43621–43680 z 158055 Autoři
Milan Pospíšil (1)
Vystudoval obor dějiny a teorie hudby na FF UK v Praze a na Ruhrské universitě v Bochumi. Je vědeckým pracovníkem Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR se zaměřením na dějiny hudby o opery 19. století.
Více od autora
Milan Pišút (3)
Milan Pišút byl slovenský a československý literární historik, politik a poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Slovenské národní rady za Demokratickou stranu a ministr vlád Československa. V roce 1926 absolvoval gymnázium v Liptovském Svätém Mikuláši, pak v letech 1926–1931 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Působil jako gymnaziální učitel v Bratislavě, v letech 1935–1937 v Praze. Za druhé světové války působil v odboji, byl účastníkem slovenského národního povstání. Působil na pověřenectví pro školství. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Do parlamentu byl delegován za skupinu slovenské kulturní a vědecké obce Kultúrni a vedeckí pracovníci. V Národním shromáždění setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady. Ze SNR byl odvolán rozhodnutím Akčního výboru Demokratické strany na 14. schůzi SNR v březnu 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 se plně věnoval akademické dráze. V letech 1948–1977 byl profesorem dějin slovenské literatury a literární vědy na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.
Více od autora
Milan Pávek (3)
Milan Pávek , je český spisovatel, humorista a literární historik. Narodil se v rodině železničáře. Vystudoval Střední pedagogickou školu v Českých Budějovicích, s aprobací pro první stupeň základní školy. Maturoval roku 1959, poté krátce učil na základní škole ve Zlukově, ale brzy začal studovat na Institutu tělesné výchovy a sportu a od roku 1962 pak češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1965, jeho diplomová práce se věnovala Karlu Čapkovi a Ladislavu Klímovi. Od roku 1967 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V letech 1971–1984 byl redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel, v období 1984–1990 dramaturgem ve skupině dětského filmu Filmového studia Barrandov. Během převratu roku 1989 převzal vedení Literárního měsíčníku a přejmenoval ho na Literární revue. Roku 1990 založil nakladatelství Galaxie. Od roku 1995 přednášel filozofii na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1998 je v invalidním důchodu. Jako autor se věnoval především humoristické tvorbě.
Více od autora
Milan Oreský (3)
Slovenský ing. ekonomie, vysokoškolský pedagog se zaměřením na marketing. Odborné práce z oboru.
Více od autora
Milan Obst (2)
Od začátku 50. let publikoval v Národním divadle, Divadle, Javisku , Divadelních a filmových novinách, Divadelních novinách a České literatuře . Příznačné bylo Obstovo neustálé spojení s divadelní praxí. Pohostinsky režíroval v profesionálních divadlech, ale především spolupracoval s ochotnickými spolky jako instruktor, porotce amatérských přehlídek, režisér a příležitostně i jako herec. Sporadicky používal šifry MO, při práci na slovníkových heslech šifry mob. Z bohaté a všestranné Obstovy teatrologické práce jsou nejvýznamnější příspěvky k poznání českých divadelních dějin, především první poloviny 20. století. Soustavný zájem o uměleckou činnost svého vysokoškolského učitele Jindřicha Honzla, projevovaný řadou dílčích časopiseckých studií, péčí o režisérovu pozůstalost i editorskou prací, využil Obst v monografické studii Práce Jindřicha Honzla v letech dvacátých ; na základě obsáhlé dokumentace a konkrétní analýzy jednotlivých tvůrčích etap v ní sleduje Honzlovu divadelně teoretickou i praktickou režisérskou činnost v letech 1919–1931: od prvních režií v dělnických souborech přes období poetistického experimentování v Osvobozeném divadle až po angažmá v brněnském Národním divadle. Historii smíchovského divadla a jeho souborů mapuje příležitostná publikace Švandovo divadlo 1881–1981, na vztahy mezi českou a německou divadelní kulturou se soustřeďuje text přednášky Max Reinhardt a české divadlo. Významnou část Obstovy vědecké práce tvořily divadelněteoretické studie, zabývající se jevištní řečí a výstavbou dramatu , dramatickými druhy , otázkami vztahu literatury a divadla nebo di...
Více od autora
Milan Novobilský (2)
Narozen 11. 11. 1961. Výtvarník, grafik, autor příruček o historických a archeologických památkách.
