Výpis všech autorů

Tomáš Valenta

Spoluautor učebnice matematiky. Člen projektu Matika pro spolužáky, kde řídí tvorbu učebnic a pracovních sešitů.

Marta Voleská

Narozena 12. 12. 1905 v Praze, zemřela 26. 7. 1985 tamtéž. Autorka veršů k obrázkovým knížkám pro děti, zejména knih o Kulihráškovi.

Hana Vrbová

Hana Vrbová byla česká spisovatelka, redaktorka a překladatelka , manželka překladatele Jaroslava Piskáčka . Hana Vrbová se narodila roku 1929 v Praze. Po ukončení studia češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnovala překladům převážně klasické a novodobé ruské a ukrajinské poezie. Dětskou literaturu překládala rovněž z němčiny, slovenštiny a angličtiny. Za jazykové spolupráce Marie Krčmové přebásnila ze staročeštiny Kroniku tak řečeného Dalimila . Co se týče autorčiny vlastní tvorby, Hana Vrbová psala původní poezii, prózu i divadelní a rozhlasové hry pro děti a mládež. a spolupracovala na vytvoření jedné z nejzdařilejších variant školního slabikáře, který vydalo nakladatelství Fortuna roku 1993. Hana Vrbová zemřela roku 1995 v Praze.

Roman Vaněk

Roman Vaněk je popularizátor oboru gastronomie, odborný gastronomický poradce, autor kuchařských bestsellerů, moderátor, scenárista, publicista, průvodce rozhlasovými pořady, tvůrce internetových pořadů o gastronomii a zakladatel Pražského kulinářského institutu. Od jara 2018 spolupracuje s novou internetovou televizí MALL.TV. Jeho autorský internetový pořad Peklo na talíři byl oceněn na mezinárodním filmovém festivalu Life Sciences Film Festival cenou studentů a v roce 2013 získal nejvyšší ocenění Křišťálové Lupy ve dvou kategoriích . Narodil se v Praze. Původně se věnoval fotografii. V letech 1984 až 1988 vystudoval Střední odbornou výtvarnou škola V. Hollara v Praze. Po skončení školy nastoupil do Československé tiskové kanceláře jako laborant a fotograf. Po listopadové revoluci v roce 1989 spoluzakládal Studentské listy, souběžně spolupracoval s Lidovými novinami jako fotoreportér. V letech 1993-2005 působil jako zástupce předních brazilských producentů obuvi pro ČR, Slovensko, Estonsko a Lotyšsko. Od roku 2002 začal dovážet brazilská vína a stal se tak historicky prvním dovozcem brazilských vín do ČR. Brazilskou vinařskou asociací byl zvolen členem prestižní mezinárodní poroty Avaliação dos Vinhos Brasileiros pro rok 2006. O brazilském vinařství a gastronomii přednášel v České republice, Německu, Estonsku a Norsku. V letech 2004 až 2007 absolvoval kurzy vaření v hotelu Radisson SAS Alcron pod vedením Jiřího Štifta. Na obchodních zahraničních cestách se seznamoval s gastronomií navštívených zemí. Protože neměl oficiální vzdělání v oboru gastronomie, doplnil si je v roce 2011 absolvováním Střední školy gastronomické a hotelové v Praze, kde získal výuční list v oboru kuchař. V roce 2007 založil s manželkou Janou Pražský kulinářský institut, který nabízí profesionální kuchařské kurzy pro laickou i odbornou veřejnost a ve které nyní působí jako ředitel a lektor. V roce 2010 založil společně se Zdeň...

Patricia Vandenberg

Německá spisovatelka, jedná se pouze o pseudonym, její skutečné jméno je Gerty Schiede. Psala zejména zamilované romány z lékařského prostředí.

František Volf

František Volf byl český národopisec, malíř, spisovatel a pedagog. Byl mj. spoluautorem Českého roku v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách . Po maturitě v roce 1917 byl krátce pomocným učitelem v Branné u Třeboně. V roce 1918 na něj zapůsobil Karel Kálal myšlenkou obrody slovenského národa tak silně, že pak František Volf v letech 1919–1938 žil a působil na Slovensku. Zde studoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě a pracoval jako učitel. Zároveň se zabýval také sběratelskou a etnografickou činností, zprvu na slovenském venkově, později i v Čechách a na Moravě. V roce 1924 se František Volf spřátelil s Karlem Plickou a společně začali připravovat materiál pro vydání lidových písní, poezie i prózy. Roku 1938 se František Volf trvale usídlil v Praze, kde se setkal s malířem, grafikem a ilustrátorem Jiřím Jelínkem. Díky němu se začal od roku 1942 věnovat i výtvarné činnosti: nejprve figurálnímu malířství a kresbě, později krajinářství. Byl autorem či spoluautorem řady knih především s národopisnou tematikou, zúčastnil se řady výstav kolektivních i autorských. V roce 1966 založil Malou lásenickou galerii. V roce 1977 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Konec života prožil opět v rodné Třeboni.

Oldřich Vyhlídal

Oldřich Vyhlídal byl český básník a překladatel. Studoval v Praze. Pracoval v Československém spisovateli. Je autorem knih Řeka pod okny , Hnízda na vodě , Ptáci nad Atlantidou , Snímání podob , Svatá rodina , Pláňky , Tatínkovy ruce , Vodopád , Cirkus , Neodpustky , Svatební dar ; Ars poetica. Verše z nemoci , Pantumy o marné lásce , Dny a dna , Rodokmen , Pod útokem hvězd , Prosby o milost , Básně ; Sonety , – a neopouštěj nás . Překladal starokorejskou lyriku Chryzantémy , Věčná slova země zelených hor . Psal především sonety.

Mariagrazia Villa

Italská spoluautorka kuchařek.

Jan Vyčítal

Jan Vyčítal byl český country zpěvák, skladatel a karikaturista, známý svým humorným přístupem k hudbě i výtvarnému umění. Narodil se 6. března 1942 v Brně v Československu a stal se významnou osobností české country a folkové scény. Vyčítalova kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a hojně koncertoval. Jeho tvorba často odrážela každodenní život obyčejných lidí, ale také politickou satiru, která byla obzvláště palčivá v době komunistické éry v Československu. Vyčítalovy písně se vyznačovaly vtipnými texty a chytlavými melodiemi, díky nimž se stal oblíbeným umělcem mezi fanoušky country hudby ve své vlasti. Byl také členem slavné české country skupiny Greenhorns . Jan Vyčítal zemřel 23. února 2020 a zanechal po sobě odkaz jednoho z průkopníků žánru české country.

