138841–138900 z 153003 Autoři
Eduard Hofmann (1)
Narozen 19. 12. 1957. Doc. PaedDr., CSc., geograf a vysokoškolský učitel, zaměřený na didaktiku geografie.
Více od autora
Eduard Hlávka (1)
Myslivec, člen OV Českého Mysliveckého Svazu v Kolíně, autor publikace z oboru myslivectví.
Více od autora
Eduard Hanslick (1)
Eduard Hanslick, příjmení psáno též Hanslik , byl rakouský hudební kritik českého původu. Měl zásadní význam pro hudební estetiku. Byl synem písaře knihovny Josefa Hanslika a jeho manželky Karoliny , nejstarší z pěti sourozenců. Přestože vystudoval práva, začal se záhy, už v polovině 40. let 19. století v Praze, věnovat hudební kritice a dějinám hudby. Od roku 1852 působil trvale ve Vídni, kde se stal vůbec prvním profesorem v oboru dějin hudby na tamní univerzitě . Své hudební kritiky a fejetony publikoval v největších vídeňských listech své doby, ve Wiener Zeitung, Presse a Neue Freie Presse. Svým prosazováním pohledu na hudbu jako na absolutní umění, které nenese konkrétní významy a jeho krása nespočívá v ničem mimo hudbu samotnou , se postavil do přímého protikladu k názorům Richarda Wagnera, který byl protagonistou tzv. programní hudby. Největší ohlas měla jeho habilitační práce, stať O hudebním krásnu z roku 1854. V ní se vyslovil proti programní hudbě a na obranu absolutní hudby. Rozsáhlé badatelské úsilí stojí za dvojsvazkovými Dějinami koncertního života ve Vídni a devítisvazkovým dílem Moderní opera . V roce 1894 vyšly v Berlíně jeho vzpomínky Aus meinem Leben. Do češtiny byl přeložen jeho spisek O hudebním krásnu . V roce 1992 vyšel výběr z jeho pamětí, fejetonů a kritik v překladu Jitky Ludvové pod titulem Dokonalý antiwagnerián. Jeho hudební dílo je skromné a obsahuje dvě písně na české texty Český houslista a Milostná píseň pod Vyšehradem. Eduard Hanslick zasáhl významným způsobem do skladatelské dráhy Antonína Dvořáka. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu, skladatele Johannese Brahmse, který jej posléze...
Více od autora
Eduard Gombár (1)
je český arabista, historik islamských krajin, žiak R. Veselého, profesor Karlovej univerzity v Prahe. Vyštudoval históriu, filozofiu a arabistiku. Jeho vedecký záujem sa sústredil na oblasť moderných a súčasných arabskych dejín, sleduje najmä problematiku arabského nacionalizmu, historickej demografie, moderné dejiny Egypta, arabskú historiografiu a na dejiny arabistiky a islamistiky. Zaoberá sa taktiež problematikou hospodárskych dejín islamského sveta v kontexte celosvetového vývoja.
Více od autora
Eduard Gans (2)
Německý právník, právní filozof, historik a publicista, vysokoškolský pedagog, specialista na právo na dědictví a římské občanské právo.
Více od autora
Eduard Fiedler (1)
Narozen 1991. Filozof a teolog se zaměřením na trinitární ontologii 20. století.
