9061–9120 z 153025 Autoři
Karel Šípek (10)
Narodil se v roce 1857 v Bohdanči v rodině hostinského Jana Pešky. Studoval na reálce v Pardubicích, od roku 1873 studuje v Praze a od roku 1877 působí jako učitel a později jako ředitel školy. Karel Šípek měl vřelý vztah k divadlu, je autorem knihy Vzpomínky na Prozatimní, ve které zachytil historii českého divadelnictví a měl přátelské vztahy s řadou herců. Pokusil se i o dramatickou činnost, ale jeho tři aktovky propadly při premiéře v roce 1913. Šípek vynikl jako libretista - napsal pro Karla Kovařovice texty několika oper, z nichž se prosadily opery Psohlavci a Na Starém bělidle. Již od počátku působení v Praze přispíval do humoristických časopisů, kde psal pod několika pseudonymy, především jako Karel Šípek. Povídky z časopisů později shrnul do 10 svazků, které postupně vycházely v letech 1888 až 1923. Povídky byly zaměřeny na zážitky ze školního prostředí, na život v tehdejší Praze a na osudy lidí v rodném městě . Neúspěch uvedení aktovek v roce 1913 autor velmi těžce nesl a tato událost zřejmě způsobila mozkovou mrtvici a částečné ochnutí. Poslední léta života strávil v Praze a převážně v Bohdanči, kde je pochován.
Více od autora
Karel Šelepa (9)
Narozen 31.1.1885 v Příbrazi u Jindřichova Hradce, zemřel 5.5.1969 v Praze. Účetní, básník, prozaik.
Více od autora
Karel Rélink (9)
Karel Rélink, psán též Röhling byl český malíř a ilustrátor, antisemita a kolaborant s nacisty. Narodil se v rodině pražského kupeckého Gustava Röhlinga a jeho manželky Josefy, rozené Chrsové . Měl čtyři sourozence, z nich pouze starší bratr se dožil dospělosti. Otec zemřel, když byl Karlu Rélinkovi rok. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Václava Brožíka. Po studiích pobýval v Paříži, první světovou válku prožil jako plukovní malíř 28. pěšího pluku. Dne 24. dubna 1907 se v Praze oženil s Boženou Kösslerovou . Manželka byla též literátka, přispívala zejména do Ženských listů a Národní politiky. Knižně jí vyšly dvě publikace inspirované Francií, které ilustroval její manžel. V roce 1908 se manželům Rélinkovým v Paříži narodila dcera Renée, která zemřela v roce 1927 jako devatenáctiletá. O tom, jak se Karel Rélink přizpůsoboval době svědčí, že se narodil jako Karel Röhling, ale po vzniku Československa si v roce 1919 příjmení úředně změnil na Rélink. Za německé okupace navrátil příjmení zpět na německou pravopisnou verzi Röhling. Na razítku, kterým označoval své písemnosti, se po tomto přejmenování psal jako Karel Rélink–Röhling. Již v roce 1925 proběhla v Klementinu Rélinkova výstava kreseb, které měly ilustrovat výroky Talmudu. Výstava byla policejně uzavřena a po odstranění některých kreseb znovu otevřena. K. J. Beneš v Přítomnosti uvedl na základě konkrétních příkladů a stanovisek znalců,, že Rélinkem často citovaná autorita prof. dr. August Rohling vědomě falšoval své závěry s tím, že např. nepřesně překládal, odvolával se na neexistující texty a dopouštěl se při interpretaci dalších závažných prohřešků. Ještě v roce 1933 interpeloval poslanec Angelo Goldstein ministra vnitra, že je Zrcadlo Židů stále ro...
Více od autora
Karel Princ (4)
Narozen 12. 1. 1960 v Brně. Divadelní a televizní režisér, publicista a novinář, spisovatel.
Více od autora
Karel Pichlík (4)
Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...
