53161–53220 z 158767 Autoři
Augustin Tobolka (2)
Čestný člen Českého volejbalového svazu, autor knih o volejbalu.
Více od autora
Augustin Seifert (3)
Narozen 14.1.1873 v Jičíně, zemřel 9.11.1955 v Praze. Redaktor, politické a historické práce.
Více od autora
Augustin Prachař (3)
Učitel, redaktor dětského časopisu, autor literatury pro děti, učebnice občanské nauky, vlastivědné publikace o Brnu.
Více od autora
Augustin Novák (2)
Augustin Novák byl český národohospodář a v období 1921–1922 československý ministr financí. Po ukončení páté třídy vyšší reálné školy v Písku nastoupil na Českoslovanskou obchodní akademii v Praze, kterou absolvoval v roce 1889. V říjnu téhož roku byl přijat za úředníka v České bance Union, kde pracoval dva roky v účtárně, rok v početním oddělení a potom v korespondenci české a německé. V lednu 1898 si podal žádost o přijetí do Zemské banky království Českého, kam byl v únoru 1898 přijat za praktikanta. Pak služebně postupoval, až se v roce 1915 stal ředitelským radou a 12. května 1916 jej císař jmenoval jedním ze stálých ředitelů . V této funkci řídil přípravu poukázek Zemské banky království Českého na základě zákona o obchodních platidlech z listopadu 1918. Na přelomu let 1918–1919 se stal jedním z hlavních spolupracovníků ministra financí Aloise Rašína při vzniku československé měny. Když v březnu 1919 vznikl Bankovní úřad ministerstva financí jako provizorní centrální úřad, byl Rašínem postaven do čela jeho úřednického sboru jako vrchní ředitel. Tuto funkci vykonával po celou dobu jeho existence do konce roku 1925 kromě období od 26. září 1921 do 7. října 1922, kdy byl v tzv. vládě všenárodní koalice Edvarda Beneše ministrem financí a ve funkci jej zastupoval náměstek Karel Kučera. Po přeměně Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku Československou od 1. dubna 1926 pokračoval až do února 1934 ve funkci vrchního ředitele Národní banky Československé. Banku opustil společně s prvním guvernérem Vilémem Pospíšilem na protest proti devalvaci československé koruny. Jako národohospodář tím ustoupil do pozadí, ve 40. letech se ještě stal členem představenstva Živnostenské banky. Augustin Novák zemřel 9. května 1951 v Praze. Je pochován na hřbitově v Praze-Bubenči. ...
Více od autora
Augustin Filon (3)
Francouzský profesor rétoriky, spisovatel, autor románů, povídek, literárních a historických studií.
Více od autora
Auguste Piccard (1)
Auguste Piccard byl švýcarský vědec, fyzik a vynálezce batyskafu. Průkopník stratosférických letů v balonu. Auguste Piccard i jeho dvojče Jean Felix se narodili ve švýcarské Basileji. Už jako dítě se zajímal o vědu. Studoval fyziku na ETH v Curychu, v roce 1910 získal doktorát a stal se asistentem na technice. V době první světové války sloužil zpočátku u letectva, později odešel do Curychu přednášet na vojenskou akademii. V letech 1917‑1922 vyučoval experimentální fyziku na své alma mater. V roce 1922, kdy se mu narodil syn Jacques, se stal profesorem fyziky na univerzitě v Bruselu. Zde přednášel až do odchodu do důchodu v roce 1954. V době druhé světové války se po okupaci Belgie vrátil do Švýcarska, kde pracoval jako konstruktér. V roce 1954 se usadil ve švýcarské vesnici Chexbres na břehu Ženevského jezera, kde v roce 1962 zemřel. Za svou práci byl ve Francii vyznamenán Řádem čestné legie a v Belgii Leopoldovým řádem. V roce 1927 se Auguste Piccard účastnil Solvayovy konference. Kromě jeho průkopnických experimentů ve stratosféře, se také zabýval jadernou fyzikou. V roce 1917 předpověděl existenci třetího izotopu uranu, který nazval „Actinuran“. Ten skutečně v roce 1937 objevil Arthur Jeffrey Dempster a identifikoval jej jako izotop 235U. Piccard mimo jiné navrhl i přesný seismograf. Už od mládí se zajímal o balonové létání. Do roku 1914 absolvoval šest letů, při nichž prováděl různá měření, která ho přivedla k myšlence na využití balonu pro let do stratosféry. První let stratosférickým balonem uskutečnil v roce 1932. V průběhu dalších letů shromáždil velké množství údajů o kosmickém záření, zabýval se měřením fyzikálních podmínek ve vrchních vrstvách atmosféry, prozkoumal vznik ozónu, formování ozónové vrstvy, šíření radiových vln a další jevy. Kromě toho fotografoval zemský povrch z do té doby nedostupné výšky a vytvořil sérii jedinečných snímků. Ještě před druhou světovou válkou zahájil práce na v...
