Všichni Autoři a témata

Myrtle Langley (3)

Publikace populárně-naučného charakteru o náboženství.

Muriel Romana (6)

Francouzská spisovatelka.

Mühlfeit Jan (5)

Mother's Finest (6)

Mother's Finest je americká funk-rocková skupina, kterou v roce 1970 v Atlantě ve státě Georgia založili zpěváci Joyce Kennedy a Glenn Murdock, kytarista Gary Moore, baskytarista Jerry "Wyzard" Seay a bubeník Barry Borden. Kapela je známá svou fúzí rocku, funku, heavy metalu a rhythm and blues, čímž vytvořila jedinečný zvuk, který se vzpíral snadnému zařazení. Získali si pověst energických živých vystoupení a jako jedna z mála rockových kapel té doby měla černošské členy.

Morio Kita (1)

Morio Kita byl japonský lékař, básník a prozaik. Pocházel z velké a zámožné lékařské rodiny. Byl druhým synem básníka Mokiči Saitó, rovněž lékaře. Sám také vystudoval lékařskou fakultu univerzity v Sendai. Již za studií psal básně, poté, působil jako na neurologickém oddělení fakultní nemocnice Univerzity Keió a pak jako lékař v rodinné neurologické nemocnici v Tokiu. Od roku 1958 působil rok jako lodní lékař na výzkumné lodi japonského ústavu pro rybolov. Nakonec se rozhodl, že se bude zcela věnovat literatuře. Stal se známým kratšími prózami a cestopisnými esejemi. Roku 1960 obdržel Akutagawovou cenu za prózu Joru to kori no sumi de , jejíž děj se odehrává v nacistickém Německu v ústavu pro choromyslné, odkud byli nevyléčitelně duševně choří posílání do plynových komor. Za jeho nejvýznamnější dílo, které získalo Kulturní cenu Mainiči, je považován třídílný román Nireke no hitobito . Jde o rozsáhlou románovou kroniku zachycující osudy více generací jedné lékařské rodiny a jejím prostřednictvím i celé japonské společnosti od začátku 19. století do konce 2. světové války. Velká cena japonské literatury mu byla udělena za dvojdílný román Kagajakeru aoki sora no šitade , pojednávající o osudech japonských vystěhovalců do Jižní Ameriky v druhé polovině 19. století.

Monique Clavel-Lévéque (3)

Monika Vacková (4)

Cestovatelka, spoluautorka cestopisu.

Monika Reimann (7)

Autorka jazykových učebnic.

Monika Linhartová (7)

Mgr., autorka učebních materiálů pro první stupeň základní školy.

Monika Czernin (6)

Narodila se v roce 1965 v Klagenfurtu v jižním Rakousku. Vystudovala žurnalistiku, filozofii a pedagogiku ve Vídni a během své kariéry pracovala pro rakouskou televizi ORF i pro deník Die Presse. Od roku 1996 bydlí u Starnberského jezera nedaleko Mnichova, kde také působí jako redaktorka a filmařka na volné noze. Ve svých knihách a filmových dokumentech se často věnuje rakouské historii i kultuře.

Monika Bovermann (6)

Autorka učebnic němčiny.

Monica Dake (6)

Mon Coucou (7)

Modean Moon (4)

Autorka romantických příběhů.

Misha Defonseca (3)

Autorka knihy žije v Americe, kam se po 2. světové válce odstěhovala se svým manželem. Ztracenou duševní rovnováhu a víru v lidi se jí podařilo nalézt teprve po dlouhém čase, v neposlední řadě díky jejímu muži. Je známa jako zanícená ekologická aktivistka a ochránkyně zvířat.

Mirzakarim Norbekov (7)

Miroslava Janečková (5)

PaedDr., Ph.D., pedagožka, vysokoškolská pedagožka, specializace na didaktiku matematiky na prvním stupni ZŠ a na rozvoj matematických představ u dětí předškolního věku, na alternativní koncepce vyučování, zejména na Montessori pedagogiku. Absolventka oboru učitelství matematiky a anglického jazyka na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře.

