Všichni Autoři a témata

Jurij Vjačeslavovič Sotnik (5)

Ruský autor publikací pro děti a mládež.

Julius Strnad (6)

Narozen 12.4.1910 v Praze, zemřel 9.12.1964 v Brně. Ing. dr., profesor slaboproudé elektrotechniky, práce z oboru.

Julius Kugy (3)

Julius Kugy byl slovinský milovník hor, jeden z průkopníků horolezectví. Jeho jméno je spjato především s oblastí Julských Alp. O horách a své lásce k nim napsal několik knih, k jeho zájmům dále patřila literatura, botanika a hudba. První horské výstupy podnikal Kugy v Korutanech, později v Julských Alpách. Po smrti otce se věnoval především zabezpečení rodiny a řízení rodinných podniků, za které již v útlém mládí převzal zodpovědnost. Po absolutoriu gymnázia vystudoval práva ve Vídni, a zároveň se dokázal věnovat svým koníčkům, mj. botanice. Právě ona přivedla mladého Kugyho do hor. Společně s místními vůdci vytyčil v Julských Alpách na 50 nových cest na většinou dosud nezlezené vrcholy, ale zejména se věnoval soustavnému mapování a poznávání horského prostředí. Výsledky, zejména botanické objevy a přehledy soustavně publikoval, a podílel se i na zřízení alpinária a botanické zahrady u slovinského Bovce. Jeho nejznámějším dílem je kniha Ze života horolezce, která vyšla v roce 1925. Za významnou inspiraci pro svůj život ji považoval například český horolezec Miroslav Šmíd, který podle ní pojmenoval jednu ze svých vlastních knih.

Július Kontár (7)

Slovenský fotograf.

Julius Ehrler (3)

Středoškolský profesor, autor učebnic angličtiny.

Julij Krelin (4)

Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.

Julie Cohen (4)

Americká spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní, žije ve Velké Británii.

Julian May (4)

Sci-fi spisovatelka, známá především díky sérii Sága o Exilu v pliocénu a Galactic Milieu. Vyrostla v Chicagu a vztah k literatuře science fiction si vytvořila až přes své děti. Její první sci-fi povídka Dune Roller vyšla roku 1951 v Astounding Science Fiction. Vtom samém roce jí T E Dikty požádal o povolení otisknout tento příběh ve své antologii The Best Science Fiction Stories 1951. O rok později uzavřely svazek manželský. Ten samý rok předsedala desáté světové scienci fiction konvenci v Chicagu. Po otisknutí ještě jedné povídky Star of Wonder prakticky zmizela z literární sci-fi scény. Během padesátých let napsala tisíce vědeckých článků pro World Book Encyclopedia. V roce 1957 si s manželem založily vydavatelství specializující se na dětskou naučnou literaturu. Mezi lety 1957 a 1981 napsala Juliana Mayová víc než sto knih pro děti a mládež, většinou literaturu faktu, pod svým jménem nebo různými pseudonymy. V roce 1981 se vrátila ke SF Ságou o Exilu v pliocénu, která slavila obrovský úspěch. Od té doby vytvořila několik dalších cyklů a publikuje minimálně jednu sci-fi knihu ročně.

Jules Barbier (5)

Jules Barbier byl francouzský básník, spisovatel a operní libretista. Při psaní libret často spolupracoval s Michelem Carrém. Spolupracoval na libretech k několika významným operám, například Faust a Roméo et Juliette od Charlese Gounoda, Galatea od Victora Massého, Dinora aneb Pouť na Ploërmel od Giacoma Meyerbeera, Hoffmannovy povídky od Jacquesa Offenbacha nebo Le Timbre d'Argent od Camilla Saint-Saënsa. Jeho otec, Nicolas-Alexandre Barbier byl malíř, který vyhotovil několik zakázek pro krále Ludvíka Filipa. Jeho syn, Pierre Barbier, byl rovněž spisovatel a libretista.

Judith Reeves-Stevens (2)

Judith a Garfield Reeves-Stevensovi jsou filmoví a televizní scenáristé. Společně i každý sám vytvořili dvanáct románů, mezi nimi také bestsellery New York Times, Dark Matters Nighteyes. V roce 1997 je dobrodružný a cestopisný časopis Mango Park vyslal do Antarktidy, aby tam načerpali materiál pro LEDOVÝ OHEŇ. Oba žijí v Los Angeles.

Judas Priest (8)

Judas Priest je průkopnická britská heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1969 v anglickém Birminghamu. Je známá svými dvěma kytarovými sóly, operním vokálním stylem a image s kůží a kšandami a je jednou z nejvlivnějších kapel v metalovém žánru. Klasickou sestavu kapely tvořili zpěvák Rob Halford, kytaristé K. K. Downing a Glenn Tipton, baskytarista Ian Hill a střídající se bubeníci, z nichž nejdéle působil Scott Travis. Judas Priest si získala popularitu v 70. letech 20. století díky albům jako "Sad Wings of Destiny" a "Stained Class" , ale teprve album "British Steel" z roku 1980 upevnilo jejich status ikony heavy metalu. Toto album obsahovalo hity jako "Breaking the Law" a "Living After Midnight", které se staly hymnami metalové komunity.

