7261–7320 z 153391 Autoři
Pavel Hartl (8)
Narozen 23. 1. 1934 v Praze, zemřel 14. 11. 2020. PhDr., docent Univerzity Karlovy; psycholog, pedagog, pedagogický psycholog a psychoterapeut; práce z oboru, beletrie, tvorba pro děti: působil na Fakultě sociálních věd UK a poté na Katedře psychologie Filozofické fakulty UK.
Více od autora
Pavel Fink (10)
Pavel Fink byl český spisovatel a novinář, legionář v Rusku. Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové. Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci. V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy. Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre. Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě. Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka. Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice. Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem, též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko. V polovině roku 1939 odešel do důchodu a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce. Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i hu...
Více od autora
Pavel Chrastil (5)
Po čtyři roky docházel každý den do domu Jana Wericha na Kampě. Po tu dobu se doslova stal členem hercovy rodiny. Zažil jej v soukromí tak, jak se to nepoštěstilo žádnému z jeho přátel nebo hereckých kolegů. Ve svých knihách se vyznává z obdivu k Janu Werichovi především jako k člověku.
Více od autora
Paula Brackston (8)
Paula Brackston má bakalářský titul z oboru tvůrčího psaní na Lancaster University a učí na University of Wales v Newportu. Než se stal spisovatelkou, vyzkoušela několik povolání: pracovala v cestovní kanceláři, dělala sekretářku nebo učila angličtinu. Žije v divoké hornaté části Walesu a pokud zrovna nesedí shrbená nad klávesnicí ve svém kumbálku pod schody, hraje s dětmi tenis, chodí na procházky se psem a opečovává svoje záhonky. V roce 2007 se Paula dostala do užšího výběru na cenu Creme de la Crime, která je určena začínajícím spisovatelům. V roce 2010 se její kniha Nutters dostala do užšího výběru na cenu Mind Book Award. Mezi její knihy dále patří The Winter Witch , The Midnight Witch , The Silver Witch aThe Return of the Witch .
Více od autora
Paul Tournier (8)
Dr. Paul Tournier pracoval jako praktický lékař v Ženevě. Poté, co zjistil, že u velikého počtu pacientů běžné prostředky léčby nedostačují, se začal zajímat o psychologii a později stál u zrodu nové léčebné metody "medicíny celého člověka". Své osobní poznatky popisuje v knihách, z nichž některé vyšly i u nás: Porozumění v manželství, Vina, Silní a slabí, Tajemství, Dobrodružství života, Osoba a osobnost.
Více od autora
Paul McKenna (7)
Nejznámější světový hypnotizér. Kromě toho kouč, trenér, vedoucí seminářů, televizní dokumentarista a spisovatel.
Více od autora
Paul Hoffman (7)
Jako pravděpodobně jediný romanopisec své generace, který se narodil ve světle petrolejové lampy, strávil Paul Hoffman značnou část dětství na letištích po celém světě, kde sledoval, jak jeho otec – průkopník sportovního parašutismu a mistr Evropy – vyskakuje z letadel. Po dlouhé bitvě s anglickou školskou soustavou, během níž se úporně bránil pravidelné školní docházce, byl přijat ke studiu angličtiny na oxfordské New College poté, co ho žádná jiná univerzita nepřipustila k přijímacím pohovorům. Po promoci vystřídal více než dvacet zaměstnání, pracoval například v sázkové kanceláři, jako poslíček jedné obchodní banky v londýnském City či jako učitel. Dělal také vrchního filmového cenzora Britského úřadu pro filmovou klasifikaci. Svůj první román, The Wisdom of Crocodiles , psal třináct let. Mimo jiné v něm předpověděl návrat mezinárodního terorismu v jedenadvacátém století a přesnou podobu kolapsu světového finančního systému. Část tohoto románu byla zfilmována s Judem Lawem a Timothym Spallem v hlavního rolích. Druhý román, The Golden Age of Censorship , komediální příběh s prvky černého humoru, v němž využil svých zkušeností z práce filmového cenzora, vyšel roku 2007. Je rovněž tvůrcem či spolutvůrcem scénářů ke třem natočeným filmům a spolupracoval například s Francisem Fordem Coppolou.
Více od autora
Patrik Rozehnal (8)
Narodil se 27.11.1974 v Praze. Vystudoval ČVUT obor pozemní stavitelství a architektura a Vysokou školu ekonomickou. Stal se odhadcem nemovitostí, pracuje jako rozhlasový a televizní moderátor.
Více od autora
Pat Benatar (9)
Pat Benatar je známá americká rocková zpěvačka a čtyřnásobná držitelka ceny Grammy, jejíž silný vokál a rockové hymny ji koncem 70. a v 80. letech 20. století proslavily. Narodila se jako Patricia Mae Andrzejewski 10. ledna 1953 v Brooklynu ve státě New York a svou hudební kariéru začala jako vystudovaná operní sopranistka, než přešla k rockové hudbě. Benatarové debutové album "In the Heat of the Night" vyšlo v roce 1979 a obsahovalo hitový singl "Heartbreaker", který ji etabloval v rockovém žánru.
