Výpis všech autorů

Jindřich Vodák

Jindřich Vodák , literární a divadelní kritik, překladatel, středoškolský učitel, ministerský úředník. Po maturitě na Prvním českém reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze pokračoval studiem romanistiky, germanistiky a bohemistiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po sedmi semestrech však studia zanechal. Nejprve v letech 1891-1894 působil v redakci Ottova slovníku naučného, kde psal a posléze též redigoval literárněvědná hesla, zejména z frankofonní oblasti. Od roku 1894 vyučoval francouzštinu a němčinu na středních školách v Kutné Hoře, Hradci Králové, Lounech . Po sňatku s Antonínou Vodákovou, roz. Dobšovou , se v srpnu 1899 vrátil do Prahy. Vedle své učitelské profese na žižkovské reálce se od ledna 1899 doživotně věnoval soustavné žurnalistické činnosti. Po vzniku ČSR byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde byl odborovým a později ministerským radou pro oblast divadla a literatury. I po odchodu do penze působil nadále jako ministerský referent a odborný poradce. V roce 1929 obdržel čestný doktorát filozofie Komenského univerzity v Bratislavě. Byl činný jako literární a divadelní kritik v Literárních listech, Nivě, Rozhledech. Od roku 1898 v dalších periodikách: Čas, Lidové noviny, Rozvoj, později kulturním referentem Českého slova. V roce 1908 spolu s Josefem Svatoplukem Macharem redigoval literární časopis Novina, v letech 1920–1922 redigoval týdeník Jeviště. Všude uveřejňoval obsažné a břitké kritiky, někdy pod zkratkou v. d. Přeložil do češtiny několik románů francouzských autorů. Po jeho úmrtí manželka Antonína uspořádala žurnalistickou pozůstalost, pod editorským vedením Josefa Trägera a Alberta Pražáka vyšlo v letech 1941-1953 pět svazků Vodáko...

Jaroslav Vinař

Narozen 25.8.1921 v Semíni. RNDr., geograf, autor map.

Jan Voldán

Autor špionážních románů.

Jan Vojtěch

Jan Vojtěch byl český matematik a pedagog. Narodil se v kyjovském domě č. 26 v rodině bednáře Eduarda Vojtěcha a jeho manželky Anežky, rozené Seidlové. V letech 1890–1898 absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti. V roce 1898 byl přijat ke studiu matematiky na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Zde také 13. prosince 1902 promoval a o dva dny později vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky. Ještě před ukončením svého studia  působil na střední škole v Praze. Později suploval v Olomouci a definitivní místo získal poté v Lipníku nad Bečvou. Odtud přešel v roce 1907 na nově zřízenou II. českou státní reálku do Brna , kde působil deset let. V srpnu roku 1909 se habilitoval na České vysoké škole technické v Brně pro matematiku. Později se stal honorovaným docentem základů matematiky pro posluchače chemie. V roce 1915 byl jmenován titulárním, v únoru 1918 mimořádným a v lednu roku 1920 řádným profesorem matematiky na České vysoké škole technické v Brně. V roce 1923 přešel na České vysoké učení technické v Praze, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1949. Profesor Jan Vojtěch byl členem mnoha vědeckých spolků; například byl členem Královské české společnosti nauk a Jednoty českých matematiků a fyziků, kde byl roku 1940 zvolen čestným členem. Své učitelské zkušenosti ze středních i vysokých škol zúročil Jan Vojtěch při vytvoření řady středoškolských a vysokoškolských učebnic jako například učebnice geometrie pro vyšší třídy středních škol a učebnici Matematika pro nejvyšší třídy gymnázií a reálek, kterou napsal společně s Bohumilem Bydžovským. Velmi známá byla i vysokoškolská učebnice Základy matematiky ke studiu věd přírodních a technických, která vyšla v sedmi vydáních v letech 1916–1946. V roce 1926 byla tato učebnice doplněna o Přehled vyšší matematiky. Jan Vojtěch se ve své odborné práci věnoval teorii transformací, teorii rovinných ...

