9541–9600 z 153081 Autoři
Barbora Markéta Eliášová (7)
Barbora Markéta Eliášová byla česká cestovatelka, spisovatelka a učitelka. V letech 1912–1929 vykonala čtyři cesty do Japonska a také do jižní Afriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Jako první Češka cestovala kolem světa. Narodila se v obci Jiříkovice v domě č. 26 jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání. Na učitelovo doporučení odešla ve čtrnácti letech k bezdětné rodině do Brna, kde pracovala v textilní továrně. Zde třídila vlnu podle jakosti a po práci se učila německy. Pak získala místo služebné u německé herečky a její matky. Měla zde přístup k rozsáhlé knihovně a později se s herečkou a její matkou odstěhovala do Vídně, kde jí bylo umožněno chodit na kurzy angličtiny, němčiny a také základů obchodu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. Roku 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec a v říjnu také profesor Mourek. Rozhodla se vzít si neplacenou roční dovolenou na cestu do Japonska. V červenci 1912 odjela nejdříve do Moskvy a pak Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Tři dny se pak plavila na parníku Simbirsk na japonský ostrov Honšú, kde vlakem cestovala do horského letoviska Karuizawa pod sopkou Asama nedaleko Nagana. Zde pracovala jako vyc...
Více od autora
Bad Company (11)
Bad Company je britská rocková skupina, kterou v roce 1973 založili zpěvák Paul Rodgers, kytarista Mick Ralphs, baskytarista Boz Burrell a bubeník Simon Kirke. Skupina je známá svým hardrockovým a bluesrockovým zvukem, který měl vliv na vývoj tohoto žánru v 70. letech. Jejich debutové album s vlastním názvem " Bad Company " vyšlo v roce 1974 a okamžitě zaznamenalo úspěch, když se dostalo na první místo v žebříčku Billboard 200 ve Spojených státech. Album obsahovalo hity jako "Can't Get Enough" a "Movin' On", které pomohly upevnit popularitu skupiny.
Více od autora
Bachman-Turner Overdrive (8)
Bachman-Turner Overdrive , často zkráceně BTO, je známá kanadská rocková skupina, kterou na počátku 70. let 20. století založili Randy Bachman a Fred Turner. Skupinu tvořili Randy Bachman , Fred Turner , Tim Bachman a Robbie Bachman . Se svou značkou tvrdého rocku s chytlavými háčky a melodiemi dosáhli významného úspěchu v Kanadě i ve Spojených státech.
Více od autora
Artuš Scheiner (5)
Artuš Scheiner byl český ilustrátor, kreslíř a malíř. Otec Josef Scheiner byl zemský advokát z Benešova, matka Juliána, roz. Kadlecová, pocházela z Nepomuku. Původním povoláním byl úředník finančního ředitelství v Praze. Věnoval se kreslení zpočátku jen ze záliby, byl úplný samouk, brzy však byly jeho kresby otiskovány v časopisech – rakouských, německých i maďarských. Od roku 1897 začal své kresby uveřejňovat v českých společenských a humoristických časopisech Světozor, Paleček, Švanda dudák, Zlatá Praha. Roku 1902 ilustroval první pohádkovou knížku Růženka a Bobeš od V. Říhy. Černobílé lineární perokresby v brilantní secesní stylizaci mu získaly popularitu a nové zakázky. Ilustroval pohádky B. Němcové, K. J. Erbena, H. Ch. Andersena a jiné. Díla Julia Zeyera Ondřej Černyšev, Román o věrném přátelství Amise a Amila a Vyšehrad vyzdobil obrazy pohádkové fantazie, ale i jemné erotiky. Tyto knihy byly vydávány v nákladné a kvalitní grafické úpravě. Nakreslil však i řadu seriálových obrázků v knížkách O Kulihráškovi a mnoho drobných, ale vždy výborně, poctivě a půvabně nakreslených obrázků do reklamních pohádkových sešitků.
Více od autora
Ariana Franklin (5)
Diana Norman byla britská spisovatelka a novinářka na volné noze, autorka úspěšných biografickcýh a historických románů. S manželem, filmovým kritikem Barrym Normanem a dvěma dcerami žila v Hertfordshiru.
