Všichni Autoři a témata

John Scalzi (13)

Narodil se 10. 5. 1969 ve Fairfieldu, v Kalifornii. Vyrůstal v jižní Kalifornii, ve východní části San Gabriel Valley. Žil tam v různých městech, ale za rodné město obvykle považoval Claremont. Středoškolské vzdělání získal na Webb School of California, což považuje za velmi pozitivní zkušenost. Na vysokou školu šel na University of Chicago. Opět pozitivní zkušenost. První zaměstnání po škole: filmový kritik, v novinách Fresno Bee. Spousta legrace. Ve Fresnu poznal svou ženu Kristine, vzali se v roce 1995. Dosud je šťastně ženatý. Z Fresna odešel v roce 1996 za prací v America Online. Tu vykonával až do roku 1998. V roce 1998 se stal spisovatelem na volné noze, kterým je dosud. V září 1998 začal provozovat internetovou stránku Whatever, více či méně denní blog, který dosud píše. V prosinci 1998 se mu narodila dcera Athena. První non-fiction kniha mu vyšla v roce 2000, od té doby publikoval ještě šest dalších populárně-naučných knih. V roce 2001 se přestěhoval do Bradfordu v Ohiu, kde doposud žije. První román publikoval v roce 2005. Spolu s různými samostatnými kratšími díly vydal sedm dalších, a dále sestavil několik antologií. Jeho romány byly přeloženy do mnoha jazyků – ruštiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, hebrejštiny, čínštiny, japonštiny, korejštiny, polštiny, bulharštiny, češtiny, portugalštiny, rumunštiny a estonštiny. Získal různá ocenění, z nichž jsou nejznámější Hugo a John W. Campbell Award pro nejlepšího nového spisovatele. V roce 2008 se jeho román Poslední kolonie dostal na žebříček bestsellerů New York Times. V roce 2008 začal psát týdenní sloupek na sci-fi filmy, který se v současné době nachází na FilmCritic.com. V roce 2009 získal pozici kreativního konzultanta v televizním seriálu Stargate: Universe. V květnu 2010 byl zvolen předsedou amerických spisovatelů science fiction. V únoru 2011 Paramount Pictures oznámila, že plánuje natočit film Válka starého muže podle jeho prvního publikovaného románu. Režie se ujal Wolfgang Petersen....

John J Nance (8)

Rodilý Texasan John J. Nance, jenž vyrůstal v Dallasu, vystudoval práva a stal se advokátem. Namísto výkonu praxe se ale přihlásil do armády a sloužil jako pilot vojenského letectva ve Vietnamu. Později létal při operacích Pouštní bouře a Pouštní štít. Dodnes pracuje pro Americké vojenské letectvo jako odborný poradce pro bezpečnost, je leteckým analytikem ABC World News a redaktorem pořadu Good Morning America. Kromě létání, přednášek, přípravy vysílání a vlastní právnické praxe si Nance ještě dokáže najít čas na psaní knih. Jeho romány se týkají hlavně jeho největší lásky – letectví -- , ale dokázal uchopit i taková témata, jako je hrozba rozšíření smrtonosného viru, hrozba atomového útoku, terorismus, nebo přehodnocování životních cílů tváří v tvář téměř jisté smrti .

John Hersey (6)

Americký spisovatel. Jako válečný reportér získal smysl pro zobrazování vážných společenských jevů – války , svržení atomové bomby , výchovy . Novela Jen pouhý oblázek se odehrává v Číně, kde se Hersey narodil, a představuje psychologickou sondu do života chudého, na říční lodi tvrdě pracujícího Číňana.

John Gwynne (13)

Johannes Linnankoski (6)

Finský spisovatel, vlastním jménem Juhani Vihtori Peltonen, se narodil 28.10.1869 v Askole. Krátce působil jako učitel v místní vesnické škole, poté jako nakladatelský pracovník a novinář. Pod vlastním jménem vydal knihu o rétorice. Vynikal dokonalým stylem a jeho publicistické články jsou klasickým příkladem stylistické přesnosti a umělecké dokonalosti. Jako vynikající řečník měl nemalý vliv na národně uvědomělou finskou mládež. Jako autor na sebe upozornil r 1903, kdy vyšlo drama Věčný zápas. Prestiž si získal románem Uprchlíci, kterým chtěl poukázat na masivní vystěhovalectví, tehdy postihující celé Finsko. Jeho vrcholným dílem je román Píseň o červeném květu z roku 1905. Ve Finsku vyšel doslova ve stovkách vydání, byl i sfilmován. Spisovatel zemřel 10. 8. 1913 v Parvoo.