Jan Vojáček

Vystudoval dnešní 1. lékařskou fakultu Karlovy University, 1999 jmenován profesorem pro obor vnitřní nemoci, specializuje se na kardiologii, intervenční metody a krevní srážlivost, 1996 Fellow of the European Society of Cardiology . 2002 Fellow of the American College of Cardiology , 2004-2014 přednosta 1. interní kardioangiologická kliniky LF UK a FN Hradec Králové, publikuje v domácích i zahraničních časopisech, autor 7 monografií , 5 kapitol v monografiích, spoluautor 2 skript a dvou vydání učebnice Klener - Vnitřního lékařství , Bureš - Vnitřního lékařství a dvou vydání učebnice Kardiologie pro sestry na jednotkách intenzivní péče, spoluautor knihy Intenzivní medicina na principech vnitřního lékařství.

Hela Volanská

Hela Volanská, vlastním jménem Friedmanová - †23.12. 1996 v Praze), lékařka, slovenská prozaička, byla autorkou reportáží, literatury faktu i prózy o partyzánském boji. Narodila se v chudé židovské rodině. Vystudovala medicínu na UK v Bratislavě. Za 2. světová války byla internována v koncentračním táboře v Novákách. Odtud utekla a aktivně se zúčastnila Slovenského národního povstání. Od roku 1946 žila v Praze, svá díla však psala slovensky. V sedmdesátých letech se otevřeně postavila proti normalizačnímu procesu, proto byla v roce 1971 vyloučena ze Svazu slovenských spisovatelů. Publikovat mohla až po roce 1989.

Delphine de Vigan

Delphine de Vigan je francouzská spisovatelka. Delphine de Vigan psala své první čtyři romány po nocích, protože ve dne pracovala pro společnost v Alfortville, která se zabývala průzkumem veřejného mínění. Její první publikovaná práce Jours sans faim vyšla pod pseudonymem Lou Delvig, ale od té doby psala pod svým vlastním jménem. Její průlomovou prací byla No et moi , která v roce 2009 získala Mezinárodní cenu Rotary a prestižní francouzskou cenu Prix des libraires. Román byl přeložen do dvaceti jazyků a v roce 2010 byl zfilmován režisérem Zabou Breitmanem . Po úspěchu této knihy se začala věnovat pouze literatuře. V roce 2011 vydala román Rien ne s'oppose à la nuit , který pojednává o rodině vyrovnávající se s bipolární poruchou ženy. Tato kniha získala několik francouzských literárních cen, včetně ceny Prix du roman Fnac, ceny Roman France Télévisions, Grand prix des lectrices de Elle a Prix Renaudot des lycéens. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delphine de Vigan na anglické Wikipedii.

Čestmír Vejdělek

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.

Vladimir Vysockij

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Tvrtko Vujity

Tvrtko Vujity je maďarský spisovatel. Jeho otec byl horník, matka učitelka na vesnické škole. Díky náhodě se ve svých devatenácti letech stal válečným zpravodajem poté, co se ocitl v obklíčení během války v bývalé Jugoslávii, v Sarajevu. Vystudoval novinařinu na univerzitě v Miami ve Spojených státech. Je nositelem mnoha novinářských ocenění, v Maďarsku obdržel za svou práci Pulitzerovu pamětní cenu, v roce 2001 státní vyznamenání, kříž za zásluhy a pomoc poskytnutou při převozu posledního válečného zajatce ze Sovětského svazu do jeho vlasti. Pravidelně přednáší na maďarských i zahraničních univerzitách. V maďarské televizi tv2 má vlastní program s názvem pekelné příběhy, v němž své reportáže komentuje naživo. Je ženatý. Jeho žena Gyöngyi je bývalá hráčka maďarské basketbalové reprezentace. Mají spolu tři syny a žijí v Budapešti. Specializuje se na ohrožené kraje a oblasti. Zajímá se o nevšední osudy lidí často na okraji společnosti. Jeho knihy dosáhly nákladů více než půl miliónu výtisků a staly se bestsellery nejen v Maďarsku, ale i v mnoha dalších zemích.