Miroslava Filipová (1)

Narozena 9. 3. 1934 v Praze. Hudební publicistka, básnířka, textařka.

Miroslav Zelinský (5)

Vystudoval český jazyk a historii na univerzitě v Brně, poté působil v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu AVČR. Pracoval jako literární redaktor v televizi a rozhlase. V letech 2002–2004 byl lektorem na Univerzitě Erfurt v Německu. Od roku 2004 spolupracoval s Fakultou multimediálních komunikací UTB ve Zlíně. Na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzitě v Opavě vyučuje rozhlasovou a televizní scenáristiku, rozhlasovou dramatiku a estetiku. Je členem poroty Ceny Česká kniha. Přeložil téměř čtyři desítky knih. Ze slovenštiny do češtiny přeložil např. druhé, rozšířené, vydání Pohádek pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče Dušana Taragela , esejistickou novelu Pavla Vilikovského Pes na cestě, knihu povídek Café Hyena Jany Beňové , již dříve přeložil např. životopisnou knihu Mariána Vargy O cestách, které nevedou do Říma nebo Knihu o hřbitově , tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále. V roce 2008 vyšla publikace Texty a obrazy, v níž Miroslav Zelinský ukazuje, jak v odlišných znakových systémech, jako je výtvarné umění a dějiny národních literatur, fungují podobné způsoby technik ovlivňování příjemce. V roce 2012 vydal vysokoškolskou učebnici Teorie a praxe kulturních průmyslů.

Miroslav Vaněk (5)

Miroslav Vaněk je český historik, zabývající se českými moderními dějinami a jeden z prvních průkopníků české orální historie. Od roku 2017 je ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Miroslav Vaněk se narodil 11. března 1961 v Teplicích. Po střední škole nastoupil na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni obor učitelství pro první stupeň ZŠ a v roce 1985 po úspěšném absolvování obdržel titul Mgr. Profesi učitele na ZŠ se věnoval v letech 1986-1990, následně až do r. 1992 pracoval jako středoškolský profesor na pražském gymnáziu. Během své učitelské kariéry získal na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni titul PaedDr. a v roce 1992 tamtéž úspěšně dokončil druhé magisterské studium v oboru historie – český jazyk. V témže roce nastoupil na pozici odborného a posléze vědeckého a výzkumného pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze , kde se v roce 2000 stal vedoucím nově vzniklého Centra orální historie. V této funkci setrval až do roku 2017, kdy byl jmenován ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V roce 2000 rovněž získal na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci titul Ph.D. , o sedm let později se stává docentem a v roce 2010 byl jmenován profesorem v oboru historie se zaměřením na české a československé dějiny . Zároveň působí také jako vysokoškolský pedagog na Pracovišti orální historie – soudobé dějiny FHS UK a v letech 2008-2017 byl také jeho vedoucím. Mezi jeho další úspěchy patří založení a vedení České asociace orální historie , jejíž je od r. 2013 čestným předsedou. V roce 2008 byl jmenován do čela nově zřízeného Českého národního komitétu orální historie při AV ČR. Práce Miroslava Vaňka má ohlas rovněž v zahraničí, kde si vybudoval jméno známého a respektovaného historika v odborných mezinárodních kruzích: nejprve v ...

Miroslav Švadlenka (4)

Miroslav Švadlenka je bývalý český fotbalista, obránce. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér na regionální úrovni. V československé liza hrál za Spartak Hradec Králové. Nastoupil ve 22 ligových utkáních.

Miroslav Šiška (3)

Český publicista. Narozen 5.10.1952 ve Varnsdorfu. Redaktor v deníku Právo, práce a recenze z oboru moderních dějin

Miroslav Sedláček (7)

Narozen 19. 5. 1956. RNDr., přírodovědec, scénárista, režisér, nakladatel, prozaik, autor a editor odborné literatury, mj. encyklopedické edice Chráněná území ČR .

Miroslav Schätz (3)

Narozen 31. 5. 1926 ve Kdyni , zemřel 2004. Ing., makromolekulární chemik, pedagog VŠCHT, autor publikací v oboru.

