund Vávra byl český prozaik, scénárista a cestovatel. Vyučil se zubním technikem, od r. 1924 úředník a nakladatelský redaktor v Praze. Od r. 1945 do r. 1969 pracovník Čs. státního filmu, naposledy jako knihovník na Barrandově. Bratr režiséra Otakara Vávry. Cestovatel, hlavně po severní Africe. Psal také pod pseudonymem J. R. Cekota. Publikoval řadu cestopisných knih, z jeho románů je nejznámější sociální román z afrického prostředí Ahmed má hlad , napsal také životopis vynálezce Božka Posel úsvitu.

Jaromír Vraštil

Jaromír Vraštil byl český malíř, řezbář, grafik a ilustrátor. Ilustrování knih se začal amatérsky věnovat již během svého studia na plzeňském gymnáziu. Vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze u Františka Muziky, od roku 1949 pracoval jako samostatný výtvarník a ilustrátor dětské literatury. Zaměřoval se zejména na dobrodružnou literaturu vydávanou Státním nakladatelstvím dětské knihy, kde mezi jím ilustrované autory patřil například Bohumil Říha, Jules Verne, Zane Grey, Joseph Altsheler, Fritz Steuben, James Fenimore Cooper a další autoři. K románům Julese Verna zpracoval i obrazové mapy, které později vytvářel i pro díla dalších autorů, těchto map vytvořil několik desítek. Používal svoji vlastní výtvarnou techniku, kdy se snažil napodobit staré xylografie. Dnes je jeho dílo považováno za českou klasiku ilustrace dobrodružné literatury pro děti a mládež. Své práce zveřejňoval také v časopisech pro děti a mládež Mateřídouška, Pionýr, Ohníček a ABC. Kromě ilustrování dobrodružné literatury se věnoval i odborné práci pro Náprstkovo muzeum, kdy coby znalec indiánských kultur ilustroval odborné dílo Václava Šolce – publikace Nejstarší Američané. Kromě výtvarné činnosti se také aktivně věnoval boxu, trampingu, řezbářství a sběratelství ručních zbraní. Zemřel náhle následkem nešťastné náhody, kdy se sám smrtelně zranil jednou zbraní ze své sbírky. Jeho předčasná smrt byla označena jako sebevražda . Přesné okolnosti jeho skonu nebyly nikdy zcela spolehlivě vyjasněny a jsou dodnes předmětem různých spekulací.

Jaromír Vomáčka

Jana Vacková

Narozena 9.6.1960 v Plzni. Kreslířka, autorka dekorativní tvorby, kulis, ilustrátorka.

Jan Vlk

Jan Vlk byl český právník, notář, buditel a básník. Narodil se v Telči, studoval v Jihlavě, Brně a pak právnickou fakultu olomoucké univerzity. Během studií v Olomouci se začal podílet na českém vlasteneckém hnutí, podílel se na založení Slovanské lípy, prvního českého politického spolku na Moravě. Účastnil se také bojů v Praze během revolučního roku 1848. Po rozpuštění Slovanské lípy během Bachova absolutismu jeho vlastenecká a politická činnost na čas ustala. Do roku 1850 působil jako právní koncipient u Aloise Pražáka v Brně. Po složení soudcovské zkoušky se stal auskultantem u soudu v Novém Jičíně, pak působil také v Hranicích, Těšíně, Varíně, Bratislavě, Zlatých Moravcích, Skalici a v Trenčíně. Po zrušení c. k. soudů v Uhrách byl v roce 1861 jmenován notářem ve Znojmě, kde u něj jako koncipient pracoval Jaroslav Palliardi. V roce 1867 dvakrát neúspěšně kandidoval do Moravského zemského sněmu za venkovské obce Znojemska, ale pokaždé jej porazil Johann Fux. Ve Znojmě začal působit jako národní buditel. V místním převážně německém prostředí prosazoval zájmy Čechů. V roce 1868, u příležitosti 70. narozenin Františka Palackého inicioval první moravský tábor lidu v Kravsku, první veřejné vystoupení Čechů na Znojemsku. Inicioval také vznik Vzájemné záložny, českého peněžního ústavu, a byl předsedou Znojemské matice školské. V roce 1870 stál u zrodu Besedy Znojemské, stal se jejím předsedou, kterým byl až do své smrti. V rámci Besedy působil jako herec a dramaturg, na divadlo přispíval i finančně. Skladbě básní se začal věnovat v roce 1848. Psal milostnou lyriku s motivy národního obětování a nadšení. Jeho nejznámější báseň Přijde jaro, přijde byla později zhudebněna Arnoštem Förchtgottem. V letech 1852–1853 se poezii přestal věnovat a napsal dvě právnická díla. Zemřel 31. července 1896 v Liliendorfu u Vranova nad Dyjí. Jeho pohřeb na hřbitově ve Znojmě ...

