Všichni Autoři a témata

Malorie Blackman (7)

Anglická spisovatelka, literatura pro děti, sci-fi a horory.

Malin Maria Stehn (4)

Malala Yousafzai (5)

Malála Júsufzajová nebo Malála Júsufzaj , je pákistánská bojovnice za lidská práva, zejména právo dívek na vzdělání, za což v roce 2014 získala Nobelovu cenu za mír. Narodila se 12. července 1997 v městě Mingora, kde její rodina vlastnila několik škol. Proslavila se bojem za lidská práva, především za vzdělání žen, v jejím rodném údolí Svát v provincii Chajbar Paštúnchwá v severozápadním Pákistánu, kde bylo tamními stoupenci Tálibánu dívkám zakázáno docházet do škol. Její boj přerostl v mezinárodní hnutí. Za své vzory považovala Muhammada Alího Džinnáha a Bénázir Bhuttovou a značně ji inspirovaly i myšlenky a humanitární práce jejího otce Ziauddina Júsufzaje. Koncem roku 2008 přišel Aamer Ahmed Khan a jeho kolegové z BBC Urdu s nápadem zpracovat a popsat rostoucí vliv Tálibánu ve Svátu formou románu. Rozhodli se požádat dívku školního věku, aby si anonymně vedla blog o svém životě tam. Jejich korespondent v Péšávaru - Abdul Hai Kakar, byl ve spojení s tamním učitelem Ziauddinem Júsufzajem, ale nepodařilo se mu najít studentky, které by byly ochotné se tohoto úkolu ujmout, protože v něm jejich rodiny viděly příliš velké riziko. Júsufzaj proto nakonec navrhl svou vlastní dceru, jedenáctiletou Malálu. V té době Tálibánská vojska vedená Maulanem Fazlullahem přebírala vládu nad údolím Svát, přičemž zakazovala televizi, hudbu, dívkám přístup ke vzdělání a ženám chodit nakupovat. Následující léto novinář Adam B. Ellick vytvořil pod vedením New York Times dokument o Malálině životě, zatímco pákistánská vojska zasahovala v jejím regionu. Malála rozdávala rozhovory pro tisk i televizi a byla nominována na Mezinárodní dětskou cenu míru aktivistou Desmondem Tutu. Júsufzajová byla 9. října 2012 zraněna tálibánským střelcem, když se ji pokusil zavraždit. Upadla do bezvědomí a v kritickém stavu byla převezena do Kardiologického institutu v Rávalpindí. Později se ale její stav zlepšil natolik, že byla převezena do Queen Eliz...

Maja von Vogel (6)

Maja von Vogel je německá autorka knih pro děti a mládež a překladatelka. Maja von Vogel vyrostla v Ahlhornu, Oldenburgu a Lingenu jako nejstarší ze tří sester. Po maturitě na gymnáziu „Georgianum“ v Lingenu studovala francouzštinu a němčinu na „Westfälische Wilhelms-Universität“ v Münsteru, poté v Paříži a Göttingenu. Absolvovala postgraduální studium na „Ludwig-Maximilians-Universität“ v Mnichově. Od roku 1999 do roku 2002 pracovala v mnichovském dětském knihkupectví a nakonec se stala samostatně výdělečně činnou autorkou a překladatelkou. Publikovala více než 60 knih pro děti a mládež. Nyní žije Maja von Vogel v Oldenburgu.

Mája Havlová (5)

Narozena 14. 5. 1951 v Palúdzce, Slovensko. Historička, autorka prací z oblasti památkové péče.

Maja Anatol'jevna Ganina (4)

Ruská spisovatelka.

Mai Mochizuki (5)

Japonská autorka manga komiksů.