Miroslav Poruba (6)

Narozen 16. 11. 1933 ve v Vlachově Březí, zemřel 12. 1. 2014. Ing., lesní inženýr, redaktor Státního zemědělského nakladatelství v Praze, později dlouholetý redaktor časopisu Lesnická práce.

Miroslav Pokorný (5)

Narozen 4.5.1946 v Pečkách. Fotograf, divadelní fotografie, příležitostně pohlednice.

Miroslav Podhorský (7)

Narozen v lednu 1945 v Havlíčkově Brodě. Cestovatel, publikace z expedic na Aljašku a do severní Kanady, též fotograf.

Miroslav Pecha (3)

Narozen 1942 v Náchodě. Lesník a lesnický pedagog, zakladatel Lesnického parku Křivoklátsko, též autor publikací pro děti.

Miroslav Nýdl (4)

Narozen 2.9.1924 v Českých Budějovicích, zemřel v červnu 1986. Malíř, karikaturista, scénograf, filatelistická publikace, učebnicepropagace literatury, katalogy k výstavám, monografie malířů.

Miroslav Novotný (1)

Narozen 1951. Gynekolog, účastník vrcholového družstva v himalájské expedici, autor reportáží z expedice.

Miroslav Novák (3)

Narozen 17.6.1924 v Praze, zemřel 24.2.1982 tamtéž. PhDr., asistent katedry věd o zemích Asie a Afriky, publikace a překlady z oboru japanistiky.

Miroslav Kubát (2)

Narozen 3.10.1922 v Dolních Štěpanicích, zemřel 30.12.2007. Fotograf a autor vlastivědných publikací a článků o Krkonoších a Semilsku.

Miroslav Kocián (4)

Narozen 16.6.1962 v Čeladné. Ing., vydavatel a redaktor, překlady povídek a románů žánrů sci-fi, fantasy, horor a krimi. Též práce z oboru teraristiky.

Miroslav Kemel (4)

Narozen 11. 11. 1963 v Praze. Novinář, karikaturista, výtvarník, též hudebník, skladatel a textař.

Miroslav Karlíček (6)

Ing. Miroslav Karlíček, Ph.D. je vedoucí katedry marketingu na Fakultě podnikohospodářské VŠE. Vyučuje předměty Marketing 1 a Marketingová komunikace. Praktické zkušenosti získal v agentuře Ogilvy Public Relations, kde pracoval pro klienty, jako je Janssen-Cilag, Plzeňský Prazdroj, Henkel či Olympus. Působil také jako tiskový mluvčí VŠE a marketingový poradce společnosti SAP ČR. Další zkušenosti nabyl během stáží na HEC School of Management ve Francii, ve společnosti EPSON v USA a ve společnosti BOSCH v Německu. Od roku 2009 je členem vědecké rady Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Miroslav Kaftan (6)

Autor učebnic angličtiny.

Miroslav Josef Hlávka (3)

Narozen 26.2.1897 v Žatci. Úředník, autor lesnických publikací.

Miroslav Houra (3)

Miroslav Houra byl český ilustrátor, pedagog, grafik, malíř, typograf a kurátor. V letech 1948-1952 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze , v roce 1955 absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze . Základ Hourovy tvorby tvoří grafika, zejména dřevořez a linoryt. Jeho tvorba dále zahrnuje malbu, kresbu, monumentální realizace pro architekturu , ilustraci, publicistiku. Na sever Čech přišel v roce 1955 jako učitel na umístěnku. Přednášel na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Vytvořil největší mozaiku v Evropě - je umístěna na magistrátu v Ústí nad Labem, dokončena byla v roce 1985. Roku 1967 se stal členem SČUG Hollar, byl členem skupiny Objekt, 1977 členem SČVU, spolku exlibristů v Lublani, získal čestná uznání SSPE. Od 60. let získal za grafiku a ilustraci asi 20 cen. Včetně v roce 1983 titul zasloužilého umělce a v roce 1987 státní cenu Klementa Gottwalda. Tvorbou Miroslava Houry prostupuje motiv činorodého člověka s jeho elementárními vazbami k rodině, domovu, práci i k přírodě. Jeho osobitý, vyrovnaný a úsporný projev je založen na kresbě jejíž sklon k monumentalitě, k lapidárním zkratkám a symbolům prozrazuje úsilí o maximální sdělnost obsahu.

