Všichni Autoři a témata

Johannes Bobrowski (3)

Johannes Konrad Bernhard Bobrowski byl německý básník a prozaik. Narodil se v Tylži na pomezí bývalého Východního Pruska a Litvy do rodiny železničního úředníka Gustava Bobrowského a jeho manželky Johanny Elisabethy Hedwigy, rozené Witzke . V letech 1925–1928 žila rodina poblíž Rastenburgu , od roku 1928 pak v Královci. Léto zpravidla trávil u příbuzných v oblasti tzv. Memelska , krajině, která se výrazně vtiskla do jeho paměti a tím i pozdější literární tvorby. V Královci Bobrowski navštěvoval gymnázium Altstadt/Kneiphof. V té době se též naučil hrát na varhany. Po maturitě chtěl studovat dějiny umění v Berlíně, nejdříve však musel splnit povinnou dvouletou vojenskou službu, kterou započal v listopadu 1937 u zpravodajského oddílu v Královci. Války se účastnil už od přepadení Polska, postupně byl staciován v Polsku, Francii a Rusku. Roku 1945 upadl do sovětského zajetí, které strávil především v lágrech v Donbasu. Propuštěn byl až roku 1949 po absolvování převýchovy na Antifa-Zentralschule v Talize u Gorkého. V 50. letech pracoval jako nakladatelský redaktor ve východním Berlíně, nejprve v nakladatelství Lucie Groszer, od roku 1959 v nakladatelství Union. Zemřel 2. září 1965 v nemocnici v berlínské části Köpenick na následky zánětu slepého střeva. Básně začal psát během 40. let. Nejprve vycházely pouze časopisecky, ty vůbec první ještě za války v časopise Das innere Reich . Tyto rané ódy, inspirované válkou zpustošenou severoruskou krajinou, jsou formálně ještě velmi sevřené, pozdější texty už pracují s podstatně volnějšími rytmickými schématy. Po válce publikoval zejména v literárním časopise Sinn und Form, který v té době redigoval významný východoněmecký básník Peter Huchel. Výrazněji na sebe Bobrowski upozornil na přelomu 50. ...

Johannes Anker-Larsen (3)

Johannes Anker Larsen byl dánský spisovatel a dramatik. Larsen byl synem námořníka a dcery sedláka. Studoval teologii, práva a filologii v Kodani. Mezi lety 1905 až 1913 pracoval jako novinář a herec, později jako dramaturg, od roku 1928 v Královském divadle v Kodani. Publikoval několik románů a novel, také psal divadelní komedie, většinou ve spolupráci s Egillem Rostrupem. Je znám zvláště pro svůj duchovní román Kámen mudrců, za který obdržel roku 1923 cenu nakladatelství Gyldendal za nejlepší dosud nepublikovaný skandinávský román. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Anker Larsen na německé Wikipedii.

Johann Panholzer (5)

Katolický duchovní, autor učebnic náboženství.

Johann Gottlieb Fichte (2)

Johann Gottlieb Fichte byl německý filosof a žák Immanuela Kanta. Johann Gottlieb Fichte se narodil v roce 1762 v hornolužickém Rammenau. Šlechtický mecenáš umožnil mladému Fichtemu, synovi z chudé a početné rodiny, školní docházku v Schulpfortu a první studium v Jeně a Lipsku. Když jeho mecenáš zemřel, protloukal se mladý Fichte jako domácí učitel. Náhoda jej přivedla ke studiu Kantových spisů. Aby na sebe obrátil Kantovu pozornost, napsal v Královci během několika dnů Pokus o kritiku všeho zjevení. Kant dopomohl spisu k vydání. Dílo vyšlo anonymně a bylo přisuzováno Kantovi. Ten vše uvedl na správnou míru, díky čemuž se Fichte stal rázem slavným a byl povolán na jenskou univerzitu. Zde dlouho nepobyl, spis O důvodu naší víry v boží vládu ve světě mu vynesl pověst zarytého ateisty, a tím jeho pobyt v Lipsku byl již neudržitelný. Fichteho přijali v Berlíně. Jeho přednášky budily obecnou pozornost a k jeho posluchačům patřil i tehdejší rakouský vyslanec, kníže Metternich. V roce 1808, ve Francouzi obsazeném Berlíně, pronesl slavné Řeči k německému národu. Vyzval v nich celý německý národ k mravní obrodě. Vášnivou obhajobou Francouzské revoluce byl spis Požadavek, aby evropští panovníci vrátili svobodu myšlení, kterou dosud potlačovali , ale poté, co se nechal Napoleon korunovat za císaře, viděl v něm Fichte ztělesnění všeho zla ve světě, a prvotní nadšení z revoluce z něj rychle opadlo. Fichte se velkou, ne-li rozhodující měrou podílel na založení berlínské univerzity v roce 1810, a když vypukla osvobozenecká válka, propustil své žáky do pole. Nesplnilo se mu jeho přání být vojenským řečníkem. Zemřel roku 1814 na tyfus, kterým se nakazil od své manželky, ošetřovatelky raněných v lazaretu. Filosofii si volíme takovou, jací jsme. Obecný výklad Fichtova systému tvoří: Podle Fichta mohou existovat pouze dva důsledné filosofické systémy. Filosofie buď vykládá zkušenost , anebo ...