Magdalena Zachardová (7)

Magdalena Zachardová se narodila roku 1960 v Sokolově.Vystudovala Gymnázium ve Strakonicích a sociálně-právní nástavbu v nedalekém Písku. O záhady se zajímala odmalička. Nejprve četla bez dechu jako většina její generace verneovky a odtud byl jen kousek k autorům sci-fi. Během dospívání četla knihy Arthura C. Clarka a pokoušela se psát sci-fi povídky.Obesílala časopisy s prosbou o uveřejnění. což se jí i několikrát povedlo.Největším průlomem bylo pro ni dílo fantastického realismu Jacquese Bergiera a Louise Pawelse Jitro kouzelníků. U nás byl zástupcem tohoto žánru záhadolog doktor Ludvík Souček, v zahraničí mnohoíkrát odsuzovaný a o to více obdivovaný Erich von Daniken. Právě zřejmě díky nim jí jako čtenářce jí postupně začala vadit jedna věc : děj všech sci-fi příběhů se odehrával v jakémsi vymyšleném světě.Proto jí napadlo, že je mnohem logičtější hledat záhady přímo zde, na naší planetě.Tak vznikla myšlenka napsat lexikon plný nevyřešených záhad, podivných bytostí a tajemných staveb a kniha s názvem Fascinující svět záhad od nakladatelství XYZ Praha na sebe nedala dlouho čekat .Letos v červnu se objevila na pultech knihkupectví a na jaře 2012 vyjde v témže nakladatelství druhá kniha, zatím s pracovním názvem Čas zázraků, pojednávající o možnosti existence technicky vyspělých civilizací v minulosti na naší planetě a také o možnosti návštěvy mimozemských civilizací v dávnověku.

Magdalena Neuner (2)

Německá biatlonistka, věnuje se ručnímu pletení.

Magdaléna Faltinová (7)

Mgr., autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky na základní škole.

Madness (6)

Madness je britská ska skupina, která vznikla v roce 1976 v londýnském Camden Town. Stala se jednou z nejvýznamnějších kapel ska revivalu 2 Tone z přelomu 70. a 80. let. Klasickou sestavu kapely tvořilo sedm členů: zpěvák Graham "Suggs" McPherson, Mike Barson na klávesy, Chris Foreman na kytaru, Mark Bedford na baskytaru, Lee Thompson na saxofon, Daniel Woodgate na bicí a Chas Smash na trubku.

Mackenzi Lee (3)

Americká autorka literatury pro děti a mládež.

M. J Sergejenková (1)

M. C Escher (2)

Maurits Cornelis Escher byl nizozemský umělec, známý svými kresbami a grafikami , ve kterých zobrazuje paradoxy perspektivního kreslení, topologické útvary a rozvržení roviny na pravidelné obrazce. Ve své tvorbě často využíval teselace. Maurits Cornelis Escher byl nejmladším synem stavebního inženýra a hydraulika George Arnold Eschera a jeho druhé ženy Sary Gleichman. V roce 1903 se rodina přestěhovala do Arnhemu, kde se učil truhlářskému řemeslu a hře na klavír až do třinácti let. V letech 1912 až 1918 navštěvoval střední školu Arnhemu. Jeho učitel kreslení F. W. van der Haagene ho naučil technice linorytu a přispěl k rozvoji jeho grafického nadání. Ačkoli exceloval v kreslení, jeho výsledky byly obecně chabé, byl proto nucen opakovat druhý ročník a neudělal závěrečné zkoušky. V roce 1919 Escher nastoupil na otcovo přání na Harlemskou vysokou školu architektury a umělecké ornamentiky. Po několika měsících ale přešel na interiér a studoval pod vedením Samuela Jessuruna de Mesquita, umělce s nímž se pak po léta přátelil. V roce 1922 Escher opustil školu se zkušenostmi s kresbou a obzvláště dřevořezbou. V roce 1921 navštívil poprvé Itálii a v listopadu mu v novinách vyšly první dřevořezby. V roce 1922 cestoval po Itálii a Španělsku. Velký vliv na něj měla ornamentální výzdoba v Alhambře. V roce 1923 během další cesty po Itálii potkal svou ženu, Švýcarku Jettu Umiker, s níž se 12. června 1924 oženil ve Viareggiu. Mladý pár se usadil v Římě a zůstal tam až do roku 1935. Když se politická atmosféra pod vládou Mussoliniho stala nesnesitelnou, rodina se přestěhovala do Château-d'Œx , kde setrvala další dva roky. Escher, inspirován a okouzlen italskou krajinou, byl ve Švýcarsku zjevně zklamán. V roce 1937 se proto rodina přestěhovala znovu, a to do Ukkelu, malého městečka blízko Bruselu . Druhá světová válka je d...

