Všichni Autoři a témata

Winston Smith (1)

Chris Mattison (1)

Britský zoolog, spisovatel knih o přírodě, fotograf se specializací na fotografování na hmyzu a obojživelníků.

Alison Cooper (1)

Autorka atlasů pro děti.

Jana Axamitová (1)

Politoložka a historička, autorka a redaktorka prací z novodobé historie, o bezpečnostní politice a mezinárodních vztazích.

Rudolf Macek (1)

Zoolog, specialista na pavouky.

Vojtěch Fišer (1)

Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Narodil se v Jihlavě, rodina se později odstěhovala do Českého Krumlova, kde absolvoval střední školu . Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář . Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele .. Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa. Pod pseudonymem Anna Březinová:

Diane Duane (1)

Diane Duane je americká spisovatelka, známá českým čtenářům především jako autorka knih z prostředí Star Treku. Je scenáristkou čtyřiceti filmů, dvaceti knih SF a fantasy, celé řady filmových scénářů, a to i pro děti.

Miluše Válková (1)

Je absolventkou katedry romanistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Španělštinu studovala také na Mezinárodní univerzitě Menéndeze Pelaya v Santanderu. Překládá ze španělštiny i do španělštiny, má za sebou několik literárních překladů. Jako novinářka se zaměřuje převážně na Španělsko. Tato země se stala její celoživotní láskou, neustále se tam vrací a její historii, kulturu, umění, přírodní krásy i současný život přibližuje na stránkách novin a časopisů. Je autorkou miniprůvodců "Costa Brava" a "Costa Azahar -Valencie - Costa Blanca". Provozuje informační portál o Španělsku www.spanelsko.info. Putování Svatojakubskou cestou považuje za jeden ze svých nejsilnějších životních prožitků.

Ludwig Tieck (1)

Johann Ludwig Tieck byl německý romantický básník, prozaik, dramatik a překladatel, po Novalisově smrti nejvýznamnější představitel staršího proudu německého romantismu , tzv. jenské skupiny romantiků. Narodil se roku 1773 v Berlíně jako nejstarší syn zámožného a vzdělaného provaznického mistra. V letech 1782-1792 navštěvoval berlínské humanistické gymnázium a byl vášnivým čtenářem jak soudobé triviální literatury, tak i děl Goethových a Schillerových. Chtěl se stát hercem, ale na otcovo přání studoval teologii a filozofii na universitě v Halle a později historii a literaturu v Göttingenu a Erlangenu. Se svým přítelem Wilhelmem Heinrichem Wackenroderem podnikl několik studentských cest po Německu. Po ukončení studií zahájil svou existenci jako svobodný spisovatel a překladatel, psal i triviální literaturu. Žil v Berlíně a v Hamburku, kde se roku 1798 oženil, a v letech 1799-1800 pobýval v Jeně, kde se stýkal s kroužkem staršího proudu německé romantiky . Seznámil se zde také s Goethem, Schillerem a Clemensem Brentanem. Později žil na dvorci u Ziebingenu , odkud podnikal větší i menší cesty, mezi jinými do Mnichova, Vídně, Prahy , Paříže a Londýna. Roku 1819 se Tieck usadil s rodinou v Drážďanech, kde byl jmenován královským dvorním radou a roku 1825 dramaturgem drážďanského divadla. Roku 1841 pak přesídlil do Berlína, když jej král Fridrich Vilém IV. povolal ke dvoru a jmenoval ho uměleckým poradcem královského divadla. V Berlíně také roku 1853 zemřel. Jedná se o autora romantických románů, básnických i dramatických parafrází knížek lidových čtení a také zakladatelem německé umělecké pohádky. Ve své tvorbě dával přednost především své fantazii a nezachovával žádná společenská ani dramatická pravidla. Německé čtenáře seznamoval také s díly alžbětinského divadla , k jehož zás...

Ian Cunliffe (1)

Brigitte Pelló (1)

Německá autorka publikací o rukodělných výrobcích.

Roman Malarz (1)

Polský autor knihy o horách.

Peter Podolák (1)

Narozen 8.11.1955 v Žilině. Slovenský geograf, práce z oboru.

