Všichni Autoři a témata

Zdeněk Borovec (4)

Zdeněk Borovec byl český textař, libretista, překladatel a příležitostný filmový herec. Vystudoval katedru dramaturgie a scenáristiky na FAMU , kde byl jeho spolužákem mj. Miloš Forman. Často spolupracoval se skladatelem Karlem Svobodou. Od dětství byl členem Dismanova rozhlasového souboru a zároveň i dětským hercem. Během druhé světové války hrál v Intimním divadle , ve stejné době a těsně po válce hostoval v Národním divadle nebo v Divadle 5. Května . Už jako dítě účinkoval v několika českých filmech. Objevil se v menších úlohách na stříbrném plátně, kupříkladu ve snímcích Kluci na řece , Nerozumím , Jan Roháč z Dubé , Na dobré stopě či Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář . V tom čase studoval Akademické gymnasium ve Štěpánské a v roce 1950 ho úspěšně zakončil maturitou. Následně absolvoval katedru dramaturgie a scenáristiky na FAMU , přičemž během studií si zahrál ve filmu Stříbrný vítr . Teprve 3 roky po ukončení svých studií se v roce 1959 začal systematicky věnovat profesionálnímu psaní písňových textů. Svoji profesionální kariéru zahájil jako dramaturg, působil i jako zpěvák, příležitostný herec a moderátor. Po absolvování FAMU byl Borovec zaměstnán jako dramaturg v Československém filmu na Barrandově. Zároveň také zpíval v kvartetu Františka Kočího . Legenda praví, že Borovcovy první písňové texty vznikly právě pro toto kvarteto a následně pro Pánkův sbor. Dle jiné legendy byl jedním z jeho prvních textů song Granada pro zpěváka Milana Chladila. Od roku 1959 byl Borovec na volné noze a kromě pedagogické činnosti na Konzervatoři Jaroslava Ježka se věnoval pouze psaní textů – lze ří...

Zdena Wolkerová (4)

Narozena 4.1.1879 v Prostějově, zemřela 26.7.1954 tamtéž. Knihy vzpomínek na Jiřího Wolkera.

Zbyněk Anthony Bohuslav Zeman (5)

Narozen 18. 10. 1928 v Praze, zemřel 22. 6. 2011 v Praze. Historik, většinu života působil na předních univerzitách ve Velké Británii, kam emigroval roku 1948, do Česka se vrátil v roce 1996. Zabýval se dějinami střední a východní Evropy 20. století a lidskými právy. Publikoval v oboru.

Yves Loiseau (6)

Francouzský autor učebnic francouzštiny.

Yu-Hsuan Huang (9)

Ilustrátorka, umělkyně, autorka dětských knih.

Xiu Tong (8)

Wir (5)

Založena v roce 1970 v NDR Wolfgangem Zieglerem a Jensem Gerlachem, rozpuštěna v roce 1986.

Winter Morgan (5)

Pseudonym autora knih pro děti a dospělé. Pod pseudonymem Winter Morgan publikuje články v oblasti počítačových her .

William Wordsworth (3)

William Wordsworth byl anglický romantický básník. Byl členem tzv. jezerní školy, tedy skupiny umělců, kterou spojoval život uprostřed nádherné přírody v Jezerní oblasti na severozápadě Anglie. Domníval se, že příroda je prostoupena duchovní silou, a pokud je s ní člověk v souladu, dostává i jeho život nový rozměr. Jeho Lyrické balady, které napsal spolu se Samuelem Taylorem Coleridgem, jsou základním dílem jezerní školy. Za jeho vlastní mistrovské dílo je považována autobiografická báseň z jeho raných let , kterou několikrát revidoval a rozšířil a která vyšla až po autorově smrti pod názvem Preludium . William Wordsworth se narodil 7. dubna roku 1770 v Cockermouthu jako druhé z pěti dětí. Jeho rodiči byli John Wordsworth a Anna Cooksonová. Jeho sestra Dorothy, se kterou si byli po celý život blízcí, se narodila následujícího roku a jejich křest probíhal naráz. Měli ještě tři sourozence: nejstarší Richard se stal právníkem, John se stal námořníkem a zemřel v roce 1805, kdy loď Earl of Abergavenny, na které byl kapitánem, ztroskotala na jižním pobřeží Anglie. Nejmladší Christopher se stal ředitelem Trinity College v Cambridgi. Matka zemřela, když bylo Williamovi osm. Jejich otec byl právní zástupce Jamese Lowthera, prvního vévody z Lonsdale, a díky svým konexím žili ve velkém sídle na malém městě. Wordsworth, stejně jako jeho sourozenci, si nebyl s otcem příliš blízký až do jeho smrti v roce 1783. Tehdy bylo Williamovi třináct. Od roku 1787 studoval na St. John’s College v Cambridgi. V posledním ročníku studia se vydal na cestu po Evropě, která ho silně ovlivnila. Ve Francii se totiž dostal do kontaktu s probíhající francouzskou revolucí, s níž sympatizoval, a načas se ve Francii i usadil. Ve Francii také napsal svou první sbírku An Evening Walk ...