M Tůma (7)

M Cais (3)

Lynne Robinson (5)

Cvičitelka, učitelka jógy, autorka publikací o cvičební metodě pilates.

Lynn Painter (7)

Lynn Michaels (4)

Americká autorka romantických novel.

Lynda La Plante (4)

Anglická spisovatelka.

Lydie Junková (3)

Narozena 1925. Doc. Ing., CSc., práce z ekonomie, filozofie, sociologie, materiály z výzkumu kriminality, o životě propuštěných a toxikomanů, též autorka detektivních příběhů, rozhlasových a televizních her, televizních večerníčků, odborné překlady z kriminologie a historie práva.

Lýdia Zubajová (5)

Autorka učebnic a televizních kurzů z německého jazyka pro děti.

Lumír Dokoupil (4)

Narozen 25. 8. 1935 v Hrabové. Prof. PhDr., CSc., historik a vysokoškolský pedagog, zaměřený na historickou demografii a sociální a ekonomickou historii.

Lukáš Malý (5)

Narodil se v roce 2002 ve Slaném. Od patnácti let přispíval do časopisu ABC a o rok později vydal svoji prvotinu, novelu Vázací motýlek. Je milovníkem literatury, historie a přírody. Ve volném čase nejraději sportuje a čas od času se pustí do nějakého projektu.

Lukáš Binter (5)

Lukáš Binter vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Několik let byl reprezentantem České republiky a jezdcem Světového poháru ve snowboardingu. Nyní se podílí na školení instruktorů snowboardingu a lyžování, provozuje lyžařskou a snowboardou školu a rozvíjí další aktivity v oblasti sportu. Je držitelem kvalifikace Ústřední lektor snowboardingu. Zastupuje český snowboarding na ISK .

Luisa Šebestová (5)

Narozena 1882, zemřela 29.4.1957 v Praze. Učitelka, literatura pro mládež.

Luis Buñuel (5)

Luis Buñuel Portolés byl španělský filmový režisér tvořící nejvíce v Mexiku a ve Francii. Je považovaný za jednu z nejvýznamnějších osobností dějin kinematografie. Jeho otec, Leonardo Buñuel González, v mládí odjel jako voják na Kubu, kde po skončení služby založil železářství, v důsledku čehož značně zbohatl. Po návratu do Španělska se ve třiačtyřiceti letech oženil s tehdy osmnáctiletou Mariou Portoles. Na jejich svatební cestě v Paříži, v hotelu Ronceray, byl Luis počat. Narodil se v Calandě, aragonské vesnici s tehdy asi pěti tisíci obyvateli, jako první z celkem sedmi sourozenců. Pár měsíců po jeho narození se rodina přestěhovala do Zaragozy, kde Luis vyrůstal ve velmi dobrých podmínkách – jeho otec patřil k nejbohatším lidem ve městě. V roce 1907 nastoupil na jezuitskou kolej Colegio del Salvador, na kterou, navzdory její přísnosti a archaické struktuře, měl poměrně dobré vzpomínky. V roce 1915 přestoupil na státní lyceum a po maturitě, roku 1917, byl na doporučení senátora dona Bertolomé Estebana přijat do madridské Studentské rezidence, kde na přání svého otce začal s inženýrským studiem agronomie. Poté, co se dozvěděl, že v zahraničí hledají lektory španělštiny, přešel na studium literatury, filosofie a historie, protože jen tak měl naději, že bude jako lektor vybrán. V roce 1922 začaly být ve Španělsku vydávány práce Sigmunda Freuda, které v Buñuelovi okamžitě vzbudily také velký zájem o psychoanalýzu. Během doby studia si našel celou řadu nových přátel, přičemž nejbližší mu byli Federico García Lorca a Salvador Dalí. V roce 1925 byla pod záštitou Společnosti národů vytvořena organizace Societé internationale de cooperation intellectuelle a Buñuel se stal tajemníkem španělského představitele Eugenia d’Ors. V důsledku toho odjíždí do Paříže, kde se s velkým zaujetím začíná zabývat filmem. Nejenže pravidelně navštěvoval biograf, někdy až t...

