Všichni Autoři a témata

Friedrich Gerstäcker (12)

Friedrich Wilhelm Christian Gerstäcker byl německý cestovatel a spisovatel cestopisů a dobrodružných knih. Friedrich Gerstäcker se narodil roku 1816 v Hamburku v umělecké rodině . Po otcově smrti roku 1825 žil u svého strýce v Brunšviku, kde studoval na gymnáziu, a poté se mě stát na strýcovo přání podnikatelem. Učil se proto obchodní profesi v Kasselu, brzy se však vrátil ke své matce do Lipska a sdělil jí, že chce emigrovat do USA a stát se farmářem. Touha po dobrodružství u něj vyplynula především z četby Robinsona Crusoe od Daniela Defoea a Příběhů Kožené punčochy od Jamese Fenimore Coopera. Matka jej však přesvědčila, aby před odjezdem získal v zemědělství nějaké zkušenosti, a proto dva roky pracoval na panství Döben u saského města Grimma. Roku 1837 se nechal najmout v Brémách jako plavčík na loď plující do New Yorku a pak procestoval velkou část Spojených států. Nejdelší část svého amerického pobytu strávil v Arkansasu, ale procestoval také Texas, Ohio a Louisianu. Živil se příležitostnými pracemi jako pomocný dělník, hasič, zemědělec, kuchař, dřevorubec, topič na parníku, stříbrotepec nebo lovec . Poslední rok před svým návratem do Evropy strávil jako hoteliér v Point Coupee v Louisianě. Všechny své cestovní zážitky si pečlivě zapisoval do svého deníku, který posílal po částech domů své matce místo dopisů a které obsahují mnoho zajímavého o životě v Arkansasu. Některé jejich části byly publikovány v časopise Rosen a měly velký úspěch. Roku 1843 se Gerstäcker vrátil zpět do Německa, usadil se v Drážďanech a oženil se s Annou Aurorou Bauerovou, dcerou drážďanského malíře. Začal se živit jako překladatel amerických autorů a začal také svou vlastní literární dráhu. Využil oblíbenosti svých deníkových zápisků a vydal je roku 1844 knižně pod názvem Streif- und Jagdzüge durch di...

Friedemann Bedürftig (8)

Narodil se v Breslau, dnešní polské Wroclawi. Na univerzitě v Tübingenu studoval historii a germanistiku, pak pracoval jako nakladatelský lektor, redaktor encyklopedické literatury a jako novinář. Od roku 1981 žije v Hamburku a působí jako publicista. Je autorem několika knih a také řady svazků edice kapesních lexikonů nakladatelství Piper, např. Goethe, Bismarck, Päpste , Dreissigjähriger Krieg , Deutschland nach 1945 ad.

František Xaver Harlas (8)

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

František Xaver Brixi (12)

František Xaver Brixi byl český klasicistní skladatel, který hrál významnou roli v hudebním životě Prahy v 18. století. Brixi se narodil v rodině se silnou hudební tradicí a hudbě se věnoval od útlého věku. Stal se vynikajícím varhaníkem a skladatelem a ve věku 26 let nastoupil po svém otci na místo varhaníka ve svatovítské katedrále, které zastával až do své předčasné smrti ve věku 39 let.

František Vencálek (12)

Autor učebnic matematiky a fyziky pro střední školy.

František Suchán (8)

Spoluzakladatel a hlavní editor portálu Bez frází , autor textů ze sportovního prostředí.

František Stellner (11)

František Stellner je český historik. Zabývá se především výzkumem německých a ruských dějin 18.-20. století se zaměřením na politické, sociální a hospodářské dějiny. Specializuje se na novověké a nejnovější politické a hospodářské dějiny střední a východní Evropy. Roku 1984 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. V letech 1985–1990 vystudoval obor historie a český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde také pokračoval v doktorském studiu, které završil v roce 1995 disertací na téma K úloze císaře Viléma II. při formování německé vnitřní a zahraniční politiky do roku 1900 a ziskem titulu Ph.D. Od roku 1992 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako asistent a od roku 1993 jako odborný asistent. V roce 2000 se habilitoval prací Sedmiletá válka v Evropě a stal se docentem světových a obecných dějin Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V letech 2001–2012 přednášel na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE, v letech 2003–2012 působil jako její vedoucí. Zároveň byl na NF VŠE proděkanem pro vědu a doktorské studium a garantem a předsedou oborové rady doktorského oboru Hospodářské a politické dějiny . Kromě své pedagogické činnosti působil František Stellner jako zástupce šéfredaktora časopisu Historický obzor a jako šéfredaktor vědeckého časopisu Littera Scripta . V letech 2000–2002 byl ředitelem Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde i nadále působí. Současně úzce spolupracuje s Fakultou sociálně ekonomickou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Absolvoval několik studijních a přednáškových pobytů v Německu a Rakousku . V roce 2004 obdržel František Stellner prestižní jednoroční stipendium Alexander von Humboldt-Stiftung a působil na Universität Bayreuth. V...

