Všichni Autoři a témata

Peter Gray (7)

Peter Gray, Ph. D. Americký psycholog a profesor psychologie na Boston College. Vystudoval psychologii na Columbia College v New York City. Doktorský titul získal v roce 1972 v oboru přírodních věd na Rockefeller University a téhož roku nastoupil na Boston College. Z asistenta se stal brzy profesorem a v průběhu doby zastával různé akademické pozice. V roce 2002 odešel do důchodu, s univerzitou však stále spolupracuje a věnuje se vlastnímu odbornému bádání. Je autorem rozšířené příručky oboru psychologie. V roce 2013 napsal populární knihu Svoboda učení a vede stejnojmenný blog. Je známým kritikem současného vzdělávacího systému, zastánce alternativínho školství a přirozených způsobů vzdělávání. Zabývá se také tím, jaký význam mají hry v rozvoji dětské mysli.

Peter Field (5)

Autor více než osmi desítek westernů a populárně-naučných knih, zdůrazňujících reálie dopravy a dopravnících prostředků Západu.

Peter Cave (4)

Peter Andruška (7)

Peter Andruška je slovenský básník, prozaik a kritik. Narodil se v řemeslnické rodině, vzdělání získal v Šali a v letech 1962 - 1966 na pedagogické fakultě v Nitře. Pracoval jako učitel v Šali, od roku 1972 byl redaktorem ve Slovenských pohledech, od roku 1979 byl jejich šéfredaktorem. V letech 1987 - 1996 byl tajemníkem v několika organizacích, v současnosti působí na univerzitě v Nitře. Jeho první literární pokusy začaly vznikat už během jeho studia na vysoké škole. Své první básnické i prozaické pokusy uveřejňoval několika časopisech, ale i v denním tisku. První knižní dílo mu bylo vydáno až roku 1971. V poezii se soustředí na motivy lásky, domova, harmonizaci lidských vztahů nebo poetizování drobných krás života. Jeho prózy se vyznačují vypravěčskou disciplínou a tvarovou čistotou. Mezi tématy se objevuje analýza citových vztahů, sociální a psychologická stránka lidských vztahů a až téměř moralizování, analýza společenského vývoje, současné dění, ale také kritika a poukazování na negativní společenské jevy, např. kariérismus, korupci atd.

Peter Adamecký (5)

Pete Townshend (6)

Pete Townshend je anglický hudebník, zpěvák a skladatel, známý především jako kytarista, druhý zpěvák a hlavní autor písní rockové skupiny The Who, jedné z nejvlivnějších rockových kapel 20. století. Townshend se narodil 19. května 1945 v londýnském Chiswicku a jeho kariéra v kapele The Who trvá již více než 50 let. Napsal více než 100 písní pro 11 studiových alb skupiny, včetně rockových oper jako "Tommy" a "Quadrophenia". Townshend je známý svým energickým stylem vystupování a inovativním psaním písní, které často kombinuje filozofické texty s mohutnou kytarovou hrou.

Per Olof Sundman (3)

Jeden z významných švédských prozaiků, debutoval až ve svých pětatřiceti letech povídkovou sbírkou Lovci. Autor je skvělý vypravěč a mistr v líčení drsné severské krajiny, proslul však zejména jako pozoruhodný evokátor slavných hrdinských činů . Byl rovněž členem Švédské akademie.

Pepa Streichl (1)

Penn Cole (7)

Pavla Rovnaníková (8)

Narozena 25. 3. 1947 v Plzni. Anorganická chemička, vysokoškolská pedagožka se zaměřením na chemii stavebních materiálů, práce z oboru.

Pavla Hloušková (6)

JUDr., zabývá se pracovněprávní problematikou, publikace z oboru.

Pavel Zatloukal (7)

Pavel Zatloukal je český historik umění. Zabývá se především výtvarným uměním a architekturou 19. a 20. století. V letech 1990– 2013 byl ředitelem Muzea umění Olomouc. Výrazně se zasloužil o vybudování unikátního Arcidiecézního Muzea v Olomouci. V roce 1999 obdržel Cenu města Olomouce. Za knihu Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku obdržel nejprestižnější českou knižní cenu Magnesia Litera za knihu roku 2003. V roce 2004 byl jmenován profesorem.

Pavel Vežinov (7)

Vl. jm. Gugov Nikola Delčev. Vystudoval filozofii, redaktor. V literárním debutu Ulica bez pavaž popisoval život v rodné Sofii. Problematice současnosti zůstal věrný ve většině svých děl. Mezi SF lze řadit novely Barierata, Belijat gušter , ve kterých se zabývá morálkou lidí budoucnosti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti, která je obklopuje. Obě novely jsou varováním před podobným vývojem lidské společnosti. Do žánru SF jsou také řazeny povídková sbírka Sinite peperudi , románová vesmírná opera Gibelta na Ajaks a Neverojatni istorii . V. je i autorem próz pro mládež a cestopisů; za svou tvorbu získal řadu státních cen. Č. a s. vydal V. ještě dalších šest děl nepatřících do oblasti SF, ale tematicky spjatých s 2. světovou válkou a budováním socialismu v Bulharsku. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Pavel Šamšula (8)

Narozen 19.1.1943 v Příbrami. PaeDr., CSc., vysokoškolský pedagog na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty UK, věnuje se didaktice výtvarné výchovy, práce z oboru.