Více od autora
Karel Němec (5)
Karel Němec byl český zahradnický odborník, pedagog, známý ovocnář a ředitel Pomologického ústavu v Praze. Byl synem spisovatelky Boženy Němcové. Narodil se jako druhé dítě ze čtyř v rodině finančního úředníka Josefa Němce a spisovatelky Boženy Němcové . V dětském věku se s rodiči často stěhoval a cestoval, např. Polná , Domažlice , Všeruby , Nymburk , Liberec , Praha . Začal v Praze studovat reálné gymnázium, ale studium pro nemoc přerušil a po skončení nižší reálky se věnoval své zálibě – zahradnictví. Vyučil se u pražského zahradníka Josefa Fialy ve Společenské zahradě Na Slupi , v letech 1856–1858 pobýval ve slezské Zaháni, v proslulém zaháňském parku, kde měl možnost poznat a osvojit si mnohé ze zahradnického řemesla a umění; absolvoval odbornou praxi v Rakousku; v zahradnictví v Rájci-Jestřebí se zdokonaloval ve šlechtění květin, zejména jiřin. Karel Němec po působení v zahradě Na Slupi byl městským zahradníkem v Karlíně, pracoval také v Německu v císařském parku Sanssouci v Postupimi a potom v rozsáhlém anglickém parku Klamovka na Smíchově. Krátce byl zahradníkem v Zapči u hraběnky Kinské v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1870 byl Karel Němec jako známý odborník povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře, kde 11. července 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Postupně ještě vyučoval ovocnictví, botaniku a krasopis. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření táborské botanické zahrady , založil vinici a ovocnou školku. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky jako učitel velice oblíben. Mimo školní práci se také podílel na údržbě a rozšíření městských sadů a založil v Táboře mnoho soukromých zahrad. Dne 15. srpna 1888 se v České Skalici zúčastnili sourozenci Karel Němec a Theodora Němcová slavnostního odhalení pomníku své matky Boženy ...
Více od autora
Karel Mácha (9)
Narozen 2.1.1931 v Dírné u Tábora. Prof. PhDr., DrSc., filosof, autor publikací z oboru.
Více od autora
Karel Košťál (5)
Karel Košťál se narodil v roce 1921. Vyučil se modelářem a touto profesí se živil u různých zaměstnavatelů až do osvobození od německé okupace. Poté nastoupil vojenskou službu. Po návratu z ní se opět věnoval své původní profesi. Dal se i na politiku. V únoru 1948 byl politickým vedoucícm jednoho z praporů Lidových milic. V roce 1949 navštěvoval ústřední politickou školu KSČ a k 1. 1. 1950 nastoupil k Bezpečnosti. Zde půsbil na úseku státobezpečnostního vyšetřování. Již v druhé polovině roku 1950 byl jmenován v hodnosti nadporučíka vedoucím 1. oddělení VI. sektoru Velitelství StB. Když byl VI. sektor v únorou 1951 rozdělen, nastoupil Košťál do VI.A sektoru, kde v hodnosti kapitána působil jako zástupce velitele, jímž byl major Bohumil Doubek. Za "obětavé a úspěšné výkony při odhalování a likvidaci vedení protistátního spikleneckého centra", čili za případ Rudolfa Slánského, mu byl udělen řád republiky. V letech 1953-1956 zastával plukovník Karel Košťál funkci náměstka ministra vnitra. Ve své působnosti měl Správu vyšetřování MV, VII. správu MV , IX. správu MV , I. zvláštní odbor MV , II. zvláštní odbor MV a III. zvláštní odbor MV . K 20. září 1954 došlo k úpravě působnosti. Košťál získal od Prchala V. správu MV , na druhou stranu ztratil VII. správu MV , kterou získal Prchal. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen Vyšším vojenským soudem Příbram, který zasedal V Praze na Pankráci. Zdroje: KRATOCHVÍL, Antonín: Žaluji. Stalinská justice v Československu, Dolmen, Praha 1990 DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953 , Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2007...
Více od autora
Karel Kopecký (9)
Karel Kopecký byl český fotbalista, brankář, reprezentant Československa. V lize odehrál 110 utkání. Hrál za SK Libeň a SK Židenice . Za československou reprezentaci odehrál v letech 1946–1947 čtyři utkání, jednou startoval i v reprezentačním B-mužstvu. Byl naším 18. reprezentačním brankářem v historii.
Více od autora
Karel Kohout (6)
Karel Ignác Augustin Kohout, také Carolus Ignatius Augustinus Cohaut, nebo Karl Kohaut byl rakouský loutnista, houslista, hudební skladatel a státní úředník českého původu. Byl pokřtěn ve vídeňském svatoštěpánském dómu jako syn Jacoba Carla Kohauta (hudebníka z Prahy a dvorního hudebníka Františka Karla Schwarzenberga a jeho manželky Elizabeth, rozené Filade z Olomouce. Hudební vzdělání získal zřejmě u svého otce. Kromě houslí si překvapivě zvolil za svůj druhý hlavní nástroj loutnu. Překvapivě proto, že její obliba právě v době měla již klesající tendenci. Z existenčních důvodů byl od roku 1758 koncipientem a od roku 1778 tajemníkem Císařské dvorní a státní kanceláře. Nicméně si získal značnou oblibu budoucího císaře Josefa II., který jej bral s sebou na své zahraniční cesty. Na oslavu Josefova zvolení císařem Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1764 zkomponoval dvě slavnostní kantáty a obdržel za ně od císaře zlaté hodinky. V roce 1766 byl císařem dokonce pasován na rytíře. Na pravidelných nedělních akademiích pořádaných u barona Gottfried van Swieten poznal hudbu Palestriny a Johanna Sebastiana Bacha. Zde se také seznámil s Josephem Haydnem a Wolfgangem Amadeem Mozartem a společně s nimi i koncertoval. V této době byl považován za nejlepšího vídeňského loutnistu. Jako skladatel zkomponoval velké množství skladeb pro loutnu v nejrůznějších kombinacích, od sólové loutny, přes komorní soubory až po koncerty s orchestrem. Karel Kohout bývá často zaměňován se skladatelem Josefem Kohoutem. Ve starší literatuře se uvádí, že byl Josefovým mladším bratrem. Podle posledních prací nebyl mezi nimi žádný příbuzenský vztah.
