18541–18600 z 155921 Autoři
James Arthur Baldwin (3)
James Arthur Baldwin byl americký spisovatel, básník, dramatik, esejista a aktivista. Ve svých dílech se intersekcionálně zabýval tématy maskulinity, sexuality, rasy a třídy, přičemž byl také aktivní v celé řadě sociálních hnutí, jakými bylo afroamerické hnutí za občanská práva nebo hnutí za práva gayů. Baldwin se narodil v Harlemu, černošské čtvrti v New Yorku, do jejíhož prostředí je zasaženo mnoho jeho děl. Již od útlého věku se věnoval psaní, do kterého promítal své zkušenosti s rasismem, kterému čelil ve škole i běžném životě. Znechucen americkým přístupem k černochům a snahou rozšířit si obzory mimo afroamerické kulturní prostředí opustil Spojené státy a přestěhoval se do Paříže. Zpět se vrátil koncem 50. let a po boku osobností jako Angela Davis se stal aktivní v celé řadě sociálních hnutí, za což byl také sledován americkou zpravodajskou službou. Místo svého bydliště pak změnil ještě několikrát, než se usadil v Saint-Paul-de-Vence v jižní Francii, kde psal a později také zemřel. Ve sbírka esejů Notes of a Native Son popsal částečně i ze své zkušenosti jakožto homosexuálního černocha z chudinského prostředí propletenost rasových, sexuálních a třídních problémů ve Spojených státech poloviny 20. století. Mezi jeho další známá díla patří Go Tell It on the Mountain , semibiografický román Giovanni's Room zaměřený na homosexuální stránku jeho života v Paříži nebo nedokončený manuskript Remember This House, který byl později použit ve filmovém dokumentu I Am Not Your Negro , pojednávajícího o předních osobnostech afroamerického hnutí za občanská práva, jakými byli Medgar Evers, Malcolm X nebo Martin Luther King. Jeho kniha Kdyby ulice Beale mohla mluvit byla roku 2018 zfilmována ve stejnojmenném oscarovém snímku. James Arthur Baldwin se narodil v roce 1924 jako první z devíti dětí. Nikdy nepozna...
Více od autora
James A Duke (2)
James A. Duke je americký botanik. Je známý svými četnými publikacemi o botanické medicíně. Má významný podíl na budování fytochemických a etnobotanických databází Ministerstva zemědělství USA.
Více od autora
Jakub Guziur (7)
Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .
Více od autora
Jakub Čapek (5)
Narozen 26. 12. 1972. Filosof, zabývá se fenomenologií a hermeneutikou 20. století, autor a překladatel prací v oboru.
Více od autora
Jacques Philippe (5)
Jacques Philippe se narodil roku 1947 ve francouzském Lotrinsku. Vystudoval matematiku a tato formace k jasnosti a logičnosti v něm zjevně přináší dobré ovoce i dnes, kdy se již nevěnuje číslům, ale duším. V roce 1976, tedy pouhé tři roky po jejím založení, vstoupil do Komunity Blahoslavenství. Čtyři roky prožil v Izraeli, nejdříve v Nazaretě, pak v Jeruzalémě. V Římě vystudoval teologii a roku 1985 byl vysvěcen na kněze. Absolvoval ještě kanonické právo a několik let zodpovídal za kněze a seminaristy Komunity Blahoslavenství. Nyní jsou jedním z těžišť jeho apoštolátu duchovní cvičení. Dává je ve Francii i za jejími hranicemi. Vedl je i u nás, jedna před několika lety v olomouckém semináři, druhá pak roku 2001 v Nesměři u Velkého Meziříčí.
Více od autora
Jacqueline Kahn-Nathan (4)
Dr. Jacqueline Kahn-Nathan je lékařka specializující se na gynekologii a plánováné rodičovství.