Pavel Pavel (3)

Pavel Pavel je český technik a experimentální archeolog, který se zabýval zkoumáním možných způsobů transportu těžkých břemen při stavbě monumentálních staveb dávnověku. Angažuje se také v politice – v letech 2000 až 2008 a opět 2012 až 2020 jako zastupitel Jihočeského kraje , v letech 1998 až 2019 zastupitel města Strakonice, bývalý člen ODS, nyní člen hnutí JIH 12. Absolvoval elektrotechnickou fakultu Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. V roce 1986 pracoval jako předseda ZO SSM v Zemědělském stavebním sdružení ve Strakonicích. Pavel Pavel se zajímal o objevy Thora Heyerdahla na Velikonočním ostrově a zaujalo jej, jak mohli domorodci pohybovat obrovskými sochami. Základní princip jejich pohybu byl zveřejněn v roce 1971 v knize Francise Maziéra - Tajemství Velikonočního ostrova, str. 110 cit.: "Znovu si připomínám jiné tvrzení jednoho domorodce. Říkal, že "sochy postupovaly vstoje a sunuly se kupředu v přívratných polokroužcích na své kulaté základně." Úspěšně postavil a vyzkoušel, stejně jako i někteří další nezávisle na něm, několik modelů na ověření svých úvah. Veřejnou prezentaci však uskutečnil jako jediný. V roce 1981 vyrobil za vydatné pomoci ZO SSM, stran Národní Fronty, svého zaměstnavatele a dalších přátel 20 tun těžký betonový model sochy moai a vyzkoušel, jak s ním lze pohybovat pouze pomocí lan ovládaných malou skupinou osob. V roce 1986 jej Thor Heyerdal pozval na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakoval s původní sochou. K pohybu sochy bylo třeba jen 16 lidí s jedním vedoucím a několik lan. Heyerdalovy předchozí experimenty přitom ukazovaly na potřebu stovek lidí. Dalším pokusem, který Pavel Pavel provedl, bylo přesunutí necelých 30 tun těžkého Kadovského viklanu poblíž obce Kadov v okrese Strakonice. Tento viklan neznámý vandal vyvalil z jeho původního místa. Šest lidí vybavených pouze d...

Pavel Navrátil (9)

Narozen 18. 8. 1933 v Brně, zemřel 31. 10. 1981 tamtéž. Malíř.

Pavel Maurer (7)

Narozen 28.4.1959 v Hranicích na Moravě. PhDr., pracovník v reklamě, autor publikace Gurmán.

Pavel Landa (8)

Narozen 1936 v Praze. Saxofonista, archivář, novinář, redaktor a editor, autor encyklopedií a knih pro děti.

Pavel Kühn (7)

Pavel Kühn byl významný český sbormistr, hudební aranžér a zakladatel Kühnova smíšeného sboru, který se pod jeho vedením stal jedním z předních českých pěveckých sborů. Narodil se 21. května 1938 v Praze, byl výraznou osobností české hudební scény a významně se zasloužil o propagaci a provozování sborové hudby.

Pavel Kobetič (10)

Narozen 8.6.1948. Mgr., pracovník chrudimského muzea, regionální vlastivědná literatura.

Pavel Josef Vejvanovský (8)

Pavel Josef Vejvanovský byl český hudební skladatel a trubač barokní éry. Je uznáván pro svůj významný přínos hudebnímu životu moravské Kroměříže, kde působil po většinu své kariéry. Vejvanovský zastával funkci kapelníka na kroměřížském biskupství pod patronací biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Jeho skladby zahrnují rozmanitou instrumentální hudbu, jako jsou sonáty, serenády a symfonie, což byly typické žánry barokního období.

Pavel Jiras (6)

Narodil se 17. června 1940 v Rakovníku. Jeho estetické cítění se utvářelo především spoluprací s Jiřím Trnkou, grafikem Zdeňkem Seydlem a hercem a režisérem Václavem Špidlou. Vybaven touto zkušeností působil do poloviny sedmdesátých let jako divadelní herec a pomocný režisér. Po životních peripetiích, které ho donutily milovaný svět divadla opustit, přilnul definitivně k filmu a zejména k filmovému studiu Barrandov, kde působí již od roku 1976. Několikrát se také objevil v menších rolích na filmovém plátně, výraznější příležitost získal například v trezorovém snímku Evalda Schorma a Jana Kačera DEN SEDMÝ - OSMÁ NOC . Kromě tří básnických sbírek je autorem i několika významných filmových publikací a fotografických výstav . Nejprve spolupracoval s prozaikem Josefem Fraisem na sérii memoárových Obrazových životopisů Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Oldřicha Nového a Vlasty Buriana, které vyšly v letech 2000 a 2001. Krátce poté uskutečnil jeden ze svých velkých snů: uspořádat obrazové dějiny barrandovských ateliérů do podoby výpravné encyklopedie. Postupně tak vznikaly jednotlivé díly pod názvy Vzestup k výšinám , Zlatý věk a Oáza uprostřed běsů , které pomocí několika stovek unikátních a mnohdy dosud nepublikovaných fotografií mapují vývoj českého hraného filmu od prvních němých snímků do roku 1945. Jiras v posledních letech také častěji vystupuje na televizních obrazovkách a v rozhlase, kde se podílí na vzpomínkových medailonech slavných osobností . Můžeme se s ním setkat i na několika DVD nosičích, kde se jako filmový historik pokouší přiblížit osud a význam daného filmu.