Více od autora
Antonín Friedl (6)
Antonín Friedl byl český historik umění se specializací na středověké rukopisy, výtvarný kritik, profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity. Antonín Friedl studoval na českém gymnáziu v Plzni, ale z existenčních důvodů musel studia přerušit. Přátelil se s grafikem Janem Konůpkem a byl členem Kruhu přátel starožitností. Seznámil se zde s tehdejším západočeským konzervátorem Památkového úřadu Zdeňkem Wirthem, který ho pozval do Prahy na místo jednatele Klubu Za starou Prahu. Místo převzal po Janu Zrzavém, se kterým se spřátelil. V Praze dokončil studia na reálném gymnáziu a od roku 1915 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Karlovy university. Po promoci roku 1919 se stal asistentem prof. Chytila a strávil další dva roky hospitací u Adolpha Goldschmidta na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o předrománském a starém německém a nizozemském malířství . Roku 1926 byl na hospitaci u Pietra Toesco na univerzitě ve Florencii. V letech 1928–1932 byl odborným pracovníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty, pověřeným soupisem bohemik v zahraničí. Roku 1933 nastoupil Friedl do Státního fotoměřičského ústavu, který se zabýval fotodokumentací památek. V letech 1939–1952 tento ústav řídil. Roku 1934 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde pak působil jako soukromý a externí docent a profesor dějin umění do roku 1970. K jeho žákům patřili Milena Zeminová-Hanavská, Alena Adlerová-Kudělková, Ivo Krsek nebo Petr Spielmann. V letech 1953–1957 byl Friedl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1916–1921 se věnoval výzkumu a záchraně památek ve svém rodném kraji . Za pobytu v Německu studoval rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a roku 1926 vydal jednu ze svých stěžejních prací o jejíc...
Více od autora
Antonín Cechner (11)
Narozen 25.4.1857 v Praze, zemřel 24.9.1942 v Mělníku. Ing.architekt, redaktor odborného tisku, literatura z oboru architektury a památkové péče.
Více od autora
Antonín Brousek (8)
Antonín Brousek byl český exilový básník, literární kritik, redaktor, překladatel a vysokoškolský pedagog. Je řazen k nejvýznamnějším básníkům generace 60. let. Narodil se do rodiny úředníka ČSD původem ze Starého Knína na Příbramsku, která se r. 1946 přestěhovala z Řeporyj na Zlíchov; matka si přivydělávala jako švadlena a později byla pečovatelkou v jeslích. Sestra se vyučila automechaničkou a por r. 1989 provozovala opravnu v Novém Kníně. Po maturitě na zlíchovské jedenáctileté střední škole Brousek studoval češtinu a ruštinu na FF UK; studia z vlastního rozhodnutí ukončil r. 1961. Pracoval v časopise Náš beton stavebního podniku Armabeton, v letech 1962–3 byl redaktorem poezie nakladatelství Svět sovětů, poté zaměstnancem literárního oddělení Československého rozhlasu. Během vojenské základní služby od r. 1965 do července 1967 byl redaktorem čtrnáctideníku Československý voják; v té době také navštívil s delegací spisovatelů Sibiř. Poté byl redaktorem v redakci časopisu Literární noviny . V září 1969 s manželkou a sedmiletým synem emigrovali díky pozvání na roční studijní pobyt ve Stuttgartu. V letech 1970–76 v Tübingen a Západním Berlíně vystudoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literaturu; jeho diplomová práce byla Sowjetlyrik nach Stalins Tod . V letech 1979–1987 byl lektorem na univerzitě v Kolíně nad Rýnem s přestávkou 1982–5, kdy pracoval v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě v Brémách. Poté byl do roku 1997 docentem českého jazyka a literatury na Univerzitě v Hamburku. Roku 1994 získal na FF UK titul Ph.D. Od roku 1971 bydlel s rodinou v Západním Berlíně, později v Hamburku; po roce 1989 žil střídavě v Čechách a v Německu. V exilu propadl těžké...