Jožka Pejskar (7)

Jožka Pejskar, vlastním jménem Josef Pejskar, přezdívaný Jožka Pero byl český rozhlasový redaktor a exilový pracovník. Narodil se v Malé Skalici na Náchodsku. Byl členem Československé strany národně socialistické. Ve 20. a 30. letech navštěvoval v Brně Ústřední školu dělnickou, kterou zřizovala právě ČSNS a kde působili profesoři Masarykovy univerzity. Pracoval jako dopisovatel Českého slova a roku 1945 začal pracovat pro Slovo národa, stranický list ČSNS. Byl zároveň zaměstnancem nakladatelství Melantrich a ve Znojmě, kde v té době bydlel, měl na starosti distribuci. Psal do stranického tisku a psal protikomunistické články. Komunisty byl označován jako „rozbíječ Národní fronty“, po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zbaven pozice redaktora a České slovo bylo pozastaveno. Od mládí měl problém se zrakem, únorové události přečkal na oční klinice ve Znojmě díky dobrodiní primáře, ač člena KSČ. Zatykač na něho vydaný pozbyl platnosti amnestií Klementa Gottwalda u příležitosti jeho nástupu do funkce prezidenta. Emigroval v listopadu/prosinci 1948, když překročil státní hranice do Rakouska po předchozím upozornění, že má být zatčen. Toto upozornění mu předal úředník Státní bezpečnosti Cipr. Jožka Pejskar byl v té době ženat, měl jednoho syna, který roku 1948 ve věku devíti let zemřel na plicní chorobu. Od roku 1950 pracoval ve Svobodné Evropě, kam jej získal Ferdinand Peroutka, když jej doporučil Pavlu Tigridovi do mnichovské redakce. Jožka Pejskar pracoval hlavně pro pořad Rub a líc, který pojednával o tom jak číst komunistický tisk a poslouchat komunistický rozhlas. Roku 1955 založil exilový měsíčník České slovo a stal se jeho šéfredaktorem. Roku 1958 byl vyloupen Pejskarův byt agenty Státní bezpečnosti. Krátce poté, v roce 1959, zemřela jeho manželka a Pejskar se dostal se do tíživé finanční situace spojené s její nákladnou léčbou v USA. Roku 1961 se znovu oženil s Češkou žijící v Torontu. Zde po ...

Jozef Škultéty (7)

Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:

Jozef Kroner (4)

Jozef Kroner často psán též nesprávně Króner byl slovenský herec, bratr herce Ľudovíta Kronera, otec herečky Zuzany Kronerové, manžel herečky Terézie Hurbanové-Kronerové a strýc herce Jána Kronera. Pocházel z dvanácti dětí. Začínal jako dělník v Trenčíně, později jako vedoucí dílny v Považské Bystrici. Při práci se věnoval ochotnickému divadlu. Začínal v Armádním divadle v Martině . Od roku 1956 působil v činohře SND v Bratislavě až do roku 1984, kdy odešel do důchodu. Ztvárnil mnoho rolí v divadle, filmu i televizi. Například hrál hlavní roli ve oscarovém filmu Obchod na korze, dále pak hrál jako stařeček Pagáč v seriálu Slovácko sa nesúdi a je znám také z televizního seriálu Tisícročná včela. Na základě hlasování slovenských filmových novinářů v Anketě 2000 se stal slovenským hercem 20. století. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1978 titul národní umělec. Slovenský prezident Andrej Kiska mu 1. ledna 2018 udělil in memoriam Pribinův kříž.

Jozef Kollár (6)

Slovenský publicista a spisovatel.

Josie Metcalfe (5)

Joseph Wambaugh (3)

Americký spisovatel.

Joseph P Orwell (4)

Autor anglického slovníčku.

Joseph Delaney (6)

Joseph Henry Delaney je britský učitel v důchodu, autor sci-fi a fantasy románů. Z jeho pera vzešlo zhruba dvanáct knih. Jeho spisovatelská kariéra započala vydáním erotického sci-fi thrilleru Mercer\'s Whore, jenž napsal pod pseudonymem J.K. Haderack. Pod svým vlastním jménem pak již psal Učně lovce duchů – svůj první román pro děti, z něhož později vyrostla celá série Kroniky Wardstone. Joseph Delaney pracoval jako technik, učitel angličtiny a nakonec založil oddělení Média a film na Blackpool Sixth Form College – specializoval se na upírskou literaturu. Po vydání druhého dílu své slavné série odešel do důchodu a začal psát na plný úvazek. Žije v hrabství Lancashire na severu Anglie. Má tři děti a sedm vnoučat. Většina míst z jeho série o lovci duchů je inspirována strašidelnou krajinou Lancashiru a místními duchařskými historkami.

Josef Vlášek (5)

Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Ústí nad Labem. Pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, prodavač zmrzliny a bramboráků na Hlavním nádraží, též jako produkční Pragopropagu, s.p. Od roku 1990 je soukromým podnikatelem. Debutoval v roce 1987 v Almanachu mladých autorů Zelená sedma.