Ľudovít Hlaváč (4)

Narodil sa 1. apríla 1921 vo Vajke nad Žitavou , katolícky orientované práce publikoval vo viacerých periodikách, v rokoch 1957 - 1981 bol redaktor a vedúci redaktor Výtvarného života . Hlaváč bol autor monografií o osobnostiach slovenskej fotografie, ako aj ďalších publikácií súvisiacich s jeho osobitným vzťahom k vývinu fotografickej tvorby na Slovensku - Fotografický detail ako metóda tvorby , Dejiny fotografickej tvorby , Sociálna fotografia na Slovensku . Zaujal najmä unikátnymi syntetickými dielami Dejiny fotografie , Dejiny slovenskej fotografie , ktoré sa stali základným prameňom pre výskumné práce ďalších generácií historiografov fotografickej tvorby nielen na Slovensku. Hlaváč v roku 1969 založil v Bratislave prvú galériu fotografie - Komornú galériu Profil , kde sa pod jeho vedením realizovalo mnoho výstav, z ktorých sám pripravil vyše 40. Dlho spolupracoval na rozvoji amatérskej fotografickej tvorby. Za záslužnú činnosť v oblasti fotografie získal ešte v roku 1970 vyznamenanie Medzinárodnej federácie pre umeleckú fotografiu a pri príležitosti svetovej výstavy fotografie v Prahe roku 1989 pamätnú medailu národného umelca Karola Plicku. Výrazne sa prejavil aj ako invenčný autor kresťansky motivovaných diel krásnej literatúry. Napísal drámu Dvaja na podvrší, román Nepotrebujem ho, ktorý vyšiel pod názvom Vymokliny, vianočné legendy Svetlo vo tmách či Veľkopiatkové príbehy.

Ludmila Sochorová (3)

Narozena 28.6.1942 v Praze. Doc. PhDr., CSc., etnoložka, folkloristka, zaměřená na oblast lidového divadla.

Ludmila Rozkovcová (5)

Autorka učebnic ruštiny.

Ludmila Kociánová (5)

Autorka příruček ručních prací.

Ludmila Fryčková (1)

Spoluautorka ornitologické příručky.

Ludmila Chládková (4)

Narozena 10.9.1944 v Olešku, okr. Litoměřice. Pedagožka, historička, autorka publikací o koncentračních táborech a nacistických věznicích.

Ludmila Bělinová (6)

Dr. CSc., pracovnice Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, práce z oboru předškolní výchovy.

Luděk Krčmář (5)

Mgr. Luděk Krčmář . V letech 1991–1996 absolvoval studium teologie a učitelství etiky a náboženství na Husitské teologické fakultě UK v Praze. Magisterskou diplomovou práci obhájil na katedře církevních dějin. Krátce působil jako odborný referent památkové péče v dnešním plzeňském odborném pracovišti Národního památkového ústavu. V letech 1997–1998 externě přednášel na katedře historie Pedagogické fakulty ZČU v Plzni. Od roku 1996 je vedoucím oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni. Zabývá se především církevními dějinami , kastelologií, soudobými regionálními dějinami a historickou ikonografií a fotografií. Je členem řady historických komisí, například Komise muzejních historiků při Asociaci muzeí a galerií ČR či Pracovní skupiny pro přípravu expozice k dějinám Němců v českých zemích při Collegiu Bohemicu. Působí jako odborný garant Matice Svatého Jana Nepomuckého. Dále je spoluautorem scénáře výstavní expozice Muzea církevního umění plzeňské diecéze, autorem či spoluautorem přibližně čtyřicítky výstav s historickou tématikou u nás i v zahraničí,autorem několika filmových scénářů či propagačních materiálů, naučných stezek a dalších produktů cestovního ruchu, zpracovaných pro Krajský úřad Plzeňského kraje, jimž se dostalo řady ocenění na veletrzích. Kromě odborné práce se účastní výzkumných cest a expedic po celém světě , píše cestopisy a popularizační články o historii do regionálních periodik , hraje na bicí a sbírá pivní lahve.Ve volném čase ale nejvíce cestovatel. Procestoval kus světa, přesto se rád vrací zpět, aby se mohl věnovat poznání své domoviny....

