Všichni Autoři a témata

Jan Ševčík (1)

Ján Ševčík byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu a člen Sboru pověřenců. Po únorovém převratu v roce 1948 předseda Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé. Po roce 1952 politicky pronásledován a vězněn. Za první světové války bojoval v československých legiích v Rusku. Po návratu absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V meziválečném Československu působil v letech 1926–1934 jako tajemník poslaneckého klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany. Pak přešel do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, v níž v letech 1935–1939 zastával post zemského tajemníka agrárních odborů na Slovensku. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji a na Slovenském národním povstání. Během povstání byl pověřencem pošt a telegrafů v 2. Sboru pověřenců. tuto funkci pak zastával i v 5. Sboru pověřenců v roce 1945. V 6. Sboru pověřenců v letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění, kde zastával post místopředsedy. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do své rezignace v květnu 1952. V letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví. Už krátce před únorovým převratem roku 1948 se stal v rámci Demokratické strany představitelem prokomunisticky orientované frakce, která žádala očistu strany. Během vlastní únorové politické krize byl 25. února 1948 jmenován státním tajemníkem na ministerstvu národní obrany v druhé vládě Klementa Gottwalda a přidal se tak na stranu komunistů. Tento krok podniknutý b...

Jan Sembdner (1)

Ing., Bc. Absolvent oboru Veřejná správa. Nyní působí na pozici ředitele domova pro seniory v Ústeckém kraji. Práce z oblasti sociálních služeb.

Ján Seman (1)

Jan Selfen (1)

Jan Šelešovský (1)

Narozen 3.4.1947 v Ostravě. Doc., PhDr., CSc., práce z oboru veřejné ekonomie, veřejné správy a financí.

Ján Selecký (1)

Slovenský veterinární lékař, autor publikací o sýrech.

Jan Sekavec (1)

Narozen 27.5.1824 v Opočně, zemřel 15.6.1851 v Praze. Student, básně a román.

Jan Sekal (1)

Narozen 11.2.1948 v Praze, od roku 1983 žije ve Francii. Grafik.

Ján Sekáč (1)

Jan Šejdl (1)

Mgr., právník, zaměřený na právní dějiny.

Jan Seifert (2)

Jan Sehn (1)

Polský právník, specialista v oboru forenzní vědy. Člen komise pro vyšetřování nacistických zločinů v Polsku.

Jan Šedý (1)

Publikace o Dolní Krupé.

Ján Sedal (1)

Narozen 12.4.1948 v Bratislavě. Herec.

Jan Šebela (1)

Narozen 24. 12. 1940 v České Třebové, zemřel 22. 6. 2017 tamtéž. Regionální autor článků a publikací o Českotřebovsku.

Jan Scotus Eriugena (1)

Jan Schröfel (1)

Narozen 10.7.1943. Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Geologie a mineralogie, Stavebnictví, Vliv životního prostředí na zdraví, Pedologie, Ochrana krajinných území, Hydrologie a limnologie.

Jan Schröder (1)

Německý profesor německých právních dějin a občanského práva, publikuje v oblasti dějiny právní vědy.

Jan Schöttner (1)

Autor textů k fotografické publikaci.

Jan Schöttner (1)

Narozen 1972. PhDr., Ph.D., historik umění, kurátor sbírky historického skla, zaměřen na výtvarný vývoj středoevropského skla v 1. pol. 19. stol.

Jan Schmidt (1)

Spisy z oboru agrotechniky.

Jan Schlenz (1)

Narozen 27. 12. 1867 v Rádlu u Jablonce nad Nisou, zemřel 14. 11. 1939 v Litoměřicích. Katolický kněz, profesor, církevní historik a právník.

Jan Scheuba (1)

Spoluautor publikací o dějinách účesu.

Jan Sázavský (1)

Narozen 7.12.1950 v Praze. Mgr., absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu, působil jako sekretář svazu lyžování a později karate při ÚV ČSTV. Od roku 1992 je sekretářem pražského tenisového svazu, věnuje se také alternativní medicíně.

Jan Saturka (1)

Jan Sarkander (1)

Jan Šára (1)

Narozen 29.2.1884 v Chrudimi, zemřel 23.10.1938 v Plzni.Kulturní a vlasitvědný pracovník, vlastivědné práce z Rokycanska.