Pavel Hirax Baričák (8)

Slovenský undergroundový prozaik, poet, hudobník, fotograf, cestovateľ, bloger. Napísal o sebe: Pavel Hirax Baričák sa narodil 19. 8. 1971 v českej Ostrave. Pre časť mladej generácie je Hirax človek hlásajúci konanie dobra ako základný bod ľudskej existencie prirodzeného rastu smerujúceho k vysokotónovej bytosti a objavenie Boha v sebe samom, ignorujúci pritom všetky strachy, cirkvi a zákony mysliac nesebecky na to jediné, kvôli čomu sme tu: VLASTNÉ ŠŤASTIE; pre iných rocker a textár už dlhé roky pôsobiaci v slovenskom hardcorovo-punkovom a metalovom undergroundovom svete meniaci sa na pódiu na blázna s elektrickou gitarou v ruke; pre niektorých vydavateľ a biznisman na poli punkovej a metalovej hudby; pre iných cestovateľ, fotograf, filozof a autor podivnej prózy, temnej aj lyrickej poézie, spoločenských glos či cestopisov; pre blízke okolie priateľov veselý chameleón meniaci sa podľa okolností z tvrdého profesionálneho workoholika na citlivú bútľavú vŕbu. Pre ostatok sveta úplné a veľké NIČ. Našťastie.

Pavel Cmíral (9)

Pavel Cmíral je český textař, básník, dramatik a scenárista, člen OSA, evidovaný jako textař 1.4.1970. Je zastupován agenturou DILIA. Mládí prožil v Uherském Brodě, kulturně vyspělém městě, a díky otci Vladimírovi, který byl hlavou i duší amatérského marionetového divadla a miloval Jaroslava Ježka a Jiřího Suchého, se s hudbou a divadlem rád a rychle sžil. Profesionální dráhu zahájil počátkem 70. let v Brně spoluprací s Československým rozhlasem a televizí jako literární autor hudebních pořadů. Zároveň začal psát písňové texty pro široký okruh interpretů rozhlasového orchestru Studio Brno, orchestru Gustava Broma, i pro brněnské hudební skupiny a začínající zpěváky, Marthu a Tenu Elefteriadu, Boba Frídla, rockovou skupinu The Speakers ad. Po přesídlení do Prahy se stal kmenovým autorem dětských rozhlasových a televizních pořadů. Pro rozhlas napsal řadu sobotních her pro mládež a pro populární Domino mnohadílné seriály Družina praotce Čecha a M+M, v tvůrčím týmu televizního Studia kamarád úzce spolupracoval se Štěpánkou Haničincovou. Stál také u zrodu populárních Zpívánek, věnoval se tvorbě Večerníčků . Navázal spolupráci i s redakcí zábavných pořadů, byl kupř. jedním ze stálých autorů úspěšné soutěžní série O poklad Anežky české nebo Videostopu. Rozhlasové hry pro dospělé psal pro slovenský rozhlas, zastoupený studiem v Banské Bystrici a dramaturgem Štefanem Šmihlou. K uznávaným patřily tituly Capocomico, Ivan Gorič: Malá noční hudba, Bludiště, Němá s Marianem Labudou a Bárou Štěpánovou, z premiér českých připomeňme monodrama Adam a Eva, interpretované skvělou Jaroslavou Adamovou, a inspirované láskou autorových rodičů, za války totálně nasazených v Glasshütte. Vedle soustavného psaní písňových textů a televizních pořadů se v 80. letech orientoval na tvorbu pro špičková profesionální loutková divadla s vyni...

Pavel Bušta (6)

Narozen 18. 11. 1991 v Praze. Spisovatel a básník.

Pavel Bošek (5)

Pavel Bošek byl český herec, dramatik, publicista, divadelní organizátor a spisovatel. Jednalo se o blízkého spolupracovníka divadelníka a spisovatele Ivana Vyskočila. Pavel Bošek vystudoval v letech 1950–1954 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1960–1962 absolvoval nástavbové studium estetiky na Filosofické fakultě. Pracoval na ministerstvu kultury a do roku 1963 jako dramaturg Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Roku 1963 se stal redaktorem časopisů Repertoár malé scény a Ochotnické divadlo . Spolupráce s Ivanem Vyskočilem a jeho Nedivadlem se datuje od roku 1964, kdy působil jako divadelní autor a příležitostný herec v pražských divadlech malých forem . Zahrál si také několik drobnějších filmových rolí a byl spoluzakladatelem a pravidelným lektorem řady festivalů netradičního amatérského divadla . Od roku 1977 působil také jako lektor Lidové konzervatoře v oblasti malých jevištních forem. Jezdil na chalupu v Borové u Poličky. Jako spisovatel debutoval roku 1961 v měsíčníku Plamen povídkou Ogarská dolina a dále publikoval v časopisech Ochotnické divadlo, Repertoár malé scény, Host do domu, Kulturní tvorba, Tvář, Literární noviny a další. Svými povídkami, causeriemi a hrami se stal společně s Ivanem Vyskočilem klíčovou postavou tzv. text-appealů, specifické varianty autorského literárního kabaretu.

Pavel (9)

Spisovatel a novinář Ota Pavel, původním jménem Ota Popper, se narodil 2.7.1930 v Praze jako syn obchodního cestujícího. Za války pobýval s rodiči a dvěma bratry na Kladensku a tam začal r. 1943 pracovat jako havíř. V chlapeckých letech aktivně provozoval fotbal a hokej. Po válce žil opět v Praze; navštěvoval zde obchodní a jazykovou školu. V letech 1949-56 pracoval Pavel v Československém rozhlase jako sportovní redaktor , r. 1956 byl zaměstnán v časopise Stadion, od r. 1957 v časopise Československý voják. Při zaměstnání vystudoval střední školu pro pracující a ukončil ji r. 1960 maturitou. V r. 1962 provázel fotbalisty pražské Dukly na jejich zájezdu do Spojených států; navštívil i několik dalších cizích zemí . V únoru 1964 Ota Pavel onemocněl vážnou duševní chorobou a byl nucen pobývat v psychiatrických ústavech a trvale se léčit. Z léčeben se vracel do zaměstnání a ke své tvůrčí práci pouze na krátká období. R. 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Přes velké zdravotní potíže Pavel i v posledních letech svého života horečně literárně tvořil. 31.3.1973 náhle zemřel na zástavu srdeční činnosti. Je pochován na Židovském hřbitově v Praze-Strašnicích. Ota Pavel začal publikovat velice záhy, už od počátku 50. let uveřejňoval v denním tisku drobnější, převážně reportážní práce. Jeho prvním velkým literárním úspěchem byla kniha Dukla mezi mrakodrapy , kterou se uvedl v žánru tzv. sportovní beletrie. Po ní následovaly soubory kratších próz a črt o našich předních i méně známých sportovcích . Celou knížku věnoval vyprávění o Jiřím Raškovi . Hned několik Pavlových prací z oboru sportovní beletrie bylo poctěno novinářskými a literárními cenami , někt...