Eva Vrchlická

Eva Vrchlická, vlastním jménem Eva Fridová byla česká herečka, překladatelka, publicistka, dramatička, básnířka a spisovatelka, osvojená dcera básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Vlastním jménem Eva Fridová, narodila se v rodině básníka Jaroslava Vrchlického a jeho manželky Ludmily, rozené Podlipské. Byla prostřední ze tří dětí. Jejím biologickým otcem byl pražský herec Jakub Seifert a matkou Ludmila Podlipská, manželka Jaroslava Vrchlického. Rodina ji uvedla do uměleckého prostředí, kde na ni kromě Jaroslava Vrchlického měla vliv babička Sofie Podlipská a prateta Karolina Světlá. V roce 1907 ukončila vyšší dívčí školu a před zájmem o výtvarné umění již dala trvale přednost herecké dráze. V roce 1907 získala herecké školení u Eduarda Vojana, Marie Hübnerové a Ludmily Danzerové. V roce 1908 nastoupila do divadla Uranie, v roce 1910 odešla do Národního divadla v Brně a v roce 1911 nastoupila u Jeřábkovy divadelní společnosti, ze které přešla rovnou do Národního divadla v Praze. Prvním manželem Evy Vrchlické se stal překladatel Jaromír Nevole . Manželé žili na Starém Městě, v ulici Elišky Krásnohorské. Dne 9. června 1911 se jim narodila dcera Eva. Manželství trvalo od roku 1910 do 1918, kdy bylo rozvedeno. V této době, tj. mezi sezónami 1910/1911 až 1917/1918, byla Eva Vrchlická na Národním divadle obsazena do více než padesáti rolí, většinou hlavních . Druhým manželem Evy Vrchlické se stal hoteliér Edmund Zavřel . Manželství bylo uzavřeno roku 1920, rozloučeno přibližně v roce 1930. I když se blížila střednímu věku, stále byla v Národním divadle obsazována do předních, často mladistvých rolí (např. Mimi v Loupežníkovi ...

Arnošt Vaněček

Arnošt Vaněček byl úředník, překladatel, spisovatel, prezident českého PEN klubu. Narodil se v Nových Benátkách, které jsou dnes součástí Benátek nad Jizerou. Jako otec byl v matrice zapsán umělecký zahradník Jan Vaněček , zahradník v tehdejším Německém Brodu, jako matka jeho manželka Marie rozená Vanclová . Podle vyjádření Arnošta Vaněčka však jeho matka manžela brzy po svatbě opustila a vrátila se do rodných Nových Benátek. Tam se seznámila se skutečným otcem, notářem Arnoštem Čeřovským. Ten ale roku 1904 zemřel a ke změně matričního záznamu nedošlo. Po „matričním“ otci měl Arnošt Vaněček příjmení, po skutečném křestní jméno. Obchodní akademii začal studovat v roce 1914 v Hradci Králové, maturoval po válce roku 1918 v Praze a nastoupil jako úředník na revizní odbor ministerstva národní obrany. Další zaměstnání měl v bankách a při něm studoval politickou ekonomii, estetiku a literaturu na pražské Karlově univerzitě. Roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa a po roce 1930 se angažoval v Umělecké besedě. V letech 1929–1937 založil a řídil v Praze nakladatelství bibliofilií, v němž vydával bibliofilskou edici Mys dobré naděje . V roce 1940 byl zatčen gestapem a rok strávil v řadě vězení . Roku 1941 byl propuštěn a vrátil se k práci bankovního úředníka. O rok později se stal redaktorem v Nakladatelství Josef Lukasík a stal se i členem vedení Umělecké besedy. Po skončení druhé světové války pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, odtud šel do filmového odboru ministerstva informací a další změnou byl do roku 1957 archiv Svazu československých spisovatelů. Po tomto roce se stal překladatelem z angličtiny a spisovatelem z povolání. V letech 1952...

Antonio Vivaldi

Antonio Vivaldi byl italský barokní skladatel, houslový virtuos, pedagog a duchovní. Narodil se v Benátkách v roce 1678, je považován za jednoho z největších barokních skladatelů a jeho vliv byl za jeho života široce rozšířen po celé Evropě. Je známý především jako skladatel instrumentálních koncertů, zejména pro housle, dále duchovních sborových děl a více než čtyřiceti oper. Jeho nejznámějším dílem je série houslových koncertů známá jako "Le Quattro Stagioni" neboli "Čtvero ročních dob".

Alois Volkman

Alois Volkman je český lékař a básník. Narodil se 18. září 1937 v Chudobíně u Olomouce. Po maturitě na gymnáziu v Litovli absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci . V témže roce nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde působil jako internista a vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy. Od roku 1968 přešel na venkovský obvod v kraji pod Budčí jako praktický lékař. Byl přítelem i osobním lékařem Jaroslava Seiferta. Básník a lékař Alois Volkman pochází z rodiny kněze Cirkve československé husitske. Výchova k viře společně s přirodnimi krásami rodné Hané se trvale vryly do jeho duše a ovlivnily ho při psaní poezie. Láska k poezii ho svedla dobromady i s českým básníkem Jaroslavem Seifertem. Narodil se v roce 1937 v Chudobině u Litovle na faře Cirkve československé husitské. „Chudobin má velmi zajimavou polohu. Pospolehnut o posledni výběžky Drahanské vrchoviny je zahledeny do Hanáckých rovin až k vrchum Hostýnským a Jesenikům. To bylo mé klukovské Eldorádo," řiká.„A jestliže plati, jak píše Thomas Hardy, že velikost života nespočívá ve vnějších okázalostech, nýbrž ve vnitmich prožiteich, kdy vnímavý venkovan žije plnějším a dramatičtější životem než král s hroší kůži," pak přesně takový život jsem prožíval do svých pětadvaceti let na rodné Hané,“ popisuje charismatický lékař. Život mu však připravil několik nástrah. Ve třech letech onemocnel dětskou obmou, po niž mu zůstala postižená levá noha. „Postupem let jsem si musel zvykat na svůj handicap a smiřovat se s tím, že nemohu všechno jako druzi," řiká. „Naučil jsem se však nelitovat toho, co je mi odepřeno, pokud možno to nevnímat a naopak orientovat se a vážit si všeho, co mohu, co je mi dopřáno a tím si svou životní situaci kompenzovat,“ pokračuje. Kromě tělesného handicapu však musel překonávat i mnohem vic. „Dostat se s mým kádrovým profilem na Gymnázium Jana Opletala v Litovli a později na Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, byl téměř na...

Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček byl český psychiatr, psycholog, farmakolog, endokrinolog a vysokoškolský pedagog. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů československé lékařské psychologie, psychofarmakologie, gerontopsychiatrie, dietetiky a psychiatrické sexuologie. Jako první se v Československu zaměřil na tělesné pocity a patřil k prvním odborníkům zkoumajícím charakterologii. Stal se průkopníkem nauky o duševní hygieně a zabýval se také klinickou toxikologií. Roku 1927 uskutečnil objev enzymu glycero-fosfatázy z hovězí mozkové tkáně. Do obecné psychiatrie přispěl definicí řady jevů, jimiž obohatil psychopatologii. Termín „ultrasensibilita“ zavedl roku 1941. Zaměřil se a popsal diogenismus, potamofilii, hippofilii, primitivismus, syndrom III. decenia či tzv. psychické reakce. Stal se iniciátorem studia depresivních stavů z hlediska kybernetiky. Nastínil axiologickou koncepci v nauce o hodnotách. V letech 1958–1970 působil jako přednosta Psychiatrické kliniky FVL UK, největší kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V psychiatrické profilaci jej ovlivnili především Karl Jaspers, Ernst Kretschmer, Emil Kraepelin a Eugen Bleuler. Během profesní dráhy popularizoval psychiatrii a související vědy. Věnoval se osvětě a připomínal historické postavy lékařství, jakými byli zakladatel české vědecké psychiatrie Karel Kuffner, či první český psychiatr Jan Theobald Held. Zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Popsal také rozdílnost komplexu psychologicko-psychiatrických věd. Na lékařské fakultě Univerzity Karlovy působil tři roky ve funkci honorovaného asistenta a třicet dva let jako honorovaný profesor. Dalších dvacet čtyři let pracoval bezplatně. Od roku 1923 se stal autorem 236 odborných studií a publikací včetně monografií v řadě oborů, z nichž se mezi nejznámější zařadily Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, O hodnotách a hodnocení, Vnímání či Lékařská psychologie. Vyjma odborn...

Stanislav Vácha

Ing. Stanislav Vácha, CSc. . Autor prózy, rozhlasové hry a prací z oboru řízení, novinář, ekonom a pedagogický pracovník, po roku 1991 podnikatel. Vyrůstal v rodině drobného obchodníka. Vystudoval obchodní akademii v Jihlavě a národohospodářské plánování na Hospodářské fakultě Vysoké školy politických a hospodářských věd . Pracoval postupně jako ekonom, náměstek a vedoucí rozvoje organizace v národním podniku Transporta Chrudim, 1962–64 byl pověřen organizací výroby v pobočném závodě Transporty v Medzilaborcích na Slovensku, 1964–68 v závodě Výtahy v Praze-Vysočanech. Při zaměstnání absolvoval postgraduální aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické. Titul kandidáta věd získal 1969 prací Moderní kapitalistický podnik a jeho cíl a v témže roce začal působit jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky v Praze. V letech 1969–70 absolvoval studijní pobyt na Harvardské univerzitě , kde vypracoval srovnávací studii o řízení inovací v USA a SSSR. Po návratu se stal externím pedagogickým pracovníkem Institutu průmyslové výchovy. 1978–91 působil jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu pro ekonomiku a řízení vědeckotechnického rozvoje v Praze, poté založil vlastní poradenskou a školící firmu pro obor ekonomiky, organizace a řízení Eurovia, Top Management Consultants. Od roku 1962 povídkami sporadicky přispěl do Květů, Mladého světa, Hostu do domu, v 70. a 80. letech publikoval v periodikách Tvorba, Lidová demokracie, Československý rozhlas, řadu kulturněpolitických článků uveřejnil v 80. letech též v časopisech Literární měsíčník, Kmen, Kulturní rozvoj a deníku Rudé právo. Odborné články publikoval od 1958 mj. v periodikách Podniková organizace, Hospodářské noviny, Moderní řízení, Profit. Od roku 1960 spolupracoval Československým rozhlasem, odvysíl...

Hana Vrbová-Piskáčková

Pavel Váňa

Pavel Váňa byl český bylinkář , původně vyučený zahradník. Žil převážně v Novém Bydžově, kde pracoval 37 let jako listonoš. Botanice a léčivým rostlinám se věnoval od mládí, později složil zkoušky na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, absolvoval též roční stáž na Lékařské fakultě MU v Brně. Psal do časopisů Receptář, Regenerace, Xantypa, vystupoval též v televizním pořadu Sama doma, na ČRo2 a v regionálních rádiích Regina, Region, Pardubice a dalších.

Pavel Valíček

Pavel Valíček je český botanik, agronom a zemědělec, zaměřený na užitkové rostliny tropů a subtropů, zvláště na asijské léčivé rostliny. Po ukončení základní školy studoval na Střední zemědělské škole v Poděbradech a od roku 1957 na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Více než třicet let pracoval v Institutu tropického a subtropického zemědělství, katedře tropických a subtropických plodin. Od roku 2000 je v důchodu, věnuje se zahradám léčivých rostlin v Třebíči a Sádku, přednáší a publikuje. Pavel Valíček je autorem desítek publikací, odborných pojednání i populárních knih. Byl vedoucím autorského kolektivu rozsáhlé publikace Užitkové rostliny tropů a subtropů, dále knih Rostliny pro zdravý život, Léčivé rostliny třetího tisíciletí, Rostliny a omamné drogy a v poslední době například Léčivé rostliny Číny a Vietnamu.