Více od autora
Karel Franta (7)
Karel Franta byl český malíř a ilustrátor. Vyučil se v Praze kreslířem grafiky. Seznámil se s významnými výtvarníky tvořícími pro děti, mj. Jiřím Trnkou a Helenou Zmatlíkovou. Později vystudoval Akademii výtvarných umění u Miloslava Holého a Vladimíra Sychry. Po absolvování působil jako ilustrátor v dětských časopisech, také ilustroval řadu dětských knih, mimo jiné Lev Leopold . K jeho zájmům patřila též hudba – řada jeho ilustrací se zabývá hudební tematikou. Byl oceněn vyznamenáním OSN Grand Prix UNICEF, je taktéž zapsán na čestné listině Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. Uspořádal několik desítek samostatných i kolektivních výstav. Zemřel po dlouhé nemoci na srdeční infarkt.
Více od autora
Karel Foud (6)
Karel Foud je český etnograf, památkář, historik a autor odborné a historické literatury. Je pracovníkem Národního památkového ústavu v Plzni, mezi jeho odborné zájmy patří dokumentace památníků druhé světové války. Je autorem knih o regionální historii v období druhé světové války a jejího osvobozování spojeneckými jednotkami. Řada jeho knih se věnuje Plzeňskému kraji a architektuře jednotlivých sídel.
Více od autora
Karel Filip (4)
Narozen 1.2.1951 v České Lípě. MUDr., CSc., lékař, práce z oboru se zaměřením na choroby jater, metabolismu, umělou výživu a transplantace.
Více od autora
Karel Farský (8)
Karel Farský byl český římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, vůdčí ideová osobnost, teolog, duchovní, biskup a první patriarcha Církve československé husitské. Narodil se v podkrkonošském Škodějově nedaleko Vysokého nad Jizerou jako syn Františka Farského a jeho manželky Johanny, rozené Bochové. Po ukončení docházky do obecné školy v Roprachticích absolvoval za přispění svého strýce, vyšehradského kanovníka Josefa Farského, pražské Akademické gymnázium . V letech 1900–1904 vystudoval teologickou fakultu Karlovy univerzity, kněžské svěcení přijal 29. 6. 1904. Následně jako kaplan dva roky působil v duchovních správách Ostrov nad Ohří a Pernink, . Vytrvalost, píle a cílevědomá snaha věnovat se soustavné badatelské práci jej přivedly zpátky do Prahy. Na své alma mater získal místo adjunkta , 4. 12. 1909 byl na základě obhájení disertační práce De Divinatione et magia in Sancta Scriptura prohlášen doktorem teologie. Živil se jako středoškolský profesor náboženství, vyučoval na I. a II. reálném gymnáziu v Praze , poté na II. reálném gymnáziu v Plzni . Byl dlouhodobým stoupencem idejí modernismu, proto se po obnovení činnosti Jednoty katolického duchovenstva stal jejím členem. Aktivně se zapojil i do činnosti Ohniska, volného sdružení v rámci JKD, které podle svých stanov „... usilovalo o realizaci církevních reforem až k jejich úplnému provedení“. Na základě rozhodnutí členské schůze bylo Ohnisko dne 15. 9. 1919 rozpuštěno, založen Klub reformních kněží a Karel Farský zvolen jeho předsedou. Vzhledem k náročnosti výkonu této funkce, vyžadující jeho přítomnost v centru hnutí, opustil Plzeň a nastoupil místo tajemníka v církevním oddělení Ministerstva školství a národní osvěty, kde působil do podzimu r...