Paullina Simons (7)

Narozena v roce 1963 v Leningradě. V deseti letech se odstěhovala s rodinou do USA. Autorka několika knih. Je autorkou deseti románů, přičemž největšího úspěchu dosáhla Měděným jezdcem z roku 2001 , který se stal mezinárodním bestsellerem. Závěrečný díl trilogie o osudech Taťány a Alexandra The Summer Garden vyšel v nakladatelství Euromedia na konci roku 2013.

Pauline Réage (3)

Anne Desclos byla francouzská novinářka a spisovatelka píšící pod pseudonymy Dominique Aury a Pauline Réage. Narodila se do dvojjazyčné rodiny v Rochefort v Charente-Maritime a v raném věku začala číst francouzsky a anglicky. Po absolvování pařížské Sorbony,pracovala jako novinářka až do roku 1946, kdy se přidala ke Gallimard Publishers, kde pracovala jako redakční sekretářka a tam také získala svůj pseudonym Dominique Aury. Jako zanícená čtenářka anglické a americké literatury Desclos buďto přeložila nebo představila francouzským čtenářům díla slavných autorů, jako jsou např. Algernon Charles Swinburne, Evelyn Waugh, Virginia Woolfová, T. S. Eliot, Francis Scott Fitzgerald a mnoho dalších. Stala se vysoce uznávanou literární kritičkou a byla členkou mnoha porot udílejících literární ocenění. Její milenec a zaměstnavatel Jean Paulhan učinil poznámku o tom, že žádná žena není schopna napsat erotický román. Aby Desclos dokázala, že se mýlil, napsala sadomasochistický ilustrovaný román s názvem Histoire d'O , který byl publikován pod pseudonymem Pauline Réage v červnu 1954. Nejenom, že tento kontroverzní román dokázal, že se Paulhan mýlil, ale zaznamenal také komerční úspěch. Vzbudil také spekulace o pravé identitě autorky. Mnozí pochybovali, o tom, že se jedná o tak rezervovanou, intelektuálně založenou a skoro puritánskou ženu, jakou byla Dominique Aury. K tomu všemu, obrázkový obsah knihy zažehl tak velkou kontroverzi, že následující březen státní představitelé vznesli obvinění za oplzlost vůči vydavateli a záhadnému autorovi, který byl roku 1959 vyveden ze soudní síně. Nicméně soudce nařídil veřejný zákaz této knihy a její omezení prodeje mladistvým. Po vypršení veřejného zákazu v roce 1967 vydala závěr Příběhu O s názvem Retour à Roissy, a to opět pod pseudonymem Pauline Réage. Podle současného životopisu zpracovaného Angie Davidem, Desclos toto pokračování nenapsala. V roce 1975 d...

Paul Watzlawick (6)

Paul Watzlawick byl americký psycholog, psychoterapeut a filosof rakouského původu. Původně vzdělán ve filologii a filozofii. Prodělal výcvik v analytické psychoterapii na Jungově Institutu v Curychu. Od roku 1960 pracoval v Mental Research Institute v Palo Altu v Kalifornii, odtud se terapeutický směr, který prezentoval, označuje jako paloaltská škola. Vedle psychoterapie, zejména rodinné, se věnoval také teorii komunikace a humoru. Od roku 1976 se stal profesorem psychoterapie na Stanford University. Je známý například svými pěti komunikačními axiomy :

Paul Mauriat And His Orchestra (2)

Paul Mauriat byl francouzský orchestrální dirigent, dirigent Le Grand Orchestre de Paul Mauriat a skladatel, který se v 60. a 70. letech 20. století proslavil po celém světě. Mauriat se narodil 4. března 1925 v Marseille ve Francii a svou hudební kariéru zahájil v 50. letech 20. století jako klavírista a aranžér. Na mezinárodní scéně prorazil v roce 1968 nahrávkou skladby "Love is Blue" , která se ve Spojených státech stala hitem číslo jedna. Píseň byla příkladem jeho charakteristického svěžího, melodického stylu, který oslovil publikum po celém světě.

Paul Herbert Freyer (5)

Německý spisovatel, autor divadelních her, též autor historických prací s tématem dějin 2. světové války.

Paul Ferrini (7)

Autor světového bestselleru Bezpodmínečná láska. Napsal přes 40 knih, které poskytují inspiraci pro duchovní cestu. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, a má mezinárodní reputaci jako učitel lásky. Jeho průkopnická práce integruje poznatky psychologie a spirituality a nabízí nové paradigma přístupu k osobnímu léčení, růstu a transformaci. Témata jeho knih jsou odpuštění, léčení vnitřního dítěte, intimita a duchovní vztah.

Paul Dowswell (9)

Britský spisovatel.