Josef Vinklář (4)

Josef Vinklář byl český herec, člen činohry Národního divadla. Narodil se 10. listopadu 1930, ale když mu v roce 1946 farář vystavoval duplikát rodného listu, tak spletl datum narození jeho a jeho bratra a uvedl nesprávné datum narození 14. listopadu. Po absolvování měšťanské školy nastoupil do jednoročního učebního kursu a současně začal hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Již v roce 1945 vystoupil jako host v Divadle satiry a hrál zde i v sezoně 1945/1946. V letech 1946 až 1948 byl angažován Janem Werichem do Divadla Voskovce a Wericha, poté působil v pardubickém Východočeském divadle . Od srpna roku 1950 až do července roku 1983 ztvárnil řadu dramatických rolí v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého . V roce 1951 přednesl Píseň o straně Stanislava Neumanna k narozeninám Klementa Gottwalda. V letech 1981 a 1983 hostoval v pražském Národním divadle a 1. srpna 1983 se stal řádným členem jeho činohry. Poté ještě hostoval v různých divadlech, např. v Divadle na Vinohradech v roce 1996 ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy. Ztvárnil na stovky filmových i divadelních rolí. Mezi nejznámější televizní role patří inspektor Bouše v seriálech Hříšní lidé města pražského a Panoptikum Města pražského a doktor Cvach v televizním seriálu Nemocnice na kraji města. Byl třikrát ženatý – poprvé s herečkou Janou Dítětovou a poté dvakrát s herečkou Ivankou Devátou . V roce 2000 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v oblasti dabingu. Vydal vlastní biografii Pokus o kus pravdy. Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 na rakovinu plic ve věku 76 let. Pohřben byl na hřbitově v Libuni.

Josef Velenovský (7)

Josef Velenovský byl český botanik, mykolog a filosof, profesor Univerzity Karlovy. V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filosofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica . Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin . V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky . Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu. Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filosofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ . Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem . Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie . Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“....

Josef Václav Myslbek (6)

Josef Václav Myslbek byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství. Narodil se na pražském Novém Městě čp. 693, v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka a manželky Antonie, rozené Adamcové . V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a pracoval jako jeho pomocník na zakázce soch pro vídeňský Arsenal. Ve Vídni se seznámil s Václavem Levým. Po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru . Zároveň v letech 1868–1872 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech 1872–1873 byl na studijním pobytu v Německu a pobýval v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela. Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885–1896 působil jako profesor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér. Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů . Dne 18. října 1873 se oženil s Karolinou, rozenou Brožovou , měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Manželka Karolina Myslbeková zemřela sebevraždou ve věku 59 let. Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen. Většinu života prožil v Praze. V roce 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil ...

Josef Tóth (4)

Autor knihy o zdravém životním stylu.

Josef Thomayer (7)

Josef Thomayer byl český lékař – profesor vnitřního lékařství, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých klinikách. Jde o tvůrce českého lékařského názvosloví a autora populárně-vědeckých knih z oblasti lékařství, podílel se na založení odborných lékařských časopisů. Vedle svého povolání se zabýval literární tvorbou, psal beletrii, cestopisné fejetony a črty do časopisů. Své beletristické práce publikoval pod pseudonymem R. E. Jamot . Jeho bratr František Josef Thomayer byl český zahradní architekt. Narodil se v Trhanově na Chodsku. Studoval na gymnáziu v Klatovech, kde byl jeho spolužákem a přítelem Emil Frida, pozdější známý spisovatel Jaroslav Vrchlický. Sblížila je láska k literatuře a společně se pokoušeli uplatnit své literární pokusy v časopisech. Po maturitě studoval na lékařské fakultě ještě nerozdělené univerzity v Praze. Stal se jednou ze základních postav českého vnitřního lékařství. V roce 1885 založil český lékařský časopis Sborník lékařský. Vydal hodně používanou příručku Úvod do drobné lékařské praxe. V roce 1893 vyšla jeho Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Josef Thomayer se věnoval vnitřnímu lékařství, v roce 1883 byl docentem, roce 1886 byl jmenován mimořádným a 1897 řádným profesorem Lékařské fakulty UK. V roce 1886 se stal přednostou polikliniky české lékařské fakulty. V letech 1902 až 1921 byl po profesoru Emerichu Maixnerovi druhým přednostou II. interní kliniky, kterou neobyčejně povznesl. Pěstovaly se na ní všechny obory interny, pneumologie, kardiologie, endokrinologie, ba i neurologie jako konkurence brzy nato vzniklé Haškovcově neurologické kliniky. On sám se angažoval ve více interních oblastech. Významné úspěchy však docílil zejména ve studiu břišního poklepu, jejž důkladně popsal. Byl vynikající diagnostik. Studoval intermitentní klaudikace (kulhání po únavě při obliterující tromba...

