Všichni Autoři a témata

Gabriela Peacock (2)

Narozena 10. 8. 1979 v Pardubicích, žije v Londýně . Kvalifikovaná nutriční terapeutka, dříve modelka.

Gabriela Kesnerová (6)

Narozena 1928, zemřela 13.2.2002. PhDr., historička umění.

Gabriel Hocman (3)

Slovenský genetik, zabývá se lékařskou genetikou, prevencí nádorových onemocnění. Autor publikací z oboru, o stárnutí a zdravé výživě.

G. M Gilbert (3)

Americký psycholog a člen zpravodajských služeb, který zastával funkci vězeňského psychologa při norimberském procesu.

Fynn (3)

Britský spisovatel.

Friedrich Wilhelm Foerster (4)

Friedrich Wilhelm Foerster ) byl německý filosof a vysokoškolský pedagog. Pocházel z rodiny astronoma Wilhelma Julia Foerstera . Friedrich Wilhelm Foerster byl především filosofem a vysokoškolským pedagogem, který se zabýval otázkami morálky a etiky. Byl významným protiprušáckým disidentem a a nesmiřitelným kritikem německého nacionalismu a fašismu. Z těchto důvodů musel většinu svého života strávit v emigraci, kdy postupně žil a pracoval ve Švýcarsku, Rakousku, Francii a Spojených státech amerických. Byl nositelem myšlenky evropské federalizace německy mluvících zemí, o což se zasazoval i za svého působení ve Vídni u dvora císaře Františka Josefa I. v létech 1913–1914. V českých zemích je znám především z českého překladu své knihy Europa und die Deutsche frage , která vyšla v Praze v nakladatelství Vyšehrad v roce 1938, ještě těsně před mnichovskou dohodou. Kniha rozebírá kořeny křesťanskogermánské civilizace a její význam v historii Evropy a poukazuje na nebezpečí pruské kasárenské politiky.

Friedrich Heer (3)

Friedrich Heer byl rakouský kulturní historik, univerzitní profesor, spisovatel a katolický publicista, teoretik „dialogu mezi nepřáteli“. Heer vystudoval humanitní vědy na vídeňské univerzitě a promoval prací o kulturních dějinách středověku, jež zůstaly jeho oblíbeným tématem. Jako mladý katolík a zároveň přesvědčený humanista patřil mezi odhodlané odpůrce nacismu a byl za to různě pronásledován. Po válce přednášel historii ve Vídni a od roku 1962 byl profesorem, zároveň redigoval časopis otevřených katolíků Die Furche a od roku 1961 byl i hlavním dramaturgem vídeňského činoherního divadla Burgtheater. Ústředním tématem Heerova neobvykle rozsáhlého díla jsou evropské duchovní dějiny, jejich hlavní proudy a postavy i jejich význam pro současné lidstvo. Jeho zájem se soustřeďoval na velká myšlenková hnutí, jež Evropu utvářela a provázela v celých jejích dějinách. Pod vlivem německo-amerického filosofa a historika E. Rosenstock-Huessyho viděl evropské dějiny jako posloupnost velkých duchovních revolucí, počínaje „papežskou revolucí“ 11. století přes humanismus a reformaci až po osvícenství, nástup demokracie a válečné konflikty 20. století. Zajímaly ho především nekonformní postavy, heretikové a buřiči, z jejichž dědictví pak západní civilizace dlouho žila. Heer byl ale zároveň angažovaný občan své doby a staral se o to, jak naše doba se svým dědictvím nakládá. Jako věřící křesťan a katolík ostře kritizoval různé formy klerikalismu, svazků katolické církve a jejích představitelů s mocí, a naopak se zasazoval o překonávání sporů diskusí, dialogem. Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských intelektuálů 20. století. Úctyhodná řada Heerových – většinou velmi rozsáhlých – historických spisů začíná knihou s příznačným a programovým názvem Rozhovor mezi nepřáteli , po níž následoval Vzestup Evropy a Tragédie Svaté říše . Roku 1953 vyšly rozsáhlé Duchovní dějiny Evropy , 1...