Johann Gottfried von Herder (6)

Johann Gottfried von Herder byl německý spisovatel, filosof, průkopník preromantické estetiky v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i české národní obrození. Pocházel z chudých poměrů, od roku 1762 studoval v Královci , kde mezi jeho učiteli byl také Immanuel Kant. Přiklonil se však k vlasteneckému směru J. G. Hamanna, který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika Jakoba Böhmeho. Roku 1764 přišel jako duchovní a učitel do Rigy, roku 1769 cestoval po Francii a 1770 se ve Štrasburku setkal s o čtyři roky mladším Johannem Wolfgangem Goethem, což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina Sturm und Drang. Od roku 1771 se stal vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku 1776 se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve Výmaru. Později přivítal Francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem. Je pochován uvnitř Kostela sv. Petra a Pavla ve Výmaru. Byl také ovlivněn francouzským osvícenstvím, na rozdíl od univerzalistického racionalismu Immanuela Kanta však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Ve své první významné práci „O povaze a původu lidské řeči“ zkoumal vznik lidského jazyka vůbec a dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul Wilhelm von Humboldt a navázala na ně řada jazykovědců a antropologů až do současnosti. V jeho osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let...

Johann Ferch (3)

Rakouský spisovatel, dramatik, korektor, publicista, překladatel a scenárista.

Johan Huizinga (5)

Johan Huizinga byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens. Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry. Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel. Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Huizinga na německé Wikipedii. ...

Joel Fuhrman (3)

Americký rodinný lékař, specialista na léčbu chronických onemocnění pomocí nutričních a přírodních metod, též známý jako krasobluslař.

Joe Simpson (5)

Joe Simpson je anglický horolezec, spisovatel a motivační řečník. Proslavil se knihou Pád do ticha, podle které byla v roce 2003 natočena i filmová adaptace. Joe Simpson se narodil v Kuala Lumpur v Malajsii, kde jeho otec sloužil jako příslušník britské armády. Od osmi let Simpson cestoval mezi školou v Británii a mnoha zeměmi, kde jeho otec zrovna pobýval. S horolezectvím začal díky učiteli tělocviku na Ampleforth College. Ve čtrnácti letech si přečetl knížku Bílý pavouk od Heinricha Harrera o prvovýstupu na Eiger severní stěnou, který podnikl Anderl Heckmair, Fritz Kasparek a Ludwig Vörg v roce 1938. Navzdory nebezpečím popsaným v knize, které horolezcům hrozí, v něm kniha probudila vášeň pro tento sport. V roce 1985 Simpson a jeho partner Simon Yates provedli prvovýstup na neslezenou západní stěnu hory Siula Grande v Cordillera Huayhuash v peruánských Andách. Během sestupu si Simpson zlomil nohu, což se za daných podmínek rovnalo jisté smrti. Přesto se ho Yates pokoušel postupně spouštět na laně. Simpson ale během jednoho spouštění zůstal bezmocně viset pod převisem a Yates, kterému hrozil pád a nevěděl, co se s jeho partnerem stalo, lano přeřízl. Simpson pád přežil a dokázal se i se zlomenou nohou vrátit do tábora. Po návratu se na Yatese snesla kritika za to, že lano přeřízl. Simpson ho ale vždy obhajoval. O své zkušenosti napsal později knihu Pád do ticha, která se dočkala i filmové inscenace. Simpson prodělal řadu komplikovaných operací kvůli zranění, které si na Siula Grande způsobil. Doktoři tvrdili, že jeho horolezecká kariéra skončila a že po zbytek života bude mít patrně potíže s chůzí. Po dvou letech rehabilitace se ale Simpson vrátil zpět na hory. Po vymknutí levého kotníku během lezení s Malem Duffem na hoře Pachermo v Nepálu napsal knihu This Game of Ghosts , kde tento zážitek popsal. Celkem šestkrát se pokusil o zdolání severní stěny Eigeru v letech 2000 až 2003 se svým partner...

