Všichni Autoři a témata

Ernst Benjamin Salomo Raupach (1)

Německý spisovatel a dramatik.

Dalibor C Faltis (1)

Narozen 19. 9. 1906 na Korčule , zemřel 21. 10. 1984 v Praze. Hudební skladatel, dramatik, prozaik a básník. Pro svou činnost literární užíval pseudonymu Dalibor C. Faltis, pro hudbu lehčího žánru pseudonymů ostatních.

Meg Markova (1)

kapitán Stöwer-Hehr (1)

Německý spisovatel a dobroduh.

Harry Stephen Keeler (1)

Harry Stephen Keeler se narodil v Chicagu, vystudoval elektrotechniku na Armour Institute. Nejprve pracoval v ocelárnách jako eletrikář, od dvacátých let se věnoval literatuře. Je autorem zhruba osmdesáti detektivních románů, věnoval se také žánru sci-fi.

Ivan Houdek (1)

Chemický inžinier, historik, publicista, prekladateľ odbornej literatúry. Venoval sa prírode, histórii, osobitne slovenským horám. V publicistike sa prezentoval v roku 1913 dielom Vývin Zeme a života. Potom napísal ďalších 27 kníh a viac ako 300 článkov, ktoré písal predovšetkým pre časopis Krásy Slovenska. Rozsiahle je jeho dielo o slovenských hradoch a kaštieľoch, viaceré diela a články sú venované rodnému Ružomberku. Azda najvýznamnejšie sú však jeho Osudy Vysokých Tatier . Táto kniha sa stala základnou až kultovou pre poznanie histórie a vývoja diania vo Vysokých Tatrách. V. T. venoval z rozsiahlej časopiseckej publicistiky tretinu z uverejnených článkov. Osobitný bol jeho vzťah ku Kriváňu. Prvým vydávateľom Osudov Vysokých Tatier bola Matica slovenská. Zomrel a pochovaný je v rodnom Ružomberku.

Natálie Šimanovská (1)

Ilustrátorka.

Zdeňka Švarcová (1)

Zdenka Švarcová je česká japanoložka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z japonštiny.  Roku 2010 jí byl japonským císařem propůjčen Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky na stuze. V letech 1956–1960 vystudovala Průmyslovou školu filmovou v Čimelicích u Písku a do roku 1967 pracovala jako asistentka režie ve Filmovém studiu Barrandov. Poté začala studovat angličtinu a japonštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a studium úspěšně ukončila roku 1972. V letech 1972–1976 pracovala jako tlumočnice u obchodní společnosti ITOH CO. LTD., pak do roku 1990 vyučovala angličtinu a japonštinu na Státní jazykové škole v Praze. Roku 1986 úspěšně absolvovala kurz pro zahraniční učitele japonštiny, pořádaný Japonskou nadací pro mezinárodní výměnu v Tokiu. Od roku 1990 pracuje v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru japanologie. Roku 1993 získala obhajobou rigorózní práce Výklad původního semiotického modelu a ukázky jeho použití na vzorku veršů z klasické japonské poezie titul PhDr. . V letech 1993–1994 absolvovala tříměsíční stáž na Kjótské univerzitě. Roku 2001 obhájila habilitační práci, byla jmenována docentkou a roku 2007 profesorkou lingvistiky japonského jazyka. Zabývá se především sémantickými a sémiologickými aspekty literárních textů v japonské literatuře. Podílela se na tvorbě učebnic japonštiny, napsala monografii o dějinách japonské literatury. Píše odborné studie a články do domácího i zahraničního odborného tisku, publikuje také v časopisech pro širokou veřejnost. Překládá japonskou poezii i prózu. Je členkou Evropské asociace pro japonská studia, Obce překladatelů a Česko-japonské společnosti.

Josef Linda (1)