Simona Votyová

Simona Votyová je spisovatelka, novinářka. Několik let působila v televizi Prima jako reportérka krimi ve hlavním zpravodajství. Poté nastoupila do neziskového sektoru v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Stala se PR manažerkou v asociaci pomáhající lidem s autismem APLA . Pravidelně přispívala do několika časopisů, např. Žena a život, a měla vlastní blog na serveru Proženy.cz, který se jmenoval „14 000 dní do smrti“. Také se podílela na několika dokumentech . V letech 2016–2018 natáčela reportáže pro Českou televizi do pořadu Gejzír. Podle její první knížky vznikl dětský muzikál Bílý dalmatin, který hrálo několik let divadlo Kalich pod režií Mirjam Landa. Je autorkou dětské populární kapely Čiperkové, která ji vedle psaní knih v současné době zaměstnává. Na motivy jejího románu Provařená se bude v roce 2019–2020 natáčet film. Má dvě děti – Sabinu a Matěje. Žije za Prahou v malé vesnici. Svého biologického otce našla teprve před několika lety díky Facebooku. Její příbuzný je spisovatel Jaroslav Vejvoda a již zesnulý scenárista Věroslav Trnka .

Simon Vestdijk

Simon Vestdijk byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel. Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny. V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“

Pavel Vlček

Pavel Vlček je český historik umění specializující se zejména na dějiny architektury. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Studia ukončil v roce 1974 obhajobou práce Francesco Caratti. V témže roce po složení rigorózní zkoušky získal titul PhDr. Poté pracoval v různých zaměstnáních v památkové péči a v muzeích . Od roku 1981 pracoval jako samostatný historik umění Pražského střediska památkové péče. V letech 1988–1992 pracoval jako projektant, později vedoucí projektant ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů . Od roku 1992 působí jako vysokoškolský pedagog, později docent na Fakultě architektury ČVUT v Praze, od roku 2010 profesor pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Na částečný úvazek pracuje od roku 1992 i jako vědecký pracovník v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Miloslav Valouch

Narozen 20.8.1878 v Lazcích u Olomouce, zemřel 11.6.1952 v Praze. PhDr., státní úředník v Praze, matematik. Práce v oboru.

Marta Vencovská

Autorka česko-ruského slovníku.

Marie Vítková

Marie Vítková byla česká pedagožka, odborná spisovatelka a redaktorka. Rodiče Marie byli Arnošt Vítek tajemník na okresním zastupitelství v Náchodě a Marie Vítková-Řezníčková , svatbu měli 22. srpna 1865. Marie měla šest sourozenců, byli to: Jan Vítek , Hedvika Vítková , Arnošt Vítek , JUDr. Otto Vítek , Františka Vítková a JUDr. Jaroslav Vítek . Marie Vítková byla učitelkou domácích nauk, autorkou učebnic, redaktorkou Časopisu učitelek , jako redaktorka spolupracovala v Pedagogických rozhledech a v časopisu Komenský. Z katolické církve vystoupila 13. 10. 1920. Žila v Praze VII 839, na adrese V Zátiší 16.

Lukáš Vavrečka

Narozen 2. 3. 1987 v Lounech. Žije a studuje v Humpolci. Publikuje v Listech Vysočiny. Spisovatel a básník, píše hry, povídky, detektivky.

Lucie Víchová

Narozena 1979. Mgr., pedagožka, zaměřená též na volnočasové aktivity dětí.

Lenka Vachalovská

Narozena 31. 5. 1961. PhDr., CSc., učitelka němčiny a ruštiny, autorka učebnic německého jazyka, překladů z němčiny.

Karol Vaculík

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Jiří Voldán

Narozen 20.3.1901 v Praze, zemřel 5.10.1985 v Praze. Herec, novinář, prozaik, kabaretiér, hudební skladatel a textař písní, překladatel z ruštiny.

Jean Van Hamme

Narozen 16. 1. 1939 v Bruselu, belgický scénárista.

Jaromír Veber

Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc. Absolvent Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze, docent v oboru ekonomika průmyslu , docent v oboru podnikové hospodářství . V roce 2002 byl jmenován profesorem. Od roku 1994 je vedoucím katedry managementu, od roku 2006 je děkanem Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Odborně se zaměřuje na produktový a provozní management, management kvality a environmentu, prosperitu a výkonnost organizací, krizové řízení. Je manažerem kvality , absolventem tréninkového kurzu pro experty-hodnotitele modelu EFQM . Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací, například Management - základy, prosperita, globalizace , Management kvality, environmentu a bezpečnosti , Řízení jakosti a ochrana spotřebitele , řady vysokoškolských skript, řady vysokoškolských skript, více než sta odborných statí atd. Působí také jako poradce pro zavádění systé mů managementu kvality a environmentu .