Joe Borgenicht (3)

Americký spisovatel - autor populárně naučných knih, televizní producent.

Jodi Taylor (5)

Britská spisovatelka a knihovnice, autorka historických románů, fantasy a románů pro ženy.

Jocko Willink (5)

Americký námořní důstojník, spolumajitel poradenské firmy zaměřené na řešení problémů a budování týmů.

Jocelyn Potter (6)

Autorka adaptací literárních děl, určených pro výuku angličtiny.

Joachim Menzhausen (4)

Německý historik umění, publikace z oboru.

Joachim Brambach (2)

Autor historické literatury faktu.

Jo Lodge (6)

Britská ilustrátorka, inženýrka v papírenském oboru.

Jo Litchfield (5)

Jo Litchfield je ilustrátorka, stavitelka modelů a autorka. Jo vytvořila nebo přispěla k tvorbě doslova stovky dětských knih.

Jo Leigh (3)

Jitka Weiselová (2)

Jitka Vlčková (3)

Narozena 1955. Autorka odborné literatury o mytologii evropských národů.

Jitka Slavíková (3)

Narozena 14. 3. 1954 v Praze. Muzikoložka, redaktorka, operní dramaturgyně a publicistka, práce z oboru.

Jitka Kulhánková (4)

Povolání: Zakladatelka a vydavatelka časopisu Promenáda, novinářka, cestovatelka Oblíbená místa: Všechna navštívená se stala oblíbenými: Island, Portugalsko, Dánsko, Švédsko, Norsko, Rumunsko - Banát, Slovinsko, Francie, Řecko, Indie - Ladak, Maroko, Tunis, USA, Kuba, Thajsko, Čína, Chile, Nový Zéland

Jitka Hladká (6)

Spisovatelka pohádek a dokumentaristka. Též manažerka, zaměřená na oblast zdravého spánku a technologie zpracování přírodních materiálů.

Jitka Boučková (6)

Narozena 15.2.1921 v Praze. Teoretička umění, odborná publicistka.

Jitka Asterová (2)

Jitka Asterová je známá česká herečka a moderátorka. Působila 9 let také jako moderátorka v rádiu Frekvence 1. S podnikatelem Tomášem Linhartem má 2 děti, dceru Annu Linhartovou a o 6 let mladšího syna Adama Linharta. Po absolvovaní DAMU hostovala v Činoherním klubu v Praze, v Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Ungelt v Praze. Představuje typ dynamické, všestranné herečky s výrazným komediálním talentem. Z divadelních rolí: Brook Ashtonová , Jenny , Líza , Izabela Pellegrino .

Jiřina Velemanová (6)

Jiřina Tejkalová (4)

Narozena 1955 v Rokycanech, žije v Praze. Absolventka DAMU-obor divadelní dramaturgie. Od roku 1987 do 2005 redaktorka a šéfredaktorka několika nakladatelství . Od 2005 na volné noze. Pravidelná autorská spolupráce se stanicí Vltava, samostatná redakční a překladatelská činnost, scénáře pro Divadlo Viola a vlastní knižní tvorba . Ve všech těchto činnostech pokračuje dále.