Karel Vaněk

Fejetonista a prozaik, za 1. svět. války poslán na rus. frontu. Své zážitky vylíčil ve vál. deníku Charašo, pan, da? Karel Vaněk se narodil 28. 3. 1887 v Kostelci nad Černými lesy v rodině kolářského mistra Josefa Vaňka jako pátý ze sedmi dětí. V Praze se vyučil se obchodním příručím a zpočátku se živil jako obchodní cestující. Posléze působil jako novinář v Rudém právu, v Pražském ilustrovaném zpravodaji, ve Večerním českém slově i v dalších listech. Uveřejněné povídky a fejetony vydával také knižně. Množstvím fejetonů, kursivek a drobných povídek se zasloužil o zlidovění literárního jazyka. Lehkým dobrosrdečným humorem člověka znalého lidové psychologie podává kaleidoskop denních záznamů a uplatňuje bohatství zkušeností v zájmu i o vážné otázky doby. Vaněk měl živý smysl sociální, měl i schopnost zachytit v postavě i v situaci všechnu směšnost, ale pod jeho smíchem cítíme těžký žal člověka, vědomého si těžkého lidského údělu. Takové jsou všechny jeho fejetony sebrané knižně: Střepiny , Čtvrt kila střepin , Třetí kniha střepin a výbor z pozůstalosti Poslední střepiny , kde je též náčrt nezpracovaného románu ´Rajzáci´ z prostředí obchodních cestujících. Všechno má u Vaňka kořeny v malých událostech. Na zdánlivé groteskností osudů malých lidí objevuje pak autor stopy jejich lidskosti. První Vaňkova práce, zápisky vojáka z let 1914–19 – Charašo, pan, da? jsou prací dokumentární, protože se v nich objevuje válka bez pathosu, ve špíně a hrůze i ve frázi. Tento deník z války a ruského zajetí je v jádře projevem protiválečným. Ráz čistě beletristický má humoristický román Kráva matky Ungrové . Smysl pro lidovou řeč tu Vaněk nad jiné osvědčil. Po smrti Jaroslava Haška dopsal na žádost nakladatele Adolfa Synka čtvrtý díl románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a pak pokračoval pátým a šestým dílem v líčení Švejkových osudů v ruském zajetí. Postava Švejka je t...

Josef Veselý

Josef Veselý byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu. Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 maturoval a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP. Po návratu z PTP pracoval v letech 1954–1961 jako technický pracovník v Oblastní galerii v Gottwaldově. V roce 1961 byl zatčen pro členství ve Společenství Vladimíra Neuwirtha a 25. července téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 13 let vězení. Dne 8. prosince 1962 jej ve Valdické věznici tajně vysvětil na kněze biskup Ján Chryzostom Korec. Po propuštění v roce 1965 pracoval jako dělník, pak v letech 1968-1970 dokončil svá teologická studia v Litoměřicích. Svou polní primiční mši sloužil v roce 1969 ve své rodné obci za velké účasti obyvatel s širokého okolí. Jako kněz působil jako kaplan v Ludgeřovicích , administrátor v Budišově nad Budišovkou , administrátor v Opavě-Jaktaři a od roku 1987 se stal farářem ve farnosti Panny Marie Opava a děkanem děkanátu Opava. Dne 5. února 1991 byl jmenován čestným papežským prelátem. Byl také čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. Ve své pastorační činnosti se soustřeďoval zejména na nemocné, děti a rodiny. V roce 2005 odešel na odpočinek. Během svého života získal mnoho různých ocenění. V roce 2001 obdržel za svůj dlouholetý duchovní a kulturní přínos Opavě Cenu Petra Bezruče. V roce 2005 mu pak ČBK udělila cenu za duchovní literární činnost. Dne 28. října 2009 byl Josefu Veselému propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Protože ze zdravotních důvodů si nemohl vyznamenání v Praze převzít, bylo mu předáno prezidentem Václavem Klausem na ostravské radnici 1. února 2010....

Jaroslav Veis

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Václav Vojtíšek

Václav Vojtíšek byl český historik, archivář, profesor na Univerzitě Karlově a akademik Československé akademie věd. Absolvoval klasické gymnázium v Praze Novém Městě . V letech 1903–1907 studoval historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK, rigorózní práci obhájil r. 1911. Od roku 1900 byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v letech 1909–1972 člen Historického spolku . Od roku 1909 pracoval v Archivu hlavního města Prahy. Po roce 1918 byl činný v archivu a knihovně pražské univerzity. Od roku 1921 byl ředitel městského archivu. Působil na Filozofické fakultě UK . Během okupace byl z archivu propuštěn, ale po válce znovu přijat . Po roce 1948 se stal sympatizantem nového režimu. Svoji činnost zaměřil na vyučování a po založení ČSAV se stal jedním z prvních akademiků, pověřen vybudováním archivu, v letech 1952–1968 vedoucí Ústředního archivu ČSAV v Praze. Ve svém díle se zaměřoval především na pomocné vědy historické, zejména kodikologii, heraldiku, byl také v komisi pro vytvoření československého státního znaku, i dalších. Dále se věnoval dějinám měst. Publikoval práce v časopisu Za starou Prahu a ve sbornících Zprávy komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy

Marie Voříšková

Marie Voříšková, provdaná Šindelářová byla česká spisovatelka a dramatička, autorka literatury pro děti a mládež, dobrodružných a romantických příběhů. Marie Voříšková se narodila v roce 1907 ve Vraném nad Vltavou. Provdaná Šindelářová, psala pod dívčím jménem, první knihy podepisovala jako Máňa Voříšková, později též jako Marie Voříšková-Šindelářová. Pražská autorka milostné a pohádkové četby, často užívající exotických prostředí a dobrodružných syžetů. Psala též dramata a dramatizace pro mládež, rozhlas a televizi. Nedokončila reálné gymnázium, do roku 1931 a znovu pak po roce 1945 pracovala jako úřednice. V roce 1931 se stala redaktorkou časopisů pro ženy Pražanka, Listu paní a dívek a v letech 1935 až 1939 byla šéfredaktorkou časopisu pro děti Punťa. Přispívala též do sešitové románové edice Červená knihovna, která vycházela v letech 1940-1944. Tiskla romány na pokračování v ženském tisku, první knihy vydala roce 1935 v edici Červená knihovna , Rodina a pro Nakladatelské družstvo Máje napsala celou řadu titulů dívčí a dětské četby . Za okupace žila jako autorka na volné noze. Po válce vydala dívčí román z okupace Osvobozené jaro, dobrodružný román Černý květ, vrcholící za Pražského povstání a mezitím několik souborů pohádek a bájí. V 60. letech byla odpovědnou redaktorkou Nakladatelství Lidová demokracie a v 80. letech také Nakladatelství Vyšehrad. Byla první neromskou autorkou v Československu, která sbírala romské pohádky. V roce 1959 vydala sbírkou Cikánské pohádky a v 1969 Zpívající housle. Její sbírky byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, angličtiny, finštiny, nizozemštiny, dánštiny a španělštiny.

