114661–114720 z 157799 Autoři
Luis de la Corte Ibáñez (1)
Španělský psycholog, profesor sociální psychologie, zabývá se problematikou sociálních konfliktů, násilím v politice a terorismem.
Více od autora
Luis Corvalán (1)
Chilský komunistický politik vězněný za Pinochetovy diktatury, autor politických spisů, autobiografie.
Více od autora
Luis Alfonso (1)
Luis Alfonso y Casanovas byl španělský spisovatel, novinář a ve své době přední literání a umělecký kritik. Luis Alfonso y Casanovas byl editorem novin La Política, La Epoca a La Dinastia, jeho kritiky vycházely v nejvýznamnějších španělských časopiech . Jako kritik umění obhajoval idealismus a byl velkým nepřítelem naturalismu jak v literatuře, tak i ve všech ostatních uměleckých formách. K jeho přátelům, se kterými udržoval čilou korespondenci, patřil například Benito Pérez Galdós, Emilia Pardová Bazánová, José María de Pereda a další. Ve svém literárním díle byl Luis Alfonso y Casanovas kronikářem elegantních salónů měšťácké společnosti z konce 19. století a vzdělanější části této společnosti byla také jeho díla především určena. K jeho nejvýznamnějším románům patří Azul, amarillo y verde, novela tricolor , El guante , Historias cortesanas , Dos Noches Buenas a Cuentos raros .
Více od autora
Luis Alberto del Parana y Los Paraguayos (1)
"Los Paraguayos", 2. kapitola Velmi úspěšná paraguayská folková skupina, která vznikla z popela Tria Los Paraguayos. Po skončení "oficiální kulturní mise" v roce 1955 Luis Alberto Del Parana neztrácel čas a sestavil další trio hudebníků, aby udržel dynamiku. Přizval svého bratra Reynalda Mezu, bývalého skauta Rubita Medinu a harfistu Santose Gonzalese, aby se k němu připojili v Belgii. Zpočátku ještě pod názvem "Trio Los Paraguayos" nebo podobným, kvarteto neúnavně koncertovalo a nahrávalo, ale když se počátkem šedesátých let počet členů začal měnit, název se ustálil na Luis Alberto del Parana y Los Paraguayos . Skupina nahrála asi 500 písní, prodala přes 20 milionů desek, hrála ve více než 75 zemích a urazila při tom přes milion kilometrů. Byli prvním umělcem, který získal od svého vydavatelství Philips "zlatou kazetu" za prodej, obdrželi šest zlatých desek, sdíleli pódium s Beatles, nahrávali s Rolling Stones a vystupovali před státníky, monarchií a tehdejší společností tryskáčů v tak vzdálených teritoriích, jako bylo Rumunsko, Rusko, Japonsko, USA, portugalská Afrika, Střední východ a celá Evropa. Poté, co Luis Alberto Del Parana v roce 1974 v Londýně zemřel, převzal vedení skupiny jeho mladší bratr pod názvem Reynaldo Meza Y Los Paraguayos.
Více od autora
Luigi Salerno (1)
Italský historik umění, historiograf a vysokoškolský pedagog, zaměřený na italské umění, především na italské baroko.
Více od autora
Luigi Bianchi (1)
Italský matematik, profesor analytické geometrie, specialista na teorii čísel a diferenciální geometrii.
Více od autora
Ludwik Kulczycki (1)
Polský sociolog a publicista, zabýval se tématem anarchismu, socialismu, federalismu a autonomie a ruské revoluce.
Více od autora
Ludwik Krzysztof Zaleski Zamenhof (1)
Polský inženýr a esperantista žijící ve Francii.