Joe Abercrombie (11)

Joe Abercrombie je britský spisovatel. Joe Ambercrombie se narodil v Lancasteru v Anglii. Poté, co vystudoval obor psychologie, dal se na práci televizního producenta. Po nějaké době přešel na práci soukromého střihače, během pauzy mezi zaměstnáními v roce 2002 začal psát svou prvotinu The Blade Itself . Tu dokončil o dva roky později a v roce 2006 ji vydal. Skončil s prací střihače a naplno se vrhl na dráhu spisovatele.

Jiřina Šiklová (10)

Jiřina Šiklová, rozená Heroldová je česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna. Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Po maturitě na gymnáziu vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Patřila mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK . Disertační práci, v níž se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí, rozšířila ve studii o tehdejším hnutí západních rebelů . Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině „Červení proti“. V roce 1969 ze strany vystoupila. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77. V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Na svobo...

Jiřina Lockerová (11)

Narozena v roce 1957 v Brně. Vystudovala obor grafiky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně u Prof. Dalibora Chatrného a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor ilustrace. Veřejnosti je známa především jako ilustrátorka vědeckých a dětských knih. Během své praxe v oboru vytvořila ilustrace k více než 30 knižním titulům. Operace páteře v roce 1994 znamenala počátek jejího zájmu o alternativní způsoby léčby - léčení pránou, reiki, automatickou kresbu a další. Od roku 1998 se zabývá více volnou tvorbou - malbou obrazů. V poslední době se orientuje i na malbu osobních obrazů a karet s terapeutickým účinkem, jako např. souboru obrazů:" Bachova květová terapie v symbolech". Tyto karty byly vydány s knížkou v roce 2001. V tříleté spolupráci s psychoterapeutem Matoušem Řezníčkem ve Sdružení pro elementární terapii nabízela pomoc v hledání podstaty problémů ve vztazích a prácí se symboly - možnosti osobního a duchovního vývoje. V průběhu roku 2002 postupně vznikají další řady symbolů, jako sada 12 elementárních symbolů - rezonujících s dvanácti archetypy znamení zvěrokruhu a cyklus 22 kosmogramů prostorových. V podobě kresebné i prostorové drátěné plastiky je lze používat k čištění a harmonizování prostoru. Rostoucí zájem o vyciťování a práci s energií krajiny si prohloubila na seminářích Marka Pogačnika a Pavla Kozáka. Geomantické praxi se potom v průběhu dvou let věnovala ve spolupráci s Janem Tajbošem. V několika projektech v Čechách a také na Slovensku realizovali vlastní průzkumnou geomantickou práci. Inspirována návštěvou Irska - posvátných míst druidské kultury, namalovala soubor meditačních karet:„Karty cesty ke grálu“ ve spolupráci s ing.Pavlem Kozákem. Staly se jí podnětem k vytvoření nové přelaďovací metody pro člověka, působící především v archetypální úrovni jeho psychiky, kterou nazvala AWENGEN. V loňském roce začala kreslit a malovat mandaly na různá témata. Je autorkou knihy Mandaly Atlanťanů a dalšího souboru mandal léčebně působících. Těchto...

Jiřina Bartůňková (10)

prof.MUDr.Jiřina Bartůňková ,DrSc. se narodila v Praze 5.února 1958.Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze,kde v roce 1983 promovala. V letech 1983-1995 pracovala na oddělení klinické imunologie v Praze.Atestaci z vnitřního lékařství složila v roce 1989 a v roce 1991 získala specializaci v oboru imunologie a alergologie.Habilitovala v roce 1995 na 2. lékařské fakultě UK,kde je od tohoto roku přednostkou Ústavu imunologie. Doktorskou disertační práci obhájila v roce 2001 a v roce 2003 byla jmenována profesorkou imunologie. Publikovala řadu původních prací v česku i v zahraničí. Je vdaná má dvě dcery ,Lenku a Janu.

