16741–16800 z 154567 Autoři
Ivana Pleinerová (3)
Ivana Pleinerová je česká archeoložka. V letech 1948–1962 studovala archeologii u profesora Jana Filipa na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium zakončila získáním titulu PhDr. Od roku 1953 začala pracovat pro Archeologický ústav ČSAV, nejprve na expozituře v Mostě a později v Praze. V roce 1963 získala vědeckou hodnost CSc. Specializuje se na starší dobu bronzovou, raný středověk – stěhování národů a starší slovanské období. Hlavní specializace je však na experiment v archeologii. Od roku 1954 zkoumala polykulturní sídliště v Březně u Loun a zdejší pohřebiště únětické kultury. Pod jejím vedením byl po výzkumu u Března postaven archeoskanzen s neolitickým domem, germánskou stavbou, slovanskou hrnčířskou pecí a dvěma obilnicemi. V 90. letech 20. století se podílela na budování archeoparku v Praze 8 – Na Farkách. Roku 1994 se stala předsedkyní občanského sdružení Rekonstrukce archeologických objektů. Jejím manželem byl archeolog středověku Radomír Pleiner.
Více od autora
Ivana Maráková (6)
Narozena 10.8.1966. Pedagožka, autorka didaktických materiálů, učebnic a pracovních sešitů pro výuku na 1.stupni ZŠ a předškoláků, též jejich ilustrátorka.
Více od autora
Ivana Karásková (4)
Mgr., politoložka, věnuje se čínské zahraniční a domácí politice a čínské energetické bezpečnosti.
Více od autora
Ivana Jarošová (2)
Narozena 8. 6. 1972 v Sokolově, zemřela 2017. MUDr., specializace v oborech anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, věnovala se chronické intenzivní péči; byla primářkou oddělení následné intenzivní péče v Nemocnici Ostrov.
Více od autora
Ivana Janišová (5)
Narozena 6. 7. 1956 v Praze. Mgr., klinická psycholožka, též autorka knih pro děti a mládež.
Více od autora
Ivan Zwach (2)
Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.
Více od autora
Ivan Vladimirovič Mičurin (4)
Ivan Vladimirovič Mičurin byl ruský šlechtitel a ovocnář, dvojnásobný nositel Leninova řádu. Zpočátku pěstoval ovocné odrůdy vhodné pro oblast středního Ruska. Využil ovocné odrůdy z různých oblastí Asie, rostoucí ve studeném klimatu s krátkou vegetační dobou. Křížením těchto odrůd s evropskými vypěstoval cca 300 nových odrůd ovoce, zejména jabloní, vhodných pro drsné podmínky vnitrozemského klimatu středního Ruska. Posunul tím hranice pěstování ovoce výrazně severněji. Předpokládal možnost změny genotypu působením vnějšího vlivu. Jeho práce a život byly používány sovětskou propagandou a pseudovědcem Lysenkem. Své zkušenosti Mičurin shrnul v knize jménem Výsledky šedesátiletých prací. Posmrtně pak vyšly jeho sebrané spisy a byly přeloženy do mnoha jazyků. Mičurinovy šlechtitelské úspěchy jsou známy i u nás. Náš úspěšný šlechtitel růží z Blatné Jan Böhm tyto Mičurinovy výpěstky ve své školce pěstoval a propagoval je ve svém Průvodci nevymrzající zahradou. Zde jsou u některých odrůd uvedeny také zkušenosti autora s mrazivou zimou na přelomu let 1928–1929 a 1939–1940. Československá akademie zemědělská jmenovala dne 3. března 1935 I. V. Mičurina za „nesmrtelné zásluhy o rozvoj ovocnictví" svým čestným členem.
Více od autora
Ivan Szabó (6)
Novinář a publicista,který se věnuje především literatuře faktu a problematice kriminalistiky.
