Všichni Autoři a témata

Cinzia Valigi (5)

Italská autorka průvodce o Vatikánu a Římu.

Chytilová Lenka (9)

Christoph Willibald Gluck (5)

Narozen 2. 7. 1714, zemřel 15. 11. 1787. Německý hudební skladatel a jeden z nejvýznamnějších operních skladatelů období klasicismu.

Christina Zacker (6)

Německá publicistka, autorka knih o zdraví a výživě.

Christian Munk (2)

Německý prozaik a dramatik.

Chiara Cioni (8)

Italská spisovatelka, autorka knih pro děti, publicistka, autorka scénářů pro animované publikace, pro film a televizi. Specialistka na marketingovou komunikaci, online reklamu a marketing.

Chevy Stevens (4)

Chevy Stevensová, vlastním jménem René Unischewski, vyrůstala na ranči na ostrově Vancouver u jihozápadního pobřeží kanadské provincie Britská Kolumbie. Než se dala na spisovatelskou dráhu, pracovala – stejně jako hlavní hrdinka její literární prvotiny – coby prodavačka nemovitostí. Její debutový thriller Stále nezvěstná , jehož zápletku tvoří drsný, sice fiktivní, ale v současnosti velmi aktuální příběh, vychází v jednadvaceti zemích. Její další romány slaví nemenší úspěch.

Chart Pitt (3)

Autor dobrodužné literatury.

Charlotte Masaryková-Garrigue (5)

Narozena 20.11.1850 v Brooklynu , zemřela 13.5.1923 v Lánech. Korespondence, časopisecké stati z oboru literatury a hudby, překlady z angličtiny.

Charlotte Lucas (6)

Pseudonym německé autorky Weibke Lorenz. Se svojí sestrou Frauke Scheunemann též píše pod společným pseudonymem Anne Hertz. Vystudovala germanistiku, anglistiku a mediální vědu.

Charlie Parker (7)

Charlie Parker , známý také jako "Bird", byl americký jazzový saxofonista a skladatel, který se stal jedním z nejvlivnějších hudebníků v historii jazzu. Parker se narodil 29. srpna 1920 v Kansas City v Kansasu a hrál hlavní roli ve vývoji bebopu, což je forma jazzu, která se vyznačuje rychlými tempy, virtuózní technikou a pokročilými harmoniemi. Jeho novátorské přístupy k melodii, rytmu a harmonii měly hluboký vliv na současníky i pozdější generace hudebníků.

Charles Wilson (5)

Charles Thomson Rees Wilson byl skotský fyzik. V roce 1927 získal Nobelovu cenu za vypracování metody zviditelnění drah elektricky nabitých částic pomocí kondenzovaných par . Na univerzitě v Manchesteru vystudoval zoologii, botaniku a geologii, na univerzitě v Cambridgi pak fyziku a chemii. Pracoval v Cavendishově laboratoři i v observatoři pro výzkum Slunce. Roku 1925 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Cambridgi. Od roku 1895 se věnoval studiu atmosférické elektřiny. Po objevu radioaktivity se zabýval radioaktivitou deště a sněhu, což jej dovedlo k výzkumu kondenzace par. Jeho následný objev mlžné komory v roce 1912 znamenal průlom do pozorovacích technik elementárních částic, takže stopy drah těchto částic šlo zviditelnit a vyfotografovat. Na jeho počest se toto zařízení jmenuje Wilsonova mlžná komora. Komora pomáhá registrovat a pozorovat stopy drah ionizovaných částic a jejich analýzou stanovit hmotnost, elektrický náboj a energii částic. V komoře je udržována vrstva nasycených par kapaliny, zpravidla etanolu nebo propyletanolu. Její princip spočívá v tom, že ionizující částice vytvářejí při svém pohybu plynným prostředím komory ionty, které se stávají kondenzačními jádry přesycených par a tím se zviditelní. Pozorovatel vidí v místě průletu částice bílou mlžnou stopu. Později Donald Glaser vytvořil další úpravu této komory, tzv. bublinkovou komoru, ve které se stopy částic zobrazují pomocí bublinek v kapalině. Vzal si Jessie Fraserovou v roce 1908 a měli spolu 4 děti. Umřel poblíž Edinburghu v kruhu rodinném.