Zdeňka Žáková (1)

RNDr., CSc., hydrobioložka, zabývá se fyziologií rostlin a jejich využitím pro čištění vody.

Bohumil Teplý (1)

Bohumil Teplý byl český sochař, v letech 1960–1978 byl pedagogem kresby a sochařství na Univerzitě Palackého. Realizace :

Jan Bajer (1)

Přední český notafilista. Sběratelství bankovek se věnuje téměř padesát let. Pro potřeby kolegů sběratelů i laické veřejnosti publikoval řadu prací. Redaktor Notafilie. Sestavuje aukční katalogy aukcí papírových platidel. Je autorem řady článků o papírových platidlech našich i cizích.

Rudolf Hrdlička (1)

Narozen 22.3.1912 ve Šternberku na Moravě, zemřel 21.8.1955 v Brně. Vojenský novinář a redaktor, odborný vojenský publicista, autor pohádek.

Antonín Komárek (2)

Narozen: 23.8.1900 Olomouc, zemřel: zač.srpna 1983. Ing. chemik, historik chemie a přírodních věd; abs.Vysoké školy chemicko-technologické Praha; pedagog obchodních škol /1925-34/; inspektor ministerstva školství pro střední školy chemického zaměření. /Podílel se na přeprac.Alchymie od V.Kubelky; autor chem. hesel pro Encykl.prakt.lékaře; stati v odbor.čas.; red.čas.Chemie, Výživa lidu, Sklářství./ Nekrolog: Chem.listy,78,1984,č.4,s.445.

Eva Fusková (1)

Autorka středoškolských učebnic kreslení pro aranžéry.

Václav Cukr (1)

Václav Cukr byl stíhací pilot 310. československé stíhací perutě RAF. Je nazýván leteckým esem bitvy o Francii. Na Novém Zélandu žil pod jménem Vicky Eric Cooper. Václav Cukr se vyučil automechanikem. V roce 1934 absolvoval Vojenské letecké učiliště v Prostějově. Po okupaci Československa se dostal přes Polsko do Francie, kde se zapojil do bojů. Ve Francii nalétal 45 operačních hodin a měl na svém kontě 8 vzdušných vítězství. Po kapitulaci Francie byl evakuován do Velké Británie. V srpnu 1940 byl přidělen k nově formované 310. peruti. Účastnil se bitvy o Británii v řadách 43. a 253. perutě RAF. Od května 1941 sloužil jako letecký instruktor a zalétávací pilot. Při testovacím letu 4. července 1943 byl vážně zraněn. Utrpěl 15 zlomenin, ze kterých se zotavoval až do konce války. V roce 1946 byl propuštěn z nemocnice. Po návratu do Československa působil jako tajemník Svazu československých letců. Po únorových událostech roku 1948 se dozvěděl, že je na něj připravováno zatčení a odešel do exilu do západního Německa, kde působil ve zpravodajských službách. Dostal za své zásluhy britské státní občanství a odešel na Nový Zéland, kde v roce 1989 zemřel. Vzpomínky na bitvu o Francii Václav Cukr vtělil do knihy S trikolorou Francie na letounu. Publikace byla vydána v roce 1946 v nakladatelství Orbis. Václav Cukr byl nositelem řady československých a vysokých zahraničních vyznamenání. Burián, Ludvík: Nad pevninou i nad vodami za svobodu Československa, Kruh přátel válečných letců ve Velké Británii, 1995. Foreman, John: Fighter Comand war diaries, Part 1, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002. Franks, Norman: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, Volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000. Historický ústav AV ČR: Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 473–474. Loucký, František: Mnozí nedoletěli, Naše vojsko, 1989. Rajl, Jan;...