Více od autora
August Stauda (3)
Narozen 19. 7. 1861 ve Dvoře Králové nad Labem, zemřel 8. 7. 1928 ve Vídni . Rakouský fotograf českého původu . Specializoval se na fotografování staré vídeňské architektury.
Více od autora
Audie Leon Murphy (1)
Audie Leon Murphy byl americký voják, herec a hudební skladatel. Během druhé světové války se stal nejvíce vyznamenávaným vojákem americké armády. Když byl jako takový zobrazen 16. června 1945 na titulní straně obrazového týdeníku Life, stal se okamžitě celonárodní celebritou. Toho využil Hollywood a během následujících dvaceti let mu nabídl roli ve 44 filmech, často westernech. Jeho knižní autobiografie z roku 1949 nazvaná To Hell and Back se stala bestsellerem . Svou slávu se pokusil i využít i v oblasti country hudby, napsal řadu písní, jejichž interprety byli Dean Martin, Porter Wagoner, Charley Pride a mnozí další. Zemřel během letecké havárie u Catawba ve Virginii, pohřben je na Arlingtonském národním hřbitově.
Více od autora
Attilio Gatti (2)
Attilio Gatti byl italský badatel, spisovatel a filmař, který cestoval Afrikou v první polovině 20. století.
Více od autora
Atlus (3)
Více od autora
Astrid Foss (2)
Britská spisovatelka, autorka literatury pro děti, pod různými pseudonymy publikuje různé knižní série.
Více od autora
Ašihei Haino (2)
Pravé jméno tohoto spisovatele zní Kacunori Tamai. Standardní transkripce jména je "Hino Ashihei" - české překlady obsahují atypickou trankripci "Haino". Narodil se jako syn předsedy společenstva lodních nakladačů v Kjušu. Pracoval jako přispěvatel literárních sborníků a byl autorem sbírky fantasií nazvané "Válčení na hoře". Za druhé čínsko-japonské války získal v japonské armádě hodnost desátníka. Během tohoto konfliktu sepsal svou knihu Válka a vojáci. Za svého života dostal Akutagavovu cenu - nejvyšší literární cenu v Japonsku. Dostal ji za své dvě dřívější povídky Chudí lidé a Jedovatá ryba.
Více od autora
Ashley Audrain (3)
Dříve pracovala v Penguin Books Canada, kde spolupracovala například s Khaledem Hosseinim, Elizabeth Gilbertovou a Meg Wolitzerovou. Svou práci opustila, aby se mohla naplno věnovat svým dětem, a právě tehdy začala psát debut DRUHÁ TVÁŘ. Nyní žije v Torontu.
Více od autora
Asfa-Wossen Asserate (1)
Narozen 1948 Addis Abeba . Novinář, spisovatel, princ etiopského císařství. Publikace se zaměřením na Afriku.