William Hoffer (3)

Americký novinář a spisovatel.

William Arden (8)

Americký spisovatel detektivních příběhů, používal několik pseudonymů.

Will Levington Comfort (3)

Narozen 17.1.1878 Kalamazoo , zemřel 2.11.1932 Los Angeles. Americký novinář a romanopisec.

Warren Ellis (9)

Warren Elis je jedním ze světově nejčtenějších, nejobdivovanějších a nejplodnějších autorů grafických románů a tvůrce tak populárních komiksových sérií, jako jsou Transmetropolitan a The Authority. Získal mnohá ocenění a byl nominován na nespočetnou řadu dalších. Ellis napsal přes padesát grafických románů, televizních scénářů a scénářů videoher, nadto pak nepřetržitý příval esemesek z hospody. Žije v jižní Anglii s partnerkou Niki a jejich dcerou Lilith. Nikdy nespí.

Walter J Boyne (5)

Plukovník letectva na penzi a bývalý ředitel Národního muzea letectví a kosmonautiky v Smithsonian Institution. Je autorem, nebo spoluautorem šestadvaceti knih včetně publikace Křídla proti křídlům. Žil v Ashburnu ve Virginii.

Walter Farley (3)

Walter Farley byl americký spisovatel známý především svou sérií dobrodružných knih pro mládež Černý hřebec. Lásku ke koním probudil ve Farleyovi jeho strýc, který byl profesionálním žokejem a který jej učil jak trénovat koně a jízdu na nich. Černého hřebce tak Farley začal psát ještě v době, kdy studoval na střední škole a vydal jej roku 1941, tedy v roce, kdy dokončil svá studia na Kolumbijské universitě. Je to dobrodružný příběh o vzniku přátelství chlapce Aleka a černého hřebce Blacka. Alek cestuje na lodi, která ztroskotá, a hřebec mu zachrání život. Alek se koně ujme, dá mu jméno Black. Oba se spřátelí a posléze vyhrají dostih, ve kterém porazí nejrychlejší koně USA. Díky velkému úspěchu knihy napsal Farley pokračování, ve kterém si pro Blacka přijede jeho pravý majitel, arabský náčelník Ithak, který se o koni dozví díky jeho obrovskému úspěchu na dostihu. Daruje však Alekovi jeho první hříbě, hřebce Satana . Cyklus se pak postupně rozrostl na dvacet svazků.

Walter Böttger (2)

Německý historik, autor knih o staré Číně.

Wally Lamb (7)

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

W. H Hudson (4)

William Henry Hudson se narodil 4.8. 1841 v Quilmes, v provincii Buenos Aires, v Argentině, jako syn osadníků amerického původu. Mládí strávil studiem místní flóry a fauny a vydáváním svých ornitologických prací v Proceedings of the Royal Zoological Society. V roce 1874 se Hudson usadil v Anglii. Publikoval sérii ornitologických studií, včetně Argentine Ornithology a British Birds , později se stal známým díky svým knihám o anglickém venkově, například Hampshire day , Afoot in England a A Shepherd's Life . Byl zakládajícím členem Královské společnosti pro ochranu ptáků. Hudsonův nejznámější román je Green Mansions , a jeho nejznámější populárně naučnou knihou je Far Away and Long Ago . V Argentině je Hudson připisován k národní literatuře pod jménem Guillermo Enrique Hudson, což je španělská verze jeho jména. Město Berazategui Partido a několik dalších veřejných míst a institucí je pojmenováno po něm. Ke konci svého života se Hudson odstěhoval do Worthingu v Sussexu v Anglii. Zemřel 18.8.1922, jeho hrob je na hřbitově Broadwater a Worthing ve Worthingu.