Friedrich Hebbel (7)

Christian Friedrich Hebbel byl německý básník a dramatik. Narodil se v Holštýnsku v rodině zedníka. Ač pocházel z chudé rodiny, posílal už své rané básně do časopisů. Jeho talent ocenil ve své době oblíbený pohádkář a novinář Arnalie Schoppe, který mu také umožnil studovat práva. Na studiích se zabýval také filozofií, historií a literaturou. V roce 1839 napsal své první a nejvýznamnější dílo, tragédii Judita, který byla s velkým úspěchem hrána v roce 1840 a publikovaná v roce 1841. V roce 1840 napsal tragédii Genoveva, o rok později komedii Diamand . V letech 1842 – 1846 cestoval po Dánsku, Francii a Itálii. V roce 1844 napsal „tragédii všedního života“, nazvanou Marie Magdalena . Stal se jednou z nejvýznamnějších postav ve vídeňské intelektuální společnosti. V roce 1846 si vzal krásnou a bohatou herečku Christine Enghausovou, jeho inspirací byla ale dále jeho milenka Elise Lensingová. Už za svého života byl slavný a oblíbený, byl pokládán za největšího žijícího německého dramatika. Zemřel ve Vídni, kde několik let před smrtí žil. Jeho nejvýznamnějším dílem je tragédie Judita na biblický námět. Klíčovou součástí jeho díla jsou tragédie, především na historické či mytologické náměty . Jeho díla ukazují velký cit pro charakterizaci postavy, vášeň, dramatickou situaci, přestože jejich poetičnost je mnohdy oslabena podivínskými, až groteskními postavami. Napsal také básnická díla jako Matka a dítě , která ukazují, že jeho básnické nadání není svázáno dramatickou formou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Friedrich Hebbel na anglické Wikipedii.

Friedrich Gulda (7)

Friedrich Gulda byl rakouský klavírista a skladatel, který proslul interpretací klasické hudby, zejména děl Mozarta a Beethovena, a také jazzovými improvizacemi. Jeho kariéra se vyznačovala jedinečným spojením klasických a jazzových vlivů, což ho často vedlo k nekonvenčním vystoupením, která zpochybňovala tradiční koncertní etiketu.

Friedrich Bohlmann (5)

Dietolog, poradce v oblasti výživy, specializovaný novinář.

Frida Skybäck (4)

Švédská spisovatelka. Středoškolská učitelka jazyků a dějepisu. Autorka románů pro ženy.

Frederick Myatt (3)

Autor publikací o střelných zbraních.

Fred Roberts (5)

Německý spisovatel lidové četby, kriminálních i dobrodružných románů a westernů.

Fred Mustard Stewart (3)

americký spisovatel historické beletrie. Jeho román Mephisto Waltz z roku 1969 byl zfilmován a hlavní roli si zahrál Alan Alda.

Fred Milson (2)

Anglický autor prací o cyklistice a typech, vybavení, údržbě a opravách kol.

Fred Coster (3)

Franz Grothe (6)

Německý skladatel, narozen 17. září 1908 v Berlíně, Německé císařství, zemřel 12. září 1982 v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo.

Franz Grassler (3)

Autor publikací z oboru horolezectví.

František Zýbal (5)

Umělecké srdce Františka Zýbala se stále vracelo do rodného kraje, vinorodého, rozezpívaného Slovácka, kde pevně tkvěl svými kořeny a kde se do jeho nitra nesmazatelně vtiskly dojmy z mládí, prožitého v městečku Vnorovy u Veselí nad Moravou. Mnohé ze vzpomínek se uchovaly ve vnímavém sredci nadaného chlapce a ožilo po letech v literární tvorbě ponejvíce v drobných povídkách humoristického zabarvení. Sám autor se o svých pracích vyjádřil, že je "podává jako dokument slováckého lidového humoru a rázovitých postav, které vymírají, a klidných idylických dob, které se nevrátí". Zýbalovy humoresky nejsou však pouhými dokumenty idylických dob, neboť autor v nich ukazuje všední život prostého lidu, který v těch časech představoval často těžkou práci chudého člověka, zápas o holou existenci. Navíc pak je tu celkem věrně zachyceno ovzduší života na moravsko-slovenské vesnici před první světovou válkou a v tomto smyslu slova jde opravdu o dokument nenávratných časů a typů.