Více od autora
Karel Dachovský (10)
P. Karel Dachovský, kněz, spisovatel a publicista. P. ing. Karel Dachovský se narodil a celý život žil v Praze na Vinohradech. Po vystudování VŠ ekonomické v roce 1973 byl rok na vojně v Brně, kde se seznámil s provinciálem františkánů, který ho získal pro tajná teologická studia. Při vpádu StB do kláštera v Liberci se nervově zhroutil a vrátil se ke svým sestrám do Prahy. Nějakou dobu pracoval jako likvidátor škod v České pojišťovně, potom rok jako poštovní doručovatel a po opakujících se psychických problémech mu byl přiznán plný invalidní důchod. Navázal kontakt na biskupa podzemní církve Václava Razika, který ho 31.10.1981 tajně vysvětil na kněze. Po roce 1989 se přihlásil pražskému arcibiskupovi jako kněz a v souladu se směrnicemi Svatého stolce byl 12.2.1993 vysvěcen „sub conditio“ arcibiskupem M. Vlkem. Od roku 1994 jako invalidní důchodce slouží bohoslužby v žižkovském kostele sv. Rocha a vydával katolický časopis Řád. Cestou do Betléma Pod klenbou katedrály Budu Ti, Bože, zpívat Podle řádu Melchisedechova Umlčený zvon Cesta františkánského kněze Jana Bárty Cesta k Bohu
Více od autora
Karel Cudlín (6)
Karel Cudlín je český fotograf, zabývající se převážně dokumentární fotografií. Působí i jako pedagog. Spolupracuje s vydavatelstvími, televizemi a filmovými produkcemi v České republice i v zahraničí. V letech 1997–2003 byl jedním z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Získal v soutěži Czech Press Photo celkem šestnáct cen. V roce 2008 obdržel cenu Revolver Revue. V roce 2016 habilitoval na FAMU docentem. Karel Cudlín se narodil 28. června 1960 v Praze v rodině lékaře a úřednice. Vyrůstal na Žižkově. V roce 1979 absolvoval gymnázium Na Pražačce. Právě na gymnáziu se začal zabývat fotografováním, s čímž mu podle rozhovorů s ním, pomáhal jeho strýc, který byl amatérský fotograf. Po maturitě nastoupil na střední školu sociálně-právní, kterou studoval v letech 1979–1981. Na FAMU v roce 1987 absolvoval katedru Umělecké fotografie. Pracoval v Mladém světě, Lidových novinách, Respektu a agentuře ČTA. Více než 25 let spolupracuje s Revolver Revue. Pedagogicky působil například na ITF a FAMU. Pracuje v cyklech, známý je například odchod sovětských vojáků z Československa, komunistické slavnosti, Lucerna, Romové, uprchlíci, Ukrajina, Izrael, zázemí Národního divadla . V současné době je Karel Cudlín na volné noze. Od roku 1990 se Karel Cudlín účastnil více než 60 skupinových výstav v USA, České republice a dalších evropských zemích. Díla Karla Cudlína se nacházejí v řadě soukromých sbírek v Evropě, USA a Izraeli.
Více od autora
Karel Bednář (6)
Narozen 17. 2. 1910 v Jaroměřicích nad Rokytnou, zemřel 3. 9. 1970 v Praze. RNDr., CSc., historik-geograf, práce z oboru.
Více od autora
Karel Balák (8)
Karel Balák byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Působil jako hostinský a rolník v Drásově. Studoval několik let na českém gymnáziu v Brně. Pak převzal správu rodinného hospodářství. Od roku 1890 byl organizátorem Lidové strany na Moravě na Tišnovsku. Byl předsedou jejího politického klubu v Tišnově. Od roku 1894 byl starostou Drásova. Zasadil se o revizi pozemkové daně a urovnal právní spor o obecní majetek. Byl předsedou Rolnického družstva lihovaru a škrobárny v Tišnově, členem výboru Okresního hospodářského spolku, pokladníkem Okresního družstva pro chov dobytka nebo členem kuratoria zimní hospodářské školy. Byl rovněž prvním ředitelem malostovické mlékárny a správcem rolnické váhy. Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Tišnov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1913. V roce 1906 se na sněm dostal jako kandidát mladočechů, respektive jejich moravské odnože, Lidové strany na Moravě. V roce 1913 byl lidově-pokrokovým kandidátem . Zasedal v zemské zemědělské radě. Jeho kandidatura v roce 1906 nebyla přijímána s všeobecným souhlasem. Dobový tisk mu vyčítal, že malostovická mlékárna, kterou řídil, musela kvůli špatnému hospodaření být prodána do soukromých rukou. Měl také v minulosti být neloajální při podpoře dohodnutých národních kandidátů na poslance.
Více od autora
Kamil Veith Zvelebil (6)
Narozen 17. 11. 1927 v Praze, zemřel 17. 1. 2009 v Cabrespine , prof., PhDr., CSc., indolog, popularizátor indologie, pracovník Orientálního ústavu ČSAV , externí vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě UK , po roce 1968 žil v exilu, působil na univerzitě v Chicagu , Rijksuniversiteit te Leiden , Universität Heidelberg , Rijksuniversiteit te Utrecht ; věnoval se tamilské lingvistice a dialektům, dějinám tamilské literatury, srovnávací drávidistice, tématice kulturněhistorické a nábožensko-filozofické, překládal ze staré a střední tamilštiny, moderní tamilštiny, malajálamštiny, kannadštiny; otec archeologa Marka Zvelebila .