Více od autora
J.J. Cale (7)
JJ Cale, rodným jménem John Weldon Cale, byl americký zpěvák, kytarista, skladatel a producent. Svou kariéru zahájil již koncem padesátých let, své první album nazvané Naturally však vydal až v roce 1972. V pozdějších letech vydal řadu dalších alb, přičemž poslední z nich, které vyšlo v roce 2009, neslo název Roll On. Jeho manželkou byla hudebnice Christine Lakeland. John Weldon Cale se narodil dne 5. prosince 1938 v Oklahoma City v americkém státě Oklahoma. Vyrůstal v Tulse ve stejném státě, kde docházel na Centrální střední školu. Školu dokončil v roce 1956. Následně byl povolán do vojenské služby a zahájil studium na letecké základně ve vesnici Rantoul v Illinois. Počátkem šedesátých let odešel do Los Angeles, kde pracoval jako zvukový inženýr. Tato práce mu příliš nevynášela, sám sice vystupoval v klubu Whisky a Go Go, ale příliš velkého úspěchu nedosáhl. Následně se vrátil do Tulsy, kde hrál v kapele s Donem Whitem. V počátcích své kariéry používal jméno John Cale, ale později se přejmenoval na JJ Cale. Důvodem bylo to, aby nebyl zaměňován se slavnějším velšským hudebníkem Johnem Calem. John Cale o tom napsal píseň „Autobiography“, ve které se zmiňuje, že to nebyl on, kdo je autorem písní „Cocaine“ a „After Midnight“ a že není z Oklahomy. Své první album Naturally vydal v roce 1972. Následovala řada dalších alb. Zemřel v roce 2013 po infarktu ve věku čtyřiasedmdesáti let. Coververze jeho písní nahrálo mnoho hudebníků, mezi něž patří i Tom Petty nebo Captain Beefheart. Kytarista Eric Clapton, se kterým Cale v roce 2006 vydal společné album The Road to Escondido, byl jedním z popularizátorů Caleových písní. Již v sedmdesátých letech nahrál například „After Midnight“.
Více od autora
J. J Marric (4)
John Creasey byl extrémně plodný anglický spisovatel především napínavých a detektivních příběhů. Pod vlastním jménem a 28 pseudonymy vydal více než 600 knih. Narodil se do dělnické rodiny jako sedmé z devíti dětí. V letech 1923–1935 pracoval v různých dělnických i úřednických profesích a snažil se stát se spisovatelem. Od roku 1926 psal pro sci-fi magazín Boy\'s Papers, první knihu vydal roku 1930, první román s kriminální a sci-fi zápletkou Seven Times Seven roku 1932 a od roku 1935 byl spisovatelem na plný úvazek. Během 2. světové války pracoval v United Kingdom\'s National Savings Movement a za tuto činnost obdržel roku 1946 Řád britského impéria ve třídě člen . Byl rovněž politicky aktivní za liberální stranu a neúspěšně za ni kandidoval do parlamentu. V 60. letech stranu opustil a založil vlastní politické hnutí All-Party Alliance. V roce 1953 založil britskou Crime Writers Association a stal se jejím historicky prvním předsedou. Roku 1962 ocenila organizace Mystery Writers of America jeho román Gideon\'s Fire , napsaný pod pseudonymem J. J. Marric, cenou Edgara Allana Poea a roku 1969 mu udělila své nejvyšší vyznamenání Grand Master Award . Od roku 1973 uděluje CWA na jeho počest cenu John Creasey Memorial Dagger .
Více od autora
J. H Krchovský (6)
Básník J. H. Krchovský se narodil 22. dubna 1960 v Praze. Žije v Praze a v Brně. Poezii se věnuje od konce sedmdesátých let, v roce 1998 vydalo brněnské nakladatelství Host jeho sebrané dílo – svazek Básně. Krchovského groteskní, rýmovaná a pečlivě rytmizovaná poezie se navrací k tradici české dekadence, jejímiž konstantními symboly jsou smrt, bolest a zmar zahalené do dusivého alkoholicko-erotického oparu. J. H. Krchovský dosud knižně vydal: Noci, po nichž nepřichází ráno Leda s labutí Dodatky... Básně Vše nejlepší... Poslední list Nad jedním světem Mladost - Radost...