Charles Ryan (4)

Chantelle Shaw (8)

Chantelle Shawová prožila své šťastné a spokojené dětství v Londýně. Jejím oblíbeným školním předmětem byla angličtina – již tehdy si v duchu "psala" první příběhy. Zato matematika pro ni představovala noční můru. Jako dvacetiletá sekretářka se provdala za svou lásku z dětství a po narození prvního dítěte se celá rodina odstěhovala do Kentu, kde Chantelle začala pracovat jako "matka na plný úvazek". A rozhodně to nebyla práce jednoduchá, protože se rodina nakonec rozrostla na šest dětí, psa a spoustu dalších domácích zvířátek. Chantelle byla vždy nadšenou čtenářkou a vzpomíná, že spoustu nocí prochodila s plačícím dítětem, které nemohlo spát, v jedné ruce a s knihou romantických příběhů v ruce druhé! Když se ale pokusila podobný příběh napsat sama, byla vždy redakcí nakladatelství Mills & Boon odmítnuta. Teprve po dvaceti letech od svého prvního pokusu napsat knihu uspěla. Možná to bylo i tím, že do svého příběhu "přetavila" smutek z úmrtí milované matky, která vždycky věřila, že se Chantelle jednou spisovatelkou stane. Dnes má Chantelle "na kontě" celou řadu knih, které – jak sama říká – slouží jejím čtenářům především pro pobavení a k odpočinku. Ráda píše o silných a sexy mužích a o ještě silnějších ženách… a samozřejmě o lásce, kterou hledají a nacházejí. Pokud má Chantelle čas, věnuje se ráda i své zahrádce a procházkám. Sama si ale občas povzdechne, že by bylo fajn, kdyby ji stejně tak bavil domácí úklid a vaření…!

Cezar Petrescu (4)

Prozaik a publicista. Absolvoval studium práv v Bukurešti, záhy se však věnoval novinářství a literatuře. 1921 v Kluži založil a tři roky řídil významnou lit. revui Gândirea, přispíval do dalších časopisů, od 1938 v Bukurešti šéfredaktorem deníku România a měsíčníku România literară . Po 1945 aktivní zejména jako publicista podporující ideologii nového režimu. Člen Rumunské akademie . — Petrescu byl neobyčejně plodný spisovatel, napsal desítky čtenářsky úspěšných, avšak nestejně hodnotných románů a novel. Chtěl vytvořit podle Balzacovy Lidské komedie velkoryse koncipovanou Rumunskou kroniku 20. věku, rozsáhlou fresku života na venkově, v provinčních městech a v Bukurešti od začátku století do 2. světové války se zobrazením osudů jednotlivců, skupin a společenských vrstev. V prózách z vesnického prostředí líčí v duchu tradicionalistických doktrín vykořeněnost hrdinů, kteří opustili patriarchální společenství, úpadek starého bojarstva a dravý nástup podnikatelů a industrializace. Stejně pochmurně, místy však se smyslem pro grotesknost situací, zobrazil maloměsto. Téma izolovanosti a morálního úpadku člověka uprostřed kapitalistické civilizace rozvíjel v románech z prostředí hlavního města. Jeden z nejzdařilejších románů, Întunecare , vystihuje tragický úděl generace zasažené 1. světovou válkou, rozpor mezi ideály vznikajícími mezi vojáky na frontě a ziskuchtivostí aristokratů a měšťáků v zázemí.