Jan Volný

Narozen 12.9.1886 v Lukavci ve Slezsku, zemřel 5.1.1955. PhDr., středoškolský profesor, filolog, dialektolog, německo-český slovník a naopak a učebnice němčiny.

Jack Vance

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Irena Vaverková

Autorka učebnic němčiny.

Inna Veselá

Narozena 1933, zemřela 1976. Práce z oboru šachu, překlad z ruštiny.

František Jan Vavák

František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...

Felix Vodička

Felix Vodička byl český literární historik a univerzitní profesor dějin české literatury. Od 40. let se podílel na činnosti Pražského lingvistického kroužku. V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV. Působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, jehož byl v letech 1968 až 1970 ředitelem. V roce 1970 nuceně odešel do výslužby. Felix Vodička je považován za přední osobnost českého strukturalismu 60. let 20. století. Ve studii Literární historie, její problémy a úkoly zformuloval strukturální koncepci literárněhistorické práce. Usiloval zejména o uplatnění teoretických kategorií na literárněhistorickou problematiku a přispěl k založení teorie literárněkritické recepce. V roce 1969 obdržel Řád práce. V témže roce byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Emil Votoček

Emil Votoček byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební. Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život. V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle. S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek. Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracova...

Dalibor Vácha

Dalibor Vácha je český historik a spisovatel historických a fantasy románů. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity roku 2012 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě téže univerzity. Zabývá se dějinami velkých válek 20. století, problematikou československých legií v Rusku a meziválečnými dějinami Československa. Váchův debut Červenobílá obdržel Literární cenu Knižního klubu.

Cecily Von Ziegesar

Cecily von Ziegesarová sama navštěvovala jednu z elitních středních škol na newyorském Manhattanu, a tak má mnoho příhod z knih řady Gossip Girl a To je ona reálný základ v jejích zážitcích. Po maturitě nastoupila na vysokou školu Colby College ve státě Maine, kde se věnovala umění. Po dokončení studia odešla pracovat do rozhlasu v Budapešti, odkud se po roce vrátila do Spojených států a nastoupila na Arizonskou univerzitu ke studiu uměleckého psaní. Poté se přestěhovala do Londýna, kde pracovala ve vydavatelství. Když se i odtud vrátila domů, našla práci ve společnosti zabývající se balením knih a právě zde ji napadla myšlenka začít se psaním první knížky nesoucí titul Gossip Girl. V současné době se plně věnuje psaní dalších dílů této úspěšné řady, kterou rozšířila o další úspěšnou sérii To je ona. Americká společnost CW natočila televizní seriál Gossip Girl a v Americe se vysílá od poloviny září 2007.

Boris Valníček

Boris Valníček  je český astrofyzik, astronom, vědec, popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, zakladatel a lídr československého kosmického výzkumu a československé rentgenové astronomie a nositel řady státních a rezortních vyznamenání a veterán odboje druhé světové války. Boris Valníček se narodil 11. dubna 1927 v Jičíně v tehdejším Československu. Jeho otec Jan Valníček byl bývalý československý legionář, který působil v Rusku a povolání vojáka se věnoval i po konci první světové války, kdy kolem roku 1930 nastoupil službu ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Rodina se poté odstěhovala do Prahy, kde Boris maturoval na Reálném gymnáziu v Karlíně a v období druhé světové války, mezi léty 1943 až 1945, působil v domácím odboji ve skupině Předvoj. Mezi léty 1946-1950 vystudoval meteorologii a experimentální fyziku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V roce 1950 nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV, kde se původně zabýval meteorologií a dlouhodobými změnami počasí, nicméně posléze se začal zabývat prací v oblasti sluneční fyziky a v roce 1953 obhájil disertační práci na téma slunečních vlivů v meteorologii. V rámci svého výzkumu se zabýval také vývojem přístrojové techniky pro pozorování Slunce. Po založení organizace INTERKOSMOS v roce 1967 vedl práce na přípravě československých kosmických experimentů jako vedoucí oddělení kosmického výzkumu Astronomického ústavu ČSAV. V roce 1984 získal vědeckou hodnost doktora matematicko-fyzikálních věd. Od roku 1992 je v důchodu. Boris Valníček působil v Astronomickém ústavu ČSAV, kde dlouhá léta působil jako vedoucí skupiny kosmického výzkumu a je autorem více než 130 vědeckých a odborných publikací. Mezi jeho největší profesní úspěchy patří vedení, organizace a koordinace československého podílu na vesmírném programu Interkosmos, jehož náplní byl astronomický...