Více od autora
Otto Boček (6)
Narozen 10.4.1893 v Úlovicích u Loun, zemřel 31.10.1964 v Praze. Pomolog, literatura z oboru.
Více od autora
Otokar Maška (10)
Otokar Maška , středoškolský profesor, publikace z oboru matematiky a fyziky, autor vzpomínky Telč na přelomu století a práce o otci, paleontologovi Karlu Jar. Maškovi.
Více od autora
Otakar Franěk (11)
Narozen v Rosicích u Brna, PhDr., CSc., autor historické a memoárové literatury především o dělnickém a komunistickém hnutí.
Více od autora
Ota Šik (5)
Ota Šik, též Otto Schick byl český ekonom a politik pražského jara, člen ÚV KSČ. Ve známost vešel jako tvůrce hospodářských reforem, později často označovaných jako třetí cesta. V roce 1940 vstoupil jako nezaměstnaný do ilegální KSČ. O rok později až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, v 50. letech propagoval totalitní direktivní plánování podle vzoru Sovětského svazu. Od roku 1961 působil jako ředitel Ekonomického ústavu ČSAV. Roku 1962 byl zvolen do ústředního výboru KSČ, od roku 1964 řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy. V dubnu 1968 byl na základě návrhu Alexandra Dubčeka jmenován zástupcem ministerského předsedy a koordinátorem hospodářských reforem . Po ztroskotání pražského jara emigroval do Švýcarska. Od roku 1970 pracoval jako pedagog v Basileji a Manchesteru a později jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Sankt Gallenu ve Švýcarsku. Po listopadu 1989 jej přizval tehdejší místopředseda federální vlády Valtr Komárek k diskusím o ekonomických reformách. Šik byl zastáncem tzv. třetí cesty, která byla pro okamžitou liberalizaci cen, ale zároveň pro pomalejší liberalizaci zahraničního obchodu. K jeho zálibám patřilo malování obrazů. V r. 1933 začal v Praze studovat malířství, školu však již v následujícím roce opustil a dále se vzdělával ve večerních kurzech. V důchodu po r. 1992 se pak už věnoval pouze malování, zejména krajinomalbě a ateliérové figurativní malbě. Převážnou část své tvorby se věnoval olejovým technikám, jimiž ztvárňoval romantická přírodní zákoutí a výhledy. V devadesátých letech se v Praze uskutečnily jeho dvě retrospektivní výstavy. Vystavoval i ve Švýcarsku, mj. v Curychu. Mezi jeho syny je divadelník, filmař a výtvarník Jiří Polák, ...
Více od autora
Orchestr Národního Divadla (11)
Orchestr Národního divadla je prestižní hudební těleso se sídlem v Praze. Je spojen s Národním divadlem, jednou z nejvýznamnějších kulturních institucí v České republice, která slouží jako scéna pro operní, baletní a činoherní představení. Orchestr hraje klíčovou roli při operních představeních divadla a má bohatou historii, která sahá až do 19. století. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů a hrál pod taktovkou hostujících dirigentů z celého světa.
Více od autora
Orchester Gustáva Offermanna (6)
Slovenský popový orchestr pod vedením Gustáva Offermanna.
Více od autora
Ondřej Weigel (12)
Ing. Ondřej Weigel se narodil v Brně. V r. 1989 dokončil studium spalovacích motorů a motorových vozidel na VUT V Brně, nyní pokračuje ve studiu v oboru Dopravní nehody a soudní znalectví motorových vozidel. Praktické zkušenosti získal při opravách automobilů, závodní činnosti i jako mechanik soutěžního týmu. V r. 2000 se stal redaktorem nakladatelství Computer Press se zaměřením na automobilovou a počítačovou literaturu. Autorsky se podílí i na dalších knihách, např. Jak zabránit krádeži vašeho automobilu, Kupujeme ojetý automobil, Renovace a opravy motocyklů a Automobil pro ženy.
Více od autora
Ondřej Pálka (1)
Narozen 31. 5. 1909 ve Vodňanech, zemřel 1. 4. 1981 v Praze. Středoškolský profesor, redaktor, práce o přírodě, encyklopedie pro děti, překlady z francouzštiny. Působil v Státním pedagogickém nakladatelství, stal se prvním ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy , které vedl do roku 1981. Jako překladatel se věnoval především dílu Julese Verna, z něhož přeložil řadu titulů.