Více od autora
Ivan Štúr (4)
Profesor Ivan Štúr vyštudoval telovýchovu na Pedagogickej fakulte v Olomouci , neskôr psychológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , kde aj pôsobil. Pre svoje nekompromisné postoje k okupácii Československa v roku 1968, keď vyhlásil, že „vstup vojsk Varšavskej zmluvy na naše územie považuje za zbytočný, unáhlený a väčšinou obyvateľstva nečakaný“, bol prinútený vzdať sa svojho miesta za vysokoškolskou katedrou. Jeho publikácia o diferenciálnej psychológii vyvolala v 70. rokoch ostrú polemiku a prudkú odmietavú reakciu z radov normalizátorov spoločenských vied. Pre túto knihu bol skritizovaný v denníku Pravda z dôvodu, že citoval 118 západných a len 14 východných autorov. Nepriazeň mocných však nikdy nezlomila jeho presvedčenie o potrebe pravdy a spravodlivosti ako nevyhnutnej podmienky slobodného rozvoja človeka. Aj potom sa dlhodobo občiansky angažoval, o čom okrem iného svedčí aj autorská účasť na kultovej ochranárskej publikácii Bratislava/nahlas. Bol milovníkom prírody a prírode blízkych športov – v prvom rade vodáctva. Na Dunaji a jeho ramenách bol doslova legendou, avšak zároveň patril k zanieteným vyznávačom turistiky a bežiek. Po období normalizácie viac ako 30 rokov pôsobil na niekdajšej klinike na Bezručovej ulici v Bratislave ako detský psychológ, čo považoval za najaktívnejšie a profesionálne najšťastnejšie obdobie svojho života. V roku 1990 až 1995 sa stal predsedom Vedeckého kolégia SAV pre psychológiu a pedagogiku a zároveň začal prednášať na FF UK. V roku 1999 bol hlavným odborníkom MZ SR pre klinickú psychológiu. Neskôr prednášal aj na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. Bol autorom viacerých odborných i populárno-vedeckých kníh, podieľal sa aj na založení Ligy za duševné zdravie. Napísal knihy Problémy rodiny a školskej výchovy, Dieťa a príroda, Základy diferencionálnej psychológie II, Ľudské mláďa, Pediatrická psychológia, Rozhovory o dospievaní, Metamorfózy života, Podoby života. Vyšla mu poetická knih...
Více od autora
Ivan Steiger (4)
Ivan Steiger je český karikaturista, ilustrátor, malíř, spisovatel a režisér, který od roku 1969 žije a působí v Německu. Založil také Muzeum hraček na Pražském Hradě a v Mnichově. Narodil se v Praze, kde vyrůstal v Petrské čtvrti. V knize Mýtus zvaný Stínadla barvitě vzpomíná, jak patřil k tzv. Petrákům, tj. klukům z okolí Petrského náměstí, s nimiž vedl velké klukovské války proti klukům z oblasti Na Františku. Tyto dva světy rozdělené po několik klukovských generací, inspirovaly kdysi spisovatele Jaroslava Foglara k sepsání jeho stínadelských románů o Vontech a klucích z Druhé strany. Od roku 1958 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku a psal básně a povídky. Od roku 1961 začal pravidelně kreslit pro Literární noviny a jeho kresby se začaly objevovat i v zahraničních časopisech a novinách. Jeho kresba pařezu, z něhož vyrůstá malá květinka, se stala ve světě jedním ze symbolů okupace. Roku 1969 odešel do Mnichova, kreslil pro Süddeutsche Zeitung a od roku 1972 pravidelně pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde do roku 2011 uveřejnil 9000 kreseb. Jeho drobné a prosté kresby, které vybízejí k přemýšlení, se objevily v mnoha světových novinách, v Evropě i v USA. Steiger je kromě Süddeutsche Zeitung kreslířem Abendzeitung, Twen, a tuctu dalších západoevropských a amerických novin a časopisů. Dlouhodobě spolupracuje s Chicago Tribune Magazine, The Christian Science Monitor, Daily Mirror, Die Welt, Die Weltwoche, Los Angeles Herald Examiner. Jeho kresby se objevují i na prvních stránkách londýnských Times a pařížského Le Figaro. Dnes je Steiger především stálým karikaturistou deníků Frankfurter Allgemeine Zeitung a turínské La Stampa. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří soubor kreslených ilustrací k Bibli. Ilustroval knihy Oty Filipa, Karla Kryla a několik sbírek vtipů a anekdot. Sbírku anekdot o Radiu Jerevan také sám napsal. Jako autor i režisér realizoval 27 krátkých i hraných filmů a v posledních letech maluje také obrazy.[4...