Více od autora
Ivo Žídek (4)
Ivo Žídek byl proslulý český operní tenorista, který se proslavil na české i světové operní scéně. Narodil se 21. května 1926 v Brně v Československu a jeho vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. Žídkova kariéra se rozjela po druhé světové válce a byla spojena zejména s Národním divadlem v Praze, kde byl dlouhá léta předním tenoristou. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu rolí od klasických oper Mozarta a Verdiho až po české opery skladatelů, jako byli Bedřich Smetana a Leoš Janáček.
Více od autora
Ivo Možný (7)
Ivo Možný byl český sociolog, pedagog, zakladatel a první děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zasloužil se o vznik sociologie jako akademické disciplíny v polistopadovém Československu a je považován za zakladatele „brněnské sociologické školy“. Věnoval se především sociologii rodiny, sociologii intimity a sociální politice. Narodil se v prostějovské kupecké rodině, proto mu po únoru 1948 bylo zpočátku znemožňováno nastoupit na studia a nalezl zaměstnání v ostravských hutích. V letech 1952–1956 studoval českou a ruskou filologii a učitelství těchto jazyků na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, promován byl v roce 1957. Po studiu pracoval až do roku 1965 jako redaktor a reportér Československého rozhlasu. V roce 1967 získal na stejné fakultě doktorát v oboru sociologie a začal působit jako zástupce vedoucího příslušné katedry. Následkem politických změn mu ovšem v roce 1969 bylo zakázáno na vysokých školách přednášet a působil proto až do listopadu 1989 dále pouze jako výzkumný pracovník. V letech 1970–1982 pracoval navíc jako manželský poradce v brněnské manželské a předmanželské poradně. Postgraduálním studiem na Univerzitě Karlově v Praze v letech 1985–1989 získal roku 1989 hodnost kandidáta věd. Po sametové revoluci začal na katedře sociologie znovu vyučovat, byl jmenován jejím vedoucím a v roce 1992 se stal profesorem. Jako vedoucí katedry působil od roku 1990 do roku 1994, kdy byl jmenován proděkanem celé filozofické fakulty. Když se v roce 1998 několik oborů fakulty osamostatnilo, sociologie byla jedním z nich a Ivo Možný se tak stal jedním ze zakladatelů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a byl také zvolen jejím prvním děkanem. V této funkci setrval po dvě funkční období až do roku 2004 a jeden rok pak ještě působil jako proděkan. Svých novinářských zkušeností z rozhlasu využíval k častému vystupování v tisku, kde se vyjadřoval k aktuálním tématům. Podílel s...
Více od autora
Ivo Hlobil (5)
Ivo Hlobil je historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově a v letech 1964-1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde doktorát filosofie. V letech 1972-1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK. V letech 1969-1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a 1971-1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982-1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994-1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998-2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993-1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění. Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně , členem oborové rady Grantové agentury ČSAV , Vědecké rady MK pro státní památkovou péči , Rady Pražského hradu , Památkové rady primátora hl. města Prahy , Vědecké rady Národní galerie , Vědecké rady NPÚ , Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách . Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS . Z jeho podnětu by...
Více od autora
Ivana Pleinerová (3)
Ivana Pleinerová je česká archeoložka. V letech 1948–1962 studovala archeologii u profesora Jana Filipa na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium zakončila získáním titulu PhDr. Od roku 1953 začala pracovat pro Archeologický ústav ČSAV, nejprve na expozituře v Mostě a později v Praze. V roce 1963 získala vědeckou hodnost CSc. Specializuje se na starší dobu bronzovou, raný středověk – stěhování národů a starší slovanské období. Hlavní specializace je však na experiment v archeologii. Od roku 1954 zkoumala polykulturní sídliště v Březně u Loun a zdejší pohřebiště únětické kultury. Pod jejím vedením byl po výzkumu u Března postaven archeoskanzen s neolitickým domem, germánskou stavbou, slovanskou hrnčířskou pecí a dvěma obilnicemi. V 90. letech 20. století se podílela na budování archeoparku v Praze 8 – Na Farkách. Roku 1994 se stala předsedkyní občanského sdružení Rekonstrukce archeologických objektů. Jejím manželem byl archeolog středověku Radomír Pleiner.
