Všichni Autoři a témata

Salme A Dutt (1)

Naděžda Munzarová (1)

Naděžda Munzarová, známá jako Naďa Munzarová, rozená Naděžda Musílková , je česká herečka, loutkoherečka a animátorka. Vyrůstala v Německém Brodě , kde její otec Josef Musílek pracoval jako železničář. V období 1946–52 studovala na Tylově gymnáziu v Hradci Králové, kde byla činná v ochotnickém souboru Mladá scéna, v tanečním souboru Letecké vojenské akademie, v Sokole, Junáku... V letech 1953–1957 studovala na právě vzniklé loutkářské katedře na DAMU , o které jí pověděl Luděk Munzar. V letech 1960–1968 byla odbornou asistentkou – obor herectví s loutkou na AMU. V letech 1953–1968 pracoval celý první ročník externě v Československé televizi, především v dětském vysílání. . Zůstala 2 roky a od roku 1959 hrála v mnoha pořadech, seriálech a televizních pohádkách až do odchodu ze země v 1968 externě). Vodila loutky medvídka Emánka spolu s Ondřejem Sekorou a Milošem Nesvadbou vytvořila, vodila a mluvila Kačenku . V prvních živě vysílaných verzích seriálů např. Broučcích vodila Broučka, Medvídka Pú...). Ve filmu hrála s loutkami a technikou černého divadla až do svého odchodu z Československa v říjnu 1968 pod režiséry – Jan Švankmajer – Rakvičkárna, Vojtěch Jasný – Až přijde kocour, Zdeněk Syrový -Pinochiova dobrodružství, v televizi pak – Jan Valášek, František Filip, Albert Mareček, Libuše Koutná, Svatava Rumlová, Vlasta Janečková, s moderátorkami Štěpánkou Haničincovou a Pavlínou Filipovskou. Loutkám propůjčovali hlasy přední herci – Jiřina Jirásková, Karel Höger, František Filipovský, František Bejvl, Vlastimil Brodský, Alena Kreuzmannová, Aťka Janoušková a mnoho dalších umělců. Od 1959 pracovala v "Černých" divadlech – Jiřího Srn...

Kristián Habrda (1)

Ing., pracovník Krajského úřadu Libereckého kraje, zabývá se ochranou přírody, zejména netopýrů.

Jon Ardle (1)

Anglický autor prací o zahradních rostlinách.

M. G Lewis (1)

Anglický spisovatel a dramatik.

Jan Brychta (1)

Jan Brychta byl český malíř, ilustrátor, grafik a filmový výtvarník. Studoval v Praze na Státní grafické škole a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové . V 60. letech 20. století se prosadil především jako ilustrátor knih, převážně dětských. Věnoval se též filmu, animovanému i hranému, navrhoval kostýmy, vytvořil loutky, plakáty. Režíroval animovaný film Šašci a sám hrál ve filmech Černý prapor a Máte doma lva? . Jako výtvarník je podepsán například pod televizním zpracováním Klapzubovy jedenáctky. Po srpnové okupaci v roce 1968 odešel Jan Brychta se svou rodinou do Londýna. Spolupracoval s dětským vysíláním televize BBC, maloval, ilustroval knihy a učebnice, tvořil plakáty a ilustroval také řadu českých knih, vydávaných v exilových nakladatelstvích Rozmluvy a '68 Publishers. Po roce 1990 občas navštívil Prahu, nikdy ale neměl v Česku samostatnou výstavu. Zúčastnil se výstavy "Brychtovi: 4 generace", která se uskutečnila v roce 2009 v pražském Mánesu. Představilo se na ní 10 výtvarníků z širší rodiny Brychtů. Vedle Jana Brychty byla zastoupena jeho žena Lída Brychtová a syn Alex Brychta. Dcera Brychtových Edita Brychta je herečka.

Man-Džung Kim (1)

Romanopisec a politik ze slavné rodiny, který žil v období dynastie Čoson.

Ivan Martin (1)

Ivan Martin Jirous, zvaný též Magor, byl básník, výtvarný kritik a teoretik, jeden z významných představitelů literárního a hudebního undergroundu. Ivan Martin Jirous vystudoval dějiny umění. Od roku 1969 byl uměleckým vedoucím hudební skupiny The Plastic People of the Universe, rovněž organizoval hnutí českého undergroundu. Byl jedním ze zakladatelů samizdatové revue V okno. Za negativní postoje a kritiku vládnoucího režimu, za „hanobení národa“ a za „pohoršující vulgární texty“ byl Ivan Martin Jirous v letech 1973–89 několikrát soudně trestán. Ve vězení strávil celkem přes osm let. Jeho díla mohla vycházet pouze v samizdatu. Básník Ivan Martin Jirous zemřel doma v Praze dne 10. listopadu 2011, ve věku 67 let.