Josef Linda byl český spisovatel, dramatik a novinář, ale pravděpodobně i falzifikátor: ve sporu o Rukopisy je shledávána možná spojitost Lindova historického románu Záře nad pohanstvem s Rukopisem zelenohorským a s některými epickými básněmi Rukopisu královédvorského. Studoval na gymnáziu a později filozofii na univerzitě v Plzni. Dne 15. května 1809 neúspěšně žádal, jako žák druhé humanitní třídy na gymnáziu, o stipendium magistrát města Blovice. V roce 1812 odešel do Prahy, kde ukončil studium filozofie a vystudoval také práva . V roce 1816 Linda údajně našel rukopis zvaný Píseň vyšehradská, první text, kterého se týká známý spor o Rukopisy. Linda byl spolubydlící Václava Hanky a rukopis měl najít v deskách knihy nájemníků, kterou používal jako podložku pod nohy. Hanka je považován za hlavního původce Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského a Linda je považován za spoluautora. Přímé důkazy o jeho autorství však nejsou a Linda sám se k němu nikdy nevyjádřil. V roce 1818 začal spolupracovat s Pražskými Novinami Schönfeldových a od roku 1820 redigoval Vlastenecký Zvěstovatel. Od roku 1822 působil v univerzitní knihovně . Této funkce se vzdal roku 1825, aby se mohl plně věnovat novinám. Zemřel v roce 1834 ve věku 44 let na tuberkulózu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Větší část jeho literární činnosti je spojena s novinami. Próza „Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav“ bývá označována za první původní český historický román.

Aleksej Archipovič Leonov (1)

Ruský vojenský letec a kosmonaut. První člověk, který vstoupil do otevřeného kosmického prostoru.

Walter Dumaux Edmonds (1)

Narozen 15.7.1903 v Boonville , zemřel 24.1.1998 v Concordu . Americký prozaik, autor historických románů.

Leslie Meier (1)

Americká spisovatelka a novinářka, autoka detektivních románů.

Adam Spencer (1)

Adam Barrington Spencer je australský rozhlasový moderátor, bavič a mediální osobnost. Vyrůstal v Hunters Hill a Gladesville oblasti Sydney. Narodil se bez zdvihače pravého horního víčka, což je okohybný sval, ale později přijal transplantaci od zemřelého motocyklisty, jeho vidění je tedy normální. V roce 2004 se rozhodl odejít z mediální kariéry kvůli své těhotné přítelkyni Mel. Chtěl se stát tátou na plný úvazek. Po dvou letech se 28. ledna vzali a Adam představil novou rozhlasovou show Breakfast. Adam navštěvoval St Aloysius 'College v Sydney a byl jejím více-kapitánem. Absolvoval Univerzitu v Sydney, v roce 1991 promoval s vyznamenáním v matematice. Od prosince 2001 působí jako člen univerzitního senátu. Spencer také trénuje ženský fotbalový tým druhého stupně na Univerzitě v Sydney a je vášnivým fotbalovým fanouškem. Adam Spencer podporuje práce dobročinných organizací jako Redkite, The Fred Hollows Foundation, Unifem a Kids For Life.

Andrij Melnikow (3)

Polský ilustrátor dětských knih.

Fráňa Francl (1)

Narozen 12.6.1896 v Praze, zemřel 13.3.1952. Úředník, herec, režisér, libretista, prozaik, dramatik.

Olga Růžičková (1)

Pedagogické práce z oboru chemie a čtení.

František Kusl (1)

Spoluautor příručky pro domácí dílnu.

Bill Hybels (1)

Americký teolog, pastor, zakladatel Willow Creek Community Church .

Sylvia Browne (1)

Americká spisovatelka, autorka knih s paranormální a spirituální tematikou.

Lindsay Harrison (1)

Práce s duchovní tematikou.

Charles Hamilton (1)

Americký obchodník, autor knihy o indiánech a kolonizaci severní Ameriky.

Bohumír Čermák (1)

Bohumír František Antonín Čermák byl český architekt a uměleckoprůmyslový návrhář. Narodil se v Moravském Krumlově, rodiče se ale později přestěhovali do Brna, kde absolvoval německou reálku a architekturu na Německé vyšší státní průmyslové škole. Následně odešel do Vídně, kde pracoval v ateliéru Adalberta W. Pasdirecka-Coreno , a zároveň studoval na Vysoké škole technické a Akademii výtvarných umění. Poté se vrátil do Brna, v roce 1909 se oženil a několik let působil u Josefa Nebehostenyho, aby se po složení stavitelských zkoušek roku 1910 osamostatnil. Měl zde vlastní projekční kancelář a založil také Uměleckořemeslné dílny , obdobu Wiener Werkstätte, které však za hospodářské krize na počátku 30. let musel uzavřít. Byl členem Společenstva stavitelů v Brně, kromě projektování staveb se ale věnoval také interiérům, zahradám a uměleckoprůmyslovým předmětům. Zajímavostí je, že až do roku 1918 se hlásil k německé národnost a používal proto i německou variantu svého jména . Oženil se s Markétou, roz. Fornerovou, se kterou měl dcery Traute a Liselotte . Základním rysem Čermákovy architektury byla účelnost a krásná forma. Zpočátku tvořil v duchu monumentální architektury, nejvýznamnějšími stavbami tohoto období jsou Úrazová dělnická pojišťovna v Brně a správní budova brněnské Zbrojovky . Později byl značně ovlivněn konstruktivismem, používal kov, beton a sklo. V tomto stylu vyprojektoval např. Pavilon výstavních trhů na brněnském výstavišti včetně vyhlídkové věže. Zejména ve třicátých letech se věnoval obchodním domům, jako ředitel Technické a instalační ústředny společnosti ASO pro ni postavil ve funkcionalistickém stylu většinu jejích staveb. Konkrétně realizoval její administrativní budovu v Olomouci a obchodní domy ASO např. v Ostravě, Košicích, Praze, Š...