Jiří Zeman (8)

Jiří Zeman, celým jménem Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel . Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je příbuzný se spisovateli Ivanem Olbrachtem , Antalem Staškem a Adolfem Zemanem. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Zároveň se živil příležitostnými pracemi. Poté se profesionálně věnoval literatuře. Má čtyři děti: Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou a Valentinu Zemanovou Tesařovou. Každoročně spolupořádá expedice Přežití – Survival. Na těch se živí jen tím, co si nasbírá a uloví s minimem vybavení. Propagoval je v časopise Mladý svět od konce 80. let 20. století. V letech 1996–1999 redigoval v nakladatelství Ivo Železný v časopisu RODOKAPS seriál „Dokážeš Přežít?“ Jeho články o přežití si lze rovněž přečíst v časopisech Koktejl nebo 21. století. O Přežití měl další pořady v rozhlase a televizi. Pro uměleckou agenturu SKKS vytvořil třídílný komponovaný pořad „SOS Robinzon“. Začínal jako básník. První verše a povídky mu vyšly v časopise Předvoj. Dobrodružné povídky mu tiskl časopis Tramp a četly se v relaci Pionýrská jitřenka Československého rozhlasu. Napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí. Věnuje se i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly Praha a okolí, Krkonoše, Křivoklátsko, Český kras, Brdy, Lužické hory, České Středohoří, Polabí a Orlické hory. Pro totéž nakladatelství napsal vodácký průvodce po Berounce a jejich přítocích. Knihy Hoj ty štědrý večere a Hody hody doprovody popisují, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Praha – největší...

Jiří Wowk (9)

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk, vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov – 14. listopadu 1961, Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu. Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa. V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952. V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka . Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění , na které vyučoval. Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify , kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“ Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly. Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků. Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou , matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal sklad...

Jiří Wohlmuth (10)

Narozen 1948. Dopravní inženýr, publikuje knižně i časopisecky v oblasti motoristického sportu.

Jiří W. Neprakta (7)

Jiří Vondrák (7)

Hudebník a publicista Jiří Vondrák se narodil v roce 1954 v Litoměřicích. Na přelomu 50. a 60. let se jeho rodina nejprve přestěhovala do Jihlavy a posléze do Brna. Už jako teenager poslouchal nahrávky věhlasných písničkářů, konkrétně Boba Dylana, Donovana, Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého. Pod jejich vlivem vstoupil na tuzemskou folkovou scénu. Od konce roku 1969 hrál v duu Bodlák – Vondrák. Profesionálním hudebníkem se stal v roce 1979, v letech 1980–1982 se duo rozšířilo na trio Bodlák – Vondrák – Polák. Od poloviny 80. let působil společně s Pavlem Váně a Richardem Laškem v triu Bowle, s kterým v letech 1989–1994 odehrál stovky koncertů doma i v zahraničí. Tato vystoupení byla posléze zúročena vydáním živého záznamu, pod názvem Bowle 92–93 Live. V roce 1994 vyšlo Vondrákovo album Šansony a písně. V tomtéž roce se začal věnovat i televizní tvorbě – jako scénárista a režisér natočil sérii asi dvaceti cestopisných reportáží, jeho dokumenty o Toskánsku byly oceněny na festivalu v italském Varese. Navázal i přátelství jedním ze svých vzorů, ruským písničkářem Bulatem Okudžavou a pomáhal organizovat jeho koncerty v České republice. V roce 1995 o něm natočil televizní dokument Naděje a stesky Bulata Okudžavy. Na tento film v příštích čtyřech letech navázal dalšími dvanácti dokumenty, které dohromady vytvořily cyklus Básníci Evropy. V roce 1998 na čas skončil s aktivní hudební činností a věnoval se jen televizní tvorbě. Těsně po miléniu vznikl v jeho režii 13dílný dokumentární cyklus Legendy folku a country, který Vondrák v roce 2004 převedl i do knižní podoby. Následně natočil první z celkem dvaceti čtyř filmů o osobnostech české autorské písně – Uprostřed běhu. Z jeho televizní tvorby lze jmenovat dokumenty Donovan ve Strážnici , polohraný dokument Navzdory osudu . V roce 2005 se Vondrák krátce vrátil k aktivní hudební činnosti – s triem VKV absolvoval turné po USA. V celkem třinác...

Jiří Vacek (13)

Jiří Vacek je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho, tamilského mudrce z Arunáčaly. Je autorem encyklopedie z oblasti jógy a mystiky s názvem Řada nejvyšší jóga a mystika. Jeho články byly publikovány v mnoha časopisech tuzemských i zahraničních. Je též autorem mnoha CD a DVD s duchovní tematikou. Do českého jazyka přeložil díla z nejrůznějších oblastí duchovní literatury, především učení Ramany Mahárišiho, ale i mnoha dalších. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu. Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová. Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů. Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30. Ve volném čase se věnuje veřej...