Vulkán (6)

Vratislav Blažek (6)

Vratislav Blažek byl český textař, dramatik a filmový scenárista. Absolvoval několik tříd gymnázia, od roku 1945 studoval malbu. Při studiu si přivydělával psaním do několika satirických časopisů. V této době začala jeho autorská spolupráce s Divadlem satiry. Po roce 1968 emigroval do Německa. Poté byl v normalizační ČSSR zakázán a ignorován. Dále je autorem textů k celé řadě písní, které časem zlidověly . Spisovatel Josef Škvorecký, jenž stejně jako Vratislav Blažek pocházel z Náchoda, zpracoval jeho osudy ve svém románě Příběh inženýra lidských duší. Blažek se v něm objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí napsal protagonistovi knihy Danny Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života. Styl těchto dopisů je zřetelně autentický, jak lze doložit srovnáním s výborem z Blažkovy korespondence Mariáš v Reykjavíku, vydaného v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Volodymyr Vladko (2)

Volodymyr Mykolajovyč Vladko byl ukrajinský sovětský spisovatel, autor vědeckofantastických knih pro mládež, jeden ze zakladatelů sovětské vědeckofantastické literatury. Po studiích na Leningradské univerzitě pracoval jako novinář. Do literatury vstoupil jako autor schematických a agitačních budovatelských povídek, črt a reportáží, poté se však soustředil na psaní vědecko-populárních a vědeckofantastických děl pro mládež, které mu přinesly úspěch.

Vojtech L Levský (4)

Vojtech L. Levský sa už roku 1922 sa stal inštruktorom sebaobrany. Prešiel mnohými odbornými kurzami doma i v zahraničí. Získané bohaté praktické poznatky a skúsenosti inštruktora sebaobrany plným priehrštím odovzdáva aj našej mládeži. Napísal veľa odborných článkov a seriálov, spolupracoval s Československou televíziou a je autorom dvadsiatich príručiek o sebaobrane, ako napríklad: Sambo , 500 chmatov sebaobrany , Az önvedelem 500 fogása , Sebaobrana milicionára , Základy sebaobrany karate . Všetky Levského diela našli k čitateľovi správny prístup, ich štýl, metódy rozvrhu podávanej problematiky a popis je zrozumiteľný a prezrádza bohaté skúsenosti praktika. Jeho diela sa stretli s veľkým úspechom doma i v zahraničí. Aj táto nová, prepracovaná a doplnená kniha o sebaobrane je napísaná prístupnou a zrozumiteľnou formou. Autor v nej dôsledne dodržiava zásady zákona a vystríha pred zneužitím karate na útočné ciele. Autor vykonal veľa užitočnej práce pri popularizovaní branných športov. Za svoju činnosť dostal od ČSZTV čestný odznak a verejné uznanie III. stupňa. Pri príležitosti 55-ročnej aktívnej činnosti v ozbrojených zložkách jeho prácu odmenili viacerými pochvalnými uznaniami a telovýchovnými vyznamenaniami.

Vojtěch Kocián (8)

Vojtech Kocián je slovenský operní pěvec, tenorista a také otec biologa a římskokatolického kněze Matúše Kociana. Po maturitě na strojní průmyslovce absolvoval v letech 1959–1967 studium zpěvu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Působil v Klagenfurtu, Štýrském Hradci a Mariboru. V letech 1969–1971 a 1972–1975 byl sólistou opery Divadla Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici, od roku 1975 pak sólistou opery Národního divadla v Praze. Zde působil až do srpna roku 1997 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Kocián na slovenské Wikipedii.

Vojtěch Cinybulk (7)

Narozen 10.8.1915 v Praze, zemřel 6.2.1994 v Praze. Grafik, loutkář, docent na DAMU, loutkové hry a knihy pro mládež.

Vojtěch Černý (6)

PhDr. Vojtěch Černý, Ph.D., psycholog, psychoterapeut, firemní konzultant, trenér rozvoje psychosociálních dovedností. Téměř 20 let se věnuje přípravě a realizaci rozvojových programů pro různé profese v rozličných oborech v celé republice. V rámci těchto programů klade důraz na osvojení praktických dovedností, řešení konkrétních problémů zákazníků a trénink. Pracuje rovněž jako osobní poradce pro vrcholový management při řešení osobních problémů managementu.