Jan Šanovec (1)

Narozen 1.11.1939. Publikace v oborech Elementární částice a fyzika vys.energií, Termodynamika, Znečištění a kontrola vody, Stavebnictví, Průmyslové procesy a zpracování, Obecná matematika, Elektronika a optoelektronika,.

Jan Samuel Mařík (1)

Narozen 6. 4. 1924 v Plzni, zemřel 28. 5. 2000 v Praze, mystik, důstojník Armády spásy , duchovní swedenborgské Nové církve , vyučený automechanik, od roku 1955 pěvec v operním sboru Národního divadla.

Jan Samuel Hejzlar (1)

Jan Šálek (1)

Prof. Ing. Jan Šálek, CSc. , vedoucí Kabinetu ŽP, Ústav vodního hospodářství krajiny Fakulty stavební VUT v Brně, též dlouholetý spolupracovník Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. M. Brno. Práce z oboru zemědělského a vodního stavitelství, tvorby krajiny a ekologie.

Ján Šajgalík (1)

Práce z oboru geologie.

Jan Sajak (1)

Jan Saheb (1)

Jan Šafránek (1)

Narozen 1977 v Praze. Advokát, zaměřuje se na korporátní a koncernové právo. Zabývá se fúzemi a akvizicemi společností.

Jan Sačík (1)

Autor autobiografických povídek.

Ján Sabol (1)

Narozen 25.1.1939 v Sokoľu u Košic. Slovenský jazykovědec, literární vědec.

Jan S. Nový (1)

Jan Rýznar (1)

Doc., Ing., CSc., stavební inženýr.

Jan Rys (1)

Narozen 1.11.1901 v Bílsku, popraven 14.6.1946 v Praze. Politický spisovatel a novinář, redaktor protektorátního deníku Vlajka, příspěvky v časopisech nacionálních směrů.

Jan Rychetský (1)

Narozen 11.5.1973. Žurnalista, autor cestopisu.

Jan Rybář (1)

Narozen v roce 1971 v Hradci Králové. Mgr., Ph.D., žurnalista, fotograf, reportér.

Jan Rybák (1)

Ilustrátor, převážně dětských knih.

Jan Ryba (1)

Narozen 9. 5. 1913 ve Staré Boleslavi, zemřel 13. 2. 1982 v Bystřici pod Hostýnem. Architekt, pedagog, básník.

Jan Ryba (1)

Jakub Jan Ryba byl český hudební skladatel přelomu klasicismu a romantismu. Sbíral lidové písně a sepsal je do sborníků českých písní. Jeho nejslavnější, dodnes nejhranější a nejpopulárnější skladbou pro vánoční období je Česká mše vánoční. Už jako osmiletý uměl velmi dobře hrát na klavír a učil se na housle a varhany. Od roku 1780 studoval s pomocí svého strýce v Praze piaristické gymnázium, po jeho ukončení v roce 1785 studoval filozofii. Získal značný rozhled a vzdělání . Byl přívržencem osvícenské ideologie. Po pěti letech jej však otec, který byl podučitelem v Přešticích, povolal do Nepomuku, kde se uvolnilo místo učitelského pomocníka. J. J. Ryba toto místo ale nedostal. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do smrti působil jako učitel v Rožmitále. V roce 1790 se oženil, byl otcem třinácti dětí, z nichž přežilo sedm. Jedním z jeho synů byl i významný český oftalmolog prof. Josef Arnošt Ryba . Později žije a skládá v bídě – místo venkovského učitele v lidech nevzbuzovalo autoritu – avšak v této době složil svoji nejznámější vánoční mši, Českou mši vánoční z roku 1796. Má český text, protože Ryba byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající ani poslouchající“. I další svá díla psal s českým textem. V roce 1815 odešel 8. dubna ráno směrem k Voltuši, kde měl pod kopcem Štěrbina schůzku s intelektuálem Nicholausem Riessem. Tento politický emigrant původem z Porýní se v Rožmitále usadil po okupaci své země Napoleonem . Riess ho na dohodnutém místě nalezl ještě živého, avšak umírajícího, s krčními tepnami podřezanými břitvou. Jako sebevrah byl Ryba pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově. Jeho čin měl důvod v dlouhodo...