Čestmír Císař (7)

Čestmír Císař byl český a československý politik Komunistické strany Československa, ministr školství vlády ČSSR, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, diplomat, předseda České národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let. Byl výraznou postavou reformního hnutí během pražského jara. Za normalizace byl politicky pronásledován. V 80. letech byl aktivní v opozičním hnutí reformních komunistů Obroda. Ve 30. letech absolvoval reálné gymnasium v Duchcově a pokračoval ve studiu ve Francii. Ve druhé polovině 30. let studoval na Lycée Carnot v Dijonu, za okupace pracoval v letech 1939–1942 jako účtárenský úředník První české vzájemné pojišťovny v Praze a zaměstnanec vinných sklepů. Do roku 1945 byl vedoucím kanceláře firmy Brača Kristovič v Praze. Po válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dokončil studium roku 1948. Do KSČ vstoupil v roce 1945. Tehdy byl sekretářem Sociologického ústavu v Praze. Od roku 1946 zastával stranické funkce. Po dva roky působil jako referent kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ. Do roku 1952 pak zastupoval vedoucího odboru, později byl vedoucím oddělení ÚV KSČ. Od roku 1952 do roku 1957 byl vedoucím oddělení a později tajemníkem Krajského výboru KSČ v Plzni . V roce 1957 se stal zástupcem hlavního redaktora Rudého práva a v roce 1961 hlavním redaktorem listu Nová mysl. V roce 1963 byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ . V témže roce byl ale z této funkce odvolán a jmenován ministrem školství a kultury ve vládě Jozefa Lenárta. Tento post zastával v letech 1963–1965. Získal si zde pověst liberálního a reformního politika. Antonín Novotný a jeho mocenská skupina ho proto z ministerské funkce stáhl a v roce 1965 pověřil postem velvyslance ČSSR v Rumunsku. Ve vol...

Čestmír Berka (6)

Historik výtvarného umění, autor publikací z oboru.

Celia Coyne (3)

Autorka publikace a nerostném bohatství.

Cecílie Jílková (6)

Narozena 23. 8. 1981. Spisovatelka, scénáristka, publicistka a grafička. Dcera spisovatele Ludvíka Vaculíka a spisovatelky Lenky Procházkové.

Cecilia Lattari (7)

Italská bylinkářka, herečka a sociální pedagožka.

Cawthon Scott (5)

Catherine Rider (6)

Společný pseudonym Stephánie Eliotové a Jamese Nobla.

Catherine Anderson (5)

Narodila se v roce 1947 v USA. Její nejstarší vzpomínky jsou spojeny se zvuky psacího stroje, na němž její maminka psala své příběhy. Po vzoru své matky ) začala Catherine už v útlém dětství psát své vlastní povídky. Zpočátku si však nevěřila, že by mohla být spisovatelkou z povolání, a tak během svých studií a i krátce poté pomáhala svému manželu Sidovi s účetními knihami. Jenže po čase Catherine zjistila, že čísla nejsou smyslem jejího života, a tak sebrala odvahu a pustila se za nemalé podpory své matky a manžela do psaní. Její první publikovaná kniha byla samozřejmě romance. Tvorba Catherine čítá k dnešnímu dni více jak 25 románů, ať již historických, či ze současnosti. Hrdinové v jejích knihách se většinou vyrovnávají s nějakým tím handicapem a rovněž Catherine do svých knih často zakomponovává osudy zvířecích hrdinů. Romantic Times Magazine její romány charakterizoval jako dojemné, srdcehřejivé a oslavující ideál dokonalé lásky v nedokonalém světě. Její pozdější tvorba se zařadila mezi bestsellery a byla často nominována na různá ocenění v oblasti romantické literatury. Catherine žije se svým manželem v Oregonu, kde vlastní 160 akrů půdy. Mají dva dospělé syny a společnost jim dělají jejich tři psi.

Cass Kiera (9)

Carson Rogers (7)

Spisovatel, autor westernů pro nakladatelství Ladislava Janů, činný na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století.

Caroline Young (6)

Britská editorka, autorka dětských knih se vzdělávací tématikou. V letech 1979-1982 vystudovala anglický jazyk a světovou literaturu na univerzitě v Cambridge. V letech 1989 až 2010 byla autorkou a editorkou na volné noze, spolupracovala s nakladatelstvím Usborne. V současné době poskytuje také služby a poradenství v oboru, využívá tak svoje dlouholeté zkušenosti.