Vlastimil Tichý (5)

Vlastimil Tichý, nar. 1964 v Červené Řečici , geograf a občasný cestovatel, který v letech 1997-98 studoval v Sydney. Do dnešních dob má za sebou pět návštěv u protinožců a na světě je jeho třetí knížka. Down Under našoféroval již více než 78.000 km.

Vlastimil Školaudy (6)

Básník, publicista, operní pěvec. Jeho otec byl úředníkem. Dětství Vlastimil Školaudy prožil v rodišti, od roku 1928 žil v Praze-Holešovicích. 1931–39 studoval na reálném gymnáziu; přátelství s Jiřím Hájkem, Michalem Sedloněm, Vítězslavem Kocourkem, Arno Krausem, a Zdeňkem Mikou, která zde navázal, formovalo i Školaudyho další společenské a kulturní aktivity a iniciovalo počátky jeho literární práce . Po maturitě se sice zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po uzavření vysokých škol však pracoval jako úředník Kooperativy. 1945–48 byl redaktorem Rudého práva a soukromě studoval zpěv. 1949 se stal členem opery v Ústí nad Labem, poté vystupoval na operní scéně divadla v Opavě a 1951–85 působil v operním sboru Národního divadla v Praze. Debutoval sbírkou milostné lyriky Žáry, výrazně ovlivněnou poetikou Františka Halase; Školaudyho robustní a expresivní básnický výraz tu však v obrazech vykreslujících smyslnou lásku a živelnost přírodního dění přechází až v dionýský panerotismus. Lyričtějším tónem znějí verše ze sbírky Píseň domova, jejíž čtyři oddíly vymezují autorovo pozdější umělecké směřování. Vedle milostných námětů a básní k poctě významných osobností české kultury jsou do ní začleněny i verše objevující všednodennost pracovního dne a pateticky oslavující nástup nového společenského řádu . Prolínání radostné erotické smyslovosti s manifestačně pojatým pracovním zanícením budovatele je příznačné zvláště pro Školaudyho básnické sbírky Dozrávající čas, Úsvit a poému Ve jménu života, spolu s přimknutím se ke krajině mládí však procházejí i sbírkou U nás doma. Po delší odmlce, ovlivněné na počátku 60. let kritickým odmítnutím sbírky Zářivý proud a nesouběžností jeho poezie se směřováním české literatury, se Školaudy v následujícím desetiletí znovu představil sbírkou Zazvoň u mých dveř...

Vlastimil Peška (8)

Vlastimil Peška je hudební skladatel, režisér, televizní scenárista, dramatik, hudebník, herec. Od roku 1994 působí jako ředitel a umělecký šéf Divadla Radost v Brně. Vydal pohádku s písničkami Dlouhý, Široký a Bystrozraký a knihu mapující historii Ořechovského divadla.

Vlastimil Hála (4)

Vlastimil Hála ) byl český trumpetista, hudební skladatel, hudební aranžér a režisér, bratr klavíristy a skladatele Kamila Hály. Jako hudební skladatel je znám zejména svojí tvorbou na poli filmové, scénické a jazzové hudby. Od roku 1947 až do roku 1964 vystupoval jakožto trumpetista a pracoval i jako hudební aranžér v Orchestru Karla Vlacha. V letech 1964 až 1984 působil v Československém rozhlase ve funkci hudebního režiséra. Dále také vykonával funkci člena vedení Svazu českých skladatelů, kde byl vedoucím jeho jazzové sekce.

Vladislav Moulis (7)

Studoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1964-1972 v ČSAV, znovu v l. 1990-93 jako vědecký pracovník Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1994 pracoval na grantovém úkolu Středoevropské university. Specializoval se na dějiny bývalého SSSR a československo-sovětských vztahů. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií. Členství v odborných organizacích, radách atd.: - Slovanský přehled - člen redakční rady - Rossica - člen redakční rady - Klub autorů literatury faktu - Vědecká rada Slovanské knihovny – člen Publikační činnost: - Evropa ve stínu Hitlera. - Praha : Nakl. politické literatury, 1963. - 263 s. - Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989 / V. Moulis, J. Valenta, J. Vykoukal ... . - Ostrava : Amosium, 1991. - 372 s. - Dějiny Ruska / M. Švankmajer ... . - Praha : Nakl. Lidové noviny, 1995. - 473 s. - 2. dopl. a přeprac. vyd.: 1996. - 558 s. - Spoluautor. - 3. dopl. vyd.: 1999. - 4. rozš. a dopl. vyd.: 2004. - Podivné spojenectví. - Praha : Karolinum, 1996. - 111 s. - Běsové ruské revoluce. - Praha : Nakl. Dokořán, 2002. - 204 s.