Více od autora
Anton Markoš (9)
Anton Markoš je český teoretický biolog. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, kde později vedl patnáct let katedru filozofie a dějin přírodních věd. Působil také v Centru pro teoretická studia . Zaměřuje se na buněčnou a vývojovou biologii a biosémiotiku. Jeho manželkou je bioložka Fatima Cvrčková. Kromě odborných statí a překladů je autorem řady knih v češtině i angličtině, např. Povstávání živého tvaru , Tajemství hladiny - hermeneutika živého . Je spoluautorem knih Berušky, andělé a stroje , Život čmelákův - koláž o pobývání v různých světech a Staré pověsti zemské aneb Malá historie planety a života . Roku 2010 editoval soubor textů o vztahu mezi jazykem a životem Jazyková metafora živého. Dále je autorem mnoha odborných i popularizačních článků, které napsal v rámci dlouholeté spolupráce s časopisem Vesmír.
Více od autora
Anita Shreve (7)
Anita Shreve začala psát v době, kdy pracovala jako učitelka na střední škole, ale později se začala věnovat žurnalistice a jako novinářka cestovala po celém světě. Po návratu do USA dala přednost próze a v roce 1989 vyšel její první román. Rychle ho následovala desítka dalších knih, v nichž se autorka věnuje především citlivým problémům mezilidských vztahů. Získala za ně dvě prestižní literární ceny, ale hlavně zasloužený obdiv a náklonnost čtenářů po celém světě.
Více od autora
Andrzej Pilipiuk (11)
Andrzej Pilipiuk je polský spisovatel fantasy, zejména humorné. Původním povoláním je archeolog. Žije v Krakově. Mezi jeho záliby patří archeologie a historie , z dalších oborů astronomie, fyzika, chemie , medicíny , geologie a informatika . Do žánru vstoupil povídkou Hiena v časopise Fenix. Jde o vůbec první publikovanou příhodu věčně opilého exorcisty Jakuba Vandrovce, celý cyklus pak vyšel dnes už v devíti knihách . Nejde o jediný autorův cyklus, počátkem jeho druhé románové série byla úspěšná povídka Kuzynki , za kterou si poprvé a prozatím naposledy vysloužil Cenu Janusze Zajdla. Následně ji rozvedl do úvodního dílu trilogie Sestřenky, v níž se Pilipiukův drsný humor mísí s alchymií a informatikou. Čtrnáctiletý Pavel, hrdina trilogie Norweski dziennik : Ucieczka , Obce ścieżki a Północne wiatry , se místo očekávaných nudných prázdnin stane svědkem zabití agentů KGB a následně je odeslán do pochybného bezpečí za polárním kruhem, kde dojde i na setkání se ztřeštěným vnukem Jakuba Vandrovce. Nejrozsáhlejším Pilipiukovým dílem je románová série Oko Jelenia . Namísto plánovaných sedmi titulů se série uzavřela v šesti svazcích nazvaných Droga do Nidaros , Srebrna Łania z Visby , Drewniana Twierdza , Pan Wilków , Triumf lisa Reinicke a Sfera Armilarna . Na počátku cyklu se k zemi řítí roj meteorů a konec světa je otázkou pouhých minut. Nečekejte však příběh o hrdinné vesmírné výpravě, která má za úkol katastrofu odvrátit. Po několika letech přibyl i sedmý díl nazvaný Sowie zwierciadło . Pod pseudonymem Tomacz Olszakowski pokračuje v sérii dobrodružství pana Auťáka, k níž pr...
Více od autora
Andrej Ferko (7)
Narozen 19.1.1955 v Bratislavě. Slovenský prozaik, dramatik, matematik, počítačový grafik a vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Andreas Eschbach (7)
Andreas Eschbach je německý spisovatel a je jeden z nejznámějších zástupců moderní německé science fiction. Po maturitě na gymnáziu v Ehingenu studoval ve Stuttgart techniku letecvtví a astronautiky, tato studia ale nedokončil a místo toho začal pracovat jako softwarový vývojář a podnikatel. Po svém spisovatelském úspěchu se zcela koncentroval na psaní. Od roku 2003 žije v Bretani. Eschbach je ženatý a má jednoho syna . Napsal knihy jako Bilion dolarů, Poslední svého druhu, Dokonalý dvojník, Video s Ježíšem a další úspěšné knihy. Ale jeho největším bestsellerem se stala kniha Tkalci gobelínů, která sklidila v Německu i po světě velký úspěch.