Josef Strauß (6)

Josef Strauss byl rakouský hudební skladatel narozený vplodné hudební dynastii Straussů. Byl bratrem Johanna Strausse II. a Eduarda Strausse a stejně jako oni se významně podílel na rozvoji vídeňské lehké hudby, zejména taneční hudby, jako jsou valčíky, polky a pochody. Ačkoli byl Josef původně inženýrem a konstruktérem, do rodinného podniku ho přivedla ohromná popularita jejich hudby a náročnost angažmá jejich orchestru.

Josef Staněk (4)

Narozen 10.1.1940 v Brně. MVDr., původním povoláním zvěrolékař, publicista, publikuje v oblasti duchovní literatury.

Josef Skupa (5)

Josef Skupa byl český loutkář, výtvarník a spisovatel, známý především jako autor postaviček Spejbla a Hurvínka. Nebyl hudebníkem ani skladatelem v tradičním slova smyslu, ani nevydával hudební alba. Místo toho se Skupa ve své kariéře věnoval loutkářství a divadlu. V Praze založil Divadlo Spejbla a Hurvínka, které se proslavilo představeními s jeho ikonickou loutkovou dvojicí. Postavy Spejbla, poněkud přitroublého otce, a Hurvínka, jeho rošťáckého syna, se staly oblíbenými postavami nejen v české kultuře. Skupa svou prací s těmito postavičkami významně přispěl k rozvoji loutkářství jako umělecké formy ve 20. století. Zatímco z divadelních představení nebo rozhlasových her mohou existovat zvukové nahrávky nebo alba s hlasy Spejbla a Hurvínka, Josef Skupa sám nebyl znám produkcí hudebních alb.

Josef Šír (6)

Josef Šír byl český regionální buditel, který působil jako učitel na školách v Krkonoších a Podkrkonoší. Bývá zaměňován se svým jmenovcem Josefem Šírem z Křížlic, který byl obdobného zaměření a působil přibližně v téže době. Josef Šír vystudoval Učitelský ústav v Jičíně. Během let vystřídal tato učitelská působiště: Roztoky u Jilemnice, Stará Ves u Vysokého nad Jizerou, Poniklá, Benecko, Horní Štěpanice. Napsáno bylo mnohé v různých publikacích o jeho učitelské dráze. Spoustu informací pisatelé článků neověřovali a tak se chyby opisovaly. Nebylo snadné všechny potřebné dokumenty v archivech vyhledat a doložit, jak tomu vlastně ve skutečnosti bylo či nikoliv! Ověřený soupis o jeho působení na školách je možné najít v literárně-rodopisném sborníku Josef Šír. Tato níže vypsaná data jsou čerpána především ze školních Pamětních knih , takže jsou správná. Do důchodu odchází 1. 4. 1919 a stěhuje se do Jičína. Avšak žádá o reaktivaci... V 8. května 1920 se Josef Šír stěhuje do Příchovic , kde má vyučovat na české menšinové škole. Děti se ho však nikdy nedočkaly: stihla ho pravděpodobně mrtvice v předvečer prvního dne v novém působišti, byl nalezen 9. 5. ve svém novém bytě mezi svými právě vybalovanými knihami. Pohřben byl 12. 5. po boku své manželky v Roztokách u Jilemnice. Pozn.: Několikráte se objevila i informace, že působil na škole v Kruhu u Jilemnice. V pamětní knize školy v Kruhu však o tom záznamu není! Zde v Kruhu učil jeho zeť Josef Panýr * 1874 - Horní Branná, + 1950 - Praha). Šír se však na škole v Kruhu vyskytoval také, ale byl to Jaroslav Šír * 27. 4. 1871 - Horní Branná. Je však možné, že mohl na školu v okolí zaskočit za nějakého kolegu... V časopise Zlatá Praha byl Šírovi věnován osmiřádkový nekrolog s j...

Josef Šimon (6)

básník a publicista. V letech 1984 - 89 šéfredektor nakladatelství Odeon, 1989 - 90 náměstek ministra kultury. Jeho poezie s civilní tématikou je blízká tvorbě M. Holuba, jejím základním principem je dramatický střet zájmů. Podrobnou biografii najdete tady = http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1136

Josef Rudolf Winkler (2)

Josef Rudolf Winkler byl český zoolog – entomolog, koleopterolog a akarolog, muzejní pracovník a publicista. Po skončení základní školní docházky studoval na gymnáziu v Praze. Po maturitě nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde byl žákem Júlia Komárka a Jana Obenbergera. Na katedře systematické zoologie se zaobíral studiem mikrofauny lesních půd. Po skončení studií se začal zaobírat hlavně akarologií a entomologií. V rámci akarologie se zaobíral především půdními roztoči . Ve své entomologické práci se věnoval zejména řádu brouků, z nich pak čeledi Cleridae v rámci jejího celosvětového rozšíření a čeledí Lycidae v rámci palearktické zoogeografické oblasti. Pro začínající entomology a sběratele napsal příručku: Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku, která měla vícero vydání a používali ji entomologové v celém Československu. Byl také autorem mnoha dalších významných entomologických prací. Jeho sbírka brouků , hlavně z čeledí Cleridae a Lycidae se dnes nachází v Moravském muzeu v Brně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Rudolf Winkler na slovenské Wikipedii.