Vladimír Vonka (6)

Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.

Vladimír Vimr (3)

Narozen 7. 9. 1954 v Praze. Typograf, grafik, malíř a ilustrátor.

Vladimír Vendyš (6)

Narozen 10.4.1896 ve Veltrusích, zemřel 11.10.1961 v Praze. PhDr., docent anglistiky na Vysoké škole obchodní. Práce v oboru, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Vladimír Souček (6)

SOUČEK Vladimír - český asyriolog a chetitolog, historik starověkého práva * 1. 6. 1928 Praha, + 9. 6. 1990 Praha Již během studia Státního reálného gymnázia v Praze se v Jazykové škole Orientálního ústavu věnoval perštině. Orientalistiku neopustil ani během studia Právnické fakulty UK a ještě před ukončením studií na Filozofické fakultě UK se 1952 stal asistentem katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. Tam též nastoupil 1955 vědeckou aspiranturu. Postgraduální studium završil ročním studijním pobytem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 1958 se stal odborným asistentem FF UK. V letech 1960-62 vedl projekt chetitského thesauru v Orientálním ústavu Akademie věd NDR v Berlíně, zpracovával chetitské texty Předoasijského muzea v Berlíně a zároveň přednášel na Humboldtově univerzitě. 1962 obhájil kandidátskou disertační práci Kritické poznámky k chetitským zákonům a dalším právním textům; v červnu 1963 se spisem Příspěvky k chetitskému chrámovému hospodářství habilitoval a v únoru 1964 byl jmenován a ustaven docentem klínopisného bádání a chetitologie. V průběhu téměř čtyřicetiletého působení na Filozofické fakultě UK vedl kursy sumerštiny, akkadštiny a chetitštiny a předal své znalosti několika generacím českých klínopisců. Přednášel rovněž starověké dějiny Asie a Afriky a úvod do mezinárodního práva. V listopadu 1989 byl jmenován profesorem pro obor klínopis. Byl členem vědecké rady FF UK a UK, po jedno funkční období proděkanem FF UK pro zahraniční záležitosti, členem kolegia rektora UK, dlouholetým členem výboru Čs. společnosti orientalistické a členem Německé orientální společnosti. V letech 1964, 1967 a 1968 působil v Akademii věd a literatury v Mohuči s pracovištěm na Philippově univerzitě v Marburgu. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů, koncem 50. a v 60. letech podnikl studijní cesty do Libanonu, Sýrie, Íránu, Afghánistánu, Egypta, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu. Prvotní zájem o živé světové a orientální jaz...

Vladimír Soják (6)

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimir Semenovič Makanin (7)

Ruský spisovatel.

Vladimír Sainer (6)

narozen: * 9.6.1921 obec narození: Krupá stát narození: Česká republika zemřel: † 4.10.2003 Novinář, básník a spisovatel, autor četných monografií a spisu o hudbě, též nakladatel a typograf

Vladimír Rocman (7)

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Plecháč (9)

Informatik, práce z oboru výpočetní techniky.

Vladimír Němec (8)

Vladimír Němec byl český chemik, pedagog a odbojář popravený nacisty. Vladimír Němec se narodil 12. září 1900 v Brně v rodině uzenářů Josefa a Marie Němcových. V roce 1918 maturoval na brněnské II. české reálce, poté mezi lety 1918 a 1922 studoval chemicko-technologické inženýrství na české technice opět v Brně, kde v roce 1926 také získal doktorát. Poté do roku 1924 pracoval ve vojenské muniční továrně v Poličce a dále v Ústavu anorganické chemie a ústavu pro koželužství při české Vysoké škole technické v Brně a Výzkumném ústavu pro průmysl koželužský rovněž v Brně. Předsedal Spolku asistentů českých vysokých škol v Brně a byl členem Moravské přírodovědecké společnosti. Publikoval zejména na téma koželužské chemie. Dne 5. ledna 1936 uzavřel sňatek s Miladou Korolkovovou. Vladimír Němec se zapojil do protinacistického odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme, mj. prováděl spolupráci s příslušníky výsadku ze Sovětského Svazu. Mezi jeho blízké spolupracovníky patřil Václav Šilhan a Jan Obořil. Zatčen byl 7. 10. 1941 a poté vězněn na Kounicových kolejích. Dne 13. ledna 1942 byl odsouzen k trestu smrti a následně převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Popraven byl 7. května 1942.

