Všichni Autoři a témata

Patrik Ouřednik (19)

Patrik Ouředník, ve francouzském kontextu někdy Patrick , je česky a francouzsky tvořící spisovatel a překladatel, žijící ve Francii. Narodil se v roce 1957 v Praze v rodině lékaře a středoškolské učitelky francouzštiny, Francouzsky italského původu. V 70. letech se podílel na činnosti Jazzové sekce, v roce 1979 podepsal petici VONSu za propuštění politických vězňů v Československu, čímž se mu uzavřel přístup k vysokoškolskému studiu. Vystřídal řadu různých zaměstnání, mj. jako knihkupecký příručí, archivář, skladník, sanitář, listonoš, domácí dělník. Současně se aktivně věnoval šachu. V roce 1984 emigroval do Francie, kde zprvu pracoval jako šachový konzultant, později jako knihovník. Večerně vystudoval francouzskou literaturu, poté jako volný posluchač dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení. V letech 1986–1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky ve čtvrtletníku L'Autre Europe. V roce 1992 podnítil založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde také v letech 1995–2010 přednášel. Česky publikoval literární a společensko-kulturní články ve Svědectví a 150 000 slov, francouzsky přispíval do periodik L'Autre Europe, La Nouvelle alternative, Lettre internationale, Liber, Cadmos aj. Ve Francii také uspořádal několik publikací včetně prvního francouzského sborníku studií o Vladimíru Holanovi . Je lektorem a spoluautorem Slovníku autorů a Slovníku literárních děl v nakladatelství Robert Laffont a autorem hesla „Kultura v Československu“ v Encyclopaedia Universalis . Po roce 1989 publikuje rovněž v českém tisku . V letech 2003 – 2007 vedl v nakladatelství Paseka ediční řadu Smil: jazykem o jazyce. Jako překladatel debutoval v samizdatovém sborníku překladů Borise Viana Kroniky, texty, povídky , který sám uspořádal, a oficiálně r. 1984 ve Světové literatuře texty Jacquese Brela. Vlastní tvorbu začal uveřejňova...

Oscar Collins (29)

Oscar Collins je pseudonym českého autora rodokapsů a westernů.

Orchestr Osvobozeného Divadla (5)

Orchestr Osvobozeného Divadla , často spojovaný s významným českým skladatelem Jaroslavem Ježkem, byl orchestrem avantgardního Osvobozeného divadla, které bylo v meziválečném období předním pražským divadelním hnutím. Osvobozené divadlo bylo známé svými satirickými a politicky vyhrocenými představeními, která často kritizovala tehdejší společenské a politické prostředí. Zásadní roli při formování hudebního stylu souboru sehrál Jaroslav Ježek, který byl od roku 1928 až do své emigrace v roce 1938 hlavním skladatelem divadla. Jeho skladby byly inovativní, mísily prvky jazzu, vážné hudby a modernistických směrů a vytvářely jedinečný zvuk, který se stal synonymem pro inscenace divadla.

Oldřich Šuleř (24)

Oldřich Šuleř byl český spisovatel, dramatik a publicista. Vystupoval také pod literárními pseudonymy Ján Obraz, Jiří Pelíšek, J. Chabala, Jura Machýček, Cyril Krútílek, atd. Studoval na gymnáziu v Opavě a ve Valašském Meziříčí. Jako totálně nasazený pracoval na šachtě a ve zbrojovce. Po skončení druhé světové války vystudoval právnickou fakultu UK . V roce 1949 se zúčastnil celostátní rozhlasové soutěže o nejlepší rozhlasovou hru. Soutěž vyhrál a to rozhodlo o jeho další spisovatelské dráze. Pracoval jako redaktor v rozhlasu, ředitel knihovny, šéfredaktor časopisu Červený květ a předseda ostravské pobočky Obce spisovatelů. Byl čestným občanem města Ostravy.

No Artist (17)

Nikolaj Nikolajevič Nosov (21)

Nikolaj Nikolajevič Nosov byl ruský autor dětských knih. Nejznámějšími jsou knihy o Neználkovi, které byly i několikrát zfilmovány. Narodil se v rodině estrádního umělce. V letech 1927–1929 studoval uměleckou školu v Kyjevě, poté přešel na filmový institut v Moskvě. Po dokončení studia v roce 1932 nastoupil jako režisér kreslených a populárně naučných filmů v Moskvě. Zde pracoval do roku 1951. První povídku publikoval v roce 1938, v následujících letech psal řadu dalších povídek i románů pro děti. V jeho knihách je obvykle hlavní postavou naivní dítě.

Miroslav Slach (20)

Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.

Miloš Skořepa (7)

Publikace z oboru automobilismu, překlad z angličtiny.

Milan Rúfus (24)

Milan Rúfus byl slovenský básník, literární historik, překladatel a esejista. Narodil se v rodině zedníka a vzdělání získal v lidové škole ve svém rodišti, na gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde v roce 1948 úspěšně maturoval. V letech 1948-1952 studoval slovenštinu a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po ukončení vysokoškolských studií zůstal na Filozofické fakultě Univerzity Komenského jako pedagog. Přednášel zde dějiny slovenské a české literatury. V školním roce 1971-1972 působil na univerzitě Instituto Universitario v Neapoli, kde přednášel slovenský jazyk a literaturu. První básně publikoval v časopisech Prameň, Nový rod, Mladá tvorba a Borba. Debutoval básnickou sbírkou Až dozrieme, která znamenala výrazný posun dobového chápání poezie. Jeho tvorbu ovlivnil symbolismus, měl silné sociální cítění a nechal se inspirovat i dílem fotografa M. Martinčeka. Inspiroval se slovenskou lidovou slovesností a díly vícero slovenských malířů. Kromě tvorby pro dospělé se věnoval také psaní knih pro děti a mládež. Svojí tvorbou patří k nejvýraznějším básnickým zjevům. Představil se jako básník s autonomním pohledem na životní a morální hodnoty lidského jednání, na lásku, pravdu, krásu, utrpení i tragiku člověka i světa druhé poloviny 20. století. Velmi vnímavě a citlivě hledá smysl a podstatu lidského života. Hluboko nazřel do jeho starostí, bolestí, nejistot, radosti, štěstí i vzdoru. Je to poezie vysokých ideových, morálních a estetických hodnot zakotvená v mnohorozměrném prostoru lidského světa. Kromě vlastní tvorby též přebásnil Dobšinského prostonárodní pověsti a věnoval se překladům z norštiny, španělštiny, ruštiny a češtiny. Jeho díla vyšla v angličtině, bulharštině, češtině, francouzštině, maďarštině, němčině, norštině, polštině, ruštině, italštině a dalších jazycích. Od roku 2002 vychází ve vydavatelství MilaniuM Souborné dílo Milana Rúfuse (do...