Jiřina Polášková (4)

Jiřina Polášková-Kneblová je česká publicistka a převypravovatelka pohádek a pověstí narozená 8. 7. 1966 v Dolním Novém Dvoře u Bílovce . Od roku 1993 žije ve Frýdku-Místku. Pracuje ve výboru Beskydské muzejní a vlastivědné společnosti. V rámci této činnosti často přednáší a organizuje četné vlastivědné vycházky. Sbírá pohádky, pověsti a historické příběhy, které následně převypravuje ve vlastních sbornících, nebo je spoluautorkou různých knihy pohádek z rodného kraje.

Jiřina Máchová (5)

Narozena 23.4.1931 ve Strunkovicích. PhDr., CSc., odborná asistentka na katedře dialektického a historického materialismu na fakultě všeobecného lékařství. Práce v oboru problematiky rodinného života.

Jiřina Luttererová (2)

Lingvistka, autorka vysokoškolských skript z českého jazyka pro zahraniční studenty.

Jiřina Knoblochová (5)

Prof. MUDr. Jiřina Knoblochová, CSc. byla česká psychiatrička žijící od roku 1970 ve Vancouveru, kde působila jako emeritní profesorka kanadské Univerzity Britské Kolumbie . Studium medicíny nestihla dokončit, protože během německé okupace byly vysoké školy zavřeny. Za druhé světové války pracovala jako válečná zdravotnice na Slovensku. Po válce byla vyznamenána Řádem slovenského národního povstání druhé třídy, za její účast v partyzánské jednotce. Poté studovala chirurgii na klinice prof. Jiráska v Praze a v roce 1947 přešla na psychiatrickou kliniku, kde pracovala jako vedoucí speciální ambulance pro manželské problémy. Spolupracovala společně se svým manželem Ferdinandem Knoblochem na vývoji Integrované psychoterapie.  Vedla také psychoterapeutické komunity v Lobči a Horní Palatě v Praze. V roce 1970 emigrovala s dcerami za svým manželem do USA. V roce 2004 byla manželům Knoblochovým udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Veřejnosti je známá především jako průkopnice dětské a rodinné psychoterapie. Stejně jako její manžel, se věnovala zdravotnické osvětě. Od svého mládí se zajímala o postavení žen ve společnosti. Velmi populární se stala její publikace Láska, manželství a ty. V roce 1953 založila ambulanci manželských a rodinných problémů, vedla manželské a rodinné skupiny. Je spoluautorkou několika odborných knih. Zejména publikace Integrovaná psychoterapie, na které se podílela se svým manželem a která vyšla v letech 1979–1999 v pěti jazycích . Má velké zásluhy na praktickém využití a vypracování techniky skupinového schématu.

Jiřina Hofmanová (4)

Pplk., RNDr., Ph.D. - studia na Přírodovědecké fakultě UK, policistka, věnuje se problematice objasňování a vyšetřování násilné a sexuálně motivované trestné činnosti.

Jiří Zounek (4)

Narozen 7.2.1973 v Ivančicích. Historik, pedagog, zaměřuje se na didaktiku pedagogiky a informační technologie ve vzdělávání.

Jiří Záleský (4)

Narozen 16. 4. 1984. Mgr., učitel matematiky a zeměpisu.

Jiří Wagner (5)

Narozen 30.12.1927 v Praze. CSc., vědecký pracovník v oboru akustiky. Práce v oboru fyziky.

Jiří Vymětal (1)

Spoluautor detektivního příběhu.

Jiří Votava (2)

Narozen 23.2.1942 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, práce z oboru neurologie, rehabilitace a využití jógy v rehabilitaci.

Jiří Vorlíček (5)

Jiří Vorlíček je český lékař, přední onkolog. V letech 2008–2014 byl ředitelem brněnského Masarykova onkologického ústavu a předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP. V minulosti byl přednostou Interní hematoonkologické kliniky, společného pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. V letech 1997–2003 zastával post děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jeho jméno bylo také mediálně velice často spojováno s konfliktem, který se rozhořel mezi ním a současným ředitelem Masarykova onkologického ústavu Janem Žaloudíkem. Při příležitosti řádového dne 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil mu Medaili Za zásluhy – Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 58 - Brno-město jako nestraník za TOP 09, když se ziskem 17,69 % hlasů obsadil 3. místo.