Marie Vágnerová

Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc., je česká psycholožka, přední odbornice v oblasti pedopsychologie, vývojové psychologie a psychologie handicapu. V letech 1970–1990 byla zaměstnána jako klinická psycholožka v Oftalmopedickém ústavu FN v Motole. Následujících pět let vyučovala psychologii na Pedagogické fakultě UK jako externí učitel. Od roku 1995 až dosud působí na Husitské teologické fakultě UK, kde vyučuje psychologii pro posluchače oborů učitelství. Je autorkou řady monografií, vysokoškolských učebnic a metodických příruček.

Josef Veselý

Narozen 1953 v Praze. Autor a překladatel knih o magii a alchymii.

Alena Vondrušková

PhDr. Alena Vondrušková se ve své literární činnosti věnuje především historii i tradičním řemeslům a také technologiím rukodělných výrob. Vystudovala historii a etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , pak působila v Ústředí lidové umělecké výroby Praha a ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy . V následujících letech pracovala jako designerka historického skla ve sklárně Královská huť v Doksech, kterou založila s manželem, historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou. V současné době se věnuje výhradně literární tvorbě. Napsala řadu odborných i populárně naučných knih o tradičních řemeslech , ale také o českých lidových zvycích, obyčejích a kalendářních i rodinných svátcích.

Vladimíra Vopičková

Známá ilustrátorka, malířka a autorka leporel s bezpočtem roztomilých ilustrací které dětem usnadňují a dospělým zpestřují čtení veršovaných textů a hádanek.

Veronika Volhejnová

Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.

Václav Vlk

Václav Vlk proslul v současnosti především jako publicista, největší rozruch budí ve společnosti jeho názory týkající se odsunu Němců po druhé světové válce a články a knihy na toto téma, např. Krvavé dozvuky války. Ve své novinářské činnosti, reprezentované především deníkem Neviditelný pes, se stylizuje do role skutečného hlídacího psa demokracie, potírá tesknění po normalizaci a falešným sentimentem i cíleným přepisováním historie deformované vzpomínky. Vzděláním je ale především technik, specializující se léta na kamna a krby, čemuž také odpovídá většina jeho odborné knižní tvorby. Z tohoto typu publikací jmenujme Stavbu krbu, Kachlová kamna, Kachlové a selské sporáky nebo Pece na pizzu a chleba. Kromě dvou zmíněných okruhů vydal ještě několik knih anekdot. Píše odborné i populární články do tisku - Chatař, Domov, Lidová demokracie, Naší přírodou, Bydlení, Neviditelný pes a další. V 90. letech se podílelna přípravě televizního pořadu Receptář, který se týkal tématu vytápění. Spolupracuje s časopisy „Kachelofen und Kamin", „Baubiologie und Oekologie". Člen E F A -Europäische Feuerstätten Arbeitsgemeinschaft e.V. Je autorem odborných i populárních knižních titulů v nakladatelstvích Grada Publishing, a.s., ERA, XYZ, Československý spisovatel, Euromedia. Po vyučení provozní chemik, dále studia na SVVŠ, Ped. fak. UK a Institutu řízení. Praxe: dělník, mistr, učitel, vedoucí DS, vedoucí provozu tepelných zařízení. Od roku 1988 působí v soukromém sektoru. Používá rovněž jméno Václav Vlk starší.

Tomáš Vondrovic

Pavel Vávra

Autor strojnických tabulek pro průmyslové školy.

Karel Vik

Karel Vik byl český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1902–1908 studoval krajinomalbu u Rudolfa von Ottenfelda na Akademii výtvarných umění v Praze. Po úspěchu na grafické výstavě v Lipsku se začal věnovat tvorbě grafik, velkou část jeho díla tvořili dřevoryty. V Praze se podílel na založení SČUG Hollar. Záhy se přestěhoval do Turnova, kde se podílel na založení skupiny Turnovské dílo . První série dřevorytů vyšla v roce 1917 pod jménem Na horách, v roce 1921 již v Turnově Český ráj. Poté monografie se sériemi dřevorytů Zimní pohádka , Praha a Slovensko. Od roku 1941 byl člen České akademie věd a umění, dostal Cenu Josefa Mánesa v roce 1948 a od roku 1953 byl také zasloužilý umělec.

Josef Veselka

Ivo Vaculín

Ivo Vaculín je český redaktor, žurnalista, překladatel a spisovatel. Roku 1955 dokončil studium divadelní vědy na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, v letech 1955–1965 pracoval jako redaktor dobrodružné literatury v nakladatelství Svět sovětů, do roku 1968 jako redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy a poté až do roku 1992 byl redaktorem deníků Hospodářské noviny, Zemědělské noviny a Venkov. Překládá z ruštiny, je autorem publicistických a naučných knih a pod pseudonymem V. A. Coolin napsal několik vědecko-fantastických příběhů.

František Vajnar

František Vajnar je český dirigent, jehož kariéra trvá již několik desetiletí a který je známý především díky své práci v oblasti vážné hudby. Byl spojen s různými orchestry a dirigoval širokou škálu děl z různých období a stylů. Vajnarova odbornost často spočívá v interpretaci děl klasických skladatelů a podílel se na nahrávání mnoha alb, která ukazují jeho umění uvést tyto skladby v život. Jeho repertoár zahrnuje nejen symfonickou hudbu, ale také koncerty, což svědčí o jeho všestrannosti a ovládání různých orchestrálních forem. 2 E Dur - Koncert č. 4 D Dur = Koncert č. 2 E dur - Koncert č. 2 E dur - Koncert č. 2 E dur.

Eva Veberová

Narozena 13.4.1926 v Olomouci. Pedagožka, autorka literárních a obrázkových souborů pro děti.