Pavel Poucha (1)

Pavel Poucha, byl český orientalista, mongolista, zakladatel české tocharistiky. Narodil se ve Vídni, v rodině krejčovského dělníka Františka Pouchy. V roce 1912 se rodina vrátila do Čech. Roku 1924 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v letech 1924–1929, jako obory si vybral studium germánské a slovanské literatury a srovnávací lingvistiku. Na doktora filosofie byl promován 28. června 1929. Během studia navštěvoval přednášky orientálních jazyků, např. sanskrtu, hindštiny, bengálštiny, hebrejštiny, turečtiny či perštiny. Již před promocí pracoval jako výpomocný učitel němčiny. V roce 1931 byl jmenován středoškolským profesorem a do roku 1947 vyučoval češtinu a němčinu na pražských gymnáziích. Současně se věnoval orientalistice a zveřejnil své první práce. Počátkem září 1931 se oženil s Máničkou Voženílkovou. V té době byl profesorem gymnázia v Praze XI. Koncem Protektorátu obdržel protektorátní vyznamenání, tzv. Protektorátní orlici. Roku 1948 předložil habilitační práci. Od 1947 byl pracovníkem Orientálního ústavu, kde se vypracoval na vedoucího indologického oddělení a náměstka ředitele. V letech 1950-57 byl též externím vyučující na Filozofické fakultě UK, vyučoval i na Škole orientálních jazyků, kterou i řídil. V tomto období byl vysílán jako odborník do zahraničí. V srpnu až prosinci 1955 byl jako pracovník Orientálního ústavu vyslán na stáž do Mongolska. V roce 1957 odjel na roční pobyt do Číny a Mongolska. Zdroje uvádějí bez podrobností, že v roce 1957 byl z funkcí z politických důvodů odvolán. Nadále se věnoval vědecké práci. V roce 1970 odešel do důchodu, ale publikoval až do své smrti. V roce 1908 určili němečtí vědci Emil Sieg a Wilhelm Siegling tocharštinu, kterou byly psány rukopisy z 2. poloviny 1. tisíciletí n. l. nalézané v Turkestánu jako indoevropský jazyk. Pavel Poucha se věnoval ...

Michael Novak (1)

Michael Novak byl americký katolický filozof slovenského původu, novinář, spisovatel a diplomat. Byl autorem více než 25 knih, v nichž se zabýval filozofickými a teologickými, ale i ekonomickými tématy. Jeho nejznámějším dílem je kniha Duch demokratického kapitalismu z roku 1982. V letech 1981–1982 Novak pracoval jako americký diplomatický zástupce v Radě pro lidská práva OSN. Čtyři roky poté pak vedl americkou delegaci při jednání KBSE. V roce 1994 obdržel Templetonovu cenu. Byl ženatý, měl tři děti a čtyři vnoučata. Jeho rodina měla zajímavý původ – ze strany otce byl potomkem slovenských přistěhovalců a matka byla již z „klasické“ slovensko-americké rodiny z oblasti východního pobřeží. Již ve velmi útlém věku jeho směřování bylo jasně přimočaré – vstoupil do Kongregace sv. Kříže a podstoupil kněžskou formaci nejdříve se studiem filosofie ve Stonehill College a následně pak v Římě, kde vystudoval teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. Několik měsíců po jeho kněžském svěcení v roce 1960 u něj ale došlo k zásadnímu zlomu, kněžskou službu opustil, a o několik let později byl i laicizován. Po opuštění kněžského stavu vystudoval obor dějiny a filosofie náboženství na Harvardské univerzitě a od počátku šedesátých let se živil jako žurnalista. Stal se dopisovatelem časopisů Commonweal a National Catholic Reporter a pak následně pracoval jako zahraniční dopisovatel magazínu Time informující z Říma o průběhu jednání druhého vatikánského koncilu. Později pak pracoval převážně jako editor pro periodika Commonweal a Christian Century, dále pak jako náboženský editor v National Review a jako redaktor časopisu First Things a pak mnohem později i jako šéfredaktor Crisis Magazine. Od druhé poloviny šedesátých let se začal aktivně zapojovat také do politického života. V roce 1968 pomáhal v kampaních Eugenovi McCarthymu a Robertu F. Kennedymu. Psal ...

