50761–50820 z 158710 Autoři
Frank Burczyk (2)
Německý chemik, činný v oblasti vývoje a použití kosmetických preparátů a surovin.
Více od autora
Frank Bonham (1)
Americký spisovatel, scenárista, publicista. Autor westernů, knih pro děti a mládež a televizních scénářů.
Více od autora
Frank Boldt (4)
Frank Boldt byl německý historik a slavista, překladatel, pedagog na Západočeské univerzitě v Plzni a Univerzitě Karlově v Praze. Vystudoval v Německu a v Praze historii a slavistiku. Na univerzitě v Heidelbergu byl žákem Dmitrije Čiževského, spoluzakladatele pražské lingvistické školy. V roce 1992 se vzdal německého státního občanství a přijal občanství československé a později české. Usadil se v Chebu, kde založil Nadaci Evropské Comenium, odvozené z odkazu Jana Amose Komenského, kterého obdivoval a ve svém díle i rozhovorech se na něj často odkazoval. Zde pořádal také každé léto Akademické letní školy, kam zval Čechy, Němce ke společnému dialogu o minulosti, současnosti, ale i přítomnosti. Byl jednou z největších osobností regionu po Sametové revoluci. Původně ač srdcem i duší Sociální demokrat, a on se zasadil o o to, aby se Chebané dodatečně vyrovnali s minulostí německých Sociálních demokratů v Chebu umístěním pamětní desky na budovu, kde před 2. světovou válkou strana sídlila . Po nějaké době se rozhodl „znovuobnovit” chebskou pobočku Strany zelených v Chebu, které se snažil dát know how Německé Strany Zelených. Místní organizaci však doslova „zvedl z popela” a pravděpodobně by byl v komunálních volbách v říjnu 2006 zvolen do městského zastupitelstva, kdyby pouhé dva týdny před volbami neumřel na velmi rychle postupující rakovinu, která dle slov jeho oddané ošetřovatelky a spolustranice Renaty Křížové, „postihla to nejcennější – tedy mozek”. Frank Boldt byl jednou z nejvýraznějších osob města, ale i Česko-německých vztahů obecně. Nebylo mu zatěžko například pokoušet se o komunikaci se všemi rozmanitými lidmi – rád si popovídal s intelektuály, ale i s obyčejnými lidmi. „Jeho centrum Nadace Evropské Comenium, které vybudoval z bývalé koželužny na břehu řeky Ohře se stala příjemnou oázou, k...
Více od autora
Frank Bettger (3)
Frank Bettger, rodným jménem Franklin Lyle "Frank" Bettger byl americký hráč baseballu, pojišťovací agent a autor knih o osobnostním rozvoji. Jeho syn Lyle Stathem Bettger byl známý herec v 50. až 80. letech 20. století. Frank Bettger měl těžké dětství, byl často nemocný a měl slabé klasické školní vzdělání. V 11 letech mu zemřel otec. Začal prodávat noviny, aby pomohl své matce v chodu domácnosti, která se mimo něj, starala o další čtyři děti. Jak napsal v knize Škola úspěchu: „Mnohdy jsme k večeři neměli co jíst, leda ovesnou kaši a mléko.“ Ve 12 letech mu byl inspirací kulturista Eugen Sandow, přesto se začal více věnovat baseballu a fotbalu na Základní škole James G. Blaine . Pracoval jako instalatérský pomocník s příjmem 8 USD za týden. Později získal práci u společnosti American Radiator Company, kde zatloukal bedny se zbožím. Ve 14 letech získal místo u inkasní společnosti ve Filadelfii, kdy jezdil na kole po městě a vybíral splátky. V roce 1905 začal hrát baseball za tým All-Professionals z Filadelfie, kde byl zaspán pod jménem „Frank Betcher“. V roce 1906 hrál za městský tým Bridgeton z New Jersey, na pozici shortstop. Byl požádán, aby hrál za McDaniel’s Saloon proti Donahue’s Saloon ve Filadelfii. Zde si jej všiml Red Donahue, majitel týmu a nadhazovač, který přesvědčil vedení týmu Johnstown , aby jej koupili. Z tohoto týmu, kde měl 175 USD za měsíc, byl v roce 1907 vyloučen. Když se zklamaný zeptal manažera týmu Berta Conna, proč byl z klubu vyloučen, dostal odpověď, že: „Je líný a málo nadšený pro hru." Bettger řekl manažerovi: „Jen se snažím skrýt svou nervozitu." Manažer mu poradil, aby zkusil něco jiného, protože to, co předvádí, moc nefunguje a ať bude dělat cokoliv, musí do toho dát více energie a nadšení. Nastoupil do týmu Haverhill , krátce hrál...