Více od autora
Ivana Maráková (6)
Narozena 10.8.1966. Pedagožka, autorka didaktických materiálů, učebnic a pracovních sešitů pro výuku na 1.stupni ZŠ a předškoláků, též jejich ilustrátorka.
Více od autora
Ivana Karásková (4)
Mgr., politoložka, věnuje se čínské zahraniční a domácí politice a čínské energetické bezpečnosti.
Více od autora
Ivana Jarošová (2)
Narozena 8. 6. 1972 v Sokolově, zemřela 2017. MUDr., specializace v oborech anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, věnovala se chronické intenzivní péči; byla primářkou oddělení následné intenzivní péče v Nemocnici Ostrov.
Více od autora
Ivana Janišová (5)
Narozena 6. 7. 1956 v Praze. Mgr., klinická psycholožka, též autorka knih pro děti a mládež.
Více od autora
Ivan Zwach (2)
Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.
Více od autora
Ivan Vladimirovič Mičurin (4)
Ivan Vladimirovič Mičurin byl ruský šlechtitel a ovocnář, dvojnásobný nositel Leninova řádu. Zpočátku pěstoval ovocné odrůdy vhodné pro oblast středního Ruska. Využil ovocné odrůdy z různých oblastí Asie, rostoucí ve studeném klimatu s krátkou vegetační dobou. Křížením těchto odrůd s evropskými vypěstoval cca 300 nových odrůd ovoce, zejména jabloní, vhodných pro drsné podmínky vnitrozemského klimatu středního Ruska. Posunul tím hranice pěstování ovoce výrazně severněji. Předpokládal možnost změny genotypu působením vnějšího vlivu. Jeho práce a život byly používány sovětskou propagandou a pseudovědcem Lysenkem. Své zkušenosti Mičurin shrnul v knize jménem Výsledky šedesátiletých prací. Posmrtně pak vyšly jeho sebrané spisy a byly přeloženy do mnoha jazyků. Mičurinovy šlechtitelské úspěchy jsou známy i u nás. Náš úspěšný šlechtitel růží z Blatné Jan Böhm tyto Mičurinovy výpěstky ve své školce pěstoval a propagoval je ve svém Průvodci nevymrzající zahradou. Zde jsou u některých odrůd uvedeny také zkušenosti autora s mrazivou zimou na přelomu let 1928–1929 a 1939–1940. Československá akademie zemědělská jmenovala dne 3. března 1935 I. V. Mičurina za „nesmrtelné zásluhy o rozvoj ovocnictví" svým čestným členem.
Více od autora
Ivan Szabó (6)
Novinář a publicista,který se věnuje především literatuře faktu a problematice kriminalistiky.