Vasilij Vasil'jevič Sokolov (1)

Sovietsky a ruský filozof, odborník v histórii zahraničnej filozofie. Doktor filozofie , profesor. Čestný profesor Moskovskej štátnej univerzity . Riadny člen Akadémie prírodných vied. Študoval históriu na MIFLI v rokoch 1936-1939, a od roku 1939 na Filozofickej fakulte. Vyštudoval Moskovskú štátnu univerzitu Filozofickú fakultu v roku 1943. Účastník Veľkej vlasteneckej vojny. V novembri 1941 sa zúčastnil bojov v Moskve, v júli - auguste 1942, sa podieľal na odrazení tankového útoku na Voronežskej fronte. Rád "Červenej zástavy" medaila "Za chrabrosť" a v roku 1985 - Rád Vlasteneckej vojny. Profesor na Katedre dejín zahraničné filozofie Filozofickej fakulty Moskovskej štátnej univerzity. Čestný vedec z RSFSR. Čestný diplom prezidenta Ruskej federácie .

Jack De Craft (1)

První povídku publikoval v roce 1983, debutový román pak v roce 1986. Je také publicistou, píše články do odborných časopisů o počítačích, zastával funkci šéfredaktora časopisu Fantastyka. Jeho nejznámějším dílem jsou knižní cykly o Arivaldovi z pobřeží a Mordimeru Madderinovi. Inkvizitor Mordimer je znám i u nás díky souboru Sluga Bozy . V dohledné době nás patrně čeká trojice pokračování Kladiva na čarodějnice, Meč andělů, Lovci duší. Známe také několik kratších prací, vyšly v antologii Maladie a v časopise Nemesis a samozřejmě i v časopise IKARIE. Pod pseudonymem Jack de Craft vyšel česky i román Conan a královna smrt.

Dakh Hunter (1)

Jenny Nowak se narodila 28. 6.1955 v Jihlavě, ve městě proslulém gotickou historií, stříbrnými doly a tajemnými podzemními chodbami. Tam bydlela do patnácti let, kdy odešla na střední školu do Třebíče , aby vystudovala návrhářství obuvi. Během studií se naučila jezdit na koni a zjistila, že jí to přináší nepoměrně větší uspokojení než kreslení bot. Proto u svého oboru a u kreslicího prkna setrvala po maturitě jen chvíli a brzy se přestěhovala do Napajedel jako ošetřovatelka koní, anglických plnokrevníků, v tamním hřebčíně. Vdala se a v roce 1977 se jí narodila dcera Katrin Protože se ,,životem kovboje" byl tím pádem konec, Jenny se vrátila do Jihlavy a nastoupila v místní zoologické zahradě jako chovatelka exotických zvířat. Do široké škály jejích svěřenců patřili medvědi, vlci, levharti, lvi, tygři, pumy, ale také antilopy, poníci, mývali, potkani... Po pár letech se odstěhovala do západních Čech, do vsi blízko Domažlic, kde se živila jako dojička v kravíně. To už měla vlastního koně, huculského hřebce jménem Grak, a služební byt, což byly dostatečné důvody pro tak radikální rozhodnutí. Po krávách ošetřovala bažanty v bažantnici a přesídlila kousek dál, do Horšovského Týna, do zříceniny kdysi prý zvané skleněný zámek. Kromě bažantů se starala o jestřába a o divoké prase, co uvízlo v železech a přišlo o jednu nohu. Teprve když začal skleněný zámek zoufale chátrat a v kuchyni v zimě mrzlo, vzdala tuhle ztracenou vartu a podruhé se vrátila do Jihlavy i do zoo. Po dalších bezmála deseti letech u zvířat se seznámila s básníkem Václavem Moravcem, vzala si ho a odstěhovala se s ním do Prahy. Prvních pár měsíců v hlavním městě se živila zametáním nádvoří Pražského hradu a čekala, až se uvolní místo v zoologické zahradě. K...

Stephani Perry (1)

Autorka je známá pod zkratkou svého jména jako S. D. Perry a je dcerou spisovatele Steva Perryho. Perry píše především knihy, které se volně inspirují filmy jako Resident Evil nebo Star Trek. Žije v Portlandu se svým manželem, dvěma dětmi a dvěma psy.

Jeremy Fielder (1)

Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity filosofii a religionistiku . Pracoval jako pomocný vychovatel v Diagnostickém ústavu pro mládež a jako pracovní terapeut dlouhodobě duševně nemocných v občanském sdružení Práh. Zajímá se o cizí jazyky, počítačovou grafiku, magii a okultismus, chov více i méně exotických zvířat, šachy. Žije v Brně. Debutoval v roce 1993 v Rodokapsu povídkou Noc útěku , od té doby publikuje povídky v Ikarii i dalších časopisech. Je autorem sbírky povídek Deus Miseratur a pod pseudonymem J. A. Poloni, resp. Jeremy Fielder románů Conan a nefritový amulet , Cimmeřan a Ohňodárce a Conan – Třetí krok do hlubin . Píše také poezii . Poslední zmíněná kniha, Conan – Třetí krok do hlubin, vyšla autorovi v říjnu 2008 ve druhém, upraveném vydání, tentokrát již pod vlastním jménem Jaroslav A. Polák. Z anotace nakladatelství Brokilon: Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu. Okultista, spisovatel, terapeut, Kojot. Píše od roku 1993. Jeho tvorba zahrnuje horor, fantasy a fantaskní literaturu; v současné době píše také filosofující eseje na různá témata. Publikoval v časopisech Ikarie a Fantázia , v antologii 2004: Český horor a v několika sbornících vítězných povídek soutěže Ježíšku, já chci plamenomet . Je spoluautorem dvou knih o Conanovi, k nimž se raději nehlásí, a autorem knihy Conan – Třetí krok do hlubin , ke které se hlásí a jejíž druhé doplněné a revidované vydání vyšlo v roce 2008. V současné době své texty publikuje na svém weblogu www.kojot.name Kromě studia evropské magické tradice se zajímá také o psychologii, filosofii,...