Více od autora
Jurij Ščerbak (5)
Jurij Mykolajovyč. *12.10.1934, ukrajinský prozaik a dramatik. Autor povídek, románů a dramat, v nichž se snaží řešit mravní a psychologické problémy současného člověka .
Více od autora
Jura Sosnar (6)
Jura Sosnar-Honzák, též Jaroslav Sosnar, Jaroslav Jura Sosnar, Jura Sosnar nebo Jura Sosnák-Honzák, občanským jménem Jiří Sosnar , byl český a československý odbojář, novinář, politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, který byl zapojen do takzvané krčmaňské aféry, v níž se skupina komunistů pokusila o atentát na tři nekomunistické politiky. Narodil se ve venkovské dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se zámečníkem, přičemž příležitostně pracoval jako instalatér, kopáč hlíny v cihelně, brusič nožů a kalkulant. V roce 1930 vstoupil do Komunistické strany Československa a pak již působil jako politický funkcionář. V letech 1933–1935 byl v Hodoníně krajským politickým pracovníkem Komsomolu. Od roku 1935 byl okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. V letech 1937–1939 prodělal vojenskou službu. Za své politické aktivity, organizování demonstrací a stávek, byl opakovaně vězněn. Počátkem Protektorátu pracoval coby dělník v Olomouci a byl členem redakce ilegálního komunistického listu Svobodná Haná. V roce 1940 byl zatčen a vězněn na různých místech, mimo jiné v německém vězení ve Wohlau. Zde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert. Sosnar byl kvůli těžké tuberkulóze v roce 1942 z vězení propuštěn do ošetřování. I pak se ovšem účastnil odbojové činnosti. Zastával post krajského tajemníka KSČ v Olomouci a byl redaktorem listu Moravská Rovnost. Připravoval také masově šířené cyklostylované vydání knihy Dějiny VKS. Působil jako komisař partyzánské skupiny, za což po válce získal četná vyznamenání. Po osvobození se plně zapojil do politického života. Stal se krajským tajemníkem KSČ v Olomouci, kde také působil v redakci novin Stráž lidu. Stal se také kandidátem Ústředního výboru KSČ. V roce 1947 absolvoval novinářský kurz pořádaný ÚV KSČ. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního s...
Více od autora
Jules Bennett (11)
Úspěšná autorka romantických příběhů Jules Bennettová píše od roku 2005. Zprvu svůj čas dělila mezi tvorbu, salón krásy, který vlastnila, a svého manžela a dvě děti. Po dvanácti letech této praxe se však rozhodla své zaměstnání pověsit na hřebík a věnovat se zcela jen psaní. Díky svým knihám se stala finalistkou soutěže National Readers' Choice Award a majitelkou cen Linda Howard Award of Excekkence a CataRomance Reviewer's Choice Award.
Více od autora
Jozef Simko (4)
Jozef Šimko je slovenský regionální politik, poslanec zastupitelstva Banskobystrického kraje, od roku 2010 primátor města Rimavská Sobota a neúspěšný kandidát na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014. Před rokem 1989 byl členem KSČ a důstojníkem Sboru národní bezpečnosti. Jozef Šimko se narodil v roce 1951 v Rimavské Sobotě v tehdejším Československu. Studoval na Důstojnické škole Veřejné bezpečnosti a poté na Fakultě vyšetřování Sboru národní bezpečnosti v Bratislavě, kde roku 1984 získal titul JUDr. Mezi lety 1977 až 1979 pracoval jako náčelník oddělení všeobecné kriminality Okresní správy Sboru národní bezpečnosti v Rimavské Sobotě. Od roku 1985 byl náčelníkem oddělení vyšetřování Okresního velitelství Policejního sboru v Rimavské Sobotě, a to až do roku 1991. Od roku 1977 byl členem Komunistické strany Československa , v roce 1989 zakládal hnutí Verejnosť proti násiliu v Rimavské Sobotě. Poté byl ředitelem Okresního ředitelství policejního sboru v Rimavské Sobotě. V roce 1994 vstoupil do Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko , aby nebyl z tohoto postu odvolán. Později se stal přednostou Okresního úřadu v Rimavské Sobotě. Po odchodu z HZDS působil jako místopředseda Hnutí za demokracii budoucího prezidenta Ivana Gašparoviče, pro jehož tým pracoval v prezidentských volbách 2004, kdy byl Ivan Gašparovič zvolen prezidentem SR. V letech 2005 až 2009 byl Jozef Šimko místopředsedou Banskobystrického kraje. V komunálních volbách 2010 a 2014 byl přímou volbou zvolen primátorem města Rimavská Sobota. V krajských volbách 2013 byl jako nezávislý kandidát zvolen zastupitelem Banskobystrického samosprávného kraje. Ve volbách 2017 byl opětovně zvolen, původně chtěl kandidovat i na post předsedy kraje, ale nakonec od kandidatury ustoupil. Dne 19. listopadu 2013 oznámil svůj záměr kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014, a to za podpory Strany moderního Sloven...