Jiří Trůneček (9)

Narozen 5.2.1900 v Praze. Ing., dr.techn., profesor průmyslové školy, publikace z oboru elektrotechniky.

Jiří Slavíček (9)

Narozen 30. 7. 1942 v Praze. Spisovatel, autor detektivek a dětské literatury.

Jiří Šedý (11)

Narozen 24. 3. 1980. MUDr. et MDDr., PhD., lékař, chirurg, zaměřený na oblasti: klinická anatomie, poranění míchy, neurogenní plicní edém, orální a maxillofaciální chirurgie a stomatologie. Autor prací z oboru. Také překladatel z a do angličtiny a autor povídek.

Jiří Plachý (11)

Český historik. PhDr. Autor článků z historie vojenství.

Jiří Peňás (8)

Narozen 28. ledna 1966 v Prostějově. Novinář, redaktor, literární kritik a historik. Spolupracovník Mladé fronty, Lidových novin, časopisu Týden, Respekt a Echo24.

Jiří Opelík (7)

Jiří Opelík je český literární kritik, historik, editor a učitel. Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka. Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka. Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka a soubor poezie Jana Skácela. Jiří Opelík byl jedním z vůdčích...

Jiří Novotný (8)

Narozen 24. 12. 1921 v Přerově. Bohemista zaměřující se na otázky spisovné češtiny a syntax.

Jiří Noha (5)

Narozen 1935. Chirurg, urolog, spisovatel, novinář.

Jiří Navrátil (6)

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jiří Mrázek (6)

Narozen 17.4.1923 v Praze, zemřel 14.11.1978 tamtéž. RNDr., CSc., pracovník Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd, geofyzik, popularizátor přírodních věd a kosmonautiky. Práce v oboru.

Jiří Mareš (9)

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.

Jiří Kaše (11)

Jiří Kaše je český historik umění. Po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1972 pracoval na Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody . Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury M. B. Brauna v klementinském chrámu sv. Klimenta, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984–1991 pracoval ve Státních restaurátorských atelierech Praha. V této době realizoval krom jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a podvěží Staroměstské radnice, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u vzniku restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura od 17. do 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče. Spolu s muzikologem Juliem Hůlkem je zakladatelskou osobností absurdního "vědeckého" oboru – řimsologie . Je doktorem řimsologie a praktikujícím řimsologem.

Jiří Janoš (7)

Jiří Janoš je český japanolog, koreanista, publicista a spisovatel. V letech 1969-1975 vystudoval japanologii a koreanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1977 zde získal obhajobou rigorózní práce Problémy aktuálního členění v moderní japonštině titul PhDr. . Od roku 1979 do roku 1990 pracoval jako překladatel a redaktor v Redakci obrazového zpravodajství Československé tiskové kanceláře, zároveň se věnoval popularizaci zejména japonských dějin. Od roku 1991 působí jako nezávislý publicista, překladatel a spisovatel. Je autorem několika knih a velkého množství článků v různých časopisech.

Jiří Hochman (9)

Jiří Hochman - narozen 3. 6. 1926 v Plzni, zemřel 12. 2. 2012 v Palm Coast . Novinář, publicista, redaktor, od roku 1974 v emigraci. V roce 1948 dostudoval obchodní akademii v Praze, v letech 1950–54 redaktor Obrany lidu, 1955–68 redaktor Rudého práva, 1968–69 redaktor Reportéra. Působil také jako zahraniční zpravodaj v různých zemích. Po roce 1969 manuální zaměstnání, v roce 1974 odešel do USA, kde přednášel publicistiku. Autor publicistických knih a cestopisů Zápisky z Berlína , Patria o muerte , Svítání nad Džebely ad. V exilu mu vyšly dva romány parodující poměry a události v komunistickém Československu Kronika místodržení v Čechách a Český happening . Sepsal také vzpomínky Alexandra Dubčeka Naděje umírá poslední .

Jiří Divíšek (14)

Narozen 15.4.1935 v Českých Budějovicích. Matematik. Díla z oboru, učebnice matematiky.

Jiří Chvála (7)

Jiří Chvála je český dirigent, známý především díky své práci s vokálním souborem Schola Gregoriana Pragensis, který založil v roce 1987. Soubor se zaměřuje na gregoriánský chorál, středověkou polyfonii a starou hudbu a snaží se interpretovat tyto staré hudební formy s historickou přesností a živým smyslem pro interpretaci. Pod Chválovým vedením si Schola Gregoriana Pragensis získala mezinárodní uznání, vystupuje na koncertech a festivalech po celé Evropě a natočila několik alb, na nichž prezentuje své odborné znalosti duchovní hudby středověku.