Walter M. Miller Jr. (1)

A. R. R. R Roberts (1)

Anglický literární historik, spisovatel, autor sci-fi a parodií. Pod pseudonymem Robertski Brothers napsal parodii McAtrix Recesed na film Matrix, pod pseudonymem Don Brine parodii Va Dinci Cod na Kód da Vinci, pod pseudonymem A.R.R.R. Roberts parodie Silmámilion a Hoblit na Tolkienovy knihy Silmarilion a Hobit.

Richard Smoley (1)

Autorita v oblasti mystických a esoterických účení.

Claudio Magris (1)

Claudio Magris je italský spisovatel, překladatel, germanista a esejista. Bývá řazen k postmoderní literatuře. Ač Ital, jeho velkým tématem je střední a východní Evropa - jeho rodný Terst býval součástí Habsburské monarchie a bývá ke střední Evropě někdy počítán. Proslavil se nejvíce „sentimentálním cestopisem“ Dunaj, románem, který vyšel roku 1986, a v němž postavil do protikladu Dunaj jako symbol hybridní a kosmopolitní středoevropské kultury a Rýn, zosobnění germánské ideje „čistoty rodu“. Jeho dalším velkým tématem je němectví a jeho vztah k Evropě. Přednášel také germanistiku na univerzitě v Turínu, nyní je profesorem německé literatury na univerzitě v Terstu. V letech 1994-1996 byl senátorem. Píše fejetony do italského deníku Corriere della Sera.

Zdeněk Vašíček (2)

Zdeněk Vašíček byl český filosof, esejista, historik, archivář, archeolog, disident a prvosignatář Charty 77. Rodinné kořeny vycházely z Kyjova, kde měl jeho otec Květoslav Vašíček na náměstí železářství. Jeho mladší bratr byl Pavel Vašíček. V roce 1957 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory filosofie a historie. Po ukončení školy nastoupil do kroměřížského archivu, kde působil v letech 1957–1959. Následovaly pracovní zkušenosti v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově a v Moravském zemském muzeu v Brně . V letech 1966–1968 absolvoval postgraduální studium muzeologie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, doktorát složil na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci roku 1970. V roce 1966 se stal členem KSČ, roku 1970 byl ovšem vyloučen. V letech 1972–1973 byl vězněn za trestný čin podvracení republiky, poté byl podmínečně propuštěn. Byl iniciátorem pozdravného dopisu československých politických vězňů Světovému mírovému kongresu v Moskvě v říjnu 1973 a spolu s Janem Tesařem hlavním organizátorem jeho ilegálního odeslání na Západ. Dopis byl na kongresu zveřejněn západními delegáty. Od propuštění z vězení až do své emigrace v roce 1981 byl zaměstnán na pozici dělníka. Jako jeden z prvních podepsal dokument Charta 77. V zahraničí žil v několika zemích, postupně přednášel na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži, po sametové revoluci působil také na domácích vysokých školách v Brně a Praze. V letech 1998–2005 byl členem oborové rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro dějiny české literatury a teorii literatury. Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2000, Ceny F. X. Šaldy a Ceny Ferdinanda Dobrotivého za rok 2006. Publikoval v češtině, francouzštině, angličtině a italštině, některé stati vydával v samizdatu. Publikace o archeologii vydával ve spolupráci s Jaroslavem Malinou a pod jeho...

R. H Tawney (1)

Brit. historik a národohospodář.

Josef Kollmann (1)

Narozen 27. 6. 1920 v Trenčíně , zemřel 17. 6. 2007 v Praze. PhDr., archivář, editor souborů dokumentů k českým dějinám.