František Wolf (5)

Překlady z polštiny.

František Weber (4)

František Weber byl český letec, generálmajor letectva a nositel hodnosti RAF Wing Commander. Po maturitě na hodonínském reálném gymnáziu absolvoval v letech 1928 - 1930, na vlastní žádost, Školu pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově s kvalifikací leteckého pozorovatele a následně byl zařazen k Leteckému pluku č. 3 v Piešťanech. K 1. prosinci 1929 dosáhl hodnosti podporučík presenční služby. V letech 1930 - 1932 absolvoval studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Vyřazen byl v hodnosti poručík pěchoty. Poté byl převelen k Pěšímu pluku 7 v Nitře. V roce 1933 převelen k Leteckému pluku 4, 14. pozorovací letka, na letiště v Hradci Králové a dále pak k Leteckému pluku 5, 82. bombardovací letka, Praha - Kbely. V Praze absolvoval kurz létání v noci, v Olomouci mechanický kurz a v Prostějově na vlastní žádost prodělal pilotní výcvik. V roce 1935 byl, jako novopečený pilot, převelen k Leteckému pluku 4, 40. stíhací letka, do Hradce Králové. zařazen jako stíhač na letounech Avia BH-33 a Avia B-534. Od 1. září 1936 působil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel vojenského výcviku v hodnosti nadporučík. K 1. srpnu 1938 je převelen k Leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ do Pardubic. Od 28. září 1938 zařazen k peruti III/4 "Kazatel" do funkce velitele 47. stíhací letky "Dobyvatel". 15. října 1938 převelen na Slovensko k 3. armádě. Poté byl odvelen zpět do Pardubic. 14. ledna 1940 odešel tajně z Prahy, kde v té době bydlel, s úmyslem dostat se do zahraničí. Po překročení hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem se přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii dostal až do Bejrútu. Dále pokračoval v cestě přes Alexandrii a Alžír až do Francie. Do Anglie se dostal 7. července 1940 a přes sběrný tábor Cosford se dostal k 310. čs. stíhací peruti. Prodělal výcvik u 6.OTU a byl zařazen k 145. stíhací peruti. V lednu 1940 se vrátil zpět k 310. a od 10. prosince...

František Vydra (4)

František Vydra byl továrník a výzkumník. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval Pražkou školu pivovarskou. V roce 1893 převzal pivovar v Dobrovízi u Prahy. Pivovar uzavřel a změnil na továrnu na výrobu cikorky. Později přestěhoval továrnu do Prahy, do Libně na Rokosce, po bývalém cukrovaru. Vydrova továrna poživatin zaměstnávala v letech 1909–1912 250–300 dělníků. Provoz výrazně omezila první světová válka z důvodu nedostatku surovin. Zpočátku vyráběl žitnou kávu, později rozšířil výrobu i na další potraviny. Za války a po ní prováděl pokusy s karamelizací sladu k výrobě tmavých piv. Snažil se odstranit hořké a trpké látky. Výsledkem jeho úsilí byl sladový preparát Maltorin. Preparát prošel testování v laboratořích i v praxi v pivovarech. Preparát byl patentován až po smrti Františka Vydry. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově, hrobka byla vyzdobena sochařem Frantou Úprkou.

Frantisek Vitek (6)