Více od autora
Eduard Fiala (1)
Eduard Fiala byl český stavební inženýr, podnikatel, umělecký zahradník, numismatik, sběratel umění a kustod Zemského muzea v Praze., , Narodil se v rodině uměleckého zahradníka Josefa Fialy a jeho manželky Terezie. Zahradníkem byl rovněž jeho křestní kmotr a strýc Eduard Fiala starší. Vystudoval gymnázium a stavební obor ČVUT v Praze. V praxi spojil profesi stavitele a stavebního podnikatele s projektováním parků, zahrad a jejich rostlin. Zabýval se například zámeckou zahradou v Libochovicích. Kromě toho se profesionálně věnoval své zálibě v numismatice, a to v mincích i medailích. V letech 1899–1901 cestoval po Evropě. Jako správce a zpracovatel numismatické sbírky pracoval ve Vídni u vévody Ernsta Augusta Hannoverského, vévody z Cumberlandu.. Dále uspořádal soukromé numismatické sbírky knížete Arnošta Windischgrätze a velkoknížete Georgije Michajloviče Romanova v Petrohradu. V Praze a ve Vídni zpracoval numismatickou sbírku Šliků. Zabýval se také mincmistry a úředníky pražské mincovny, ražbami zlatých mincí z pražské mincovny v 16. a 17. století a dalšími tématy. Katology těchto sbírek vydával tiskem, zpočátku v německojazyčném vydání, později paralelně také česky. Zájem o numismatickou sbírku jej přivedl do Zemského muzea v Praze, kde katalogizoval a pro výstavu připravil sbírku mincí Maxe Donebauera a další. V roce 1919 založil Československou numismatickou společnost se sídlem v Praze a její periodikum Věstník Čs. numismatické společnosti, do kterého také přispíval svými články a redakční prací. 26. května roku 1879 se v kostele sv. Petra v Praze oženil s Marií Peterkovou. Vlastnili dům čp. 1166/II v Půtově ulici, v Petrské čtvrti na Novém Městě pražském. Z manželství vzešli syn Kamil Fiala , pozdější námořní lékař na lodích společnosti Lloyd z Terstu, a dcera Viléma . Eduard Fiala zanechal velkou numismatickou sbírku a obsáhlou knihovnu....
Více od autora
Eduard Farda (1)
Narozen 26. 12. 1914 ve Veselí nad Moravou, zemřel 25. 1. 1961. Hokejista a hokejový trenér.
Více od autora
Eduard Dvořák (1)
Narozen 31. 3. 1943 v Praze. Básník. Působil též v USA, Rakousku, Švýcarsku a Francii.
Více od autora
Eduard Drobný (1)
Slovenský spisovatel, technik, ekonom, vydavatel, šéfredaktor časopisu QUARK, autor populárně-naučných publikací a rozhlasových a televizních scénářů.
Více od autora
Eduard Dostál (1)
Narozen 12.5.1899 v Ostravě, zemřel 1974 v Praze. Typograf, úpravy výtvarných publikací.
Více od autora
Eduard Dorazil (1)
Narozen 16.3.1929 v Blansku, zemřel 26.12.1997.Ing., DrSc., profesor fyzikální metalurgie a mezních stavů materiálu, spis z oboru.
Více od autora
Eduard Domluvil (1)
Narozen 1.1.1846 v Moravičanech u Zábřehu, zemřel 9.3.1921 ve Valašském Meziříčí. Katolický kněz, profesor náboženství, národopisná a historická literatura o Valašskomeziříčsku.
Více od autora
Eduard Dobrý (1)
Narozen 12.10.1920 v Mladé Boleslavi, zemřel 9.7.1985 v Praze. MUDr., CSc., hematolog, literatura z oboru.
Více od autora
Eduard Culka (1)
Narozen 1890 v Přibyslavi. Legionářský pracovník, literatura a překlad z oboru.
Více od autora
Eduard Červený (2)
Narozen 13.10.1910 v Kocelovicích u Strakonic. Ing., CSc., profesor, vedoucí katedry tváření kovů, literatura z oboru.
Více od autora
Eduard Bureš (1)
Eduard Bureš byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS, později za Unii svobody. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen za ODS do České národní rady . Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 1996. Počátkem roku 1998 přestoupil do nově utvořené Unie svobody. Na jaře 1998 Jan Ruml, předseda Unie svobody, naznačil, že ODS se snažila poslance Bureše zlákat zpět do svých řad. Bureš se totiž krátce po přestupu do US vyjádřil kriticky na adresu této nové strany. Profesně se v roce 1994 zmiňuje jako zaměstnanec oddělení patologie ve Fakultní nemocnici v Praze 2.
Více od autora
Eduard Brunner (1)
Eduard Brunner byl proslulý švýcarský klarinetista, známý svým výjimečným hudebním uměním a přínosem pro klasickou hudbu. Narodil se 6. listopadu 1939 ve švýcarské Basileji a jeho vášeň pro klarinet se projevila již v raném věku. Brunner studoval na pařížské konzervatoři u slavného klarinetisty Louise Cahuzaca. Během své slavné kariéry působil jako první klarinetista několika prestižních orchestrů, včetně Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu.
Více od autora
Eduard Bakoš (1)
Narozen 1981. Mgr., odborné práce z veřejné ekonomie a veřejné správy a jejím fungování v krizových situacích.