Metoděj Habáň (1)

P. Metoděj Habáň O.P., křtěný Petr byl český katolický kněz, dominikán, filozof, spisovatel. Byl vysvěcen na kněze v roce 1924, založil čtvrtletník Filosofická revue, publikoval v revui Na hlubinu, Výhledy, Akord atd. V roce 1934 založil letní vzdělávací setkání Akademické týdny. V roce 1948 byl administrátorem farnosti Ústí nad Labem, profesor a spirituál v litoměřickém semináři, profesor na ústeckém gymnáziu. Po roce 1948 byl vězněn 2 roky. Po návratu z výkonu trestu na Borech a na Pankráci, v říjnu 1949 působil na faře v Úštěku u Litoměřic. Znovu zatčen v roce 1951 a odsouzen 20. října 1952 na 4 roky. Po propuštění pracoval v civilním zaměstnání v Jihlavě. Od roku 1957 působil v duchovní správě při poutním kostele Panny Marie v Chlumu sv. Máří na Sokolovsku. V roce 1972 mu byl odňat státní souhlas. Zemřel 27. června 1984 a je pohřben v Olomouci.

Lisa Gerard-Sharp (1)

Britská novinářka, cestovatelka a lektorka. Autorka knih a článků o cestování a životním stylu.

Jane Dunford (1)

Autorka turistických průvodců.

Janina Kumaniecka (1)

Janina Kumaniecka , polská autorka cestopisných průvodců.

A Korthals Altes (1)

Holandský autor knih s válečnou tématikou.

Ilsa Maršálková (1)

Walter Schreiber (1)

Dr. Walter Paul Emil Schreiber byl německý lékař, brigádní generál a válečný zločinec. Od roku 1933 byl členem nacistické strany. Narodil se roku 1893 do rodiny poštovního inspektora. Vystudoval gymnázium a medicínu na univerzitě v Berlíně. Dobrovolně nastoupil do první světové války a působil jako vojenský lékař na západní frontě. V letech 1942 až 1943 společně s Wolframem Sieversem řídil projekt nacistické SS, který zahrnoval testování psychochemických látek a zkoumání jejich působení na zajatce v koncentračních táborech Dachau a Ravensbrück. Přihlížel např. i vstřikování fenolu do těl vězňů za účelem zjištění, za jak dlouho umřou. Organizoval také práci dalších nacistických lékařů a vyplácel jim mzdu. Byl považován za německého odborníka na anthrax. V roce 1945 byl zatčen Rudou armádou jako válečný zajatec a odvezen do Sovětského svazu. Ke konci Norimberského procesu se překvapivě objevil v Norimberku a svědčil jako svědek předvolaný žalobcem Romanem Ruděnkem. Roku 1948 začal pracovat jako lékař pro východoněmeckou policii a později téhož roku se objevil v západním Berlíně, kde byl zajat a vyslechnut americkou organizací Counterintelligence Corps. Za své zločiny byl odsouzen na šest let odnětí svobody, ale po necelých dvou letech byl osvobozen. V rámci operace Paperclip byl roku 1951 převezen do Spojených států, jeho nacistická minulost byla zahlazena a v Texasu začal pracovat na letecké základně Randolph Air Force Base. V roce 1952 bylo v deníku New York Times uveřejněno Schreiberovo norimberské svědectví a tak vyšel najevo jeho podíl na experimentech s vězni. Kvůli tomu mu americká vláda zajistila let do Argentiny a tamější práci v epidemiologické laboratoři.

Jiří Kolečko (1)

Narozen 30. 1. 1944. PhDr., překladatel z polštiny, angličtiny, němčiny a srbocharvátštiny. Autor průvodce po Karlovarském kraji a po jižním Španělsku, k vydání připravil publikaci o zakladateli Mladé fronty Jaromíru Hořcovi. Bývalý ředitel Knižního klubu, od roku 2004 do 2007 ředitel divize knihy Mladé fronty, též publicista zaměřený na gastronomii a vinařství, porotce vinařských soutěží.

Curt Corrinth (1)

Německý režisér, dramaturg, autor divadelních her a prózy.

Robert Tvarůžek (1)

Narozen 1.9.1870 v Bzenci, zemřel 31.3.1943 v Brně. Učitel šermu, práce z oboru.