Paul Carson (9)

Narodil se v Newcastle v Severním Irsku. Vystudoval medicínu v oboru pediatrie. Několik let žil v Austrálii, odkud se v roce 1984 vrátil do Irska, kde založil kliniku specializovanou na alergie u dětí. Nyní žije se svou ženou a dvěma dětmi v Dublinu.

Patrick A Davis (6)

Jako syn amerického diplomata a čínské ženy Patrick v mládí dost cestoval. S rodinou pobýval v Pakistánu, Vietnamu, Thajsku, Jižní Korei i jinde. Až v jeho 16 letech se usadili ve státu Washington. Po ukončení střední školy se dal Pat k letectvu. Za svou kariéru létal například s letounem U-2 a dotáhl to do hodnosti majora. V roce 1992 se však zranil tak nešťastně, že jeho vojenská kariéra prakticky skončila. Patrick se vrhnul na dráhu spisovatele. Jeho prvotina, Generál, vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a z jejího autora udělala vyhledávaného spisovatele.

Panait Istrati (7)

Panait Istrati byl rumunský spisovatel a novinář. Své texty psal rumunsky i francouzsky. Byl pravděpodobně prvním spisovatelem, který učinil svým literárním hrdinou homosexuála. Hrdinou jeho románů je Adrien Zograffi, autorovo alter ego. V jeho literární kariéře mu zpočátku pomáhal Romain Rolland. Jeho otec byl Řek, který se živil jako pašerák. Zemřel, když bylo Panaitovi pouhých devět měsíců. Matka byla pradlena. Panait se již ve dvanácti letech začal toulat. Asi ve 23 letech, kolem roku 1907, začal přispívat do rumunských socialistických periodik jako novinář. Zde posléze otiskl i své první povídky. Podílel se i na organizování stávky v Braile roku 1910. Roku 1913 začal cestovat po Evropě, posléze se znovu toulal po Rumunsku. V té době také onemocněl tuberkulózou. Z té se pokoušel vyléčit ve Švýcarsku. V sanatoriu se spřátelil s ruským sionistou Josué Jéhoudou, který ho začal učit francouzsky. To ho přimělo se vydat do Francie. Zde ho však postihly deprese a roku 1921 se v Nice pokusil o sebevraždu. Byl ovšem zachráněn. Pomoci z bídy a depresí se mu pokoušel poté zejména Romain Rolland, který byl okouzlen bohémským způsobem Istratiho života. Napsal předmluvu k první Istratiho knize ve francouzštině, která vyšla roku 1923 a zajistil mu možnost publikovat v časopise Clarté, který vydával Henri Barbusse. Rolland také Istratiho vedl k sympatiím vůči Sovětskému svazu. Ty zpočátku také sdílel, ovšem po několika cestách do Stalinovy říše vystřízlivěl. Napsal pak knihu Zpověď odpadlíka, kde vylíčil své zklamání, popsal Stalinovu perzekuci starých bolševiků i pronásledování celých skupin obyvatelstva. Šlo o jeden z prvních demaskujících textů z řad levice, až později byly vydány známé texty Arthura Koestlera či André Gida. Reakce Istratiho komunistických přátel byla hysterická, byl označován za trockistu či fašistu, nejbrutálnější v útocích byl...

P. C. W Davies (5)

Britský vysokoškolský pedagog, fyzik, spisovatel a popularizátor vědy, zaměřený na kosmologii, teoretickou fyziku a astrobiologii.

Otto Pospíšil (5)

Autor publikací z oboru rybářství.

Otokar Fišer (10)

Otakar Poupa (6)

Prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc. - se narodil 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Již jako gymnaziální student osciloval mezi láskou k biologii a výtvarnému umění. Věren rodinné tradici začal v roce 1935 studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 odešel pracovat do endokrinologické laboratoře jedné z pražských farmaceutických firem. Když skončila 2. světová válka, okamžitě se vrátil do Fyziologického ústavu a začal s experimentálním výzkumem interakce antithyreoidálních látek a histaminu s nukleovými kyselinami. Výsledky, které publikoval ve dvou monografiích, byly základem jeho habilitační práce. Docentem se stal v roce 1947, tedy ve svých 31 letech. Po únorových událostech v roce 1948 musel, bohužel, opustit slibně zahájenou univerzitní kariéru; významně byly omezeny i jeho aktivity vědecké. Tento stav trval až do r. 1959, kdy začal vyučovat patologickou fyziologii na tehdejší Fakultě dětského lékařství, kde byl také v roce 1961 jmenován profesorem. Plodná léta kulminovala v době "Pražského jara" v r. 1968, kdy byly zásluhy prof. Poupy oceněny státní cenou a byl jmenován korespondujícím členem Akademie věd. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 jako jeden z autorů památného provolání "2000 slov" emigroval do Skandinávie a stal se vědeckým pracovníkem nejdříve na univerzitě ve švédském Göteborgu a později i v dánském Aarhusu a norském Bergenu. V r. 1976, u příležitosti svých šedesátin, dostal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Prof. Poupa stál rovněž u zrodu International Study Group for Research in Cardiac Metabolism, která se později jako International Society for Heart Research stala nejvýznamnější světovou odbornou společností, sdružující experimentální kardiology; v roce 1976 se stal jejím čestným členem. Po listopadu 1989 navštívil Prahu a pln elánu radil a navrhoval, jak nejlépe naskočit do rozjetého rychlíku světové vědy. V r. 1991 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán medailí J. E...