Jiří Vlach (5)

Narozen 14.8.1946 v Zarošicích. Sochař.

Jiří Vaverka (2)

Prof. Ing. Jiří Vaverka, DrSc., narozen 1.3.1938 v Užhorodě . Profesor na Fakultě architektury, Ústav stavitelství v Brně. Po absolutoriu Stavební fakulty v Brně v roce 1960 pracoval 15 roků v provozu jako mistr, stavbyvedoucí a vedoucí provozu. Od roku 1975 ve Stavoprojektu ve funkci hlavního specialisty pro stavební fyziku.V roce 1990 obhájil DrSc., posléze byl jmenován profesorem. Je soudním znalcem v oboru stavebnictví, odvětví stavební fyzika, autorizovaný inženýr oborech pozemní stavby a energetické auditorství. Vede konzultační střediska tepelné techniky a program Panel při MPO ČR. Je autorem, příp. spoluautorem 12 monografií, více než 200 článků a přednášek v renomovaných tuzemských časopisech a kongresech, konferencích, členem Vědeckých rad na FA TU Liberec a FAST TU Ostrava., kde externě přednáší. V současné době mezinárodní autorský tým pod jeho vedením připravuje vydání odborné publikace - Stavební tepelná technika a energetika budov, která je kvalitativně nastavena na časový horizont od roku 2006.

Jiří Vaněk (6)

Vystudoval matematiku na MFF UK, nedostudoval logiku na FF UK. Pracoval jako holka pro všechno v prodejně čerpadel, vysokoškolský pedagog, novinář, PR konzultant, hudební dramaturg, programátor a scénárista sitcomu Comeback. Příležitostně vystupuje s různými hudebními uskupeními, nejčastěji sólově s akustickou kytarou pod pseudonymem Singleton. Od října 2004 píše pod přezdívkou Fiksu pojka blog, z něhož vychází i kniha Sebedrás. Milovník koček a hrdý obyvatel Prahy 7. Do devětadvaceti let života okázale ignoroval genetickou předurčenost k psaní a živil se obskurními aktivitami v PR, IT a jiných oblastech vyjádřitelných zkratkami. Poslední čtyři roky je z něj pisálek – vydal knihu, připravuje celovečerní film, píše pro televize i pro tištěná a internetová média a občas za to dostane i zaplaceno.

Jiří Valše (6)

Jiří Valenta (5)

Narozen 23. 3. 1962 ve Šternberku. PhDr. Mgr., právník, lektor a poradce v oblastech řízení a aplikace právních předpisů ve školství. Též fotograf pohlednic, zejména z Litovle a okolí.

Jiří Václavík (1)

Narozen 1939. Práce z oboru květinářství.

Jiří Václav Kincl (4)

Jiří Trapl (4)

Narozen 10.5.1880 v Chrudimi, zemřel 17.4.1965 v Praze. MUDr., profesor gynekologie, publikace z oboru.

Jiří Tomeš (5)

Narozen 12. 5. 1953 v Praze. RNDr., Ph.D., geograf, vysokoškolský pedagog, práce z oboru politické a regionální geografie, též spoluautor atlasů.

Jiří Tomáš (6)

Jiří Tomáš , redaktor, nakladatel .

Jiří T Kozák (5)

Narozen 1926, zemřel 2002. MUDr., CSc., plicní lékař, publikace z oboru zdravotnictví, propagátor nekouření.

Jiří Štuchal (4)

Jiří Štuchal byl kabaretní a cirkusový herec, estrádní konferenciér, spisovatel, lidový bavič a dlouholetý rozhlasový moderátor a redaktor. Muž, jenž byl autorem mnoha set anekdot, humorných scének a skečů, vypravěč historek ze života, moderátor silvestrovských pořadů. Byl to člověk, jenž byl považován za jednoho z posluchačsky nejoblíbenějších rozhlasových autorů a moderátorů. Velice populární byl jeho pravidelný rozhlasový pořad Šťastnou cestu. Velmi rád také vystupoval jakožto cirkusový klaun. Jednalo se o muže, jenž výrazně vynikal ve všem, co dělal, člověka obdařeného nejen mimořádnou pílí a velkou dávkou pracovitosti, ale i notnou dávkou osobního šarmu a charismatu.