Miroslav Hoffmann (2)

Miroslav Buberle (3)

nar. 22.12.1951 zem. 06.06.2009 Filmový autor i herec, řadu let zasvětil péči o filmové rekvizity v barrandovském studiu. Méně v povědomí je jeho dřívější televizní tvorba: mikrokomedie Mít tak holku na hlídání a televizní film Značka: Na dožití v režii Hynka Bočana. Výrazněji v posledních letech upoutal pozornost teenagerovskou komedií Panic je nanic v režii Ivo Macharáčka. Ve stejném období mu vyšla humorně laděná kniha z pedagogického prostředí Kantořina - těžká dřina a i kniha Paťáci o dvou kamarádech, kteří se chtěli z amatérských divadelníků stát profesionály. Jeho poslední televizní prací byla příprava pohádky Odkaz staré bambitky Buberle osobně uvedl v lednu 2009 v pražském kině Lucerna premiéru Pekla s princeznou, kam přišel s více než třicetičlennou delegací tvůrců a herců a představil i stejnojmennou knížku. Zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 57 let. csfd.cz

Mirko Fryček (1)

Narozen 9. 5. 1925. Spoluautor spisu z oboru ornitologie, propagátor ochrany přírody.

Mirka Zlatníková (5)

Narozena 11. 1. 1965. Publicistka, televizní scenáristka, spisovatelka.

Mirka Skočílková (5)

Mirka Skočílková , vlastním jménem Jaromíra Skočílková, se narodila ve Vysokém Mýtě a vyrostla v rodině se dvěma sourozenci v Luži. Po střední pedagogické škole vystudovala na přírodovědecké fakultě v Olomouci matematiku a geografii. Ještě při studiu začala učit na Základní škole ve Skutči, kde našla svého životního partnera, se kterým má dvě děti. Zde žije i s rodinou, ale již nějaký čas učí v Litomyšli na střední škole, kde původně sama studovala. Ráda čte, cestuje, v zimě lyžuje a v létě jezdí na kole. Během roku se věnuje hlavně matematice a aktivitám s ní spojeným, jako jsou například semináře, soutěže či doučování. Psaní knih je pro ni nutný relax, kterým vyváží dokonale část svého života naplněnou čísly a matematickými operacemi. Psala si pro sebe odmala, ale Violka je první kniha, která jí vyšla. Vždycky, když se jí někdo zeptá, jestli opravdu napsala knížku, odpoví rychle a pohotově: „Ano, ale není to sbírka úloh.“

Miranda Jarrett (7)

Susan Holloway Scott je autorem více než čtyřiceti historických románů a novel. Psaní pod jejím vlastním jménem, její velmi úspěšné knihy získaly řadu ocenění a vyznamenání. S více než tři milióny kopií jejích knih v tisku, ona byla zveřejněna v devatenácti cizích zemích po celém světě. Její nejnovější historické romány byly stanoveny v 17. století v Anglii, v dekadentní, politicky nabité královském dvoře krále Karla II. Je absolventkou Brown University, a žije s rodinou v knižní naplněné domě mimo Philadelphie, PA.

Miloslava Pavlíková (7)

Miloslava Holubová (4)