František Smotlacha (9)

František Smotlacha byl český popularizátor mykologie, judista a zakladatel českého vysokoškolského sportu. V roce 1919 začal vydávat Časopis československých houbařů, nyní Mykologický sborník, a založil Mykologický odbor České botanické společnosti a zejména Českou mykologickou společnost . Studoval na tehdejším Rakouském gymnáziu, dnes Gymnázium J. K. Tyla, kde v roce 1905 odmaturoval. V letech 1906–1907 podstoupil vzdělávací kurz pro učitele tělocviku. Na Karlově univerzitě v roce 1910 převzal funkci učitele tělesné výchovy po zesnulém Antonínu Krištofovi. Poté byl jmenován prvním docentem tělesné výchovy v českých zemích. V roce 1910 založil dr. Smotlacha dobrovolnou vysokoškolskou organizaci Všesokolský sport. První pokusy s výcvikem Jiu-Jitsu se v Československu datují v letech 1907 až 1910, pod vedením prof. Dr. Františka Smotlachy, který obstaral německou publikaci o judu. Díky jemu jsou také organizovány pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v Praze v roce 1930. Československý svaz Jiu-Jitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. Jeho gigantické dílo v oblasti popularizace houbařství a výzkumu jedlosti a toxikologie hub, kterým navázal na předchozí dlouholeté působení Jana Bezděka, je považováno za jednu z hlavních příčin toho, že Češi jsou dnes považováni za národ houbařů a provozují sběr hub v rozsahu, jaký nemá u žádného dalšího evropského národa obdobu. Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté tzv. osvobodil a uvedl pořádek v do té doby značně chaotickém povědomí o jedovatých houbách. Ještě v 50. letech ale musel vést boj proti stále přežívající školní pomůcce, která měla údajně zobrazovat sedm nejnebezpečnějších hub...

František Šebek (8)

PhDr. František Šebek se specializuje na české dějiny středověku a raného novověku se zaměřením na východní Čechy, muzeologii, okrajově numismatiku a heraldiku. Působí na FF Univerzity Pardibice. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a FF UK, titul PhDr. získal v roce 1979. Je členem redakční rady Východočeského sborníku historického ; Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií , předsedou komise pro rozvoj cestovního ruchu při Radě Města Pardubic , členem vědecké rady Univerzity Pardubice .

František Ruth (10)

František Ruth byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy. Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové. V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze . V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou , se kterou měl tři děti: syna Františka , který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv a dcery Hermínu a Hedviku . Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární. Po celou dobu pedag...

František Press (10)

Narodil se 9. ledna 1932 v Brně, původním povoláním architekt. V letech 1958 - 69 byl vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Brně, po roce 1968 odtud musel odejít pro své politické aktivity a od té doby jako architekt urbanista ve svobodném povolání zpracovával pro krajské a okresní národní výbory v českých zemích i na Slovensku urbanistické studie osídlení a životního prostředí. V roce 1990 v Brně založil Mariánské nakladatelství a od té doby se věnoval nezávislé publicistické činnosti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. srpna 2004.

František Pover (10)

Narozen 9.10.1862 v Pecce u Nové Paky, zemřel 14.7.1943 v Klebech u Pecky. Středoškolský profesor, učebnice francouzštiny a italštiny, překlady z francouzštiny, italštiny a rumunštiny.