Jiří Strádal (5)

Narozen 1956. Autor prací z oblasti profesní orientace a volby povolání.

Jiří Štork (5)

Profesor a lékař Jiří Štork, je vyhledávaným odborníkem v dermatologii, kterou studoval mimo jiné i v Itálii. Jako autor přispěl do celé řady publikací v jeho oboru. Rozhodl se však napsat i několik detektivních příběhů v podobě povídek či románů . Mezi jeho knihami tak nalezneme ZABIJÁK PEPÉ, UTEČ NEBO ZEMŘEŠ, a mnoho jiných.

Jiří Štikar (4)

Narozen 17. 3. 1934 v Praze. PhDr. CSc. doc. psychologie. Zabývá se psychologií práce a organizace a dopravní psychologií.

Jiří Štěpán Haškovec (4)

Narozen 26.12.1922 v Praze. Ing., CSc., vědecký pracovník v oboru silnoproudé elektrotechniky, práce z oboru.

Jiří Šťastný (4)

Docent Ing. Jiří Šťastný, Csc. je bývalý československý basketbalista.  Po ukončení studia fakulty elektrotechnické ČVUT Praha v roce 1961 pracoval na katedře elektrotechniky Fakulty strojního inženýrství a v odboru elektrotechniky Ústavu přístrojové a řídicí techniky. Byl 10 sezón hráčem družstva Slavia VŠ Praha , s nímž byl dvakrát mistrem a třikrát vicemistrem Československa. V československé basketbalové lize po roce 1962 v šesti sezónách zaznamenal 1039 bodů. S týmem dvakrát startoval v Poháru evropských mistrů a skončili na druhém místě v roce 1966 a na třetím místě v roce 1967. V roce 1968 tým hrál ve finále soutěže FIBA - Evropský pohár vítězů pohárů a před 65 tisíci diváků prohrál s AEK Athens 82-89. S československou basketbalovou reprezentací získal na Mistrovství Evropy 1959 stříbrnou medaili. Za reprezentační družstvo Československa v letech 1959-1965 odehrál celkem 71 zápasů. Na Světové univerziádě v Sofii s týmem Československa získal bronzovou medaili. Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. V roce 2012 byl uveden do Síně slávy České basketbalová federace.

Jiří Špaček (5)

Vystudoval sociologii a následně mediální studia na Univerzitě Karlově. Pracuje v oboru komerční komunikace a webových technologií. Volný čas věnuje své přítelkyni, dále pak Ameli - fenečce dovezené až z Mexika, aktivně fotbalu a pasivně filmu... Zajímá se o společnost, média ale i filosofii nebo fyziku či neurovědu. V jeho textech je proto možné sledovat drobné poznatky nebo odkazy na různé vědní disciplíny. Napsal kdysi pár povídek, které poslal do dnes už známé literární soutěže pořádané Městskou knihovnou v Čelákovicích a pár se jich i porotcům zamlouvalo, i když asi nejcennějším bylo zvláštní ocenění od nakladatelství Argo. Novela Druhá je první knihou a prvním příběhěm sci-fi žánru, který autor kdy napsal a také vydal vlastním nákladem. Jak už to ale chodí, na psaní nemá moc času.

Jiří Šourek (4)

Jiří Šourek je bývalý československý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil jako fotbalový funkcionář. Hrál za TJ Sklo Union Teplice, TJ Vítkovice a kyperský AEL Limassol. Získal ligový titul v roce 1986 s Vítkovicemi. V československé lize odehrál 217 utkání a dal 57 gólů. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 4 utkáních a dal 3 góly, v Poháru vítězů pohárů nastoupil v 1 utkání a v Poháru UEFA nastoupil v 7 utkáních.

Jiří Škorpík (2)

Narozen 1977 v Moravském Krumlově. Ing., Ph.D., vysokoškolský pedagog v oboru energetického inženýrství.

Jiří Šípek (4)

Narozen 7. 3. 1950 ve Lhotce . Prof., PhDr., CSc., psycholog, psychoterapeut, pedagog.

Jiří Seidl (3)

Classical bassoonist