11101–11160 z 153156 Autoři
Ronald Bergan (3)
Filmový historik, teoretik a publicista, narozený v Jihoafrické republice, v letech 2014-2020 vysokoškolský pedagog filmových studií na pražské Akademii múzických umění.
Více od autora
Roman Kaliský (5)
Roman Kaliský byl slovenský a československý spisovatel, dramatik, publicista a politik. V poválečné době byl členem Demokratické strany. Po únorovém převratu v roce 1948 jedním z funkcionářů Strany slovenské obrody, která byla loajálním spojencem komunistického režimu. Zasedal za ni v Národním shromáždění republiky Československé. Po roce 1968 politicky pronásledován, po roce 1989 opětovně aktivní ve veřejném a politickém životě. V letech 1936–1943 vystudoval gymnázium v Banské Bystrici a v Liptovském Svätém Mikuláši. Pak studoval chemické inženýrství na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, ale studia nedokončil. V roce 1944 se účastnil Slovenského národního povstání. Po válce v letech 1946–1948 pracoval jako redaktor deníku Práca. Během únorového převratu patřil mezi hlavní postavy Strany slovenské obrody, která vznikla transformací prokomunistické frakce Demokratické strany. Strana slovenské obrody sice byla oficiálně deklarována jako loajální spojenec KSČ a nového režimu, ale její špičky přesto neunikly podezření komunistů. To se týkalo zejména Milana Poláka, který v rámci strany vedl spory s křídlem okolo Jána Ševčíka. Státní bezpečnost ve svém hlášení označovala Ševčíkovu frakci za skutečně loajální vůči státu a KSČ, zatímco Poláka a jemu blízké považovala za skryté stoupence Jozefa Lettricha. Polák měl být dokonce dohodnut s Lettrichem, že zůstane na Slovensku. Do Polákovy frakce byl počítán i Roman Kaliský. Ve straně zastával post šéfredaktora stranického tiskového orgánu Ľud . V hlášení StB se o něm píše: „I když se zdá, že píše v duchu lidovědemokratickém, naladěný je protikomunisticky a v kruhu svých straníků se s tím ani netají.“ V letech 1948–1954 byl poslancem Slovenské národní rady. Ve volbách v roce 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za Stranu slovenské obrody ve volebním obvodu Bratislava I. V parlamentu setrval až do ko...
Více od autora
Roman Jirák (7)
Narozen 20. 11. 1943 v Kamenném Újezdci, okr. Praha-západ. Doc. MUDr., CSc., psychiatr . Zabývá se demencí, farmakoterapií organických psychosyndromů a poruchami paměti. Publikace z oboru.
Více od autora
Roman Brandstaetter (6)
Roman Brandstaetter byl polský spisovatel. Roman Brandstaetter pocházel z polské židovské rodiny. Na univerzitě ve Varšavě studoval polonistiku. Během druhé světové války žil jako emigrant v Palestině. V letech 1946–1948 působil jako kulturní atašé na polském velvyslanectví v Římě. Po návratu do Polska v roce 1948 žil v Poznani, kde získal pozici ředitele Polského literárního divadla a poté Velkého divadla. Zastával také funkci místopředsedy poznaňské pobočky Svazu polských spisovatelů. V roce 1950 se Brandstaetter přestěhoval do Zakopaného, kde strávil 10 let ve funkci předsedy Rady pro kulturu v Městské národní radě. V témže roce se stal členem polského PEN klubu. V roce 1951 napsal historické dramatické libreto k opeře Tadeusze Szeligowského Bunt żaków . V roce 1956 se stal korespondentem francouzské Academie Rhodanienne des Lettres. V epicentru jeho zájmu stála historická dramata, romány a nábožensky laděná lyrika. Také se věnoval překladu. O svojí konverzi ke katolicismu napsal knihu s názvem Kroniki Assyżu . Přeložil také vybraná díla Shakespeara. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Brandstaetter na německé Wikipedii.
