141841–141900 z 142736 Autoři
Jan Marek (1)
Narodil se v Liblíně u Blovic a zemřel v kralovicích. Český spisovatel a básník. tento Český obrozencký kněz publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy J. J. Marek se narodil do rodiny učitele Františka Marka. Vystudoval v gymnázium v Plzni, dvouletý kurz filozofie a v roce 1826 dokončil studia teologie. Z období studií pochází Markův pseudonym, neboť byl často učitelem Minikatim káran za nepozornost: „Jene, jste zase ve hvězdách.“ Stal se knězem proti své vůli na přání přísného otce. Většinu svých děl vytvořil během svého čtrnáctiletého působení na kozojedské faře . Pamětníci prý o něm vyprávěli jako o muži společenském. Rád docházíval do Liblína, kde se stýkal s proslulými vlastenci Vilímem hrabětem z Wurmbrandu a vrchním liblínkého panství básníkem Václavem Jaromírem Pickem. Rád také konával z Kozojed výlety na Libštejn, Krašov a Kačerov. Své básně a povídky, uveřejňoval v časopisech Květy české, Vlastimil, Časopis Českého musea, Bibliotheka zábavného čtení, Jindy a nyní aj. V letech 1843 – 47 vyšly v 10 svazcích jeho sebrané spisy. I. svazek obsahoval balady, romance, pověsti a legendy, II. svazek drobné písně a básně, svazek III. – V. Jarohněv z Hrádku , svazek VI. a VII. Mastičkář , svazek VIII. Známosti z průjezdu a Harfenice, svazek IX. Nocleh na Kaceřově, Čechové v Prusích, Hrob milenců a Volšanský zámek, svazek X. Jiří z Doupova, Radomíra a Čechové před Mediolánem. Látku si vybíral hlavně z české minulosti, přítomnost ho nevábila. V roce 1847 byl přeložen do Kralovic. Tam v 50 letech zemřel na vodnatelnost. „Živ byl Bohu, svým a vlasti zdejší farář z Hvězdy Jan, spisy jeho, květy krásné, zdobí vlastenecký lán“, hlásá nápis nad jeho hrobem. První literární pokusy spadají do období střední školy v Plzni, za jeho univerzitních studií Markovi vyšly první dvě knihy. Při psaní povídek respektoval historická fakta, ale snažil se, aby byly poučením pro současnost. Povídky prod...
Více od autora
Bohuslav Vítek (1)
Bohuslav Vítek je český muzikolog, publicista, dramaturg a pedagog. Po studiích v Pardubicích studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, obor hudební věda . Od roku 1978 byl zaměstnán v Komorní filharmonii v Pardubicích nejprve jako dramaturg a od roku 1985 do 1990 jako její ředitel. Zároveň v letech 1990–1993 působil jako pedagog Konzervatoře v Pardubicích, mezi roky 1990–2000 pak coby dramaturg Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Stal se také vedoucím redaktorem redakce vážné hudby stanice Český rozhlas 3 Vltava. Dnes je tam externím redaktorem. Současně stále působí jako externí pedagog pardubické konzervatoře a lektor dramaturgie Komorní filharmonie Pardubice.
Více od autora
Karel Pur (1)
doc. MUDr. Karel Pur – * 6.3.1898 Brno – † 20.3.1947 Brno odborný lékař nemocí vnitřních; válka a odboj 1938–1945; účastník domácího odboje státní příslušnost: Rakousko-Uhersko, ČSR vzdělání: Lékařská fakulta v Praze a v Brně zaměstnání: 1923–1927 Zemská nemocnice v Brně , 1927–1945 Úrazová pojišťovna dělnické v Brně , 1945–1947 asistent Ústavu sociálního lékařství LF MU odborné a zájmové organizace: Československá společnost pracovního lékařství , Československý červený kříž, Česká sekce Moravské lékařské komory v Brně Zapojen do protinacistického odboje v Obraně národa . Kopečný píše příjmení v podobě „Púhr“.