Vladimír Liščák (7)

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Vladimír Krupauer (3)

Narozen 9.3.1931. Ing., CSc., profesor katedry rybářství, publikace z oboru, próza.

Vladimír Křivánek (8)

Vladimír Křivánek je český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který v současnosti působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích. Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole , načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV . Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady. O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím. To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 , už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědecké...

Vladimír Klíma (6)

Anglista a afrikanista PhDr. Vladimír Klíma, CSc. , literát, historik a bývalý český velvyslanec ve Ghaně. Autor měl možnost poznat Nigérii studijně ještě v době předpřevratové jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV v Praze, kdy externě přednášel africkou literaturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK v Praze. Překládal první africké a karibské autory a sestavil několik antologií africké a karibské literatury. Autorovy vědecké kvality známe nejen z celé řady jeho knih, studií a článků z posledních 40 let, ale i z řady mezinárodních vědeckých konferencí v tuzemsku i v zahraničí. Dnes žije v Rožnově pod Radhoštěm a pracuje na vzpomínkách, které vyjdou na jaře 2009.

Vladimír Karbusický (3)

Vladimír Karbusický byl český muzikolog, folklorista, sociolog, estetik, pedagog a publicista. Studoval na ČVUT a na Univerzitě Karlově . Po obhajobě disertační práce působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Aktivně se zúčastnil výzkumu lidové kultury českých kolonistů v rumunských Karpatech. V letech 1955–1966 se věnoval práci o nejstarších českých pověstech. V roce 1958 vydal metodologicky významnou studii o datování vojenských lidových písní v Čechách. Od roku 1962 se zaměřoval na výzkum hudebnosti v průmyslových centrech a začal se orientovat na hudebně-sociologické problémy. V roce 1966 přešel do Ústavu hudební vědy ČSAV a vydal metodologicky i materiálově objevnou, dodnes inspirativní knihu Mezi lidovou písní a šlágrem, náčrt dějin profánního zpěvu v Čechách. Jeho „kacířská“ práce Podstata umění, kritický pohled na genezi a interpretaci teorie odrazu, byla hned po vyjití zabavena a Karbusického práce dány na index. Po srpnu 1968 odešel do SRN, kde působil nejprve jako vědecký pracovník, později jako vysokoškolský učitel. Vedle hudební sociologie se věnoval především sémiotice a sémantice hudby. V roce 1976 založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku, kde působil jako profesor. Od roku 1991 přednášel jako hostující profesor i na našich univerzitách. V SRN žil nedaleko Hamburku v Buchholz , pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburku. Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor originálních sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, v nichž obdivuhodným způsobem stmeluje etnografický a historický výzkum s aspektem etnomuzikologickým a všeobecně antropologickým. Významným způsobem zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend. Z muzikologického hlediska rozpoznal a dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou, čímž ...

Vladimír Hrubý (7)

Vladimír Hrubý byl český herec. Jednalo se o komediálního herce, který byl mj. poměrně často obsazován do různých komediálně laděných rolí ve filmu a v televizi.

Vladimír Havlík (8)

Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Znečištění a kontrola vody, Hydrologie a limnologie.

Vladimir Georgijevič Sorokin (4)

Ruský prozaik, dramatik a výtvarník.

Vladimír Dvořák (4)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vladimír Bříza (7)

Narozen 1966. Ing. ekonomie. Autor počítačové literatury.

Vít Olmer (6)

Vít Olmer je český herec, scenárista, spisovatel a režisér. Jako herec začínal v mosteckém divadle, v roce 1964 ukončil studium herectví na DAMU, v roce 1966 pak studium filmové režie na FAMU. Jeho manželkou je herečka Simona Chytrová. Je čestným občanem městské části Praha 5. V šedesátých letech natočil několik filmů proti totalitnímu režimu , a na základě toho mu bylo za normalizace několik let zakázáno pracovat v oblasti hraného filmu. Aby mohl pokračovat ve své profesi, stal se neaktivním členem KSČ, za což se podle svých slov nestydí a nehodlá omlouvat. V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných. Získal 4,23 % hlasů a nedostal se do druhého kola. https://vitolmer.blog.idnes.cz/

Vít Libovický (5)

Narozen 19. 11. 1996. Podnikatel v oblasti osobního rozvoje.