Max Frisch (17)

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Martin Vokurka (22)

Martin Vokurka je český lékař, patologický fyziolog a spisovatel Od září 2020 je děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení Gymnázia Na Zatlance v roce 1981 pokračoval studiem všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1987. V roce 1993 dokončil atestaci z vnitřního lékařství I. stupně, v roce 1997 obhájil kandidátskou práci a obdržel titul kandidáta věd. V roce 2005 pak byl jmenován docentem pro obor patologická fyziologie. V prosinci 2020 byl jmenován profesorem pro obor patologická fyziologie. Od roku 2012 je přednostou Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty. Až do svého zvolení za děkana působil mezi lety 2008 a 2020 jako proděkan 1. LF UK pro teoretickou a preklinickou výuku, v letech 2018 až 2020 byl zároveň statutárním zástupcem děkana. Je autorem či spoluautorem řady učebnic , lékařských slovníků a odborných publikací . Píše i poezii a prózu .

Martin Andersen Nexø (16)

Martin Andersen Nexø, zapisováno také Nexö, vl. jménem Martin Andersen, byl dánský spisovatel později usedlý ve Východním Německu. Ve svém díle se zaměřoval na sociální problémy chudých, jeho nejznámější dílo je Pelle dobyvatel. Psal také knihy pro děti, povídky a je autor pamětí. Martin Andersen se narodil v jedné z nejchudších částí Kodaně, tam se také jeho život a dílo propojilo s nemajetnou vrstvou obyvatel. Později se na počátku 20. století stal prvním průkopníkem dělnické literatury v Dánsku. V roce 1877 se rodina Andersenových přestěhovala do Nexø na ostrově Bornholm. Zde se začal v roce 1884 učit obuvníkem. Od roku 1889 studoval na lidové univerzitě a začal psát první novinové články. Ke konci roku 1893 se dostal tuberkulózu a odjel na léčení do Itálie a Španělska. O těchto cestách napsal knihu Soldage . Protože mu byl posléze zakázán vstup do Itálie z politických důvodů se usídlil u Bodamského jezera, kde se setkal s Fritzem Mauthnerem. V roce 1897 složil učitelské zkoušky a našel si místo v Odense. V roce 1898 se oženil s Margrethe Thomsen a vydal svůj první cyklus povídek. V roce 1910 vydal svůj asi nejznámější román Pelle erobreren , který se zaměřuje na těžký život sedláků a migrantů; využívá svoje zkušenosti z dětství. Román se stal známý také díky úspěšné filmové adaptaci Bille Augusta v roce 1987 . První díl zachytil Pelleho jako chlapce a migranta do nové země. Druhý díl románu zachytil Pelleho již jako dospělého muže nacházejícího cestu k sociální demokracii. V roce 1919 spolu s Marií Nielsenovou přestoupil ze Socialistisk Arbejderparti do Venstresocialistisk Parti, ze které se v roce 1920 vyvinula Danmarks Kommunistiske Parti . Po obsazení Dánska Němci v roce 1941 byl Andersen zatčen, ale v roce 1943 se mu podařilo přes Švédsko utéct do Sovětského svazu. Po druhé světové válce se An...

Lukáš Pavlásek (24)

Lukáš Pavlásek je český komik, herec, autor a textař. Narodil se 24. července 1978 v Humpolci, dnes žije v Praze. Začínal u piva jako hospodský komik, posléze se dostal do pořadu Na stojáka, který se natáčí v baru a stal se barovým komikem pohybujícím se ve všech stylech a zákoutích humoru. Kromě standup comedy hraje v divadelní hře Gogol na Stojáka aneb Ženitba a v představení Český lev v Brně. V televizi se scénáristicky a herecky podílel na skečové show KOKO TV na TV Barrandov. Vystupoval v Manéži Bolka Polívky nebo na Nominačním večeru Českého lva. Kromě jiného píše texty k písním, jedním textem přispěl na poslední desku Davida Kollera. V roce 2012 vydal knihu básní pro děti s vlastními ilustracemi - Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl

Luboš Y Koláček (26)

Mgr. Luboš Y. Koláček se narodil v Brně, kde do svých čtyřiceti let převážně žil a pracoval. Nyní tak činí v Praze. Vystudoval SPŠE a později Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal diplom v oboru „filozofie, ekonomické vědy". Již v rámci studia se intenzivně zabýval historií, zejména pak obory netradičními, což vyústilo v prvotinu Hledání kamene mudrců . Věnuje se v ní alchymii z hlediska historicko-filozofického. Druhou vysokou školu – obor orientalistika, sinologie – na Filozofické fakultě Karlovy univerzity nedokončil, neboť mezitím s přáteli založil Společnost C. G. Junga a v rámci ní nakladatelství Bolingenská věž. Později se osamostatnil ve vlastním nakladatelství Yetti . Mezitím nastoupil novinářskou dráhu . V současné době se živí jako volný literát a fotograf, přispívá do některých periodik. Autor je znalec a dlouholetý sběratel díla Ludvíka Součka. Pro nakladatelství Akcent dělá poradce a editora série vydávané reedice kompletního Součkova díla. Jako reportér, producent a scénárista spolupracuje s televizí. Je dlouholetým členem Syndikátu novinářů a pravidelným účastníkem Czech Press Foto. Jeho fotografie byly součástí několika výstav. Člen Klubu autorů literatury faktu, kolektivního člena Obce spisovatelů.