Miloslava Holubová byla historička umění, vysokoškolská pedagožka, spisovatelka. Od roku 1954 přítelkyně Jana Patočky, signatářka Charty 77. Pochází z rodiny inženýra chemie Miloslava Jeřábka. Její děd Ing. Bohumír Jeřábek založil roku 1910 první českou továrnu na výrobu práškových barev v budově starého mlýna ze 17. století ve Skrchově. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studovala v letech 1932–1937 na Právnické fakultě a 1945–1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a klasickou archeologii . Nástup komunistů v roce 1948 přiměl otce k emigraci. V roce 1950 byla továrna znárodněna a začleněna pod národní podnik Spojené továrny na barvy a laky Praha. V letech 1950–1951 byla osmnáct měsíců vazebně stíhána v akci Státní bezpečnosti proti třicetičlenné skupině „intelektuálů a profesorů“ pro trestné činy velezrady, špionáže a sdružování proti státu. Ve vazbě zřejmě podepsala spolupráci s StB. Její jedenáctiletý syn Martin byl v té době chovancem internátní chlapecké školy v Poděbradech, kde s ním též pobýval i Václav Havel. Miloslava Holubová byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu a po propuštění z vazby studia dokončila v letech 1951–1953 a obhájila doktorskou disertaci Dílo Huga Orlika V letech 1952–1954 spolupracovala na smlouvu o dílo s Památníkem národního písemnictví, po roce 1955 byla zaměstnána v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1954–1973 přednášela dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1961 se zde habilitovala . Byla členkou SČVU. Její syn Martin vystudoval architekturu a roku 1967 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde nakonec kvůli sovětské invazi v srpnu 1968 setrval do roku 1969 . V roce 1970 emigroval do USA a i z tohoto důvodu...

Miloslav Uličný (4)

Miloslav Uličný je český romanista, vysokoškolský pedagog, básník a překladatel ze španělštiny, italštiny, angličtiny, portugalštiny a katalánštiny. Roku 1959 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži a pak pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton. V letech 1960-1965 vystudoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu. Studoval také katalánštinu a postgraduálně v letech 1966-1968 estetiku. Roku 1982 získal titul doktora filozofie. Roku 1965 pracoval v Československé tiskové kanceláři, v letech 1966-1971 byl zaměstnán jako překladatel v Československém rozhlasu, v letech 1971-1973 působil v Díle, podniku Českého fondu výtvarných umění a pak do roku 1980 v Orientálním ústavu Akademie věd Československé republiky. Mezi lety 1981-1993 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Roku 1993 začal pracovat jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel dějiny španělské a hispanoamerické literatury a vedl semináře uměleckého překladu. Roku 2006 se stal v oboru translatologie docentem. Absolvoval také řadu zahraničních stáží a zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí. Byl rovněž vedoucím Klubu kultury překladu, kde od roku 1994 organizoval veřejné přednášky, zaměřené na problematiku překladatelské práce. Roku 2012 odešel do důchodu a v Ústavu translatologie FF UK působí jako externista. Je autorem řady odborných statí a článků, publikovaných v českých i zahraničních časopisech, dále více než dvaceti předmluv a doslovů k vlastním překladům a také několika desítek recenzí. Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady krásné literatury, především španělské, ale přeložil také přes 300 filmů, televizních inscenací a seriálů z různých jazyků pro dabing, nebo pro podtitulkování a vytvořil také titulky k dvanácti televizním inscenacím italských oper. Vydal také devět sbírek v...

Miloslav Stibor (5)

Miloslav Stibor byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. Jeho hlavní tvorba probíhala v 60. a 70. letech 20. století, kdy vytvářel zejména řady na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. Stibor patřil mezi nejvýznamnější české fotografy lidského těla. Nepřehlédnutelná byla i jeho činnost pedagogická, v rámci které ovlivnil několik generací českých umělců. Jeho učebnice fotografie pro lidové školy umění patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. Za první republiky dlouhodobě žil na Slovensku, zejména v Martině a Štúrovu. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci . Mezi roky 1952–1960 vyučoval deskriptivní geometrii na gymnáziu v Olomouci. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987. V období 1979–1990 působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. V letech 1990–2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě předměty Fotografie plastiky a architektury, Akt a Základní principy osvětlování. Zvětšovat jej naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od svých vysokoškolských studií – nejprve reportáže, později zátiší a portréty, na konci 50. let přesunul svůj zájem k lidskému tělu. V letech 1968–1969 realizoval cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Od 70. let se věnoval lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty. Stibor začínal s aparátem značky Voigtländer na formát negativu 6x9...