Jan Růžička (1)

Narozen v roce 1984. Mgr., středoškolský učitel a historik, zaměřený na dějiny 19. a 20. století.

Jan Rut (1)

Jan Rudzinskyj (1)

Narozen 20. 6. 1969. Letecký akrobat, podnikatel a mentor.

Jan Rubík (1)

Evangelický farář, politický vězeň z 50. let, básník.

Jan Rousek (1)

Bc., autor prací z období 2. světové války, zaměřený na letecké boje v Polné u Jihlavy.

Jan Roubínek (1)

Jan Roubal (1)

Narozen 23.12.1971 v Praze. MUDr, psychiatr a psychoterapeut v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, výcvikový lektor Institutu pro Gestalt terapii v Praze, pracovník Katedry psychologie, Fakulta sociálních studií MU v Brně.

Jan Rosický (1)

Narozen 6.5.1927 v Prosetíně, zemřel 23.10.1996 tamtéž. Básník a překladatel, především technické literatury.

Jan Rosacius Hořovský (1)

Narozen v roce 1581 v Hořovicích , zemřel v srpnu 1632 v Perně . Evangelický kněz, kazatel, pedagog, assesor konsistoře podobojí a náboženský exulant. Autor náboženské literatury a spisu o staroměstské popravě z r. 1621.

Jan Rosa (1)

Narozen v roce 1969. MUDr. Internista - revmatolog, osteolog. Publikační činnost v oboru.

Jan Rollo (1)

Spisy o plánování výroby a operační analýze.

Jan Roleček (1)

Narozen 21. 7. 1976 v Litomyšli. Mgr., Ph.D., biolog, botanik, ekolog, publikace z vegetační ekologie.

Jan Rokyta (Adolf Černý) (1)

Jan Rokyta (1)

Narozen 3. 11. 1974 v Chrudimi, ThDr., Ph.D., farář Církve československé husitské v Pardubicích , člen diecézního revizního finančního výboru, vysokoškolský učitel na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, překladatel, odborně se zaměřuje na husitskou teologii, teorii náboženství, religionistiku a filozofii.

Jan Rokycana (1)

Jan Rokycana, též Jan z Rokycana, i Jan z Rokycan , byl husitský teolog, zvolený arcibiskup kališnické církve. Jan Rokycana se narodil v rodině chudého venkovského kováře. Jako mladý vstoupil do augustiniánského kláštera v Rokycanech, který byl znám svou blízkostí k laickému hnutí devotio moderna. Později odešel studovat do Prahy, kde se v roce 1415 stal bakalářem. Díky své nemajetnosti se jako řada jiných studentů živil v Praze žebráním a při sháňce po almužně u pražských chrámů se také pravděpodobně poprvé setkal s učením a osobou mistra Jana Husa. Postavil se na stranu pražských mistrů, vedenou umírněným utrakvistou Jakoubkem ze Stříbra a v univerzitních disputacích vystupoval obzvláště proti radikálnímu Janu Želivskému, po jehož popravě musel prchnout z Prahy. Proti táboritům vystupoval především na Konopišti roku 1423. Dále pak v Praze vystupoval proti vojevůdci Janu Žižkovi, až mu byl dáván za vinu spor s ním a následná porážka pražských vojsk u Malešova. Ve skutečnosti však bylo především jeho zásluhou, že se po této porážce pražský vojenský svaz s Žižkou v červnu 1424 smířil. Od r. 1427 působil jako Týnský farář a postupně se stává jednotícím prvkem roztříštěného husitského hnutí. Roku 1429 se stal správcem duchovenstva podobojí – tzv. generální vikář arcibiskupství pražského. Roku 1430 se stal mistrem svobodných umění, od r. 1435 působil na univerzitě jako rektor. V prosinci 1432 byl vyslán za pražské mistry na basilejský koncil a stál v čele českého poselstva. Dne 21. října 1435 byl českým sněmem zvolen za arcibiskupa, tato volba však nikdy nedosáhla kanonické platnosti. V této funkci se snažil o smíření všech stran pod obojí, kvůli politickým střetům se Zikmundem Lucemburským a později s jeho zetěm Albrechtem Habsburským mu byla roku 1436 odebrána Týnská fara. Následující léta trávil mimo centrum politického dění v Hradci Králové, kde zůstal až do roku 1448. Při volbě krále zastupoval...