Anatolij Kornel'jevič Vinogradov

Ruský spisovatel a literární historik.

Alfred de Vigny

Alfred Victor, hrabě de Vigny byl francouzský romantický spisovatel, básník a dramatik. Do francouzské literatury vnesl tón romantického pesimismu a úzkosti z „Boží nepřítomnosti“. Pocházel ze šlechtické rodiny, do jejichž osudů zasáhla revoluce. Svoje dětství a rané mládí strávil v Paříži, zčásti v nynějším Elysejském paláci, který byl tehdy nájemním domem. Navštěvoval Lycée Bonaparte a snil o vojenské kariéře. V roce 1814 vstoupil do služeb Ludvíka XVIII., vracejícího se do Francie z anglického exilu, a následoval ho do Bruselu, když na sto dní na sebe strhl vládu Napoleon Bonaparte . Po Napoleonově definitivní porážce vystřídal řadu posádek, kde pokračoval v budování své vojenské kariéry, často se ale zdržoval v Paříži. První básně uveřejňuje v roce 1817 a o pět let později vychází jeho první básnická sbírka Poèmes. V roce 1825 se žení s bohatou Angličankou a nechává se odeslat na dovolenou, aby se mohl cele věnovat básnické tvorbě. Vojenskou službu opouští definitivně v roce 1827. V roce 1826 vydává svazek Poèmes antiques et modernes s básní Le Cor , která líčí Rolandovu hrdinnou smrt. Téhož roku mu vychází historický román „Cinq Mars“. V letech 1827–1829 pracuje na překladech Shakespearových děl Romeo a Julie, Othello a Kupec benátský.

Alena Vlčková

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.

Zdeněk Vošický

Narozen 1949. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce přírodních věd.

Zdeněk Jizera Vonásek

Vladimír Venclík

Autor učebnic mechaniky.

Vít Voženílek

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Victor Wolfgang Von Hagen

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Věra Vávrová

Publikace v oborech Ekonomie, Řízení, správa a administrativa.

Slavomil Vencl

Narozen 18. 10. 1936 v Dlouhé Třebové, zemřel 23. 6. 2019. Doc. PhDr., CSc., archeolog, pedagog, sběratel umění, redaktor. Práce z oboru, publikovány též časopisecky, také práce z oboru exlibris.

S Valášek

Rudolf Vlasák

Narozen 18.6.1888 v Praze, zemřel 4.6.1938 v Kolíně. Telegrafní zřízenec, legionářský spisovatel, prozaik, knihy pro děti, frašky a hry. Absolvent poddůstojnické školy rakouské armády. V 1. světové válce nasazen od počátku na ruské frontě. Do zajetí se dostal již v r. 1915. Do čs. legií se dostal až v r. 1917. Účastník bojů o Vladivostok. Do vlasti se vrátil až v r. 1920 a nastoupil službu u telegrafního pluku v Mladé Boleslavi. V r. 1925 byl penzionován. - Za přechodného pobytu v Praze byl členem redakce Večerníku Práva lidu a spolupracoval s týdeníkem sociálně demokratické strany v Kolíně Středočeské hlasy. - Autor her, frašek, humoresek, povídek a románů z legionářského prostředí. Pro děti napsal např. knihy Dědicové kozácké slávy , Junák Boris , Vánoce sedmé roty , Splněná touha aj.

Petr Vybíral

Narozen 1966 v Jihlavě. Bohemista, pedagog, jazykový redaktor. Zabývá se spisovností, sociolingvistikou, češtinou v médiích, argumentací.

Otakar Vrána

Narozen 18.12.1915 v Kněžmostu u Mnichova Hradiště, zemřel 1.5.1975 v Praze. RNDr., docent ekonomické geografie, publikace z oboru.