Linda Ronstadt (18)

Linda Ronstadt je americký zpěvák a skladatel, který významně přispěl k populární hudbě a jehož kariéra trvá již více než čtyři desetiletí. Ronstadtová se narodila 15. července 1946 v arizonském Tucsonu a stala se klíčovou postavou losangeleské hudební scény konce 60. a počátku 70. let. Proslavila se svým silným hlasem a všestranným repertoárem, který zahrnuje rock, country, lehkou operu a latinskoamerickou hudbu.

Lea Tesařová (27)

Učebnice němčiny.

Kornej Ivanovič Čukovskij (19)

Korněj Ivanovič Čukovskij , rozený Nikolaj Vasiljevič Kornějčukov , byl ruský básník, překladatel, literární kritik a esejista. Je slavný především jako autor veršů a prózy pro děti. Známé jsou například jeho knihy Švábisko, Krokodýl, Mydlipán nebo Telefon; zejména úryvky z poslední jmenované jsou Rusům všeobecně známé a objevují se v každodenní konverzaci. V češtině je nejznámější Čukovského dětská kniha Doktor Bolíto . Po roce 1989:

Kateřina Tučková (21)

Kateřina Tučková je česká spisovatelka, historička umění, kurátorka a v letech 2015–2018 programová ředitelka festivalu Meeting Brno. Kateřina Tučková žila do šesti let věku v Moutnici, dětství poté prožila v Kuřimi. Když žila v oblasti brněnské ulice Cejl, jež bývá nazývána brněnským Bronxem kvůli nynější početné romské komunitě, pátrání po historii této části města ji přivedlo k námětu jejího prvního románu Vyhnání Gerty Schnirch. V květnu roku 1945 odtamtud byly vyhnány německé rodiny a zařazeny do takzvaného brněnského pochodu smrti. Osobně se zúčastnila vzpomínkového pochodu za tyto vyhnance a uvedla, že jí tato aktivita pomáhala v autorské tvorbě. Pochází ze čtyř sester. Když byla ještě dítě, její otec spáchal sebevraždu. Po maturitě na Gymnáziu na tř. Kapitána Jaroše v Brně vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorská studia na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 2014 obhajobou disertační práce Skupina Radar. Jako motivaci k studiu uvedla, že se profesionálně věnuje současnému umění i období po roce 1945, kde ji zajímá „doba temna“ 50. let. Na konci té doby někteří členové Skupiny 42 založili skupinu Radar. Jako kurátorka vedla Kateřina Tučková brněnskou galerii ARSkontakt zaměřenou na nejmladší generaci umělců a každoročně pořádala celostátní konfrontaci mladých malířů spojenou s Cenou ARSkontakt . Posléze byla kurátorkou Výstavní síně Chrudim , nadále spolupracuje s řadou soukromých i veřejných galerií. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. V roce 2015 byla také iniciátorkou a do roku 2018 i programovou ředitelkou multižánrového kulturního festivalu Meeting Brno. Festival se koná každoročně na konci května a nabízí platformu...

Kateřina Bečková (22)

Kateřina Bečková je česká historička, kurátorka, spisovatelka a publicistka. Od roku 2000 je předsedkyní Klubu Za starou Prahu. Vystudovala teorii kultury na Filosofické fakultě University Karlovy. Poté nastoupila do Muzea hlavního města Prahy, kde pracuje jako kurátorka sbírky historických fotografií a Langweilova modelu Prahy. Je členkou Klubu Za starou Prahu, od roku 2000 je jeho předsedkyní. Od roku 1990 provozuje nakladatelství Schola ludus Pragensia. Tato edice navazuje na stejnojmennou sérii publikací, kterou vydáválo nakladatelství Václava Poláčka v letech 1945–1948 a kterou vydalo v reedici Nakladatelství Paseka v letech 2002–2003. Publikovala a publikuje v časopisech:

Käte Hoffmann (22)

Americká spisovatelka. Autorka milostných románů.

Karel Vladimír Burian (21)

Karel Vladimír Burian byl český spisovatel, hudební skladatel a sbormistr. Vystudoval v Praze gymnázium a současně studoval soukromě skladbu u hudebního skladatele Rudolfa Karla. V roce 1945 začal učit na základní škole v Říčanech. V Říčanech pak zůstal až do konce svého života. Založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor. Později učil na gymnáziu a na rodinné škole, ale hlavně se věnoval popularizaci hudby a spisovatelské činnosti. Za jeho činnost mu byla v Cambridgi udělena medaile For distingued services to Music . Literární činnost Burianova je těsně svázána s jeho prací na popularizaci vážné hudby: Kromě literatury o hudbě je rovněž autorem detektivek, které byly publikovány v různých časopisech : Dosud nebyla vydána encyklopedie Svět baletu, román o malířství a hudbě z období benátské renesance a čtyři dobrodružné romány. Dále drobné klavírní skladby, písně, sbory a scénická hudba k divadelním inscenacím říčanského divadelního spolku Tyl.

Karel Veselý (21)

Anglista, autor anglických učebnic.

