13681–13740 z 157315 Autoři
Hanna Malewska (4)
Byla polská publicistka a spisovatelka. Ve svých historických románech se zaměřovala na období antiky a středověku. Zúčastnila se v r. 1944 Varšavského povstání a po válce byla v letech 1957-1973 šéfredaktorkou katolického časopisu \"Znak\".
Více od autora
Hana Košková (9)
Prvé verše, predovšetkým v duchu dobových socialistických ideálov, publikovala od začiatku 70. rokov 20. storočia v časopisoch Romboid, Slovenské pohľady, Nové slovo a i. a v zborníkoch mladej poézie a prózy . Knižne debutovala v roku 1976 zbierkou Pod teplom krvi. Venuje sa v nej najmä typicky „ženským“ témam . Protiváhu tejto intímnej sféry tvorí makrosvet dejín, konkrétne Povstania, ktoré autorka prezentuje transponovane z rozprávania otca a starších. V druhej zbierke Spojitosť spracovala na pozadí zážitkov z vlastného detstva tradičné motívy rodiny, dedinského prostredia a medzigeneračných vzťahov. Súbor týchto lyricko-reflexívnych básní venovala svojmu otcovi. Kritický pohľad na neduhy súvekej spoločnosti prezentovala v básnickej zbierke Spätné zrkadlo, ďalšie básne s dôrazom na etický a existenčný rozmer vo sfére medziľudskej komunikácie sústredila do knihy Tvár pri tvári. Problematiku životných peripetií súčasnej ženy priblížila v introvertnejšie ladenej zbierke lyrických miniatúr Vnútrozemie. V podobnom duchu sú napísané aj jej ďalšie zbierky intímnej poézie Záhrada, zviera vo mne a Náhrdelník z hrdličiek. Koškovej poetické dielo nateraz uzatvára básnická zbierka Súrodenci zo sna. V nej rovnako ako v predchádzajúcich zbierkach dominuje pohľad ženy na svet. Autorka z poetologického hľadiska preferuje voľný verš. V jej poézii nájdeme básne občianskej lyriky s prvkami satiry, sarkazmu a irónie, ako aj introvertnejšie ladené zbierky intímnej poézie. Venuje sa aj prekladateľskej činnosti , recenzistike a kritike.
Více od autora
Hana Konečná (5)
Je vysokoškolská učitelka a člověk angažující se v neziskových organizacích zaměřených na zdravotnictví. Základní údaje: Narozena: 1961 Rodinný stav: vdaná, 4 děti Profese: psycholožka Pracoviště: Katedra klinických oborů, Zdravotně sociální fakulta , Jihočeská univerzita, České Budějovice Funkce na pracovišti: odborný asistent Odborné zaměření a aktivity: Od roku 1997 dobrovolná spolupracovnice Nadace Mateřská naděje, neziskové nestátní organizace zaměřené na pomoc lidem, jejichž problémem je nedobrovolná bezdětnost, tedy těm, jejichž touha po dítěti se nenaplňuje či nenaplnila. Z této práce se odvinul i zájem o téma zdravotnictví zaměřené na pacienta. Ukončené VŠ vzdělání a další kvalifikace: 2007 habilitační řízení , obor sociální práce, VŠZSvA Bratislava 2003 rigorózní zkouška , obor psychologie, FF UP Olomouc 2000 doktorandské studium , obor klinická psychologie, FF UP Olomouc 1993-1997 komunitní výcvik v Satiterapii 1995 magisterské studium , obor psychologie, FF MU Brno 1985 vysokoškolské studium , obor elektroenergetika, FE VUT Brno
Více od autora
Hana Čtrnáctová (6)
Narozena 6.8.1952 v Kolíně. RNDr., CSc., docentka didaktiky chemie. Práce z oboru.
Více od autora
Hadrian Daicoviciu (1)
Hadrian Daicoviciu byl rumunský historik a archeolog. Byl synem historika, archeologa a politika Constantina Daicoviciu. Získal doktorát z historie. Bývalý univerzitní profesor, člen Společnosti klasických studií a International Union for Prehistoric and Protohistoric Sciences a ředitel muzea Transylvánie a Archeologického ústavu v Cluj-Napoca. Specializoval se na antické dějiny a epigrafii, převážně na výzkum dějin před a po římském dobytí Dácie. Je autorem několika knih o historii a kultuře Dáků.