František Omelka (9)

František Omelka byl učitel češtiny a zeměpisu a autor knih pro mládež, z nichž některé sám přeložil do esperanta. František Omelka se narodil 19. srpna 1904 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Vystudoval klasické gymnázium v Uherském Hradišti a složil doplňovací maturitu na učitelském ústavu v Přerově. Seznámil se se svou jmenovkyní Františkou Omelkovou, také učitelkou, uzavřeli sňatek a učili na různých místech na Zlínsku a Uherskohradišťsku. Oba přispívali povídkami do různých časopisů. Po válce byl František Omelka krajským metodikem českého jazyka, získal titul „vzorný učitel“. Zemřel 23. července 1960 v Otrokovicích. V roce 1976 se Františce Omelkové podařilo vydat román Velký admirál v edici Karavana. Omelkovy knihy později zmizely z veřejných knihoven a zůstaly jen ve vědeckých. V roce 2000 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Otrokovic. Jeho povídky pro mládež vycházely někdy pod vlastním jménem, jindy pod pseudonymem Rabatin. Výtvarně je doprovázeli různí ilustrátoři, mezi nimi i Zdeněk Burian a Jaromír Vraštil. Jeho nejúspěšnější knihou je Štafeta, která vyšla i německy, esperantsky, nizozemsky, islandsky a anglicky. Zachycuje skutečnou událost z roku 1925, kdy v aljašském městě Nome propukla epidemie záškrtu v zimních měsících. Pro mrazy 60 stupňů pod nulou nemohla letadla přivést sérum. Tehdy pět statečných mužů vytvořilo štafetu a s psím spřežením každý z nich urazil zhruba 100 km mezi nejbližšími městy a tak s nasazením vlastního života zachránili životy pro ně neznámých lidí, především dětí. Omelka si o události přečetl stručný článek, pomocí kanadských esperantistů získal podrobnosti a v době války – kdy světem vládlo sobectví nejvyššího stupně – oslavil hrdinství lidí ochotných obětovat se za jiné, i zcela neznámé lidi. Posmrtně vydaný román Velký admirál popisuje život Fernaa Magalhaese , který jako první uskutečnil plavbu kolem svět...

František Nečásek (11)

František Nečásek byl český spisovatel. V povídkách líčil pravdivě a poutavě život na českém venkově. Narodil se 20. srpna 1811 ve Vysokém nad Jizerou v Krkonoších. Studoval dva roky na gymnáziu v Litoměřicích a čtyři roky v Jičíně, kde jako profesoři působili Karel Simeon Macháček a František Šír. Poté odešel do Prahy na filosofii, kde se setkal s Máchou a Pickem. Po jejím absolvování se zapsal na bohoslovecký seminář v Litoměřicích, ale již po třech měsících školu opustil a nastoupil na právnickou fakultu. Studia ukončil roku 1838 a vstoupil do státních služeb. Nejprve pracoval u kamerálního úřadu, v letech 1846-1861 byl finančním komisařem ve Žluticích a Dobříši. Pak se vrátil do Prahy, a to nejprve na zemské finanční ředitelství, odkud přešel do Pražské berniční administrace. Roku 1869 odešel do důchodu. Trvale bydlel i nadále v Praze, ale letní měsíce trávil v rodném Vysokém. Protože přijížděl už počátkem června, říkali mu žertovně „první vysocká vlaštovka“. Finančně byl zajištěný, mimo jiné díky vlastnictví nemovitostí. Zemřel ve Vysokém po krátké nemoci 8. září 1889. V té době byl jedním z nejstarších českých spisovatelů. Dvacet let, které strávil v důchodu, bylo tehdy velmi neobvyklých. První literární práce vydal roku 1831 v Krameriově časopise Večerní vyražení; mimo jiné Založení Vysokého a Cestování po Krkonoších. Později publikoval básně a humoresky v časopisech Květy a Světozor. Rozsáhlejší práce ale vytvořil až v závěru života. Knižně vyšly: V dílech projevoval hlubokou znalost venkova a lásku k obyvatelům hor. Život svých hrdinů líčí pravdivě a poutavě. Mladší bratr Jan Nečásek byl středoškolský profesor, ředitel akademického gymnázia v Praze....