Více od autora
Andrea Majocchi (8)
Italský chirurg a spisovatel, autor románů z lékařského prostředí.
Více od autora
André Suarés (7)
André Suarès, vlastním jménem Isaac Félix Suarès , byl francouzský básník, spisovatel, dramatik, esejista, kritik a autor životopisů. Narodil se v bohaté židovské rodině v Marseille. Studoval na École normale supérieure, kde se spřátelil s Romainem Rollandem. Studia nedokončil a začal se živit psaním kritik a další novinářskou prací. Při Dreyfusově aféře se aktivně zapojil po boku Emila Zoly ve prospěch obviněného. Byl členem skupiny básníků a spisovatelů, která se utvořila okolo redakce časopisu La Nouvelle Revue française. Dalšími členy skupiny byli např. André Gide, Charles Péguy, Henri Ghéon, Léon-Paul Fargue, Jacques Copeau. Za druhé světové války se musel skrývat. Používal řadu pseudonymů: Caërdal, ResSua, Félix Bangor, Ponce Bondel, William Makepace Bruce, Yves Scantrel, André de Séipse, ad. Dále napsal eseje o básníku Paulu Claudelovi, skladatelích Bachovi a Mozartovi. Byla vydána jeho korespondence s následujícími kolegy a přáteli: Paul Claudel , Romain Rolland , Charles Péguy , André Gide .
Více od autora
America (11)
America je britská America n rocková skupina, kterou v roce 1970 v Londýně založili Dewey Bunnell, Dan Peek a Gerry Beckley. Trojice se seznámila jako synové příslušníků amerického letectva umístěných v Londýně, kde začala společně vystupovat. America dosáhla v 70. letech značné popularity díky řadě hitů a alb. Jejich debutové album s vlastním názvem " America ," vydané v roce 1971, obsahovalo transatlantické hity "A Horse with No Name" a "I Need You". Harmonický folk-rockový zvuk a procítěné texty kapely našly u posluchačů odezvu, což vedlo k získání ceny Grammy pro nejlepšího nového umělce v roce 1973.
Více od autora
Alžběta Skálová (10)
Alžběta Skálová , je renomovaná a vyhledávaná česká malířka, grafička a ilustrátorka, její práce byla oceněna doma i v zahraničí. Je dcerou významného českého výtvarníka, animátora, performera a zakladatele umělecké skupiny Tvrdohlaví, Františka Skály. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, zde prvně od roku 2002 do roku 2003 studovala u Jiřího Barty v ateliéru Filmové a televizní grafiky, následně pak v roce 2008 absolvovala u Doc. Juraje Horvátha v ateliéru Ilustrace a grafiky s autorskou knihou Pampe a Šinka za kterou cenu Magnesia Litera. Studia na VŠUP ji zavedla také na několik prestižních zahraničních stáží , kde se zaměřila hlavně na volnou grafiku, litografii a hlubotisk. Věnuje se malbě, volné grafice, tvorbě objektů a ilustracím. Její práce je úzce spojena zejména s nakladatelstvím Baobab se kterým spolupracuje. Autorské malonákladové knížky dříve tvořila také v rámci volného sdružení grafiků a tvůrců knih Koprbooks jehož byla zakládající členkou. V roce 2011 spolu s Martinou Kupsovou a Alžbětou Zemanovou byla u zrodu značky NaPOLI , kterou založily a která je zaměřená na vlastní autorskou produkci, zejména knih, plakátů a papírových her. Zde působila aktivně do roku 2014. Autorky NaPOLI se účastnily a vystavovaly na řadě přehlídek malých nakladatelů a současného designu u nás i v zahraničí. Je členkou platformy Ilustrátoři.net, příležitostně spolupracuje se stranou LSJ. Má za sebou 8 samostatných autorských výstav, z nichž největší přehlídku jí v létě v roku 2019 uspořádala pražská Galerie Villa Pellé, kromě toho se zúčastnila desítek společných expozic u nás, na Slovensku, v Itálii, Německu i Japonsku. Alžběta Skálová se kromě ilustrace věnuje také volné tvorbě, kde může být méně popisná. Vytváří koláže, filmy, grafiky, ale především akvarely a obrazy. Drobné akvarely slouží jako deník – autork...