Kurt Diemberger (1)

Kurt Diemberger je rakouský horolezec. Jde o jednoho ze dvou horolezců , kteří mají na kontě dva prvovýstupy na osmitisícovky. Celkem za svou kariéru vystoupil na šest osmitisícovek. Stal se také filmařem – filmoval na K2, Mount Everestu nebo Nanga Parbatu. Diemberger vystudoval univerzitu ve Vídni. V roce 1957 uskutečnil s Hermannem Buhlem prvovýstup na Broad Peak a o tři roky později vystoupil jako první se skupinou pěti dalších horolezců na Dhaulágirí. V roce 1957 byl rovněž jediným svědkem smrtelné nehody Hermanna Buhla na Čogolise. V roce 1986 dokázal ve věku 54 let vystoupit na K2 a spolu s Rakušanem Willim Bauerem se vrátit do základního tábora, ale jeho spolulezkyně Julie Tullis a čtyři další horolezci při sestupu zahynuli. V předchozích týdnech přitom na K2 zahynulo osm horolezců, a za rok si tak hora vyžádala 13 obětí. Dne 4. srpna na konci dne dosáhli Diemberger a Tullis vrcholu K2. Záhy po zahájení sestupu však Tullis postihl pád a strhla s sebou Diembergera. Podařilo se jim však zachytit a nezraněni přečkali noc v bivaku ve výšce přes 8000 m. Následující den sestoupili do tábora 4 ve výšce kolem 8000 m, kde je zastihla bouře, kvůli níž byli nuceni opustit svůj nespolehlivý stan a rozdělit se do dvou stanů, v nichž přebývalo dalších pět horolezců. Bouře trvala několik dní, během kterých jim došly zásoby jídla i plynu na rozehřívání sněhu. V noci z 6. na 7. srpna zemřela Julie Tullis, pravděpodobně na vysokohorský otok plic nebo mozku. Sněžit přestalo 10. srpna a navzdory vyčerpání a neustávajícímu větru a mrazu pokračovala trojice Diemberger, Bauer a Polka Dobroslawa Miodowicz-Wolf v sestupu, zatímco Rakušané Alfred Imitzer a Hannes Wieser se zhroutili po několika stech metrech sestupu a Brit Alan Rouse se nacházel v agonii. Večer 10. srpna se Diemberger a Bauer dostali s omrzlinami do tábora 2 a posléze do základního tábora, Wolf zahynula v průběhu sestupu a její tělo bylo nalezeno o ro...

Steve Davey (1)

Britský spisovatel a fotograf.

Michael Moran (1)

Australský cestovatel a etnograf.

Michel Peissel (1)

Francouzský etnolog, himalájský badatel, tibetolog, knihy z různých zemí himalájské oblasti a střední Ameriky.

Václav Morch (1)

Ing. Václav Morch byl český zeměměřič a kartograf. Základní školu absolvoval v rodných Domoušicích. Maturoval na reálce v Lounech v roce 1927. Poté studoval geodézii na ČVUI. Studia zakončil v roce 1931 a byl promován zěměměřickým inženýrem. Po ukončení studia pracoval v Inspektorátu katastrálního vyměřování v Trenčíně. V roce 1937 nastoupil do Triangulační kanceláře Ministerstva financí, ze které později vzniklo oddělení triangulace Geodetického a topografického ústavu . Od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1970 pracoval na Ústřední správě geodezie a kartografie. Ve školním roce 1957–1958 působil jako externí učitel na Střední průmyslové škole zeměměřické. Je autorem řady map v odborných a populárních cestopisných publikacích i v dobrodružných knihách pro mládež.

Erwin Berghaus (1)

Německý reportér, autor cestopisů a publikací o dějinách železnice a letectví.

Vladimír Šrámek (1)

Théophile Alexandre Steinlen (1)

Théophile Alexandre Steinlen , často známý pouze jako Steinlen, byl původem švýcarský malíř, grafik a ilustrátor, který působil v Paříži. Znám byl svými návrhy plakátů, zejména pro kabaret Le Chat noir, ve stylu francouzské secese.

Osip Èmil'jevič Mandel‘štam (1)

Ruský básník, prozaik a překladatel. Narozen v Polsku.

J Hirsch (1)

T. W Moody (1)

Publikace z oboru dějin Anglie a Irska.

F. X Martin (1)

Irský historik, duchovní a aktivista, vysokoškolský pedagog.

Blanka Votavová (1)

Narozena 5. 4. 1933 v Praze, zemřela 18. 5. 2018 v Bratislavě. Výtvarnice a ilustrátorka.

Přemysl Kubela (1)

Přemysl Kubela byl český malíř, ilustrátor, grafik, historik a tvůrce vystřihovánek.. Přemysl Kubela vystudoval v letech 1939–1943 pod vedením profesorů Jaroslava Bendy a Zdeňka Kratochvíla Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Ilustroval knihy a časopisy, například Vpřed a ABC. Pro časopis ABC vytvořil od roku 1979 115 vystřihovánek dobových figurek, dioramat, prostorových obrázků v krabičce a hracích karet, v drtivé většině s historickou tematikou. V letech 1985–1991 ilustroval rovněž pro ABC encyklopedii vydávanou na pokračování Jak to bylo, jak to je, která vyšla roku 2013 knižně.