Josef Rudolf (4)

Josef Rudolf byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady. K roku 1968 se zmiňuje coby ředitel šlechtitelské stanice z volebního obvodu Miroslav, konkrétně šlechtitelské stanice v Branišovicích. Jeho manželka učila ve stejné vesnici na obecné škole. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971. Ve stejné době zasedal i v České národní radě. Zemřel v roce 1991 a je pohřben na hřbitově v Branišovicích.

Josef Raban (8)

Narozen 28.11.1912 v Praze, zemřel 4.11.1986. Ing., divadelní výtvarník, scénické výpravy, redaktor, stati z oboru.

Josef Penížek (7)

Josef Penížek byl český novinář a překladatel. Přes padesát let působil v redakci Národních listů, z toho převážnou část jako parlamentní zpravodaj ve Vídni. Po vzniku ČSR se přestěhoval do Prahy, kde vedle novinářské činnosti přednášel na Svobodné škole politických nauk. Překládal z ruštiny , slovinštiny a němčiny; sepisoval rovněž paměti . Byl oceňován pro rozsáhlé všeobecné vědomosti, jazykové znalosti, pracovitost a vybrané společenské chování.

Josef Nedbal (7)

Narozen 3.10.1930 v Ledči nad Sázavou, zemřel 31.12.1986 v Praze. Ing., konstruktér, pedagog ČVUT, práce z oboru strojírenství.

Josef Mikeš (4)

Narozen 7.6.1907 v Řešetové Lhotě u Náchoda, zemřel 30.4.1997 v Hradci Králové. RNDr., středoškolský profesor, beletrista, beletristické i naučné knihy o přírodě.

Josef Matoušek (4)

Josef Matoušek byl synem někdejšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností Josefa Matouška. Vystudoval Vančurovo gymnázium na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty. V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století. Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraniční, kladl důraz za ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větším míru autonomie. Měl i podíl vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. Ve svých politických názorech byl pořád českým nacionalistou. Vedl korespondenci se svými známými ze studií v Římě, kteří byli fašisticky zaměření, ale nesouhlasili s italským spojenectvím s nacistickým Německem. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne.

Josef Mašek (3)

Dr., kniha o partyzánském hnutí v Brdech.

Josef Marek (5)

Narozen 23. 1. 1936 v Praze, zemřel 22. 10. 2019. MUDr., DrSc., profesor Univerzity Karlovy; internista, diabetolog, endokrinolog; v roce 1997 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu: působil na 3. interní klinice 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: v letech 1990-2001 jako její přednosta.

Josef Marek (7)

MUDr. Josef Marek, DrSc. , profesor vnitřních nemocí , jeden z nejvýznamnějších klinických endokrinologů posledních desetiletí, věnoval podstatnou část svého života studiu hypofýzy. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Plzni. Po promoci v roce 1960 nastoupil na interní oddělení nemocnice v Klatovech, kde pracoval čtyři roky a atestoval zde z vnitřního lékařství. Po dalším roce sekundářské práce na interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň uspěl v konkurzu na III. interní kliniku v Praze. Zde působil od roku 1965 – nejprve jako sekundární lékař, od roku 1969 pak jako odborný asistent. V letech 1972–73 pobýval na odborné stáži v Service d’endocrinologie při Marseillské univerzitě ve Francii. Docentem se stal v roce 1983, v roce 1984 obhájil doktorskou disertační práci s tématem růstového hormonu, somatomedinů a prolaktinu. Na profesuru si musel počkat do roku 1990, kdy se také stal třetím přednostou III. interní kliniky a ředitelem zdejší Laboratoře pro endokrinologii a metabolismus. Na klinice pracuje dodnes. Byl vedoucím autorského kolektivu publikace „Farmakoterapie vnitřních nemocí I a II“ . Je mj. členem International Society of Endocrinology, European Federation of Endocrine Societies, European Neuroendocrine Association, Growth Hormone Research Society či American Endocrine Association, dále členem České lékařské akademie, byl oceněn čestným členstvím České internistické společnosti ČLS JEP a České endokrinologické společnosti ČLS JEP , obdržel Pamětní medailí k 650 letům trvání Univerzity Karlovy, v roce 1997 byl jmenován Rytířem českého lékařského stavu. Je ženatý a má jednu dceru.

Josef Leopold Hrdina (9)

Narozen 23.6.1856 v Kralovicích u Slaného, zemřel 28.2.1933 v Praze. PhDr., fejetonista, lidový povídkář a básník.