Více od autora
Hana Štěpánová (1)
Hana Štěpánová je česká politička, od roku 2012 zastupitelka Pardubického kraje , v letech 2002 až 2016 starostka obce Morašice , v letech 2011 až 2014 místopředsedkyně hnutí STAN. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové. V komunálních volbách v roce 1994 byla zvolena do Zastupitelstva obce Morašice . Od roku 2002 pak zastávala funkci starostky obce Morašice. Na tuto funkci rezignovala v listopadu 2016, jelikož se stala radní Pardubického kraje. Ve funkci starosty ji nahradil Karel Rajman, ona sama pokračuje v radě obce na pozici místostarostky. V roce 2012 kandidovala ve volbách za TOP 09 a STAN v obvodu č. 50 - Svitavy do Senátu. Se ziskem 8,40 % hlasů však skončila na pátém místě a nepostoupila ani do druhého kola. V krajských volbách v roce 2016 byla lídryní kandidátky STAN v Pardubickém kraji a podařilo se jí obhájit mandát krajské zastupitelky. Dne 21. října 2016 byla zvolena radní Pardubického kraje pro regionální rozvoj, evropské fondy a inovace. Ve volbách v roce 2020 obhájila mandát krajské zastupitelky. Skončila však ve funkci radní kraje. Pracuje také jako místopředsedkyně Mikroregionu Litomyšlsko a je zapojena do činnosti profesní organizace Sdružení místních samospráv. V červnu 2011 byla Hana Štěpánová zvolena 3. místopředsedkyní hnutí STAN. Funkci zastávala do března 2014. Na IX. republikovém sněmu STAN v Praze dne 25. března 2017 neúspěšně usilovala o post místopředsedkyně hnutí. Nakonec však byla zvolena členkou předsednictva hnutí. V komunálních volbách v roce 2018 obhájila jako členka hnutí STAN post zastupitelky obce Morašice, když kandidovala za subjekt s názvem "NEZÁVISLÍ I.". Předsedá Výboru pro územní rozvoj....
Více od autora
Pavel Pecina (1)
Narozen 27.10.1977 v Novém Městě na Moravě. Mgr., autor publikací z oboru pracovního vyučování, dopravní výchovy a pedagogické komunikace.
Více od autora
Petr Adámek (1)
Narozen 15.7.1962 v Českých Budějovicích. PaedDr., Ph.D., práce z oboru fyziky plazmatu, měřicí techniky, elektroniky.
Více od autora
Věnceslava Bechyňová (1)
Narozena 3. 6. 1920 v Praze, zemřela 5. 9. 2000. PhDr. CSc., slavistka, překladatelka z bulharštiny, literární historička, práce a překlady z oboru. Krátce užívala příjmení Havlíčková.
Více od autora
Jaroslav Porák (1)
Jaroslav Porák byl český a československý bohemista, slavista; rusista, žák B. Havránka. Nikdy nebyl členem KSČ, ale přesto se stal docentem filozofické fakulty UK a doktorem filologických věd. Byl autorem několika vysokoškolských učebnic, dvou knih a 200 odborných článků. Přispíval nejen do domácích, ale i zahraničních časopisů.
Více od autora
Aleksandr Aleksandrovič Zerčaninov (1)
Ukrajinský profesor literatury, literární teoretik.
Více od autora
Giambattista Marino (1)
Giambattista Marino byl italský básník, zakladatel tzv. marinismu. Jeho život byl poznamenán mnoha problémy – jeho vlastní otec jej vyhnal pro bouřlivý milostný život, sloužil jako tajemník v mnoha různých šlechtických domech. I tam ale zažíval většinou spory. V roce 1609 se na savojském královském dvoře dostal do tak ostrého konfliktu s básníkem Murtolou, že se ho tento pokusil zabít. V roce 1612 se dostal v nemilost savojského krále, uprchl proto na francouzský královský dvůr, kde si získal vynikající pověst. V roce 1623 se vrátil do Itálie, kde krátce nato zemřel. Jeho básně jsou velmi citlivé, obrazné, ale neprocítěné, většinou spíše vykonstruované než spontánní, formálně ovšem mistrné. Tematikou je převážně smyslná láska ve všech svých podobách. Mariniho dílo je nesmírně rozsáhlé, typická je pro ně velká jazyková komplikovanost, ovlivněná stylem Španěla Luise Góngory. Ve své době byly velmi módní a Marini kolem sebe shromáždil množství epigonů. K jeho nejvýznamnějším dílům patří rozsáhlá sbírka kratších lyrických básní La Lira , groteskní epická báseň Le Fischiate, několik dalších lyrických sbírek a především nesmírně rozsáhlý mytologický epos Adone , mající kolem čtyřiceti pěti tisíc veršů v osmiveršovych stancích .