Jaroslav Veškrna (1)

Jaroslav Veškrna je bratrem kněze Vladimíra Juliána Veškrny a Karla Veškrny, otce Dagmar Havlové. Vyučil se tesařem, ale pracoval pak jako lesník v Třebíči, odtud pramení jeho láska k lesu a přírodě. Nyní žije v důchodu na Olomoucku.

Karel Lagus (1)

Narozen 12.6.1903, zemřel 1979. JUDr., právník, publicista, práce o koncentračním táboře Terezín.

Tomáš Morus (1)

Thomas More, v latinizované podobě Thomas Morus, počeštěně Tomáš More , byl anglický právník, politik a spisovatel. V letech 1529–1532 zastával úřad lorda kancléře krále Jindřicha VIII., jehož byl blízkým spolupracovníkem a přítelem. Je považován za nejlepšího anglického právníka a jednoho z největších evropských vzdělanců své doby. Po Jindřichově roztržce s katolickou církví se roku 1532 s králem rozešel a rezignoval na svůj úřad. Když později odmítl složit přísahu podle zákona o následnictví, byl nejprve uvězněn a posléze popraven. Katolická církev jej ctí jako svatého a mučedníka. Nejvýznamnějším Moreovým dílem je Utopie z roku 1516. Byl synem soudce Jana, navštěvoval latinskou školu a ve svých dvanácti letech se stal pážetem. Dva roky studoval na oxfordské univerzitě latinu a řečtinu, poté studoval práva na Lincoln's Inn. Stal se úspěšným právníkem, roku 1504 pak členem Parlamentu. Toužil po mnišském životě a určitou dobu žil jako konvrš v londýnské kartouze. V šestadvaceti letech se oženil s Joanou Coltovou, z jejich manželství se narodily tři dcery a syn Jan. Po šesti letech šťastného manželství však manželka umírá. Po čase se More oženil podruhé, a to s Alicí Middletonovou, která byla o sedm let starší, toto manželství zůstalo bezdětné. Roku 1504 se stal členem parlamentu. Od roku 1510 byl osm let jedním ze dvou londýnských podšerifů. Král Jindřich VIII. si Mora všiml a vyslal jej na diplomatické mise. V roce 1517, v 39 letech, nastoupil plně do královských služeb a později se stal tajemníkem a osobním poradcem krále Jindřicha VIII. Roku 1521 se stal rytířem. Byl rozhodným protivníkem Martina Luthera a pomohl Jindřichovi VIII. sepsat spis Obrana sedmi svátostí, za nějž papež krále odměnil titulem defensor fidei a který získal velký ohlas po celé Evropě. Thomas More byl prostředníkem mezi králem a lordem kancléřem Thomasem Wolseyem. Kardinál Thomas Wolsey, arc...

Slávek Pravec (1)

Narozen 1929, zemřel 1968. Fotograf.

Milan Sobotík (1)

Milan Sobotík je český spisovatel, redaktor, knihovník a překladatel. Po absolvování základní a střední školy vystudoval obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Nejdříve pracoval jako knihovník v okrese Opava, poté ve Výzkumném a vývojovém ústavu Opava. Odtud přešel do střediska VTEI , které bylo v Domě techniky Ostrava. PhDr Sobotík získal Státní zkoušku ze španělštiny a využíval toho jako soudní překladatel. Byl i redaktorem, uveřejnil několik reportáží ze Španělska a psal rozhlasové hry pro mládež. Později se stal odborným asistentem na Filozofické fakultě Slezské univerzity v Opavě. Je ženatý od roku 1961, jeho manželkou je Eliška rozená Vaňková , mají spolu syna Romana . Mezi své zájmy uváděl filatelii. Bydlí v Opavě. K psaní sci-fi příběhů jej přivedlo osobní setkání s Ludvíkem Součkem. Byl členem sci-fi klubu SFK Ostrava a jedním z prvních členů novějšího SFK Hepterida Opava. Zúčastnil se řady Parconů. je autorem řady sci-fi povídek, které byly publikovány od roku 1978 v různých antologiích a časopisech. Mimo to je autorem jednoho sci-fi románu..