Více od autora
Omar Chajjám (5)
Ghíját ad-Dín Abú al-Fath Umar bin Ibráhím an-Nísábúrí al-Chajjám zkráceně Omar Chajjám byl perský básník, matematik, filozof a astronom. Svými současníky byl nazýván nejvzdělanějším mužem století, králem filozofů Východu a Západu, mudrcem či nositelem Pravdy . Dnes je nejvíce znám pro svou sbírku básní Čtyřverší, kterou zejména v anglosaském světě zpopularizoval Edward FitzGerald svým volným přebásněním pod názvem The Rubaiyat of Omar Khayyam . V českojazyčném prostředí jeho dílo zpopularizovali Josef Štýbr, Jaromír Borecký, Eva Štolbová, Jan Rypka a Vilém Závada. Konkrétních a spolehlivých údajů o životě Omara Chajjáma se zachovalo jen málo. Narodil se ve městě Nišápúr, pravděpodobně v roce 1048. Některé prameny uvádějí dřívější rok narození v rozpětí 1021 až 1048. Podle jména lze usuzovat, že jeho otec byl výrobcem stanů. Omar byl nadaný mladík, který od svého učitele Nasira Mansura získal základ všestranného vzdělání. Velkým duchovním vzorem byl pro něho učenec Avicenna. Omarův zájem se soustředil především na matematiku a astronomii. Jeho spolužáky a přáteli byli Hasan bin Ali , který se později stal vezírem s titulem Nizam-ul-Mulk a Hasan ibn Sabbáh , budoucí zakladatel kruté a obávané sekty Asasínů. Omar Chajjám pokračoval ve studiích v Samarkandu, Balchu, Buchaře a Isfahánu. Po návratu do Níšápuru se stal učitelem a respektovaným učencem. Již v mladém věku byl autorem mnohých vědeckých pojednání z algebry, astronomie, geometrie, filozofie a historie. V roce 1074 seldžucký sultán Melik-Šáh I. mu umožnil v Isfahánu založit významnou observatoř. Chajjám zde soustředil významné astronomy své doby. Na sultánově dvoře, kde působil jeho přítel vezír Nezámolmolk, měl Omar Chajjám možnost plně se věnovat vědecké práci. Zabýval se reformou kalendáře, sestavoval astronomické tabulky a zpracovával hvězdné mapy. Poté, co sultán i vezír byli v roce 1092 za...
Více od autora
Olga Barényi (8)
Olga Barényi je spisovatelský pseudonym a podle vlastní životopisné legendy i rodné jméno české spisovatelky, píšící do roku 1945 česky a poté v rakouském a německém exilu německy. Původně působila jako herečka v Praze a v Bratislavě. Aloisie Anna Voznicová , provdána Halvaxová a Gerstbergerová . Herecké pseudonymy: Olga Bělská , Olga, Luisa nebo Louisa Voznicová . Spisovatelské pseudonymy: Olga Barényi , Olga Barényiová , Hilde Wangel , O. B. , Olga von Barényi . Narodila se 4. července 1905 v Kroměříži v rodině bednáře Aloise Voznici, původem z Olomouce, a švadleny Anny roz. Korčianové, původem z Hoštic u Zdounek, patrně jako druhorozené dítě. Roku 1917 jí zemřela matka, otec v té době sloužil ve válčící rakouskouherské armádě. Proto strávila zhruba dva roky v kroměřížském sirotčinci. Absolvovala tři třídy měšťanské školy a tři ročníky Státního ústavu ku vzdělávání učitelů v Kroměříži. Roku 1923 nastoupila na dramatické oddělení Státní hudební a dramatické konservatoře v Brně, po prvním ročníku přešla na Státní konservatoř hudby v Praze do třídy Marie Laudové-Hořicové. Zde studovala v ročníku s Lolou Skrbkovou a Světlou Svozilovou. Brzy začala hrát i mimo školu v různých ochotnických uskupeních. Zřejmě jako krytí vůči vedení konzervatoře požádala roku 1925 úřady o změnu jména na Olgu Bělskou. Z dokumentů není zřejmé, zda jí úřady vyhověly, prokazatelně však pod tímto jménem účinkovala v inscenacích Divadla mladých Fraška o mistru Miminovi a Když ženy něco slaví… v režii Jiřího Frejky. Pod jménem Olga Voznicová pak hrála v inscenaci Dětský karneval dalšího významného avantgardního souboru, Uměleckého studia Vladimíra Gamzy. Dostupné kritiky hodnotí její herecké výkony, ať již na konzer...
Více od autora
Olen Steinhauer (5)
Narodil se v Baltimoru, Maryland, USA a vyrosl ve Viginii. Vystudoval univerzitu v Lock Havenu v Pensylvanii a University of Texas v Austinu.
Více od autora
Nikolai Rimsky-Korsakov (10)
Nikolai Rimsky-Korsakov byl významný ruský skladatel, člen skupiny skladatelů známé jako "Pětka". Narodil se 18. března 1844 v ruském Tichvinu a proslavil se svým orchestrálním uměním a zájmem o rozvoj nacionalistického ruského stylu klasické hudby. Kariéra Rimského-Korsakova byla mnohostranná; než se plně věnoval hudbě, působil jako námořní důstojník. Stal se profesorem na petrohradské konzervatoři a ovlivnil mnoho studentů, včetně Igora Stravinského a Sergeje Prokofjeva.
Více od autora
Nikkarin (11)
Nikkarin, vlastním jménem Michal Menšík , je český výtvarník, ilustrátor a autor komiksů. Na české komiksové scéně se Nikkarin poprvé uvedl roku 2008 příběhem Bunkr publikovaném ve stejnojmenné komiksové revui. Jeho dosud největším tvůrčím projektem je postapokalyptická tetralogie 130, která dle serveru Komiksárium.cz čerpá inspiraci z díla francouzského komiksového tvůrce Moebia, světa počítačové hry Fallout či románu Malý princ. Roku 2011 byl Nikkarin jedním z třinácti českých a slovenských komiksových kreslířů, kteří se výtvarně podíleli na sborníku Ještě jsme ve válce, společném projektu sdružení Post Bellum a Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož účelem bylo představit formou komiksu čtenářům pohnuté osudy lidí žijících za totality. Nikkarin se v současné době plně věnuje knižním ilustracím a komiksům pro Čtyřlístek a Raketu.