Josef Ladislav Erben (4)

Josef Ladislav Erben — 11. října 1958, Melbourne) byl český cestovatel, prospektor a spisovatel. Syn žižkovského obchodníka od dětství snil o dalekých krajích, v létě 1909 procestoval Balkánský poloostrov a Halič, o rok později se po vzoru Emila Holuba vydal do Afriky. Dostal se Egyptem do Asuánu, ale dál pokračovat nemohl kvůli špatné bezpečnostní situaci. Rozhodl se tedy odjet do Austrálie, tehdy ještě málo probádané a otevřené přistěhovalcům. Z Perthu cestoval jihem Austrálie do Sydney a pak se vydal hledat drahé kovy do pustin na severu kontinentu, navštívil i Novou Guineu. V roce 1919 se vydal přes Filipíny, Hongkong a Japonsko do Ameriky. V Los Angeles vystudoval na báňského technika a přesunul se do Jižní Ameriky, kterou procestoval ve službách těžařských firem nebo na stavbě železnic. Ačkoli si musel shánět živobytí, jak se dalo, našel si čas na pozorné studium lidí i přírody, pořídil rozsáhlé entomologické a botanické sbírky, které poskytl Národnímu muzeu. V roce 1931 se vrátil do vlasti, vydělával si přednáškami a psaním článků o svých cestách, v letech 1932 až 1935 podnikl další cestu do Venezuely a Karibiku a po krátkém pobytu doma odjel roku 1936 zase do Austrálie. Tentokrát prozkoumal i západní část kontinentu, načež se usadil v Darwinu, kde zažil i japonský nálet v únoru 1942, po němž byl s dalšími civilisty evakuován do Melbourne, kde prožil zbytek života. Po druhé světové válce se chtěl znovu podívat do Československa, ale úřady mu odmítly prodloužit platnost pasu.

Josef Kučera (6)

Narozen 27.2.1908 v Purkarci u Hluboké n. Vltavou, zemřel 10.7.1966 v Praze. Důstojník, vojenský kartograf, romanopisec, dramatik, autor rozhlasových her, politický publicista, překladatel z němčiny, angličtiny a ruštiny.

Josef Kubín (4)

Josef Štefan Kubín byl spisovatel, který se věnoval především lidové slovesnosti. Narodil se v Jičíně. Jeho otec byl kupcem, prodával ovoce a také hospodařil. Z vojny byl světaznalý a rád vyprávěl. Matka uměla mnoho písní a pohádek. J. Š. Kubín vystudoval jičínské gymnázium a pražskou filozofickou fakultu. Tu opustil v roce 1891 jako středoškolský profesor češtiny, němčiny a francouzštiny. Učil na reálce v Kutné Hoře, potom deset let v Českých Budějovicích. V Pošumaví začal sbírat lidové písně. Dále působil ve svém rodišti, v Mladé Boleslavi a nakonec na gymnáziu v Praze. V roce 1925 odešel do penze. Dalších čtyřicet let se J. Š. Kubín věnoval jak sběratelské činnosti, tak vlastní literární tvorbě. V roce 1929 dostal uznání od francouzského ministerstva školství za jazykové publikace o francouzštině. V roce 1934 se J. Š. Kubín stal za vědecké zásluhy členem Královské české společnosti nauk. Od roku 1946 byl členem České akademie věd a umění a v roce 1958 čestným členem Národopisné společnosti. V roce 1962 se J. Š. Kubín stal prvním členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research. V roce 1954 byl za literární činnost prohlášen zasloužilým a v roce 1964 národním umělcem. Ověnčen uznáním a poctami zemřel ve věku 101 let.

Josef Kubát (7)

je český matematik a středoškolský učitel, čestný člen Jednoty českých matematiků a fyziků a její předseda v letech 2010–2018.

Josef Korzer-Cachée (2)

Josef Kolář (5)

Narozen 21. 4. 1905 v Lounech, zemřel 3. 3. 1983 v Praze. Prozaik, publicista, pracovník Československého rozhlasu v Praze, autor rozhlasových pořadů a knih pro děti.

Josef Koďousek (5)

Český hráč na klasickou violu.

Josef Jaroslav Langer (4)

Josef Jaroslav Langer byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel píšící již v lehce romantickém slohu. Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium ukončil v roce 1828 a začal se aktivně podílet v pražském kulturně-společenském dění. Po příkladu Františka Ladislava Čelakovského a Václava Hanky se zabýval studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Musejním časopise. V roce 1830 mu vyšla první kniha Selanky a mezi lety 1830-1831 pak působil v redakci časopisu Čechoslav, v němž uveřejnil mimo jiné i svou politicko-satirickou báseň České lesy s odkazem na polské povstání, čímž na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Tam u něj propukla duševní choroba a tvůrčí krize, až na výjimky už nenapsal žádné dílo. V Bohdanči zemřel ve věku 39 let. Byl několikrát nešťastně zamilován, naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích: Její předčasnou smrt Langer velmi těžce nesl. To spolu s odtržením od centra dění v Praze způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání. Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové. Langrova raná tvorba ještě ...

