51061–51120 z 158705 Autoři
Eva Formánková (3)
Eva Formánková byla česká filosofka, nakladatelská redaktorka a překladatelka. Zasloužila se o vydání řady cenných nemarxistických filosofických děl, zejména v letech 1965–1973. Narodila se ve statkářské rodině, což jí později působilo kádrové problémy. Po maturitě na gymnáziu v Benešově vystudovala filosofii a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během studia pilně studovala i filosofy, kteří nepatřili do tehdejšího kurikula a seznámila se s L. Hejdánkem. Po studiu nastoupila jako nakladatelská redaktorka v nakladatelství Mladá fronta a z Hejdánkova podnětu začala připravovat kapesní edici šířejí přístupných filosofických děl, která však mohla začít vycházet až za ředitele K. Šiktance v roce 1968 pod názvem Váhy. Formánková tehdy úzce spolupracovala s Janem Patočkou, který tuto činnost velmi podporoval. Prvním svazkem byla Rádlova Útěcha z filosofie, následovala Jaspersova Otázka viny, díla S. Kierkegaarda, M. Bubera, J. Ortegy y Gasseta nebo A. N. Whiteheada. V roce 1970 bylo vydávání v rámci "normalizace" zastaveno, několik připravených titulů se ale ještě podařilo převést do nakladatelství Vyšehrad , kdežto Heideggerovo dílo O pravdě a bytí už se distribuovalo jen „pod pultem“. Guardiniho Konec novověku a Patočkovi Předsokratici byli zastaveni. Roku 1974 musela Formánková z nakladatelství odejít a roku 1977 podepsala Chartu 77, načež pracovala jako korektorka v novinách. V roce 1989 se do nakladatelství MF vrátila a navázala na svoji činnost z konce 60. let. Vydala Patočkovy Tři studie o Masarykovi a další v ČSSR tehdy málo známé autory, jako byl například Martin Heidegger, Romano Guardini, Ludwig Wittgenstein, Max Scheler, José Ortega y Gasset, Friedrich Nietzsche, Eugen Fink, Hannah Arendtová, John Searle, Gaston Bachelard, Vladimir Jankélévitch nebo Simone Weilová. Touto konvertitk...
Více od autora
Eva Fordinálová (3)
Narozena 17.12.1941 v Borském Mikuláši. Slovenská literární historička.
Více od autora
Eva Ferrarová (1)
Pracovnice veřejné správy, aktivní v hnutí 50 na 50, zabývá se problematikou rovných šancí mužů a žen ve veřejné správě.
Více od autora
Eva Farfánová Barriosová (3)
Eva Farfánová Barriosová, rozená Eva Konvalinová , je česká archeoložka, spisovatelka, pedagožka, turistická průvodkyně a kurátorka. Již od mala ji zajímala archeologie. Studovala prehistorii a národopis na Filosofické fakultě Karlovy university. Později se seznámila se svým manželem – Peruáncem a pokračovala ve studiu archeologie v americkém Utahu na Brigham Young University, než se roku 1973 přestěhovali do Limy, hlavního města Peru. Zde pokračovala ve studiích peruánské archeologie a etnologie na Universitě Svatého Marka. V prvních letech zde pracovala jako archeoložka převážně na Středním pobřeží Peru a krátký čas i v Cuzcu. Svojí archeologickou činností se zasloužila o poznávání starých civilizací středních And. Později se věnovala výuce na vysokých školách v Limě. Nejdříve na Universidad Femenina Sagrado Corazón a později na Universidad Ricardo Palma. Za 28 let, co strávila v Peru, procestovala téměř celou Střední a Jižní Ameriku. Roku 2001 se vrátila natrvalo zpět do Čech, kde až do konce školního roku 2018/2019 pracovala jako profesorka španělštiny na pražském Gymnáziu Ústavní. Koncem roku 2019 se stala kurátorkou světové výstavy "Poklad Inků" v Brně. Je autorkou několika knih o Peru a peruánské historii: Peruánské obrázky , Pohřbená tajemství starého Peru a Sexuální život ve starém Peru , Synové boha Slunce. Vzestup a pád říše Inků a mnoha odborných článků.
Více od autora
Eva Erbanová (2)
Narozena 1976. Historička umění, věnuje se architektuře 20. a 21. stol.