Vladimír Matvejevič Polynin (1)

Sovětský biolog, zabývající se genetikou.

Miroslav Dražil (1)

Odborářská literatura.

Herman Kahn (1)

Herman Kahn byl americký futurolog, který sehrál významnou úlohu v americké jaderné strategii během tzv. studené války. Jako teoretická základna jeho futurologických prací mu sloužila teorie her a teorie systémů. Narodil se v rodině židovských imigrantů z východní Evropy v New Jersey. Jako ateista se později židovského náboženství zřekl. Vystudoval fyziku a matematiku, bakalářský titul získal na University of California v Los Angeles , magisterský na California Institute of Technology . Poté pracoval pro letecké společnosti a pro RAND Corporation. Zde, ještě v předpočítačové éře, vymyslel systém, který dramaticky zkracoval čas řešení matematických problémů. V Lawrence Livermore Laboratory se podílel jako fyzik též na vývoji jaderných zbraní. V USA se stal veřejnou osobou roku 1960, poté co vydal svou první knihu On Thermonuclear War. Zde vyslovil svou základní tezi, že termonukleární válka je reálnou možností, ale nemusí nutně znamenat zničení civilizace. „Existují různé stupně hrůzy“ , byla jeho slavná věta. Chlad, s nímž analyzoval různou míru destrukce, k níž by vedly jaderné konflikty různého typu, či analýzy, jak je třeba atomovou válku vést či ji ospravedlnit před veřejností, šokovaly jistou část intelektuálů a bojovníků za odzbrojení. Kahn se stal dokonce určitým symbolem „válečnické“ ideologie – byl předobrazem hlavního hrdiny černé komedie Stanley Kubricka z roku 1964 Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu . Jeho kritici tvrdili, že činil jadernou válku přijatelnější. Sám na to reagoval slovy, že je bojovníkem proti „uhlazenému myšlení“ . Po úspěchu své knihy roku 1961 založil a až do své smrti vedl Hudson Institute, soukromou výzkumnou instituci věnující se otázkám národní bezpečnosti a prognózám vývo...

Odysseus Elytis (1)

Řecký básník.

Brian Delf (1)

Britský výtvarník a ilustrátor. Pracovník uměleckého studia zaměřený na reklamy a komerční publikace.

Igor' Stravinskij (1)

Igor Fjodorovič Stravinskij, rusky: Игорь Фёдорович Стравинский, byl ruský hudební skladatel, klavírista a dirigent. Těžiště jeho tvorby spočívá v baletech . Jeho práce ovlivnila velké množství umělců a patří k základním vývojovým znakům hudby 20. století.

Václav Ambrož (1)

Narozen 23.9.1892 v Českých Budějovicích, zemřel 29.4.1979 v Českých Budějovicích. Pedagog. Historické práce, beletrie.

Jiří Čunát (2)

Vystudoval Katolickou teologickou fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Navštěvoval přednášky Michaela Marsche, Anselma Gruna a Christopha Schönborna. Učil na Základní škole ve Velkém Šenově, na Zvláštní škole v České Kamenici, v letech 1998 – 2001 byl ředitelem Školy v přírodě v Horním Prysku. V letech 2004 – 2012 je ředitelem Biskupského gymnázia Varnsdorf. Jako trvalý jáhen je inkardinován v Litoměřické diecézi. Vydal několik knih, pravidelně publikuje v tisku, vystupuje v rozhlasových pořadech. Režisér Milan Kučera o něm natočil filmový dokument „Správce farnosti“. Je spoluzakladatelem Akademie příslibu , podnětného prostředí pro mládež a Schrödingerova institutu – střediska volného času pro Šluknovský výběžek , který má pomoci řešit sociální znevýhodnění regionu. O nových metodách výuky přednášel na mnoha místech v české republice i v zahraničí . Byl autorem, spoluautorem a v některých případech realizoval projektovou výuku při letních táborech i v běžné výuce. Největší množství projektů Jiřího Čunáta je spojeno s Biskupským gymnáziem Varnsdorf a Lužickosrbským gymnáziem v Budyšíně. Většina projektů je zaměřena environmentálně a prožitkově s důrazem na základní lidské hodnoty života a křesťanské kořeny naší kultury. Projekt „Krajina za školou, co lužické domy vyprávěly“, který vedl Mgr. František Paulus a na kterém se aktivně spolupodílel byl v roce 2008 na Novoměstské radnice v Praze oceněn jako nejlepší projekt České republiky. Spielbergov...