Caroline O'Donoghue (4)

Irská spisovatelka, moderátorka podcastu a novinářka.

Carole Stott (6)

Britská astronomka, publicistka, autorka populárně-naučných knih z oboru.

Carmen Guerra (8)

Španělská ilustrátorka dětské literatury

Carla Bardi (6)

Italská autorka kuchařských předpisů.

Carl Friedrich von Weizsäcker (5)

Carl Friedrich von Weizsäcker byl německý fyzik, filosof a veřejný činitel. Narodil se v rodině diplomata a se svými rodiči pobýval na různých místech: ve Stuttgartu, v Baselu a od roku 1925 v Kodani, kde se seznámil s W. Heisenbergem, který ho získal pro studium fyziky. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, astronomii a matematiku v Berlíně, v Lipsku a v Göttingenu; mezi jeho učiteli byl i Heisenberg a Niels Bohr. Roku 1937 se oženil se švýcarskou historičkou G. Wille a měl s ní čtyři děti. V roce 1989 získal Templetonovu cenu. Po habilitaci v roce 1936 pracoval Weizsäcker ve fyzikálním ústavu v Berlíně a zabýval se hlavně vazební energií atomového jádra a nukleárními procesy, jež probíhají v nitru hvězd. Už před začátkem 2. světové války věděl o možnosti atomové či „uranové“ bomby a spolu s Heisenbergem a s objevitelem štěpení jádra Otto Hahnem o tom diskutovali. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku. Roku 1941 navštívil spolu s Heisenbergem N. Bohra v tehdy obsazené Kodani. Heisenberg později řekl, že smyslem bylo uzavřít dohodu o tom, že se bomba vyvíjet nebude, Bohr však rozhovor pochopil jako nabídku ke spolupráci na německém projektu a za dobrodružných okolností uprchl do Británie a do USA. Jeho svědectví přispělo k tomu, že vědci v USA naopak vývoj bomby navrhli a uskutečnili. Německé velení však usoudilo, že se musí soustředit jen na projekty, které slibovaly rychlé nasazení a projekt bomby nepodpořilo. Další výzkum pak probíhal v malém měřítku a bez naděje na realizaci, nicméně pokračoval až do roku 1945. Od roku 1946 vedl Weizsäcker Planckův ústav pro fyziku v Göttingenu, věnoval se však především – jako jiní účastníci vývoje atomové bomby – otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Veřejně vystupoval proti vyzbrojení Německa atomovými zbraněmi a zabýval se otázkami světového mír...

Cameron Judd (6)

Americký autor dobrodružných příběhů.

Burt Hirschfeld (5)

Americký spisovatel.

Buck Owens And His Buckaroos (6)

Buck Owens a jeho Buckaroos byli významnou osobností americké country hudby, která se proslavila zejména utvářením bakersfieldského zvuku - stylu, který se vyznačuje syrovým, ostrým twangem a vlivem rock-and-rollu. Buck Owens, frontman kapely, byl zpěvák, kytarista a skladatel, který dosáhl značného úspěchu v 60. a 70. letech 20. století. V jeho kapele Buckaroos často hráli vynikající hudebníci jako Don Rich na kytaru a housle, kteří přispěli k jejich osobitému zvuku.

Bruce Jones (7)

Americký scénárista, spisovatel.

Bruce Hornsby And The Range (6)

Bruce Hornsby and the Range je americká skupina, kterou v roce 1984 založil pianista a zpěvák a skladatel Bruce Hornsby. Skupina je známá díky svému debutovému albu "The Way It Is", které vyšlo v roce 1986 a stalo se komerčně úspěšné, především díky titulní skladbě. Tato píseň "The Way It Is" se stala hitem, dosáhla vrcholu amerických hudebních žebříčků a představila Hornsbyho směs popu, jazzu, bluegrassu a rockových vlivů.