Více od autora
Gyula Illyés (5)
Gyula Illyés byl maďarský básník, prozaik, dramatik, překladatel a redaktor. Představitel sociografického žánru v tzv. lidové próze. V poezii dominuje pocit úpadku, stáří, osamělosti. Významná je jeho monografie o Sándoru Petőfim. V mládí se sblížil nejen s maďarským venkovem, ale i s levicovými hnutími studentů a mladých dělníků, po pádu republiky emigroval v roce 1921 do Paříže, kde se živil jako knihař a zároveň studoval na Sorbonně. Připojil se k meziválečné francouzské avantgardě. V roce 1926 se mohl vrátit zpět do vlasti. V legendárním literárním časopise Nyugat publikoval od roku 1927, od roku 1933 se stal jedním z vůdčích duchů hnutí tzv. „lidových“ spisovatelů. Když německá armáda obsadila Maďarsko, skrýval se na venkově i v Budapešti. Od jara roku 1945 se podílel na činnosti Národní rolnické strany. V padesátých letech se uchýlil do ústraní. Nejpůsobivější literární událostí října 1956 bylo zveřejnění jeho Jedné věty o tyranii. Na počátku Kádárovy éry na něj komunistické vedení hledělo jako na nepřítele, ale v šedesátých letech se pomalu vrátil do kulturního života. Jeho práce vycházely pravidelně od roku 1961 a v roce 1969 byla zahájena edice životního díla Gyuly Illyése, ve které vyšlo od roku 1986 dvaadvacet svazků.
Více od autora
Gustavo Adolfo Bécquer (7)
Gustavo Adolfo Bécquer byl španělský pozdně romantický básník a prozaik. Bécquer pocházel z rodiny poměrně známého malíře, už od mládí se zabýval literaturou. Snažil se živit pouze poesií, nebyl ale úspěšný a zemřel v bídě. Jeho básně převážně s tematikou romantické rozervanosti a melancholie vynikají výrazovou jednoduchostí a návazností na tradice španělské poesie, patří k nejlepším dílům španělské lyriky 19. století. K jeho hlavním dílům patří Rýmy , které formou krátkých, formálně i jazykově jednoduchých, přesto velmi melodických lyrických básní reflektují postupný vývoj milostného vztahu. Tento básnický cyklus, ovlivněný dílem Heinricha Heineho, patří k základům moderní španělské poesie. Jeho novely mají buď venkovskou tematiku nebo jde o převyprávění španělských pověstí .
Více od autora
Gustav Friedrich (6)
Gustav Friedrich byl český archivář, historik, pedagog a editor. Studoval u Jaroslava Golla a Josefa Emlera, který ho především směroval k studiu pomocných věd historických, absolvoval Institut für Österreichische Geschichtsforschung. Stal se profesorem na filozofické fakultě UK a ředitelem Státní archivní školy. Zakladatel edice Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae s edičním plánem vydat písemnosti českých dějin do roku 1310, připravil edici desek dvorských. Je autor německých slovníků, příruček pro diplomatiku a chronologii. V roce 1920 byl členem komise, která byla Revolučním národním shromážděním pověřena vytvořením státních symbolů vznikajícího státu a jejíž návrhy byly začleněny do textu ústavy Republiky československé platné od 29. února 1920. Gustav Friedrich v této komisi především navrhl znak Podkarpatské Rusi, který je v ukrajinské Zakarpatské oblasti oficiálně stále užíván.
Více od autora
Gunter Steinbach (6)
Německý vydavatel a publicista. Píše knihy s tematickými okruhy - rostliny, živočichové a ochrana přírody.
Více od autora
Gunnar Gunnarsson (7)
Gunnar Gunnarsson byl islandský spisovatel, který psal především dánsky . Gunnar pocházel ze zemědělské rodiny. Dříve, než dosáhl 17 let, publikoval dvě sbírky veršů v islandštině. Poté odešel do Dánska, kde se rozhodl stát profesionálním spisovatelem. Prožil dva nejisté roky jako student a spisovatel na volné noze . V roce 1912 vyšel první díl jeho románu Rod na Borgu, který se stal skandinávským bestsellerem. Další tři části byly vydány v letech 1912–1914. S manželkou Dane žil a psal v Dánsku do roku 1939, kdy se vrátil na Island. Stal se na několik let farmářem a současně psal, tentokrát v islandštině. V islandštině vydal dva romány a do islandštiny překládal svá původní díla, i když už existovaly překlady. V roce 1948 se přestěhoval do Reykjavíku, kde zůstal až do své smrti. Gunnar Gunnarsson byl opakovaně nominován na Nobelovu cenu za literaturu, a to v letech 1918, 1921, 1922, 1955, 1960 a 1961.