Více od autora
Karel Polák (1)
Karel Polák byl český a československý politik KSČ, za normalizace ministr stavebnictví České socialistické republiky. Pocházel z dělnické rodiny. Až do roku 1946 pracoval jako vyučený zedník. Pak absolvoval stavební průmyslovou školu a působil na technických postech v stavební správě, v národním podniku Vodní stavby a na stavební správě vodního díla Kamýk. V letech 1957–1958 byl ředitelem národního podniku Vodotechna. Pak se stal výrobním náměstkem podniku Vodní stavby, od roku 1963 ředitelem podniku Vodní stavby Praha a od roku 1970 generálním ředitelem VHJ Vodní stavby Praha. Angažoval se též jako funkcionář KSČ. Byl mu udělen Řád práce. V listopadu 1976 byl jmenován členem české třetí vlády Josefa Korčáka jako ministr stavebnictví. Ve funkci setrval i v čtvrté vládě Josefa Korčáka a vládě Josefa Korčáka a Ladislava Adamce až do roku 1987. Vlastnil vilu na pražské Bertramce, v níž od roku 1974 bydlel zpěvák Karel Gott. V roce 1977 koupil výhodně pozemek v Jevanech jako konfiskát po emigrantovi. Na parcele pak postavil rekreační dům. Po roce 1989 se o vlastnictví pozemku vedl dlouhý soudní spor.
Více od autora
Emily Carmichael (1)
Narozena v Arizoně. Autorka historických románů,ale i několika knih ze současnosti.
Více od autora
Ladislav Kubík (1)
Ladislav Kubík byl česko-americký hudební skladatel, známý svým přínosem soudobé vážné hudbě. Narodil se v Praze v Československu a hudební vzdělání získal na pražské Akademii múzických umění, kde studoval skladbu. Jeho tvorba se vyznačuje hlubokým porozuměním hudební struktuře a osobitým stylem, který v sobě integruje prvky různých vlivů, včetně těch, které pocházejí z jeho českého dědictví.
Více od autora
Vojtěch Kantor (1)
Působil v nakladatelství MF. V sobotu 23. dubna 1983 je poprvé udělen Mlok za zásluhy, získal jej Vojtěch Kantor. 2. června vychází antologie Lidé ze souhvězdí Lva a Železo přichází z hvězd – knihy pozoruhodné nejen obsahem, ale i tím, že se snad poprvé od normalizace podařilo prolomit bolševickou ohradu kulturního plánování . 1984 Na tomto Parconu byly poprvé vyhlášeny výsledky ankety Ludvík, zvítězili Vojtěch Kantor a IFe.
Více od autora
Theodore Sturgeon (1)
Theodore Sturgeon, rodným jménem Edward Hamilton Waldo byl přední americký spisovatel science fiction. Řadí se mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction a měl vliv na mnohem slavnější autory, jakými byli například Ray Bradbury nebo Kurt Vonnegut. Je také známý jako autor tzv. Sturgeonova zákona: „90 % science fiction je šunt, ale 90 % všeho je šunt.“ . Narodil se jako Edward Hamilton Waldo. Když se jeho matka po rozvodu znovu vdala, přijal v jedenácti letech příjmení svého nevlastního otce, učitele matematiky Williama Sturgeona a změnil si rovněž křestní jméno na Edward Theodore, aby lépe odpovídalo jeho přezdívce "Ted". Vystřídal velké množství zaměstnání, sloužil u námořnictva, prodával mrazáky nebo vedl hotel. Byl celkem třikrát ženatý, měl další dva dlouhodobé vztahy a stal se otcem celkem sedmi dětí. Jeho první žena se jmenovala Dorothe Fillingame a měl s ní dvě dcery, Patricii a Cynthii. Roku 1949 se oženil se zpěvačkou Mary Mairovou, ale roku 1951 bylo manželství anulováno. V tom samém roce se jeho třetí ženou stala Marion McGahanová, se kterou měl syna Robina a Timothyho a dcery Tandy a Noël . Od roku 1969 udržoval dlouhodobý vztah s novinářkou a fotografkou W. Bonnie Goldenovou, se kterou měl syna Adrose , a nakonec žil do konce svého života se spisovatelkou Jayne Engelhart Tannehillovou. Jeho první povídka Heavy Insurance vyšla roku 1938, do sci-fi žánru vstoupil roku 1939 povídkou Ether Breather . Zprvu psal hlavně povídky pro pulpové magazíny, další byly publikovány v antologich. Napsal více než dvě stě povídek, z nichž mnohé dnes patří ke klasickému fondu žánru, a také několik románů, z nichž je nejslavnější More Than Human . Jeho díla se ...