Zdeněk Zavřel (1)

Zdeněk Zavřel je český architekt, vysokoškolský pedagog a bývalý děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze. Vyrostl v Bubenči na Praze 6 a po absolvování studia oboru architektura v roce 1966 na ČVUT v Praze absolvoval v letech 1968 až 1969 stáž v rotterdamském ateliéru Van den Broek a Bakema. Po návratu v roce 1970 se stal členem tzv. Školky v SIAL v Liberci. Když v roce 1978 emigroval do Nizozemska, pracoval v kanceláři Van den Broek a Bakema. V roce 1985 se stal společníkem ateliéru s E. Bakemou a v roce 1989 založil v Rotterdamu vlastní kancelář Atelier Z. Během pobytu vyučoval od roku 1980 do roku 1997 na Technické univerzitě v Delftu. Vedle své praxe se Zdeněk Zavřel dlouhodobě aktivně podílel na rozvoji architektonické komunity. V roce 1990 založil Czechoslovak Architectural Foundation, což je nadace českých architektů žijících v zahraničí. V roce 2005 byl vyzván, aby se ve volbě ucházel o úřad děkana Fakulty architektury ČVUT. Zvítězil a v roce 2006 byl jmenován. Ve funkci setrval po dvě volební období, kdy ho v roce 2014 nahradil Ladislav Lábus. K jeho přínosům patří mimo jiné iniciativa ke zřízení studijního oboru Průmyslový design, zavedení výuky ekologie a podpora environmentálních aspektů navrhování ve výuce. Uspořádáním workshopu Dutch Ladies, vedeného předními nizozemskými architektkami, podpořil krátce po nástupu do úřadu děkana v roce 2009 myšlenku rovného uplatnění žen v architektonické profesi. Habilitoval a profesorské řízení absolvoval na VUT Brno, aby předešel střetu zájmů. V roce 2009 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem architektury. Při senátních volbách v roce 2012 kandidoval za TOP 09 a STAN v obvodu č. 26 – Praha 2. Od roku 1975 pracoval nebo spolupracoval na těchto projektech:

Ma Ananda Sarita (1)

Duchovní rádce, vyučuje tantru a nauku o holistickém zdraví.

Swami Anand Geho (1)

Duchovní radce, vyučuje tantru a nauku o holistickém zdraví.

Maurice Merleau-Ponty (1)

Maurice Merleau-Ponty – 3. května 1961 Paříž) byl francouzský fenomenologický filosof, přítel a spolupracovník J.-P. Sartra. Zabýval se fenomenologií tělesnosti a vnímání, ale také psychologií a výchovou. Po maturitě v Paříži studoval Merleau-Ponty filosofii v letech 1926-1930 na École Normale Supérieure společně se Sartrem a od roku 1930 vyučoval na různých gymnáziích. Už za studií se seznámil s J. Patočkou, s nímž si pak až do smrti dopisoval. Roku 1945 získal doktorát za knihy La structure du comportement a Phénomenologie de la perception a spolu se Sartrem založil významný časopis Les temps modernes, který až do smrti redigoval. V letech 1945-1948 přednášel filosofii na univerzitě v Lyonu a v letech 1949-1952 byl profesorem dětské psychologie a pedagogiky na Sorbonně. V roce 1952 nastoupil na Collège de France jako vůbec nejmladší profesor této prestižní školy a přednášel tam až do své předčasné smrti. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Jeho první díla La structure du comportement a Phénomenologie de la perception tvoří mezníky fenomenologie a jsou intenzivním vyrovnáním se s Husserlem a Heideggerem. Merleau-Ponty totiž zdůraznil význam lidské tělesnosti, která není jen okolností, nýbrž podstatnou a určující podmínkou lidského bytí. S tím u Merleau-Pontyho souvisí i širší záběr v oblasti speciálních věd . Konfrontace s teorií vědomí, provedená v těchto dílech pomocí pojmu struktury, spojuje Merleau-Pontyho jak s pozdějším strukturalismem, tak i s existencialismem Sartrovým. Ve své politické filosofii Merleau-Ponty nejprve vystupoval jako marxistický teoretik dějin, měl však výhrady ke stalinismu a k nároku komunistické strany na vedoucí postavení . V r. 1955 však v knize Les aventures de la dialectique (Dobrodružství dialektiky...