Více od autora
Ivan Štúr (4)
Profesor Ivan Štúr vyštudoval telovýchovu na Pedagogickej fakulte v Olomouci , neskôr psychológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , kde aj pôsobil. Pre svoje nekompromisné postoje k okupácii Československa v roku 1968, keď vyhlásil, že „vstup vojsk Varšavskej zmluvy na naše územie považuje za zbytočný, unáhlený a väčšinou obyvateľstva nečakaný“, bol prinútený vzdať sa svojho miesta za vysokoškolskou katedrou. Jeho publikácia o diferenciálnej psychológii vyvolala v 70. rokoch ostrú polemiku a prudkú odmietavú reakciu z radov normalizátorov spoločenských vied. Pre túto knihu bol skritizovaný v denníku Pravda z dôvodu, že citoval 118 západných a len 14 východných autorov. Nepriazeň mocných však nikdy nezlomila jeho presvedčenie o potrebe pravdy a spravodlivosti ako nevyhnutnej podmienky slobodného rozvoja človeka. Aj potom sa dlhodobo občiansky angažoval, o čom okrem iného svedčí aj autorská účasť na kultovej ochranárskej publikácii Bratislava/nahlas. Bol milovníkom prírody a prírode blízkych športov – v prvom rade vodáctva. Na Dunaji a jeho ramenách bol doslova legendou, avšak zároveň patril k zanieteným vyznávačom turistiky a bežiek. Po období normalizácie viac ako 30 rokov pôsobil na niekdajšej klinike na Bezručovej ulici v Bratislave ako detský psychológ, čo považoval za najaktívnejšie a profesionálne najšťastnejšie obdobie svojho života. V roku 1990 až 1995 sa stal predsedom Vedeckého kolégia SAV pre psychológiu a pedagogiku a zároveň začal prednášať na FF UK. V roku 1999 bol hlavným odborníkom MZ SR pre klinickú psychológiu. Neskôr prednášal aj na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. Bol autorom viacerých odborných i populárno-vedeckých kníh, podieľal sa aj na založení Ligy za duševné zdravie. Napísal knihy Problémy rodiny a školskej výchovy, Dieťa a príroda, Základy diferencionálnej psychológie II, Ľudské mláďa, Pediatrická psychológia, Rozhovory o dospievaní, Metamorfózy života, Podoby života. Vyšla mu poetická knih...
Více od autora
Ivan Rada (2)
Historik, dlouholetý pracovník v oblasti kultury, památkové péče a cestovního ruchu.
Více od autora
Ivan Procházka (5)
Narozen 13.4.1962 v Třebíči. Zemědělský inženýr, práce z rostlinné výroby.
Více od autora
Ivan Mach (5)
Ing. Ivan Mach CSc. vystudoval VŠ chemicko.technologickou v Praze. Od 70 let se věnuje odborné sportovní publicistice, vede různé kurzy, je popularizátorem zdravé výživy a dietetickým poradcem, autorsky dlouhodobě spolupracuje s časopisy zaměřenými na sport, fitness, zdraví a moderní životní styl. Narozen 8. 4. 1952 v Děčíně. Chemický ing., CSc. Odborné publikace z fyzikální a analytické chemie, věnuje se také odborné sportovní publicistice, výživě a dietologii. V této specializaci též překladá .
Více od autora
Ivan Kučera (7)
Slovenský autor recenzí a článků věnujících se filmu, horrorových povídek.
Více od autora
Ivan Kocourek (6)
Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.
Více od autora
Ivan Klánský (4)
Ivan Klánský je renomovaný český klavírista, známý svou výjimečnou interpretací klasické hudby. Narodil se 20. května 1948 v Praze, své hudební vzdělání zahájil na Pražské konzervatoři a později studoval na Akademii múzických umění v Praze. Klánský má za sebou vynikající kariéru sólisty a komorního hráče, vystupuje s orchestry a na recitálech po celé Evropě, Asii a Americe.
Více od autora
Iva Svobodová (6)
Narozena 17. 6. 1975 v Brně. Mgr., Ph.D., lingvistka, romanistka, zaměřená na portugalštinu.
Více od autora
Iva Rindová (7)
Ing., zkušební komisařka Komory daňových poradců, věnuje se mzdové oblasti a zdaňování příjmů ze závislé činnosti.
Více od autora
Iva Holmerová (6)
Iva Holmerová je česká lékařka, která se věnuje sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii. Vede Gerontologické centrum v Praze 8 a přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Po studiu gymnázia v Brandýse nad Labem vystudovala všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, během studií se vdala a měla první dceru. Dále pracovala jako sekundářka v OÚNZ Praha 9, v letech 1984–1991 v OÚNZ Mělník a pak přednášela sociální lékařství na 1. lékařské fakultě UK. Roku 1991 spoluzaložila Gerontologické centrum v Praze 9, které dosud vede, v roce 1997 se podílela na založení České alzheimerovské společnosti a od roku 2007 je předsedkyní Gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti JEP. Titul PhD. obhájila v oboru sociálního lékařství a habilitovala se v oboru sociální antropologie. Vedla řadu výzkumných projektů v oblasti gerontologie a publikovala několik odborných prací v ČR i v zahraničí.