Více od autora
Roland Barthes (7)
Roland Barthes byl francouzský literární kritik a teoretik, filosof a sémiotik. Ovlivnil rozvoj strukturalismu a sémiologie. Rozpracoval pojem mýtus, kde popisuje referování o znaku jako o druhém řádu označování . U Barthova mýtu tedy splývá původní význam a stává se z nich jedno, ke kterému referuje jiný znak, u něhož ale chybí původní podstata . Svoji teorii objasňoval na příkladu titulní obálky časopisu Paris Match, na kterém byl vyobrazen salutující černoch. Pomocí mýtu však v něm lidé neviděli černocha, který salutuje, ale příslušnost kolonizovaných území a jejich oddanost Francii. Posmrtně vydané soubory
Více od autora
Roger Mugford (5)
Anglický srovnávací psycholog, zabývá se vztahem mezi lidmi a domácími zvířaty. Má veterinární praxi, která je zaměřena na léčbu poruch chování psů a koček. Práce z oboru.
Více od autora
Robin Kerrod (6)
Známý astronom, člen Britské královské astronomické společnosti. Je autorem bestselleru ilustrovaný průvodce hvězdnou oblohou. Vydal řadu nástěnných hvězdných map pro školy a Vesmírnou encyklopedii na CD ROM.
Více od autora
Robert Vano (6)
Robert Vano je slovenský fotograf žijící v Praze. Narodil se v Nových Zámcích na Slovensku maďarským rodičům. Po maturitě v roce 1967 místo nástupu na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii do Spojených států, kde se uchytil jako kadeřník a vizážista. Byl asistentem módních fotografů, jako jsou například Horst P. Horst, Marco Glaviano nebo Leo Castelli. Od roku 1984 je samostatným fotografem. Působil v New Yorku, Paříži a Miláně a v Praze, kde fotografoval pro módní časopisy . Od roku 1995 žije v Praze, kde v období 1996–2003 pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a poté do roku 2009 jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Od té doby pracuje jako fotograf na volné noze. Robert Vano je především módní a reklamní fotograf. Fotografuje černobílé portréty a akty na klasický film a používá také už málo používanou techniku platinotypie. Spolupracuje se světovými značkami, vede workshopy „Daylight nude“. Nejraději fotografuje při denním světle. Magazín Colour Planet jej v roce 2009 označil za „mezinárodně proslulého fotografa“ a umístil Vana na 11. místo v žebříčku patnácti nejvlivnějších českých gayů. V roce 2010 mu byla udělena Evropská cena Trebbia za tvůrčí činnost. Proslavily ho krom jiného mužské akty. Jedním z jeho hlavních uměleckých vzorů je např. i americký fotograf Bruce Weber. V roce 2009 se uskutečnila v pražském Mánesu Vanova dosud největší výstava, jejíž název The Platinum Collection odkazuje na jeho techniku.
Více od autora
Robert Sachs (1)
Americký autor, publikuje z oblasti ájúrvédy, orientální astrologie a přírodního léčitelství.
Více od autora
Robert Masello (5)
Robert Masello je význačný americký novinář, autor několika románů, knih literatury faktu a scénářů televizních seriálů . Jeho články, eseje a recenze vycházely v časopisech People, Glamour, Harper’s Bazaar, Elle, TV Guide, Men’s Journal, Publisher’s Weekly, Cosmopolitan a novinách The Washington Post, Newsday, The Chicago Tribune a The Los Angeles Times. Ve svých knihách se často věnuje tematice okultních věd; byly přeloženy do mnoha jazyků. Na román Vigilie volně navazuje další kniha Bestiář. Robert Masello se narodil v Illinois a studoval tvůrčí psaní na Princetonu. V současnosti přednáší literaturu a s manželkou a labradorským retrívrem žije v Santa Monice v Kalifornii.
Více od autora
Robert Briffault (4)
Sociální antropolog a spisovatel, povoláním lékař. Publikoval anglicky a francouzsky, překládal z francouzštiny do angličtiny.
Více od autora
Rob Parsons (6)
Rob Parsons pochází z Anglie. Původním povoláním je právník, ale ve Velké Británii je znám především jako zakladatel organizace Care for Family , jejíchž služeb využily již tisíce lidí. Další zástupy posluchačů se účastní jeho populárních seminářů na rodinná témata. Za svou službu rodinám byl vyznamenán britskou královnou. Česky vyšly jeho knihy Milovat proti všem předpokladům a K jádru úspěchu .