Miloslav Stehlík (5)

Miloslav Stehlík byl český dramatik, režisér, herec a prozaik. V letech 1936–1937 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 1940–1944 hrál v divadelních společnostech Z. Valdena, J. Burdy, F. Sece a J. Marečka . Podílel se na založení Realistického divadla v Praze, kde pak v letech 1945 až 1949 působil. V letech 1949–1951 působil ve funkci uměleckého ředitele Divadla Jiřího Wolkra. V divadelní sezóně 1952/1953 byl hercem a režisérem Divadla J. K. Tyla v Plzni. V následující sezóně byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze, do této funkce se vrátil ještě v letech 1970–1976, kdy odešel do důchodu. V období let 1955–1966 byl dramaturgem a režisérem Divadla na Vinohradech . Vyučoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v letech 1952/1953. Byl manželem herečky Věry Budilové a otcem herce ND Milana Stehlíka. M. Stehlík se ve svém díle věnoval převážně tématu, jenž nahlížel na revoluční proměnu poválečné vesnice a s tím spojenou proměnu člověka. Ve své oblasti byl výjimečným, jelikož „úspěch“ svých her nestavěl pouze na konfrontaci s kapitalismem a na „úspěších“ socialismu, ale pokoušel se i zde dodržovat alespoň některé zásady dramatu. V některých hrách se mu podařilo spojit všechny „nepřátele socialismu“ do jedné postavy – fašistický sedlák ap. Drama a próza Tvorba pro mládež Mimo vlastní tvorby dramatizoval řadu sovětských děl: Jak se kalila ocel , Začínáme žít a rovněž román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci. Zfilmování se v roce 1961 dočkala jeho prozaická prvotina Procesí k Panence ....

Miloslav Racek (6)

Miloslav Racek byl český vysokoškolský pedagog, profesor výtvarného umění, estetiky, křesťanského umění, archeolog a historik umění se zaměřením na barokní malířství a české moderní umění. Středoškolské vzdělání získal na reálném gymnáziu v Terezíně a Kralupech nad Vltavou, které zakončil maturitou v roce 1945. V letech 1945-1950 vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil roku 1950 obhajobou rigorózní práce Dílo Michaela Václava Halbaxe v Čechách. Dne 29. června 1951 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze asistentem při archeologickém semináři pod vedením Prof. Josefa Cibulky, s účinností od 1. června 1951. Od 1. listopadu 1952 do 30. listopadu 1954 konal vojenskou službu. Poté se vrátil na CMBF. 29. července 1960 byl pověřen suplentskými přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Od 15. prosince 1961 byl jeho činnost na CMBF ukončena přestupem do Národní galerie, kde působil jako vedoucí oddělení regionálních galerií. V letech 1961–1968 byl na CMBF pověřen externími přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Jako externí lektor přednášel scénografii na DAMU v Praze. Zemřel 29. září 1980 v Kralupech nad Vltavou. Publikoval články o současném výtvarném umění i památkové péči zejména v časopisech Výtvarná práce, Hollar, Umění. Byl autorem textů doprovázejících katalogy výstav výtvarného umění a souborné výstavy v regionálních galeriích.

Miloslav Petrusek (6)

Miloslav Petrusek byl český sociolog, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1997–2000 byl prorektorem Univerzity Karlovy. Petrusek vystudoval v letech 1954–1959 filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, jeho diplomová práce nesla název Světový názor T. G. Masaryka. Po dvouleté základní vojenské službě se stal vyučujícím filozofie a formální logiky na Pedagogickém institutu ve Zlíně, věnoval se však i sociologii, která byla v té době jako věda silně omezena. V období 1964–1967 byl výzkumným pracovníkem Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. V roce 1966 získal titul kandidát sociologických věd a doktor filozofie. V ústavu pod vedením Pavla Machonina vznikl výzkum sociální stratifikace československé společnosti, největší sociologický výzkum této doby. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 však musely být jeho výsledky staženy, stejně jako vydaný Malý sociologický slovník vytvořený kolektivem autorů. Mezi lety 1967–1979 působil jako odborný asistent katedry sociologie Filozofické fakulty UK. V roce 1970 mu bylo zrušeno členství v KSČ a výrazně omezeny publikační i pedagogické možnosti. Vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu byl v letech 1979–1987 formálně veden jako vědecký pracovník, ve skutečnosti pracoval jako pomocný knihovník na FF UK. V této době také spolupracoval s brněnskými disidenty a připravoval knihy, které však mohly vyjít až po roce 1989. Po revoluci byl Petrusek v roce 1990 habilitován jako docent pro obor sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a mj. také zvolen předsedou Masarykovy československé sociologické společnosti. Podílel se na založení Fakulty sociálních věd UK a v letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V letech 1997–2000 byl prorektorem UK pro studijní záležitosti. Významně se angažoval v redakci Sociologick...