Více od autora
Eva Eich (3)
Německá novinářka, autorka knihy pro děti. Vystudovala biologii, studovala také veterinární a soudní lékařství.
Více od autora
Eva Dandová (3)
Narozena 1953. JUDr., publikace o zákoníku práce, pracovních úrazech a bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
Více od autora
Eva Cibulková (2)
Mgr., pedagožka, učebnice a metodické materiály pro výuku matematiky na středních školách.
Více od autora
Eva Chocenská (2)
Narozena 7.2.1976 v Jilemnici. Dietní sestra, práce o klinické výživě a jejích metabolických poruchách, též o alternativních formách léčení.
Více od autora
Eva Chlumská (3)
Narozena 31.3.1924 v Praze. Asistentka katedry zdravotnictví, spis o lékařské terminologii.
Více od autora
Eva Charvátová (2)
Knihovnice, antikvářka, kulturní pracovnice, autorka publikací z oboru církevního umění.
Více od autora
Eva Bílková (3)
PhDr. Eva Bílková se narodila 11. srpna 1955 v Jičíně, žila s rodiči v Sedlištích u Libáně. Vystudovala jičínské gymnázium, kde maturovala v r. 1974 a poté Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-dějepis. Již od gymnaziálních let se jako dobrovolná brigádnice účastnila záchrany zámku ve Starých Hradech u Libáně, kde se setkala s řadou lidí, které na sebe před odstřelem zachráněná památka, v níž našel prostory nejprve pro depozitáře a později pro samostatné pracoviště Literární archiv Památníku národního písemnictví, začala připoutávat. Zájmy Evy Horáčkové, od roku 1980 provdané Bílkové, tak směřovaly k literatuře, literární a regionální historii. Po obhájení rozsáhlé a oceňované diplomové práce zabývající se nakladatelstvím Družstevní práce – pozdějším Odeonem – složila ještě rigorózní zkoušky a získala titul PhDr. Mezitím začala pracovat v Literárním archivu PNP nejprve ve studovně pražského ústředí a potom, co se uvolnilo místo ve Východočeském kraji, konečně ve Starých Hradech. V první polovině 80. let se věnovala výchově dvou dcer a péči o rodinné zázemí. Tato konstelace a vrozená obětavost Evy Bílkové nepřála sice soustředěné vědecké práci, ale všechny volné chvíle věnovala organizování a zajišťování kulturního života na zámku, který se stal kulturním centrem pomezí východních a středních Čech. Jako předsedkyně Osvětové besedy nesla zodpovědnost za mnohdy komunistickému režimu nepohodlné akce, na něž ovšem chodily desítky a stovky návštěvníků. Po roce 1989 organizování výstav, besed, koncertů a literárních pořadů na již zrekonstruovaném zámku pokračovalo. Eva Bílková, od r. 2001 vedoucí starohradského pracoviště LA PNP, se postupně vracela i k vědecké práci, když k řadě inventářů uspořádaných fondů (mj. zpřístupnila veřejnosti osobní pozůstalosti Jindřicha Fleischnera, Jiřího M. Paláta, Václava Prokůpka, Šárky Smazalové, Jana Šamala, ve spolupráci s dalšími Věnceslava Metelky, Karla Sellnera, Antala Staška, Vítězslava Nezvala; nakladate...
Více od autora
Eva Bartošová (3)
Narozena 1994. Ilustrátorka, absolventka a asistentka na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
Více od autora
Eva Adlerová (2)
Mgr., právnička a patentová zástupkyně, zaměřená na oblast průmyslového a duševního vlastnictví.
Více od autora
Eva Adamová (2)
Narozena 1952. JUDr., CSc., právnička se zaměřením na právo životního prostředí.
Více od autora
Eugenie Egertová Janečková (1)
Narozena 1912. Hoteliérka, působila v hotelu Continental v Plzni.
Více od autora
Eugene T Gendlin (2)
PhD, univerzitní pedagog; filozof, zabýval se rovněž humanistickou psychologií a psychoterapií podle Carla Rogerse: z Rakouska emigroval do USA.
Více od autora
Eugene Linden (2)
Americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.