Více od autora
Ivan Rada (2)
Historik, dlouholetý pracovník v oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu.
Více od autora
Ivan Procházka (5)
Narozen 13.4.1962 v Třebíči. Zemědělský inženýr, práce z rostlinné výroby.
Více od autora
Ivan Mach (5)
Ing. Ivan Mach CSc. vystudoval VŠ chemicko.technologickou v Praze. Od 70 let se věnuje odborné sportovní publicistice, vede různé kurzy, je popularizátorem zdravé výživy a dietetickým poradcem, autorsky dlouhodobě spolupracuje s časopisy zaměřenými na sport, fitness, zdraví a moderní životní styl. Narozen 8. 4. 1952 v Děčíně. Chemický ing., CSc. Odborné publikace z fyzikální a analytické chemie, věnuje se také odborné sportovní publicistice, výživě a dietologii. V této specializaci též překladá .
Více od autora
Ivan Lamper (6)
Ivan Lamper je český novinář, zakladatel a první šéfredaktor týdeníku Respekt . V 80. letech disident, signatář Charty 77 a spoluzakladatel samizdatových časopisů Revolver Revue a Sport. V roce 1991 mu americký časopis World Press Review udělil cenu Editor of the Year. Hlavní autor oblíbené rubriky Minulý týden vycházející od roku 1992 na poslední straně Respektu s ilustracemi Pavla Reisenauera. V Respektu pracuje dodnes jako editor.
Více od autora
Ivan Kučera (7)
Slovenský autor recenzí a článků věnujících se filmu, horrorových povídek.
Více od autora
Ivan Kocourek (6)
Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.
Více od autora
Ivan Klánský (4)
Ivan Klánský je renomovaný český klavírista, známý svou výjimečnou interpretací klasické hudby. Narodil se 20. května 1948 v Praze, své hudební vzdělání zahájil na Pražské konzervatoři a později studoval na Akademii múzických umění v Praze. Klánský má za sebou vynikající kariéru sólisty a komorního hráče, vystupuje s orchestry a na recitálech po celé Evropě, Asii a Americe.
Více od autora
Ivan Gariš (4)
Narozen 7. 5. 1923 v Jihlavě, zemřel 20. 5. 1996 v Praze. Filmový scénárista, prozaik, básník. V 50. letech 20. stol. působil jako vysoký funkcionář Státní bezpečnosti.
Více od autora
Iva Svobodová (6)
Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.
Více od autora
Iva Rindová (7)
Ing., zkušební komisařka Komory daňových poradců, věnuje se mzdové oblasti a zdaňování příjmů ze závislé činnosti.
Více od autora
Iva Holmerová (6)
Iva Holmerová je česká lékařka, která se věnuje sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii. Vede Gerontologické centrum v Praze 8 a přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Po studiu gymnázia v Brandýse nad Labem vystudovala všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, během studií se vdala a měla první dceru. Dále pracovala jako sekundářka v OÚNZ Praha 9, v letech 1984–1991 v OÚNZ Mělník a pak přednášela sociální lékařství na 1. lékařské fakultě UK. Roku 1991 spoluzaložila Gerontologické centrum v Praze 9, které dosud vede, v roce 1997 se podílela na založení České alzheimerovské společnosti a od roku 2007 je předsedkyní Gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti JEP. Titul PhD. obhájila v oboru sociálního lékařství a habilitovala se v oboru sociální antropologie. Vedla řadu výzkumných projektů v oblasti gerontologie a publikovala několik odborných prací v ČR i v zahraničí.