František Kutnar (7)

František Kutnar byl český historik, zabývající se převážně národním obrozením. Povoláním byl středoškolský profesor, vyučoval na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici 10. Měl strukturalistický přístup k historiografickému bádání, často se zabýval drobnějšími tématy. Napsal mnoho drobnějších statí, v odborných časopisech i v běžném tisku. Byl ovlivněn Josefem Pekařem a Josefem Šustou, a to způsobem práce i tematicky. Věnoval velkou pozornost kolektivním faktům, sociálnímu a myšlenkovému rozvoji. Byl ovlivněn sociologií a psychologií, používal nejmodernější historiografické metody. Jeho hlavním přínosem bylo rozpracování metody funkčně strukturální analýzy – na každý fakt se dívá, jako na složitý strukturovaný celek, skládá se z částí, každý část má svou funkci a význam a je ve vztahu k ostatním, když se změní vztahy, mění se i fakt . Takto přistupoval i ke složitým celkům. Z hlediska historiografického zmapoval kulturní a sociální průběh národního obrození, období osvíceneckého reformismu a období konce feudalismu . Mezi jeho nejdůležitější díla náleží dvě monografie, myšlenkově velmi úzce spojené: Obrozenecké vlastenectví a nacionalismus a Sociálně myšlenková tvářnost obrozeneckého lidu. V těchto dílech se zabývá národem jako takovým, vyslovuje teorii, že lid postupně vstupoval do jakési obrodné fáze a stal se konstitutivním prvkem novodobého českého národa, vykládá vztah lidu k politice, náboženství a kultuře, hodnotí ho z mnoha různých hledisek, pokoušel se popsat sociálně politický a myšlenkový pochod, který je časově a místě diferenciovaný a dynamizovaný a vede k vytvoření sociální skladby národa, k novému politickému uspořádání státu a hospodářskému myšlení. Druhým zásadním dílem jsou Přehledné dějiny českého a československého děj...

František Krasl (11)

František Krasl byl český fotograf. Vyučil se fotografem, provozoval rodinný fotoateliér. Pak působil jako divadelní fotograf v Ostravě, zabýval se krajinářskou fotografií a fotografoval prostředí těžkého průmyslu a dolů Ostravska v duchu socialistického realismu.

František Kozmon (14)

Slovenský prozaik, šéfredaktor televizního webu.

František Červinka (7)

František Červinka byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Pocházel z českožidovské rodiny, v matrice byli nicméně oba jeho rodiče zapsáni jako katolíci. Profesí byl podle údajů k roku 1926 úředníkem nemocenské pokladny v Praze. Po parlamentních volbách v roce 1925 získal za Československou stranu národně socialistickou poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát získal ale až dodatečně roku 1926 jako náhradník poté, co na poslanecký mandát rezignoval Edvard Beneš. Po komunálních volbách v roce 1938 byl zvolen starostou vnitřní Prahy . Jeho synem byl historik František Červinka.

František Bálek (8)

František Bálek je sochař. Vyučil se keramikem v Karlovarském porcelánu v závodě Duchcov. V letech 1979 - 1985 pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze užité sochařství u prof. Josefa Malejovského. Po skončení studií se vrátil do Plzně, kde spolupracoval na zakázkách s Aloisem Soprem či Ladislavem Fládrem. Je spoluautorem Památníku Díky, Ameriko! v Plzni, podílel se na obnově Památníku národního osvobození v Plzni. Realizoval například památník Emila Škody či pamětní desku věnovanou Václavu Havlovi na Věznici Plzeň. Po roce 1989 se začal věnovat i sochařství z ledu a písku.

Frank L Packard (11)

*Frank Lucius Packard* byl kanadský architekt a spisovatel. Proslavil se detektivní sérií s lupičem-gentlemanem Jimmie Dalem alias Šedou pečetí.

François-René de Chateaubriand (9)

François-Auguste-René de Chateaubriand byl francouzský konzervativec, diplomat a spisovatel. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších představitelů romantismu ve francouzské literatuře. Původem ze staré rodové šlechty, v roce 1791 podnikl cestu do Severní Ameriky, která měla pro jeho tvorbu zásadní význam. Po návratu do Francie v roce 1800 působil krátce ve službách císařské diplomacie. Období revolučního teroru strávil v exilu. Za restaurace se vrátil do diplomatických služeb; v roce 1815 a 1822–24 působil jako ministr zahraničí Francie. Ve 30. letech dvakrát s diplomatickým posláním v Praze u exilového francouzského krále Karla X. Do francouzské literatury vnesl témata, která předznamenala nástup romantismu , ale na evropskou a severoamerickou prózu vůbec. V Česku je znám především svou novelou Atala aneb Láska dvou divochů na poušti, kterou přeložil Josef Jungmann ve snaze dokázat, že čeština je schopna vyjadřovat i nejmodernější umělecké obsahy.