Karel Boušek (19)

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Kálmán Mikszáth (27)

Kálmán Mikszáth byl maďarský realistický spisovatel, novinář a poslanec. Spolu s Jókaiem nejpřekládanější maďarský autor . Kálmán Mikszáth se narodil v roce 1847 do rodiny nižšího šlechtice v obci Sklabiná na dnešním Slovensku. Od raného dětství rád poslouchal vyprávění místních obyvatel, což v něm probudilo zájem o historii a snahu o zaznamenávání skutečných událostí. Po studiích na gymnáziu v Rimavské Sobotě a posléze v Banské Štiavnici se dal na studia práv v Budapešti. Studium však po necelých třech letech opustil a v roce 1870 přijal místo praktikanta u slúžného Matyáše Maukse v Balažských Ďarmotech. Brzy začíná spolupracovat s místními novinami Nógrádi lapok – píše krátké povídky a črty. Zamiluje se do Mauksovy dcery Ilony, otec však známosti nepřeje, a tak se Mikszáth tajně ožení s Ilonou v roce 1873. Manželé se stěhují do Budapešti, ale Mikszáth nemá dobré zaměstnání, rodina strádá, je zadlužena, statek ve Sklabiné musí být prodán v dražbě. Mikszáth posílá Ilonu zpátky k rodičům, aby ji uchránil před chudobou, a dokonce se s ní dává rozvést, přichází tak nejtěžší období jeho života. Stěhuje se do Segedína, kde roku 1878 získá místo v redakci Szegedi Napló . První literární úspěchy mu přináší sbírky novel „Slovenští krajané“ a „Dobří Palócové“, vydané v roce 1881. Mikszáthova díla si získávají mnohé čtenáře díky autorovu vypravěčskému talentu a do jisté míry i reportážnosti, dokumentující život obyčejných venkovanů na jeho rodném Slovensku. Brzy se Mikszáth dostává do redakce jedněch z nejdůležitějších zalitavských novin – Pesti Hírlap , pro něž píše reportáže z parlamentu. Mikszáthova popularita strmě stoupá, dokonce i Mór Jókai se o něm velmi pochvalně vyjadřuje. Finanční situace se lepší a tak se v roce 1883 Mikszáth žení podruhé – ale opět s Ilonou. Roku 1887 je zvole...

Jorge Luis Borges (13)

Jorge Luis Borges byl argentinský spisovatel. Sice se narodil v Argentině, ale jeho rodiče, jimiž byli Leonor Rita Acevedo Suárez de Borges a Jorge Guillermo Borges , se roku 1914 přestěhovali do Evropy, kde pak žili v Ženevě, v Itálii a ve Španělsku. V této době získal řadu kontaktů s různými avantgardními skupinami a směry . Roku 1921 se vrátil do Argentiny, kde začal psát pro několik literárních a filosofických časopisů. Od roku 1938 se u něj projevily první příznaky slepnutí a roku 1955 oslepl zcela. V témže roce se stal ředitelem Národní knihovny v Buenos Aires a profesorem literatury na universitě v Buenos Aires. Měl jednu sestru, a to Leonor Fanny Borges Acevedo, zvanou 'Norah' Borges, , jejímž manželem se stal španělský básník, literární kritik Guillermo de Torre . Manželkou Jorge Luise Borgese byla argentinská spisovatelka a překladatelka María Kodama . Jorge Luis Borges zemřel v roce 1986 a byl pochován na hřbitově 'Cimetière des Rois' v Ženevě. Během svého života získal řadu významných literárních ocenění např. cenu Formentor, či Cervantesovu cenu. V díle tohoto autora se směšují jihoamerické a evropské vlivy. Jeho vyprávění je silně spojeno s esejistickými postupy . V roce 1949 prohlásil, že fantastickou literaturu charakterizují čtyři základní postupy: vytváření textu odkazujícího sama na sebe, cestování v čase, zpochybnění jedinečnosti postavy jako subjektu a prolínání snu a skutečnosti. Všechny tyto literární prostředky se v jeho díle objevují. Borges vypracoval proces parodie západní kultury. Nejvíce ho proslavila povídková tvorba, nesená v duchu magického realismu. Příběhy jejích protagonistů zachycují jen několik základních momentů života, mívají paradoxní vyústění. Charakteristické jsou rovněž disparátní výčty a přívlast...

Jiří Stano (20)

Jiří Stano je český spisovatel. Působil jako redaktor, reportér a fejetonista Rudého práva. Narodil se 29. ledna 1926 v osadě dolu František v rodině důlního geometra. Začal studovat na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze, ale za okupace bylo studium přerušeno totálním nasazením ve Vítkovických železárnách a na šachtě František. Po osvobození dokončil gymnázium a byl přijat na Karlovu univerzitu v Praze, kde studoval psychologii, sociologii a filozofii ; dosáhl akademického titulu doktor filozofie . V roce 1950 byl pověřen řízením brněnského nakladatelství Rovnost. V roce 1952 nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu. Po návratu do civilu byl od roku 1954 zaměstnán v Rudém právu, kde vystřídal řadu pozic . Jako reportér procestoval mnoho zemí Evropy, Asie a Afriky. V roce 1993 se stal spoluzakladatelem Výboru národní kultury a spoluzakládal i Unii českých spisovatelů. Obdržel Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní literární dílo. Psal velmi angažovaně, prosocialisticky, častým námětem mu byli horníci a havíři. Dále psal reportáže z cizích zemí. Zvláštní kapitolu spisovatele Jiřího Stana tvoří cestopisy a reportáže. V nich čtenář pozná, že mu nejde jen o cestovatelské zážitky, ale o hluboce promyšlenou konfrontaci dneška s kulturně společenským vzepjetím lidského ducha v různých koutech světa a v různých historických etapách. Čtenáře Stano upoutá i jazykovým mistrovstvím. Dovede nově vidět i to, co čtenář se domnívá, že už zná z historie, filmu či jiných knih.

Jiří Melíšek (10)

Jiří Havel (13)

Narozen 9. 4. 1931 v Horní Branné, zemřel 28. 10. 2022. Ing., fotograf-krajinář, autor fotografických publikací.

Jean Marie Auel (19)

Jaroslav Rudiš (18)

Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci . Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a od roku 1998 s přestávkami jako novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty . S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa pravidelný literárně-hudební kabaret EKG.v Od roku 2014 vystupuje Jaroslav Rudiš v hudebním projektu Kafkaband, který zhudebňuje texty Franze Kafky. Na projektu podílí další hudebníci, jako například Jaromír Švejdík, Tomáš Neuwerth, Zdeněk Jurčík a další. Prvotina Nebe pod Berlínem získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do sedmi jazyků, vznikla podle něho divadelní i rozhlasová adaptace a autor jej načetl také jako audioknihu. Vydal trilogii komiksů Alois Nebel o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Alois Nebel byl v roce 2011 zfilmován technikou rotoskopie, byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2012 získal Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. S germanistou Tomášem Dimterem pro vydání připravil knihu Německá čítanka. Gutenbergova čítanka současné německé prózy . V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2018 v Lipsku získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy N...