Více od autora
Jozef Petro (10)
Narozen 1954 v Košicích. Anglista a germanista, tlumočník a průvodce. Autor turistických průvodců, také autor publikací o internetu.
Více od autora
Joshua Ferris (7)
Joshua Ferris vystudoval anglistiku a filozofii na University of Iowa. Literárně debutoval roku 1999 v periodiku Iowa Review povídkou Mrs. Blue. Románem Vstát znovu se slepicema se probojoval do užší nominace na prestižní Bookerovou cenu a získal Mezinárodní cenu Dylana Thomase.
Více od autora
Josef Urban (7)
Narozen 1965 v Zábřehu. Spisovatel, filmový scenárista, režisér a producent. Absolvent Přírodovědecké fakulty UK, bývalý reprezentant v raftingu a autor dokumentárních filmů se sportovní tématikou.
Více od autora
Josef Unger (9)
Josef Unger je český archeolog, sociokulturní antropolog a kastelolog, profesor Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Specializuje se na život a sídla moravské šlechty, sakrální architekturu a pohřební ritus v období vrcholného a pozdního středověku. V roce 1961 maturoval na Jedenáctileté střední škole na třídě Kpt. Jaroše v Brně, jeho vztah k archeologii se však probouzel již v dětství exkurzemi do Moravského zemského muzea a návštěvou archeologického výzkumu velkomoravského hradiska v Mikulčicích u Hodonína, který prováděl známý archeolog Josef Poulík. V roce 1966 absolvoval studium prehistorie na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získal titul prom. hist. V roce 1969 získal doktorát obhájením práce Moravská drobná středověká opevnění v období vrcholného feudalismu na katedře prehistorie brněnské univerzity. Kandidátskou disertaci Vývoj osídlení na soutoku Jihlavy a Svratky ve 13. – 15. stol. obhájil roku 1981 na půdě Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně. Jeho školitelem byl právě Josef Poulík. V roce 1999 si dále zvýšil akademickou kvalifikaci obhájením habilitační práce Hrad Lelekovice ve 14. století. V roce 2004 pak byl Josef Unger jmenován profesorem v oboru antropologie. Po ukončení studií v roce 1966 nastoupil jako samostatný odborný pracovník – archeolog do Regionálního muzea v Mikulově. Zde se podílel na budování archeologické sbírky, tvorbě expozic i výstav a popularizační činnosti. Prováděl také četné záchranné archeologické výzkumy. Jeho územní působnost zahrnovala celý tehdejší okres Břeclav. V roce 1983 byl přijat do Archeologického ústavu ČSAV v Brně jako vědecký pracovník. Náplní jeho činnosti zde bylo mimo vlastního bádání a přednášek pro odbornou i laickou veřejnost posuzování diplomových a doktorských prací z oboru archeologie. V letech 1993–1996 působil Josef Unger jako vědecký pracovník v Ústavu archeologické památkové ...
Více od autora
Josef Uher (8)
Narozen 14. 12. 1880 v Podolí u Tišnova, zemřel 5. 12. 1908 v Brně. Učitel, básník a prozaik.
Více od autora
Josef Träger (6)
Josef Träger byl český divadelní kritik a teoretik, redaktor a scenárista. Narodil se v Praze v úřednické rodině. Začal studovat na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici a pokračoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1923. Následně byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor moderní filologie a dějiny moderních literatur, kterou absolvoval v roce 1929 a získal titul PhDr. Začal pracovat jako tajemník v nakladatelství Melantrich. Během vojenské služby působil nejdříve v Chomutově, později ve Vojenském vědeckém ústavu v Praze. Zde zůstal i po vojně až do roku 1933 jako knihovník a poté se vrátil do Melantrichu na funkci tajemníka ředitele a redaktor. Již v roce 1939 se stal ředitelem nakladatelství Melantrich a působil zde do roku 1947. Za války umožnil vydávání děl umělců židovského původu . Od roku 1948 byl dramaturgem Čs. statního filmu, od roku 1954 až do své smrti dramaturgem Studia kresleného, loutkového a dětského filmu . Po druhé světové válce redigoval Divadelní zápisník a později také Divadelní noviny . Na počátku 30. let 20. století patřil spolu s A. M. Píšou, Karlem Schulzem a Otakarem Mrkvičkou do okruhu kritiků spřízněných s avantgardou, ale nikoliv komunistických . Ve druhé polovině 30. let 20. století publikoval divadelní kritiky zvláště v deníku A-Zet a v Listech pro umění a kritiku a prosazoval zásadní změny ve vedení pražských oficiálních scén. Byl stoupencem divadla řízeného režisérskou osobností . Za války byl divadelním referentem v Českém slově, po válce ve Svobodném slově , od roku 1947 v deníku Práce, v roce 1952 v Literárních novinách a přispíval rovněž do dalších periodik. Používal šifry: t, R , dále také -Jtg-, jtg, t., T , tg, -er, -ger. V...