Více od autora
František Harant (1)
František Harant byl český matematik. Zaměřoval se na diferenciální geometrii a výuku deskriptivní geometrie. V letech 1936-1944 studoval reálné gymnázium v Plzni, v roce 1945 se zapsal na studium matematiky a deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě. Pro učitelství na středních školách v roce 1946 složil I. státní zkoušku, v roce 1948 pak II. státní zkoušku. Již od roku 1946 začal spolupracovat s Vysokou školou inženýrského stavitelství při ČVUT, a to na II. ústavu matematiky nejprve jako pomocná síla, v letech 1947-1949 jako pomocný asistent. Po absolvování povinné vojenské služby od r. 1951 nastupuje jako odborný asistent pro deskriptivní geometrii na katedře matematiky a deskriptivní geometrie. Kandidátskou práci z oblasti diferenciální geometrie O kolineárních plochách obhájil v roce 1962. V roce 1972 pak habilitoval a obhájil práci Dotykové vlastnosti a poloinvarianty přímkových a kuželosečkových kolineačních ploch.
Více od autora
Amnon Kapeliouk (1)
Izraelský publicista, novinář, spolupracovník izraelských deníků a francouzských časopisů Le Monde a Le Monde diplomatique, specialista na problematiku Blízkého východu.
Více od autora
Daniel Čonkadze (1)
Gruzínský novelista, zajímající se o gruzínské i osetské folklórní tradice. V 50. letech 19. století se věnoval výuce osetštiny a stal se autorem rusko-osetského slovníku, který ovšem nedokončil. Některými je považován za zakladatele-otce osetské literatury. Povídka Suramská pevnost vyšla jako jeho jediná publikovaná práce na přelomu let 1859 a 1860. Zemřel na tuberkulózu a mnohé jeho práce byly zničeny příbuzenstvem jako možný zdroj infekce.
Více od autora
Joseph von Eichendorff (1)
Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.
Více od autora
Frank Wedekind (1)
Benjamin Franklin Wedekind byl německý dramatik a spisovatel. Bývá řazen k expresionismu, je považován za předchůdce epického divadla i absurdního dramatu. Jeho dramata často kritizovala předsudky své doby v oblasti sexuality. Jeho matka, Emilie Wedekind-Kammerer , byla Švýcarka, ve Švýcarsku proto pobýval v letech 1872–1884. Pracoval zde v reklamním oddělení firmy Maggi. Poté pracoval i v cirkuse, což ho přivedlo k hraní a zpívání v kabaretu Die elf Scharfrichter. Do něj vnesl satiru, čímž položil základy velké tradice německého satirického kabaretu výmarské éry. Za články v satirickém týdeníku Simplicissimus strávil devět měsíců ve vězení, za "urážku majestátu". Roku 1898 se stal dramaturgem a hlavním autorem známé scény Munich Kammerspiele. V premiérách svých her často hrál hlavní role. Karl Kraus hodně pomohl k prosazení jeho her ve Vídni. Jeho první divadelní hra Probuzení jara z roku 1891 vzbudila šok, neboť zobrazovala do té doby tabuizované jevy dospívání jako homosexuální experimenty, kolektivní masturbaci, sado-masochismus, znásilnění, potrat i sebevraždu. K nejznámějším hrám patří Duch Země a Pandořina skříňka , které na sebe volně navazují a bývají někde shrnovány pod společný název Lulu . Text básně Der Tantenmörder využila např. německá skupina In Extremo pro svou píseň Albtraum. Jeho novela Mine-Haha oder Über die körperliche Erziehung der jungen Mädchen z roku 1903 byla dvakrát zfilmována, roku 2004 Lucile Hadžihalilovićovou , o rok později Johnem Irvinem . Posmrtně byl vydán jeho deník Die Tagebücher: ein erotisches Leben....