Více od autora
Guido And Maurizio De Angelis (4)
Guido a Maurizio De Angelisovi jsou italští hudebníci a skladatelé, kteří významně přispěli do světa filmové hudby, zejména v 70. a 80. letech 20. století. Jsou to bratři, kteří se často společně podíleli na mnoha soundtracích k italským i zahraničním filmům. Jejich hudba zahrnuje různé žánry, od popu a rocku až po kompletní orchestrální partitury.
Více od autora
Gracian Černušák (7)
Gracian Černušák byl český pedagog, hudebník - zpěvák, sbormistr, korepetitor, dále hudební kritik a popularizátor, hudební historik, publicista, editor a lexikograf. Pocházel z Hané z hudebně založené rodiny, od svého mládí zpíval, hrál na housle, klavír a na harmonium . Zpíval v několika pěveckých sborech. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži v roce 1901 studoval nejprve v Praze práva na Karlově univerzitě, odkud přešel na Filosofickou fakultu UK, kde studoval dějepis a zeměpis. Později oba tyto předměty v letech 1905 až 1918 vyučoval na Obchodní akademii v Hradci Králové. V Hradci Králové také amatérsky působil jako klavírista, sbormistr, korepetitor a hráč v amatérském komorním orchestru. Těsně před vznikem Československa v září 1918 byl služebně přeložen do Brna na tamní obchodní akademii. Zde pak působil až do konce svého života jako hudební kritik a publicista zejména v Lidových novinách , příležitostně psal i pro další hudební i mimohudební periodika . Všeobecné dějiny a dějiny hudby vyučoval z popudu Leoše Janáčka na Brněnské konzervatoři od roku 1919 až do začátku druhé světové války. V době nacistické okupace byl přechodně penzionován. Po válce dále vyučoval i na brněnských vysokých školách, na JAMU a na Masarykově univerzitě a přechodně krátce i brněnském pracovišti HAMU. Pochován je v čestné aleji na Ústředním hřbitově v Brně.
Více od autora
Gösta Gustaf-Janson (4)
Jeho otec byl malíř , spisovatel a novinář Johan Gustaf Adolf Janson , narozen 2. srpna 1866 - zemřel 11.září 1913, Rodina bydlela v Salt Lake-Duvnäs, konkrétně Duvnäs hospodářství, kde si pronajali byt, tam bydleli malíři, umělci, v sousedství mnoho spisovatelů, včetně Augusta Strindberga, Henning Berger , Ernst Didring , Algot Ruhe , Hassan Z , a Albert Engström .
Více od autora
Giorgio Bassani (3)
Giorgio Bassani byl italský romanopisec, básník a esejista. Narodil se ve městě Bologna, studoval na místní univerzitě. Ve svých dílech mimo jiné zdokumentoval život italské židovské komunity v době fašismu.
Více od autora
Gill Sanderson (10)
Britský autor romantických příběhů z lékařského prostředí, na některých knihách spolupracoval s manželkou.
Více od autora
Giles Milton (7)
Giles Milton je britský novinář a spisovatel, zaměřující se na narativní historii. Přispívá do řady anglických i zahraničních časopisů a novin. Publikoval řadu prací, včetně několika přeložených do češtiny. Narodil se v Buckinghamshire, univerzitu navštěvoval v Bristolu. Žije střídavě mezi Londýnem a Burgundskem. Je ženatý s ilustrátorkou Alexandrou Miltonovou, se kterou mají tři dcery. Je členem správní rady London Library. Nejvíce se proslavil bestsellerem The Nutmeg War , epickým příběhem o boji mezi Angličany a Holanďany o kontrolu nad světovými dodávkami muškátového oříšku na počátku 17. století. Následovaly tři další historické příběhy: The Queen's Adventurers, Samurai William a Captives in Barbary, věnované prvním anglickým expedicím do Virginie, na Dálný východ a Maghrebu, ve kterých zkoumal kořeny evropského kolonialismu v 17. a 18. století. Tyto jeho první knihy vycházely z nepublikovaných zdrojů a také z oficiálních archivů nebo z cestopisných sborníků sestavených v 16. století Richardem Hakluytem a Samuelem Purchasem. Jeho pozdější eseje se vyznačují návratem do 20. století: V knize Paradise Lost zkoumal islámské vyplenění Smyrny v roce 1922 a vzestup intolerance. Zde se inspiroval z cestovních deníků a osobní korespondence smyrenských křesťanů. Esej Wolfram: The Boy Who Went to War je popisem každodenního života mladého Němce zařazeného do wehrmachtu na konci druhé světové války. Dílo Russian Roulette představuje skupinu britských agentů bojujících mezi Moskvou, em a Taškentem v měsících následujících po říjnové revoluci proti Sovětům. Zdroje k tomuto dílu získal z nepublikovaných zdrojů, které objevil v archivech indické tajné zpravodajské služby. Kniha Fascinating Footnotes from History je směsicí anekdot o „malé historii“, vyšla původ...