Jaroslav Pacovský (14)

Narozen 4. 10. 1932 v Českém Brodě, zemřel 3. 8. 1994 ve Švédsku. Redaktor , autor literatury faktu, autor serálů, dramatizací a populárně naučných knih pro děti a mládež.

Jaroslav Danda (28)

Narozen 6.3.1915 v Dušníkách u Prahy, zemřel 10.6.2003. MUDr., DrSc., docent dermatologie a venerologie, spisovatel - autor dobrodružných románů, publicista. Přednosta dermatologické kliniky v Hradci Králové, se stal docentem v r. 1956, profesorem byl jmenován až v r. 1990 po pádu komunismu. Již jako student psal drobné novely a rozhlasové hry, později jako lékař napsal román z prostředí totálního nasazení Spoutaná lavina , dobrodružný román Bílý vodopád , detektivky Podružný případ a Konec cesty Lenky Bohdalové z lékařského prostředí . Až po r. 1990 začal psát značné množství románů z Dalekého západu, nejdříve pod jménem Ben Boeters, později pod svým vlastním. V r. 1995 jej vydavatel Ivo Železný představil při oslavě stého čísla obnovených Rodokapsů jako svého nejúspěšnějšího autora: „Pan profesor svou tvorbou ve volných chvílích zřejmě baví nejen konzumenty nekomplikované četby, ale především sám sebe. Je to lékař, který kromě léčení kožních chorob a výuky lékařského dorostu poslal na onen svět pěknou řádku padouchů.“ Jinak se autor věnuje svému největšímu koníčku: dřevořezbě a keramice. -- MUDr. Jaroslav Danda, DrSc, byl docent dermatologie a venerologie na lékařské klinice fakulty v Karlovy univerzity v Hradci Králové. Autor řady prací ze svého oboru, spisovatel - autor dobrodružných, detektivních a humoristických románů, autor divadelních a rozhlasových skečů a autor jedné operety.

Jaromír Říha (12)

Narozen 23.7.1961 v Hodoníně. Inženýr vodohospodářských staveb a vodního hospodářství.

Jaromír Hořejš (22)

Jaromír Hořejš, vlastním jménem František Hořejš byl český básník, dramatik a překladatel z angličtiny. Jaromír Hořejš absolvoval učitelský ústav v roce 1922, stal se mimořádným posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Vysoké školy pedagogické v Praze . Působil jako učitel ve Větřní a mezi lety 1926 a 1930 v Českém Krumlově, poté v Praze. Od roku 1938 do 1949 byl redaktorem Státního pedagogického nakladatelství. V letech 1949 a 1950 pracoval v loděnicích, ve sklárně a v porcelánce, od roku 1952 až do odchodu do důchodu učil v Praze-Strašnicích.

Jana Knitlová (9)

Prozaička, dramatička, autorka rozhlasových her, filmová a televizní scenáristka Rozená Poslušná. Manželka spisovatele Oldřicha Knitla. Narodila se v rodině advokáta. Po jedenáctileté střední škole studovala na DAMU režii a dramaturgii. Absolvovala 1965 režií Lorkovy Krvavé svatby a první poloviny hry Ivy Janžurové Holčičí improvizace. Jako zpěvačka a herečka působila pod rodným jménem v Semaforu , v divadle Paravan a v literární kavárně Luxor . Dále účinkovala v pražském zájezdovém divadle Zuzany Kočové Maringotka . 1965 byla pomocnou silou v bufetu Metro. Publicisticky přispívala do rozhlasového pořadu Mikrofórum, jako reportérka působila v Čs. televizi. 1967–74 byla lektorkou a později dramaturgyní v Divadle Jiřího Wolkra, 1974–89 dramaturgyní a scenáristkou Filmového studia Barrandov , poté ve svobodném povolání. Příležitostně se uplatnila i jako divadelní režisérka. V současné době režíruje rozhlasové pořady na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Od 1994 pracuje pro Bílý kruh bezpečí – také jako jednatelka pražské poradny a odborná konzultantka na lince domácího násilí , v rámci občanského sdružení Audabiac – uměním ke svobodě se věnuje projektu zaměřenému na rozvíjení tvůrčí fantazie dětí z dětských domovů.

Jan Sokol (21)

Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista a politik. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta České republiky v únoru 2003. Byl jedním z výrazných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednášel na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy . Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie, byl také čestným členem spolku Wikimedia Česká republika. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze do katolické rodiny, jeho otec Jan byl architekt, jeho dědeček František Nušl byl astronom a matematik. Jeho mladší bratr Václav je grafický umělec. Vyučil se na zlatníka; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později byl vedoucím výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Byl jedním z hlavních architektů operačních systémů pro počítače EC1021 a řady EC1025, EC1027. Pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání a celý tento tým se stal pro fungování ústavu nepostradatelný. Zabýval se různými odvětvími techniky , ale i botanikou. Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou , dcerou filosofa Jana Patočky. Manželé měli dva syny a dceru. Od roku 1990 byl Jan Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost (v letech 1995–2000 v...

Jan Royt (24)

Jan Royt je český historik umění, prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Člen Vědecké rady Národní galerie v Praze. Jeho původním zaměřením bylo zemědělství, které studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze. Dokončil v roce 1979. V letech 1979–1984 studoval na FF UK v Praze, kde obhájil rigorózní práci. V nakladatelství Odeon pracoval jako redaktor literatury o výtvarném umění. Po revoluci v roce 1989 nastoupil na Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde byl v roce 2006 jmenován ředitelem. Roku 1997 se habilitoval na FF UK prací Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století a v roce 2004 byl jmenován profesorem. Dne 12. října 2016 mu byl udělen titul doktor věd . Kromě FF UK působí dále na KTF UK Praha , FF UJEP v Ústí nad Labem a na AVU etc. Je členem mnoha vědeckých rad a institucí . Žije v Praze s manželkou, farářkou Církve československé husitské, a dvěma syny. Vystupuje také pravidelně ve sdělovacích prostředcích. V roce 2016 získal spolu s Jiřím Kuthanem Cenu města Havlíčkův Brod za nejkrásnější knihu veletrhu - za knihu Karel IV. - císař a český král

Jan Hostáň (27)

Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...