Více od autora
Arvid Jansons (1)
Arvid Jansons byl významný lotyšský dirigent, známý svou prací v Sovětském svazu. Byl otcem slavného dirigenta Marisse Jansonse. Arvidova kariéra byla poznamenána jeho působením v různých orchestrech po celém Sovětském svazu, včetně Leningradské filharmonie, kde působil jako asistent dirigenta Jevgenije Mravinského. Jeho repertoár zahrnoval širokou škálu klasických děl a proslul zejména interpretací ruských a východoevropských skladatelů. Jansons během své kariéry pořídil několik nahrávek, které přispěly k jeho mezinárodnímu uznání. Jeho práce s orchestry přesahovala rámec koncertování a zahrnovala i výuku a vedení mladých hudebníků, čímž zanechal trvalý vliv na svět klasické hudby.
Více od autora
Arundhati Roy (2)
Suzanna Arundhati Roy je spisovatelka a aktivistka která v roce 1997 vyhrála cenu Booker Prize , filmu založenému na jejích zážitcích coby studentky architektury, režírovaném jejím současným manželem a k Electric Moon ; v obou též hrála. Roy přitáhla pozornost v roce 1994, kdy kritizovala film Bandit Queen Shekhara Kapura, popisující život banditky Phoolan Devi.
Více od autora
Arturo Uslar Pietri (3)
Arturo Uslar Pietri byl venezuelský spisovatel a veřejný intelektuál. Jeho předkem byl Johann von Uslar, venezuelský generál německého původu a spolubojovník Simóna Bolívara. Mladší bratr Juan Uslar Pietri byl uznávaným historikem. Vystudoval právo a politologii na Universidad Central de Venezuela. Byl poslancem za Venezuelskou demokratickou stranu a krátce vedl ministerstva školství, financí a vnitra. Po vojenském převratu, který proběhl v říjnu 1945, strávil pět let v exilu v USA. Po návratu vyučoval literaturu na univerzitě v Caracasu, v roce 1958 se stal senátorem a v roce 1963 neúspěšně kandidoval na prezidenta. Byl šéfredaktorem největšího venezuelského deníku El Nacional, velvyslancem země v UNESCO a v Mezinárodní organizaci práce a pro venezuelskou televizi připravoval pořady o kultuře. Ve své publicistické činnosti tvrdě kritizoval přebujelou korupci ve venezuelské politice a závislost země na vývozu ropy. Jeho literární tvorba vycházela z koncepce mestizaje – mísení ras typické pro historii amerického kontinentu. V roce 1930 stál u zrodu časopisu Válvula, který zanikl po vydání prvního čísla, sehrál však klíčovou roli ve formování umělecké avantgardy ve Venezuele. Jako první použil označení magický realismus pro specifický styl moderních latinskoamerických prozaiků. Jeho nejúspěšnějšími romány jsou debut Zbrocená kopí, odehrávající se v době války za nezávislost Venezuely, a Řemeslo nebožtíků, satirický obraz typické jihoamerické diktatury. Rozsáhlá epická rilogie Labyrint štěstí zůstala nedokončená. Psal také povídky, eseje, cestopisy, básně a dramata. Byl přijat do Real Academia Española, obdržel venezuelskou národní cenu za literaturu , Řád čestné legie, Cenu knížete asturského a byl opakovaně nominován na Nobelovu cenu.
Více od autora
Artúr Soldán (2)
JUDr., slovenský právník specializovaný na komunální a občanské právo, zabývá se též historií a činností zpravodajských služeb.