Robert Liparulo (1)

Robert Liparulo je mnohokrát oceněný autor více než tisíce článků a povídek. V současné době pracuje také jako redaktor časopisu New Man. Jeho práce se objevily mimo jiné v Reader's Di­gest, Travel & Leisure, Modern Bride, Consumer Digest, Chief Executive a The Arizona Daily Star. Kromě toho dříve pracoval jako novinář hvězd a dělal interview se Stephenem Kingem, Tomem Clancym, Charltonem Hestonem a dalšími pro časopisy, jako jsou Rocky Road, Preview a L. A. Weekly. Robert se nadšeně věnuje potápění, plavání, čtení, cestování a prosazování zákona a je fanoušek military. Žije v Coloradu s chotí a čtyřmi dětmi.

Martin Taller (1)

Martin Taller . Grafický technik.

Ferdinand Anton (1)

Amerikanista a archeolog, autor publikací v oboru.

Frederick J Dockstader (1)

Americký historik umění, ředitel muzea. Spoluautor publikace o Americe.

Stanislav Dvorský (1)

Stanislav Dvorský byl básník a teoretik žijící v Praze. Studoval na strojní fakultě ČVUT, řadu let byl zaměstnán jako technický redaktor. V době studií založil s K. Kreisingerem Traditional Jazz Studio, kde několik let působil jako pianista. V pozdějších letech se věnoval grafické úpravě časopisu Tvar. Určující setkání: se spolužákem ze střední školy Jiřím Zapletalem , s Petrem Králem, s Vratislavem Effenbergerem , s Jaroslavem Hrstkou a s Milanem Nápravníkem . Účastnil se skupinové aktivity surrealistického okruhu UDS v 60. letech 20. století. Kromě básnické tvorby se věnoval teoretickým textům. V letech 1960–62 se zúčastnil pracovních alb Objekt 4–5, později tří magnetofonových antologií . V r. 1965 spoluredigoval anketu Poloha klacku. Přednášku Obraz a sdělení proslovil na večeru v Klubu výtvarných umělců Mánes , publikoval v časopisu Orientace . Podílel se na skupinové výstavě Symboly obludností v galerii Portheimka v roce 1966 a na výstavě Surrealistická východiska v letohrádku Hvězda v roce 2011.

Štěpán Jan Kolafa (1)

Narozen 26. 12. 1931 v Dívčicích u Českých Budějovic, zemřel 2004. PhDr., CSc., docent, vědecký pracovník Československo-sovětského institutu Československé akademie věd. Rusista, práce v oboru.

Bohuslav Šmeral (1)

Pedagog, autor učebnic zeměpisu a zeměpisných atlasů.

Peter Snow (1)

Britský ekonom, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Josef Hlaváček (1)

Josef Hlaváček byl český estetik a výtvarný kritik. Zabýval se českým výtvarným uměním 2. poloviny 20. století, v období normalizace nesměl pracovat v oboru. V 90. letech byl rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1959 vystudoval estetiku a dějiny umění na Karlově univerzitě. V 60. letech byl významnou osobností kulturního života v rodných Lounech. Pracoval ve zdejším osvětovém domě, byl spoluzakladatelem Galerie Benedikta Rejta, klubu přátel umění, filmového klubu a lidové univerzity. V letech 1968–1970 pracoval ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd v Praze, roku 1970 ho musel z politických důvodů opustit. Do roku 1989 pracoval v různých profesích . V letech 1990–1991 působil jako vedoucí oddělení výtvarného umění na Ministerstvu kultury České republiky. Roku 1992 založil se svou manželkou Alenou Galerii 60/70, ve které až do roku 1997 na desítkách výstav představili české umění 60. a 70. let. V letech 1991–1994 působil jako profesor a v letech 1994–2000 jako rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Je autorem mnoha článků, esejů a knih o současném výtvarném umění, např. o Hugo Demartinim, Jiřím Kolářovi, českém konstruktivismu 60. let, autorem scénářů televizních portrétů výtvarných umělců, např. o Věře Janouškové, Adrieně Šimotové, Zdeňku Sýkorovi.