Více od autora
Rita von Eggeling (5)
Německá germanistka, autorka učebnic němčiny. Též se zabývá mediální výchovou. Působila též ve Španělsku, Spojených státech amerických a Singapuru.
Více od autora
Richard Bergman (7)
Richard Bergman je český textař, skladatel, spisovatel a malíř. Mimo jiných napsal texty písní těmto zpěvákům: Iveta Bartošová, Michal David, Karel Gott, Stanislav Hložek, Pavel Horňák, Jakub Smolík.
Více od autora
Richard Bachman (6)
Stephen Edwin King , některá díla vydal pod pseudonymem Richard Bachman, je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna, Osvícení a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle . Jeho kniha Pod kupolí se v roce 2013 dostala na obrazovky americké televizní stanice CBS v seriálové podobě. V roce 1986 režíroval film Vzpoura strojů, k mnohým snímkům též napsal scénář , Creepshow , Řbitov domácích zvířátek , případně si v nich zahrál , Zhubni! , Spisovatelé ). Jeho kariéra spisovatele začala prakticky už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místní noviny Dave's rag . Od roku 1962 studoval na Lisbon High School , kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I. O rok později publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders. První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu. Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. V lednu 1971 se oženil s Tabithou Spruce. Seznámili se v univerzitní knihovně v Maine – Orono, kde oba pracovali během studia. První povídku, Skleněná podlaha, mu vydali v časopise Startling Mystery Stories. Povídky, které napsal zpočátku tvorby, byly časem vydány v knize Night...
Více od autora
Riccardo Muti (6)
Riccardo Muti je uznávaný italský dirigent, který se proslavil jak v operní, tak v symfonické hudbě. Muti se narodil 28. července 1941 v italské Neapoli a má za sebou vynikající kariéru v čele předních světových orchestrů a operních domů. V letech 1968-1980 působil jako hlavní dirigent a hudební ředitel Maggio Musicale Fiorentino, poté se stal hudebním ředitelem Filadelfského orchestru a tuto funkci zastával až do roku 1992. Po svém působení ve Filadelfii byl Muti jmenován hudebním ředitelem milánské La Scaly, jednoho z nejprestižnějších operních domů na světě, kde zůstal až do roku 2005.
Více od autora
Riccardo Bacchelli (5)
Bacchelli Riccardo , italský spisovatel, básník, literární a hudební kritik, dramatik; jeden ze zakladatelů revue La Ronda. Historická trilogie Mlýn na Pádu líčí na osudech mlynářské rodiny historii Itálie od Napoleonova tažení do Ruska po 1. světovou válku. Jeho tvorba spojuje tradici realistického románu 19. stol. s moderní touhou po poznání, experimentálním hledáním i morálním neklidem. Česky vyšlo V neznámých mořích, Touha po Africe, Iride, Pláč syna Lavišova.
Více od autora
Remy de Gourmont (8)
Remy de Gourmont byl francouzský prozaik, básník a kritik. Pracoval jako knihovník v Národní knihovně v Paříži . V roce 1886 se stal příznivcem symbolismu, který potom intenzivně propagoval a obhajoval. Byl jedním z nejvýznamnějších kritiků své doby . Ve svých románech byl ovlivněn Jorisem Karlem Huysmansem a Mauricem Barrèsem. Poslední léta svého života prožil kvůli svému onemocnění v ústraní. Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise .
Více od autora
Rembrandt Harmensz. van Rijn (5)
Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn , byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, , období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století. Slavným se stal již za svého života a záhy byl považován za největšího nizozemského malíře. Rembrandt ve svém díle prokazuje výjimečnou znalost klasické ikonografie, technicky mistrné zvládnutí šerosvitu a figurální malby. Jeho dílo zahrnuje portréty, zejména autoportréty, a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými tématy. Své obrazy podepisoval RH, později RHL . První obraz, který podepsal jménem Rembrant, byla Hodina anatomie doktora Tulpa . Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil jako nejmladší z devíti dětí 15. července 1606 v nizozemském Leidenu. Jeho otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Narodil se na svou dobu do poměrně dobře zaopatřené rodiny. Otci patřila část městského mlýna, zanechal po sobě určité jmění. Nejmladší Rembrandt byl ze synů jediný, kterého dala rodina studovat. Chodil do latinské školy, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři, jenž absolvoval cestu za poznáním do Itálie, Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi. Tento první mistr učil mladého Rembrandta po tři roky základům malířského řemesla. Ve svých osmnácti letech v roce 1624 se rozhodl, že se půjde dále učit do Amsterdamu k mistru Pieteru Lastmanovi, ten se specializoval na malování portrétů a biblických témat na velkých formátech obrazů. Ve svých prvních obrazech ještě Rembrandt stupňoval mistrovu malířskou techniku. V této době nejraději maloval obrazy s biblickou tematikou. Když se Rembrandt rozhodl odejít z učení u Pietra Lastmana, jeho kroky vedly zpět do rodného Leidenu. ...
Více od autora
Raymond F Toliver (3)
Americký historik, autor publikací o letcích ve 2. světové válce.
Více od autora
Randall Frakes (2)
Randall Frakes byl původně důstojníkem v americké armádě, kde editoval noviny pro 16. prapor spojařů v Evropě a přispíval i do „Hvězd a pruhů“. Dnes uznávaný scénárista, filmový režisér a producent. Podílel se na takových velkofilmech jako: Vetřelec, Terminátor či Titanik. Sci-fi je jeho velkou vášní, ostatně většina filmů na kterých se podílel je z tohoto žánru. Napsal několik knih i povídek, přispívá do časopisů Fantasy a Fantazy & science fiction . Používá též pseudonym Lloyd Strathern.
Více od autora
Ramón del Valle-Inclán (5)
Ramón María del Valle-Inclán y de la Peña byl španělský spisovatel původem z Galicie, básník a dramatik, iniciátor španělského modernismu a jedna z hlavních postav tzv. Generace 98. Jeho světonázor prošel vývojem od esteticismu ke společenské angažovanosti. Valle-Inclán studoval v galicijské Pontevedře a v Santiagu de Compostela. Většinu literárně činné části života prožil v Madridu, kde byl jednou z výrazných postav místní bohémy, zvláště po amputaci levé ruky, na jejímž zápěstí byl zraněn v hádce s jiným spisovatelem v roce 1899, a rána se zanítila. Podnikl také několik cest do zemí Latinské Ameriky. Ve 30. letech, kdy se schylovalo ke španělské občanské válce, se postupně přiklonil k levici. Valle-Inclán vstoupil do literatury v roce 1902 Podzimní sonátou, první ze čtyř prozaických „sonát“ s prvky dekadence, pamětí estéta hraběte Bradomína. Zejména zpočátku jej silně ovlivňoval nikaragujský modernista Rubén Darío. V letech 1907–1909 vydal románovou trilogii Karlistická válka. Mezi pozdní prozaická díla patří román Tyran Banderas, zakládající dílo specifické tradice románů o diktátorovi, později zdomácnělé na latinskoamerické půdě. Valle-Inclán je tvůrcem esperpenta, stylu či vidění světa využívajícího grotesky, satiry, deformace, blízkého expresionismu. Nejznámější esperpentistickou divadelní hrou jsou Světla bohémy . Valle-Inclán také zdramatizoval některé vlastní prózy.