František Vítek je bývalý československý, resp. český dostihový jezdec, dvojnásobný vítěz Velké pardubické a dostihový trenér. Mládí Mladí strávil v rodných Puchlovicich. Jeho rodiče vlastnili 14 ha půdy. Přezdívalo se jim Vítek chalupský, protože v obci bylo Vítků povíce. Na měšťanku chodil do Libčan. Zde často hrávali fotbal. 20.10.1946 poprvé viděl na vlastní oči Velkou Pardubickou. Ten rok vyhral Miloš Svoboda s Titanem. V roce 1953, kdy František chodil do 9.třídy, se doma rozhodovalo, kam půjde dál. Nakonec nastoupil na nově otevřenou Učňovskou školu zemědělskou. V letech 1953–1955 se učil u trenéra Karla Truhláře na Učňovské škole zemědělské obor ošetřovatel dostihových koní a jezdec z povolání. Účni byli ubytováni v Trnové. Zde také probíhala zejména výuka teorie. Praktická část výuky se konala převážně ve Velké Chuchli. V letech 1963–1965 dálkově studoval střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Vojna Narukoval 1.11.1957. Ke stejnému útvaru byl přidělen i jeho nejlepší kamarád Miroslav Janáček. Sloužil 2 roky na tzv. Čaře, což byla hranice mezi Československem a Rakouskem. Mimo jiné tu měli za úkol ošetřovat koně. Dotáhl to na desátníka. U roty měl funkci velitele jezdeckého roje. Kromě vojáků svého družstva měl pod sebou i 4 jezdecké a 2 tažné koně. František Vítek startoval ve Velké pardubické šestkrát, z toho dvakrát tento dostih vyhrál, a to 74. ročník 13. října 1963 s 12letým hnědákem Koran a 76. ročník 10. října 1965 se sedmiletou hnědkou Mocná . Trenérem se stal ve 30 letech. Na trenéry už se žádná hmotnostní omezení nevztahují a tak se mohl věnovat rovinovým dostihům, když už v jezdecké části své kariéry to nebylo možné. V letech 1974–1991 spolupracoval s Vlastimilem Smolíkem. Trenérství „pověsil na hřebík“ v roce 2006....

František Vincenc Kramář - Krommer (7)

František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .

František Veselka (4)

Narozen 12. 8. 1953 v Novém Jičíné. Doc. Ing., CSc., elektroinženýr, vysokoškolský pedagog, projektant elektrických zařízení.

František Václav Kříž (6)

Narozen 26.2.1900 v Šumicích u Brna, zemřel 24.12.1982 v Brně. Učitel, básník a prozaik, esejista, pedagogický publicista, spoluautor čítanek.

František Tomáš (5)

F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.

František Svejkovský (4)

Narozen 3.11.1923 v Suchdole nad Lužnicí, prof., PhDr., CSc., literární historik, editor, působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , na Pedagogické fakultě UK , na Filozofické fakultě UK; od roku 1969 žil v USA, kde působil jako profesor starší literatury, východodevropských jazyků, literatury a literární teorie na University of Chicago ; specializoval se na dějiny starší české literatury; manžel editorky a knihovnice Olgy Svejkovské .

František Šusta (5)

RNDr. František Šusta, PhD. je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. V letech 2008 až 2017 pracoval jako specialista tréninku zvířat v Zoo Praha a po odchodu ze zoo pokračuje v této práci jako profesionální trenér zvířat \"na volné noze\". Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat – jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers’ Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat . Další award přidal i v roce 2016, takže v současné době jich je pět. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním.

František Štolba (4)

Práce z oboru administrativy a stenotypistiky.

František Smolík (7)

František Smolík byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem . Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla . Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského . Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech , kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí. V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. Fr...

František Šamalík (5)

František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....

František Rudolf Čebiš (4)

Znalec vinařství. Syn krejčího Františka Čebiše, sokolského pracovníka z Uhlířských Janovic. Pracoval jako prokurista velkoobchodu s vínem firmy Josef Oppelt a synovec v Praze. Vybudoval jedinečnou odbornou knihovnu, byl známým znalcem a uznávaným koštéřem. Společně s výtvarníky , básníky a spisovateli uspořádal několik publikací o víně. V letech 1923-1933 otiskl přes šedesát článků o víně a stolničení. Vydal: Causerie o víně , Brevíř o víně , Umění koštéřské . Patřil ke společnosti Kolářova stolu v pražské kavárně Slávia.

František Prošek (4)

Narozen 16. 10. 1918 v Praze, zemřel 7. 11. 2000 tamtéž. PhDr., CSc., profesor marxismu, práce z oboru.

František Pražák (4)

Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, potom učitelský ústav v Hradci Králové. Po studiích působil jako učitel v Brně, od r. 1933 v Praze. V Brně se zasloužil o vznik České pedagogické společnosti a Ústřední pedagogické knihovny , kde pracoval jako knihovník do r. 1933. V r. 1921 dal podnět k založení Pedagogické školy, z níž vznikla pozdější Škola vysokých studií pedagogických. S profesorem Babákem založil Společnost pro výzkum dítěte. Ve své publikační činnosti se věnoval odborné pedagogické tvorbě, dále je autorem knih věnovaných významným postavám naší kultury. Publikoval v odborných pedagogických časopisech, působil v řadě redakcí pedagogických a dětských časopisů .

