56101–56160 z 158985 Autoři
Vitalij Lazarevič Ginzburg (2)
Vitalij Lazarevič Ginzburg byl sovětský a ruský fyzik a astronom. V roce 1994 byl vyznamenán Wolfovou cenou za fyziku a v roce 2003 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za přínos v oblasti supravodičů.
Více od autora
Vitalij Iosifovič Gol'danskij (1)
Ruský chemik, jaderný fyzik a vysokoškolský učitel. Narozen v Bělorusku.
Více od autora
Vita Vanda Ventura (1)
Novinářka, spisovatelka a výtvarnice na volné noze žijící v celé Evropě.
Více od autora
Vít Zouhar (1)
Narozen 13.3.1966 v Brně. Mgr., hudební skladatel a muzikolog, práce z oboru.
Více od autora
Vít Vokolek (2)
Vít Vokolek pochází z uměleckého roku Vokolkových - pardubických tiskařů a nakladatelů, který se však narodil jako archeolog. Promovaný historik, publikuje práce z oboru archeologie. Jako kluk miloval příběhy dávných předkolumbijských civilizací, nakonec ale skončil u evropské doby bronzové před zhruba třemi tisíci lety. Rodilý Pardubák a průkopník ve svém oboru Vít Vokolek začínal s archeologií ve svých 14 letech a od té doby má na kontě desítky výzkumů pravěkých sídlišť a pohřebišť ve východních Čechách. Jako syn vydavatele spojeného s první republikou a jejími básníky to ale neměl v životě jednoduché.
Více od autora
Vít Smolík (1)
Narozen roku 1879 v Praze. Středoškolský profesor, autor historických studií.
Více od autora
Vit Smetana (2)
Vzdělání: 1991-1994 – bakalářské studium na Fakultě sociálních věd UK, obor politologie 1994-1997 – magisterské studium na FSV UK, obor mezinárodní vztahy 1997-2005 – postgraduální doktorské studium na Institutu mezinárodních studií FSV UK, obor Moderní dějiny
Více od autora
Vít Richter (2)
Narozen 11. 6. 1949 v Praze. PhDr., knihovník, ředitel Knihovnického institutu při Národní knihovně ČR, autor prací z oboru knihovnictví a knihovnického poradenství.
Více od autora
Vít Kotrbáček (1)
Narozen 3. 3. 1978 v Jičíně. Živnostník v oboru restaurování a konzervace kamene, komunální politik, publicista.
Více od autora
Vít Kolmačka (2)
Narozen 10. 5. 1957 ve Zlíně. Stavební inženýr a projektant. Též píše poezii.
Více od autora
Vít Kaláb (1)
Narodil se 13. 1. 1976 v Písku. Po maturitě na píseckém gymnáziu pokračoval ve studiu na VOŠ sociální v Praze a na pedagogické fakultě v Brně. Byl zaměstnán jako knihkupec, vychovatel, odborný referent, dispečer, redaktor a učitel. Deset let tančil a zpíval v hudební skupině Závodníci . Po odchodu do bigbítového ústraní se věnuje poezii malých forem. Vydal básnické sbírky Nával a Kočičí ovoce . V r. 2011 vyšla jeho sbírka povídek Dám se poddat , která přináší 14 příběhů vyprávěných nejen s humorem, ale i s trochou nostalgie a skepse. U většiny z nich si čtenář není jistý, zda jde o autobiografii či fikci. Vít Kaláb je ženatý, má dvě děti a žije v Praze.
Více od autora
Vít Dan Kolinger (1)
Narozen 1962 v Příbrami. Pastor a biskup protestanstské evangelikální Církve živého Boha. Autor básnické sbírky.
Více od autora
Vít Brukner (1)
Vít Brukner patřil k okruhu autorů vydávajících samizdatový sborník X . Byl členem hudební skupiny Národní třída. Pro inscenace Buchet a loutek také skládá hudbu, pořizuje výpravu a režíruje.
Více od autora
Vít Bouček (1)
Narozen 25. 3. 1950 ve Starém Hradisku u Pardubic. Historik umění, odborné práce z oboru, katalogy výstav.