Více od autora
Neal Stephenson (10)
Neal Stephenson je americký spisovatel. Jeho beletristická díla bývají řazena do rozličných kategorií, od cyberpunku, přes historické romány, science fiction až po postcyberpunk. Některé knihy mu vyšly pod pseudonymem Stephen Bury. Ve svých knihách se zabývá matematikou, kryptografií, filozofií, měnami a historií vědy. Mimo to píše i nebeletristické články o technologii pro různé časopisy, například Wired, a dřív pracoval na částečný úvazek jako poradce pro firmu Blue Origin, která vyvíjí suborbitální kosmickou stanici. Narodil se ve městě Fort Meade v americkém státě Marylandu. Pochází z rodiny techniků a vědců. Jeho otec je profesorem elektrotechniky a dědeček z otcovy strany býval učitelem fyziky; jeho matka pracuje v biochemické laboratoři, tchán byl profesorem biochemie. V roce 1960 se jeho rodina přestěhovala do státu Illinois a posléze v roce 1966 do Iowy, kde vystudoval střední školu. Své vzdělání dokončil na Bostonské univerzitě. Nejprve se specializoval na fyziku, ale později se přeorientoval na geografii, protože při jejím studiu mohl trávit více času na univerzitním mainframu. Odpromoval v roce 1981 jako bakalář v geografii s vedlejším předmětem fyzikou. Od roku 1984 žije převážně na severozápadě Spojených států. Momentálně bydlí se svou rodinou v Seattlu. Píše i literaturu faktu. Jeho In The Beginning Was The Command Line je esej o operačních systémech, popisující mimo jiné historii Dosu, Windows, Linuxu a Beosu a jejich vztahy mezi nimi. Esej se problematikou zajímá jak z kulturního, tak z technického hlediska a soustředí se zejména na vývoj grafických uživatelských rozhraní. Byla vydána jako kniha v roce 1999. Řada jiných Stephensonových esejí vyšla v časopise Wired.
Více od autora
Natalia Ginzburg (4)
Natalia Ginzburgová, rodným jménem Natalia Leviová byla italská spisovatelka. Ve společenskokritických prózách zobrazovala rozklad etických vzorců a rodinných svazků v moderní společnosti. Získala za ně i cenu Strega, nejvýznamnější italské literární ocenění.
Více od autora
Muriel Barbery (9)
Muriel Barberyová je francouzská spisovatelka románů a profesorka filozofie. Barberyová navštěvovala a promovala na École Normale Supérieure de Fontenay-Saint-Cloud a poté učila filozofii na Bourgognské univerzitě a na gymnáziu. V současné době žije v Kjótu.
Více od autora
Monty Roberts (6)
Monty Roberts se narodil uprostřed hospodářské krize – v květnu čtrnáctého dne 17 let po skončení 1.světové války, tedy roku 1935, v malém městečku Salinas v Americe. Oba jeho rodiče pracovali s koňmi. Jeho otec byl cvičitel a jezdecký instruktor. Měl smlouvu s kalifornským městem Salinas, že bude provozovat jejich dostihové závodiště. Bylo velké a vyhlášené. Konala se v něm také rodea. První zkušenost v sedle získal krátce po narození. Vždy, když jeho matka koně krokovala posadila si malého Montyho před sebe do sedla. Už ve čtyřech letech se zúčastnil svých prvních závodů na koni jménem Zrzek, byl to hezký bělouš. A na těchto závodech zvítězil nad mnoha staršími dětmi. Montyho život byl těžký, měl přísného a neústupného otce. Tradiční cvičitelé, mezi niž patřil i Montyho otec, postupovali podle metody: uděláš, co ti přikážu, nebo ti způsobím bolest. Jemu se však tahle metoda příčila, ale jeho otec mu po každé řekl, že to jinak nejde. Zlom nastal, když měl pro rodeo přivést divoce žijící mustangy ze Sierry Nevady.Tam pozoroval dnem i nocí divoké čtyřnohé chlupaté koule, které někdy ve čtvrtohorách vypadaly jako nepovedená liška... Byl si jistý, že musí existovat nějaký přirozený způsob komunikace s těmito inteligentními tvory. Pozoroval vedoucí klisnu stáda, jak vychovává dorůstající hříbata, nebo jak upozorňuje stádo na jakékoliv nebezpečí bez vydání jediného hlásku. Jak je to možné, kladete otázku? Řečí těla je to možné. Z těchto všech poznání z volné přírody si uvědomil, že koně mají jakýsi koňský jazyk, který nazval „equus“. Pln dojmů a radosti z tohoto objevu, se vracel domů. Vyzkoušel tuto metodu na svých koních potají, aby se o tom nedozvěděl jeho otec a co se nestalo? Metoda u koní fungovala s menšími či většími úspěchy. Nadšení ovšem brzy zkazil přísný otec. Když mu Monty ukázal, že dokáže pracovat s koněm, aniž by ho musel bít a týrat, krutý otec ho okamžitě po zhlédnutí zbil a řekl: „To už nikdy nedělej...