Více od autora
Eduard Alexandr Šafařík (1)
Narozen 19. 5. 1928 v Bratislavě, zemřel 15. 8. 2015 Paterno . Historik umění a pedagog, práce z oboru.
Více od autora
Édouard Riou (1)
Édouard Riou byl francouzský malíř a ilustrátor. Riou byl žákem významného předchůdce impresionismu Charlese-Françoise Daubignyho a své první práce představil roku 1859 . Uplatnil se však především jako ilustrátor, a to zejména prvních románů francouzského spisovatele Julese Verna vydávaných nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem v rámci cyklu Podivuhodné cesty. Jde o tato Vernova díla: Dále se Riou společně s Hubertem Clergetem podílel svými kresbami na výtvarné stránce Ilustrovaného zeměpisu Francie z roku 1866 a společně s Léonem Benettem, Henrim Meyerem a Julesem Fératem ilustroval Vernovu knihu divadelních her Cesty na divadle z roku 1881. Kromě knih Julese Verna ilustroval Riou například vydání románu Waltra Scotta Ivanhoe z roku 1880 nebo románu Alexandra Dumase staršího Hrabě Monte Cristo z roku 1887. Édouard Riou zemřel roku 1900 v Paříži jako nositel Řádu čestné legie.
Více od autora
Édouard Manet (1)
Édouard Manet byl francouzský modernistický malíř, významná osobnost přechodu od realismu k impresionismu. Jako jeden z prvních umělců 19. století ve svých dílech zobrazoval moderní život. Manet pocházel z rodiny vyšší třídy se silnými politickými vazbami. Místo očekávané kariéry úředníka se rozhodl stát malířem. Jeho raná mistrovská díla, Snídaně v trávě a Olympia, obě z roku 1863, vyvolala značné kontroverze a inspirovala skupinu mladých malířů, pozdějších tvůrců impresionismu. Dnes jsou Manetova díla chápána jako přelomová, značící začátek moderního umění. Během posledních 20 let svého života navázal vztahy s dalšími významnými umělci té doby. Dále rozvíjel svůj vlastní styl, považovaný za inovativní a mající velký vliv na nadcházející generaci malířů. Pocházel z dobře situované středostavovské rodiny. Otec byl vysokým úředníkem na ministerstvu spravedlnosti, matka měla vazby na švédskou královskou rodinu. Eduard byl nejstarší ze tří bratrů. Studoval na gymnáziu, jeho otec z něj chtěl mít bankovního úředníka. Eduard však nebyl příliš pilným studentem a několikrát musel ročníky opakovat. Matčin bratr však brzy rozpoznal jeho výtvarné nadání, a doporučil ho na mimořádné hodiny kreslení přímo na gymnáziu. Strýc s ním často navštěvoval muzea a galerie a seznamoval ho s uměním starých mistrů. Eduardův otec neschvaloval synovo nadšení pro umění a rozhodně nesouhlasil s nápadem stát se malířem. Otec a syn tedy udělali kompromis a Eduard otci slíbil, že se malířem nestane, pokud nebude muset studovat dále na bankovního úředníka. Po dlouhém váhání se rozhodl pro námořnickou školu a otec mu povolil. Podmínkou zkoušek bylo, že adepti by měli absolvovat plavbu na moři, a tak se Eduard vydal roku 1848 do Rio de Janeira. Dlouhá a úmorná cesta na lodi se Manetovi vůbec nelíbila, zažil několik bouří, kvůli kterým se cesta značně prodloužila. Po návratu Eduard postavil otce před nekompromisní ro...
Více od autora
Édouard Kloczko (1)
Lingvista ukrajinského původu, překladatel orientálních jazyků píšící francozsky, zaměřený na dílo J. R. R. Tolkiena.
Více od autora
Edouard Jaguer (1)
Francouzský výtvarník, kreslíř, básník, publicista, redaktor revue Cobra.
Více od autora
Édouard Husson (1)
Francouzský profesor historie na Sorboně, znalec problematiky hitlerovského Německa, též překladatel z němčiny a angličtiny.
Více od autora
Édouard De Moreau (1)
Belgický jezuita. Zabýval se církevními dějinami. Publikace z oboru.
Více od autora