Více od autora
Aloysius Bertrand (4)
Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.
Více od autora
Alois Žipek (10)
Autor byl historik, napsal řadu knih, zejména o 1. světové válce, ale i o místopisu a starší historii. Též několik románů, pro mládež a ženy. Byl též politicky činný.
Více od autora
Alois Pavlůsek (10)
Český autor. Píše zejména publikace o automobilech a motocyklech.
Více od autora
Alica Bartková (7)
Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…
Více od autora
Alexandra Rebrová (5)
Historička, archivářka, knihovnice, PhDr., Narozena 4.5. 1945 v Daruvaru v bývalé Jugoslávii.
Více od autora
Aleš Fuchs (7)
Narozen 11.5.1932 v Kroměříži. PhDr., divadelní kritik, scénárista, novinář, dramatik, vzpomínkové knihy, překlad ze slovenštiny, práce o filmu a divadle.
Více od autora
Alena Tichá (8)
Narozena 8.12.1956 v Brně. Ing., Ph.D., odborná asistentka Fakulty stavební VUT Brno, odborné zaměření: ceny ve stavebnictví, ekonomika práce, ekonomika a řízení ve stavebnictví.
Více od autora
Alena Müllerová (9)
Alena Müllerová vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky FAMU. Jako dramaturgyně a scenáristka se zabývala zprvu hlavně dokumentárním filmem , nyní se kromě dokumentu věnuje i dramatické tvorbě a vývoji nových televizních formátů. Od roku 1998 pracuje v České televizi, kde řídila centrum dokumentární, publicistické a vzdělávací tvorby, podílela se na přípravě programového schématu a řady úspěšných televizních pořadů. V současné době jako kreativní producentka vede jednu z tvůrčích skupin České televize. Podílela se např. na cyklech 13. komnata, Čtyři v tom, Rybí legendy Jakuba Vágnera, z dokumentů např. Život podle Václava Havla, Magický hlas rebelky, nyní připravuje komediální seriál Trapný padesátky s Irenou Obermannovou). Učí na FAMU a Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala novelu Odporný svět , spolu s V. Hanzelem sborník Albertov 16:00, příběhy sametové revoluce a v dubnu 2016 vydala román Muž ve střídavé péči.
Více od autora
Alena Benešová (9)
Překládala pro děti z němčiny, slovenštiny, polštiny a angličtiny, uspořádala sborníky a výbory.
Více od autora
Aleister Crowley (9)
Aleister Crowley byl britský mág, okultista, spisovatel, básník, filozof, jogín, špion, šachista, finanční poradce, dráteník, plynař, alchymista, astrolog, malíř, lyžař, hedonista, drogový experimentátor, uhlíř, cestovatel, pansexuál, sociální kritik a horolezec. Vytvořil filosofický systém Thelema a stal se jeho největším teoretikem. Systém Thelémy vychází z Crowleyovy knihy The Book of the Law , sepsané v roce 1904. Také je citován jako klíčová inspirace pro množství pozdějších esoterických skupin a osobností, včetně lidí jako je Kenneth Grant, Gerald Gardner a do určité míry také Austin Osman Spare. Senzacechtivé plátky té doby o něm psaly jako o „nejprohnanějším muži, který kdy žil“. Vysloužil si také přezdívku „nejhříšnější muž světa“. Měl neustále problémy s obviňováním ze strany veřejnosti a úřadů kvůli své „morálce“. Několikrát kvůli tomu stanul i před soudem. Narodil se 12. října 1875 ve Warwickshire v Anglii jako Edward Alexander Crowley mezi jedenáctou hodinou večerní a půlnocí do poměrně zámožné rodiny Edwarda Crowleyho a Emily Berthy Bishop. Jeho otec byl kazatel fundamentalistických Plymouthských bratří , puritánské protestantské sekty. Jeho dětství nebylo nijak zvlášť šťastné. Dne 29. února 1880 se narodila jeho sestra Grace Mary Elisabeth, několik hodin po narození však zemřela. Smrt jeho otce v roce 1887 a přehnaná zbožnost, která se promítala do jeho výchovy, jej přiměly vzbouřit se proti rodině. Matka, která byla již zoufalá z jeho chování, jej nazvala „Bestií“ , toto označení si ponechal a začal se za Antikrista také považovat. Emily Bertha Bishop zemřela v roce 1917. Po studiích na internátních školách Malvern College, Eastbourne College a Tonbridge School odešel Crowley roku 1895 na Trinity College v Oxfordu. Po tři roky zde studoval filosofii, psychologii a ekono...