Více od autora
István Örkény (4)
István Örkény byl maďarský dramatik a prozaik. Jeho hry se vyznačují satirickým pohledem na společenské problémy a groteskním ztvárněním jednotlivých příběhů. Narodil se v rodině lékárníka a po ukončení školy začal studovat na vysoké škole chemii. Poté mění své rozhodnutí a věnuje se farmacii, kterou ukončuje v roce 1934 a vydává se na cesty po západní Evropě. Vrací se domů a dokončuje i studia chemie. Jeho první kniha krátkých příběhů vyšla v roce 1941. V roce 1942 je poslán na východní frontu, coby žid v pomocné pracovní jednotce, je zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné i hru Voroněž. V roce 1946 se vrací konečně domů, do Budapešti. Po revoluci v roce 1956 nesmí až do roku 1960 publikovat. Velmi populárním se stal, mimo jiné, díky svým krátkým povídkám groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové povídky . V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti . * Kočičí hra – tragikomedie, hra o dvou stárnoucích sestrách, jedna z nich je pořádkumilovná a druhá má neuspořádaný život, ale přesto je to ona, kdo má nakonec více sil k boji za plnohodnotný život. 'Orkény tuto hru napsal nejprve jako filmovou anekdotu, až později ji zdramatizoval pro divadlo. Byla přeložena do velmi mnoha jazyků a je často hrána v různých evropských i amerických divadlech. * Rodina Tóthů – drama * Třináctý zpěv, 1999, Volvox Globator, ISBN 80-7207-224-2 – výbor povídek
Více od autora
Isser Harel (4)
Iser Har'el , známý jako Malý Iser, byl v letech 1952 až 1963 ředitelem izraelské zpravodajské služby Mosad a v letech 1948 až 1963 ředitelem Šin bet. Narodil se ve Vitebsku, v tehdejším Rusku , v početné a zámožné rodině, vlastnící ve Vitebsku továrnu na ocet. Přesné datum jeho narození není známo, neboť rodný list se zaznamenaným datem se ztratil za první světové války. Během revoluce a pozdější občanské války se Vitebsk stal několikrát dějištěm bojů mezi bílými a rudými. Iser dokonce slyšel projev Lva Trockého pronesený ve Vitebsku. Už v útlém věku projevoval zájem o bezpečnost židovské komunity a organizoval své spolužáky k obraně proti antisemitským útokům. Poté, co moc v Rusku převzal sovětský režim byl Iserově rodině zabaven veškerý majetek. V 1922 rodina emigrovala ze Sovětského svazu do Dvinsku v tehdy nezávislém Lotyšsku. V Dvinsku Iser dokončil základní školu a začal studovat na střední. Při dospívání si stále více uvědomoval svůj původ a vědomí a proto vstoupil do sionistické mládežnické organizace. V 16 letech se začal připravovat na vystěhování do Izraele. Rok pracoval v zemědělství, aby se mohl zapojit do práce v kibucu. Po tzv. Hebronském masakru v roce 1929 se s přáteli rozhodl neodkládat vystěhování, protože bylo životně nutné posílit židovské osídlení v Palestině. Proto si sedmnáctiletý Iser upravil své doklady tak, aby splňoval podmínky pro britské vízum nutné k vycestování do Palestiny . Začátkem roku 1930 se vydal na cestu do Izraele. Projel Evropu ze severu až na jih, kde v Janově nastoupil na loď. Po příjezdu se stal členem nově založeného kibucu nedaleko Tel Avivu. Zde pracoval jako odborník na zavlažování. V roce 1935 kibuc opustil a se svou manželkou Rivkou se usadili v Herzliji . Zde Har'el vstoupil do Hagany. V té začal pracovat na ...
Více od autora
Iša Krejčí (6)
Iša Krejčí, původním jménem František Krejčí , byl český neoklasicistní skladatel a dirigent. Byl synem filosofa Františka Krejčího. Studoval na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1923. Pokračoval ve studiu na Universitě Karlově v Praze, obor hudební věda a historie. Současně studoval skladbu na Pražské konzervatoři u K. B. Jiráka, klavír u Albína Šímy a na mistrovské škole u V. Nováka a dirigování u P. Dědečka a V. Talicha. Účastnil se kulturní činnosti Proletkultu a byl členem Levé fronty . Do roku 1924 byl též hudebním kritikem a publicistou a přispíval do odborného i denního tisku. Jako skladatel scénické hudby spolupracoval po mnoho let s režisérem Jiřím Frejkou, a to již v holešovické Legii mladých, později v Divadle mladých, Osvobozeném divadle i v Národním divadle. V letech 1929 až 1932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě. V sezóně 1933/1934 byl neplaceným korepetitorem v pražském Národním divadle a v letech 1934 až 1945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. V období 1945 až 1958 byl šéfem olomoucké opery a od 1.12.1958 se stal dramaturgem opery pražského Národního divadla, kde setrval až do své smrti v roce 1968. V sezóně 1964/1965 byl současně i externím uměleckým poradcem opery v Českých Budějovicích . Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích, společně se svou sestrou, akademickou malířkou Hanou Krejčovou, provd. Fillovou a jejím manželem, malířem Emilem Fillou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iša Krejčí na anglické Wikipedii.