Otakar Kokeš (6)

7. března 1910 se v Čekově na Chrudimsku narodil v rodině rolníka a hostinského český lesnický zoolog Ing. Otakar Kokeš, významný český lesnický a myslivecký publicista, lesnický odborník, zoolog, historik zvěře, redaktor, autor řady knižních publikací i studií a biografických článků v Lesnické práci. Významná postava, organizátor mezi českými lesníky. Charakterní lesník pronásledovaný komunisty. Po ukončení nižšího gymnázia v Chrudimi a po maturitě na Státní vyšší lesnické škole v Písku úspěšně absolvoval VŠZLI při ČVUT v Praze . Prošel řadou zaměstnání, 1943-45 totálně nasazen, 1951-52 vězněn, obžalován z velezrady, v r. 1953 amnestován a nadále pracoval jako přidavač, později jako hajný ve výzkumném ústavu. Jeho političtí protivníci se však postarali o to, že nemohl zastávat ani tuto nejnižší lesnickou funkci a byl nucen odejít jako dělník do skladu dřeva v Michli. Teprve v letech 1956-58 byl zaměstnán u krajských melioračních staveb v Praze, 1966-75 u Státních lesů Praha, v r. 1968 odešel ve funkci hlavního projektanta do důchodu. Byl členem České lesnické zoologické společnosti, České ornitologické společnosti a Čs. mammaliologické společnosti. Zabýval se problematikou lesnické zoologie a strukturou a historií lesnictví. Je autorem 40 vědeckých prací a řady odborných i popularizačních knih: Myslivecká péče o zvěř , Zajíc , Koroptev , Historický přehled o výzkumu kopytníků na území Československa , Naše obory . Spoluautor České ornitologické bibliografie I-II a Mysliveckého slovníku naučného . Ing. Ot. Kokeš by si rozhodně pro své zásluhy o rozvoj čs. lesnictví a myslivosti zasloužil pamětní desku. Zemřel 21. 2. 1995 v Praze.

Otakar Hostinský (7)

Otakar Hostinský byl český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí. Narodil se v rodině Václava Hostinského , správce hospodářství a cukrovaru hraběnky Vilemíny Kinské v Martiněvsi na statku čp. 1, a jeho manželky Františky, rozené Maux. Rodina se později přestěhovala do Prahy. Otakar navštěvoval do roku 1855 školu v Heřmanově Městci, dále u piaristů a po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze od roku 1865 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva, po roce přestoupil na filozofickou fakultu a studia dovršil ročním pobytem na univerzitě v Mnichově. Roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem ve šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na pražské Akademii výtvarných umění, na Uměleckoprůmyslové škole a na pražské konzervatoři. Roku 1877 se na Karlo-Ferdinandově univerzitě habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen . Roku 1883 byl na její filozofické fakultě jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky. Jeho zásluhy ve vědních oborech estetika a hudební věda byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 7. prosince 1902 .. 24. listopadu roku 1883 se v Praze oženil se Zdenkou Quisovou . Z jejich čtyř synů se proslavil nejstarší Bohuslav jako matematik a fyzik. Mladší Karel a Viktor zemřeli v dětském věku, nejmladší byl Jiří Otakar . Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdiv...

Otakar Hanuš (8)

Narozen 31. 3. 1890 v Praze, zemřel 25. 2. 1940 tamtéž. Novinář, prozaik, dramatik, scenárista, kabaretní šansoniér, textař filmových písní, filmový publicista.

Otakar Bystřina (8)

Otakar Bystřina, vlastním jménem Ferdinand Dostál byl český spisovatel píšící humoristické povídky z Hané a ze Slovácka. Narodil se jako pátý syn hostinského. V letech 1871 až 1878 studoval na gymnáziu v Olomouci, odkud byl pro výtržnost se strážníkem vyloučen, takže maturitu složil roku 1879 v Chrudimi. Po roční vojenské službě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, které dokončil roku 1885 . Již na střední škole a potom při studiu práv se sám živil a zdrojem jeho příjmů mu také byly honoráře za básně a vesnické obrázky, které publikoval v různých časopisech . Po dokončení studia pracoval jako advokátní koncipient v Plumlově, Prostějově, Vyškově a v Brně, od roku 1893 působil jako advokát v Novém Jičíně a v letech 1921 až 1926 v Brně. Byl členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů . Z Brna se odstěhoval do Starých Hamrů na chalupu, kterou si roku 1920 koupil společně s Petrem Bezručem, svým důvěrným přítelem. Roku 1927 si však opět otevřel advokátní kancelář v Novém Jičíně. Zemřel roku 1931 při dovolené na Ostravici. Jeho paměti, které diktoval Františkovi Kožíkovi, tak zůstaly torzem. Bystřinův humor je jadrným humorem starých vesnických mudrlantů. Je vlídný a zřídka kdy přechází do satiry. Hovory postav jsou vedeny v nářečí. Důrazem na zdravý selský rozum navázal Bystřina na tradici lidového vypravěčství

Ondřej Přikryl (8)