James Swallow (18)

James Swallow je s více než pětatřiceti knihami autorem bestsellerů žebříčku NewYork Times, mezi něž patří knihy ze světa Star Treku, Doktor Who, Warhammer 40.000 a StarGate. Mezi jeho další zásluhy patří scénáře videoher a rozhlasových dramat, včetně titulů Deus Ex: Human Revolution, Fable: The Journey, Battlestar Galactica a Killzone 2.

J. J Duffack (21)

Ján Dziak je slovenský spisovateľ literatúry faktu. Žije v Kežmarku. Vo svojej tvorbe sa zaoberá rôznou problematikou, čo napokon dobre vidieť z priloženého autorského diela. Povolaním stredoškolský pedagóg je na dôchodku. Počas svojho života napísal vyše 50 kníh, v minulom režime mu však nevyšla ani jedna. V roku 1987 vytvoril s doc. Dr. J. Dvořákom, CSc. z Prahy autorskú dvojicu, publikujúcu pod literárnym pseudonymom J. J. Duffack.

Hunterová Erin (32)

Hendrik Willem van Loon (12)

Hendrik Willem van Loon byl americký autor a žurnalista pocházející z Holandska. V roce 1903 emigroval do USA, kde studoval na Harvardově a Cornellově univerzitě. Byl dopisovatelem Associated Press v Rusku během revolučních událostí roku 1905 a v Belgii počátkem první světové války. Je autorem několika historických knih.

Helena Mniszkówna (23)

Mniszkówna Helena, rodená Mniszek-Tchorznická , nar. 24.května 1878 rok v tom čase Volyň, zomrela 18. marca 1943 v Podlasie Sabniach. Poľská romantická prozaička. Písala prevažne zo života poľskej šľachty. V 19 rokoch sa prvý raz vydala za Vladislava Chyżyńskieho, s ktorým sa presťahovala do Litvy. Tam sa zrodila myšlienka napísať román Malomocná - románový súbor zo života aristokracie. Životné prostredie pre tento román získala práve počas prvého manželstva. Ale keď v roku 1903 zomrel jej manžel, vrátila sa k rodičom. Prvé dva zväzky románu Malomocná vyšli v roku 1909 s finančnou podporou jej otca. Kniha sa rýchlo rozpredala. Napriek tomu, že rukopis hodnotil aj Mark Twain, ktorý bol rodinným priateľom, neskôr sa objavili nepriaznivé kritiky, ktoré však nezabránili, aby sa vydalo už 16 vydanie tohto románu. V roku 1910 sa Helena druhý raz vydala za Anthonyho Rawicz Radomyskieho z Rogala. Z tohto manželstva sa narodili dve dcéry, dvojičky. V 1939 im Nemci zhabali majetok a o osem rokov neskôr sa stala druhý raz vdovou. Opäť sa vrátila domov k rodičom a tam zostala až do svojej smrti. Je pochovaná v rodinnej hrobke Mniszek-Tchorznických. zdroj foto: http://sabnie.pl/gmina/helena-mniszek/ iné zdroje fotografií a webstránok: http://www.michal-razniewski.orangespace.pl/kuchary.html http://pl.wikipedia.org/wiki/Helena_Mniszk%C3%B3wna http://www.michal-razniewski.orangespace.pl/helena_mniszek.html

Helena Haraštová (28)

Narozena 1987 v Brně. MgA., divadelní dramaturgyně, autorka divadelních programů a recenzí, lektorka dramaturgických kurzů, překladatelka z angličtiny. Též autorka publikací pro děti.

Gewandhausorchester Leipzig (24)

Gewandhausorchester Leipzig je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě, jehož historie sahá až do roku 1743. Jeho název je odvozen od koncertní síně, v níž sídlí, Gewandhausu v německém Lipsku. Orchestr je spojen s mnoha významnými osobnostmi klasické hudby a premiéroval díla takových skladatelů, jako byl Felix Mendelssohn, který byl také jeho hudebním ředitelem.

František Jílek (19)

Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

František (26)

Leoš Kyša alias František Kotleta , je spisovatel a bývalý novinář. Jeho alter ego, František Kotleta, pravidelně vévodí žebříčkům nejprodávanějších knih a v rámci tuzemské fantastiky se zařadil mezi absolutní špičku. Jeho prvním vydaným románem byl Hustej nářez , první kniha ze série Bratrstvo krve. Jedná se o silně emotivní příběh o několikasetletém upírovi Janu Bezzemkovi, který se svojí upírskou „rodinou“ brání Zemi před invazí mimozemských okupantů. V roce 2012 vyšlo pokračování Fakt hustej nářez a roku 2013 třetí díl Mega hustej nářez. Z roku 2013 pochází i první díl staroslovanskou mytologií inspirovaného dvojdílného románu Perunova krev, jehož druhý díl vyšel o rok později. V roce 2014 vyšla rovněž sbírka povídek Příliš dlouhá swingers party, v roce 2015 pak román Lovci a prequel k trilogii Bratrstvo krve, novela Vlci. V roce 2016 vyšla kniha Velké problémy v malém Vietnamu a první díl trilogie Spad. Druhý a třetí díl této trilogie Poločas rozpadu a Rázová vlna vyšly v roce 2017. V roce 2018 vychází kniha Poslední tango v Havaně.

Flanagan John (33)

Eva Veberová (20)

Narozena 13.4.1926 v Olomouci. Pedagožka, autorka literárních a obrázkových souborů pro děti.