Dmitrij Iosifovič Kiplik (1)

Ruský malíř, autor teoretické knihy o technologii malby.

Ada Pryer (1)

Manželka britského průkopníka, autorka knihy vzpomínek na Borneo.

Michal Lakatoš (1)

Narozen 19.11.1925 v Bracovci. JUDr., Csc., práce z oboru teorie práva a demokracie.

Jan Šverma (1)

Jan Šverma byl český novinář a komunistický politik, manžel komunistické političky a funkcionářky Marie Švermové. Roku 1920 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ale nedokončil. Od roku 1921 byl členem KSČ a blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda, později působil i jako redaktor. Byl zvolen poslancem, ale po porážce Francie Němci odešel do exilu v Moskvě. V září 1944 byl jako zástupce KSČ při Slovenském národním povstání spolu s Rudolfem Slánským letecky vysazen na území Slovenska . Nedlouho poté zahynul v Nízkých Tatrách na vysílení během 15hodinového pochodu ve sněhové bouři na hoře Chabenec. O jeho úmrtí vypráví i jeden z dílů dokumentárního seriálu České televize Osudové okamžiky nazvaný Chabenec 1944. Úplný a nejdůvěryhodnější popis okolností Švermovy smrti popisuje v knize Petra Paška Odsuďte je k životu gen. Vladimír Přikryl. Byl přímým svědkem nálezu vyčerpaného Švermy, kterého podle výpovědi svědka nechal v závěji ležet Rudolf Slánský, který měl se Švermou napjatý vztah a jeho fyzické vyčerpání v kombinaci s pochodem ve sněhové bouři se mu hodilo. Gen. Přikryl jako důležitý svědek a také díky své legionářské minulosti dostal v roce 1949 do komunistického vězení , ze kterého vyšel v roce 1953, tedy až po smrti Slánského. Jeho manželka Marie Švermová byla vysoce postavenou političkou v KSČ, v padesátých letech byla jako blízká spolupracovnice Slánského odsouzena na doživotí, ale ve vězení strávila 5 let. I když se traduje, že Marie Švermová byla manželkou Jana Švermy, badatelům se údaje o sňatku nepodařilo zjistit a Marie Švermová se o něm ve svých pamětech nezmiňuje. V roce 1923 se Janu a Marii Švermovým narodila dcera Jiřina Švermová, provdaná Kopoldová . Ta odešla s rodiči po Mnichovs...

Laura Mantovani (1)

Italská autorka prací z alternativní medicíny, zejména z fytoterapie.

Ludvík Skružný (1)

Narozen 10. 3. 1937 v Praze, zemřel 14. 3. 2009 tamtéž. PhDr., archeolog, historik, stati z oboru.

Michail Ivanovič Kalinin (1)

Michail Ivanovič Kalinin byl sovětský komunistický politik. V letech 1919 až 1946 byl titulární hlavou sovětského státu. Jeho jméno dostala mimo jiné města Tver a Královec. Pocházel z rolnické rodiny. Absolvoval základní 4letou školu a od roku 1896 pracoval jako dělník v Putivlské továrně v Petrohradě. Aktivně působil v dělnickém socialistickém hnutí. V letech 1905-1907 se zúčastnil první ruské revoluce. V roce 1906 se oženil s Estonkou Jekatěrinou Lorbergovou . V roce 1912 byl zvolen členem ústředního výboru Ruské sociálně demokratické strany pracujících. Podílel se na zakládání novin Pravda. Během únorové revoluce v roce 1917 byl jedním z hlavních vůdců vzbouřených dělníků a vojáků v Petrohradě. Během občanské války se věnoval akvizičně-propagandistické činnosti. Od roku 1919 předseda Všeruského Ústředního výkonného výboru, od prosince 1922 předseda Centrálního výkonného výboru SSSR. Od ledna 1938 předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR. Ve 30. a 40. letech patřil mezi Stalinovy nejbližší spolupracovníky. Na postu formální hlavy Sovětského státu však neměl velké pravomoci. Byl jediný ze Stalinových spolupracovníků, který pocházel z chudé rolnické rodiny, a tento fakt strana využívala i k propagandistickým účelům k získání sympatii obyvatel venkova. Podílel se na několika represích vůči vedoucím příslušníkům komunistické strany, státu, armády, vědy a kultury i běžným občanům země. Kalinin si zřejmě byl vědom okolností čistek a ve více případech se snažil obviněným pomoci. Zachránil např. pozdějšího maršála Leonida Govorova, svého přítele revolucionáře Avela Jenukidzeho však již před zastřelením nezachránil. Podle některých názorů byl Kalinin v pozdějším období pouze pasivní postavou podepisující vládní dokumenty. Dokonce i v případech, kdy byl jmenován do rozhodovacích funkcí různých komisí, prý jeho názor ostatní politici nebrali n...