Více od autora
Steen Steensen Blicher (1)
Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...
Více od autora
Flora Tristan (1)
Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.
Více od autora
Gleb Ivanovič Uspenskij (1)
Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...
Více od autora
Stephen Jones (3)
Britský spisovatel, autor hororů a fantasy, také novinář, editor antologií, televizní producent a režisér a filmový publicista.
Více od autora
Sergej Timofejevič Aksakov (1)
Sergej Timofejevič Aksakov byl ruský spisovatel. Proslul poloautobiografickými románovými kronikami z ruské vesnice a loveckými či rybářskými povídkami. Již v roce 1805, jako čtrnáctiletý, vstoupil na univerzitu v Kazani. V roce 1807 studia ukončil a následně v Petrohradě vstoupil do státní služby, když se stal překladatelem v komisi pro sestavování zákonů. V roce 1811 se státní služby vzdal a o rok později se usadil v Moskvě, kde žil v kruhu divadelních herců. Hercem se také marně snažil stát. V roce 1816 se oženil s dcerou generála Zaplatina a čtyři roky pak žil na rodinných statcích. Až v roce 1826 se natrvalo usadil v Moskvě. Vstoupil znovu do státní služby, když se roku 1827 stal státním cenzorem. V roce 1834 post opustil ve prospěch úřadu školního inspektora, který zastával do roku 1839. Po smrti jeho otce v roce 1837 mu totiž připadlo značné jmění a zaměstnání dále nepotřeboval, až do smrti žil z renty. Od té doby se také více mohl věnovat literatuře. V jeho domě se scházela intelektuální a literární společnost, často zaměřená slavjanofilsky. Patřil k ní i Nikolaj Vasiljevič Gogol, který měl obrovský vliv na Aksakovovy vlastní literární pokusy a stali se též blízkými přáteli, často si vzájemně předčítali texty. Roku 1847 mu vyšly rybolovecké povídky, roku 1856 první z románových kronik Semejnaja chronika. Od roku 1847 měl ovšem také značné problémy se zrakem. Většinu času musel trávit v temném pokoji a posléze též přišel o jedno oko. Na jaře roku 1858 se nemoc značně zhoršila a trpěl velkými bolestmi. Přesto stále diktoval své literární texty. Za rok poté zemřel. Jeho synové Konstantin Sergejevič Aksakov a Ivan Sergejevič Aksakov byli významnými literárními kritiky....
Více od autora
Vladimír Hanák (1)
Narozen 31. 3. 1931 ve Znojmě, zemřel 17. 12. 2022 v Praze. Docent, RNDr. CSc., zoolog, mammalog, ochránce přírody a vysokoškolský pedagog. Specializoval se na biologii a taxonomii drobných savců, zejména západopaleoarktické netopýří fauny. Zakladatel moderní evropské chiropterologie, čestný člen American Society of Mammalogist. Od roku 1991 předseda Rady Národního parku Podyjí. Autor, spoluautor a překladatel odborných publikací a článků.
Více od autora
Miloš Vajkrt (1)
Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.
Více od autora
Eva Krtilová (1)
Narozena 18.12.1923 v Praze, zemřela 31.5.1982 tamtéž. PhDr., historička umění, monografie z oboru.
Více od autora
Jiří Adámek (1)
Jiří Adámek je český historik, politik strany Moravané, bývalý československý politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za HSD-SMS po sametové revoluci počátkem 90. let. Po volbách roku 1990 zasedl za HSD-SMS do Sněmovny lidu . Mandát nabyl až dodatečně jako náhradník v září 1991 poté, co zemřel poslanec Boleslav Bárta. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V komunálních volbách roku 2002 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora za HSD-SMS . Opětovně se o zvolení do tamního zastupitelstva neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006 . V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval za stranu Moravané, ale strana nezískala parlamentní zastoupení. Uváděn je jako historik, bytem Brno. Zasedá ve výkonném výboru Moravského národního kongresu.