Mojmír Vlašín

Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog, aktivista a politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 1990 až 1994 a opět 2002 až 2018 zastupitel města Brna, nestraník za Stranu zelených. Pochází z rodiny normalizačního literárního vědce Štěpána Vlašína. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. Po absolvování školy byl mimo jiné náměstkem ředitele Českého ústavu ochrany přírody. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica , externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody. Je aktivní v řadě nevládních ochranářských a vědeckých organizací, mj. těchto: Ekologický institut Veronica, Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů, Poradní sbor Pálava, nebo Natural Areas Asotiation. Také je jedním ze zakladatelů Česko-nepálské společnosti. Patří mezi členy redakční rady časopisu Sedmá generace. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou. Ve vědecké oblasti se zabývá především ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. Věnuje se preventivní ochraně životního prostředí, začátkem devadesátých let spolu s Alešem Máchalem napsali knížku Desatero domácí ekologie; název této knihy časem zdomácněl a používá se pro dobrovolné a preventivní možnosti ochrany životního prostředí každého jednotlivce. Je autorem řady recesistických divadelních her pro brněnský ekologický institut Veronica. Mojmír Vlašín je ženatý, má dvě dospělé děti . V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Brna, kde pracoval do roku 1994 jako místopředseda komise pro životní prostředí. V roce 2002 byl opět zvolen do zastupitelstva města Brna i do zastupitelstva městské části Brno-Ořešín, kde v letech 2005–2006 vykonával funkci místostarosty. V letech 2004–2008 byl členem zastupitelstva Jihomoravské...

Miroslav Verner

Miroslav Verner je český archeolog a egyptolog, v letech 1975–2000 byl ředitelem Československého, resp. Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze a Káhiře. Specializuje se na archeologii doby stavitelů pyramid zejména v období 5. dynastie, pod jeho vedením probíhal český výzkum v Abúsíru. rozhovory Chrám světa, Academia 2010

Miroslav Váša

Miroslav Váša byl český malíř, grafik a ilustrátor. Věnoval se především knižním ilustracím a návrhům knižních obálek a také užité a propagační grafice.

Martina Vašáková

Narozena 20. 9. 1964 v Praze. Pneumoložka, primářka Pneumologické kliniky 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, náměstkyně ministra zdravotnictví.

Mario Vargas Llosa

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Mallanága Vátsjájana

Mallanága Vátsjájana byl indický mnich a filosof, který žil v období Guptovské říše a který je podle tradice autorem staroindické klasické příručky erotiky Kámasútra. O Vátsjájanově životě není prakticky nic známo.

Ludvík Večeřa

Narodil se roku 1918 ve Velkém Meziříčí, zemřel předčasně v Praze, v roce 1975. Byl vyučeným ovocnářem, ale věnoval se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích především růžím. S obdivuhodnou akribií zkoumal progresivní metody šlechtění a pěstování růží, výsledky své práce průběžně publikoval. Věnoval se testování světového sortimentu a pochopitelně i šlechtění, vytvořil téměř dvacet nových sort, ne u všech stihl, bohužel, osobně dokončit uznávací řízení. Velice záslužná je pak Večeřova činnost na poli organizace odborného života, připomeňme, že byl jedním z hlavních iniciátorů založení našeho Rosa klubu.

Lenka Vybíralová

Narozena 6.2.1954 v Jičíně. Knižní a časopisecké ilustrace pro děti, animované filmy, spolupracuje s nakladatelstvím Albatros.

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Josef Vařeka

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Vaněk

Narodil se dne 6. února 1886 v Bukovině u Hradce Králové a zemřel 9. září 1968 v Chrudimi. Josef Vaněk byl neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor našeho československého zahradnictví, v neposlední řade soudní znalec a autor rady publikaci z oboru zahradnictví a ovocnářství. V tématických článcích poskytoval odborné rady a šířil pěstitelské způsoby a zásady, které platí dodnes. Opomenout nesmíme ani Vaňkovu bohatou odbornou knižní tvorbu. Přátelil se s řadou významných osobností své doby, patřili k nim například bratří Čapkové, Petr Bezruč, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Alberto Vojtech Fric, Alfons Mucha či Josef Lada. Josef Vaněk byl všestranně a nevšedně aktivním člověkem, dokonce ani znárodnění jeho velkozávodu roku 1948 ho neodradilo a dál pokračoval ve své veřejné a osvětové činnosti. Až do svých osmdesátin přednášel po různých koutech naší republiky.

Jitka Vítová

Narozena 1967 v Trutnově. Spisovatelka, autorka knih pro děti.

Jiří Vraný

Narozen 1943. Ing., publikace o historii letectví.