Více od autora
Irvine Welsh (7)
Irvine Welsh je britský spisovatel píšící skotským pouličním dialektem. Nyní žije v Londýně. Napsal také několik divadelních her a režíroval několik krátkých filmů.
Více od autora
Irena Štěpánová (4)
Vystudovala etnografii a sociologii, působí na ústavu etnogarfie FF UK. Posledních deset let obrací svou pozornost stále výrazněji k dějinám etnografie. Podílela se na vzniku publikace o Národopisné výstavě českoslovanské, nazvané Mýtus českého národa. Je spoluautorkou monografie o ženách Náprstkovy rodiny. Zajímají ji osobnosti, které svou prací, úsilím, vztahy, zálibami a sympatiemi ovlivňovaly dějiny české a v širších souvislostech i evropské etnografie. Její studie o Boženě Němcové, Teréze Novákové, příspěvky o ženských spolcích, vzdělávání a kulturních aktivitách jsou vnímány jako kulturně historické práce a zároveň i jako příspěvky z oboru dějin rodu, gender studies.
Více od autora
India Knight (5)
India Knight se narodila r. 1965 v Bruselu. Povoláním je novinářka, píše fejetony a romány. Ty byly přeloženy do 28 jazyků. Má pravidelnou rubriku v Sunday Times a také je pravidelným hostem v britských rozhlasech a televizních vysíláních. V současné době žije v Londýně a má tři děti.
Více od autora
Imre Kertész (6)
Imre Kertész, maďarsky Kertész Imre , byl židovsko-maďarský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2002. Hlavním tématem jeho románů je pronásledování Židů během holocaustu. Kvůli svému židovskému původu byl Kertész v roce 1944 deportován přes Auschwitz-Birkenau do koncentračního tábora Buchenwald. Při projevu během udílení Nobelovy ceny formuloval svůj přístup k holocaustu takto: "V mém psaní holocaust nikdy nemůže být zmiňován v čase minulém. Já jsem v holocaustu rozpoznal jistý stav člověka, konečnou stanici velkého dobrodružství, do níž dospěl evropský člověk se svou dva tisíce let budovanou etickou a morální kulturou za zády." V roce 1948 složil maturitní zkoušku a posléze začal pracovat jako novinář v deníku Világosság. V letech 2002–2012 žil převážně v Berlíně, teprve v roce 2012, již postižen Parkinsonovou nemocí, se vrátil do rodné Budapešti, kde také roku 2016 na následky svého onemocnění zemřel.
Více od autora
Imogen Edwards-Jones (5)
Imogen Edwards- Jones je britská spisovatelka a novinářka. Nejvíce proslula sérií Babylon, která byla založena na románu Hotel Babylon z roku 2004, ve kterém nahlížíme do zákulisí hotelového prostředí, zdejších zaměstnanců i hostů. V roce 2006 psala pravidelný sloupek pro The Daily Telegraph, ve kterém se věnovala detailům ze svých pokusů o umělé oplodnění, ze kterého se jí nakonec narodila dcera. Píše blog na stránkách www.doyoutravel.com.