David Vávra

David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...

Zdeněk Veger

Práce z oboru ornitologie.

Tomáš Vosolsobě

Tomáš Vosolsobě byl český malíř, filatelista a příležitostný fotograf. Po ukončení studií na Akademii výtvarných umění v Praze pracoval jako výtvarník z povolání, věnoval se rovněž filmové tvorbě a navrhoval reklamní grafiku. V 70. letech pracoval jako fotograf pro Poštovní muzeum v Praze. Díky tíživým okolnostem v Československu odešel roku 1982 do Švýcarska, kde strávil 18 let života. Jeho umělecký styl je osobitý a jeho díla vždy reagovala na proměňující se dobu. Byl představitelem informelu, ve svých výtvarných dílech rozvíjel téma symetrie a nemalou část své tvorby zasvětil výrazným barevným kontrastům. Byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců České republiky a Středočeského sdružení výtvarníků. Svá díla vystavoval na řadě samostatných i skupinových výstav.

Petr Volf

* 13. 10. 1965 Valašské Meziříčí V roce 1988 absolvoval žurnalistickou fakultu UK v Praze. V letech 1987-90 byl redaktorem Mladé fronty, v letech 1990-2 vedl kulturní rubriku MF Dnes, v roce 1994 se stal editorem Playboye a nyní je redaktorem časopisu Reflex. Je autorem knih Muž který zůstává, Hermafrodit, Nech kozy mečet, Picasso byl monstrum, Kolik stojí miluji tě, Poslední akční hrdinka a knihy rozhovorů s výtvarníky Na počátku je čára a několika dalších prací o výtvarném umění.

Miloš Velemínský

Prof. MUDr., CSc., čelný představitel české sociální pediatrie, děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Curriculum vitae: 1960 - ukončení Fakulty dětského lékařství UK 1962 - 1. atestace z pediatrie 1967 - 2. atestace z pediatrie 1974 - obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK 1992 - habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství 2000 - inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství 2008 – dr.h.c., udělen čestný doktorát na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislavě Uskutečněné vědecké a výzkumné projekty: Granty ČR: 2003–2006 Potřeby a práva dětí na úrovni komunity, projekt COST č. OC A19.001, hlavní řešitel 2002–2004 Zdravotně sociální problematika utonutí a zranění související s vodou, grant IGA MZ ČR, č. NE7302, hlavní řešitel 2004–2006 Úrazy dětí doma a ve volném čase a možnosti prevence, grant IGA MZČR, č. NR8229, spoluřešitel 2005–2007 Středisko prevence úrazů v Jihočeském kraji, grant IGA MZ ČR, č. NR8468, hlavní řešitel 2004–2006 Současný stav realizace ošetřovatelského procesu v českých lůžkových zdravotnických zařízeních, grant IGA MZ ČR, č. NR/7760-3, spoluřešitel 2005–2007 Zajištění efektivní, kulturně diferencované ošetřovatelské péče pro vietnamskou a čínskou minoritu v České republice, grant IGA MZ ČR, č. NR/8473-3, spoluřešitel 2006–2008 Vnější a genetické determinanty obesity, grant IGA MZ ČR, č. NR8895, spoluřešitel Vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociální služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže 2008–2011 Funkčnost rodiny ve vztahu k úrazům dětí IGA NS 9609-4/2008, hlavní řešitel 2010–2011 Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v ČR, COST OC 10031, spoluřešitel Mezinárodní granty: 2005–2006 Sport pro dialyzované a transplantované pacienty z ČR a příhraničních regionů Rakouska, projekt PHARE CBC, hlavní řešitel Osobní zájmy: Chov psích plemen - cockerspaniel, golden retriever Pěstování trávníku...

Martin Vokurka

Martin Vokurka je český lékař, patologický fyziolog a spisovatel Od září 2020 je děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení Gymnázia Na Zatlance v roce 1981 pokračoval studiem všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1987. V roce 1993 dokončil atestaci z vnitřního lékařství I. stupně, v roce 1997 obhájil kandidátskou práci a obdržel titul kandidáta věd. V roce 2005 pak byl jmenován docentem pro obor patologická fyziologie. V prosinci 2020 byl jmenován profesorem pro obor patologická fyziologie. Od roku 2012 je přednostou Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty. Až do svého zvolení za děkana působil mezi lety 2008 a 2020 jako proděkan 1. LF UK pro teoretickou a preklinickou výuku, v letech 2018 až 2020 byl zároveň statutárním zástupcem děkana. Je autorem či spoluautorem řady učebnic , lékařských slovníků a odborných publikací . Píše i poezii a prózu .

Karel Vágner

Karel Vágner je významný český hudebník, skladatel, aranžér a kapelník. Narodil se 8. června 1942 v Praze a výrazně ovlivnil českou hudební scénu. Vágner je známý svou tvorbou v oblasti populární hudby a spoluprací s mnoha známými českými zpěváky a hudebníky. Během své kariéry vydal řadu alb a podílel se na různých hudebních projektech. Jeho všestrannost jako hudebníka se projevuje ve schopnosti hrát na více nástrojů a pracovat napříč různými žánry.

Jan Vinter

Publikace o práci s dřevem.

Helena Vybíralová

Autorka kuchařské knihy.

Emil Viklický

Emil Viklický je uznávaný český jazzový klavírista a skladatel, proslulý svou jedinečnou fúzí tradiční moravské lidové hudby se současným jazzem. Narodil se 23. listopadu 1948 v Olomouci v Československu, nejprve vystudoval matematiku a poté se věnoval hudbě. Po studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se Viklický stal významnou osobností české jazzové scény.

Adolf Veselý

Redaktor Lidových novin, Národních listů, do r. 1957 úředník tiskové služby prezídia ministerského rady. Autor románů pro děti a populárně-naučných příruček.