Více od autora
Chris Lewis (3)
Chris Lewis je bývalý novozélandský tenista. V roce 1975 vyhrál dvouhru juniorů ve Wimbledonu a byl světovou juniorskou jedničkou. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1975 do roku 1986, vyhrál tři turnaje ATP ve dvouhře a osm turnajů ve čtyřhře, jeho nejlepší postavení na světovém žebříčku bylo 19. místo ve dvouhře a 46. místo ve čtyřhře. Jeho trenéry byli Harry Hopman a Tony Roche. Největšího úspěchu dosáhl ve Wimbledonu 1983, kde jako nenasazený hráč postoupil do grandslamového finále. Za daviscupový tým Nového Zélandu odehrál 42 zápasů, z toho 24 vítězných, a v roce 1982 se podílel na postupu Novozélanďanů do semifinále Světové skupiny. V roce 1983 byl zvolen novozélandským sportovcem roku. Profesionálními tenisty byli i jeho mladší bratři David a Mark. Jeho dcera Geneva je houslovou virtuózkou. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do novozélandského parlamentu za stranu Libertarianz. Žije v USA, kde provozuje tenisovou akademii.
Více od autora
Witold Urbanowicz (1)
Witold Urbanowicz byl polské stíhací eso z druhé světové války . Podle úředního záznamu, byl druhý v nejvyšším počtu sestřelů, s 17 potvrzenými sestřely a 1 pravděpodobný. Byl oceněn několika vyznamenání, mimo jiné Virtuti Militari a British Distinguished Flying Cross .Také publikoval několik knih vzpomínek . Urbanowicz se narodil v Olszanka, Augustów kraj . V roce 1930 vstoupil do Szkoła Podchorazych Lotnictwa kadetní leteckou školu v Deblíně , absolvoval v roce 1932 jako 2/Lt. Observer. Pak byl vyslán k noční bombardovací letce 1.LF Leteckého pluku ve Varšavě . Později absolvoval pokročilý pilotážní kurz, aby se stal stíhacím pilotem. V roce 1930 létal s 113. a 111. "č. Kosciuszko" letkou. V srpnu 1936, létání PZL P.11a , sestřelil sovětský průzkumný letoun , který přeletěl do polského vzdušného prostoru. Byl oficiálně pokárán a neoficiálně mu blahopřál jeho nadřízený důstojník a jako "trest" v říjnu 1936 byl převeden do vzdělávacího letectva ke škole v Deblin , kde ho přezdívali " Cobra ". V roce 1946 se vrátil do Polska, ale byl zatčen komunistickou službou tajné policie pro podezření jako špion . Po svém propuštění utekl do USA. Žil v New Yorku pracuje pro American Airlines , Eastern Airlines a Republic Aviation , odešel do důchodu v roce 1973. V roce 1991 navštívil Polsko a po pádu komunismu znovu v roce 1995, kdy byl povýšen do hodnosti generála . Zemřel v New Yorku dne 17. srpna 1996.
Více od autora
František Prudil (1)
Narodil se r. 1891 v obci Rozseč Nad Kunštátem, zemřel 4. 4. 1992. Autor vzpomínek na život v ruských legiích během 1. světové války.
Více od autora
Anna Ferencová (1)
Anna Ferencová, rodným jménem Anna Fialová, byla česká herečka, dlouholetá členka divadelního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, vnučka českého herce Karla Fialy a dcera herce a sochaře Ference Futuristy. Po absolutoriu konzervatoře krátce působila v Olomouci, od roku 1951 do 1989 zakotvila v pardubickém Východočeském divadle. Zde také poznala svého manžela, herce Milana Holubáře .
Více od autora
Jitka Plachá (1)
Narozena 2. 4. 1908 v Praze, zemřela 30. 4. 1972 tamtéž. PhDr., televizní pracovnice, autorka kulturně historické publikace.