Michael Rittstein (1)

Michael Rittstein je český výtvarník. Patří k nejvýznamnějším představitelům expresivní figurální malby. Žije a pracuje v Praze. Je otcem sochaře Lukáše Rittsteina, a "Miki-discjockey" . V letech 1964 až 1968 studoval na SOŠV Václava Hollara a v letech 1968 až 1974 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Arnošta Paderlíka, kde je od roku 2001 vedoucím Malířského ateliéru III. Je členem výtvarných skupin „12:15“, „Pozdě, ale přece“, „Nová skupina“ a „SVU Mánes“. Je zastoupen v četných významných sbírkách, kupř. Národní galerie v Praze, Galerie hl. města Prahy, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Památníku národního písemnictví Praha, oblastních galeriích v Česku, na Ministerstva kultury ČR, Centre G. Pompidou v Paříži, ve vídeňském Albertinum, a soukromých sbírkách v Česku, Evropě, USA a Austrálii.

Marta Sonnbergová (1)

Narozena 13. 7. 1944 v Praze. Grafička, ilustrátorka.

Jiří Kreissl (1)

Narozen 24. 5. 1950 v Klatovech. Malíř, grafik, pedagog.

Milorad Pavić (1)

Milorad Pavić, srbsky Милорад Павић, byl srbský spisovatel a překladatel především z ruštiny. Patřil k stěžením autorům srbské literatury 80. let 20. století Jeho nejznámějším dílem je Chazarský slovník. Byl profesorem Bělehradské filozofické fakulty . Zabýval se historií srbské literatury, o níž napsal několik prací. Kromě toho vydal i beletristická díla a dvě sbírky básní.

Tilman Rammstedt (1)

Tilman Rammstedt je německý spisovatel, jenž se stal v roce 2008 za román „Der Kaiser von China“ laureátem jak Ceny Ingeborg Bachmannové, tak i Ceny Annette von Drosten Hülshoffové. Tilman Rammstedt je synem německého sociologa a vysokoškolského učitele Ottheina Rammstedta. Studoval filozofii a srovnávací literární vědu na univerzitách v Edinburghu, Tübingenu a Berlíně. V roce 2009 se stal na dva měsíce stipendistou Pražského literárního domu autorů německého jazyka.

Val Shushkewich (1)

Americká historička a antropoložka, autorka knihy o předobrazu medvídka Pú.

Horace Walpole (1)

Horatio Walpole, 4. hrabě z Orfordu známý jako Horace Walpole byl anglický politik, architekt a preromantický spisovatel. Je považován za zakladatele žánru gotického románu a je znám také jako autor mnoha čtivých dopisů, nabízejících živý obraz intelektuální aristokracie jeho doby. Narodil se jako třetí a nejmladší syn britského předsedy vlády Roberta Walpola a jeho manželky Catherine. Vzdělání získal nejprve na chlapecké internátní škole Eton College a pak na Univerzitě v Cambridgi v King's College. Po absolvování univerzity se Walpole roku 1739 společně s básníkem Thomasem Grayem vydal na cestu po Evropě. Navštívili Francii, Švýcarsko a Itálii, kde se pohádali a jejich přátelství se až do roku 1745 přerušilo. Po návratu do Anglie roku 1741 byl Walpole zvolen do Dolní sněmovny britského parlamentu. Byl poslancem až do roku 1769, ale nikterak v politice nevynikl. Vedl pohodlný život bohatého šlechtice, protože díky svému otci vykonával dobře placené funkce ve státní správě, posléze po něm zdědil majetek a roku 1791 získal majetek i po synovi svého nejstaršího bratra, od kterého na něj také přešel titul hraběte z Orfordu. Sbíral starožitnosti a jihozápadně od Londýna v Twickenhamu si v letech 1749-1776 přestavěl v novogotickém slohu dům pojmenovaný Strawberry Hill House, čímž oživil gotický styl mnoho desetiletí před svými viktoriánskými následovníky. V domě měl dokonce vlastní tiskárnu pro podporu své literární činnosti. Jeho klasicistní současníci však považovali tento dům připomínající hrad za vyloženě barbarský. Jeho literární dílo je velmi různorodé. Je autorem pamětí z doby Jiřího II. a Jiřího III., rozsáhlé korespondence, různých pojednání , poezie i dvou divadelních her. Jeho nejznámějším dílem je román Otrantský zámek, považovaný za první gotický román. K jeho napsání jej údajně inspiroval sen, který se mu zdál ve Strawberry Hill v červnu roku 1764, ...