Ondřej Přikryl byl český lékař, básník, spisovatel a československý politik; starosta Prostějova, prvorepublikový senátor Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Narodil se ve Výšovicích, kde měli jeho rodiče malý statek a kde Ondřej navštěvoval obecní školu. Rodina se později přestěhovala do Čechovic. Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval roku 1881. Absolvoval studia medicíny na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval 3. prosince 1886. Od 7. října 1887 působil jako praktický lékař v Prostějově. Angažoval se v komunální politice, která ještě koncem 19. století v Prostějově byla dominována německou stranou. Zasloužil se o finální převedení samosprávy do českých rukou roku 1892. Podobně se angažoval v českém vítězství v olomoucké obchodní a živnostenské komoře. Od 31. prosince 1913 převzal po Josefu Horákovi post starosty Prostějova a zůstal jím až do roku 1919. Inicioval výstavbu přehrady u Stichovic. Za jeho úřadování byla dostavěna roku 1914 nová radnice. Od poloviny 90. let 19. století byl aktivní v Českém politickém spolku v Prostějově, který měl blízko k Lidové straně na Moravě . Později vplynul do Lidové strany pokrokové na Moravě. V jejím rámci představoval Přikryl a jeho prostějovská skupina konzervativní křídlo, které okolo roku 1911 odmítalo samostatný postup předsedy strany Adolfa Stránského a trvalo na užší spolupráci s mladočechy. V červenci 1911 dokonce do Prostějova přijeli z Prahy Karel Kramář a František Sís a jednali o možnosti vytvoření nového politického subjektu, který by byl novou mladočeskou stranou na Moravě. Ve straně nakonec ale zůstal, přestože jeho názorové rozdíly se Stránským trvaly. Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1902 byl zvolen na Moravský zemský sněm za městskou kurii, obvod Prostějov, Německý Brodek. Mandát obhájil i v zemských volbách roku 19...

Olga Medlíková (7)

Olga Medlíková je česká lektorka, konzultantka, facilitátorka a moderátorka. Je autorkou odborných knih. Svou profesní kariéru spojila zejména s neziskovým sektorem. V roce 2012 obdržela cenu Osobnost vzdělávání dospělých. Olga Medlíková vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Absolvovala mnoho kurzů a stáží v Čechách i v Německu. Získala i manažerské zkušenosti, když na několik let opustila školství a věnovala se businessu. Spolupracuje dlouhodobě s neziskovým sektorem. S organizací Neziskovky.cz, o.p.s. od roku 1996. Zástupci ji původně oslovili sami, později se stala jejich lektorem. Je členkou správní rady, pomáhá jako interní poradce, při fundraisingu. Je také členkou Aliance lektorů a konzultantů ICN a mentorkou organizace Business and Professional Women a členkou Cosmopolitan Helas Ladies Club. Spolupracuje s Teologickou fakultou Univerzity Karlovy, přispívá do řady periodik a podílí se na tvorbě různých programů pro školy a nezávislé instituce. Od roku 1997 je na volné noze jako lektorka pro business, neziskové organizace a státní správu, konzultantka a moderátorka. Píše populárně naučné knihy o tématech, které učí , a občas i básně. Je vdaná a má dvě dcery. Je autorkou a spoluautorkou knih z oblasti managementu a sociálních dovedností, pravidelně přispívá do řady odborných periodik. Dlouhodobě spolupracuje s vydavatelstvím Grada. Seznam publikací: PaedDr. Olga Medlíková dnes úspěšně vede praxi v tréninku dovedností a podpoře osobního rozvoje po celé České republice i v zahraničí. V únoru 2013 obdržela cenu Osobnost vzdělávání dospělých 2012 v oblasti praktické aplikace vzdělávání dospělých a andragogiky vyhlašovanou Asociací institucí manažerského vzdělávání, Českou andragogickou společností a vzdělávacím institutem London International Graduate School....

Olga Krejčová (6)

Narozena 30. 11. 1918 v Krakově . Akademická malířka, ilustrátorka, literatura pro děti, rozhlasové a televizní hry, překlady z němčiny.

Olga Herbenová (5)

Narozen: 1.12.1927 Užhorod , zemřel: 13.6.1990. PhDr. kunsthistorička; abs. FF UK Praha ; věd. pracovnice Stát. žid. muz. v Praze ; věd. pracovnice UMPRUM . Přednášela na kat.scénografie DAMU.

Olga Fastrová (8)

Olga Fastrová, rozená Cikhartová , byla první česká profesionální novinářka, dále učitelka, překladatelka, spisovatelka a v letech 1907–1936 stálá redaktorka listu Národní politika. Narodila se a vyrůstala s mladším bratrem Oskarem v Praze, v rodině poštovního oficiála Františka Cikharta a jeho manželky Marie, rozené Bártové. V letech 1886–1892 rodina bydlela v Táboře, kde Olga chodila do dívčí školy a do místního hudebního ústavu A. Čejky. Mimo to také navštěvovala rodinu dr. Karla Nedbala jako žačka jeho dcer Elišky a Luisy – učitelek hry na klavír; znala se také s o dva roky starším Oskarem Nedbalem. Zajímala se o divadlo a sport, zejména o plavání a bruslení. Letní prázdniny trávila u své pratety ve mlýně Veselých. Po otcově předčasné smrti a po dokončení měšťanské školy se Olga s matkou a bratrem Oskarem odstěhovali zpět do Prahy. Důvodem bylo Olžino plánované studium na učitelském ústavu, v té době jediné škole, kde mohly dívky získat úplné vzdělání zakončené maturitou . Pražský Státní ústav pro vzdělávání učitelek absolvovala v letech 1892–1896 a s maturitou získala vysvědčení způsobilosti k vyučování na obecných školách v jazyce českém. Ve školním roce 1896–1897 nastoupila jako literární učitelka na obecné škole v Rokycanech, po půl roce přestoupila jako prozatímní podučitelka do obecné školy v Modřanech u Prahy. Zde v létě 1898 ukončila školní rok a v říjnu 1898 se provdala za spisovatele a dramatika Ottu Fastera a učitelské místo musela podle tehdejších zákonů kvůli sňatku opustit, protože učitelky nesměly být vdané. V manželství se jí narodily tři dcery – v roce 1899 Jarmila, v roce 1901 Olga a roku 1903 Ludmila. Se znalostmi němčiny a francouzštiny a obdivem k francouzské beletrii začala již roku 1898 překládat knižně, ale pod mužskými pseudonymy. Francouzské romány pro ženy jí byly inspirací a formovaly její...