Více od autora
Josef Stivín (6)
Josef Stivín , byl československý sociálně demokratický politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl rovněž literárně činný — přispíval do socialistického tisku, psal básně a knihy pro děti. Vystupoval i pod pseudonymem Foltýn. Ve Vídni se vyučil typografem a začal se tam angažovat v řadách vídeňské sociální demokracie. Pak se přesunul do českých zemí. Od roku 1911 působil jako šéfredaktor sociálnědemokratického listu Právo lidu. Patřil k vlivným členům strany. Ve 20. letech 20. století byl jedním z tajemníků představenstva sociální demokracie. Roku 1927 vedl komisi pro vypracování nového programu. Na sjezdu strany v roce 1930 pak vystupoval v debatě okolo podoby programu. Ve vedení strany zasedal i po sjezdu v roce 1937. V letech 1918–1920 zasedal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce. Byl po deset let místopředsedou poslanecké sněmovny. Podle údajů z roku 1935 byl novinářem. Bydlel v Praze. Stivín byl rovněž literárně činný jako básník, spisovatel a novinář. Některé práce podepisoval pseudonymem Foltýn. Knižně vyšly např.: Na přelomu 20. a 21. století vyšly jeho verše např. ve výborech:
Více od autora
Josef Seget (5)
Narozen 29. 7. 1887, zemřel 1982. MVDr., odborník v chovu teplokrevného koně.
Více od autora
Josef Pešek (8)
Narozen 14.4.1878 v Lochenicích u Hradce Králové, zemřel 8.11.1958 v Kostomlátkách u Nymburka. PhDr., středoškolský profesor, historik. Práce v oboru.
Více od autora
Josef Pelnář (10)
Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.
Více od autora
Josef Oktábec (2)
Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.
Více od autora
Josef Mysliveček (7)
Josef Mysliveček byl český hudební skladatel, který se v 18. století významně zapsal do vývoje klasické hudby. Narodil se v Praze a později se přestěhoval do Itálie, která byla v té době centrem operní a instrumentální tvorby. Mysliveček si díky svému českému původu vysloužil přezdívku "Il Boemo" . Proslul především svými operami, které komponoval v italském stylu, a napsal také značné množství instrumentální hudby, včetně symfonií a koncertů.
Více od autora
Josef Mach (8)
Narozen 5.2.1883 v Loučeni u Nymburka, zemřel 8.11.1951 v Praze. Novinář, básník, fejetonista, diplomat, redaktor krajanských časopisů v USA, překladatel z angličtiny, němčiny, italštiny.
Více od autora
Josef Kubalík (7)
Josef Kubalík byl český katolický kněz, vysokoškolský pedagog, teolog, filosof a religionista. Středoškolské vzdělání, které zakončil maturitou v roce 1929, získal na státním reálném gymnáziu v Klatovech. Dále pokračoval studiem teologie na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou zakončil v roce 1934. V témže roce byl vysvěcen na kněze. Ve studiu pokračoval získal na téže fakultě doktorát teologie po předložení disertační práce s názvem De regno Dei in Vetere et Novo testamento. Byl promován 27. října 1938 a začal působit jako středoškolský profesor. V letech 1942-1945 přenášel na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském. Po skončení II. světové války získal stipendijní studium základního bohosloví na Institut Catholique v Paříži a srovnávací vědy náboženské na École des Hautes Études tamtéž. Dále studoval v Římě na Papežské Gregoriánské univerzitě a Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského zvané také Angelicum. Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze začal přednášet jako suplent základního bohosloví od 1. června 1946. Zde také 16. května 1947 měl habilitaci pro obor základní bohosloví a po předložení práce s názvem České křesťanství. Církev Kristova a jiné náboženské společnosti v naší vlasti. se stal soukromým docentem. Dne 11. listopadu 1949 byl navržen na mimořádného profesora základního bohosloví, ke však jmenování nedošlo. 2. října 1950 byl ustanoven státním docentem základní teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze s účinností od 1. září 1950 a vedoucím katedry křesťanské filosofie a základního bohosloví. 30. ledna 1951 byl jmenován profesorem základního bohosloví s účinností od 1. ledna 1951. Dne 16. února 1952 byl jmenován katedrovým profesorem s účinností od 1. ledna 1952. Jeho akademické působení bylo ukončeno 30. června 1976, kdy odešel do důchodu. V akademickém roce 1976–1977 v rámci tzv. "čestného roku" vyučoval jako lektor srovnávací v...