Ferdinand Strejček (11)

Narozen 27.4.1878 v Jindřichově Hradci, zemřel 3.4.1963 v Mladé Boleslavi. Středoškolský profesor, literární historik a spisovatel, prozaik, dramatik, sběratel a vydavatel kulturněhistorických materiálů.

Fedor Ivanovič Panferov (11)

Ruský spisovatel.

Ewald Gerhardt (6)

Mykolog.

Ewald Arenz (13)

Německý spisovatel, středoškolský učitel na gymnáziu a lektor literární dílny. Autor románů, povídek a sloupků.

Evžen Vítkovský (11)

Ing. Evžen Vítkovský, nar. 16.6.1944 v Praze. Vystudoval ČVUT v Praze a v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde podnikal ve strojírenském odvětví. Po listopadu 1989 se začal postupně vracet do své vlasti. Bydlí střídavě v Praze a ve Všetatech-Přívorech, zabývá se sběratelstvím historických předmětů a zejména spisováním. Je autorem čtyř knížek: Poločas najád , Legendy mladé Libuše , Sámova říše žen a Něžněnky .

Evžen Boček (6)

Evžen Boček je český kastelán a spisovatel. Evžen Boček se narodil v roce 1966. Vystudoval gymnázium v Kyjově a Masarykovu univerzitu v Brně. Jeden rok učil na základní škole Červené domky v Hodoníně. Od roku 1992 pracuje jako kastelán milotického zámku spravovaného Národním památkovým ústavem. Svůj první román Deník kastelána vydal pod pseudonymem Jan Bittner. Druhý román Poslední aristokratka rozdělil do dvou knih. V roce 2012 obdržel za román Poslední aristokratka Cenu Miloslava Švandrlíka. Sérii knih o aristokratce načetla jako audioknihy herečka Veronika Kubařová. Podle prvního románu také Arnošt Goldflam napsal divadelní hru uváděnou od roku 2015 v pražském Divadle Na Jezerce s Annou Polívkovou v hlavní roli. V roce 2019 chce první dva romány zfilmovat režisér Jiří Vejdělek. Dne 24. října 2019 měl premiéru první z nich.

Eva-Maria Bast (9)

Německá novinářka, spisovatelka a výkonná ředitelka firmy Bast Medien GmbH. Autorka literatury faktu, detektivek a historických románů.

Eva Tinková (10)

Mgr. Eva Tinková je česká autorka vzdělávacích publikací, překlady z italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, ruštiny.

Eva Rutland (9)

Americká spisovatelka, autorka převážně romantických příběhů.

Eva Rheinwaldová (9)

PhDr. Eva Rheinwaldová je klinická psycholožka, která vystudovala v Kalifornii, USA a působila na psychiatrických klinikách v Los Angeles, San Diegu a v Las Vegas. Dále měla svou privátní praxi, Center for Hypnoanalysis, přednášela, učila, psala a byla hostem v řadě televizních a rozhlasových pořadů. V těchto činnostech pokračuje i po svém návratu do Prahy.

Eva Outratová (3)

Narozena 16.2.1912 v Paříži, zemřela 3.11.1989 v Praze. Překladatelka z ruštiny, francouzštiny a angličtiny, překlad do francouzštiny.

Eva Opravilová (12)

Narozena 4.10. 1933 v Praze. Doc., PhDr., CSc., asistentka katedry pedagogiky a psychologie, autorka pedagogické literatury pro mateřské školy.

Eva Chupíková (8)

Vystudovala filozofii a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Od roku 2010 se věnuje knižní ilustraci, autorským knihám a digitální grafice. V roce 2011 získala její kniha Můj prázdninový deník nominaci na cenu Zlatá stuha a stejnou nominaci získal v roce 2014 autorský titul Moje hrady a zámky. Mezi další oceněné tituly patří Slohovník aneb Praha má styl, Královské karty Karla IV. nebo Zákeřné keře. Eva Chupíková je také autorkou edice oblíbených ilustrovaných průvodců po českých a moravských památkách První průvodce památkami pro děti.