Více od autora
Eugène Labiche (3)
Eugène Marin Labiche byl francouzský dramatik, navazující na dílo Eugène Scribeho a nazývaný králem vaudeville. Narodil se v zámožné kupecké rodině v pařížské Rue de la Verrerie. Už ve dvanácti letech přispíval do časopisu Chérubin. Studoval na Lycée Condorcet a Lycée Chaptal. Cestoval po Itálii a na Pařížské univerzitě se stal doktorem práv. Byl kritikem pro Revue des théâtres a v roce 1837 měla premiéru jeho první hra. Byl velmi plodným spisovatelem a je mu přisuzován podíl na autorství až 220 her. Jeho nejčastějšími spolupracovníky byli Marc-Michel a Auguste Lefranc, s nimiž používal dohromady pseudonym Paul Dandré. Jeho nejznámějším dílem je komedie Slaměný klobouk, která byla také zfilmována . Napsal také román La Clé des champs. Od roku 1853 žil v Souvigny-en-Sologne, kde byl také zvolen starostou. Byl mu udělen Řád čestné legie a v roce 1880 se stal členem Francouzské akademie. Je po něm pojmenována Rue Eugène-Labiche v Paříži. Je pohřben na Cimetière de Montmartre.
Více od autora
Eugen Pešina (1)
Narozen 26.3.1921, zemřel 20.1.1966 v Praze. Ing., profesor na strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru teorie plasticity.
Více od autora
Eugen Herrigel (2)
Německý filozof Eugen Herrigel, který přišel do Japonska a s cílem porozumět zenu praktikoval lukostřelbu.
Více od autora
Eugen Gindl (2)
Slovenský novinář, televizní scenárista, autor rozhlasových her, aktivista.
Více od autora
Eugen Fink (2)
Eugen Fink byl německý filosof a fenomenolog, žák a asistent E. Husserla. Po maturitě v Kostnici studoval filosofii, germanistiku, historii a ekonomii v Münsteru, v Berlíně a nakonec ve Freiburgu, kde u E. Husserla a M. Heideggera roku 1929 promoval. Husserl byl roku 1930 pensionován, jezdilo za ním ale stále víc studentů, zejména zahraničních, a Husserl tedy Finka pověřil, aby pro ně vedl soukromé semináře. Jedním z jeho svěřenců byl i Jan Patočka, který se s Finkem velmi spřátelil. Když byl roku 1933 Husserl nacisty z univerzity odvolán, opustil univerzitu i Fink a zůstal Husserlovým soukromým asistentem. Po jeho smrti roku 1938 se velmi zasloužil o záchranu Husserlovy pozůstalosti v belgické Lovani, kam se odstěhoval. Roku 1940 byli ale všichni Němci v Belgii internováni a po obsazení země nacisty byl Fink odveden na frontu. Po válce byl profesorem filosofie ve Freiburgu, kde v roce 1965–66 vedl spolu s M. Heideggerem slavný seminář o Hérakleitovi, a roku 1971 se pro zdravotní potíže nechal penzionovat. Hlavním tématem Finkova myšlení, jeho „kosmické antropologie“ byla otázka světa, kterou zkoumal v návaznosti na Husserla, ale zejména také na Heideggera. Proti příliš individuálnímu a introspektivnímu východisku svých učitelů se snažil ukázat člověka v jeho vztahu ke světu a k Vesmíru. Fink nechápe svět jako věc či nádobu, „v níž“ se věci vyskytují, nýbrž jako „horizont“ a tedy nezbytnou podmínku každého jevení jsoucího. V této souvislosti si všímal různých forem lidského vztahování k celku světa, zejména fenoménu hry. Zabýval se také interpretací antické filosofie, filosofií G. W. F. Hegela a F. Nietzscheho, otázkami lidské konečnosti a filosofií výchovy, kde formuloval slavné „aporie výchovy“. Na Finkovu filosofii výchovy navázali u nás zejména Jan Patočka, Radim Palouš a Jaroslava Pešková. Fink se účastnil i symposia Letní škola na Korčule, pořádané skupinou Praxis....
Více od autora
Eufemia von Adlersfeld-Ballestrem (2)
Německá spisovatelkaautorka milostných příběhů.
Více od autora
Etzler (1)
Více od autora
Ester Tajrychová (2)
Narozena 9. 4. 1989. Ilustrátorka a grafička, též absolventka oboru Filologie - cizí jazyky pro komerční praxi , autorka překladu z angličtiny.