Více od autora
Monika Wegler (11)
Monika Weglerová patří k předním fotografkám zvířat v Evropě. Je činná především jako autorka fotografií v knihách o zvířatech, pěstuje habešské kočky a žije pospolu se svými sedmi kočičími miláčky.
Více od autora
Mojmír Otruba (10)
* 18. 9. 1923, Mladá Boleslav † 8. 6. 2003, Praha Literární teoretik a historik, editor Jeho první ženou byla Jaroslava Otrubová , která se také podílela na některých jeho edicích, druhou literární historička Zina Trochová . Otruba se narodil v rodině učitele působícího v Dobrovici a od 1935 v blízké Mladé Boleslavi, kde vystudoval klasické gymnázium a vyučil se knihařem . Byl činný v odboji, 1944–1945 z rasových důvodů vězněn. Studoval na FF UK slovanskou, klasickou a germánskou filologii ; PhDr. získal 1949 prací o poezii Otokara Fischera Drama vlastní duše. V letech 1948–1950 pracoval v kulturně propagačním oddělení ústředního sekretariátu Svazu bojovníků za svobodu, 1951–1952 na ministerstvu školství a kultury s pověřením řídit přípravu expozice české literatury v pozdějším PNP v Praze na Strahově. Od roku 1952 do roku 1985, kdy odešel do důchodu, byl Otruba zaměstnán v ÚČL, resp. ÚČSL ČSAV. Pracoval zde v oddělení pro českou literaturu 19. století . V roce 1968 byl postaven do čela oddělení pro studia lingvoliterární a textologii, po reorganizacích pak od 1972 působil jako člen redakce Lexikonu české literatury . V letech 1990–1992 byl předsedou vědecké rady ÚČL. CSc. získal v roce 1958 na základě práce Tylovo dílo v literárním vývoji třicátých let, DrSc. v roce 1993 obhájením monografie Mezitextovost jako záležitost znaková a hodnotová. Od roku 1940 publikoval básně, recenze a fejetony v regionálních časopisech Mladoboleslavské listy, Rodný kraj . 1946–1949 uveřejňoval literární příspěvky v mladoboleslavském časopise Mladé archy a 1948–1951 v Hlasu revoluce, kde tehdy spoluřídil kulturní rubriku . Dále publikoval v periodikách: Časopis pro ...
Více od autora
Miroslava Štěpánková (4)
Narozena 1968. PhDr., Ph.D., psycholožka, práce z vývojové psychologie, psychoterapie a logoterapie.
Více od autora
Miroslava Moučková (10)
Narozena 18.3.1954 v Praze. Publicistka a spisovatelka, majitelka nakladatelstvi DARYL.
Více od autora
Miroslav Vízdal (8)
Narozen 20.10.1932 v Lovčicích u Hodonína, zemřel 2002. Učitel, redaktor, prozaik.
Více od autora
Miroslav Potočný (10)
JUDr. Miroslav Potočný, DrSc. , docent katedry mezinárodního práva, publikace v oboru.
Více od autora
Miroslav Pech (10)
Miroslav Pech je český spisovatel. Dětství a dospívání prožil v Nové Bystřici. Prošel mnoha zaměstnáními . Je autorem povídkových sbírek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa a románu Cobainovi žáci. Povídky publikoval v literárních časopisech časopisech Semtam, H_aluze, Psí víno, Protimluv, Host, Salon, Weles, Pandora, Tvar či na internetové Dobré adrese. Žije v Českých Budějovicích.
Více od autora
Miroslav Korecký (5)
Narozen 31.10.1910 v Praze. Prof.,Ing., architekt, uměnovědec a teoretik architektury, fotografická publikace z oboru historie architektury.
Více od autora
Miroslav Klivar (8)
Miroslav Klivar byl vlivný československý kritik výtvarného umění, malíř, grafik, teoretik sklářského umění, fotograf, organizátor veřejného života výtvarníků, člen několika uměleckých spolků a držitel mnoha uměleckých ocenění. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze . Od roku 1955 vyučoval na uměleckých školách – na Akademii výtvarných umění v Praze, na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, na Akademii múzických umění v Praze, na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze 3. Dlouholeté aktivní členství v KSČ mu umožňovalo volný pohyb v profesi, společnosti a časté výjezdy do světa. Byl také profesorem na Světové univerzitě v Bruselu. Klivar podle některých zdrojů za komunismu přednášel marxismus-leninismus na AVU. Tuto praxi potvrdil metodickou příručkou Malý mezinárodní politický slovník: Pojmy, osobnosti, data . Jeho osobní svazek byl zničen již 8.12.1989, ale dochovaly se záznamy, z nichž je možno jeho spolupráci s StB rekonstruovat. V roce 1968 se aktivně zapojil do obrodného procesu a prosazoval návrat na výstavní scénu některým zakázaným autorům. Po roce 1969 byl monitorován StB jako nepřítel režimu, byl údajně vyloučen ze společenského ž...