Eva Bacigalová (7)

Vyštudovala Matematicko-fyzikálnu fakultu Univerzity Komenského, odbor astronómia a astrofyzika. S hviezdami naozaj pracuje dodnes, aj keď ide o hviezdy šoubiznisového neba. Viac ako 15 rokov pôsobila vo Fun Radiu ako moderátorka, celé desaťročie uvádzala poslucháčsku hitparádu Top Fun. Dnes je novinárkou na voľnej nohe, riaditeľkou Moderátorskej školy Bratislava, jej hlas často využíva aj televízia TVA. V lete, počas novinárskej uhorkovej sezóny, tak môže byť pokojne aj naturistkou. Eva Bacigalová je mladá slovenská autorka. Nedávno jej vyšla vo vydavateľstve evitapress malá útla knižka, ktorá mala na Slovensku veľký úspech.

Erich Kaestner (3)

Emíre Khidayer (10)

Mgr. Emíre Khidayer, PhD. je slovenská diplomatka, podnikatelka a spisovatelka. Je autorkou několika rozhlasových seriálů a víckrát vystoupila jako host v arabských, českých a slovenských televiziich a rozhlasech.. Na Univerzite Komenského v Bratislavě vystudovala arabistiku, anglistiku a islamistiku, z arabských studií má i doktorát. Studium arabistiky pokračovalo stipendiem na univerzitě Ajn Šams v Káhiře.

Emily McIntire (12)

Émile Verhaeren (8)

Émile Adolphe Gustave Verhaeren byl belgický, francouzsky píšící básník a dramatik. Narodil se v katolické rodině ve vlámském městečku Sint-Amands , ale jeho vzdělání bylo čistě francouzské. Studoval na lyceu v Bruselu a na jezuitské koleji v Gentu. Zde byli jeho přáteli např. Georges Rodenbach, G. Le Roy, Charles Van Lerberghe. Vzepřel se přání rodiny, aby se stal knězem nebo aby převzal po strýci vedení stáčírny oleje, a v roce 1874 začíná studovat práva v Lovani. Během studií se spřátelil s Maxem Wallerem, který v roce 1881 začal vydávat revui pro moderní belgickou literaturu s názvem La Jeune Belgique. Studia zakončil doktorátem v roce 1881. Poté nastupuje jako koncipient u advokáta Edmonda Picarda . Verhaeren zanedbával své povolání, žil bouřlivým bohémským životem. Opustil zaměstnání a věnoval se pouze literatuře a výtvarné kritice. Špatná životospráva a rozpory s rodinou vedly k tomu, že se zhroutil a propadl dekadenci. Po překonání tohoto období se obrací k aspektům moderní společnosti. Zdá se mu, že civilizační pokrok a humanismus překonají všechny rozpory ve společnosti. Vstupuje do belgické dělnické strany, účastní se osvětové práce. Hodně cestuje: Německo, Španělsko, Londýn, Paříž. Během své druhé návštěvy Paříže v roce 1885 se seznamuje se spisovateli: Joris Karl Huysmans, Maurice Barrès, Stéphane Mallarmé, René Ghil. V roce 1891 se oženil s Marthou Massin. Roku 1899 se trvale usazuje v pařížském předměstí Saint-Cloud. Po vypuknutí první světové války prožívá deziluzi, upadá až ke krajnímu francouzskému nacionalismu. Aby prospěl své napadené vlasti, pořádá přednášková turné. Během jednoho z nich zahynul v Rouenu, kde upadl pod rozjíždějící se vlak., Debutuje sbírkou parnasistní žánrové poezie Les Flamandes, 1883 . Později p...

Eliška Fučíková (10)

Historička umění, Eliška Fučíková, má s uměním nejen profesní, ale i soukromý vztah. Málokdo z nás se bude dívat na obrazy dávných mistrů tak, jako tato žena, která je dokáže perfektně ocenit, najít v nich skrytá tajemství časů dávno minulých a představit je veřejnosti naprosto dokonalým způsobem. Eliška Fučíková je za své zásluhy v oblasti vědy a umění oceňována také na mezinárodní úrovni. Od roku 2003 je nositelkou francouzského Řádu rytíře věd a umění.