Více od autora
Ludwig von Bertalanffy (1)
Karl Ludwig von Bertalanffy byl rakouský biolog a filosof, jeden za zakladatelů Obecné teorie systémů. Bertalanffy studoval biologii a filosofii ve Vídni, roku 1926 obhájil práci o lékaři a filosofovi G. T. Fechnerovi. V letech 1934-1948 byl profesorem ve Vídni, 1948-49 v Londýně, v Montrealu a 1950-1954 v Ottawě. Potom přednášel na University of Southern California , na University of Alberta a na State University of New York v Buffalu , kde také zemřel. Zabýval se fyziologií, výzkumem rakoviny a zejména obecnými vlastnostmi živých organismů a systémů vůbec. Roku 1934 uveřejnil Bertanlanffy jednoduchý model růstu, který se v různých obměnách stále užívá. V jednoduché podobě je to diferenciální rovnice, vyjadřující závislost růstu tělesné délky na čase : L ′ = r B ) \left\right)} . Bertalanffyho teorie systémů vychází z předpokladu, že živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené. Jeho teorie zdůrazňuje holismus oproti redukcionismu a organismus staví proti mechanismu. Tradiční modely uzavřených systémů, založené na klasické fyzice a Druhé větě termodynamické, se pro popis živých systémů nehodí. Bertalanffy říká, že “běžné fyzikální formulace nelze z principu použít pro živé systémy jakožto otevřené systémy v ustáleném stavu, a můžeme se dohadovat, že řada rysů živých systémů, jež se podle fyzikálních zákonů zdají paradoxní, je důsledkem této skutečnosti.” Obecná teorie systémů tedy hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů a nachází například tyto: Bertalanffy také definuje několik druhů rovnováhy systémů: Tyto principy a ...
Více od autora
Ludwig Tieck (1)
Johann Ludwig Tieck byl německý romantický básník, prozaik, dramatik a překladatel, po Novalisově smrti nejvýznamnější představitel staršího proudu německého romantismu , tzv. jenské skupiny romantiků. Narodil se roku 1773 v Berlíně jako nejstarší syn zámožného a vzdělaného provaznického mistra. V letech 1782-1792 navštěvoval berlínské humanistické gymnázium a byl vášnivým čtenářem jak soudobé triviální literatury, tak i děl Goethových a Schillerových. Chtěl se stát hercem, ale na otcovo přání studoval teologii a filozofii na universitě v Halle a později historii a literaturu v Göttingenu a Erlangenu. Se svým přítelem Wilhelmem Heinrichem Wackenroderem podnikl několik studentských cest po Německu. Po ukončení studií zahájil svou existenci jako svobodný spisovatel a překladatel, psal i triviální literaturu. Žil v Berlíně a v Hamburku, kde se roku 1798 oženil, a v letech 1799-1800 pobýval v Jeně, kde se stýkal s kroužkem staršího proudu německé romantiky . Seznámil se zde také s Goethem, Schillerem a Clemensem Brentanem. Později žil na dvorci u Ziebingenu , odkud podnikal větší i menší cesty, mezi jinými do Mnichova, Vídně, Prahy , Paříže a Londýna. Roku 1819 se Tieck usadil s rodinou v Drážďanech, kde byl jmenován královským dvorním radou a roku 1825 dramaturgem drážďanského divadla. Roku 1841 pak přesídlil do Berlína, když jej král Fridrich Vilém IV. povolal ke dvoru a jmenoval ho uměleckým poradcem královského divadla. V Berlíně také roku 1853 zemřel. Jedná se o autora romantických románů, básnických i dramatických parafrází knížek lidových čtení a také zakladatelem německé umělecké pohádky. Ve své tvorbě dával přednost především své fantazii a nezachovával žádná společenská ani dramatická pravidla. Německé čtenáře seznamoval také s díly alžbětinského divadla , k jehož zás...
Více od autora
Ludwig Schubert (1)
Narodil se v roce 1922. V letech 1953 byl činný jako novinář v renomovaných denících a časopisech.Od roku 1965 do roku 1987 pusobil jako vedoucí redaktor televizní stanice Norddeutscher Rundfunk v Hamburku Jako odpovědný redaktor pracoval mj, na čtyřdílném serialu o britské královské rodině: Královský rod. Žije v Hamburku a pusobí jako rozhlasový autor a zároven publikuje v ruzných nakladatelstvích.