Eva Semotanová (22)

Eva Semotanová je česká vysokoškolská pedagožka, historička zabývající se historickou geografií, dějinami kartografie a srovnávacími dějinami měst. V letech 1972–1977 vystudovala v oboru archivnictví - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 nastoupila do Historického ústavu Akademie věd. Zde se nejprve věnovala jako vědecká pracovnice oddělení dějin středověku historické geografii, dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst. Od 1. června 2012 byla v Historické ústavu AV jmenována ředitelkou. Věnovala se zároveň přednáškám z historické geografie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a stala se členkou řady vědeckých a vědecko- správných rad a komisí. Je členkou ediční rady Historického atlasu měst České republiky. V letech 2005–2010 pracovala na koncepci vědeckého Akademického atlasu českých dějin. Je autorkou řady knih. 8. listopadu 2004 jí byla udělena „Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum“ za projekt Historický atlas měst České republiky a 13. prosince 2007 jí byla udělena na Jagellonské univerzitě v Krakově „Cena Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého“ za výstup grantového projektu GA ČR: Kladsko. Proměny středoevropského regionu.

Eva Mrázková (27)

Autorka knih pro děti. Její cvičebnice pro začínající čtenáře mají vždy něco navíc, než jenom velká písmenka a jednoduché věty. Dětem usnadňuje čtenářské začátky a umožňuje jim procvičit a obohatit slovní zásobu a napomoci rozvoji čtení s porozuměním textu. Rodičům zase poskytuje pomocníka, jak co dítěti vysvětlit a k čemu přirovnat. Zpracování knih je doprovázeno líbivými ilustracemi a je přehledné, hravé a různorodé, čímž se dítě hned neunudí. Vysvětlování je jasné, stručné a názorné. Vystudovala ekonomii a žurnalistiku. Věnovala se oběma profesím, ale nakonec zvítězila láska ke knížkám, které rediguje v nakladatelství Edika. Žije s rodinou v malém městečku nedaleko Brna, velkou inspirací jsou pro ni dcery. Píše knížky pro děti, zaměřuje se především na procvičování českého pravopisu a jazykových schopností. Snaží se předat dětem znalosti zábavnou a nenásilnou formou.

Enrique Stanko Vráz (15)

Enrique Stanko Vráz byl český cestovatel a fotograf, možná bulharského původu. Navštívil různé části Severní, Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky. Během svých cest nasbíral množství přírodnin a uměleckých předmětů, které věnoval Národnímu muzeu. Je autorem několika cestopisů – Z cest E. St. Vráze , Napříč rovníkovou Amerikou , V Siamu, v zemi bílého slona , Čína , Z dalekých světů . Jeho původ je zahalen tajemstvím. On sám tvrdil, že se narodil 18. února roku 1860 v bulharském městě Veliko Tărnovo. Jeho otec měl být ruský důstojník nebo diplomat a matka Češka. Mnoho historiků se však snaží toto Vrázovo tvrzení zpochybnit. Spekuluje se o tom, že by se pod pseudonymem Enrique Stanko Vráz mohl skrývat pohřešovaný básník německého původu Karel Ilichman, Ferdinand Schpale z Haliče, hrabě Kolowrat nebo nemanželský syn šlechtice Thurn Taxise. Vychoval jej český vlastenec Bukvička. Vráz měl údajně vystudovat českou střední vojenskou školu a začít studovat medicínu ve Švýcarsku, její studium však patrně nedokončil. Kolem roku 1880 se vydal do Severní Afriky. V přestrojení za Araba se pokoušel dostat z Maroka do muslimského města Timbuktu. Po třech letech marných pokusů se rozhodl dostat do Timbuktu z Gambie. V Gambii ho ale zaskočila malárie, a tak se na cestu vydává až v roce 1885. Vráz však po 322 km plavby po řece Gambii opět onemocněl malárií a musel se vrátit zpět. Na sklonku tohoto roku cestoval po Libérii, Sierra Leone, a po Ghaně, kde byl zajat kmenem Ašantů. Z jejich zajetí se mu však podařilo uniknout. Během svého pobytu v západní Africe nasbíral nesmírné množství přírodnin, asi 15 000 kusů hmyzu, 1200 ptáků, 600 savců a asi 800 kusů jiných předmětů. Velkou část z této sbírky zakoupil britský guvernér a nechal ji vystavit v Dublinu. Celou řadu z těchto přírodnin věnoval zcela zdarma v roce 1885 Národnímu muzeu. Ze západní Afriky se vydal na Kanárské ostrovy, aby ...

Dmitrij Narkisovič Mamin-Sibirjak (25)

Dmitrij Narkisovič Mamin-Sibirjak byl ruský prozaik a dramatik. Narodil se roku 1852 na Urale v osadě u Visimo-Šajtanské železárny v rodině duchovního Narkise Matvějeviče Mamina. Po absolvování místní školy pro zaměstnance továrny chtěl jeho otec, aby se stal také knězem. Proto začal roku 1866 studovat v Jekatěrinburgu na náboženské škole a od roku 1868 v teologickém semináři v Permu. Zde se seznámil s myšlenkami Nikolaje Gavriloviče Černyševského, Alexandra Ivanoviče Gercena a národnictví vůbec. Nakonec se rozhodl, že knězem nebude a seminář nedokončil. Po odchodu ze semináře se roku 1871 přestěhoval do Petrohradu a začal studovat na veterinární fakultě Petrohradské lékařské chirurgické akademie. Byl fascinován bouřlivým společenským děním, navštěvoval revoluční studentské kroužky, četl práce Karla Marxe a zapojoval se do politických sporů. Věnoval se také vlastní tvorbě a v této době začaly vycházet tiskem jeho první povídky. Některé své první práce podepisoval pseudonymem Sibirjak a nakonec připojil tento pseudonym natrvalo ke svému jménu. Roku 1876 opustil lékařskou akademii a rozhodl se studovat právo na Petrohradské univerzitě. Ani toto studium však nedokončil, jednak pro finanční těžkosti, jednak pro vážné zhoršení zdravotního stavu . Vrátil se proto roku 1877 zpět na Ural k rodičům, kde nemoc překonal. Následující roku zemřel jeho otec a celá tíha starostí o rodinu padla na něho. Přestěhoval se s rodinou do Jekatěrinburgu a zde se téhož roku oženil s Мarií Alexejevovou, která se mu stala rovněž vynikajícím poradcem v oblasti literárních záležitostí. Podnikal také časté výlety po Urale, na kterých se seznamoval se životem obyčejných lidí a studoval tamější his...