Více od autora
Françoise Dorin (2)
Francouzská muzikálová herečka, autorka románů, novel, divadelních her, písní a článků.
Více od autora
Françoise Coffrant (2)
Francouzská novinářka, též publicistika o bytové architektuře.
Více od autora
François Kersaudy (3)
Profesor na pařížské Sorbonně, vystudoval historii na Oxfordské univerzitě. Je specialistou na dějiny diplomacie a vojenství.
Více od autora
François de Belleforest (1)
Francouzský prozaik a básník, překladatel z řečtiny a italštiny.
Více od autora
François Campion (2)
François Campion byl francouzský barokní skladatel a kytarista, který se narodil kolem roku 1686 a zemřel pravděpodobně v roce 1747. O jeho životě toho není mnoho známo, ale byl významnou osobností ve vývoji kytarové hudby na počátku 18. století. Campion vydal významné pojednání o hře na kytaru "Nouvelles découvertes sur la Guitarre", které obsahovalo návod ke hře a sbírku skladeb. Toto pojednání je pozoruhodné tím, že se v něm objevuje použití campanelly, techniky, která umožňuje dosáhnout zvonivého zvuku připomínajícího zvony. Jeho díla často spojovala francouzský a španělský styl, což odráželo kulturní výměnu té doby.
Více od autora
Franco Tanel (2)
Italský novinář a fotograf, zaměřuje se na dopravu, infrastrukturu, ekologické dopady turistiky, životní prostředí a přistěhovalectví.
Více od autora
Franco Bonisolli (2)
Franco Bonisolli byl italský operní tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou intenzitou. Narodil se 25. května 1938 v italském Roveretu a svou kariéru zahájil počátkem 60. let 20. století po dokončení hudebních studií. Bonisolli si rychle získal uznání díky své interpretaci belcantového repertoáru i Verdiho a Pucciniho rolí. Jeho pěvecké umění se hodilo zejména pro náročné role italského a francouzského operního kánonu.
Více od autora
Francis Parkman (2)
Francis Parkman byl americký historik, známý pro své dílo o Severní Americe v období kolonialismu. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho rodiči byli reverend Francis Parkman a jeho druhá žena Caroline Hall Parkmanová. Měl pět sourozenců: Caroline, Mary, Eliza, Johna Eliota a Sarah z otcova prvního manželství. Od dětství jej sužovaly zdravotní problémy. V mladém věku byl poslán na lesní farmu svého dědy u Medfordu v Massachusetts, aby si upevnil zdraví životem v přírodě. Často spával v lese, jezdil na koni bez sedla a naučil se lovit. Od roku 1831 studoval na privátní Chauncy Hall a v roce 1840 vstoupil na Harvard. Ještě před ukončením studií ho rodiče poslali na cestu po Evropě. Plavil se po Středozemním moři, kde navštívil některé ostrovy, viděl Itálii, Švýcarsko, Francii a Skotsko. Cesta trvala od listopadu 1843 do června 1844. Na podzim 1844 nastoupil na harvardská práva. V roce 1845 publikoval své první články v Knickerbocker Magazine. V roce 1846 získal právnický titul a pokračoval ve svých studijních cestách. Strávil i nějakou dobu mezi Siouxy. Tato zkušenost ho velmi ovlivnila. Jeho dřívější poměrně sympatické nazírání na Indiány se výrazně změnilo. Začal je považovat za divochy a opilce, jejichž úpadek, porážky ve válkách a zkáza byly nevyhnutelným triumfem civilizace nad barbarstvím. Tento způsob nazírání se objevuje i v jeho historických dílech, za což sklidil tvrdou kritiku některých moderních historiků. V té době procestoval různé další části USA. Zároveň se u něj opět objevily zdravotní a psychické potíže. V květnu 1850 se oženil s Catherine Scollay Bigelowou, dcerou známého bostonského lékaře, se kterou měl tři děti: Grace Parkmanovou Coffinovou, Francise Parkmana III. a Katharine Parkmanovou Coolidgeovou. Syn zemřel ve třech letech na spálu. V roce 1856 procestoval Kanadu. V roce 1858 zemřela jeho žena po narození jejich posledního dítěte. Sám se téhož roku odjel léčit do Francie. Cesto...