Více od autora
Vít (2)
Více od autora
Virginie Despentes (2)
Francouzská spisovatelka a režisérka. Původně tanečnice a zpěvačka.
Více od autora
Virginia Rigot-Müller (2)
Autorka a redaktorka turistických průvodců, též překladatelka z portugalštiny do francouzštiny.
Více od autora
Virginia Blackburn (1)
Žila postupně ve Spojených státech, v Německu a v Británii. Vystudovala anglickou literaturu a právo na Newham College v Cambridgi. Následně se věnovala různým oborům, včetně práva, bankovnictví a public relations, aby nakonec objevila své pravé poslání, kterým byla žurnalistika. Dnes žije v západním Londýně. Její první román se jmenoval Dobře vychovaná blondýnka a ve Velké Británii jej vydalo nakladatelství Corgi.
Více od autora
Virgil (2)
Více od autora
Viola Horská (1)
PhDr., pracovnice Výzkumného ústavu pedagogického, autorka metodických příruček, zejména pro výchovné poradce a učitele společenských věd.
Více od autora
Vincenzo Padula (1)
Kněz z jižní Itálie, z Kalábrie, z jehož literární tvorby mají největší cenu články, které zveřejňoval v letech 1864-1865 ve svém časopise "Il Bruzio". Jsou to současně politické reportáže a národopisné studie, odpovídající na otázku, jak žije lid v Kalábrii. Hovoří z nich radikální kněz, který správně odhalil kořeny zla a utrpení v sociálních poměrech, ale myslně očekával nápravu od vládnoucí třídy a nabádal ji, aby se dobrovolně vzdala části svého majetku a svých výhod ve prospěch strádajících mas měst i venkova. Knižně byly vydány pod názvem "Lidé v Kalabrii" . Padula psal rovněž verše a sbíral lidovou poesii, v níž především víděl umělecky a lidsky cenný materiál pro poznání života a tužeb lidu a dovedl z něj těžit nejen literárně, nýbrž i agitačně.
Více od autora
Vincenzo di Giovanni (1)
Italský archivář, filosof, historik, práce zejména z oboru církevních a klasických dějin.
Více od autora
Vincent Priessnitz (2)
Vinzenz Priessnitz , česky Vincenc Priessnitz – 28. listopadu 1851 Gräfenberk u tehdejšího Frývaldova) byl zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova ve slezské části Jeseníků. Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy hydroterapie. Je znám také pro Priessnitzův obklad. Je zakladatelem světoznámých lázní, léčil se u něj například Nikolaj Vasilijevič Gogol. Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvousetletého výročí Priessnitzova narození, významným kulturním výročím. V roce 2014 byly tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze zapsány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk. Ta měla v té době přibližně 15 chalup a ta Priessnitzova se nacházela nejvýše. Osada byla založena měšťany z Frývaldova, kteří si zde zbudovali domy, aby měli blíže na svá chudá políčka a do lesa. Vincenz byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce. Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Zača...
Více od autora
Vincent Múcska (2)
Slovenský historik, zaměřený na dějiny středověku západní a střední Evropy.
Více od autora
Vincent Karovič (2)
Vysokoškolský učitel, zaměřený na využívání informačních komunikačních technologií v oblasti managementu.
Více od autora
Vincent d'Indy (1)
Vincent d'Indy byl významný francouzský skladatel a pedagog, který sehrál zásadní roli ve vývoji francouzské hudby konce 19. a počátku 20. století. Byl žákem Césara Francka a jeho styl ho výrazně ovlivnil. D'Indy byl plodný skladatel, jehož díla zahrnovala širokou škálu žánrů včetně symfonií, komorní hudby, opery a sborové hudby. Byl spoluzakladatelem Schola Cantorum de Paris, vlivné hudební školy, jejímž cílem bylo poskytnout přísnější a tradičnější alternativu k pařížské konzervatoři. D'Indy vyučoval mnoho studentů, kteří se později sami stali významnými skladateli, například Albert Roussel a Erik Satie. Jeho skladby často obsahovaly prvky lidové hudby a gregoriánského chorálu, což odráželo jeho zájem o hudební dědictví Francie. Přestože se d'Indyho hudba dnes nehraje tak často jako hudba některých jeho současníků, zůstává významnou osobností v dějinách francouzské klasické hudby jak pro svou skladatelskou tvorbu, tak pro svůj vliv na hudební vzdělávání.