Více od autora
Albína Dratvová (9)
Albína Dratvová byla česká filozofka, docentka filozofie na Univerzitě Karlově, jedna z prvních několika žen, které v období první republiky byly habilitovány. Věnovala se přírodní filozofii a metodologii, vztahu přírodních věd a pozitivizmu. Významně se též podílela svými postoji na emancipačním hnutí moderních žen. Albína se narodila se v Praze v úřednické rodině. Studovala na Státním ženském učitelském ústavu v Praze, který absolvovala v roce 1911. Poté v roce 1913 maturovala na pražském Akademickém gymnáziu. V letech 1913-1917 studovala matematiku a filosofii na Universitě Karlově. Tím byla v roce 1917 byla způsobilá vyučovat filozofii a matematiku na vyšších školách. Zároveň mohla vyučovat na nižších středních školách i fyziku. V roce 1918 obhájila latinskou dizertaci o Descartově etice u prof. Františka Krejčího a prof. Františka Čády a získala titul PhDr. Začala psát pro středoškolské studenty učebnice. Stále toužila po vědecké práci. Po její habilitaci z filozofie přírodních věd přednášela na Přírodovědecké fakultě UK jako soukromá docentka. V roce 1927 byla přijata na Ministerstvo školství do pedagogického oddělení. Zde byla zaměstnána až do německé okupace ČSR, kdy sama požádala o odchod do důchodu. V letech 1941–1947 a působila jako redaktorka časopisu Česká mysl. Kvůli větším rozporům s představiteli katolické církve přestoupila 6. ledna 1941 k církvi českobratrské evangelické, která jí byla názorově bližší, než jiné církve. Poválečné aktivity projevovala v rámci Jednoty filozofické. Své životní zkušenosti popsala ve studii uveřejněné ve Filozofickém časopise roč.1966. Jako většina tehdejších středoškolských profesorek zůstala neprovdána. Byla jednou z prvních žen pracujících ve vědě, proto si dobře uvědomovala těžkosti, které ženy musejí a budou muset překonávat při budování vědecké kariery. ...
Více od autora
Albert Simon Pergill (5)
Pergill, Simon Albert, *1954, lékař a vysokoškolský pedagog. Autor několika desítek odborných prací, vesměs se týkajících plísní a jejich jedovatých produktů, mykotoxinů. Vyučuje na universitě preventivní lékařství a zdravotní nauky pro pedagogy, na něž se specializuje zejména po absolvování doškolovacího kursu WHO. SF a F ho zajímá od útlého věku, účastnil se i některých literárních soutěží. Je ženatý a má dvě děti. „Fantasy jsem považoval spíše za oddechovou záležitost, relaxaci mezi vážnou prací. Conan a Sesamus mi však připravili několik bezesných nocí a přímo si vynutili, abych jejich příběh sepsal..."
Více od autora
Albert Roussel (7)
Albert Roussel byl významný francouzský skladatel, jehož dílo přešlo z období pozdního romantismu do složitějších a vyvíjejících se stylů počátku 20. století. Zpočátku sloužil u francouzského námořnictva, což ovlivnilo jeho rané skladby s exotickou a námořní tematikou. Po odchodu z námořnictva se věnoval hudbě a studoval na pařížské Schole Cantorum u Vincenta d'Indyho.