Více od autora
Ralph Ellison (3)
Ralph Waldo Ellison byl americký spisovatel, romanopisec, esejista, literární kritik a akademik. Nejvíce se proslavil románem Neviditelný , díky kterému získal v roce 1953 cenu National Book Award. Román pojednává o zkušenosti marginalizovaného černocha. Napsal také sbírku politických, společenských a kritických esejí Shadow and Act a sbírku Going to the Territory . Posmrtně vyšel jeho román Juneteenth , který byl sestaven z rozsáhlých rukopisných poznámek, které po sobě zanechal. Ralph Waldo Ellison dostal své jméno po básníkovi Ralphu Waldo Emersonovi. Narodil se v Oklahoma City, Oklahoma otci Lewisovi Alfredu Ellisonovi a matce Idě Millsapové. Výzkum životopisců Lawrence Jacksona a Arnolda Rampersanda zjistil, že se narodil v roce 1913, tzn. rok předtím, než se obvykle udává. Byl druhým ze tří bratrů; prvorozený Alfred zemřel ještě jako dítě, mladší bratr Herbert Maurice se narodil v roce 1916. Lewis Alfred Ellison byl majitelem malého obchodu a stavebním mistrem, zemřel v roce 1916 na následky úrazu, když mu do břicha vnikly úlomky z přibližně pětačtyřicetikilového kusu ledu, který spadl při nakládání do násypníku. Ellisonův otec miloval literaturu a zbožňoval svoje děti, takže Ellison v dospělosti zjistil, že jeho otec doufal, že se jeho syn stane básníkem. Ellisonova matka se po smrti svého manžele Lewise třikrát znovu provdala. I tak byl ale jejich rodinný život poměrně nejistý a Ellison musel během mládí a dospívání pracovat v rozličných zaměstnáních, aby rodinu finančně podpořil. Během toho, co navštěvoval Douglas High School, si také našel čas, aby hrál za školní tým amerického fotbalu. Školu dokončil v roce 1931, rok pracoval a vydělal si dostatek peněz, aby mohl zaplatit zálohu na trubku, aby mohl hrát s místními hudebníky a zdokonalovat se dalšími hudebníi lekcemi. Díky stipendiu se v roce 1933 dostal na Tuskegee Institute v Al...
Více od autora
Rafael Kubelík (6)
Narozen 29.6.1914 v Býchorech, zemřel 11.8.1996 v Luzernu . Dirigent a hudební skladatel.
Více od autora
Radovan Stoklasa (7)
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci v letech 1987 až 1992, pracoval jako novinář, nejdéle v Zemských novinách a v Rádiu Svobodná Evropa. V posledních letech se věnuje především fotografování, počítačové grafice a práci vydavatele.
Více od autora
Radovan Lukavský (5)
Radovan Lukavský byl český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie. Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké. Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket. Jako vysokoškolský pedagog na Akademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví. Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem. Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem. Studoval na jezuity řízeném Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi pro rostoucí dluh . Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938. Nastoupil ke studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista. V roce 1941 začal studovat na pražské konzervatoři a v roce 1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatoře Jaromírem Pleskotem krátce do divadla Větrník Josefa Šmídy. Již ve druhém ročníku studia však byl nuceně nasazen...
Více od autora
Radim Passer (7)
Radim Passer je český podnikatel a developer, který je zakladatelem a generálním ředitelem společnosti Passerinvest Group, jejíž jméno je spjato především s realizací rozsáhlého polyfunkčního komplexu BB Centrum v Praze 4 – Michli. To je jedním z největších developerských projektů svého druhu v České republice. Podle časopisu Forbes je 33. nejbohatším Čechem s majetkem okolo 6 miliard korun. Je silně nábožensky orientovaný. Po vysokoškolských studiích na stavební fakultě ČVUT, která však nedokončil, pracoval v realitní společnosti Skala Immobilien V roce 1991 začal podnikat a založil společnost Passerinvest Group, kterou dodnes řídí a většinově vlastní. Od druhé poloviny 90. let je Passerinvest Group jako investor a developer spojován převážně s BB Centrem v Praze 4 – Michli. Dalším projektem je Nová Karolina Park v Ostravě. V červnu 2017 společnost oslavila 25. výročí svého založení. V roce 2002 založil neziskovou křesťanskou organizaci Maranatha z.s., která má za cíl svými projekty šířit úžasnou naději na věčný život v Ježíši Kristu a seznamovat lidí s Boží láskou. Radim Passer je hluboce věřícím křesťanem – členem Církve adventistů sedmého dne. Jeho obrácení na víru souvisí s úmrtím prvorozeného syna Maxe, který v důsledku těžké nemoci několik měsíců po svém narození zemřel. O svém životě podnikání a víry hovoří na sérii biblických přednášek Ježíš - Tvá naděje. V souladu se svou vírou vybudoval v rámci BB Centra křesťanskou střední, mateřskou i základní školu Elijáš, spravována českým sdružením Církve adventistů sedmého dne. Vyjadřuje otevřeně své názory k současné situaci na politické scéně i v celé české společnosti. Radim Passer je podruhé ženatý . Má syny Radima, Samuela, Benjamina, Timothea a Mattea. V mládí hrával vrcholově fotbal, byl členem TJ Bohemians Praha a dodnes je velkým příznivcem tohoto sportu. Je vlastníkem dvou vozů značky Bugatti, vlast...