Více od autora
Immanuel Velikovsky (2)
Immanuel Velikovsky - , psychiatr, lékař a vědec. Je známý jako autor řady kontroverzních knih o starověké historii. Zasloužil se o založení Hebrejské university v Jeruzalémě. Je autorem knihy Worlds in Collision, která se stala americkým bestsellerem. Kniha byla vydána v roce 1950. Ve svých knihách Velikovsky používá komparativní mytologii a obrací se na starověké literární prameny včetně Starého zákona. Podle Velikovského Země v minulosti zažila srážky s jinými planetami, hlavně s Venuší a Marsem. Immanuel Velikovský se narodil v roce 1895 v prosperující židovské rodině ve Vitebsku - nynějším Běloruskem - v Rusku jako syn Šimona Velikovsky a Beila Grodensky. Už jako dítě se naučil několik jazyků. Studoval na gymnaziu v Moskvě, kde vynikal v ruštině a matematice. Gymnazium absolvoval se zlatou medailí v roce 1913. Velikovský poté odcestoval do Evropy, navštívil i Palestinu. Krátce studoval medicínu v Montpellier ve Francii a absolvoval kurzy premedikace na univerzitě v Edinburghu. Před vypuknutím první světové války se vrátil do Ruska, zapsal se na univerzitu v Moskvě a v roce 1921 obdržel titul doktor medicíny. Po získání lékařského titulu odešel z Ruska do Německa, do Berlína. S finanční podporou svého otce Velikovský vydal a publikoval dva svazky vědeckých prací přeložených do hebrejštiny. Svazky byly nazvány Scripta Universitatis Atque Bibliothecae Hierosolymitanarum . Spolu s Albertem Einsteinem připravil scripta, zabývající se matematikou a fyzikou. Tento projekt byl základním kamenem při budování Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, neboť nová univerzita darovala kopie těchto script knihovnám jiných akademických institucí výměnou za bezplatné darování kopií publikací od těchto institucí. V roce 1923 se Velikovský oženil s houslistkou Elishevou Kramerovou. Velikovský žil v Palestině od roku 1924 do roku 1939. Pracoval zde v oblasti obecné lékařské praxe, ...
Více od autora
Ilona Maria Hilliges (5)
Německá autorka velmi podmanivě vypráví příběh vlastního života, ukazuje na omyly pramenící z naivity mládí i z neznalosti jiného kulturního prostředí a afrických zvyklostí. Autorka je poznala na vlastní kůži, seznámila se s rituály, věštěním, zaříkáváním, navštívila dokonce vesnici čarodějnic, zasvěceně píše o ženské obřízce i o mnohoženství.
Více od autora
III (5)
Více od autora
Igor Zhoř (7)
Igor Zhoř byl český teoretik a kritik výtvarného umění a pedagog. Jeho rodiči byli spisovatel a pedagog Antonín Zhoř a učitelka Milada Zhořová, roz. Boháčkolvá. V letech 1945-1949 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity v Brně a později také na brněnské Filosofické fakultě. Stál u zrodu brněnské výtvarné skupiny Profil 58 a byl jejím mluvčím. V době Sametové revoluce byl aktivní ve Výboru brněnských výtvarníků při Občanském fóru. Roku 1990 byl jmenován profesorem. Je autorem publikací o výtvraném umění, od roku 1984 přispíval články a překlady do pražských a brněnských samizdatových sborníků, od roku 1989 vydávaných pod vlastním jménem. Byl aktivní v redakčních radách časopisů ROK, Ateliér, Bulletin MG v Brně, Estetická výchova ad. Zemřel 22. listopadu 1997 v Brně. Je pochován na brněnském Ústředním hřbitově na Vídeňské ulici, skup. 58, řada 2, hrob č. 155
Více od autora
Igor Janota (7)
Slovenský autor článků a knih o historii Bratislavy, autor pohádek pro děti.
Více od autora
Ignát Hořica (6)
Spisovatel a žurnalista Ignát Hořica absolvoval po studiích na reálce v Brně kadetní školu tamtéž a v Terstu. V aktivní službě zůstal až do roku 1884. Poté se začal aktivně věnovat žurnalistice . Psal fejetony, referáty, články ekonomického a politického charakteru, zachycoval vzpomínky ze svých vojenských cest po jihoslovanských zemích, Korutanech, Německu nebo ve Slezsku . Ze samostatných knih, většinou výnorů z vojenských nebo cestopisných črt, jmenujme: "Drobné čtry a povídky" , "Z vln života" , "Kresby a příběhy" , "Pamatujte na Slezsko" , "Na Černé Hoře" , "Z lidské bídy" nebo "Obrázky ze Slezska" . V roce 1892 přeložil a vydal činohru "Rodinné tajemství" od Evgena Kumičiće.