Vítězslava Klimtová

Vítězslava Klimtová byla česká malířka, ilustrátorka, grafička a spisovatelka. Vítězslava Klimtová se narodila v Praze, ale dětství prožila v severních Čechách. Maturovala zde na Střední uměleckoprůmyslové škole bižuterní v Jablonci nad Nisou a pak pokračovala v externím studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou pod vedením textilní výtvarnice Ludmily Kybalové a malíře Jaroslava Nušla ukončila roku 1976. Poté se po dlouhou řadu let živila drobnou užitou a propagační grafikou a knižními a časopiseckými ilustracemi. V časopisech publikovala i své fejetony. Od roku 1968 spolupracovala s nakladatelstvím Práce a od roku 1982 s nakladatelstvím Panorama. Je autorkou pohádkových leporel, omalovánek, kalendářů, kuchařek, pohlednic a lexikonů pohádkových bytostí. Vyniká v akvarelu a v posledních letech se věnuje také olejomalbě. Vytvořila také více než sedm stovek loutek, které vystavuje v tzv. Pohádkových zemích .

Vangelis

Vangelis , narozený 29. března 1943 v řecké Agrii jako Evangelos Odysseas Papathanassiou, je uznávaný skladatel a hudebník, známý svou průkopnickou prací v oblasti elektronické hudby a filmové hudby. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století jako člen několika kapel, mimo jiné populární řecké skupiny Aphrodite's Child. Mezinárodní uznání mu však přinesla až jeho sólová tvorba.

Marek Orko Vácha

Marek Vácha je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog, spisovatel a skaut. Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Na akademické půdě působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. V roce 1976 získal přezdívku „Orko“, znamenající „Orlí oko“, od skautského vedoucího Zdeňka Papouška, kterou používá také v občanském jménu Marek „Orko“ Vácha. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování. Zúčastnil se dvou expedic do Antarktidy na základnu Eco Nelson na ostrově Nelson v Jižních Shetlandách společně s Jaroslavem Pavlíčkem. Býval učitelem biologie, náboženství a etiky na Biskupském gymnáziu v Brně a na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Působí jako přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V prosinci 2010 byl poprvé zvolen předsedou Akademického senátu 3. lékařské fakulty UK. V letech 2013 a 2016 byl v této funkci potvrzen na další tříletá období. Externě rovněž vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je zastáncem myšlenky, že celibát pro faráře, kteří jsou v terénu a vedou farnost, by měl být dobrovolný. Stal se pravidelným hostem TV Noe. Kromě desítek odborných a populárně naučných článků je autorem následujících knih vydaných nakladatelstvím Cesta v Brně: Napsal scénář a účinkoval v televizním cyklu Tančící skály , Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (TV Noe, 4...

Jan Voborník

Jan Voborník byl český pedagog, spisovatel, dramatik, překladatel, literární kritik a historik. Narodil se v rodině sedláka Jana Voborníka a Kateřiny Vrzákové. Měl tři sourozence: Annu , Marii a Vácslava středoškolského profesora, dramatika, esejistu. Jan se oženil s Anežkou Bautzovou , měli dva syny – doktory práv: Jana a Václava . Po vychození německé farní školy v Opočně a trojtřídky v Dobrušce studoval na katolickém gymnáziu Borromeum v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1875. Již tehdy projevoval zájem o divadlo, hrál s ochotníky, psal poezii i drobnou prózu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval obecnou filologii, češtinu a filozofii . Po složení učitelských zkoušek působil jako středoškolský učitel s aprobací češtiny, latiny a řečtiny v Rychnově nad Kněžnou , Domažlicích 1886–1891), Jičíně , Litomyšli a na Malostranském gymnáziu v Praze . Jako učitel si pro své neformální vystupování a lidský přístup získal přízeň studentů. Patřila k nim řada budoucích vědců, spisovatelů a kulturních pracovníků, např. lingvista Josef Páta, egyptolog František Lexa, cestovatel E. S. Vráz, ilustrátor Adolf Kašpar, loutkoherec Jindřich Veselý, spisovatelé J. Š. Baar, Adolf Wenig, Vladislav Vančura, Jiří Haussmann. Ve svých působištích inicioval činnost divadelních ochotníků. Byl znám jako literární historik a kritik, autor historických dramat, která byla většinou hrána na ochotnických scénách, často za účasti autora jako herce a režiséra. Účastnil se dění ve studentských kroužcích, v Literárním odboru Umělecké besedy, autorsky spolupracoval s periodiky Česká včela a Národní listy. Používal pseudonymy: Jan z Pohoře, Jean Pasquin. Byl členem zkušební komise středoškolské, členem České akademie III. třídy dopisující. Roku 1929 se stal čestným občanem Litomyšle, 21. dubna 1939 byl na Univerzitě K...

Ivan Vyskočil

Ivan Vyskočil je český spisovatel, dramatik, herec, režisér a divadelní pedagog. Odmaturoval v roce 1948 na Akademickém gymnáziu v Praze, poté studoval režii a herectví na DAMU . Po ukončení tohoto studia se rozhodl pokračovat ve studiích na Univerzitě Karlově, kde vystudoval psychologii se specializací na mladistvé delikventy a kriminální prevenci a pedagogiku . Během studií působil v diagnostických ústavech pro mládež, ale došel přesvědčení, že stát nemá zájem mladým „vyvrhelům“ pomoci, ale spíš je udržovat jako odstrašující příklad vůči němuž se „my dobří“ můžeme pohodlně vymezovat. Kariéru psychologa opustil a věnoval se čistě divadlu a jeho experimentálnímu výzkumu. Patřil k iniciátorům tzv. malých scén či jinak řečeno divadel malých forem. Z hlediska světové divadelní historie je jeho působení nejvýraznějším českým podílem na tzv. druhé divadelní reformě. Je autorem prvních text-appealů , ty pak od roku 1957 uváděli v pražské Redutě. Byl inspirátorem a vzorem tvůrců obecně známějších jmen . Souběžně s těmito aktivitami byl v letech 1957–1959 učitelem psychologie a pedagogiky na AMU. Vyskočil spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, v letech 1958–1962 zde působil jako režisér činohry, herec, autor a umělecký vedoucí. Poté založil, opět v Redutě, Nedivadlo. Pod touto značkou vystupoval několik desetiletí s různými partnery. Z nich nejvýznamnějším byl především z počátku herec a spisovatel Pavel Bošek a herec a překladatel Leoš Suchařípa; za normalizace mezi ně postupně patřili loutkoherečka Vlasta Špicnerová , vlastní odchovankyně z LŠU Barbora Hocková, v 80. letech dramaturg Otakar Roubínek. Průběh představení, texty a akce jednotlivých představení se záměrně průběžně vyvíjely na základě reakcí publika. Po roce 1970 se podílel na recitálech zpěvačky Evy Olmerové. Učil herectví a autors...