Bruce H Lipton (4)

Bruce Harold Lipton je americký vývojový biolog, zabývající se vlivy vlastního myšlení na epigenetiku. Bruce H. Lipton, Ph.D., vystudoval buněčnou biologii a působil jako pedagog na lékařské fakultě University of Wisconsin, později přednášel na Stanford University. Často vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech a je účastníkem národních a mezinárodních konferencí. Je známý svou prací v oblasti epigenetiky a výzkumem možností ovlivňování genů a DNA prostřednictvím myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruce Lipton na anglické Wikipedii.

Bronislav Lipus (7)

Autor jazykových příruček, ilustrátor.

Brittainy C Cherry (3)

Americká spisovatelka, autorka románů pro ženy.

Brian Wood (8)

Americký spisovatel, ilustrátor, grafický designér, autor komiksů.

Brian Abbs (7)

Břetislav Palkovský (7)

Narozen 17.6.1888 v Přerově, zemřel 14.12.1978 v Praze. JUDr., advokát, dramatik,politický publicista, spisy o výtvarném umění.

Břetislav Benda (3)

Břetislav Benda byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou ....

Branislav Nušić (6)

Branislav Nušić byl srbský spisovatel, dramatik, esejista, satirik, amatérský fotograf a zakladatel moderní rétoriky. Pracoval také jako novinář a diplomat. Jeho díla, mezi která patří dramata, romány, básně, ale i komedie, se zabývala hlavně lidmi a jejich mnohdy komickými životními zkušenostmi. Jeho komedie, které bavily diváky v různých městech, vynikly v tehdejší jihoslovanské literární i divadelní tvorbě a pronikly i za hranice státu. Některá jeho díla, např. Cesta kolem světa, Dr., nebo Sumnjivo Lice, byla i zfilmována. Nušić se narodil v Bělehradě a dětství strávil v Smederevu. Vojenskou službu v řadách srbského království strávil ve válce s Bulharskem, která se odehrála v roce 1885. Za svoji kontroverzní báseň „Dva raba“, která byla uveřejněna v novinách „Dnevni list“ byl následně odsouzen ke dvěma letům vězení. Báseň se vysmívala srbskému království, obzvláště pak tehdejší hlavě státu, králi Milanu Obrenovićovi. V diplomatických řadách sloužil Nušić od roku 1889. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, později na konzulátě v Bitole, kde se i roku 1893 oženil. Na jihu Srbska i v Makedonii strávil celkem deset let života. Jeho poslední službou v této době se stala práce vicekonzula v Prištině. Roku 1900 získal Nušić funkci sekretáře Ministerstva školství, rychle poté se stal i dramaturgem Národního divadla v Bělehradě. Roku 1904 pak rovněž působil v divadle v Novém Sadě. Roku 1905 přesídlil zpět do srbské metropole kde se zabýval novinářstvím, psal pod pseudonymem Ben Akiba. Znovu se vrátil k diplomatické práci v Bitole roku 1912 jako státní úředník. Roku 1913 přispěl k založení divadla ve Skopje. V tomto městě pak žil ještě do roku 1915; nedlouho po začátku první světové války odešel do Itálie, Švýcarska a Francie, kde žil až do konce tohoto konfliktu. Po válce pracoval na uměleckém oddělení ministerstva školství v Bělehradě, kde zůstal až do roku 1923. Poté se stal pracovníkem Národního divad...

Brad Stone (4)

Americký novinář.

Božena Sedliská (3)

Autorka a překladatelka publikací z oboru zahradnictví.

Bořivoj Čelovský (6)