Jiří Březina (10)

Narozen 1980 v Českých Budějovicích. Nakladatel, překladatel, copywriter webových stránek a spisovatel - autor detektivního příběhu.

Jindřich Matiegka (9)

Jindřich Matiegka byl český lékař a antropolog, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Roku 1886 absolvoval medicínu v Praze a působil jako lékař, od roku 1890 se začal zabývat antropologií, organizoval antropologickou sekci Národopisné výstavy v Praze, zpracoval rozsáhlý výzkum českého obyvatelstva a podílel se na budování ústavů pro postižené. Roku 1897 se habilitoval v oboru antropologie a demografie na pražské univerzitě, roku 1904 jmenován profesorem. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty a v letech 1929–1930 rektorem Univerzity Karlovy. Mezi jeho četnými žáky vynikl zejména Emanuel Vlček. Mimo jiné odborně zkoumal a nově uspořádal kostnici při chrámu svatého Petra a Pavla na Mělníku. Na zdejším náměstí má na domě č.p. 15 také pamětní desku. Založil obor fyzické antropologie v Čechách a jeho studium v Praze, organizoval rozsáhlé výzkumy obyvatelstva a zejména mládeže a soustavně budoval antropologické muzeum, které založil jeho přítel Aleš Hrdlička. V letech 1923–1941 redigoval časopis Anthropologie a publikoval přes 200 vědeckých prací, mimo jiné o kostrách různých významných lidí nebo o prehistorických nálezech K. J. Mašky v Předmostí a K. Absolona v Brně a ve Věstonicích.

Jindra Kratochvílová (9)

Spoluautorka slovníků z oblasti výpočetní techniky.

Jeremy Strong (8)

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Jens Sigsgaard (5)

Dánský psycholog a spisovatel, autor próz pro děti.

Jean Richepin (11)

Byl francouzský básník, romanopisec a dramatik.

Jean Renoir (5)

Jean Renoir byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father . Jean Renoir se narodil v roce 1894 ve čtvrti Montmartre v Paříži. Jeho matka Aline Charigot stávala jako modelka jeho otci Augustu Renoirovi, vzali se v roce 1890. Jean Renoir je pokřtěn v roce 1896 v kostele Saint-Pierre de Montmartre v Paříži. Jeho kmotrou je Jeanne Baudot a jeho kmotrem Georges Durand-Ruel. Po střední škole se Jean Renoir od roku 1912 angažuje v armádě. Na počátku první světové války, v roce 1914, slouží Renoir jako četař u 3. perutě francouzského 1. regimentu přezdívaného "régiment de dragons" . Jeho nadřízeným je v té době kapitán Louis Bossut, který mohl Renoirovi posloužit jako model pro postavu kapitána Boëldieua ve Velké iluzi. V dubnu 1915 je při letu nad Alpami v Alsasku zasažen do stehenní kosti, což u něj způsobí doživotní kulhání. Nakonec se díky profesorovi Laroyennovi z Lyonu vyhne amputaci této končetiny. Během pobytu v nemocnici v Besançonu v červnu 1915 se dozvídá o smrti své matky v nemocnici v Nice. Po návratu do Paříže tráví čas po boku svého otce a pařížská kina navštěvuje až dvacetpětkrát za týden. Mezi jeho oblíbené filmy v té době patří například filmy Charlieho Chaplina. Roku 1916 se opět vrací na frontu a slouží v letectvu, kde zranění nohy není překážkou. Je přidělen k průzkumné letce a učí se zde fotografovat. V roce 1920 se Jean Renoir stěhuje do francouzského Cagnes a bere si jednu z žen, které stály modelem jeho otci Andréu Heuschlingovou. Jean, který z ní chce udělat filmovou hvězdu, píše scénář pro film Catherine, který financuje ze svých zdrojů a režii přenechává Jeanu Dieudonnéovi. Andrée Heuschling se nechává přejmenovat na Catherine Hessling. Výsledný film je pro Renoira...

Jaroslava Jílková (4)

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Jaroslav Tykač (6)

Narozen 23.3.1886 ve Štěnovicích, zemřel 16.4.1959 v Praze. RNDr., práce o motýlech.