Cream (27)

Cream bylo britské rockové trio, které vzniklo v roce 1966 ve složení baskytarista a zpěvák Jack Bruce, kytarista a zpěvák Eric Clapton a bubeník Ginger Baker. Jejich zvuk se vyznačoval hybridem blues rocku, hard rocku a psychedelického rocku. Cream je všeobecně považována za první úspěšnou superskupinu na světě, přičemž každý z členů měl již před vznikem skupiny pověst hudebního mistra. Třetí album skupiny, "Wheels of Fire" , bylo prvním platinovým dvojalbem na světě. Cream je známá svými improvizačními živými vystoupeními, která se často měnila v rozsáhlé jam sessions. Navzdory kritickému a komerčnímu úspěchu neměla skupina Cream dlouhého trvání; v roce 1968 se po pouhých dvou letech spolupráce rozpadla. Jejich vliv však přetrval a jsou považováni za jednu z nejvýznamnějších kapel rockové historie. V roce 1993 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy.

Christopher Hart (16)

Christopher Hart je jedním z nejprodávanějších autorů knih určených pro výtvarníky a animátory. Jeho knihy se staly standardem pro vyučování výtvarné výchovy v celé řadě zemí a dosud bylo vydáno více než 2,5 milionů výtisků jeho knih v osmnácti jazycích.

Carlos Busquets (24)

Španělský ilustrátor dětské literatury.

C. Northcote Parkinson (11)

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Boris Nikolajevič Polevoj (23)

Boris Nikolajevič Polevoj, , vlastním jménem Kampov byl ruský sovětský spisovatel a novinář. Jeho pseudonym vznikl překladem jeho pravého jména Kampov z latiny do ruštiny . Polevoj pocházel z rodiny právníka, která se roku 1913 přestěhovala do Tveru. Zde roku 1924 absolvoval střední průmyslovou školu, pracoval jako technolog v textilním závodě a stal se dělnickým dopisovatelem místního tisku. Roku 1928 se stal novinářem z povolání. Členem Komunistické strany Sovětského svazu se stal roku 1940 a v letech Velké vlastenecké války byl vojenským dopisovatelem deníku Правда a politickým instruktorem Rudé armády. Po skončení války hodně cestoval, angažoval se v mírovém hnutí a v letech 1962-1981 byl šéfredaktorem časopisu Юность . Do literatury vstoupil jako novinář se zájmem o život lidí v průmyslové výstavbě. V umělecké literatuře pak využíval svých žurnalistických zkušeností. Známým se stal díky románu Повесть о настоящем человеке , ve kterém zpracoval skutečný příběh Hrdiny Sovětského svazu letce Alexeje Maresjeva. Jeho díla jsou však napsaná v duchu komunistické didaktičnosti, historická fakta jsou v nich mnohdy zkreslena a postavy nejsou důsledně vykresleny. Polevoj byl také významným politicko-kulturním pracovníkem. V letech 1946–1948 byl poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR, od roku 1954 členem předsednictva Svazu spisovatelů Sovětského svazu a od roku 1967 jedním z jeho tajemníků. Za svou práci získal v Sovětském svazu řadu ocenění: Řád rudé hvězdy , Řád Vlastenecké války , Řád rudého praporu , Leninův řád a další. Byl laureátem Stalinovy ceny a Mezinárodní ceny míru . Román Příběh opravdového člověka dosáhl v letech 1948 až 1984 dvaceti tří českých vydání, všechna v překladu Julie Heřmanové. Kniha vyšla v těchto nakl...

Bohuslav Reynek (23)

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Bohumír Polách (17)

Bohumír Polách byl český prozaik, textař a dramatik. Na raných dílech spolupracoval s Františkem Kožíkem. Pokřtěn byl jako Bohumír Josef Skočovský, syn notářského kancelisty Antonína Skočovského a jeho manželky Marie, rozené Kopřivové . Literatura bez dalšího upřesnění uvádí, že vyrůstal v rodině důstojníka. Jednalo se o Cyrilla Polácha , majitele realit v Žabovřeskách, později ruského legionáře a důstojníka čsl. armády. Bohumíra Skočovského ale adoptoval až v roce 1920 a ten přijal příjmení svého adoptivního otce Polách. Na úmrtním oznámení Cyrilla Polácha je již Bohumír Polách uveden jako syn. Studoval na obchodní akademii v Brně. V době studií se již věnoval amatérskému divadlu ve spolku Mošna v Brně-Žabovřeskách. V roce 1917 musel studia přerušit, narukoval a byl odeslán na frontu. Maturoval v roce 1919 a byl až do roku 1954 zaměstnán jako bankovní úředník. V roce 1922 vystoupil z církve. Ve 30. letech ho Václav Jiřikovský vyzval ke spolupráci. Bohumír Polách vytvořil autorskou dvojici se spisovatelem Františkem Kožíkem , který v ní publikoval pod pseudonymem Jiří Žalman. Spolu napsali především řadu operet a písňových textů . Ve své době byla tato díla úspěšná, některá byla zfilmována, vesměs byla uvedena na předních operetních scénách; kritikou byla přijímána spíše vlažně. V roce 1945 vstoupil Bohumil Polách do KSČ a jeho život se zpolitizoval. Změna v díle Bohumíra Polácha v poválečném období byla natolik zřejmá, že i Rudé právo později označilo rok 1945 v jeho díle za „jasný předěl“. V roce 1946 se podílel na volební kampani a v letech 1948–1952 pracoval v brněnských akčních výborech. Od roku 1952 žil v Praze. Zde byl od roku 1954 do roku 1961 ředitelem Českého literárního fondu. Po odchodu do důchodu žil v Brně, kde též zemřel. Auto...