Jan Vitoň

VITOŇ, Jan, PhDr. Působí na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, na Zdravotně sociální fakultě. Zaměření obecně vědní / Dějiny Etnografie, folkloristika a etnologie Kultura Literární věda Literární věda - Literární historie Literární věda - Literární komparatistika Literární věda - Literární kritika Etnografie, folkloristika a etnologie - Poláci Dějiny - Polsko Jazykověda - polština Jazykověda - Translatologie Zaměření geografické Polonistika - Dějiny Polonistika - Etnografie, folkloristika a etnologie Polonistika - Jazykověda Polonistika - Kultura Specializace v rámci slavistiky - dějiny polské literatury - teorie a praxe přkladu z polštiny do češtiny

Ida Vaculková

Narozena 8. 3. 1920 v Uherském Hradišti, zemřela 16. 10. 2003 v Uherském Hradišti. Keramička, malířka.

Helena Vrábková

Narozena 12.5.1958 ve Strakonicích. Novinářka, spisovatelka. Zabývá se astrologií, horoskopy a vykládáním tarotu.

Hanna Vollrath

Německá historička, vysokoškolská pedagožka, specializace na dějiny středověku.

František Vosmík

Narozen 25. 11. 1935 v Charvartcích. MUDr., DrSc., profesor dermatovenerologie , významný histopatolog. Působí jako vedoucí doškolovacícho institutu pro dermatologii, přednosta II. dermatovenerologické kliniky 1. LF UK v Praze. Zajímá se o lymfomy, maligní melanom, imunofluorescenci, autoimunní choroby.

Frantisek Vitek

František Vítek je bývalý československý, resp. český dostihový jezdec, dvojnásobný vítěz Velké pardubické a dostihový trenér. Mládí Mladí strávil v rodných Puchlovicich. Jeho rodiče vlastnili 14 ha půdy. Přezdívalo se jim Vítek chalupský, protože v obci bylo Vítků povíce. Na měšťanku chodil do Libčan. Zde často hrávali fotbal. 20.10.1946 poprvé viděl na vlastní oči Velkou Pardubickou. Ten rok vyhral Miloš Svoboda s Titanem. V roce 1953, kdy František chodil do 9.třídy, se doma rozhodovalo, kam půjde dál. Nakonec nastoupil na nově otevřenou Učňovskou školu zemědělskou. V letech 1953–1955 se učil u trenéra Karla Truhláře na Učňovské škole zemědělské obor ošetřovatel dostihových koní a jezdec z povolání. Účni byli ubytováni v Trnové. Zde také probíhala zejména výuka teorie. Praktická část výuky se konala převážně ve Velké Chuchli. V letech 1963–1965 dálkově studoval střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Vojna Narukoval 1.11.1957. Ke stejnému útvaru byl přidělen i jeho nejlepší kamarád Miroslav Janáček. Sloužil 2 roky na tzv. Čaře, což byla hranice mezi Československem a Rakouskem. Mimo jiné tu měli za úkol ošetřovat koně. Dotáhl to na desátníka. U roty měl funkci velitele jezdeckého roje. Kromě vojáků svého družstva měl pod sebou i 4 jezdecké a 2 tažné koně. František Vítek startoval ve Velké pardubické šestkrát, z toho dvakrát tento dostih vyhrál, a to 74. ročník 13. října 1963 s 12letým hnědákem Koran a 76. ročník 10. října 1965 se sedmiletou hnědkou Mocná . Trenérem se stal ve 30 letech. Na trenéry už se žádná hmotnostní omezení nevztahují a tak se mohl věnovat rovinovým dostihům, když už v jezdecké části své kariéry to nebylo možné. V letech 1974–1991 spolupracoval s Vlastimilem Smolíkem. Trenérství „pověsil na hřebík“ v roce 2006....

Frank Valdor

Ferdinand Vaněk

Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.

F. P Vožický

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Eva Veškrnová

* 18. 5. 1948 herečka. Sestra Dagmar. Působila v ND Brno. 1987: přežila klinickou smrt a ukončila hereckou kariéru. Stala sa vegetariánkou.