Více od autora
Gilbert Sinoué (4)
Francouzský spisovatel románů s historickými náměty a skladatel písní, narozený v Egyptě.
Více od autora
Gerd Ludwig (4)
Gerd Ludwig je současný německý novinářský fotograf. Studoval německou literaturu, politické vědy a tělesnou výchovy na univerzitě v Marburgu, ale přerušil studium cestou do Skandinávie a Severní Ameriky, kde pracoval jako zedník, námořník, zahradník a umývač nádobí. Později se opět vrátil do Německa a vystudoval fotografii u profesora Otto Steinerta na Folkwangschule v Essenu. Spoluzaložil agenturu VISUM. V roce 1975 se přestěhoval do Hamburku a začal pracovat pro Geo, Stern, Spiegel, Zeit-Magazin, Time a Life, a zakázky reklamních kampaní. V devadesátých letech podepsal smlouvu jako fotograf pro National Geographic se zaměřením na společenské změny v Německu a východní Evropě. Tato práce vyvrcholila publikaci jeho knihy Broken Empire: After the Fall of the USSR , desetiletá retrospektiva vydaná společností National Geographic. Spolupracuje s moskevským festivalem Interfoto, vystavuje v galeriích a na festivalech jako je Perpignan Visa pour L’Image, získal řadu fotografických ocenění, včetně IPA z roku 2006 Lucie Award pro fotografa roku. V současné době žije a pracuje pracuje v Los Angeles. Fotografoval ve více než 70 zemích po celém světě, pořádá přednášky na univerzitách a fotografické workshopy po celém světě, pracuje pro National Geographic a v reklamě.
Více od autora
Gérard Encausse (7)
Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...
Více od autora
Geraldine Brooks (3)
Geraldine Brooks je australská novinářka a spisovatelka. Světoznámou se stala poté, kdy v roce 2005 získala Pulitzerovu cenu. Od roku 2002 má občanství USA. Vystudovala Sydney University a jako novinářka začínala The Sydney Morning Herald. Získala stipendium na studium v USA a graduovala roku 1983 v oboru žurnalismus na New York City’s Columbia University. Příštího roku se vdala za amerického novináře Tony Horowitze a konvertovala k jeho víře, judaismu. Pracovala jako zahraniční reportér pro The Wall Street Journal, pro který zasílala reportáže z krizových oblastí Blízkého východu, Afriky a Balkánu. Roku 1994 vydala knihu Devět částí touhy o muslimských ženách na Blízkém východě. Její první román Zázračný rok , příběh ze 17. století, se stal celosvětovým bestsellerem. Další román vyšel roku 2005, jmenuje se March a jde o fiktivní příběh z americké občanské války. Za tento román získala následujícího roku Pulitzerovu cenu. Zatím poslední román Stvořitelé a spasitelé získal též několik literárních cen. Jde o příběh staré hebrejské knihy odehrávající se během několika staletí v několika časových rovinách a v různých místech Evropy a Blízkého východu.
Více od autora
George S Clason (4)
Americký spisovatel, známý především publikacemi na téma, jak ušetřit a dosáhnout finančního úspěchu. Založil Clason Map Company.