Více od autora
Radim Brdička (7)
Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., se díky své profesorce začal zajímat o chemii a biologii již na gymnáziu. Jeho další kroky proto vedly na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a odtud dále až ke genetice a společnosti BIOGEN Praha s.r.o. Je nám ctí, že vás můžeme seznámit s jeho profesní dráhou, úspěchy a velmi stručně i celoživotní prací. Po úspěšném absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se profesor Brdička věnoval rok praktické medicíně v Rumburku, načež se vrátil do Prahy učit genetiku. Byl také u vzniku genetiky v lékařství. Během následujících 30 let, vedle svých učitelských povinností, pracoval profesor Brdička i jako vědecký pracovník v Ústavu lékařské biologie a genetiky 1. Lékařské fakulty v Praze. Po roce 1989 přešel do Ústavu experimentální medicíny AV ČR a Ústavu hematologie a krevní transfuze a, v.v.i., kde posledních 25 let působil jako vedoucí tohoto ústavu. Profesor Brdička pracoval v komisi OECD pro kvalitu genetického testování jako zástupce ČR. Je jedním ze zakladatelů molekulární genetické diagnostiky v lékařství u nás. Po revoluci byla profesoru Brdičkovi nabídnuta spolupráce s firmou Fermentas, a tím byl položen základní kámen společnosti BIOGEN Praha s.r.o.
Více od autora
Radek Diestler (5)
Hudební publicista, rodák z Plzně, byl do roku 2008 redaktorem kulturní rubriky iDNES.cz, staral se zejména o web TV Óčko. Dříve působil v hudebním časopise Rock & Pop či v Muzeu populární hudby. Na kontě má několik knih a stále je novinářsky velmi činný.
Více od autora
Piratesourcil (8)
Francouzský autor a scenárista komiksů, též politicky nekorektních a kontroverzních, bloger, autor ilustrací ke knize.
Více od autora
Pierre Pelot (4)
Pierre Pelot, vlastním jménem Pierre Grosdemange je francouzský spisovatel dobrodružných knih pro děti i pro dospělé. Absolvoval pouze základní vzdělání a pak se učil na strojního mechanika. Po třech měsících učiliště opustil a živil se, jak se dalo. Protože tíhl k výtvarnému projevu, vytvářel komiksové seriály, které však vzbuzovaly pozornost spíše jejich literární částí. Proto začal v polovině 60. let 20. století na radu Hergého psát dobrodružné romány. Je autorem více než 170 děl publikovaných i pod pseudonymy Pierre Suragne nebo Pierre Carbonari. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Jde o dobrodružné knihy ze současnosti, z historie i prehistorie, westerny, detektivní, sci-fi i dívčí romány a parodie na uvedené žánry. K pestrosti jeho knih přispívá také používání různých vypravěčských technik. Hrdiny svých knih staví často do mezních situací
Více od autora
Pierre Maël (5)
Pierre Maël je kolektivní pseudonym Charlese Causse a Charlese Vincenta, dvou francouzských spisovatelů romantických a dobrodružných románů určených především pro chlapce a dívky.. Charles Vincent se narodil v Nudjuffguru ve Francouzské Indii a po smrti svého přítele Causseaua pokračoval ve psaní sám. Charles Causse byl stejně jako Vincent bretaňského původu. Oba dva byli legitimisté a věřící katolíci. Společně napsali více než osmdesát děl, většinou dobrodružných románů publikovaných nejen knižně, ale i na pokračování v novinách a časopisech. Kromě toho, zejména na počátku své literární dráhy, publikovali dívčí romány založené na klasických katolických rodinných hodnotách. Na počátku 20. století byly jejich práce považovány za bestsellery. Soupis jejich knih naráží však na problém, že mnohé z nich byly vydány v reedicích pod různými názvy a často ve zkrácených a přepracovaných verzích.