Denisa Vostrá

Mgr. Ing. Denisa Vostrá 1980—1984 Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1985—1990 VŠCHT Praha, obor Chemické inženýrství 1990—1997 FF UK Praha, obor Japanologie 1994—1995 studijní pobyt v Paříži od 1997 překlady z japonštiny a z angličtiny, publikační a redakční činnost 2001—2007 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny od 2001 práce na didaktických materiálech, výuka japonštiny od 2003 spolupráce s Výzkumným ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU apod.) 2004—2007 testování vytvořené metodiky výuky japonštiny v praxi, tvorba učebnice od 2006 výuka japonštiny v dětských kurzech, tvorba metodiky pro děti od září 2009 doktorské studium na DAMU, Praha, obor Teorie a praxe divadelní tvorby od září 2009 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny 2009—2010 výuka předmětu Úvod do japanistiky na Masarykově univerzitě v Brně od října 2010 výuka japonštiny na Metropolitní univerzitě v Praze

Dechová Hudba Antonína Votavy

Bohumil Vančura

Bohumil Vančura je český malíř, grafik, typograf a ilustrátor. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru užité malby, absolvoval u profesora Emila Filly. Věnoval se realistické malované ilustraci, a proto byl vyhledávaným ilustrátorem vědecké, zvláště přírodovědecké literatury. K jeho dodnes nejvydávanějším knihám ilustrací patří atlasy Houby, Motýli nebo Léčivé rostliny. Spolupracoval často s nakladatelstvím Artia, takže jeho tituly vycházely v různých jazykových mutacích. Dále se věnoval grafické úpravě knih a typografii, zejména spolupracoval s nakladatelstvími Orbis, Odeon, Československý spisovatel a Academia.

Ashlee Vance

Ashlee Vance je americký sloupkař a autor. Je známý biografickou knihou o Elonu Muskovi, která vyšla v roce 2015. Nejdříve byl znám tím, že psal do periodika The Register, pak se přesunu do The New York Times a poté Bloomberg Businessweek. Pokryl firmy jako IBM, HP, Intel a Dell a též píše o různých technologiích např. o robotech, samohybech Segway či programovacím jazyce R. V roce 2007 napsal knihu "Geek Silicon Valley" o historii Silicon Valley. V roce 2015 vydal biografii Elona Muska. Jeho příspěvky se objevují v mediích jako The Economist, Chicago Tribune, CNN.com, The Globe, Mail, the International Herald Tribune, CNET.

Antonín Vančura

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Alberto Villoldo

Psycholog a lékařský antropolog. Je autorem publikací ohledně šamanského a mimosmyslového léčení psychických problémů a poruch. Když mu bylo něco přes dvacet let, stal se Alberto Villoldo nejmladším klinickým profesorem na univerzitě San Francisco State University. Měl na starosti laboratoř biologické samoregulace, kde studoval, jak by energetická medicína mohla měnit chemické procesy v mozku. Jednoho dne mu při práci v laboratoři došlo, že jeho výzkum by se měl zaměřit na celkový pohled místo na detaily – zjistil, že se na svět díval nesprávnou stranou mikroskopu. Potřeboval najít systém, který by zohlednil širší pohled na zdraví než jen to, co se odehrává v neuronové síti v mozku. Alberto pak vyměnil laboratoř za pohorky a letenku do Amazonie – rozhodnutý učit se od výzkumníků, jejichž vize nebyla limitována čočkou mikroskopu, od lidí, jejichž moudrost zahrnovala něco víc než jen tento měřitelný, materiální svět, o kterém ho učili, že to je ta JEDINÁ realita. Objevil, že v Andách a Amazonii žila celá řada mudrců nebo „Strážců Země“, kteří si pamatovali starobylé techniky. Alberto cestoval až do těch nejzapadlejších vesniček a osad a setkával se s ohromným množstvím léčitelů a léčitelek. Nedostatek písemných zápisů těchto tradičních znalostí vedl k tomu, že každá vesnice obohatila dochované praktiky léčení svým vlastním, specifickým stylem a přístupem. Alberto u léčitelů z džungle studoval více než 10 let.

Zdeněk Vysloužil

Autor prací z oblasti strojnictví.

Zdeněk Vrbenský

Narozen 8. 6. 1945. Konstruktér a technolog. Hráč a trenér volejbalu. Spoluautor jubilejních volejbalových almanachů a autor odborných časopiseckých a webových článků.

Zdeněk Vančura

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Zdeněk Vágner

Vyučený elektrikář. Poprvé se dostává do Afriky v roce 1970 jako pomocník otce při odchytu a transportech zvířat do tehdejšího Československa. Postupně účastník dalších pěti expedic. V období 1981 - 1983 působí přes Polytechnu u jedné holandské firmy specializované na odchyt a přepravu divokých zvířat. V letech 1984 - 1986 pracuje v Namibii. V roce 1987 se natrvalo usazuje v Tanzánii a začíná se živit jako profesionální doprovod zahraničních lovců. Dosud napsal: Kimuri , Africké safari, Lví píseň a Sloní píseň.