Jaroslav Šebek (12)

Jaroslav Šebek je český historik, pracovník Historického ústavu AV ČR Praha, zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny politických stran, česko-německé vztahy a církevní dějiny. V roce 1993 absolvoval magisterské studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho diplomová práce byla na téma Československý rok 1929. V roce 1999 získal na této škole i doktorský titul s dizertační prací Sudetoněmecký politický katolicismus na křižovatce. Roku 2009 se habilitoval v oboru historie – české dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde předložil habilitační práci na téma Mezi křížem a národem. V červnu 1995 nastoupil do Historického ústavu AV ČR Praha, kde pak trvale působil a působí v oddělení československých dějin 20. století. Roku 2009 se habilitoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde také vyučuje. Je autorem řady odborných studií. Roku 2006 publikoval knihu Mezi křížem a národem, pojednávající o sudetoněmeckém katolicismu. Roku 2006 mu byla udělena prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky. V roce 2012 pak získal Cenu předsedy Akademie věd ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Spolupracuje s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou. Vystupoval mj. na ideové konferenci strany v roce 2012.

Jaroslav Novák (7)

Narozen 16.2.1914 v Praze, zemřel 8.8.1984 tamtéž. Akademický malíř, pořadatel výborů z prózy a pohádek pro děti.

Jaroslav Novák (8)

Narozen 31. 1. 1894 v Praze, zemřel 14. 3. 1965 v Úžině u Ústí nad Labem. Redaktor , knihkupec, průkopník táboření a skautingu, autor dobrodružné literatury pro mládež a skautských příruček.

Jaroslav Nečas (6)

Jaroslav Nečas byl český učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel, bratr spisovatelky Bohuslavy Bradbrookové. Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně roku 1931 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil roku 1936 a roku 1938 získal titul doktora filozofie. V letech 1935–1941 učil na středních školách ve Vysokém Mýtě a v Praze a pak do roku 1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady. Poté byl vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií na ministerstvu informací a od roku 1948 rok redaktorem v nakladatelství Jaroslav Podroužek. Další rok pracoval jako odborný poradce pro výtvarné umění v národním podniku Antikva. V letech 1950–1954 se věnoval pouze literární práci ve svobodném povolání a pak do roku 1976 pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. V roce 1942 se oženil se středoškolskou profesorkou a spisovatelkou Lydií Zadražilovou , se kterou měl dva syny. Publikovat začal roku 1927 v různých periodikách . Knižně debutoval roku 1932 sbírkou básní Duhová brána. Od roku 1934 spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a Brně. Také konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Nejprve se představil jako básník, jehož lyrická poezie zprvu navazovala na poetismus, později zachycovala teskné nálady a snění. Pro děti a mládež převyprávěl valašské pohádky a napsal prózu Příběhy ze slunečné zahrady . Je rovněž autorem sbírky groteskně parodických fejetonů a prací o českém a moravském literárním místopisu. Jeho dílo doplňují překlady z chorvatštiny.

Jaroslav Kapr (8)

Narozen 5. 12. 1933 v Plzni, zemřel 2003. PhDr., sociolog zabývající se sociologií medicíny, politickou sociologií. Asistent katedry sociálního lékařství, literatura z oboru.

Jaroslav Jelínek (11)

Narozen 14. 4. 1908 v obci Cetule pod Stražištěm, zemřel 19. 2. 1986. Filolog - bohemista, pedagog. Vedoucí pracovník Výzkumného ústavu pedagogického. Vedoucí výzkumné skupiny pro vyučování českého jazyka. Podílel se na vypracovávání všech poválečných učebních osnov a řady učebnic českého jazyka pro 1. stupeň základních škol. Vedoucí redaktor časopisů Klas a organizačního věstníku Škola měšťanská a časopisu Teorie i praxe.

Jaroslav Jelínek (7)