Oldřich Starý (7)

Oldřich Starý dr. h. c. byl český architekt a profesor architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1949–1950 byl jeho rektorem. Studoval architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1912–1919 učil na průmyslové škole stavební v Plzni. Později působil ve stejné funkci v Praze. V roce 1922 byl zvolen předsedou Klubu architektů. Od roku 1935 byl předsedou Svazu československého díla. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1922–1939 byl redaktorem časopisu Stavba, v letech 1939–1971 redaktorem časopisu Architekt.

Oldřich Šnajdr (7)

Spoluautor informační publikace o Muzeu ostravské operace.

Oldřich Rejnuš (7)

Oldřich Rejnuš je český ekonom a vysokoškolský pedagog, který je profesorem v Ústavu ekonomiky VUT Brno, fakulty podnikatelské . Je odborníkem na oblast finančních trhů a zejména finančních derivátů a je rovněž autorem řady publikací na tato témata. Profesní kariéru začínal na generálním ředitelství koncernu Škoda Plzeň jako asistent, vedoucí plánovač a posléze vedoucí oddělení bilancování zakázek. V roce 1990 nastoupil jako vysokoškolský učitel na Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kde postupně přednášel předměty Ekonomické teorie, Podnikatelská agenda, Burzy a cenné papíry a Finanční trhy. Zde mimo celé řady odborných a akademických funkcí vykonával v letech 1996–2006 funkci vedoucího ústavu financí. Nyní garantuje a přednáší předměty „Peníze, banky a finanční trhy“ a „Burzy a cenné papíry“ na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity a předměty „Finanční trhy“ a „Právo a finance“ na Podnikatelské fakultě Vysokého učení technického v Brně. Na obou uvedených univerzitách je předsedou státních zkušebních komisí, dále je členem vědecké rady Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a členem programové rady studijních programů Podnikatelské fakulty VUT v Brně. V roce 1994 byl habilitován docentem na Provozně ekonomické fakultě Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně v oboru finance. Dne 10. listopadu 2003 byl jmenován profesorem v oboru odvětvová ekonomika a management. Je autorem jedné monografie, několika skript, více než třiceti původních vědeckých prací a mnoha příspěvků přednesených na mezinárodních kongresech a vědeckých konferencích. Podílel se rovněž na uspořádání mnoha mezinárodních vědeckých konferencí a byl spoluřešitelem několika výzkumných projektů a grantů.

Oldřich Rajsigl (8)

Rajsigl Oldřich, se narodil v Liberci, prožil dětství v Mikulově na Moravě, aktivně žije a tvoří na severní Moravě, v Havířově. Kromě nedokončené SŠ elektrotechnické, a v pozdějších letech dokončené Konzervatoře, pracoval i v takových profesích jako např.:...horník, řidič všeho možného, pracovník BA, bankovní kurýr, podnikatel, dealer, nakladatel, aj. Kromě toho také působil jako:..trenér atletiky, amatérský herec, zpěvák, skladatel, textař, folkový zpěvák, komparsista ve 13 filmech, měl také vlastní divadelní soubor, než mu ho bývalý režim v roce 1985 zakázal. K esoterice ho v prvé řadě přivedla hvězdná konstelace, ale později hlavně setkání s paní kartářkou, která měla neuvěřitelné schopnosti předvídat budoucnost, a měla za totalitního režimu kartářské řemeslo povoleno jako živnost. Tato skvělá kartářka byla i jeho první učitelkou, která ho naučila nazírat na karty i z jiných hledisek, než jen z výdělečných. V pozdějších letech dal autor jiný, upravený, svůj náhled na řeč karet, jinou kartářskou metodu, techniku, věštění z 38 karet. Je to světová novinka. Celkově napsal na téma věštění z karet 6 knih. V bibliografii autora figurují i jiné světové knižní novinky jako:..První číselný snář na světě, nebo Nejobsáhlejší jasnovidný-zábavný-filozofický snář na světě. Posledně jmenovaná kniha má 4 certifikáty za světový rekord, 4 certifikáty za český rekord, a jeden certifikát za návrh na kuriozitu roku 2007. Kniha je pro svoji objemnost a výrobní náklady téměř nevyrobitelná a je k vidění v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Rovněž i dvě knihy na téma práce se siderickým kyvadlem se staly předmětem zájmu čtenářů. Autor napsal celkem 12 knih, se zaměřením na esoterické téma, některé dokonce laděné i jako učebnice v daném oboru. Poslední knihou z roku 2010, "Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012" zakončil autor svou literární činnost, a rovněž se přestal zajímat o esoterickou tématiku jak v teorii, tak v praxi. Jeho knihy se stávají často předmětem různých...

Oldřich Koudelka (5)

Narozen 28.7.1955 v Moravské Třebové. Vystudoval vojenské gymnázium, později teorii kultury, působil ve vojenském tisku. Novinář, publicista, autor příruček o kulturně výchovné činnosti v armádě, autor publikací a statí z historie venkova a s mysliveckou tématikou, též práce o regionální historii Moravskotřebovska a Svitavska.

Noví Zelenáči (5)

Noël Randon (4)

Polský prozaik, satirik, autor dobrodružných románů pro děti a mládež, kulturní pracovník.

Nizámí (3)

Nio Nakatani (8)

Japonská autorka manga komiksů a grafických románů.

Nina Heřmanová (6)

Nina Vojtěška Heřmanová. Narozena 1928. Překladatelka, tlumočnice, průvodkyně, autorka turistických průvodců po Balkánu.