Více od autora
István Örkény (4)
István Örkény byl maďarský dramatik a prozaik. Jeho hry se vyznačují satirickým pohledem na společenské problémy a groteskním ztvárněním jednotlivých příběhů. Narodil se v rodině lékárníka a po ukončení školy začal studovat na vysoké škole chemii. Poté mění své rozhodnutí a věnuje se farmacii, kterou ukončuje v roce 1934 a vydává se na cesty po západní Evropě. Vrací se domů a dokončuje i studia chemie. Jeho první kniha krátkých příběhů vyšla v roce 1941. V roce 1942 je poslán na východní frontu, coby žid v pomocné pracovní jednotce, je zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné i hru Voroněž. V roce 1946 se vrací konečně domů, do Budapešti. Po revoluci v roce 1956 nesmí až do roku 1960 publikovat. Velmi populárním se stal, mimo jiné, díky svým krátkým povídkám groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové povídky . V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti . * Kočičí hra – tragikomedie, hra o dvou stárnoucích sestrách, jedna z nich je pořádkumilovná a druhá má neuspořádaný život, ale přesto je to ona, kdo má nakonec více sil k boji za plnohodnotný život. 'Orkény tuto hru napsal nejprve jako filmovou anekdotu, až později ji zdramatizoval pro divadlo. Byla přeložena do velmi mnoha jazyků a je často hrána v různých evropských i amerických divadlech. * Rodina Tóthů – drama * Třináctý zpěv, 1999, Volvox Globator, ISBN 80-7207-224-2 – výbor povídek
Více od autora
Isser Harel (4)
Iser Har'el , známý jako Malý Iser, byl v letech 1952 až 1963 ředitelem izraelské zpravodajské služby Mosad a v letech 1948 až 1963 ředitelem Šin bet. Narodil se ve Vitebsku, v tehdejším Rusku , v početné a zámožné rodině, vlastnící ve Vitebsku továrnu na ocet. Přesné datum jeho narození není známo, neboť rodný list se zaznamenaným datem se ztratil za první světové války. Během revoluce a pozdější občanské války se Vitebsk stal několikrát dějištěm bojů mezi bílými a rudými. Iser dokonce slyšel projev Lva Trockého pronesený ve Vitebsku. Už v útlém věku projevoval zájem o bezpečnost židovské komunity a organizoval své spolužáky k obraně proti antisemitským útokům. Poté, co moc v Rusku převzal sovětský režim byl Iserově rodině zabaven veškerý majetek. V 1922 rodina emigrovala ze Sovětského svazu do Dvinsku v tehdy nezávislém Lotyšsku. V Dvinsku Iser dokončil základní školu a začal studovat na střední. Při dospívání si stále více uvědomoval svůj původ a vědomí a proto vstoupil do sionistické mládežnické organizace. V 16 letech se začal připravovat na vystěhování do Izraele. Rok pracoval v zemědělství, aby se mohl zapojit do práce v kibucu. Po tzv. Hebronském masakru v roce 1929 se s přáteli rozhodl neodkládat vystěhování, protože bylo životně nutné posílit židovské osídlení v Palestině. Proto si sedmnáctiletý Iser upravil své doklady tak, aby splňoval podmínky pro britské vízum nutné k vycestování do Palestiny . Začátkem roku 1930 se vydal na cestu do Izraele. Projel Evropu ze severu až na jih, kde v Janově nastoupil na loď. Po příjezdu se stal členem nově založeného kibucu nedaleko Tel Avivu. Zde pracoval jako odborník na zavlažování. V roce 1935 kibuc opustil a se svou manželkou Rivkou se usadili v Herzliji . Zde Har'el vstoupil do Hagany. V té začal pracovat na ...
Více od autora