William Beckford (1)

Klasický autor gotického románu W. Beckford byl prvním , který do tohoto žánru přinesl orientální příběh - byl jím jeho román Vathek. Daleko více než jako spisovatele jej však proslavil jeho sen vybudovat nejvyšší dům v celé Anglii.Byl synem londýnskýho primátora, poslancem a navíc vlastnil plantáže cukrové třtity na Jamajce. Jakožto milionář si to tedy mohl dovolit a svůj sen započatl uskutečnovat stavbou sídla napodobujícího gotickou katedrálu ve panství Fonthill. Pokaždé když však byla tato stavba dostavěna vzápětí celá spadla .Beckford byl člověkem velice výstředním a čím byl starší , tím byl výstřednější. Byl znám především svými sexuálními excesi s muži , které pronikly dokonce do dobového tisku.

Eduard Milén (1)

Eduard Milén, původním jménem Eduard Müller , byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a designér. Mezi lety 1908 a 1912 byl posluchačem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, po první světové válce pokračoval na Akademii výtvarných umění. Mezi světovými válkami působil jako výtvarný redaktor Lidových novin. V brněnské redakci navázal blízké vztahy s Mahenem, Těsnohlídkem, Janáčkem a dalšími významnými kulturními postavami, přes které se dostal k divadlu. Nejznámější Milénovo scénografické dílo byla výprava a kostýmy pro původní premiéru Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Od roku 1917 soustavně zachycoval podobu Brna v kresbách, grafických listech a litografiích. V roce 1961 vyšel jejich výběr knižně pod názvem Brno.

Milan Vít (1)

Publikace z oboru regionální a environmentální ekonomie a geografie.

Václav Horák (1)

Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci.

Lubomír Přibyl (1)

Lubomír Přibyl je český malíř a grafik. V letech 1952–1957 absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, kde vyučovali prof. Zdeněk Balaš, Karel Müller a Karel Tondl. Roku 1957 složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze , ale akademická výuka ho neuspokojovala a po roce studia byl pro nezájem vyloučen. Mezi jeho spolužáky patřili tvůrci českého informelu, kteří ho ovlivnili ve volbě netradičních výtvarných materiálů. Roku 1959 se seznámil s Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou. Následující dva roky pracoval v propagačním oddělení továrny ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde se seznámil s Vladimírem Boudníkem a Josefem Hamplem. Poprvé vystavoval roku 1959 s V. Boudníkem v závodní jídelně ČKD a v témže roce samostatně v divadle Rokoko. Během zaměstnání v továrně měl možnost navštívit režimem přísně střeženou zkušebnu v Běchovicích, vybavenou generátory vysokého napětí. Lubomír Přibyl se pak začal hlouběji zabývat světelnými fenomény, fyzikálními a geometrickými zákony a technikou. Roku 1961 se spolu s V. Boudníkem, J. Istlerem a R. Fremundem zúčastnil bienále v Lublani, kde si jeho grafický list z cyklu Mythy vybrala k vydání International Graphic Arts Society v New Yorku. V Praze Přibyla navštěvovali zahraniční galeristé z Paříže, Baden-Badenu a nizozemského Curaçao a zvali ho k výstavám. Roku 1963 se stal členem SČUG Hollar. Od roku 1964 se účastnil výstav Pratt Graphic Center v New Yorku. Na Bienále v Lublani získal roku 1963 ocenění a z Bienále 1965 jeho grafický list zakoupila Knihovna Kongresu ve Washingtonu. Koncem roku 1964 se uskutečnila Přibylova souborná výstava v Galerii Fronta v Praze. V letech 1966–1968 ho v Praze zastupovala Galerie Platýz a v Německu Klaus Staeck, který vydal několik jeho grafických listů a vystavil Přibylovy práce v galeriích v Mannheimu a Heidelbergu. V Paříži vystavovaly jeho práce Galerie Lambert a Galerie Arnaud, v USA od šedesátých let Ja...

O Liou (1)

Thomas Malory (1)