Elin Hilderbrand (11)

Elin Hilderbrand je americká spisovatelka romantických románů pro ženy. Její romány se obvykle odehrávají na ostrově Nantucket a jeho okolí , kde bydlí. Narodila se a vyrostla v Collegeville v Pensylvánii, je absolventkou Johns Hopkins University a dříve působila jako učitelka/spisovatelka na University of Iowa Writers' Workshop.

Elena Chmelová (10)

R. 1931 – 35 študovala na gymnáziu, 1935 – 39 na obchodnej akadémii v Martine. R. 1939 – 41 učiteľka, 1941 – 43 úradníčka, 1943 – 44 redaktorka Národných novín, 1945 – 46 regionálnych novín Turčiansky hlásnik v Martine, 1947 – 59 pôsobila ako redaktorka v bratislavských vydavateľstvách Pravda, Smena a Mladé letá, 1959 – 60 v časopise Kultúrny život, od r. 1960 spisovateľka a prekladateľka v slobodnom povolaní v Bratislave. Literárne činná od r. 1945, autorka kníh Rozpomienky na Slovenské národné povstanie v Turci , Prešporskí kompáni , Dúha nad Vysokou skalou , biografie Martin Benka , románu pre mladých Perica z ostrova . Ťažisko jej literárnych aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež. Napísala rozprávky Martin a jeho svedkovia a Duňa a Don . Po nich nasledovala prozaická knižka V tichej doline je veselo , súbor čŕt, fejtónov, rozprávok a reportáží Rozsutecké poklady . S tvorbou pre deti úzko súvisela aj jej rozsiahla zostavovateľská, upravovateľská a prekladateľská činnosť, knižne vydala 11 titulov zo slov. ľudovej slovesnosti, najmä folklórnych próz . Zo svetovej literatúry voľne prerozprávala základné povesťové diela Zbojník Robin Hood , Kráľ Artuš a jeho družina a Münchhausenove veselé dobrodružstvá ; z inonárodných predlôh pripravila rozprávkové knihy Tulenia princezná , Spiaca krásavica, , Indiánske rozprávky, Synovia slnka , Dievčatko v mušli , Rozprávky z perlového ostrova a i. Prekladala z americkej , anglickej , francúzskej a nemeckej klasickej i súčasnej spoločenskej, detektívnej, dobrodružnej a detskej literatúry . Z angličtiny preložila aj Vatsjajanovu kni...

Egon Wiener (9)

Egon Wiener je známý autor mnoha publikací. Psát a svá díla vydávat knižně začal ale Egon Wiener až v důchodu. Wiener se narodil ve čtyřicátých letech v Liberci, v česko-německo-židovské rodině. Kromě své autorské činnosti se zaměřuje také na sbírání historických pohlednic.

Edward Packard (6)

EDWARD PACKARD absolvoval Prince-tonskú univerzitu a Právnickú fakultu Columbijskej univerzity. Keď vymýšľal príbehy pre svoje deti Caroline, Andreu a Wellsa, objavil jedinečný rozprávačský štýl, ktorý použil v seriáloch Vyber si vlastné dobrodružstvo.

Dušan Kadlec (7)

Dušan Kadlec byl český malíř žijící v Kanadě. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a na podzim 1968 emigroval do Kanady. Podle jeho amerického galeristy patřil Dušan Kadlec k nejlepším světovým umělcům tvořících mariny. V roce 2008 získal od Mystic Seaport Museum cenu Rudolfa J. Schaefera za námořní dědictví. Tato pocta je udělována výjimečnému umělci, jehož práce nejlépe dokumentuje a zachovává americké námořní dědictví. V rámci 6. světového antropologického kongresu v září 2019 v Humpolci, který se koná jedenkrát za 10 let a město Humpolec ho spoluorganizuje, mu byla udělena in memoriam pamětní medaile Dr. Aleše Hrdličky, která představuje pro Humpolec obdobu institutu čestného občanství města a jejím držitelem se může stát významný odborník v oboru antropologie nebo důležitá osobnost vědeckého, kulturního a společenského života.

Dream Express (5)

Belgická diskotéková skupina 70. let. Byli také belgickou účastnicí písňové soutěže Eurovize v roce 1977. Po odchodu Patricie Maessenové ze skupiny pokračovali zbývající členové jako LBS .