Více od autora
Vincent Blanár (2)
Slovenský jazykovědec, vysokoškolský pedagog, specializace na onomastiku.
Více od autora
Vincent Albouy (1)
Francouzský entomolog, autor odborných a populárně-naučných publikací z oblasti přírody.
Více od autora
Vincencius (1)
Vincentius , také Vincencius, český kronikář, notář, kaplan a kanovník kostela sv. Víta na Pražském hradě, jeden z pokračovatelů Kosmových. Jeho původ není znám, ale podle zápisků v jeho kronice lze usuzovat, že byl českého původu. Často byl vysílán biskupem Danielem do Itálie, aby zde nakupoval různé písemnosti. Díky těmto cestám procestoval její velkou část. Roku 1158 se zúčastnil s králem Vladislavem II. vojenského tažení do severní Itálie, který zde podpořil císaře Fridricha Barbarossu. Po skončení vojenského tažení zůstal s biskupem Danielem na dvoře císaře a vykonával různé diplomatické úkoly a cesty. Nějaký čas pobýval také v Uhrách, kam byl vyslán císařem. Je autorem kroniky Letopis Vincenciův, která zahrnuje období let 1140–1167. Začíná smrtí Soběslava I. a pokračuje II. křížovou výpravou, které se zúčastnil i Vladislav II. Zmiňuje se také o olomouckém biskupovi Jindřichovi Zdíkovi a jeho činech. Letopis je dopsán roku 1167 a končí uprostřed věty. Jeho pokračovatelem se stal kronikář Jarloch, který navázal na jeho dílo přesně tam, kde Vincencius skončil, tedy rokem 1167.
Více od autora
Vincenc Zika (2)
Narozen 28.6.1923 v Útěchovicích, zemřel 8.1.1991 v Praze. Docent na katedře nauky o obrábění Strojní fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Vincenc Streit (1)
Narozen 10.9.1942 v Pardubicích.PaedDr., pracovník Národní knihovny, práce z oboru, též medailonky literárních osobností, rozhovory.
Více od autora
Vincenc Prasek (2)
Vincenc Prasek byl slezský pedagog, jazykovědec, spisovatel, novinář a národní buditel. Přispíval do Opavského besedníku, Opavského týdenníku, Novin Těšínských a byl v letech 1883–1895 prvním ředitelem českého gymnázia v Opavě. Svou učitelskou kariéru zahájil roku 1868 v Olomouci na místním Slovanském gymnáziu. Byl zvolen do prvního výboru tamní Matice školské a v letech 1876–1877 stál u vzniku Matice opavské, jíž se později stal předsedou. V jejím rámci se zabýval především publikováním prací zaměřených na politickou historii, etnografii, jakož i historický místopis Moravy a Slezska. Roku 1870 se stal profesorem reálného gymnázia v Chrudimi. Roku 1888 začal vlastním nákladem vydávat nedokončenou Vlastivědu Slezskou. V letech 1883–1895 byl prvním ředitelem českého gymnázia v Opavě. V letech 1902–1909 redigoval časopis Selský archiv, zaměřující se na obecné i kulturní dějiny selského stavu na Moravě a ve Slezsku. Původním vzděláním klasický a slovanský lingvista vydal i několik jazykovědných prací, zabýval se především slovanským zvukoslovím a skladbou . Prasek byl zakladatelem Vlastivědného muzea v Olomouci a Muzea Matice opavské . Napsal cca tři a pul tisíce novinových a časopiseckých článků. V Opavě, Olomouci a Ostravě je po něm pojmenována ulice Praskova. Byl považován za odpůrce mladogramatického přístupu Jana Gebauera. Praskův Brus z roku 1873 byl typickým příkladem brusičských snah, vůči jakým se Gebauer programově vymezoval. V rámci ediční řady Vlastivěda Slezská Jazykovědné práce
Více od autora