Vlastimil Víšek

Narozen 19. 8. 1928 v Čáslavi , zemřel 28. 1. 2013. Prof. MUDr., DrSc., internista, patolog .

Vladimír Vonka

Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.

Vladimír Vogeltanz

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Věra Vášová

Narozena 4.10.1879 v Praze, zemřela 12.11.1963 v Novém Městě na Moravě. Beletristka.

Věnceslava Väterová

Narozena 17.8.1939 v Bylanech. Pedagožka, autorka učebnic, didaktických a metodických materiálů k výuce matematiky.

Václav Vratislav z Mitrovic

Václav Vratislav z Mitrovic byl český šlechtic , známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království. Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově a jeho ženy Kateřiny z Běšin . Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa a Jiřího , se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě . Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Oženil se s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub , jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později s...

Václav Votruba

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Václav Veselý

Narozen 6. 5. 1911 v Hamburgu , zemřel 1997. Chemický technolog, zabýval se problematikou tuhých paliv a atomové energie.

Václav Vašek

Sloužil ve vysoké funkci u stíhacího letectva. 22. února 1994 vykonal poslední let jako vojenský pilot a krátce na to se mu uzavřela jedna jeho životní a profesní etapa vojenského pilota. V té době na postu náčelníka odboru bojové přípravy letectva GŠ AČ a odešel jako plukovník do zálohy. Následovala další profesní více než patnáctiletá etapa civilního dopravního pilota-kapitána. Jeho další působení opět souvisí s letectvím a může zde uplatnit zkušenosti v míře vrchovaté. Zastává funkci inspektora bezpečnosti na Úřadu civilního letectví..

Timotheus Vodička

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

The Ventures

The Ventures je americká instrumentální rocková skupina, která vznikla v roce 1958 v Tacomě ve státě Washington. Skupina, kterou vytvořili Don Wilson a Bob Bogle, je široce uznávaná pro svůj vliv na styl surfové hudby, přestože nepochází z tradiční surfařské oblasti. Proslavili se hitem "Walk, Don't Run" z roku 1960 a jsou známí svým inovativním používáním kytarových efektů a nahrávacích technik. The Ventures ' hudba často obsahovala melodické kytarové linky a sevřené aranže, což jim pomohlo stát se jednou z nejprodávanějších instrumentálních kapel všech dob.

Stanislav Vodinský

Narozen v březnu 1925. Redaktor, publikace o rybách.

Stanislav Valášek

Narozen 1.10.1921 v Praze. Ilustrátor, grafik.

Slavomil Vencl

Narozen 18. 10. 1936 v Dlouhé Třebové, zemřel 23. 6. 2019. Doc. PhDr., CSc., archeolog, pedagog, sběratel umění, redaktor. Práce z oboru, publikovány též časopisecky, také práce z oboru exlibris.

Sára Vůchová

Sára Vůchová je amatérská spisovatelka, velká fanynka hudebního divadla a fakt temná duše s romantickým srdcem a zvláštním smyslem pro humor.

Ryan Ver Berkmoes

Autor turistických průvodců. Napsal více než 110 příruček pro Lonely Planet.

Radka Vyskočilová

Odborná redaktorka nakladatelství Masarykovy univerzity v Brně s ediční agendou např. pro filozofickou, lékařskou či pedagogickou fakultu. Spoluautorka textů a koncepce odborné publikace zaměřené na autory, kteří v komunistickém režimu nesměli odborně publikovat v nakladatelství Masarykovy univerzity.

Petra Voráčová

Mgr., středoškolská pedagožka, publikace v oboru ošetřovatelství .

Petr Vopěnka

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Petr Vokáč

Narozen 1972. Historik, věnuje se náboženství starých Slovanů a období středověku v Čechách.

Petr Vavřín

Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc. je vysokoškolský profesor, rektor v letech 1994–2000 a současný emeritní rektor Vysokého učení technického v Brně . V roce 1960 absolvoval Fakultu elektrotechniky Českého vysokého učení technického v Praze, obor řídící technika. O čtrnáct let později habilitoval na VUT, kde byl také jmenován v roce 1991 profesorem Technické kybernetiky. Od roku 1961 pracuje na Ústavu automatizace Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, v letech 1992–2005 tento ústav také vedl. V letech 1991–1994 byl prorektorem VUT pro zahraniční styky VUT, kde se mimo jiné zasadil o vybudování Českého technologického parku v kampusu Pod Palackého vrchem. Obdržel zlatou medaili Masarykovy univerzity a také medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za organizátorskou a koncepční práci ve prospěch českého vysokého šškolství.

Petr Vávra

Překladatel z angličtiny.