Více od autora
Artur Brožek (2)
Narodil se jako jediný syn v rodině třeboňského berního adjunkta Hypolita B. Po smrti otce ho nejprve vychovávala matka, později dědeček, učitel Kašpar Loula, který v něm vzbudil zájem o hudbu a o přírodu, zejména o rostliny. Gymnázium začal navštěvovat v Třeboni, ale po roce se spolu s dědečkem přestěhoval k matce do Prahy a 1900 tam maturoval na gymnáziu v Žitné ulici. Již jako student se zajímal o mineralogii, zoologii a botaniku. Na pražské univerzitě vystudoval přírodní vědy, matematiku a fyziku, 1907 dosáhl hodnosti PhDr. Stal se středoškolským profesorem v Praze, poté v Roudnici a Čáslavi. Do Prahy se vrátil 1911 a začal se intenzivněji věnovat vědecké práci. Jako biolog a matematik se od 1904 zabýval variační statistikou, výsledky publikoval ve Věstníku KČSN. Záhy se stal průkopníkem užití matematiky v biologii. Už v době čáslavského pobytu dospěl k přesvědčení, že otázky variability nemůže řešit pouze sama biometrika, ale že musí být zkoumány spolu s dědičností současně také na rostlinných kulturách. Po poradě s prof. B. Němcem se rozhodl experimentovat na rostlinném materiálu, a to na rostlině z čeledi krtičníkovitých – kejklířce . Pokusy prováděl třiadvacet let na rozsáhlé kultuře kejklířky v zahradě Ústavu pro fysiologii rostlin. Zjištěné údaje pečlivě protokoloval a výsledky publikoval doma i v cizině. 1920 se B. v Němcově Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin na univerzitě habilitoval pro obor genetiky, 1927 se stal mimořádným a 1934 řádným profesorem. 1924–25 byl na studijním pobytu v USA u známého genetika Th. H. Morgana a navázal úzkou spolupráci s řadou amerických biologů. Jako pokračovatel J. G. Mendela se B. věnoval genetice a vyzdvihoval její ušlechtilé cíle. Teoreticky zkoumal biologický pojem plemene. K nauce o zlepšování dědičného základu a vývoje se přihlásil v knize Zušlechtění lidstva . Jednoznačně však odmítl rasistické teorie hlásané německými nacistickými kruhy. Začal se též zabývat cytologií ve vztahu...
Více od autora
Arthur Omre (1)
Arthur Omre byl norský spisovatel. Omre prožil mládí jako námořník. Roku 1908 získal na škole v Horten vysokoškolské technické vzdělání a pracoval jako konstruktér ve městě Rjukan, pak v Německu a nakonec v New Yorku a v Clevelandu.. V USA začal také anglicky psát články do novin. Do Norska se vrátil roku 1914 a pracoval u firmy Thunes v Christianii rovněž jako konstruktér. O rok později se oženil a otevřel si vlastní podnik. Ten však roku 1922 zbankrotoval, Omre se postupně začal dopouštět kriminálních činů a byl dokonce osmnáct měsíců ve vězení za podvody, krádeže a pašování. Propuštěn byl v roce 1935 a v tom samém roce debutoval jako spisovatel částečně autobiografickým románem Smuglere o lidech , kteří se dostali do rozporu se zákonem. Roku 1936 vydal Omre jeho pokračování, román Flukten s tématem útěku z vězení a snahou o návrat do společnosti, za který získal literární cenu Gyldendals legat. Podobnou problematiku zločinu a trestu řeší i romány Sukkens bro a Kristinus Bergman , které mu rovněž přinesly všeobecné uznání. Poté následovaly milostné romány Intermesso a Harmoni a především kafkovský román Det onde øie o geniálním vědci, který propadá šílenství. Kromě románů psal Omre také divadelní hry, pozoruhodné realistické i absurdní novely a povídky o kriminálnících, lidech na šikmé ploše, tulácích a světoběžnících, ale také milostné příběhy s mysticiózními ženami. Jeho styl je většinou střízlivý a věcný s přesně stupňovaným napětím.
Více od autora
Art Buchwald (1)
Arthur „Art“ Buchwald byl americký novinář, spisovatel a humorista židovského původu. Arthur Buchwald studoval USC , ale nedokončil ji. V padesátých letech začínal jako sloupkař International Herald Tribune v Paříži. Proslul jako glosátor všedního dne v Americe. Zaměřoval se na velkou škálu témat, počínaje generačními problémy a konče politikou, a to nejen domácí, ale také zahraniční a mezinárodní. Mezi jeho velmi známé sloupky patří například ty o amerických prezidentech, kde několika slovy, případně výmluvnou situací dokázal s nadsázkou výborně vystihnout slabiny každého z nich. Dále je také autorem zajímavých postřehů Američana o Evropě, ale také o Američanech v Evropě. Během svého života publikoval pravidelně ve více než 500 denících a časopisech po celém světě a často své práce vydával také knižně.