Donovan (14)

Donovan je skotský zpěvák, skladatel a kytarista, který se stal klíčovou postavou folkové scény poloviny 60. let. Narodil se 10. května 1946 jako Donovan Philips Leitch a proslavil se osobitou směsí folku, popu a psychedelického rocku. Jeho kariéra odstartovala hitem "Catch the Wind" v roce 1965, po němž následovala řada úspěšných alb a singlů, včetně "Sunshine Superman", "Mellow Yellow" a "Hurdy Gurdy Man".

Donald Farthing (6)

Nadšený zahrádkář a autor populárně naučných knih se zahrádkářskou tématikou.

Dobruše Fajkusová (10)

Středoškolská učitelka češtiny, angličtiny a výtvarné výchovy.

Denise Mina (7)

Známá skotská autorka kriminálních románů Denise Mina se proslavila trilogií ze současného Glasgowa: Garne-thill , Exile a Resolution , za jejíž první část získala literární cenu Crime Writer’s Associaton John Creasey Memorial Dagger. Stejnou cenu obdržela i za povídku Helena and the Babies z antologie Fresh Blood 3. Mezi její další díla patří např. vysoce ceněné krimi drama Sanctum nebo The Field of Blood. Denise Mina, která mimo románů je autorkou i řady povídek, je britskou kritikou považována za korunní prin-ceznu ostrovní krimi.

Dean Martin (10)

Dean Martin , narozený 7. června 1917 jako Dino Paul Crocetti, byl americký zpěvák, herec a komik. Martin, jeden z nejpopulárnějších a nejtrvalejších amerických bavičů poloviny 20. století, byl pro své zdánlivě nenucené charisma a sebevědomí přezdíván "Král pohody". Byl členem skupiny "Rat Pack" a je známý především díky svému hladkému, zpěvnému vokálu.

David Spencer (12)

David Jirsa (7)

Narozen 1989 v Litomyšli. Literární teoretik. Zaměřuje se na české básníky 20. století, evropské meziválečné avantgardy, současnou německou literaturu a anglickou renesanci. Editor odborné publikace.

David Fontana (8)

David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.

Daniel Pískovský (11)

Narozen 18. 6. 1975 v Pardubicích. Ing. ekonom, působí ve státní správě, věnuje se sociálním aspektům bydlení. Spisovatel.

Daniel Lipscombe (7)

Britský autor publikací o videohrách, pracovník v oblasti nakladatelského průmyslu, organizátor akcí.

Daniel G Amen (4)

Americký klinický neurolog a psychiatr. Zabývá se zkoumáním lidského mozku. Publikace z oboru.

Daniel Abraham (10)

Daniel James Abraham je americký autor, scénárista a televizní producent. Pod pseudonymem M. L. N. Hanover píše urban fantasy a pod společným pseudonymem James S. A. Corey píše sci-fi s Ty Francem . Narodil se v Albuqerque ve státu Nové Mexiko. V roce 1996 dokončil bakalářská studia biologie a poté strávil pár měsíců v New Yorku jako knihkupec. Po návratu do Nového Mexika se deset let živil prací v technické podpoře a dnes je spisovatelem z povolání. Do fantastiky vstoupil povídkou „Mixing Rebecca“ v malonákladovém magazínu The Silver Web editorky Ann Kennedyové, nyní VanderMeerové. Dodnes vydal přes dvacet kratších prací, nejčastěji v magazínu Asimov\'s SF. Pozornost vzbudil především těmi posledními, zejména pak hororovou „Flat Diane“ , za kterou získal Cenu mezinárodní hororové společnosti a nominaci na cenu Nebula.

Czech Radio Choir (9)

Czech Radio Choir , známý také jako Pražský rozhlasový sbor, je profesionální pěvecké těleso se sídlem v České republice. Má bohatou historii a tradici v provádění českých i světových sborových děl. Sbor je známý svou všestranností, provádí širokou škálu hudby od klasiky až po současné žánry. V průběhu let spolupracoval Czech Radio Choir s řadou uznávaných dirigentů a orchestrů a podílel se na různých nahrávkách a vystoupeních, které byly kritikou vysoce hodnoceny.

Cussler Clive (10)