Sir Thomas Malory byl anglický rytíř, autor rytířského románu Artušova smrt. Ve středověku panovaly dohady, že šlo o Velšana, avšak moderní výzkumy naznačují, že pocházel z Newbold Revel ve Warwickshire. Příjmení má několik pravopisných variant, mimo jiné Maillorie, Mallory, Mallery či Maleore. Jméno pochází ze starofrancouzského přídavného jména maleüré, s významem „nešťastný“. O Maloryho životě je známo jen velmi málo informací. Pravděpodobně se narodil kolem roku 1405 , zemřel v březnu 1471, necelé dva roky po dokončení svého díla. Dvakrát byl zvolen do Parlamentu, v padesátých letech 15. století se dopustil velkého množství trestných činů včetně vloupání, znásilnění, krádeže ovcí a pokusu o zákeřnou vraždu vévody z Buckinghamu. Dvakrát utekl z vězení, jednou si probojoval cestu ven množstvím různých zbraní a přeplaval hradní příkop. Malory byl uvězněn na různých místech v Londýně, občas byl propuštěn na kauci. Nikdy nebyl předveden před soud. V šedesátých letech 15. století byl alespoň jednou omilostněn králem Jindřichem VI., častěji byl ale výslovně vyňat z amnestie, a to jak Jindřichem VI., tak jeho nástupcem Edwardem IV. Jeho dílo obsahuje občasné narážky na vlastní životní situaci , z nichž vyplývá, že alespoň část díla byla psána ve vězení. Bibliograf William Oldys na základě zavírky k celé knize spekuloval, že autor mohl být kněz, protože se označil za "the servant of Jesu both day and night" .

František Holec (1)

PhDr. František Holec, CSc. V letech 1949 až 1986 pracoval v Archivu hlavního města Prahy . Byl zakladatelem a dlouholetým redaktorem sborníku Documenta Pregensia, v letech 1966 - 1986 redaktorem Pražského sborníku historického, v období let 1975 - 1990 členem redakční rady Sborníku archivních prací. Dále byl aktivním členem komise památkové péče rady NVP v letech 1975 - 1990 a členem muzejní rady Muzea hl. m. Prahy ve stejném období.

Christoph Dohmen (1)

Prof. dr. Christoph Dohmen je německý starozákoník, profesor biblické teologie: exegeze a hermeneutiky Starého zákona na univerzitě v Řezně, člen Papežské biblické komise, zabývající se židovsko-křesťanským dialogem.

Barbara Frale (1)

Barbara Fraleová je italská historička, paleografka, spisovatelka a archivářka, pracující ve Vatikánském tajném archivu. V září 2001 objevila Chinonský pergamen.

Tomáš Nejeschleba (3)

Doc. PhDr. Tomáš Nejeschleba, Ph.D., nar. 1972, absolvent filosofické fakulty UP Olomouc, obory filosofie a historie, přednáší na katedře filosofie FF UP v Olomouci a pracuje v Centru pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty na Cyrilometodějské teologické fakultě UP Olomouc jako badatel a zároveň tajemník celého projektu. Zaměřuje se na dějiny středověké filosofie, především na myslitele starší františkánské školy, jako např. Bonaventuru a dějiny renesanční filosofie. Disertační práci "Nauka o činném intelektu ve starší františkánské škole" obhájil v roce 2001 pro Knihovnu středověké tradice, sv. X, v nakladatelství Oikoymenh připravil komentovaný překlad dvou spisů sv. Bonaventury je autorem předmluvy k překladu řeči O důstojnosti člověka Giovanniho Pico della Mirandola přeložil knihu P. O. Kristellera Osm filosofů italské renesance spolu s A. a P. Hadravovými se podílel na reedici metafyzických Dialogů Giordana Bruna habilitační práce Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie, vyšla na sklonku roku 2008 v pražském nakladatelství Vyšehrad. V roce 2002 absolvoval studijní pobyt na Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel a v roce 2004 na Institut für Christliche Philosophie, Katholisch-theologische Fakultät, Universität Innsbruck .

Petr Procházka (1)

Petr Procházka se už od dětství projevoval jako knihomol, což záhy přerostlo ve sklon k vlastní literární tvorbě. Na přelomu 70. a 80. let, v době studií, časopisecky publikoval drobnější prózy a básničky, spolupracoval s Čs. rozhlasem jako dopisovatel a jeho verše občas zazněly v divadelním studiu Rubín v pořadu Zelené peří. Po dokončení studia ekonomie působil ve výzkumu, od roku 1990 až dodnes pracuje v bankovnictví. Ve volném čase se věnuje rodině, četbě a sportu a čas od času publikuje v odborném tisku. Po delší době, kdy se zdálo, že se už nadobro usadil, překvapil sám sebe i své okolí a začal sepisovat příběh, který na pokračování vyprávěl dětem před spaním…

Zhenya Senyak (1)

Hebrejista.

Jana Kepartová (1)

Narodila se 17. 6. 1950 v Ostravě. doc. PhDr. Jana Kepartová, CSc. Působiště: Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu na Univerzitě Karlově v Praze.

Petr Melan (1)

Narozen 2. 3. 1947 v Praze, zemřel 15. 5. 2009. Grafik, knižní grafika a ilustrace, bibliofilie.

Pavel Lisý (1)

Věnuje se především dokumentární fotografii, v geologickém ústavu AV ČR pracuje jako technik a fotograf

František Doubek (1)

Narozen 21. 4. 1940 v Milevsku, zemřel 11. 12. 2011. Učitel, malíř, ilustrátor.