Více od autora
Iggy Pop (6)
Iggy Pop, vlastním jménem James Newell Osterberg, Jr., je americký punkrockový zpěvák a občasný herec . Přestože měl jen omezený komerční úspěch, Pop je považovaný za jednoho z největších vzorů punk rocku a jeho příbuzných stylů. Někdy je také nazýván jako Kmotr punku nebo Rockový leguán, a je také velice proslulý svou dynamikou na pódiu. Pop byl zpěvákem kapely The Stooges z přelomu 60. a 70. let, která měla velký vliv na podobu hard rocku a počátky punku . The Stooges se neblaze proslavili svými koncerty, na kterých Pop skákal z pódia , s hrudí pomazanou syrovým masem a někdy také burákovým máslem nebo pořezaný rozbitými lahvemi. Mnoho pozdějších zpěváků tyto Popovy kousky imitovalo. Ačkoli už nebyl tak divoký jako za časů The Stooges, Pop byl střídavě úspěšný jako sólový zpěvák 25 let. Mezi jeho nejznámější písničky patří například „Lust for Life“, „I'm Bored“ nebo „The Passenger“ . V roce 2010 byl Iggy se skupinou The Stooges zařazen do Rock'n'rollové síně slávy . V současnosti Iggy Pop žije ve svém domě se svou manželkou Nina Alu v Miami na Floridě. Iggy rád řídí svoje Ferrari F430 a i přes občasné přestávky stále koncertuje. V červnu 2010 hrál v kanadském Torontu na festivalu NXNE a téhož roku i koncertoval v Evropě. James Newell Osterberg, Jr. se narodil v Muskegonu v Michiganu jako syn Louelly a Jamese Newella Osterberga, Sr. , bývalého učitele angličtiny a trenéra baseballu na Fordson High School v Dearbornu v Michiganu. Osterberg vyrůstal v trailer parku v Ypsilanti v Michiganu. Z otcovy strany má anglický, německý a irský původ. Z matčiny norský a dánský. Jeho otec byl adoptovaný švédsko-americkou rodinou a d...
Více od autora
Ida Myslikovjanová (3)
Ida Myslikovjanová se narodila v Olomouci. Po gymnáziu studovala filozofickou fakultu na olomoucké Univerzitě Palackého, po jejímž absolvování se stala středoškolskou učitelkou. Pedagogiku vykonávala až do roku 2006, kdy už úplně přesedlala na astrologii, které se v té době věnovala již dvanáct let. Napsala několik knih o astrologii, ale i o lidských vztazích. S manželem psychologem a astrologem pořádají od roku 2000 kurzy, kam se sjíždějí zájemci z celého Česka. Má dvě děti a žije se svým mužem v Olomouci.
Více od autora
Ian Graham (5)
Ian Graham se narodil v roce 1953 v Belfastu . V roce 1970 získal titul aplikované fyziky a postgraduální diplom v oboru žurnalistiky, na City University v Londýně. Pracoval jako novinář a redaktor časopisu v Londýně, než se stal spisovatelem na volné noze a přestěhoval se na venkov do Norfolku.Ian je autorem více než 240 knih, převážně ilustrované populárně naučné knihy pro děti a mládež, v oblasti vědy a techniky, v oblastech výzkumu vesmíru, letectví a forenzní vědy na energii, vynálezů a vědeckých experimentů.
Více od autora
Hugues Rebell (5)
Narodil se 27. října 1868 v Nantes, psal romantické romány i verše, uznáván je však především jako prozaik. Navazoval na Nietzscheho, usiloval o duševní aristokratismus a nadčlověčenství, vysmíval se demokracii a katolicismu, blízko měl k nacionalistické Action Française. Fascinoval vypravěčským uměním, eroticismem. Jeho hrdinové bývají nerozhodní slaboši podléhající silné ženě-démonu. Zemřel 6. března 1905 v Paříži.