Více od autora
Pia Zadora (7)
Pia Zadora je americká herečka a zpěvačka, která se proslavila v 80. letech 20. století. Svou kariéru zahájila jako dětská herečka na Broadwayi a v dospělosti přešla k filmovým rolím, zejména ve filmu "Butterfly" z roku 1982, za který kontroverzně získala Zlatý glóbus pro novou hvězdu roku, a to v souvislosti s obviněním, že její tehdejší manžel, multimilionář Meshulam Riklis, ovlivnil hlasování prostřednictvím rozsáhlé propagační kampaně.
Více od autora
Phyllis Eisenstein (6)
Phyllis Eisenstein se narodila v první vlně amerického poválečného baby boomu a svoje vzdělávání tudíž započala v přeplněných třídách vedených nervózními učiteli, kteří neměli čas věnovat se jednotlivým studentům. Dle vlastních slov ji právě tato zkušenost dovedla na dráhu vysokoškolské přednášející, kde může vyučovat studenty v menších skupinách a zaměřit se na své posluchače individuálně. Vyučuje psaní science fiction na Columbia College of Chicago a občas přednáší i o jiných typech psaní populární prózy. Sama na vystudovala antropologii. Od roku 1971 se věnuje psaní jak samostatně, tak i ve spolupráci se svým manželem Alexem. Vydala zatím šest románů a přes třicet povídek, novel aj. Dvakrát byla nominována na ocenění Hugo a třikrát na Nebulu. Eisenstein je šéfredaktorkou více-méně každoroční antologie s názvem „Spec-Lit“, k jejímuž vydávání se jí podařilo přimět školu, na níž přednáší, a v této antologii se pak mohou realizovat povídky jejích nejnadanějších studentů. Kromě sci-fi je rovněž autorkou odborné knihy „Overcoming the Pain of Inflammatory Arthritis“ o využití vitamínu B5 v léčbě artritidy, nemoci, jíž tato spisovatelka trpí celý svůj dospělý život.
Více od autora
Phil Bosmans (7)
Phil Bosmans byl belgický katolický řeholní kněz, humanitární pracovník a autor duchovních spisů. Bosmans se narodil jako Vlám a strávil většinu svého mládí v Genku v belgické provincii Limburg. V roce 1941 vstoupil do řádu Montfortanů v Rotselaaru. Tam zůstal až do konce druhé světové války a v roce 1945 se přestěhoval do Oirschotu v Nizozemsku. Tam v březnu 1948 obdržel kněžské svěcení. Bosmans žil od roku 1957 v malém klášteře montfortánů nedaleko Antverp. V roce 1959 založil charitativní organizaci „Bond zonder naam“ , jež přes hranice států konala mnoho sociálních iniciativ. Založil dílnu Werkhuis M.I.N. , první sociální dílnu v Belgii pro bývalé vězně a muže bez dávek v nezaměstnanosti. V roce 1969 byla zřízena Opravna M.I.N. opravna, bezplatná služba pro staré, nemocné a zdravotně postižené. V roce 1973 byl otevřen Hotel MIN, ubytovací zařízení pro bývalé vězně. V roce 1990 bylo slavnostně otevřeno centrum De Stobbe, bývalá klášterní budova přeměněná na charitativní penzion pro ženy s více dětmi. Bosmans tak získal díky své práci přezdívku „moderní František“. V roce 1991 rezignoval na funkci předsedy Sdružení bez názvu. Jeho nástupcem se stal Frans Van Oudenhove. V roce 1988 vznikla německá pobočka této organizace, která má sídlo ve Freiburgu im Breisgau, další Sdružení bez názvu fungují také v Nizozemsku a Chorvatsku. V roce 1972 vyšla Bosmansova kniha „Menslief, ik hou van je“ . S 800 000 výtisky se stala jeho nejprodávanější knihou ve Flandrech. V Německu vyšla pod názvem Vergiß die Freude nicht poprvé v roce 1976 a prodalo se zde celkem dva miliony výtisků. Bosmans také publikoval práce v esperantu. V prosinci 1993 měli Bosmans autonehodu, pravděpodobně způsobenou drobnou mrtvicí. V únoru 1994 následovala těžká mrtvice, která vyústila v několikaměsíční hospitalizaci. Od t...