Více od autora
Josef Jíra (7)
Josef Jíra byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově , potom na Akademii výtvarných umění v Praze , nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada. Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu . Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium . Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav . Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů ...
Více od autora
Josef Jařab (6)
Josef Jařab je český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor. V roce 1990 byl jmenován profesorem anglické a americké literatury. Od 19. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1994 patřil mezi zakládající členy Učené společnosti ČR. Od 1997 do 1999 byl rektorem Středoevropské univerzity. Od roku 1996 do roku 1998 byl senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava. V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University. V době, kdy byl rektor Univerzity Palackého, udělil Václavu Havlovi čestný doktorát filozofie. Byl to první čestný doktorát od univerzity na území Československa. V březnu 2008 ho Poslanecká sněmovna PČR zvolila členem Rady České televize. Na funkci rezignoval na začátku března 2009, protože se rozhodl přednášet několik měsíců na univerzitě v americkém státu Oregon. Dne 27. září 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky, Milana Štěcha, Stříbrnou pamětní medaili Senátu. Má syny Davida Jařaba a Jana Jařaba .
Více od autora
Josef Hrdlička (9)
Josef Hrdlička je český katolický duchovní, básník, překladatel a hudební textař, titulární biskup thunudrumský a v letech 1990–2017 pomocný biskup olomoucký. 19. ledna 2017 dosáhl 75 let a v souladu s kanonickým právem podal rezignaci na svůj úřad, kterou papež František přijal k 1. únoru 2017. Od tohoto data je emeritním pomocným biskupem olomouckým. V letech 1990–2017 byl děkanem olomoucké metropolitní kapituly. V České biskupské konferenci zastupuje funkce předsedy Komise pro liturgii a předsedy Rady pro kulturu a památky. Jeho biskupským heslem je Vos dixi amicos . Po vystudování střední školy na gymnáziu v Jevíčku pracoval jako pomocný dělník ve Velkých Opatovicích, jelikož kvůli svému náboženskému přesvědčení nemohl nastoupit na vysokou školu. Teprve roku 1967 se dostal na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1972 a následující roky působil např. v Ostravě, Hoštejně, či Hynčině na Šumpersku. Dne 7. dubna 1990 přijal biskupské svěcení. Výsledkem jeho spolupráce s hudebním skladatelem Zdeňkem Pololáníkem je několik mešních písní z roku 1986, na nichž se Hrdlička podílel jako textař.
Více od autora
Josef Holcman (10)
Josef Holcman byl český a československý politik Československé strany lidové, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Narodil se na rodném statku ve Skoronicích u Kyjova. Po celý život byl rolníkem a vinařem. Roku 1924 převzal rodný statek. Od roku 1931 působil v místní politice. Roku 1938 se stal starostou a v roce 1945 předsedou MNV ve Skoronicích. Téhož roku se stal členem ONV v Kyjově a působil v zemědělském odboru. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění, kam byl zvolen jako člen Československé lidové strany. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Ve volbách v roce 1946 již kvůli péči o hospodářství nekandidoval. V roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ a v roce 1949 byl vzat do vazby v Brně-Cejlu, kde byl krutě mučen. K protistátní činnosti se však i přes nelidské mučení nepřiznal a po roce byl propuštěn. Poté vystoupil z ČSL na protest proti plojharovskému vedení. V roce 1979 zemřel na rakovinu žaludku a jeho pohřbu ve Skoronicích se zúčastnily stovky lidí. Promluvil na něm i jeho bývalý spoluvězeň a spoluposlanec František Štambachr.
Více od autora
Josef Hercl (6)
Český dirigent, narozen 7. října 1928 v Praze, zemřel 25. května 2005 v Praze.
Více od autora
Josef Hanuš (10)
Narozen 27.6.1862 v Dolních Štěpanicích u Jilemnice, zemřel 19.12.1941 v Brně. PhDr., profesor dějin české literatury, práce z oboru.
Více od autora
Josef Foltýn (2)
Narozen 18. 12. 1879 v Praze, zemřel 1. 10. 1941 tamtéž. Novinář, sociálně demokratický politik, publicista, redaktor dělnického tisku, prozaik, básník, též pro děti, časopisecké články.
Více od autora
Josef Císler (9)
Narozen 15.1.1870 v Trhanově u Domažlic, zemřel 13.6.1948 v Praze. MUDr., profesor laryngologie, práce z oboru, spisovatel- hry a novely.
Více od autora