Jaroslav Jelínek byl novinář. V období mezi dvěma světovými válkami pracoval jako parlamentní zpravodaj slovenských Robotnických novin a plzeňské Nové doby. V letech 1924 až 1938 působil jako redaktor Nové svobody a také jako spolupracovník Práva lidu a deníku Československá republika. Vystupoval jako publicistický mluvčí tradiční sociální demokracie, zejména jejího národně orientovaného proudu. Mezi jeho přátele patřili: Gustav Habrman, František Soukup, Rudolf Bechyně, Antonín Hampl, Ivan Dérer a další. Jaroslav Jelínek propagoval česko – slovenskou vzájemnost, angažoval se jako osvětový a kulturní pracovník a aktivista Dělnické akademie. Od roku 1930 byl tajemníkem Sboru pro zřízení druhého Národního divadla. To on inicioval vydání osmidílných Dějin Národního divadla . Brzy po 15. březnu 1939 založil historik dr. František Bauer novinářskou odbojovou skupinu . V této ilegální skupině jej zastupoval spisovatel Vladimír Sís. Skupina byla napojena na Politické ústředí . a ÚVOD. Nejužšími členy této novinářské odbojové skupiny byli a Jaroslava Jelínka také Václav König, Antonín Pešl, Rostislav Korčák, Josef Řezníček z Olomouce a také sociálnědemokratický politik – redaktor Bohumil Laušman. Spolu s historikem dr. Františkem Bauerem; redaktorem České tiskové kanceláře a překladatelem z ruštiny Václavem Königem; českým novinářem a publicistou Antonínem Pešlem a novinářem Dr. Miloslavem Kohákem přispíval Jaroslav Jelínek do ilegálního časopisu Český kurýr. Časopis byl vydáván odbojovou skupinou vedenou Rostislavem Korčákem a Ing. Miroslavem Satranem. Na sklonku druhé světové války – v době od března 1945 do května 1945 byl Jaroslav Jelínek vězněn v Praze na Pankráci. Věznění i válku sice přežil, ale po půl roce od jejího skončení zemřel v Praze v lednu 1946 na rakovinu. Torzo jeho mem...

Jaroslav Hyan (7)

Narodil se 27. 12. 1927 v Praze, zemřel 7. 1. 2013 tamtéž. Stavební inženýr a také odborník v oblasti výpočetní techniky, počítačových zařízení, digitální fotografie a digitálních fotoaparátů. Je synem Jana Hyana a je otcem Tomáše Hyana . Publikace v oboru.

Jaroslav Hausman (4)

Narozen 27. 4. 1907 v Praze, zemřel 21.12.1976 v Kostelci nad Černými lesy. Ing., motoristický publicista, redaktor motoristického časopisu, spisy z oboru.

Jaroslav Flegr (8)

Jaroslav Flegr je český vědec a vysokoškolský pedagog, který se ve svém výzkumu zaměřuje na biologickou evoluci, zejména pak v oblastech etologie, parazitologie a evoluční psychologie. Během pandemie covidu-19 se stal obecně známou osobou díky vyjadřování svých postojů a předpovědí k nemoci covid-19. V letech 1977–1982 vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal titul RNDr. V letech 1984–1987 vystudoval na téže fakultě fyziologii a získal titul CSc. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor parazitologie, v roce 2008 profesorem pro obor ekologie. Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, ekologie, evoluční psychologie, etologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícího onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce . Tým prof. Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíců vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší. Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody. Tým Jaroslava Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie. Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější u osob nakažených než u osob nenakažených a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou. Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích. Za ověřenou se však zatím nedá...

Jaroslav Charvát (10)

Narozen 22.9.1904 v Třebíči, zemřel 5.9.1988 v Benešově. Prof., PhDr. DrSc., historik, archivář, práce a překlady z oboru.

Jaromír Václav Šmejkal (9)

Jaromír Václav Šmejkal, byl český spisovatel, textař a novinář. Narodil se v Nuslích v rodině železničního inženýra Františka Šmejkala a matky Marie, rozené Brzákové . Maturoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1922. Dobrodružná povaha se projevila cestováním po Turecku a balkánských zemích, které navštěvoval od roku 1923. Po získání kontaktů byl od roku 1924 v diplomatických službách . V roce 1926 pracoval v Českém slovu, později v dalších listech. Jako novinář pobýval často v zahraničí, zejména ve Francii a severní Africe. V letech 1936-1937 byl zpravodajem ve španělské občanské válce. Od roku 1939 byl vedoucím redaktorem nedělní přílohy Venkova. Publikoval časopisecky i knižně, spolupracoval s rozhlasem. Na podzim roku 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Příčinou byl dle dostupných zdrojů nearijský původ jeho manželky. Koncentrační tábor nepřežil a byl zde krátce po příjezdu ubit. Jeho žena Kamila Šmejkalová a synek Miroslav Šmejkal zahynuli o tři roky později v Osvětimi. Používal různé pseudonymy jako Petr Stráž a Václav Brázda, především knihy publikoval pod svým jménem. Jeho prozaická tvorba byla ovlivňována exotikou , ktrou doplňoval historickými či aktuálními poznatky . Práce z českého prostředí předcházelo bádání v archivech a dokumentárnní přípravu . Šmejkal označoval žánr, který mu byl nejbližší, za genografický. Měl tím na mysli beletrizovanou kombinaci různých údajů biografických, historických a jiných. Šmejkalovy texty k některým trampským písním jsou populární d...