Více od autora
Arsène Wenger (1)
Arsène Wenger, OBE je bývalý francouzský fotbalista a do roku 2018 trenér londýnského Arsenalu. Je nejúspěšnějším a nejdéle působícím manažerem v tomto klubu. Od roku 1996 vyhrál s Arsenalem jedenáct hlavních trofejí. Wenger rovněž stojí za přeměnou anglického fotbalu z druhé poloviny 90. let, kdy zavedl změny v tréninkových metodách, změnil životosprávu svých hráčů a prosazoval filozofii, která kladla důraz na zábavné pojetí hry. Arsène Wenger, který vyrůstal v nedaleké vesnici Duttlenheim, se k fotbalu dostal díky svému otci. Jeho hráčská kariéra však nebyla příliš úspěšná, neboť její velkou část strávil hraním v amatérských klubech. Poté, co v roce 1981 získal manažerskou licenci, ukončil svoji aktivní fotbalovou kariéru. Teprve až v roli manažera se dočkal velkých úspěchů. Svojí trenérskou dráhu započal v týmu AS Cannes, kde pracoval jako asistent manažera. Manažerem se poprvé stal v roce 1984, kdy přestoupil do AS Nancy. Prvních trofejí se však dočkal až v dalším působišti v AS Monaco, se kterým vyhrál Division 1 a Francouzský pohár. V letech 1995 až 1996 působil v japonském týmu Nagoya Grampus Eight. Po úspěšném asijském angažmá se vrátil zpět do Evropy a stal se novým manažerem anglického Arsenalu. S tímto týmem vyhrál třikrát Premier League a dalších úspěchů se dočkal v pohárových soutěžích. V ročníku 2003/04 dokázal s týmem projít sezonou bez jediné porážky a připsat si rekord v počtu 49 utkání bez prohry. Arsène Wenger je rovněž znám pro svoji práci s mladými hráči, kterým dává ve svých týmech velký prostor. Arsène Wenger se narodil 22. října 1949 v alsaském městě Štrasburk. Malý Arsène vyrůstal společně se svými rodiči Alphonsem a Louise, starší sestrou a bratrem ve vesnici Duttlenheim, která se nachází třináct kilometrů jihozápadně od Štrasburku. Alphonse, stejně jako mnoho dalších Alsasanů, byl za 2. světové války po anexi Alsaska-Lotrinska odveden k německé armádě. Čtyři roky před narozením syna Arsèna byl po...
Více od autora
Arsén Pohribný (3)
Arsen Pohribný byl český historik umění slovenského původu, sběratel a kritik umění 20. století, který po sovětské okupaci strávil druhou polovinu svého života v emigraci v Itálii a v Německu. Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval dějiny umění a národopis a estetiku . V letech 1952–1958 odborným asistentem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u prof. J. Pečírky. V letech 1961–1963 byl tajemníkem Klubu umělců Mánes a bibliografem v Národní a universitní knihovně . Od roku 1952 je činný jako umělecký kritik . V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Klubu konkretistů, pro který organizoval desítky skupinových a individuálních výstav. Od 60. let 20. století se také zabýval naivním uměním, o kterém mimo jiné řekl: „Obecně řečeno, vždy mě zajímaly všechny periferie výtvarného umění a naivní umění je jednou z nich.“ Pohribný byl jedním z prvních výtvarných teoretiků, kteří české naivní umění koncepčně zpracovali a dokumentovali. V roce 1963 připravil v pražském Mánesu první soubornou výstavu českého neprofesionálního umění a v roce 1967 vydalo nakladatelství Artia v spolupráci s Pohribným obsáhlou knihu Československé naivní umění a v Mladé frontě knihu Bosé nožky . V roce 1968 emigroval do Itálie, kde byl činný jako výstavní manažer a kritik. V letech 1974–1992 působil jako profesor dějin umění na Fachhochschule v Darmstadtu v Německu. Po celou dobu své emigrace nepřestával sledovat a glosovat domácí výtvarnou scénu a řadě tvůrců pomohl uspořádat v zahraničí jejich výstavy. Po sametové revoluci inicioval oživení Klubu konkrétistů, který spoluzakládal v roce 1967 a představil českému publiku řadu zahraničních umělců zejména z oblasti l’Art Brut. Poslední léta svého života zasvětil publikacím a výstavám tvůrců jemu nejbližším (Marková, Schmidtová, Zem...