František Ochrana (7)

prof. PhDr. František Ochrana, DrSc. . Absolvent Vojenské akademie v Bratislavě , postgraduálního studia v oboru filozofie-historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , M. A. manažerského studia na European Business School v německém jazyce . Po absolvování Vojenské akademie následovalo studium vědecké aspirantury . Poté se stal učitelem na katedře filozofie. Postupně získal tituly docent v oboru filozofie ; doktor věd v oboru filozofie , docent v oboru finance a profesor v oboru finance na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 1991–1996 působil na ekonomickém úseku ministerstva obrany. V letech 1996–2016 pracoval jako učitel na katedře veřejných financí Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze. Od roku 2005 až dosud působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy jako vědecko-výzkumný pracovník Centra pro sociální a ekonomické strategie a profesor katedry veřejné a sociální politiky. Zabývá se metodologií vědy, veřejnými financemi, rozhodováním ve veřejné správě a veřejnými zakázkami. Je autorem dvou desítek monografií a řady vědeckých článků, spoluautorem několika desítek knih a řešitelem a spoluřešitelem několika desítek vědeckých projektů. Je vysokoškolským učitelem a vědecko-výzkumným pracovníkem. Je autorem více samostatných monografií se zaměřením na veřejnou správu, veřejné finance a metodologii vědy. V rámci svého odborného působení se zaměřuje na problematiku optimalizované alokace zdrojů a efektivnosti ve veřejném sektoru. Trvale spolupracuje jako expert s četnými orgány ústřední státní správy . Je členem mezinárodní organizace International Institute of Public Finance.

František Obrtel (5)

Narozen 31.3.1873 v Henčlově u Přerova, zemřel 13.2.1962 v Praze. Redaktor, historik selství a zemědělského družstevnictví, publikace z oboru.

František Obhlídal (3)

Narozen 29.4.1911 v Šaraticích , zemřel 4.12.2000 v Pardubicích. Ornitolog, ochranář přírody, publicista.

František Mareš (6)

František Mareš byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.

František Mainuš (4)

Narozen 18. 7. 1925 ve Vršovicích u Opavy, zemřel 31. 1. 1991 v Brně. Prof., PhDr., DrSc., historik a archivář. Zabýval se hospodářskými, sociálními a moderními českými dějinami.

František Lukeš (5)

Narozen 27.2.1921 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 11.7.1998 v Hradci Králové.Katolický kněz, básník, prozaik, fejetonista, esejista, pedagog, memoárová literatura.

František Lstibůrek (7)

Práce z oboru elektrotechniky a automatizační techniky.

František Kříž (3)

František Křižík byl významný český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení.

František Kreuz (5)

Byl šéfredaktorem časopisu Tenis, významným žurnalistou a sportovním publicistou. Pracoval v Československém sportu a týdeníku Stadión, spolu se Stanislavem Chvátalem napsal publikace Velcí bílí muži, Královny a princezny kolem poháru, rukopis knihy o Jaroslavu Drobném a je autorem čtyřdílného televizního seriálu z tenisového prostředí Počkej si na bílé štěstí.

František Kozák (6)

Narozen 14. 11. 1857 v Lísku u Jimramova, zemřel 24. 2. 1926 v Praze, ThLic., ThDr.h.c., farář reformované církve / Českobratrské církve evangelické, působil ve Vanovicích , ve Velké Lhotě u Dačic , v Čáslavi ; spoluvydavatel osvětového časopisu Hus , spoluzakladatel sociálních organizací Husův asyl, Marta; otec architekta Bohumíra Kozáka , filozofa Jana B. Kozáka a architekta Ladislava Kozáka .

František Kortus (7)

Pedagog, autor učebnic zeměpisu.