Honza Volf

Honza Volf je český básník, kreslíř a prozaik. Je znám zejména jako autor „sluníčkových“ kalendářů, plakátů a knížek. Honza se narodil v Praze na Bulovce, ale již ve třech letech odjel s matkou do Sliače na Slovensku, kde žil až do svých 16 let. Poté, co nebyl v Kremnici přijat na střední výtvarnou školu, se vrátil do Prahy, kde posléze vystudoval Střední uměleckou školu Václava Hollara. Na vysokou školu nebyl přijat z kádrových důvodů. Po škole se čtyři roky živil jako uklizeč v metru, poté pracoval rok v podniku Geodézie jako dělník, načež začal prodávat svoje grafiky na Karlově mostě. Zpočátku na černo a po roce 1989 oficiálně. „Zde,“ jak píše „pod širým nebem strávil dlouhých třináct let.“ Mezitím se, ve 30 letech, oženil. Po rozpadu manželství, z něhož vzešly dvě děti, následovalo období sebehledání, jež trvalo několik let. V roce 1996 založil Nakladatelství jednoho autora, v němž od té doby vydává svoje díla – knížky, plakáty, kalendáře, diáře a jiné drobnosti. Počátky nebyly vůbec jednoduché, mnozí jej zrazovali, ale postupem doby si získal řadu příznivců. Literatura: Jedná se o ručně psanou, převážně veršovanou tvorbu doprovázenou vlastními kresbami. Jeho humorné rýmy jsou prostoupené optimismem, láskou a, jak říká, sluníčkem. Grafické práce: vydává plakáty, kalendáře, pohlednice, diáře a mnoho dalších optimistických grafik. Své práce podepisuje Honza Volf. Ten, co neumí hrát golf.

Georgij Aleksandrovič Vajner

Ruský spisovatel, autor detektivek, redaktor a novinář.

Františka Vrbenská

Františka Vrbenská je česká spisovatelka žánru sci-fi a fantasy. Františka Vrbenská získala roku 1979 titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru informatika – knihovnictví. V letech 1985–1991 byla vedoucí knihovny Institutu řízení a v současné době pracuje jako knihovnice v národním programu ochrany fondů Národní knihovny České republiky. Kromě fantasy příběhů píše také odborné studie z oblasti vědeckých informací a knihovnictví. Se svým manželem má dvě děti. První fantasy příběh napsala Františka Vrbenská pod vlivem četby již v jedenácti letech. Koncem 60. let vydávala školní časopis s fiktivními senzačními záhadologickými reportážemi, například z oslavy příletu mimozemšťanů. V polovině 80. let vyšla v různých periodikách řada jejích sci-fi příběhů . První díl její historické fantasy Labyrint půlnočního draka – Král z Hlubiny půlnoci vznikl již roku 1991 a Františka Vrbenská za toto dílo získala roku 1995 rytířský titul v soutěži o nejlepší fantasy Klubu Julese Vernea, ale ke knižnímu vydání románu došlo až roku 1998. Mezitím se Františka Vrbenská podílela na třídílné publikaci Čas hradů v Čechách historickými příběhy s prvky fantasy. Františka Vrbenská se rovněž aktivně angažuje ve fandomu a často přednáší na conech. Za svou celoživotní práci a přínos pro rozvoj žánru fantastiky byla na Parconu 2008 v Plzni Československým fandomem oceněna Mlokem za zásluhy.

Arkadij Aleksandrovič Vajner

Ruský spisovatel detektivních románů.

Vratislav Vaníček

Vratislav Vaníček je český historik působící na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT v Praze. Odborně se zabývá především raně a vrcholně středověkými dějinami českých zemí. Vratislav Vaníček vystudoval střední školu v Pardubicích a poté v letech 1966-1971 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archivnictví a pomocné vědy historické. Po absolvování vojenské služby působil od roku 1973 jako odborný redaktor Encyklopedického institutu ČSAV. V roce 1979 obhájil rigorózní práci na katedře archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako redaktor a člen redakční rady časopisu Dějiny a současnost. V roce 1992 se stal odborným asistentem na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT kde působí dodnes. V letech 1992-2003 zároveň působil jako vedoucí této katedry. V roce 2005 získal titul Ph.D. na katedře historie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Václav Vydra

Václav Vydra se narodil v Praze v roce 1956. Je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiich na pražské konzervatoři začal hrát v divadle Kladno . Zde si zahrál např.ve hrách Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojanské . Poté hrál v Městských divadlech pražských , např. Osel a stín , Sen noci svatojanské atd. V Divadle na Vinohradech se objevuje jako Filip francouzský ve hře Král Jan nebo jako Martin Kabát v Hrátkách s čertem. V tomto divadle hrával také jeho dědeček a rodiče. Nejvíce se ale proslavil na televizní obrazovce jak ve filmových, tak v seriálových rolích. Účinkoval ve velice úspěšných českých filmech a také v pohádkách . Z televizních seriálů můžeme jmenovat např. Bylo nás pět, Život na zámku, Návštěvníci nebo Náměstíčko.

Tanya Valko

Absolventka Jagellonské univerzity publikující pod pseudonymem Tanya Valko pracovala jako učitelka v libyjském Tripolisu, posléze jako asistentka polského velvyslance v Lybii. Pět let pobývala v Saudské Arábii, nyní žije v Indonésii. Dvacet let přímých zkušeností s arabskou kulturou vyústilo v kontroverzní bestseller Arabská žena z roku 2010. Kniha se záhy dočkala tří pokračování – Arabská dcera, Arabská krev a Arabská princezna.

Šárka Váchová

Šárka Váchová se narodila 6.8.1947 v Praze V letech 1962-66 navštěvovala výtvarnou školu Václava Hollara v Praze V letech 1969-73 studovala na Akademii múzických umění v Praze obor loutkářská scénografie - titul MgA. V letech 1983-95 vyučovala na DAMU. Od roku 1973 doposud jako výtvarnice na volné noze spolupracuje s loutkovými divadly, filmem a televizí. Od roku 1999 se zároveň zabývá scénáristickou tvorbou a režií animovaného filmu.