Více od autora
Ludwig Schmidseder (1)
Německý klavírista, skladatel filmové a taneční hudby, též filmový herec a moderátor televizní kuchařské show.
Více od autora
Ludwig Salvator (1)
Ludvík Salvátor byl toskánský princ a rakouský arcivévoda, významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. V německy mluvících zemích a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu, jehož příznivci se sdružují do četných spolků. Ludvík Salvátor byl uznávaným vědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna. V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Narodil se ve Florencii v rezidenci Palazzo Pitti 4. 8. 1847. Ve věku dvanácti let je nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, jelikož ve sjednocené Itálii již není pro neitalské dynastie místo. Rodina najde ochranu u císaře Františka Josefa I. a usadí se v Čechách – v roce 1860 obdržel Ludvíkův otec od císaře doménu Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor. Ludvíkův otec Leopold se nakonec usadil na zámku v Ostrově nad Ohří. Po vypuknutí první světové války musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře Františka Josefa I. a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni. Přestože po sobě Ludvík Salvátor zanechal řadu nemanželských dětí, neměl legitimního dědice. Brandýský zámek a veškerý...
Více od autora
Ludwig Reinhardt (1)
Švýcarský lékař a přírodovědec, autor prací o vzniku a vývoji Země, též o vzniku a vývoji člověka a lidské společnosti.
Více od autora
Ludwig Mies van der Rohe (1)
Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...
Více od autora
Ludwig Lewisohn (1)
Americký spisovatel a překladatel německého původu. Také autor prací z oblasti judaismu a sionismu.
Více od autora
Ludwig Kapeller (1)
Ludwig Kapeller byl populární německý autor kriminálních románů v letech 1940–1960. Používal také pseudonym Hans Nirwan.
Více od autora
Ludwig Gumplowicz (1)
Ludwig Gumplowicz byl jeden z otců zakladatelů sociologie, profesor práva na univerzitě v Grazu. Svá díla psal německy i polsky. Narodil se v židovské rodině v Krakově, kde strávil své dětství a dospívání. Jeho otec Abrahám se aktivně účastnil programů podporujících asimilaci Židů. Roku 1862 se jeho dům stal centrem povstalecké činnosti, v němž sehráli aktivní úlohu jeho dva bratři. Roku 1857 nastoupil na Jagellonskou univerzitu v Krakově, jenž v době jeho narození ležel v Polsko-litevském soustátí, později bylo svobodným městem, ještě později bylo anektováno Rakousko-Uherskem, což Gumplowicze přivedlo k ochraně národnostních menšin na území Rakousko-Uherska, zejména Slovanů. Čtvrtý rok svého studia strávil ve Vídni. 1864 úspěšně zakončil své doktorské studium prací charakterizovanou jakou protikatolická, již posléze publikoval roku 1867 pod názvem “Prawodawstwo Polskie wzgłędem Żydów”. 1868 úspěsně obhájil svou habilitační práci, čímž získal titul Dr. Habil . S tímto titulem mohl následně začít přednášet na univerzitě. Ještě několik let však pracoval jako notář a redaktor svého vlastního krakovského časopisu „Kraj“. Roku 1874 se přestěhoval Štýrského Hradce, kde se roku 1876 stal docentem, a 1892 rovněž profesorem Katedry státního práva na místní univerzitě. Kromě přednášení se zde však také aktivně věnoval autorské činnosti v němčině. Do Polska se již nikdy nevrátil. Jako první polský sociolog se věnoval výzkumu problémů etnických menšin. Díky své teorii o střetu ras byl považován za rasistu. Přestože jeho díla byla velmi úspěšná a vzbudila ohlas, Gumplowicz s jejich dopadem nebyl spokojen. Konec života dožil v osamění, cítil se prý jako ve vyhnanství, jak napsal v dopisu. V této fázi života nejvíce toužil po návratu do Polska, kde by mohl rozvíjet svá původní témata z období dospívání. Fakt, že převážnou část své vědecké činnosti strávil ve Štýrském Hradci, zapříčinil, že Gumplowicz by...
Více od autora