František Kopečný (5)

František Kopečný byl český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií. Narodil se v Určicích, v říjnu 1909, ovšem po několika letech se s rodiči přestěhoval do Vrahovic. Studoval na prostějovském gymnáziu a později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Doktorát dostal v roce 1935. Dostal nabídku pracovat u Českého slovníku, ale nabídku nepřijal. Práci mu nabídli znovu r. 1945, on ji opět nevzal a šel učit na Univerzitu Palackého. Od r. 1949 pracoval na Staroslověnském slovníku. Roku 1952 odešel do Slovanského ústavu ČSAV, kde se psal Ethymologický slovník. V listopadu 1970 obdržel Plaketu J. Dobrovského a šest let nato odešel do důchodu. Články F. Kopečného ve Slově a slovesnosti

František Kohoutek (5)

Autor kilometráží řek.

František Kasl (1)

František Kalandra (3)

Bohemista a vysokoškolský pedagog.

František Kadleček (3)

Autor učebnic o údržbě a opravách nábytku a dřevařství pro střední průmyslové školy.

František Janura (5)

Narozen 3.2.1914 v Praze, zemřel 20.12.1986 v Praze. Televizní redaktor a dramaturg, hry, soudničky, práce pro děti.

František Hyhlík (4)

Narozen 20.10.1905 v Loukonosech u Kolína, zemřel 21.4.1981 v Praze. RNDr., profesor psychologie, práce z oboru.

František Hradecký (6)

Narozen 17. 2. 1906 v Bystré, zemřel 2. 11. 1979. Matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog a redaktor. Autor učebnic, metodických příruček a dalších publikací z oboru.

František Hovorka (4)

František Ladislav Hovorka, také Ferenc, byl český varhaník, sbormistr, hudební skladatel a pedagog. Po absolvování obecné školy studoval na gymnáziu v Praze a soukromě hudbu u Zdeňka Fibicha. Vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera). Působil jako varhaník v Karlíně a na Smíchově a jako ředitel kůru a sbormistr v Radnicích. V roce 1908 složil státní zkoušky ze zpěvu a hudby a odešel do Rokycan, kde prožil prakticky celý život. Nejprve působil jako varhaník a ředitel kůru v děkanském chrámu Panny Marie Sněžné. Současně byl sbormistrem rokycanských pěveckých spolků Záboj a Pěvecké sdružení. V době první světové války musel narukovat do armády a stal se kapelníkem a varhaníkem u 88. pěšího pluku v Szolnoku. I za války se věnoval koncertní činnosti. Pořádal varhanní koncerty, na kterých uváděl díla světové klasické varhanní hudby. Po skončení války se vrátil do Rokycan, založil zde vlastní hudební školu a učil zpěv na místních středních školách. Řídil pěvecký sbor Ozvěny a místní Orchestrálního sdružení. S těmito tělesy nastudoval i velká oratorní díla . Stále veřejně vystupoval i jako varhaník a klavírista. Chrámové skladby tvoří těžiště tvorby. Napsal na tři sta skladeb pro církevní potřeby. Zkomponoval řadu sborů. Vynikají zejména mužské smuteční sbory a velké sbory smíšené: Složil i mnoho skladeb pro komorní obsazení. Nejčastěji pro klavír, housle či varhany. Smyčcový kvartet zůstal nedokončen. Z větších kompozic stojí za pozornost melodramy a písňové cykly především na slova Vítězslava Hálka a Fráni Šrámka. Psal i příležitostnou hudbu k sokolským a hasičským cvičením a úpravy lidových písní pro školy a sbory, které řídil. Nezanedbatelná je i jeho publicistická činnost. Přispíval do řady hudebních časopisů...

František Horník (3)

Autor učebnic biologie.

František Holec (3)

PhDr. František Holec, CSc. V letech 1949 až 1986 pracoval v Archivu hlavního města Prahy . Byl zakladatelem a dlouholetým redaktorem sborníku Documenta Pregensia, v letech 1966 - 1986 redaktorem Pražského sborníku historického, v období let 1975 - 1990 členem redakční rady Sborníku archivních prací. Dále byl aktivním členem komise památkové péče rady NVP v letech 1975 - 1990 a členem muzejní rady Muzea hl. m. Prahy ve stejném období.

František Goldschneider (7)

František Goetz (4)

František Frýdecký (7)

Narozen 11.11.1891 ve Slaném, zemřel 4.10.1943. Středoškolský profesor, literární historik, literatura z oboru, editor literárních textů, překladatel z francouzštiny.