Bořivoj Čelovský byl český historik a filozof. Narodil se v Heřmanicích u Ostravy jako druhé dítě chudých rodičů. Jeho otec pracoval jako výpravčí vlaků a matka byla majitelkou malého obchodu s dámským prádlem. Jako patnáctiletý uprchl do Polska, aby se připojil k formujícímu se československému zahraničnímu vojsku. Po maturitě byl totálně nasazen jako hasič v Hamburku. Z Německa utekl a chtěl se připojit k partyzánům, ale byl se zbraní v ruce zadržen a jen se štěstím unikl popravě. Po válce začal studovat právo a politicky se angažoval v práci národně socialistické strany. V listopadu 1948 emigroval z Československa do Německa, kde vystudoval filozofii. Jako dizertační práci předložil svou knihu Mnichovský syndrom, která se stala světově proslulou. V exilu publikoval pod jménem Boris Celovsky. Poté se od roku 1950 věnoval studiím historie v Kanadě, kde pracoval v týmu pozdějšího premiéra Pierra Trudeaua. Mj. zde navrhl kanadský imigrační zákon, který v té době patřil k nejliberálnějším na světě, a vedl výzkumný tým pro tvorbu kanadské encyklopedie. V roce 1958 vydal knihu Mnichovská dohoda 1938, která byla negativně přijata sudetoněmeckými kruhy, komunistickými historiky v Československu i částí českého exilu. Do dnešního dne však zůstává jednou ze základních monografií k tématu. V témže roce se nechal s vědomím kanadské kontrarozvědky naverbovat jako dvojitý agent československé Státní bezpečností a po tři roky ji zásoboval falešnými zprávami. Důsledkem jeho činnosti bylo vyhoštění rezidenta StB pracujícího pod diplomatickým krytím z Kanady. Až do roku 1990 zastával v kanadské státní správě různé funkce a radil několika politikům. V roce 1990 se vrátil do Ostravy, kde se věnoval psaní vášnivých polemik do novin. Vydal také celou řadu historických knih. V roce 1992 obdržel doktorát práv Univerzity Karlovy, který vrátil na protest proti všeobecné korupci. Vedle psaní historických studií s...

Boris Stepanovič Žitkov (6)

Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...

Boris Christoff (8)

Boris Christoff byl proslulý bulharský operní pěvec s bohatou kariérou jednoho z předních basů 20. století. Jeho hlas se vyznačoval bohatým a zvučným tónem, hlubokým výrazem a výjimečným ovládáním dechu, díky čemuž se hodil zejména pro role v ruských operách a duchovní hudbě. Christoffovou nejslavnější rolí byl car Boris v Musorgského opeře Boris Godunov, která se pro něj stala charakteristickou. Vystupoval ve významných operních domech po celém světě, včetně milánské La Scaly, Královské opery v Londýně a Velkého divadla v Moskvě.

Boris Andrejevič Lavrenev (5)

Ruský dramatik a prozaik.

Bořek Žižlavský (7)

Místa působení: Uherské Hradiště; Buchlovice; Chřibsko Povolání, specializace: kronikář; sběratel lidových pověstí; redaktor Žije v Buchlovicích; zabývá se dějinami Buchlovic a Chřibů; publikuje v regionálním tisku

Booth Tarkington (4)

Americký romanopisec.

Bojané (5)

Bohuslav Trojan (7)

Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.

Bohuslav Laštovička (4)

Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...

Bohumil Vydra (7)

Narozen 4.1.1889 ve Lštění u Prachatic, zemřel 29.6.1952 v Praze. PhDr., dialektolog, literární historik, polonista, lektor češtiny na universitě ve Varšavě a polštiny na Universitě Karlově a Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oborech, překladatel z polštiny.

Bohumil Vavroušek (8)

Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...

Bohumil Trita (2)

Narozen 23. 10. 1919, zemřel 29. 3. 1979 v Praze. Malíř, průmyslový výtvarník, knižní grafik, spoluautor publikace o Emě Destinové.

Bohumil Svačina (9)

Narozen 21.12.1886 v Ivani u Tovačova, zemřel 1964. Učitel, učební příručky ze zeměpisu, dějepisu, občanské výchovy.

Bohumil Pečinka (6)

Bohumil Pečinka je český politický komentátor, publicista a spisovatel. Vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, souběžně studoval historii a politologii na FF UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 pracoval v časopisu Reflex, Lidových novinách a od roku 1999 je opět komentátorem Reflexu. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Vydal několik knih: Proti blbé náladě , To byla léta devadesátá , Cesta na Hrad , Politika z obou stran a nakonec Hry o všechno .