Více od autora
Ester Geislerová (2)
MgA. Ester Geislerová je česká herečka a umělkyně. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor Nová Média II., rok a půl pobyla v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Věnuje se převážně videoinstalacím. Ve svých dílech kombinuje filmovou řeč a herectví s konceptuálním výtvarným přístupem. Má dvanáctiletá dvojčata Miu a Jana. Ester Geislerová a Josefina Bakošová tvoří kreativní duo zaměřující se na módní projekty, styling a tvorbu pro děti.
Více od autora
Ester Demjanová (3)
Slovenská překladatelka, tlumočnice z a do slovenštiny, angličtiny a češtiny. Též editorka a korektorka textů.
Více od autora
Esme Floyd (3)
Britská žurnalistka a spisovatelka zabývající se zdravým životním stylem.
Více od autora
Esaias Reusner Jr. (2)
Esaias Reusner Jr. byl významný německý loutnista a skladatel barokní éry. Narodil se v hudebnické rodině a je často uznáván pro svůj přínos k repertoáru pro loutnu, nástroj, který byl v jeho době velmi oblíbený. Reusnerova kariéra byla poznamenána jeho službou na různých šlechtických dvorech, včetně dvora braniborského kurfiřta. Vydal dvě významné sbírky loutnové hudby: "Delitiae Testudinis" a "Erfreuliche Lauten-Lust" . Tato díla jsou ukázkou jeho mistrovství ve francouzském loutnovém stylu a jeho schopnosti spojit jej s německými hudebními tradicemi. Jeho skladby se vyznačují složitým kontrapunktem a elegantními melodiemi a odrážejí vytříbený hudební vkus 17. století. Reusnerův odkaz je zachován prostřednictvím těchto sbírek, které dodnes studují a provádějí loutnisté a milovníci staré hudby.
Více od autora
Erwin Raphael McManus (1)
Americký spisovatel, filmový producent, motivační řečník, hlavní pastor církve MOSAIC v Los Angeles.
Více od autora
Erwin Huber (1)
Erwin Huber je německý politik . Od listopadu 2005 je bavorským ministrem hospodářství, dopravy, spojů a technologie. 29. září 2007 byl zvolen za předsedu CSU. Po maturitě na reálce v Dingolfingu absolvoval nejprve studijní praxi v bavorské finanční správě. Poté působil na finančních úřadech v Dingolfingu, Landshutu a v Mnichově. Od roku 1968 do roku 1973 navštěvoval večerní gymnázium v Mnichově . V roce 1973 složil maturitu. V návaznosti studoval na Ludwig-Maxmilian Universität v Mnichově obor národního hospodářství, v kterém získal v roce 1978 vysokoškolský titul. Erwin Huber je ženatý, má dvě děti, žije v Reisbachu. Erwin Huber je od roku 2004 čestným členem katolického studentského K.D.St.V Oeno-Danubia v Cartellverband . Huber byl od roku 1972 členem obvodního sněmu v okrese Dingolfing-Landau. Od roku 1978 je poslancem Bavorského zemského sněmu. V roce 1987 byl zvolen zastupujícím generálním sekretářem CSU a v letech 1988–1994 zastával funkci generálního sekretáře. Od roku 1988 patří Huber k předsednictvu a prezidiu CSU a taktéž je od roku 1993 předsedou krajské organizace v Dolním Bavorsku. V říjnu 1994 byl Huber ustanoven ministrem zemské vlády a vedoucím Bavorského zemského kancléřství, do této funkce jej jmenoval Edmund Stoiber, předseda Bavorské vlády. Od listopadu 1995 do října 1998 byl bavorským ministrem financí. Od 6. října 1998 se opět vrátil do funkce zemského ministra a vedoucího bavorského zemského kancléřství. Od 14. října 2003 se stal odpovědným za spolkové záležitosti a správní reformu. Poté, co se v roce 2005 Edmund Stoiber nestal ministrem ve vládě Angely Merklové, přestal být Erwin Huber pouhým nástupcem Stoibera, nýbrž také jeho soupeřem. Spolu s Günterem Becksteinem byli nejslibnějšími kandidáty. Huber také převzal ministerstvo hospodářství a dopravy. Po oznámení, že Stoiber k 30. září opouští místo předsedy CSU byl ve volbě spolu s Gabriele Pauliovou a Horstem Se...
Více od autora