Více od autora
Alan Watts (8)
Alan Wilson Watts byl anglický básník, filosof, spisovatel. Propagoval východní filosofie jako buddhismus, taoismus a hinduismus pro západní publikum. Narodil se v Anglii, od roku 1939 žil v USA. V letech 1945–1950 byl knězem episkopální církve, 1951–1957 přednášel na Americké akademii asijských studií v San Franciscu, kde byl čtyři roky děkanem. Neměl však dostatečné oficiální vzdělání a proto byl v univerzitních kruzích neoblíben, avšak mezi beatniky byl nesmírně populární. Celosvětově proslul především jako vykladač a propagátor zenu, taoismu a východního myšlení vůbec. Sám se označoval za "baviče" . Byl třikrát ženatý, přičemž se netajil svojí promiskuitou, pořádal skvělé večírky, dobře mluvil a výborně vařil. Zemřel na zástavu srdce ve věku 58 let. Napsal 28 knih a bezpočet článků, pořádal semináře a přednášky. Většina jich vyšla také na elektronických mediích. O jeho odkaz se nyní stará Alanův syn Mark Watts. V současné době je ve stádiu příprav film o A. Wattsovi "In the Way".
Více od autora
Adolf Cmíral (9)
Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...
Více od autora
Adolf Andrej Lebeda (4)
Adolf Andrej Lebeda, narozen roku 1913, zemřel v červnu 1997. Sportovec, zakladatel československého juda, instruktor juda. Vycvičený japonskými učiteli Kodakanu. Práce z oboru.
Více od autora
* antologie (11)
Antologie je kniha sestavená z literárních děl několika různých autorů, jejichž jména jsou, na rozdíl od nekonkrétního kolektivu autorů, známa a jasně dána.
Více od autora
Zuzana Široká (5)
Autorka je typický knihomoľ. Číta, kde sa len dá, a v jej žltom dome pod lesom nenájdete miestnosť bez kníh. Dve deti, sivá mačka a dokonca aj vlastné literárne postavy ju dennodenne presviedčajú o tom, že nezabudnuteľné príbehy sa odohrávajú aj v obyčajnej kuchyni. Autorka často medituje, niekedy dlhé hodiny telefonuje, rada chodí s rodinou na túry a bicyklové výlety. Chutí jej káva, červené víno, má rada škandinávskych spisovateľov, cestovanie vlakom a prírodu na Gemeri. Študovala na slovenských a zahraničných univerzitách marketing a manažment turizmu. Pracuje ako marketingová manažérka a prekladá z nemeckého jazyka.
Více od autora
Zuzana Holasová (7)
Zuzana Holasová se narodila v Praze v roce 1950. Vyrůstala v rodině, která byla v podstatě ateistická, posléze studovala práva a nakladatelskou specializaci v rámci žurnalistiky. Pracovala v nakladatelství Albatros. V devadesátých letech začala publikovat vlastní knihy: Nefritový prsten, Příběhy z Bible, Bible kniha knih, Čtrnáct malých setkání, Popoupo, Jakub a radost, Strašidelné město. Je členkou Sekulárního františkánského řádu.
Více od autora
Zuzana Foffová (6)
Česká nakladatelka a autorka a editorka prací o vinařství a vinohradnictví.
Více od autora
Zuzana Dostálová (7)
Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .
Více od autora
Žofie Kanyzová (9)
Narozena 31. 10. 1949 ve Vsetíně. Loutkoherečka, autorka a vydavatelka lunárních kalendářů, redaktorka periodika Lunární kalendář, též galeristka a autorka knih o Praze.
Více od autora
Zofia Nałkowska (8)
Zofia Nałkowska byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace. Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ . Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie . Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ . V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu , pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku , oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“. Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy . Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu . Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem. Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier . Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojow...
Více od autora
Zlata Černá (6)
Narozena 7.10.1932 v Praze. Sinoložka, práce z oboru, spoluvydavatelka japonských pohádek, překladatelka čínské literatury a zejména poesie, kurátorka čínské, japonské a lamaistické sbírky Náprstkova muzea.
Více od autora