Ludek Jahodár (6)

Prof. RNDr. Luděk Jahodář, CSc. . V Praze vystudoval Střední zdravotnickou školu, obor lékárenský laborant. Již od střední školy jej silně zaujala farmakognozie, věda o látkách přírodního původu ovlivňujících lidské zdraví, proto na 7 let přesídlil do Bratislavy na Univerzitu Komenského, aby mohl vystudovat farmacii na tehdy jediné farmaceutické fakultě v Československu. Zde také složil i doktorát z přírodních věd . V Bratislavě potkal svoji životní partnerku, spolužačku ze studií, kterou následoval zpátky do východních Čech. V Hradci Králové se právě začala budovat Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, na jejíž půdě postupně realizoval svoje téměř padesátileté působení vysokoškolského učitele od vědeckého asistenta, přes docenta , až po titul profesora farmakognozie, který získal na Univerzitě Karlově v Praze v r. 1995. Od roku 1997 až do roku 2014 působil jako vedoucí Katedry farmaceutické botaniky a ekologie. Děkanem Farmaceutické fakulty UK byl v letech 1994-1997, v tomto období se zásadním způsobem podílel na rozvoji a vybudování výukové budovy se skleníky na Zahradě léčivých rostlin. Výraznou část svého života věnoval odborné společnosti, řadu let vedl Sekci přírodních léčiv, dlouhou dobu působil ve výboru a předsedou výboru České farmaceutické společnosti ČLS JEP byl v období 2003-2014. Dlouhá léta byl rovněž členem Lékopisné komise, či předsedou Poradního sboru pro léčivé rostliny MZ ČR. Více než 35 let se zabýval léčivými rostlinami a jejich metabolity, u nichž studoval chemickou strukturu a biologickou aktivitu. Výzkumným objektem mu bylo několik desítek rostlinných druhů, nicméně dominující postavení zaujal taxon z čeledi vřesovcovitých – medvědice léčivá, kterému se věnoval téměř 20 let. Přednášel farmaceutickou botaniku, fytotoxikologii, forenzní botaniku a vybrané kapitoly z fytoterapie. Je hlavním autorem řady oceňovaných publikací, např. Léčivé rostliny v současné medicíně (2010...

Luděk Galuška (5)

Narozen 22. 2. 1960 v Uherském Hradišti. PhDr.,práce z oboru slovanské archeologie.

Luděk Brábník (4)

Luděk Brábník byl český hokejista, hokejový trenér, sportovní komentátor a novinář. V roce 2014 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. V roce 2018 mu byl věnován jeden z dílů pořadu Legendární komentátoři s názvem Komentátor a odborník v jedné osobě. Luděk Brábník byl aktivní hokejista, hrál za Bohemians a Slavii, později funkcionář a trenér. V letech 1953–1960 byl předsedou komise mládeže celostátního hokejového ústředí. V závěru jeho předsednictví byly položeny základy dorostenecké reprezentace, která v Československu do té doby neexistovala. V roce 1957 absolvoval trenérskou školu tehdejšího ITVS , obor lední hokej, později získal i doktorát FFUK. Trénoval dorostenecký reprezentační výběr, Slavii Praha, Motorlet / I. ČLTK Praha, reprezentaci Norska nebo Mladou Boleslav. V roce 1966 se stal komentátorem Československé televize . V roce 1977 byl však z politických důvodů vyhozen za výrok při mezistátním utkání mezi ČSSR a SSSR o hráčích s písmeny CCCP na dresech . Známý se stal jeho výrok při komentování hokeje: "Šance jako hrom!", který používají čeští komentátoři i v 21. století. Poté pracoval až do roku 1987 v redakci týdeníku Stadión, jeho hokejové portréty se ale objevily i v jiných publikacích. Napsal několik knih se sportovní tematikou.