Více od autora
Francis Gabreski (1)
Francis Stanley Gabreski „Gabby“ byl předním americkým leteckým esem nasazeným během druhé světové války do bojů v Evropě s 28 sestřely, leteckým esem korejské války s 6,5 sestřely a významným důstojníkem Letectva Spojených států, v jehož řadách odsloužil celkem 26 let. Před válkou se začal zajímat o létání, ale málem nezískal pilotní licenci, protože dle svých instruktorů neměl pro létání vůbec žádný cit a praktickou zkouškou prošel až na poslední pokus. Po absolvování leteckého výcviku v roce březnu 1941 byl přidělen k 45. stíhací peruti, 15. stíhací skupiny na Hawaii. Zde prodělal svůj bojový křest při útoku na Pearl Harbour, kdy se mu společně podařilo s několika piloty vzlétnout po hlavním útoku, ale nepřítel již unikl. Jelikož byl původem Polák a doslechl se o polských perutích bojujících RAF a chtěl nabrat bojové zkušenosti, požádal svého velícího důstojníka o přeřazení. Bylo mu vyhověno a bojoval od ledna 1943 v řadách 315. polské stíhací perutě na strojích Supermarine Spitfire, kde nezaznamenal žádný sestřel. 27. února 1943 byl přeřazen k 56. stíhací skupině , létajíc na strojích Republic P-47 Thunderbolt pak dosáhl nad Francií a Německem 28 potvrzených sestřelů, největšího počtu vzdušných vítězství ze všech amerických letců v Evropě. Během korejské války pak dosáhl úspěchů na proudových strojích North American F-86 Sabre u 51. přepadového stíhacího křídla . Za celou svou bojovou kariéru dosáhl 34½ sestřelených nepřátelských letadel, navíc se mu jako jednomu z pouhých sedmi amerických pilotů povedlo dosáhnout statusu leteckého esa ve dvou různých válečných konfliktech. Během své kariéry velel dvěma stíhacím letkám, v dočasném měřítku pak velel šesti uskupením typu „křídlo“ a „skupina“. Celkem tedy působil 11 let jakožto velitel jednotky, 15 let jako bojový pilot. Po ukončení karié...
Více od autora
Francis de Croisset (2)
Francouzský dramatik, libretista a prozaik belgického původu.
Více od autora
Francis D Raška (2)
Doc. PhDr. Francis D. Raška, PhD. je americko-český politolog a historik, v současnosti přednáší moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval zejména práce k dějinám československého exilu, The Czechoslovak Exile Government in London and the Sudeten German Issue a Historie Rady svobodného Československa 1949 - 1960 .
Více od autora
Francesco Rosso (1)
Italský novinář, publicista, též práce o historii starověkých civilizací a dějinách raného křesťanství.
Více od autora
Frances Liardet (1)
Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní, překladatelka z arabštiny.
Více od autora
Fráňa Klátil (3)
Narozen 5.6.1905 ve Zlíně, zemřel 1972 v USA. Národně socialistický politik, dělník, redaktor, básně, reportáže, politické stati.
Více od autora
Florian Zapletal (3)
Florian Zapletal byl moravský historik umění, novinář, fotograf a voják. Narodil se v rolnické rodině Františka Zapletala a Coelestiny rozené Chytilové. V roce 1947 se oženil s Marií Cimbalovou. První, čtvrtý a šestý ročník studoval na gymnáziu v Přerově. Maturoval v roce 1905 na gymnáziu v Místku. Poté se zapsal v oboru Dějiny literatury a umění na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl žákem Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1907 narukoval do Rakousko-uherské armády a vojenskou službu strávil v chorvatské Pule. Po návratu z armády pokračoval ve studiu dějin a teorie umění u Maxe Dvořáka na Vídeňské univerzitě. Studia dokončil na Univerzitě Karlově u Otakara Hostinského. Po ukončení studií působil jako novinář v časopisech Obzor , Pozor a Čas . V roce 1914 byl povolán do armády a odeslán na východní frontu. Dne 14. listopadu 1914 přešel s celou jednotkou na ruskou stranu. Nejprve byl v zajateckém táboře v Nižním Novgorodu. Od roku 1915 pracoval jako hlavní redaktor časopisu Čechoslovák: věstník Svazu česko-slovenských spolků na Rusi v Petrohradu. Současně navštěvoval přednášky na Petrohradské univerzitě. V roce 1917 zde byl svědkem Říjnové revoluce. Přesídlil do Moskvy, kde na místo časopisu Čechoslovák začal vycházet Československý deník. Po návratu do Československa byl v letech 1919–1921 poradcem pro vojenské věci guvernéra Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Roku 1922 získal doktorát na brněnské univerzitě. Později pak působil v různých funkcích jako historik a archivář na ministerstvech národní obrany a školství a národní osvěty. V roce 1941 byl penzionován v hodnosti majora. Po roce 1945 působil jako správce fotooddělení Vojenského historického ústavu v Praze. V Praze XVI. Žižkov bydlel na adrese Nábřeží legií 12. Po jeho smrti v roce 1969 se sbírka jeho negativů dostala do Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a do Mú...
Více od autora