Více od autora
Hugo Traub (5)
Hugo Traub byl český středoškolský profesor a historik. Narodil se v Čáslavi do židovské rodiny obchodníka Izáka Trauba a jeho ženy Wilhelminy, roz. Schulhofové. Hugo měl tři sourozence, jednoho bratra a dvě sestry. Do obecné školy chodil v Čáslavi, v dalším studiu pokračoval na místním gymnáziu a do vyšších tříd pak chodil na smíchovské gymnázium, kde i v roce 1900 odmaturoval. V dalším studiu pokračoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde studoval dějepis a zeměpis, obé dokončil v roce 1904 a rok poté promoval s titulem doktor filozofie v oboru obecných dějin a historie rakouského mocnářství. Po promoci získal licenci pro výuku historie a zahájil následně kariéru středoškolského profesora. Koncem prosince roku 1907 se Hugo Traub oženil s o osm let mladší Elly Oplatkovou a koncem listopadu roku následujícího se jim narodil v Brně jediný syn Jiří. Svojí pedagogickou dráhu započal ještě jako svobodný v roce 1904 v Brně, kde působil na českém reálném gymnáziu na tř. kpt. Jaroše, následně na rok odešel učit do Prostějova, aby se roku 1907 vrátil zpět do Brna, kde se usadil natrvalo. Zde pak působil na státním reálném gymnáziu na Křenové ulici, až do dubna roku 1939. Krom svého povolání coby středoškolský profesor, působil v letech 1930-1939 na brněnské České vysoké škole technické jako honorovaný docent pověřen přednáškami z obecných a kulturních dějin a od poloviny 30. let též působil na Komenského vyšší lidové škole v Brně, kde se ve filozoficko-historické sekci ujal přednášek. V roce 1939 byl coby osoba židovského původu penzionován, zbaven všech veřejných aktivit a musel též opustit i svůj byt. Koncem března roku 1942 byl prof. Hugo Traub se svojí ženou Ellou a její matkou Janou Oplatkovou zařazen do transportu a následně deportováni do ghetta Terezín. Koncem dubna téhož roku byli manželé Traubovi odvlečeni do Lublinu, Jana Oplatková zemřela v ghettu v květnu 1942 a Hugo Traub byl po...
Více od autora
Hugo Toman (3)
Narozen 20.10.1838 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel 19.3.1898 v Podhoří u Prahy. JUDr., politik, právní historik, publikace z oboru historie husitství a státního práva.
Více od autora
Hugo Bettauer (4)
Narození:18.8.1872, Baden, Rakousko jako syn obchodníka s cennými papíry Měl dvě starší sestry, studoval gymnásium, v l6 letech utekl z domova a odcestoval do Alexandrie, odtud ho konzul poslal ihned domů. V roce 1890 Bettauer konvertoval od židovské víry k evangelické církvi. V témže roce nastoupil do Kaiserjäger jako jeden-rok dobrovolník. Změna náboženství pravděpodobně souvisí s tím, že aby židovští vojáci, kteří postrádali šlechtického stavu prakticky nemohli, získat jakýkoliv druh kariéry v armádě, a pro tyto účely evangelická církev byla vhodnější než římsko-katolické církve. Po pěti měsících v Tyrolsku odešel z armády znovu, kvůli problémům s nadřízenými. Spolu s matkou se přestěhoval do Curychu a v roce 1896, ve věku 24 let, získal majetek dědictvím od jeho otce.V Curychu se oženil s láskou svého mládí, Olga Steiner, s kterou, po smrti jeho matky, emigroval do Spojených států . Při katastrofální spekulaci Bettauer ztratil celý svůj majetek. On a Olga zůstal až do roku 1899 v New Yorku , kde ona pracovala objevila jako herečka. Přestože Bettauer získal americké občanství, nemohl najít práci, a tak odcestovali do Berlína , kde se narodil jejich syn Heinrich Gustav Hellmuth Bettauer . a na podzim roku 1901 odešel do Hamburku , aby se stal ředitelem, sepsal odbornou publikaci Küche und Keller . Po rozvodu se znovu oženl , odjel do Ameriky a zde se narodil jejich syn Reginald Parker Bettaue...
Více od autora