Více od autora
George Meredith (6)
George Meredith byl anglický spisovatel viktoriánské éry. Jeho matka zemřela, když mu bylo pět. Ve čtrnácti letech byl poslán do školy, kterou vedli Moravští bratři v německém Neuwiedu na Rýně. Zde studoval dva roky. Poté pracoval jako advokát, ale nakonec se rozhodl pro žurnalistiku a poezii. Začal publikovat v literárním časopise Monthly Observer, který vydával spolu s Edwardem Peacockem. S Peackockem byli velcí přátelé a Meredith si vzal i jeho ovdovělou sestru Mary Ellen Nicollsovou, v době, kdy jemu bylo 21, zatímco jí 28. Ta mu ovšem později utekla s malířem Henry Wallisem a za tři roky poté zemřela. Tuto zkušenost Meredith umělecky zpracoval ve sbírce sonetů Modern Love a v románu The Ordeal of Richard Feverel . Meredith se znovu oženil v roce 1864 a usadil se v Surrey. Roku 1879 vydal jeden ze svých nejznámějších románů The Egoist, kde se mimo jiné věnoval tématu ponižujícího postavení žen během viktoriánské doby. Ve své době zaznamenal největší úspěch román Diana of the Crossways . Přesto se neuživil psaním literárních textů, a tak přibral ještě činnost nakladatelského redaktora v nakladatelství Chapman & Hall. Uznání došel zejména v posledních letech života. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Meredith na anglické Wikipedii.
Více od autora
George Eliot (8)
Mary Ann Evansová , v literatuře známá pod pseudonymem George Eliot , byla anglická spisovatelka, novinářka a překladatelka, jedna z nejvýznamnějších autorek viktoriánského období. Ve své době pobouřila veřejnost otevřeným soužitím se ženatým spisovatelem a Goethovým životopiscem Georgem Henry Lewesem. První její prací byly překlady německých filozofů Davida Strausse a Ludwiga Feuerbacha, o kterých se tenkrát velmi diskutovalo. Evansová procestovala velkou část Evropy. V roce 1851 přijala místo kritičky v londýnských novinách Westmister Review. Lewes podporoval její literární tvorbu a přesvědčil ji, aby se pokusila psát beletrii. Její první román obdivoval i Charles Dickens. Tušil, že autorem tohoto románu je žena. Její romány se vyznačují hlubokou prokresleností postav a co do příběhů jsou velmi komplexní a realistické. Mezi její nejvýznamnější a také nejznámější díla patří obsáhlý román Middlemarch. Tvrdila, že používá jako pseudonym mužské jméno, aby si zajistila, že její díla budou brána vážně. Nechtěla být vnímána jen jako autorka jednoduchých romantických příběhů, se kterými by byla spojována, jak se domnívala, kdyby publikovala pod svým vlastním ženským jménem. Dalším důvodem mohla být také snaha zabránit nežádoucí publicitě a ochránit si své soukromí. Mary Anne Evansová se narodila jako třetí dítě do rodiny farmáře a správce Roberta Evanse a jeho ženy Christiany v anglickém hrabství Warwickshire. Už od útlého mládí se Mary Anne projevovala jako mimořádně bystré dítě a horlivě četla. Oč více byla obdařena intelektem, o to méně se jí dostávalo fyzické krásy a vyhlídky na případný sňatek se ztenčovaly. Snad proto její otec investoval do vzdělání, které bylo pro tehdejší dívky často nedostupné. Robert Evans jako správce pozemku místního šlechtického sídla Arbury Hall své dceři zajistil přístup do tamní knihovny, kde se mohla dále sebevzdělávat a rozšiřovat s...
Více od autora
Genevieve Cogman (5)
Genevieve Cogman vyrostla na Tolkienovi a Sherlocku Holmesovi, ale nikdy se neohlíží zpět. Vystudovala statistiku a lékařské systémy. Pracovala jako datový analytik nebo kodér lékařských systémů. I když Neviditelná knihovna z roku 2015 je její debutový román, již dříve psala scénáře k počítačovým hrám. Po úspěchu Neviditelné knihovny vznikly další dva díly - The Masked City a The Burning Page . Mezi její záliby patří ruční práce a hraní her. Žije na severu Anglie.
Více od autora
Gary Moore (7)
Gary Moore byl známý severoirský kytarista a zpěvák a skladatel, proslulý svou tvorbou v oblasti blues, rocku a heavy metalu. Moore se narodil 4. dubna 1952 v Belfastu a jeho kariéra trvala více než čtyři desetiletí. Poprvé se proslavil koncem 60. let se skupinou Skid Row , v níž působil Phil Lynott, který později Moora přizval do Thin Lizzy. Moorovo působení u Thin Lizzy bylo přerušované, ale výrazné, protože několikrát přispěl k jejich zvuku.