Více od autora
Miroslav Khol (5)
Miroslav Khol je český fotograf reportáže, portrétů, tabletopu, zátiší a architektury. Velmi často fotografoval malíře a sochaře . Proslul díky svému dramatickému stylu. Prakticky až do 90. let 20. století minulého století fotografoval černobíle. Již od mládí se věnoval fotografii, tiskl snímky v novinách, vydal publikaci Naše Praha a uspořádal několik výstav v Praze i mimo ni . Jeho snímky byly velmi ovlivněny žateckým okolím a lidmi. Pracoval i jako asistent Karla Hájka ve Světě v obrazech, jako vedoucí pracovník v Dilii nebo redaktor ve Světě práce. Avšak nejvíce byl aktivní když pracoval jako fotoreportér v redakci Televizních novin, jeho novinářský styl však nebyl zpravodajský, ale velmi často dramatický a epický. Mezi významné osobnosti české fotografie se zařadil po výstavě uspořádané Galerií hlavního města Prahy v prostorách Staroměstské radnice v létě roku 1986. Zájem o fotografii projevil již ve věku svých dvanácti let, kdy mu jeho strýc Mikuláš věnoval první fotoaparát Zeiss Ikon Box-Tengor. Kholovi po neblahé situaci na Ukrajině ve 40. letech reemigrují s ostatními volyňskými Čechy do své staré vlasti a usazují se v Libočanech u Žatce, vesnici ležící na Ohři, která je obklopena chmelnicemi a zelinářskými zahradami. Po dokončení základní školy se Miroslav Khol přihlásil na Vyšší filmovou školu v Čimelicích. V Čimelicích také začal stoupat jeho zájem o Karla Hájka, je jeho prací nadšen a odjel do Prahy aby se se svým vzorem seznámil. Byl pražským fotografickým životem okouzlen a proto se rozhodl že přestoupí na Střední grafickou školu v Hellichově ulici. Od té doby se rozvíjela jeho dobrodružná povaha, velmi často střídal zaměstnání, avšak stále měl svou jedinou konstantu - fotografování. V roce 1963 uspořáda...
Více od autora
Miroslav Irra (13)
Ing. Miroslav Irra je s určitostí český nejfundovanější amatérský badatel v historii česko-slovenského vojenského letectva. Ve své práci se opírá o archivní materiály např. z fondů Vojenského ústředního archivu .
Více od autora
Miroslav Huptych (8)
Miroslav Huptych je český básník, výtvarník a arteterapeut. Kromě své úspěšné literární tvorby se věnuje i výtvarné činnosti. Svými kolážemi a fotomontážemi ilustroval řadu knih a nástěnných kalendářů. M. H. se vyučil mechanikem v odborném učilišti Tesly Hloubětín v Praze 1968–1971. V letech 1972–1980 byl zaměstnán v pražské nemocnici Na Bulovce a večerně vystudoval střední zdravotní školu . V letech 1980–1991 pracoval na Psychiatrické klinice 2. fakultní nemocnice v Praze jako zdravotní bratr. V letech 1992–1997 absolvoval psychoterapeutický výcvik a v letech 1997–2001 bakalářské studium psychologie a arteterapie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity . V letech 1991– 2001 pracoval jako terapeut na lůžkové části Krizového centra a na Lince důvěry v Regionálním institutu ambulantních psycho-sociálních služeb , v letech 2001–2003 v terapeutické komunitě Magdaléna pro léčbu drogově závislých . Od roku 2003 je ve svobodném povolání a věnuje se výtvarné, literární a vzdělávací činnosti. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice. Působí jako lektor a supervizor arteterapeutických kurzů a výcviků. Řadu let byl místopředsedou České arteterapeutické asociace a šéfredaktorem časopisu arteterapie. Literární tvorba: Poezie: Srdcový střelec ; Zvěrokruh , Názorný přírodopis tajnokřídlých ; Tarot a trakaře , Noční linka důvěry , List za listem Knížka autorských aforismů a gregerií: Hodinky s ohňostrojem Uspořádal a vydal: Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž do domu štěstí přináší ; Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 ; Ne...
Více od autora
Miroslav Cipár (10)
Miroslav Cipár sa narodil 8.1.1935 vo Vysokej nad Kysucou. Autor študoval na Vysokej škole pedagogickej a Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave u profesorov V. Hložníka a P. Matejku. V rokoch 1971 - 72 pracoval v New Delhi v Indii v Children´s Book Institut. Okrem ilustrácie sa venuje úžitkovej grafike, voľnej grafike a monumentálnej tvorbe. Autorovu ilustračnú tvorbu charakterizuje dominantný prvok hravosti a sladkej romantiky. Z ilustrácií je evidentný tvorcov rukopis, štylizuje jednoduché predmety, ktoré skladá tvarovo i farebne do kompozične zoskupených obrazov plných fantázie. Príznačný je pre jeho ilustráciu sklon k symbolom, znaku a vytríbenej až historizujúco pôsobiacej ornamentike. Za ilustračnú tvorbu získal viacnásobnú Cenu vydavateľstva Mladé letá a čestné uznania zo súťaže Najkrajšia kniha. Za ilustrácie ku knihám M. Ďuríčkovej: Biela kňažná a Dunajská kráľovná získal Plaketu BIB´73 a Plaketu BIB´77. Zlatou medailou na IBA Lipsko v roku 1982 bola ocenená kniha M. Válka: Veľká cestovná horúčka. Od roku 1979 je autor nositeľom ceny Ľudovíta Fullu.