Milada Nedvědová (1)

Narozena 17.12.1927 v Bělehradě , zemřela 23.4.2001 v Praze. Literární teoretička, redaktorka, překladatelka ze srbochorvatštiny.

Michail Fedorovič Rebrov (1)

Ruský letec a novinář.

Otto Dufek (1)

Narozen 17.10.1930 v Martínkově, okres Třebíč. Novinář, publicista, autor knih z oblasti protifašistického odboje, letectví a kosmonautiky.

Peter Lane (1)

Britský politolog a historik, autor prací z oboru.

Wassily Kandinsky (1)

Vasilij Vasiljevič Kandinskij také Wassily Kandinsky nebo Kandinský, rusky Василий Васильевич Кандинский byl ruský malíř, grafik a teoretik umění, který později žil a pracoval v Německu a ve Francii. Spolu s Františkem Kupkou, Kazimirem Malevičem, Mikolajusem Čiurlionisem a Pietem Mondrianem patří k průkopníkům abstraktního malířství. Kandinský se narodil v zámožné rodině obchodníka s čajem, která se v roce 1871 odstěhovala z Moskvy do Oděsy. Rodiče se rozvedli a o Vasilije pečovala teta. Po maturitě na gymnáziu v Oděse studoval v letech 1886–1892 na univerzitě v Moskvě právo, národohospodářství a etnologii. Roku 1889 podnikl v rámci výzkumného programu Společnosti pro přírodní vědy výpravu do Vologdské oblasti, kde studoval právní systém syrjanských kmenů, jejich náboženství a kulturu. Neobyčejně ho zaujaly geometrické a abstraktní malby na jejich bubnech, což se zřetelně projevilo na jeho obrazech. Ještě během studií se oženil: V roce 1892 si vzal svou sestřenici Annu Šemjakinovou. Žil s ní ale jen do roku 1902, kdy poznal malířku Gabriele Münterovou. Manželství s Šemjakinovou bylo rozvedeno teprve roku 1911. Poté, co obhájil dizertaci na téma O zákonnosti dělnické mzdy, začal od roku 1893 učit jako asistent právo na moskevské univerzitě. Pro jeho rozhodnutí ukončit akademickou dráhu a zcela se věnovat malířství byly určující dva zážitky: zhlédnutí Wagnerovy opery Lohengrin a moskevská výstava francouzských impresionistů, kde ho uchvátil Monetův obraz Kupky sena. V roce 1896 odešel do Mnichova, který byl v té době po Paříži druhým uměleckým centrem v Evropě. Začal studovat v soukromé škole malíře Antona Ažbe, kde poznal krajany Alexeje Javlenského a Marianne Werefkinovou. V roce 1900 byl na druhý pokus přijat na tamní akademii do třídy renomovaného malíře Franze von Stucka. Po roce ale školu opustil a založil s přáteli skupinu Phalanx, zaměřenou proti akademickému způsobu malb...

Rosa Musílková (1)

Narozena 10.1.1928 v Kumanovu, zemřela 2.10.1972. Docentka na katedře obrábění Strojní fakulty ČVUT, práce v oboru.

Helmut Gänsel (1)

Miluše Dovrtělová (1)

Narodila se – jak jinak – v nevelkém, dnes už bývalém okresním městě, a kousek od tohoto města, lze-li 30 km považovat za kousek, dodnes žije. Po absolvování střední školy se jako kádrově zcela nevhodná, nicméně tvrdohlavá osoba pokusila o přijetí na právnickou fakultu v Brně, s očekávaným výsledkem; přijata nebyla, a nezbylo, než se vrhnout do praxe. Na dlouhou dobu se upsala tehdejšímu Podniku výpočetní techniky , kde prošla prakticky celým provozem, aby zakotvila jako programátor, posléze provozní programátor počítačů. Až do okamžiku, kdy vyměnila počítače za stůl úředníka se informačními technologiemi zabývala v té či oné formě, a činí tak vlastně do jisté míry dodnes. V současné době je postižena správní agendou, tedy přestupky na poli dopravy. V době nezralého mládí psala články, noticky, fejetony, postřehy, několik jich bylo publikováno, ale podle vlastních slov „žádná sláva to nebyla“. První knihu Sólo pro plavčíka vydala v nakladatelství MOBA jako začínající autor; napsala ji proto, aby zkusila, jestli to svede. Nu, svedla... Pak vyšly Smrt kazí obchod a Má je pomsta a teď dostává čtenář do rukou další detektivku Vražda na druhou.