Více od autora
Gaetano Delogu (4)
Gaetano Delogu je italský dirigent známý svou prací v oblasti klasické hudby. Je uznáván pro svou interpretaci symfonického i operního repertoáru. Během své kariéry Delogu dirigoval různé orchestry a podílel se na mnoha nahrávkách, které ukazují jeho schopnosti a porozumění klasickému žánru. Jeho práce se symfoniemi a operními předehrami, včetně předeher takových skladatelů, jako je Rossini, odráží hluboké zaujetí italskou hudební tradicí.
Více od autora
Gabriela Beňačková (7)
Gabriela Beňačková je proslulá slovenská sopranistka, která se proslavila v operních rolích širokého repertoáru. Narodila se 25. března 1947 v Bratislavě a prosadila se jako jedna z předních operních pěvkyň své generace, zejména díky interpretaci děl českých skladatelů, jako jsou Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Hlas Beňačkové je obdivován pro svou čistotu, sílu a emocionální hloubku, které jí vynesly uznání kritiky na koncertních pódiích i v operních domech po celém světě.
Více od autora
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (8)
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling byl německý filozof, představitel idealismu. Ve scholae monasticae v Bebenhausenu, do kterého nastoupil již v patnácti letech, uzavřel přátelství se svými krajany Hölderlinem a Hegelem. Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ a ve spise „O světové duši“ se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně. V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ a „Systém transcendentálního idealismu“ , později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ a „Přednášky o metodě akademického studia“ . Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ a fragment „Věky světa“ . Nakonec vyučoval v Mnichově . Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“. Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.
Více od autora
Friedrich Torberg (5)
Friedrich Torberg, vlastním jménem Friedrich Ephraim Kantor-Berg byl rakouský a československý spisovatel, novinář, scenárista a vydavatel. Psal německy, v českém překladu vyšly jeho knihy Student Gerber maturoval, Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách a Teta Joleschová a dědicové. Byl významným překladatelem knih Ephraima Kishona do němčiny, v poválečném Rakousku působil také jako vydavatel časopisu FORVM a literární kritik. Pseudonym „Torberg“ si vytvořil kolem roku 1930, když začínal publikovat, z poslední slabiky svého příjmení „Kantor“ a z rodného příjmení své matky „Berg“. Torberg pocházel z pražské německo-židovské rodiny. Jeho otec Alfred Kantor odešel do Vídně jako zástupce pražské likérky a poznal zde svoji ženu, Therese Berg, s níž se oženil koncem roku 1900. Torbergova matka a jeho starší sestra Sidonie byly 3. listopadu 1941 deportovány do ghetta v Lodži, kde zahynuly. Jeho mladší sestra Ilse Daus emigrovala do Palestiny a stala se ilustrátorkou dětských knih. S hudebním skladatelem Avrahamem Dausem měla dvě dcery. Friedrich se narodil ve Vídni v Porzellangasse 7a. Vystudoval reálné gymnázium. Hrál vodní pólo za SC Hakoah Wien. V roce 1921 se rodina vrátila do Prahy a Friedrich se stal v roce 1924 československým státním občanem . V roce 1927 složil maturitu na německém reálném gymnáziu v Praze na Smíchově. Od téhož roku spolupracoval s pražským německým tiskem , psal sportovní reportáže a divadelní kritiky. Přátelil se s Egonem Erwinem Kischem, Alfredem Polgarem a Josephem Rothem. Ve Vídni byl pravidelným hostem v Café Herrenhof, kde se potkával s Hermannem Brochem, Robertem Musilem a Franzem Werfelem. V roce 1928 začal studovat na pražské německé univerzitě, nejprve filozofii, později práva. Po třech semestrech ale studium přerušil. V témže roce se stal významným aktérem československého fi...