Více od autora
Mirek Elpl (10)
Mirek Elpl,vlastním jménem Eduard Elpl byl český spisovatel, povoláním báňský inženýr. Narodil se v rodině Eduarda Elpla , učitele v Líšni a spisovatele, a jeho manželky Marie, rozené Štěpánkové . Pokřtěn byl jako Eduard Elpl. V roce 1923 maturoval na reálce v Brně, poté absolvoval Vysokou školu báňskou v Příbrami, studia úspěšně dokončil v roce 1931. V době krize nemohl najít ve svém oboru zaměstnání, proto v letech 1932–1938 pracoval jako úředník záložny. Jako báňský inženýr se uplatnil od roku 1938 v rosicko–oslavanském revíru. V době německé okupace pracoval na dole Kukla, včetně období, kdy zde byl židovský tábor . V listopadu 1944 byl Mirek Elpl zatčen a vězně nejprve v Kounicových kolejích, poté v koncentračním táboře Klettendorf . Tábor byl počátkem roku 1945 rozpuštěn před blížící se Rudou armádou a Elpl se pěšky dostal do Ivančic. Tam byl léčen v místní nemocnici a před dalším transportem ho zachránil lékař, který ho odeslal do sanatoria s nálezem TBC. V sanatoriu se dočkal konce války. V letech 1945–1953 byl ředitelem dolu Julius a poté pracoval na ředitelství Rosických uhelných dolů. Spolu se svou ženou je pochován na brněnském Ústředním hřbitově. Dne 29. prosince 1932 se v Praze oženil s Annou Rosenzweigovou . . Manželka byla Židovka, v letech 1943–1945 pracovala v kuchyni židovského tábora při dolu Kukla v Oslavanech. Mirek Elpl pracoval na tomto dole jako báňský inženýr. V srpnu 1944 byla Anna Elplová přemístěna do pražského Hagiboru a odsud v únoru 1945 do Terezína. Období německé okupace přežila. Anna Elplová byla jediná přeživší ze své rodiny – otec Hugo Rosenzweig , matka Hedvika a bratr Emil , byli zavražděni v průběhu holocaustu. Za nejznámější díla Mirka Elpla jsou považovány romány Mar...
Více od autora
Mirco De Cet (8)
Narozen v Itálii, žije v Anglii, encyklopedické publikace o automobilech, motocyklech a lokomotivách.
Více od autora
Miloš Velemínský (6)
Narozen 16. 9. 1969. MUDr., gynekolog, perinatolog, odborný asistent na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Spoluautor též publikací v oboru pediatrie.
Více od autora
Miloš Štědroň (9)
Miloš Štědroň je moravský hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. Miloš Štědroň se narodil 9. února 1942 v Brně v hudbymilovné rodině. Matka byla učitelka hudby, otec hudebník, strýcové Vladimír Štědroň skladatel, Bohumír Štědroň muzikolog a Jan Štědroň houslista. Maturoval na Jedenáctileté střední škole v Brně na ulici Tábor. V letech 1959 až 1964 studoval muzikologii a bohemistiku na Filosofické fakultě University J. E. Purkyně v Brně. Současně od roku 1963 pracoval jako asistent v hudebně historickém oddělení Moravského muzea, kde také vedl Malé divadlo hudby. V letech 1965 až 1970 pokračoval studiem skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění u Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. V té době začal i se skladatelskou činností. V roce 1967 získal titul PhDr. na Filozofické fakulta UJEP a téma jeho disertační práce bylo Leoš Janáček a hudební avantgarda. Kompoziční vzdělání si doplnil v letech 1970 až 1972 postgraduálním studiem experimentální a elektroakustické hudby na Janáčkově akademii múzických umění a studijními pobyty v Darmstadtu , Belgii, Nizozemí , Německu a ve Vídni. Roku 1972 získal místo odborného asistenta na Katedře muzikologie Filozofické fakulty UJEP a zároveň externě vyučoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a na JAMU. Roku 1978 získal titul kandidáta věd, roku 1988 se habilitoval jako docent a v roce 1994 byl na již přejmenované Masarykově univerzitě jmenován profesorem. Teorii skladby a další předměty vyučuje také na Janáčkově akademii múzických umění. Miloš Štědroň je členem vědeckých a uměleckých rad a oborových rad pro doktorské studium na MU Brno, JAMU a UP Olomouc, oponentem habilitačních a profesorských jmenovacích řízení, posuzovatelem projektů pro grantové agentury, členem Leoš Janáček Gesellschaft Zürich. Byl také členem správní rady Nadace Český hudební fond v Praze. V letech 1998–2000 působil...