Luděk Bárta (4)

Narozen 24. 5. 1961 v Praze. Malíř, grafik a ilustrátor.

Lucy Ridout (6)

Autorka turistických průvodců.

Lucy Montgomeryová (7)

Lucy Kincaid (3)

Autorka adaptací dětské literatury.

Lucie Tringelová Kaňová (4)

Lucie Suchá Groverová (4)

Narozena v roce 1973. Designerka, nezávislá publicistka, lektorka kursů vědomého porodu a automatické kresby, básnířka, spisovatelka, pořadatelka workshopů a seminářů, autorka publikace o těhotenství a porodu.

Lucie Lukešová (6)

Narozena 1974. Autorka dívčích románů.

Lucie Königová (3)

Mgr., profesionální koučka, mentorka partnerských vztahů a lektorka.

Lucie Honsigová (5)

Narozena 22.10.1935. Autorka školních příruček k výuce českého jazyka.

Lucie Harnošová (2)

Lektorka kontaktního rodičovství, zabývá se též životním stylem, ženstvím a pořádáním kurzů.

Lucie Depoo (4)

Ing., PhD., odbornice v oblasti managementu a lidských zdrojů. Též vysokoškolská pedagožka.

Lucie Augustinková (4)

Narozena 15. 12. 1974 v Ostravě. Soudní znalkyně a pedagožka Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, zaměřená na období středověku a renesance a stavebně historický průzkum objektů od počátku zděné stavební kultury do konce 19. století.

Lucianus (7)

Luciano Wernicke (3)

Argentinský novinář, autor knih se sportovní tematikou.

Lucía Mora (6)

Autorka adaptací literárních děl pro děti.

Luca Caioli (4)

Luboslav Stárka (5)

Narozen 19. 11. 1930 v Banské Bystrici , zemřel 17. 9. 2022. Prof., MUDr., RNDr., DrSc., biochemik, endokrinolog.

Luboš Forejt (4)

Autor šesti knih, kromě dalších např. titulu Byli jsme kamarádi nebo cestopisu Do světa to není daleko. Procestoval více jak šedesát zemí světa.

Lubor Pok (2)

nar. 13.7.1931 v Bratislavě, absolvent právnické fakulty UK v Praze a posluchač asyriologie na filozofii. Jako dlouholetý pracovník rozhlasu a později redaktor televize je autorem řady vědeckopopulárních pořadů zaměřených především k otázkám historie, archeologie, astronomie a dějin náboženství. Časopisecky se zabýval teorií rozhlasu, televize a divadel pro mládež s obzvláštním zřetelem k jejich vzdělávací a výchovné funkci. V roce 1979 vydal přehlednou práci Jak člověk stvořil bohy, určenou hlavně mládeži. V současné době připravuje rozměrnou prózu z historie konkvisty a sérii vědeckofantastických povídek.

Lubor Jenšovský (4)

Narozen 15.6.1926 v Praze, zemřel 27.4.2012. Prof. RNDr., CSc., anorganická chemie, publikace a učebnice z oboru, překladatel z němčiny a angličtiny.

Lubomír Kopeček (6)

Lubomír Kopeček je český politolog, zabývající se především českou a slovenskou politikou, politickými a stranickými systémy a teorií demokracie. Vystudoval historii , politologii a právo na Masarykově univerzitě. V roce 2003 získal doktorát, roku 2007 se habilitoval a o deset let později byl jmenován profesorem. Působí na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Lubomír Konečný (6)

Narozen 14. 6. 1946 v Praze. Historik umění, též překladatel odborné literatury z angličtiny do češtiny. Těžištěm jeho odborného zájmu je umění 15.–20. století, metodologie a teorie dějin umění, ikonografie a emblematika. Je dlouholetým členem Ústavu dějin umění AV ČR. V roce 2007 se stal profesorem dějin umění na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.