Otto Oliva (1)

Narozen 1.1.1889 v Mezilesí u Pacova, zemřel 20.2.1970 v Praze. PhDr., lektor hospodářského zeměpisu, publikace a překlad z oboru.

Aleksandr Neverov (1)

Alexandr Sergejevič Nevěrov , rusky Алекса́ндр Серге́евич Неверов, ruský spisovatel, autor povídek, románů a divadelních her. Vlastním jménem Skobelev.

Bohumil Markalous (1)

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský učitel, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik. Bohumil Markalous se narodil v Klatovech, gymnázium absolvoval v Chrudimi , kde byl jeho otec Václav Markalous profesorem . Chtěl se stát středoškolským učitelem a přihlásil se na pražskou Univerzitu, kde studoval pedagogiku, psychologii a především přírodní vědy. Navštěvoval také přednášky z filosofie, estetiky, dějin umění, lékařství a dalších oborů. Po úspěšném ukončení absolvoval dva semestry na Univerzitě v Innsbrucku . Pražské studium ukončil v roce 1905, v tomtéž roce se oženil s Giselou Hrbenskou, která pocházela z Kolína z židovské lékařské rodiny, a stal se suplujícím učitelem na obchodní škole v Praze. O rok později se manželům narodil syn Evžen , fotograf a psychiatr, ve dvacátých letech brněnský Devítisilák . Státní zkoušky z přírodopisu složil Markalous v roce 1907 a začal učit na obchodní škole a gymnáziu v Kolíně. Markalous se otázkou estetické výchovy začíná zabývat v roce 1909–1910, kdy se stal na kratší dobu učitelem na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V roce 1909 vydává první článek „Estetická výchova na školách obchodních“, následně v roce 1911 stať „O dětských hrách a hračkách“. V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Roku 1917 obhájil na FF UKF v Praze rigorózní práci: Timologie a kritika filosofie normativní se zvláštním zřetelem k estetice. Roku 1919 se stal redaktorem Lidových novin. Podnikl řadu cest do Rakouska a Německa . Roku 1922 byl na ročním pobytu v Paříži a navštěvoval přednášky Viktora Basche a Charlese Lalo. Roku 1924 byl jmenován důstojníkem Académie des beaux-arts v Paříži. V let...

Carola Stern (1)

Německá novinářka, komentátorka, vydavatelka a spisovatelka.

Ignacy Fik (1)

Polský literární kritik, básník a publicista.

Vladimír Beneš (1)

Narozen 30. 7. 1953 v Praze. Pplk. MUDr., DrSc., profesor neurochirurgie . Po promoci v roce 1978 byl zaměstnán na neurochirurgickém oddělení Krajské nemocnice v Ústí nad Labem . Od 1997 přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN a 1. LF UK Praha, od 1998 vedoucí subkatedry neurochirurgie IPVZ. Práce z oboru. Záliba v entomologii . Syn neurochirurga prof. MUDr. Vladimíra Beneše .

Miroslav Kroh (2)

Narozen 21. 10. 1923 v Písku, zemřel 13. 3. 1976. Redaktor, prozaik, libretista.

Bedřich Rattinger (1)

Narozen 1.11.1911 v Brně. JUDr., profesor, vedoucí katedry státního práva na právnické fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Frank W Blackmar (1)

Americký sociolog.

John Lewis Gillin (1)

Publikuje v oblastech: sociologie