Více od autora
Petra Zhřívalová (7)
Petra Zhřívalová se narodila v roce 1972. O téměř dvě desetiletí později z nedostatku fantazie po gymnáziu nastoupila na pražskou právnickou fakultu. Studia ji příjemně překvapila zejména po společenské stránce a stále na ně ráda vzpomíná, jak lze vyčíst z její prvotiny Sex, víno a_cigarety . Ani po absolvování práv si nebyla jistá, čím chce být, až bude velká, proto pokračovala v postgraduálním studiu Veřejné a sociální politiky na Fakultě sociálních věd. Věnovala se vědecké činnosti, ale „pod lavicí“ psala scénáře k nekonečným seriálům. Rozhřešení v oblasti profese jí nepřinesl ani doktorský titul, a tak v současné době dělí svůj čas mezi kriminologii, psaní a právo. Miluje červeně víno, kávu a psy. Od Ježíška si přeje, aby se čtenáři do hrdinů knížky Šťastní & veselé zamilovali stejně jako ona.
Více od autora
Petra Kubašková (6)
Petra Kubašková se narodila jedenáct let před sametovou revolucí ve znamení Střelce s ascendentem ve Lvu, takže je někdy lepší se jí vyhnout. Má ráda Picassovy, Monetovy a Klimtovy obrazy a ve volném čase se je se střídavou úspěšností snaží napodobit. Poslední dobou našla zálibu v psaní knih, kdy se svými postavami pláče, směje se a bojí se s nimi. Nejlepší nápady dostává při procházkách v přírodě, mytí nádobí a chůzi po schodech . Čte hodně, ale ne všechno a při výběru žánrově kolísá. Miluje rebarborový koláč a taky domácí ochočené hlodavce , nesnáší členovce a se zaujetím poslouchá i čte fantastické příběhy své dcery. Brouzdá zapadlými uličkami se starobylými domy a fantazíruje o tom, co všechno se tam asi událo. Ráda si plní sny, ale někdy jí to trochu trvá.
Více od autora
Petr Vorel (8)
Petr Vorel je český historik, děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Po absolvování gymnázia v Přelouči vystudoval v letech 1981–1986 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po studiu pracoval jako historik a numismatik Východočeského muzea v Pardubicích, od počátku nového milénia působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, kde zastával nejprve post vedoucího katedry historických věd, později proděkana pro vědu a výzkum a od roku 2007 děkana. Externě přednášel též na FF UK a po několik let stál v čele Sdružení historiků České republiky. Vedle toho vede redakci časopisu Theatrum historiae a Východočeského sborníku historického a je členem několika dalších redakčních či vědeckých rad. Odborně se zabývá převážně českými dějinami raného novověku, dějinami měst a šlechty, a zejména pak historií peněžnictví. V tomto směru působí i jako soudní znalec. Byl iniciátorem a realizátorem výstavy Tisíciletá tradice české měny od X. do XXI. století uspořádané Českým centrem v New Yorku. V roce 2000 obdržel za svou knihu Páni z Pernštejna Cenu Egona Erwina Kische.
Více od autora
Petr Veselý (7)
Petr Veselý je bývalý fotbalový obránce, reprezentant. S fotbalem začínal v FK Přerov, odkud v dorostu přestoupil do FC Baník Ostrava. Po vojně v Hradci Králové se vrátil a v Baníku Ostrava hrál do roku 1995. V letech 1996–1998 hrál za Petru Drnovice. V letech 1999–2001 hrál opět za Baník Ostrava. V roce 2002 odešel do řeckého Ethnikos Patraikos. V roce 2003–2004 hrál za ŠK Slovan Bratislava. Kariéru končil v letech 2004–2006 v týmu FC Hlučín. V lize odehrál 294 utkání a dal 17 gólů.
Více od autora
Petr Velfel (7)
Narozen 4.6.1966 v Olomouci. Mgr., vydavatel a publicista, práce z oblasti astronomie, bydlení a životního stylu, též překladatel a fotograf.
Více od autora