Více od autora
Jaromír Měšťan (1)
Jaromír Měšťan se narodil 27.5.1916 v Plzni. Po matčině úmrtí se jako půlroční dítě dostal do Českých Budějovic. Po absolvování zdejšího gymnázia studoval na právnické fakultě UK Praha, kde promoval krátce před svojí emigrací v roce 1948. Již v době maturitních studií psal básnické příspěvky do studentského časopisu Sdružení, tento tisk také redigoval a aktivně se také zapojil do zdejšího studentského hnutí. V maturitním roce 1935 vydal svojí první básnickou sbírku Hoch ve smutku. O rok později následovala druhá kniha veršů Smlouvání s časem. V roce 1938 zahájil vydávání zamýšlené Malé jihočeské trilogie. První kniha lyricko – literárních esejů z tohoto projektu nesla název Země, kterou miluji. Druhá kniha vyšla až za války v roce 1942 a jmenovala se Tudy šel pán. V roce 1939 Jaromír Měšťan vydal sbírku milostné poezie pod názvem Zvěrokruh.Tento název také přijala i nově vzniklá básnická skupina vydávající za války ve stejnojmenné edici asi dvacet básnických sbírek. S psaním poezie nepřestával ani v době emigrace v roce 1948, kdy se usadil v Mnichově.Jeho verše byly otištěny v antologii Neviditelný domov s podtitulem Verše exulantů 1948 – 1953. V pařížské edici Rencontres vydal v roce 1953 knihu Zima v Alpách. V Mnichově také pokračoval i v činnosti edice Zvěrokruh, kdy zde vydal své knihy básní Malá noční hudba , Sladká jako med , Útěk do Egypta a Potměchuť svoboda . Byl také dopisovatelem týdenníku ,,Čechoslovák“ vydávaného v Londýně a aktivním členem exilového Pen-Klubu a dalších exilových organizací. V roce 1964 byla Měšťanova báseň Böhmische Landschaft otištěna v souboru překladů české poezie v německé antologii Linde und Mohn. Bylo to rok před básníkovou smrtí. Jaromír Měšťan zemřel 22.7.1965 v Mnichově.
Více od autora
Josef Kroupa (3)
Narozen 25. 12. 1917 v Hošticích u Kroměříže, zemřel roku 1997. Doc. MUDr., DrSc., chirurg, publikace z oboru traumatologie. .
Více od autora
Sonja Henie (1)
Sonja Henie byla norská krasobruslařka a filmová herečka. Třikrát vyhrála olympijské hry, desetkrát světový šampionát a šestkrát mistrovství Evropy. Kromě úspěšné sportovní kariéry se později uplatnila jako americká filmová herečka v Hollywoodu, později též působila jako majitelka a provozovatelka bruslařského souboru v oboru lední revue. Dodnes je mnohými příznivci krasobruslení považována za nejpůvabnější a nejelegantnější krasobruslařku všech dob vůbec. Sonja Henie se narodila 8. dubna 1912 v Oslo, měla staršího bratra Leifa. Otec byl bohatý kožešník a sportovec, který své děti vedl ke sportu. Sonja projevovala už v raném věku talent pro bruslení, tanec a hudbu. Otec ji materiálně podporoval na začátku kariéry, najal nejlepší trenéry a taneční mistry včetně ruské primabaleriny Tamary Karsavinové. Stal se jejím manažerem a měl významný podíl na její popularitě. Sonja byla cílevědomá a pilná, trénovala až 8 hodin denně a její vzdělávání zajišťovali soukromí učitelé. V roce 1923 získala v jedenácti letech titul mistryně Norska v krasobruslení. O rok později startovala na zimní olympiádě v Chamonix, i když některé závodnice měly výhrady kvůli jejímu nízkému věku. Byl to její první mezinárodní start, a přestože skončila jako poslední z osmi účastnic, získala si diváky svou bezprostředností a odvahou. V roce 1927 vyhrála mistrovství světa v Oslo a to jí zajistilo účast na ZOH 1928 ve Svatém Mořici. Pod dohledem otce se pečlivě připravovala, trénovala, vystupovala na různých závodech a exhibicích. Výrazně jí pomohla spolupráce s ruskou tanečnicí Annou Pavlovou, která ovlivnila její celkový projev na ledě. Na olympiádě předvedla nejen vynikající povinné cviky, ale zaujala uměleckým projevem ve volné jízdě, spojením tanečních a krasobruslařských prvků. Pozornost vzbudilo i její na tehdejší dobu odvážné oblečení: bílé boty, krátká sukénka nad kolena, tenké punčochy a přiléhavý dres. Po vítězství se o ni začali zajímat i ...
Více od autora