Miloslav Moucha (4)

Narozen 25. 3. 1942 v Litvínově. Původním povoláním lingvista , malíř, převažují díla meditativního charakteru, inspirace biblí. Fotograf. Žije střídavě v Čechách a ve Francii.

Miloslav Matoušek (5)

Narozen 29.8.1900 v Domažlicích, zemřel 1.4.1985 v Praze. MUDr., DrSc., docent historie lékařství, gynekolog, sociolog, diplomat, publikace z oboru, monografie politických a vědeckých osobností. Maturoval na reálném gymnáziu v Domažlicích. Po studiích na UK působil jako lékař-gynekolog. Za druhé světové války byl vězněn nacisty v Buchenwaldu. Od r. 1947 byl docentem v Praze a od r. 1955 profesorem v Olomouci. Hodnost doktora lékařských věd obdržel v r. 1955 za práci Fysiolog František Mareš a jeho idealistická filosofie; od téhož roku se na UP v Olomouci věnoval dějinám lékařství. Již jako vysokoškolský student v Praze byl politicky činný nejprve ve straně čs. socialistů, poté v Nezávislé straně dělnické, s níž v r. 1925 vstoupil do KSČ. S politikou této strany se ztotožňoval celý další život, včetně období tzv. reálného socialismu. Hlavní odbornou pozornost věnoval velkým českým fyziologům J. Procházkovi, J. E. Purkyňovi a F. Marešovi. Monografii věnoval i Z. Nejedlému, kterého si vážil již od dvacátých let, kdy byl i jeho posluchačem. Při studiu na LF poslouchal současně na FF F. X. Šaldu, F. Krejčího ad. Působil na něj T. G. Masaryk a zejména pod vlivem S. Machara se r. 1918 rozešel s katolictvím. Paralelní zájem o přírodní vědy i o vědy společenské, zvláště filozofii, a společenskou politickou aktivitu vyzdvihoval u zkoumaných obrozeneckých osobností i u Z. Nejedlého; sám tento širší zájem naplňoval ve svém životě. Ve filozofické publicistice se soustřeďoval na protiklad materialismu a idealismu, na zápas materialismu, jehož byl stoupencem, s rostoucím filozofickým idealismem a náboženstvím. Psal i o dialektice. Se znalostí církevních dějin se zabýval vztahem náboženství k vývoji vědy, zvl. přírodní. Jeho kritický postoj k náboženským doktrínám byl paradoxně spojen s vlastním nekritickým postojem k oficiálním interpretacím doktríny marxisticko-leninské....

Miloslav Keřkovský (4)

Narozen 6.6.1944 v Sázavě.Ing., MBA, docent ekonomie, obor aplikovaná informatika, mikroekonomie, strategické řízení a podnikatelský projekt. Práce z oboru.

Miloslav Homola (5)

Narozen 1924 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře psychologie, práce z oboru.

Miloslav Ducháč (5)

Narozen 27. 1. 1924 v Praze, zemřel 28. 4. 2008. Hudební skladatel, klavírista a aranžér.

Miloslav Bezděk (6)

Autor učebnic o elektronice pro střední průmyslové školy.

Miloš Zverina (4)

Vystudoval animovanou tvorbu na FAMU, scénárista, režisér.

Miloš Tůma (7)

Narozen 7.2.1915 ve Vodňanech, zemřel 12.8.1983 ve Strakonicích. Soudní úředník, prozaik, básník, literatura pro děti.

Miloš Teplý (5)

Narozen 19.3.1912 v Třebosicích u Pardubic, zemřel 1983. Ing. dr., publikace z oboru mlékárenství.