Více od autora
Aršak Čobanian (1)
Aršag Čobanjan, arménsky: Արշակ Չոպանյան, rusky:Аршак Чобанян byl arménský spisovatel povídek, novinář, redaktor, básník, překladatel, literární kritik, filolog a romanopisec. Vyučoval historii a literaturu na arménské vysoké škole v Konstantinopoli. Ve 23 letech se přestěhoval do Paříže, aby se tam mohl naplno věnovat osvobození rodného národa.
Více od autora
Arnošt Vilém Kraus (2)
Arnošt Vilém Kraus byl univerzitní profesor germanistiky židovského původu, literární historik, divadelní kritik a překladatel ze skandinávských jazyků. Narodil se v Třeboradicích, v rodině Josefa Krause a jeho manželky Barbory, rozené Diamantové. V roce 1905 se stal řádným profesorem germanistiky na Univerzitě Karlově v Praze. Základní vzdělání získal v židovské škole, středoškolské na pražském německém gymnáziu. Od roku 1879 studoval germanistiku na pražské univerzitě, studium ukončil roku 1883 doktorátem filozofických věd. Následně získal učitelskou kvalifikaci pro češtinu a němčinu. Dne 5. září 1887 se na Královských Vinohradech oženil, manželka Jana, rozená Diamantová . Manželé Krausovi měli syna Jiřího Josefa a dceru Miladu . Po získání doktorátu se stal lektorem německého jazyka na Filozofické fakultě UK a na Vysoké škole technické v Praze. V roce 1886 se stal docentem germánské filosofie, mimořádným profesorem se stal v roce 1898 a řádným profesorem Karlovy univerzity v oboru německého jazyka a literatury 1905. Současně vyučoval na malostranské reálce a na gymnáziu v Žitné ulici. V roce 1930 odešel do penze. Dne 20. 7. 1942 byl odtransportován do Terezína, kde 16. 4. 1943 zahynul,, jeho manželka Jana zemřela o měsíc dříve , též v Terezíně. Syn JUDr. Jiří Kraus zahynul v Lodži 12. 5. 1942, jeho manželka Marie, rozena Kostarová zemřela tamtéž. Krausovým nejrozsáhlejším historickým dílem je třídílné Husitství v literatuře, zejména německé . Vydal edici německé básně Heinricha von Freiberg Jan z Michalovic .
Více od autora
Arnošt Tauber (3)
Narozen 8. 3. 1913 v Praze, zemřel 24. 4. 1985 tamtéž. Doc., dr., CSc., diplomat. Autor prací z oboru zemědělství, rozbory zemědělství v rozvojových zemích, knihy z oboru mezinárodní spolupráce a prognóz v oblasti zemědělství.
Více od autora
Arnošt Polavský (1)
Narozen 14.9.1890 v Adamově, zemřel 12.1.1958 v Praze. Poštovní úředník, novinář, redaktor, prozaik.
Více od autora
Arnošt Ondrůj (2)
Narodil se 10.1.1901 v jihomoravských Borkovanech, zemřel 10.9.1980 v Židlochovicích. Odborný učitel, publikoval z oboru literatury, zeměpisu a regionální vlastivědy, překládal pro mládež z ruštiny, němčiny a angličtiny.
Více od autora