Jaromír Šíp (9)

Narozen 18. 10. 1918 v Praze, zemřel 12. 2. 2006. PhDr., historik umění.

Jaromír Mayer (10)

Jaromír Jindra (9)

Narodil se 29. října 1949 v Českých Budějovicích. K literatuře měl sklony prakticky už od dětství; jako desetiletý obeslal tehdejší Soutěž tvořivosti mládeže povídkou Vynálezce a zvítězil v krajském kole přesto, že tato soutěžní kategorie nebyla věkově rozčleněna . Talentu si povšiml i časopis Mladý svět, který uveřejnil ukázky z povídky a doplnil je zamyšlením Rudolfa Křesťana pod titulem "Tak trochu literární senzace"... Chlapec na doporučení odborníků z krajského nakladatelství Růže dále psal povídky, pohádky a pokoušel se i o větší literární útvary, ale žádný z těchto pokusů se ani nepokusil odborně recenzovat a ponechal je jen pro sebe. Po ukončení středoškolského studia se stal redaktorem krajského deníku, později zástupcem šéfredaktora týdeníku Nový život. V letech, kdy aktivně působil jako novinář, se ve své tvorbě výhradně věnoval odborným publikacím z oboru filumenie . Ke krásné literatuře se vrátil teprve na samém konci 20. století. Na divadelní scénu uvedl také dvě hry: Obrázky z dějin obce hrdějovické a Srdce pro děvče z hamru . Za historický román Válka královen získal v roce 2019 cenu pro nejúspěšnějšího jihočeského autora Zeyerův hrnek. Jeho manželka Eliška Jindrová byla rovněž spisovatelka . Dílo: Stopy z budoucnosti Čekání na stvořitele Sny umírají s králi Zajatec osudů Spiklenci z lásky Válka královen Příhody myšáka Mišulína z Myšova Monika a poklad templářů Naplněná proroctví Jed pro kralevice (Brána Praha, 2...

Jarmila Svatá (8)

Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...

Jarmila Otradovicová (8)

Provdaná Bodláková. Pochází z rodiny stavbyvedoucího, otec padl v první světové válce . 1924–34 pracovala jako úřednice u různých firem. Při zaměstnání absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku a večerní kurzy na obchodní akademii . 1930 se provdala za básníka a esejistu Karla Bodláka. Spolu se svým manželem pracovala za nacistické okupace v odboji, kde se přátelsky sblížila s Františkem Halasem, jenž měl zásadní vliv na její literární činnost. S manželem také vydávala revui Strom . 1945 se zapsala jako externí posluchačka na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň působila jako externí literární lektorka ministerstva informací a Svazu československých spisovatelů. Po roce 1945 rovněž pracovala v literárním odboru Umělecké besedy. V 50. letech se aktivně zúčastňovala tzv. sbližování tvůrčích pracovníků s dělnickou třídou a intenzivněji se věnovala žurnalistice a literární tvorbě, kam se promítly zejména její patronáty nad horníky . Byla členkou literární skupiny Pevný bod.

Jarmila Cholinská (12)

Narozena 18. 6. 1925 v Litovli, zemřela 29. 7. 2016. Bohemistka, učitelka francouzštiny a češtiny, ředitelka domu dětí a mládeže, básnířka.

Jane Wightwick (7)

Autorka jazykových příruček.

Jane Feather (10)

Jane Feather, roz. Robotham, sa narodila v roku 1945 v Káhire a vyrastala v New Forest v južnom Anglicku. Vyštudovala na Oxforskej univerzite sociológiu. V roku 1978 sa presťahovala do New Jersey, kde pracovala ako sociálna pracovníška na psychiatrickej klinike. Je vydatá a má tri deti. V roku 1981 sa znova sťahovali a priamo do Washingtonu a tam začala aj jej spisovateľská kariéra. Pod pseudonymom Claudia Bishop vydala 5 dobrodružných románov zo súčastnosti, ale celosvetový úspech a popularitu táto Britsko-Americká spisovateľka získala až za historické romány. Takmer každý z jej príbehov sa stal bestsellerom a má na svojom konte viac než 10 miliónov predaných výtiskov.