Josef Jakub Toužimský (5)

Josef Jakub Toužimský byl český novinář a spisovatel, zaměřený na problematiku Balkánu a jihoslovanských národů. Měl velký jazykový a literární talent, ovládal angličtinu, francouzštinu a slovanské jazyky. Roku 1870 přispíval do Légerova časopisu La correspondence slave, poté působil v denících Posel z Prahy a Plzeňské noviny. V letech 1875-76 pracoval jako zpravodaj Národních listů v srbsko-turecké válce. Po návratu do Prahy využil svých rozsáhlých znalostí a kontaktů jako autor mnoha článků s jihoslovanskou i obecně politickou tematikou v periodickém tisku . Knižně vyšly např. jeho Boje za osvobození Srbska v XIX. věku, Bosna a Hercegovina v minulosti a přítomnosti a především rozsáhlé dějiny revolučního roku 1848 . Společně s Josefem Holečkem byl považován za jednoho z předních znalců Balkánu v Čechách. Narodil se 9. března 1848 Praze-Starém Městě čp. 410 jako syn Jan Toužimského , vlastenecky smýšlejícího knihaře. Byl vychováván v tradicích české měšťanské vlastenecké rodiny. Od dětství měl velkou touhu po vědomostech a talent na jazyky, které studoval převážně jako samouk. Roku 1860 nastoupil na českou reálku v Panské ulici, renomovanou školu s neobvykle svobodnou a přátelskou atmosférou mezi studenty a vyučujícími. K jeho pedagogům patřily tehdejší významné osobnosti, jako např. Josef Wenzig , Karel Vladislav Zap, Jan Krejčí, Josef Erben, František Jan Zoubek, František Věnceslav Jeřábek, Antonín Frič a Petr Mužák; ze spolužáků se později proslavili např. novinář Vilém Ryba, architekt Jan Zeyer a ředitel cukrovaru Bohumil Zap . Toužimský byl vzpomínán jako přátelský a kolegiální, nevyvyšoval se nad ostatní. Aktivně se zajímal o veřejné a kulturní dění; např. organizov...

Josef Hrubý (6)

Narozen 10. 5. 1932 v Černěticích u Volyně. Básník a překladatel z němčiny a slovenštiny, bibliografické práce, též výtvarník. Otec Josefa Hrubého byl cirkusový muzikant a kapelník. Hrubého vnuk Tomáš T. Kůs je básník. Hrubý studoval v letech 1947–1949 obchodní akademii ve Vimperku. V roce 1949 pracoval jako úředník ve Zbrojovce Strakonice a 1950 v tiskovém oddělení Ústřední rady odborů. Po působení v redakci pražského časopisu Směna a po vykonání vojenské služby se stal knihovnickým inspektorem v Sušici . V roce 1959 se stal ředitelem Městské knihovny v Plzni a v této funkci setrval až do roku 1969. V 60. letech studoval jako mimořádný posluchač dokumentaristiku na FAMU. Od roku 1970 pracoval v plzeňském Krajském středisku památkové péče. V roce 1985 odešel do důchodu.

Josef František Urbánek (6)

Narozen 25. 10. 1872 v Moravských Budějovicích, zemřel 4. 5. 1937 tamtéž. Učitel a spisovatel, autor učebnic, knih pro děti a mládež a populárně-naučných publikací z různých oborů.

Josef Cibulka (5)

Narozen 1.7.1886 v Ústí n. Orlicí, zemřel 2.4.1968 v Praze. ThDr., PhDr., profesor křesťanské archeologie a dějin církevního umění na teologické fakultě, historik umění, archeolog, práce z oborů.

Josef Čermák (6)

Narozen 18. 5. 1928 v Roztokách u Jilemnice, zemřel 14.1. 2020. Literární historik, redaktor, překladatel z němčiny, italštiny, francouzštiny a ruštiny.

Josef Bek (4)

Josef Bek byl český herec. Katolická rodina Beků bydlela v Hradci Králové v Mýtské ulici. Otec Josefa Beka pocházel z velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do kuchařky, která vařila v hospodě, rodina ho vydědila. Vystudoval královéhradeckou obchodní akademii. Jako dítě ministroval a zpíval v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové. Poté nastoupil do spořitelny, kde prošel různá oddělení a skončil jako hlavní pokladník. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení, odešel za 2. světové války jako operní pěvec k profesionálnímu divadlu v Olomouci, kde setrval do roku 1954. Po válce zde vystupoval v operetě i činohře, tato dráha ho však neuspokojovala; z vlastního rozhodnutí přešel do činohry. V letech 1954–1985 byl v hereckém angažmá v Městských divadlech pražských . V roce 1947 se oženil. Manželka Eva Nováková–Beková byla do roku 1954 sólová tanečnice olomouckého divadla. Je pochován na hřbitově v Hradci Králové–Pouchově. Hrál v téměř sedmdesáti českých filmech, ve dvou stovkách televizních pořadů, jakož i v mnoha desítkách divadelních her. Mezi Bekovy populární role patří například vysloužilý voják Martin Kabát z filmu Hrátky s čertem, nebo řidič autobusu ve filmu Florenc 13.30, případně amatérský dirigent Honza ve filmu Hudba z Marsu. Uvědomělého dělníka Toníka hrál např. v propagačním filmu o dělnickém hnutí v 1. republice Anna proletářka . S Irenou Kačírkovou natočil v roce 1958 pod režijním vedením Ladislava Rychmana patrně na světě vůbec první obdobu dnešních videoklipů, filmovou písničku Dáme si do bytu. První velkou filmovou roli Karla Hampla získal Josef Bek ve filmu Siréna podle stejnojmenného románu Marie Majerové.