Marie Řepková (1)

Narozena 9.8.1923 v Praze, zemřela 7.4.1990 v Praze. PhDr., pracovnice Ústavu české literatury, publikace z oboru.

Vincenc Kocman (1)

Narozen 3.1.1917 v Rudici u Blanska, zemřel 17.12.1968 v Brně. Interbrigadista, účastník II. odboje v Anglii. Autor pamětí.

Andrej Januar'jevič Vyšinskij (1)

Sovětský právník a diplomat.

Ivan Gaďourek (1)

Narozen 11. 7. 1923 v Brně, od r. 1948 v emigraci, zemřel 19. 4. 2013 v Nizozemsku, publikoval anglicky, holandsky a česky odbornou sociologickou literaturu, také literaturu o politických vězních, komunistickém věznění a protikomunistickém odboji.

Jiří Nehněvajsa (1)

Narozen 9.8.1925 v Dyjákovicích, zemřel 31.7.1996 v Pittsburku v USA. PhDr., sociolog, autor rozhlasových her, univerzitní profesor v USA.

Josef Dubiel von LeRach (1)

Josef Dubiel von LeRach je synem polského otce a německé aristokratky. Absolvoval ČVUT v Praze , studoval soukromě u profesorů V. Gajdůška, J. Orlíka a K. Podešvy. V roce 1985 se přistěhoval do Žulové u Jeseníku. Pracoval jako starožitník, nyní na volné noze. Od r. 2004 akademický malíř. Malíř často vytváří vlastní pohled na díla předních českých a světových malířů . Jde o určitý druh dobře zvládnutého naivního umění. Měl samostatné výstavy na řadě míst v USA. Je autorem řady knižních publikací (např. autobiografická próza Starožitníkova zpověď, nebo knihy věnující se historii a kulturou Jesenicka: Odsun Němců v dobytčáku ze Žulové do Furth in Walde, Čas vzpomínek a humoru ve Slezsku, Děvky, děvčata a děvenky, Jeseníky vyprávějí a vzpomínají.

Jindřich Dršata (1)

Spis o automobilech Wartburg.

František Strmiska (1)

Prof. RNDr., CSc. Alimentolog se zaměřením na potravinářskou technologii.

Jacques Rossi (1)

Autor knihy o Gulagu, narozen ve Francii, jeho otec byl Francouz, matka Ruska. V letech 1937-1958 sovětský politický vězeň.

Lubomír Martinek (1)

Lubomír Martínek je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory. Po smrti otce v roce 1955 se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce 1974 absolvoval strojní průmyslovku, v letech 1975–76 pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, a jako kulisák v Divadle Na zábradlí. V roce 1979 emigroval do Francie, kde vystřídal řadu zaměstnání . Navštěvoval také přednášky z dějin umění na École du Louvre a psychologie na Univerzitě Paříž VIII. V Paříži dále psal, spolupracoval s Jiřím Kolářem na edici Revue K, kterou vedl v letech 1986–91. Od listopadu '89 navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. V Čechách jeho texty otiskují mimo jiné revue Prostor, Revolver Revue, Literární noviny, Labyrint revue.

Julie Kaublová (1)

Pražská žurnalistka, reportérka Krásného románu. Kromě veršů a próz v sešitových edicích samostatně vydala báseň Revoluce .

Vladimír Lesák (1)

Narozen 27.9.1934 v Ústí nad Orlicí, zemřel 29.11.1994 v Hradci Králové. Historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Publikace v oboru , regionální literatura.

Vasilij Michajlovič Peskov (1)

Sovětský spisovatel, novinář a televizní moderátor.

Giuseppe Fiocco (1)

Italský výtvarný historik, práce z oboru.

Claudia Koonz (1)

Americká historička specializující se na nacistické Německo. Její kritika role žen během nacistické éry z feministické perspektivy se stala předmětem rozsáhlé diskuze a výzkumu.

Ladislav Plíva (1)

Ing.L.Plíva pracoval ve Výzk.ústavu pozemních staveb.Patří mezi naše přední odborníky na svařování.

Walter B Pitkin (1)

Psycholog, spisovatel.