Vít Janota (8)

Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...

Violaine Vanoyeke (9)

Francouzská spisovatelka, básnířka, historička, editorka, profesorka klasické filologie, producentka kulturních programů, literární kritička a pianistka.

Vilém Zítek (3)

Czech bass opera singer. Born on September 9, 1890 in Prague, Austria-Hungary and died on August 11, 1956 in Prague, Czechoslovakia.

Vilém Opatrný (1)

Narozen 3.5.1911, zemřel 1972 v Praze. Úředník, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.

Vilém Kunz (6)

Ing. Vilém Kunz, Ph.D. . Vysokoškolský pedagog, rodák z Mostu, kde také již 43 let žije. Absolvoval mostecké gymnázium a pokračoval ve studiích na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a následně v doktorandském studiu na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Působí 15 let jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Mostě. Je předním českým expertem na společenskou odpovědnost firem, kterou v posledních letech rozvíjí v oblasti profesionálního sportu. Na VŠFS je garantem předmětů public relations, CSR reportování a média, reklama, řízení vztahů se zákazníky a direkt marketing. Věnuje se intenzivně publikační činnosti, je autorem či spoluautorem vysokoškolských skript, středoškolských učebnic či řady odborných knih . Publikace Základy podnikání, na které se spolupodílel, získala výroční ocenění největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury Grada Publishing, a to v kategorii ekonomické literatury. Uznání expertů se dočkala i disertační práce Viléma Kunze, za kterou obdržel cenu profesora Františka Egermayera. Uděluje ji Česká společnost pro jakost.

Vilém Kudrlička (5)

Autor publikací z oboru stavebnictví. Zaměřuje se na učebnice pro průmyslové stavební školy.

Vilém Hrubý (4)

Vilém Hrubý , původní profesí pedagog, vlastivědný pracovník, muzejník, archeolog, objevitel prvního křesťanského kostela prokazatelně náležejícího do období Velké Moravy v poloze Na Valách. Se jménem prof. Viléma Hrubého jsou spojeny významné archeologické objevy na našem území z velkomoravského období , především hradiště Veligradu, které se nacházelo na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, a přilehlých lokalit. S touto lokalitou je spojena i významná část jeho života. Vilém Hrubý se sice narodil v obci Říkovice jižně od Přerova, ale již v prvním roce jeho života se rodiče přestěhovali do Uherského Hradiště. Po maturitě v roce 1932 působil jako učitel na školách ve Spytihněvi, v Jankovicích, v Sušicích, ve Starém Městě, od roku 1943 v Uherském Hradišti. Vzhledem k jeho neustále rozšiřujícím se aktivitám během pedagogické praxe se postupně vyvázal z oblasti školství a nastoupil do Slováckého muzea jako správce archeologických sbírek. Na tomto pracovišti systematicky uspořádal nálezy z oblasti Uherskohradišťska. Brzy přestoupil do tehdejšího Moravského musea, dnes Moravského zemského muzea, v němž již natrvalo zakotvil. S tímto pracovištěm je spojena jeho úspěšná vědecká dráha. Archeolog proslul v roce 1948 jako objevitel druhé, resp. první tehdy doložené velkomoravské zděné stavby, kostela na zatím největší nalezené nekropoli slovanského osídlení ve staroměstské lokalitě Na Valách v těsném sousedství Schildrova mlýna. Tehdy jako čersvý vedoucí archeologického výzkumu navázal na předchozí archeologickou činnost jeho předchůdce, staroměstského učitele a amatérského archeologa Antonína Zelnitia. Pozoruhodný objev negativu základů křesťanského kostela z poloviny 9. století usměrnil profesní zájem Viléma Hrubého do oblasti archeologie slovanské. Následovala celá řada dalších významných objevů na území Starého Města, Uherského Hradiště, Modré, Velehradu, Zlechova, Ostrožs...

Viktória Dominová (7)

Slovenská spisovatelka sci-fi a psychothrilleru. Šéfradaktorka projektu "Podporujeme slovenských autorov".