Josef Bejček (7)

Josef Bejček byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen za ODS do České národní rady . Zasedal v hospodářském výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1996. 1. kongres ODS v listopadu 1991 ho v rámci dovolby jmenoval členem Výkonné rady ODS. V komunálních volbách roku 1994 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Rokycany za ODS. Opětovně se o zvolení neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 1998, nyní již za Unii svobody. Uvádí se jako důchodce.

Josef Bartunek (7)

Narozen 16. 4. 1906 v Bernarticích u Písku. Matematik, učitel, inspektor-metodik pro matematiku a fyziku, autor středoškolských učebnic.

Josée Hermsen (7)

Nizozemská publicistka v oboru chovu koní. Začala chovat koně během svého pobytu v Malawi v Africe. Dnes má jednoho koně v GarderenVeluwe , v prostředí, které nabízí zejména mnoho možností pro vyjížďky v terénu. Jako jezdkyni ji nejvíce přitahuje rekreační ježdění, ale jako diváka ji můžete potkat na různých jezdeckých soutěžích a show.

Jorgen Engebretsen Moe (4)

Jørgen Engebretsen Moe byl norský foklorista, biskup a básník. Proslavil se zejména díky sbírkám norských pohádek, které sesbíral společně se Peterem Christenem Asbjørnsenem. Narodil se do rodiny farmáře a politika Engebreta Olsena Moeho na farmě Mo v Hole u Ringerike. S Asbjørnsenem se poprvé setkal ve čtrnácti letech, kdy se oba připravovali na přijetí do školy v Norderhovu. Brzy zjistili, že sdílí zájem o folklor. Od roku 1841 cestoval téměř každé léto po jihu Norska a sbíral lidové pověsti. V roce 1845 se stal profesorem teologie na Norské vojenské akademii. O osm let později přijal vysvěcení a na deset let se stal kaplanem v olberském kostele v Krødsheradu a sigdalském kostele v Sigdalu. Poté se přestěhoval do Drammenu a stal se farářem v Bragernes. V roce 1870 se přestěhoval znovu, tentokrát do Vestre Aker, poblíž Christianie. Pět let na to, 1875, se stal biskupem v Agderské diecézi, se sídlem ve městě Kristiansand. V lednu 1882 odstoupil kvůli chátrajícímu zdraví z pozice biskupa, zemřel téhož roku v březnu. Jeho syn Moltke pokračoval ve sbírání folkloru a pohádek a stal se prvním profesorem tohoto předmětu na univerzitě v Oslu. Jørgen E. Moe byl v roce 1873 vyznamenán řádem svatého Olafa v hodnosti rytíř. V roce 1881 byl vyznamenán hodností komandér. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jørgen Moe na anglické Wikipedii.

Jonathan Safran Foer (6)

Jonathan Safran Foer je americký spisovatel známý především díky svým dvěma románům Naprosto osvětleno a Příšerně nahlas a k nevíře blízko . Mezi jeho další dílo z oblasti literatury faktu patří kniha Jíst zvířata nebo grafický román Tree of Codes . Jeho poslední román Here I Am byl publikován v roce 2016. Do češtiny zatím nebyl přeložen. Mimo svou autorskou činnost vyučuje tvůrčí psaní na New York University. Foer se narodil ve Washingtonu, D.C. Albertu a Esther Foerovým. Jeho otec je právník a prezident amerického antimonopolního institutu. Esther Safran Foerová je potomkem přeživších holokaustu původem z Polska. Působí jako poradce v synagoze Sixth & I Historic Synagogue. Foer je prostřední ze tří synů v židovské rodině. Jeho starší bratr Franklin je bývalým editorem The New Republic a mladší bratr Joshua je zakladatelem magazínu Altas Obscura. Nadaný, výrazný a citlivý chlapec, kterým Foer v dětství byl, se v osmi letech zranil při nehodě ve školní chemické laboratoři. Následkem bylo „něco jako nervové selhání, které se táhlo po asi tři roky, a během kterého nechtěl dělat „nic jiného než moct vyskočit z vlastního těla.“ Foer navštěvoval soukromou střední školu ve Washingtonu, a v roce 1994 vycestoval spolu s dalšími mladými Američany židovského původu do Izraele v rámci programu sponzorovaného nadací Edgara Bronfmana. V roce 1995 v prvním ročníku Princetonské univerzity se Foer zapsal do úvodního kurzu kreativního psaní vedeného spisovatelkou Joyce Carol Oatesovou, kterou zaujal jeho styl psaní a tvrdila, že má „tu nejdůležitější spisovatelskou vlastnost – energii.“ Foer později vzpomínal: „Jako první mě přiměla myslet si, že bych mohl psaní zkusit brát vážně. A to docela změnilo můj život.“ Oatesová vedla i Foerovu magisterskou diplomovou práci, ve které zkoumá život své prababičky z matčiny strany Louisy Safran, která přežila Holokaust. Za svou práci obdržel Foer cenu Princetonu za k...