Více od autora
Friedrich Hölderlin (5)
Johann Christian Friedrich Hölderlin byl významný německý lyrik. Ve své tvorbě spojil prvky klasicismu a romantismu. V mládí byl ovlivněn pietismem. Jeho ódy a hymny byly technologicky inovativní pro formální překračování verše . Tematicky psal Hölderlin výsostně metafyzickou poesii s přírodními a antickými motivy. Zlomky jeho hymnů z doby počínající schizofrenie ovlivnily surrealistickou literaturu. Hölderlin zemřel ve věku 73 let, posledních 40 let svého života byl však duševně chorý. Propuknutí jeho nemoci bylo pravděpodobně podpořeno skličujícími životními podmínkami v povolání domácího učitele, materiální nouzí a ztrátou blízkých osob. Hölderlin se narodil v roce 1770 v Lauffenu na Neckaru. Jeho rodiče byli zaměstnáni v klášteře; otec Heinrich Friedrich Hölderlin umřel dva roky po jeho narození, jeho matka Johanna Christiana se poté znovu provdala roku 1774 za Johanna Ch. Goka , obchodníka s vínem a později starostu Nürtingenu. Na přání své matky nastupuje do semináře v klášteře v Maulbronnu, aby se stal duchovním. Poté pokračuje na univerzitu v Tübingenu, kde se seznamuje s filozofy G. W. F. Hegelem a F. W. J. Schellingem. Roku 1796 se stává domácím učitelem v rodině frankfurtského bankéře Gontarda. Zde se setkává s jeho ženou Susette, do které se zamiluje a má s ní poměr. Susette Gontardová je předlohou pro literární postavu Diotimy v jeho románu Hyperion. Když se Gontard dozvěděl o Hölderlinově vztahu ke své ženě, vyvolal skandál, Hölderlin jej inzultoval a následně podal okamžitou výpověď. Hölderlin se pak nacházel v obtížné finanční situaci, nedařilo se mu uživit se jako literát; svými slavnými mentory Schillerem a Goethem byl chápán jako pouhý začátečník. Stal sel závislým na peněžní podpoře od své matky. Podnikl několik dalších pokusů uživit se jako domácí učitel, pokoušel se v tomto zaměstnaní dokonce uchytit ve Francii, ale právě tehdy, bez kon...
Více od autora
František Zavřel (8)
František Zavřel se narodil 1. listopadu 1885 v Trhové Kamenici, studoval na gymnáziu v Chrudimi a poté práva na PF UK v Praze. Od roku 1909 byl soudním koncipientem v Praze a v Chrudimi; v letech 1918–1931 byl úředníkem Ministerstva obchodu. Po svém prvním penzionování v roce 1931 si udělal advokátské zkoušky a několik let byl advokátem. Psal jak prózu, básně a dramata. Napsal více jak třicet divadelních her, z nichž většina byla uvedena na pražských divadelních scénách a komedie Dědečkem proti své vůli a Panna byly dokonce i zfilmovány. Jeho dílo bylo dokonce několikrát předmětem státní cenzury a kritiky poslanců v interpelacích . Následkem této aféry byl v roce 1931 předčasné penzionování. Byl žákem Maxe Reinhardta a blízkým spolupracovníkem Georga Fuchse. Ovlivnil i vývoj českého divadla prvními expresionistickými režiemi kterou ukončil inscenační stylu K. H. Hilara. Jeho expresionismus byl inspirován předčasnou smrtí femme fatale Milady Pakůrové a konfrontací této smrti s Bohem a křesťanstvím. František Zavřel mířil umělecky i kariérně vždy vysoko, psal sebechvalné dopisy ministrům a sám sebe považoval za nadčlověka v Nietzscheho pojetí tohoto slova, který je svým závistivým a podprůměrným okolím po celý život šikanován, a to umělecky i politicky. Veřejně odsuzoval směřování 1. republiky a spisovatele spojené se státní mocí, což se mu následně vracelo v kritikách jeho děl . Protektorát V roce 1941 byl na vlastní žádost Emanuelem Moravcem reaktivován, tj. opět povolán do služby na úřednické místo Ministerstva lidové osvěty, kam ale ani jednou nepřišel a po celou dobu až do roku 1944, kdy byl podruhé penzionován za obecně urážlivý a současně sebepochvalný dopis Emanueli Moravcovi napsaný pod pseudonyme...
Více od autora
František Slavík (8)
František Slavík PhDr. RNDr.h.c., profesor mineralogie, geochemik, práce z oboru.