Více od autora
Miloš Smetana (8)
Narozen 1. 3. 1932 v Kroměříži, zemřel v noci na neděli 20. 9. 2009. Redaktor Divadelních novin, divadelní kritik, dramatik, dramaturg, scenárista a spisovatel.
Více od autora
Miloš Netoušek (9)
Prof. MUDr. Miloš Netoušek, DrSc. byl český lékař, profesor patologie a terapie vnitřních nemocí, autor prací z oboru. Zdroj: aleph.nkp.cz
Více od autora
Miloš Mendel (9)
# Kvalifikace: V letech l970-75 studoval na tehdejší Katedře věd o zemích Asie a Afriky FFUK obory arabistika a kulturní dějiny islámských zemí. Poté absolvoval studijní pobyt na Burgibově institutu živých jazyků v Tunisu. V letech l976-84 pracoval jako redaktor v mezinárodní redakci ČTK a arabské sekci zahraničního vysílání Čs. rozhlasu. V letech 1978-1991 též příležitostně působil jako tlumočník arabštiny. Od září l984 je pracovníkem OÚ ČSAV . V r. l986 získal titul PhDr. na FFUK v Praze a r. l992 obhájil kandidátskou disertační práci na téma Islámský fundamentalismus na Blízkém východě. Egypt a Sýrie v 50.-70. letech. V listopadu 1999 se habilitoval na FSS MU v Brně a diplom docenta politologických věd mu byl předán v květnu 2000. # Specializace: arabista a islamista. V oblasti základního výzkumu se zabývá různými aspekty islámu . Při svém výzkumu kombinuje zejm. metody historiografie, politologie a sémantiky . Tyto metody aplikuje především na texty a problémy politické povahy . V širším smyslu se specializuje na moderní a soudobé dějiny Blízkého východu. Publikoval řadu vědeckých studií v domácích i zahraničních odborných periodikách . # Pedagogické působení: Od r. l994 externě působí na Ústavu religionistiky FFMU v Brně, kde přednáší problematiku islámu . Od 1. 9. 1999 do 30. 6. 2000 působil na tomtéž ústavu na poloviční úvazek a přednášel dvousemestrový kurz Arabština jako pramenný jazyk. Na FFUK, FFMU, FSV UK a UP v Olomouci příležitostně působí jako vedoucí nebo oponent bakalářských, diplomových a disertačních prací. Od června 2001 je členem oborové rady pro doktorandské studium na ...
Více od autora
Miloš Hlávka (7)
Miloš Hlávka byl český dramatik, divadelník, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny. Jeho hlavní význam spočíval v oblasti divadla. A to nejen v původních dramatech a ve specifických jevištních přepisech , ale i v jeho uvažování o divadle a v jeho dramaturgickém konceptu básnického divadla. Po osvobození byl nařčen ze spolupráce s Němci a bylo mu vyčítáno jeho manželství se ženou německé národnosti. Na dlouhá léta byl z české kultury vymazán, i když mu posmrtně bylo vydáno osvědčení o občanské bezúhonnosti a konkrétní spolupráce s okupanty mu nebyla nikdy prokázána. Narodil se v rodině dr. Antonína Hlávky, soudního adjunkta v Horšovském Týně a matky Mileny, rozené Smolíkové . Po maturitě na gymnáziu studoval na pražské Univerzitě Karlově. Začal na právnické a přestoupil na filozofickou fakultu, kde v roce 1933 své vysokoškolské vzdělání ukončil. V roce 1929 se Miloš Hlávka seznámil s tanečnicí v Osvobozeném divadle Irmgard Otte a v roce 1931 uzavřeli civilní sňatek na pražském magistrátě. V roce 1936 se jim narodil syn Petr, 1940 dcera Anna. V době Protektorátu zažívala česko-německá rodina obtíže národnostního charakteru. I když syn chodil do české školy, Češi matce vyhrožovali poválečným odebráním dětí. Pro německé úřady zase bylo nepřijatelné, aby dítě německé matky navštěvovalo českou školu. Koncem roku 1944 Hlávkova manželka s dětmi odjela do Meklenburska, kde žili její rodiče. Po válce bylo Irmgard Hlávkové zachováno československé státní občanství. Navrátila se do Prahy, kde žila, stejně jako její děti. 6. května 1945 byl Miloš Hlávka za pražského povstání v Celetné ulici postřelen. Po převozu do nemocnice Na Bulovce následující den zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V letech 1927-1929 byl členem prvního Voice-bandu E. F. Buriana. Tak...
Více od autora
Miles Davis (12)
Miles Davis byl zásadní osobností světového jazzu, proslulý svým inovativním přístupem k hudbě a významným vlivem na tento žánr. Davis se narodil 26. května 1926 v Altonu ve státě Illinois a ve 40. letech 20. století se rychle prosadil jako trumpetista, kapelník a skladatel. Stál v čele několika významných směrů vývoje jazzové hudby, včetně bebopu, cool jazzu, hard bopu, modálního jazzu a jazzové fúze.
Více od autora