Více od autora
František Šebej (6)
František Šebej je slovenský psycholog, novinář, karatista a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Verejnosť proti násiliu, později za ODÚ-VPN, od 90. let přední politik pravicových stran DS a SDK, počátkem 21. století spoluzakladatel Občanské konzervativní strany, později člen strany MOST-HÍD, opakovaně volen za poslance Národní rady SR. Roku 1966 složil maturitu na elektrotechnické průmyslovce v Bratislavě. V letech 1966-1971 vystudoval psychologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na této škole potom přednášel . Působil jako psycholog, psychologický výzkumník, pedagog a novinář. V letech 1990–1992 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a ředitelem Kabinetu výzkumu sociální a biologické komunikace, který roku 1990 spoluzakládal. V roce 1995 se uvádí jako prezident Společnosti makroekonomických a sociálních analýz a pedagog na Trnavské univerzitě. Ve volbách roku 1990 zasedl za VPN do slovenské části Sněmovny národů . V roce 1991 v souvislosti s rozkladem VPN přestoupil do poslaneckého klubu jedné z nástupnických formací ODÚ-VPN. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Byl předsedou zahraničního výboru sněmovny. Vedl též delegaci FS v Radě Evropy a v Severoatlantickém shromáždění. Počátkem 90. let patřil mezi hlavní politiky ODÚ-VPN. Politicky se angažoval i po vzniku samostatné Slovenské republiky. V 90. letech byl členem a místopředsedou Demokratické strany. V parlamentních volbách na Slovensku roku 1998 byl zvolen poslancem Národní rady SR za SDK . Byl předsedou výboru pro evropskou integraci. V parlamentu zasedal do roku 2002. V roce 2001 zastával...
Více od autora
František Pulec (8)
Narozen 30.11.1887 v Boskovicích, zemřel v dubnu 1951 v Brně. Středoškolský profesor, pedagogický spisovatel, práce v oboru.
Více od autora
František Novák (10)
František Novák byl československý legionář, který působil v zahraničním odboji v Rusku za 1. světové války. Po celou dobu si psal deník, který díky jeho potomkům, Martině a Jiřímu Novákovým, v r. 2012 vyšel pro veřejnost.
Více od autora
František Němec (8)
Narozen 27.1.1905 v Třebíči, 26.1.1983. RNDr., profesor mineralogie a petrografie, práce z oboru.
Více od autora
František Laichter (8)
Narozen 29. 10. 1902 v Praze, zemřel 29. 5. 1985 tamtéž, PhDr., nakladatel, vedoucí nakladatelství Jan Laichter ; předseda nakladatelského spolku Kmen , zaměstnanec vydavatelského oddělení Synodní rady ČCE , faktický vedoucí církevního vydavatelství Kalich; vystudovaný filolog; syn nakladatele Jana Laichtera , bratr spisovatele Jana J. Laichtera .
Více od autora
František Kudrna (9)
Narozen 28.8.1897. Filmový libretista, scénárista a textař, prozaik, romanopisec, básník, editor uměnovědných prací.
Více od autora
František Kmoch (8)
František Kmoch byl český hudební skladatel a dirigent, proslulý svým přínosem pro žánr dechové hudby. Narodil se 1. srpna 1848 v Kolíně a již za svého života se stal jednou z nejvýraznějších osobností české hudby. Kmochovo dílo je známé zejména díky pochodům, polkám a valčíkům, které často nesly vlastenecký a folklorní charakter. Jeho skladby jsou oceňovány pro svou melodickou bohatost a rytmickou vitalitu.
Více od autora
František Klokner (6)
Narozen 10.11.1872 v Praze, zemřel 8.1.1960 v Praze. Ing., profesor statiky pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
František Ferdinand Šamberk (9)
Narozen 21.4.1839 v Praze, zemřel 25.12.1904 tamtéž. Herec v Národním divadle, komik. Autor divadelních her a frašek.
Více od autora
František Ekert (6)
František Ekert byl katolický kněz, historik a spisovatel. Působil v Komisi pro soupis památek Prahyod jejího vzniku v roce 1883 a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Ekert studoval gymnázium v Plzni a v Praze, po vysvěcení na kněze v Praze byl kaplanem kostela Matky Boží před Týnem a pak u svatého Vojtěcha na Novém Městě v Praze. Od roku 1890 byl farářem na Karlově a od roku 1892 u Panny Marie Sněžné. V letech 1888-92 učil na gymnáziu v Ječné. Psal o církevních stavitelských památkách, o českých a pražských dějinách a vydal čtyřsvazkový soubor životopisů svatých. Přispíval do Ottova souboru „Čechy“ a do Ottova slovníku naučného, psal o Valdštejnovi a o staročeské teologické terminologii u Tomáše ze Štítného. Vydal také několik cestopisů, např. o cestě do Slovinska.
Více od autora