Více od autora
Milan Mojžíš (3)
Kapitán v záloze Ing. Milan Mojžíš Člen předsednictva RV ČsOL Tajemník ČsOL Předseda Komise pro činnost, strategické plánování a programový rozvoj Předseda jednoty Rokycany Je držitelem průkazu člena ČsOL č. 4258 V letech 1979-83 vystudoval gymnázium Č. Krumlov a v letech 1983-88 stavební fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Po vystudování pracoval ve stavebnictví jako stavbyvedoucí, vedoucí střediska, vedoucí obchodního oddělení a projekt manažer na stavbách v Jihočeském kraji a v Praze. V současné době pracuje na živnostenský list jako stavební dozor, manažer projektu a supervizor. Je absolventem Vojenské katedry vysoké školy a dosáhl hodnosti kapitána v záloze. V roce 2010 se podílel na zahájení projektu Aktivních záloh AČR a od roku 2002 vykonává funkci velitele 1.tankové roty Aktivních záloh AČR nesoucí čestný název „Československých legií“. Je členem správní rady Nadace pozemního vojska AČR, která již téměř 15 let provozuje Vojenské muzeum na demarkační linii v Rokycanech. Aktivně pracuje v Klubu vojenské historie při vojenském muzeu v Rokycanech a podílel se na organizaci a řízení mnoha vojensko-historických ukázek z období 1. a 2. světové války. V roce 2005 byl spoluorganizátorem vojensko-historické přehlídky k 60.výročí osvobození v Praze a je dlouholetým spoluorganizátorem Dne pozemního vojska – BAHNA. Členem ČsOL je od roku 2001 a pracuje jak předseda jednoty ČsOL při vojenském muzeu na DL v Rokycanech. Od roku 2007 působí v Předsednictvu Republikového výboru ČsOL a jako předseda Komise pro činnost jednot, strategické plánování organizace a programový rozvoj ČsOL. Od roku 2008 zastává funkci tajemníka ČsOL pro ekonomiku a činnost obce. Na celorepublikové úrovni se podílí na přípravě a realizaci zejména těchto činností a projektů: - Příprava rozpočtů ČsOL a sledování jejich plnění - Příprava Plánů činnosti ČsOL včetně plánů práce jednot a sledování jejich plnění - Zavedení kontrolních mechanizmů a směrnic pro hospodaření ČsOL - Získávání ...
Více od autora
Milan Matějka (2)
Narozen 1938. Prof. Ing., DrSc., ekonom, vysokoškolský pedagog, odborné práce ze statistiky a vyššího podnikového managementu.
Více od autora
Milan Mareš (3)
Prof. RNDr. Milan Mareš, DrSc. , do roku 2007 ředitel UTIA ČAV. Vydal Principy strategického chování a Slova, která se hodí, aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice .
Více od autora
Milan Líčka (2)
Milan Lička je český archeolog zabývající se neolitem, zvláště kulturou s lineární keramikou, kulturou s vypíchanou keramikou a technologií neolitické keramiky. Je emeritním pracovníkem Národního muzea. Studium archeologie absolvoval na FF Karlovy university v Praze v letech 1958-1963 a ukončil prací Keramika na předpokládaném území kmene Čechů. Disertaci PhDr. s názvem Problémy starší vypíchané keramiky v Čechách předložil v roce 1973 a disertaci CSc. s titulem Technologie neolitické keramiky a její exaktní studium obhájil v roce 1983. V letech 1963 až 1968 byl zaměstnán v muzeích v Ústí nad Labem a Poděbradech. Od roku 1968 do 2011 pracoval v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze, mj. jako jeho vedoucí a jako zástupce ředitele Historického muzea-Národního muzea. Za tu dobu uskutečnil řadu archeologických výzkumů, z nichž největší proběhly v Kosoři a ve Mšeně . Výsledky své práce publikoval samostatně nebo ve spolupráci s jinými autory. Inicioval vznik elektronické databáze archeologické sbírky Národního muzea a její zpřístupnění na internetu. V letech 1993-2007 redigoval patnáct svazků Fontes Archaeologici Pragenses. Je spoluautorem výstav o neolitu a Keltech v českých zemích v Itálii a Belgii . Belges, Boïens, Rémes, Volques…, Musée royal de Mariemont 2006; Antenate di Venere. 27.000-4000 a.C., Milano 2009).
Více od autora
Milan Lazár (1)
Slovenský chemik, zakladatel slovenské vědecké školy makromolekulární chemie a fyziky.
Více od autora
Milan Kučera (3)
Narozen 2. 7. 1929 v Praze, zemřel 1. 2. 2018 ve Čkyni, Ing., statistik, demograf, zakládající člen Československé demografické společnosti; působil ve Státním úřadu statistickém a v jeho nástupných organizacích , ve Státním ústavu pro terénní plánování , ve Federálním statistickém úřadu , Sociologickém ústavu AV ČR ; přednášel na Přírodovědecké fakultě UK ; věnoval se především studiu vývoje českého obyvatelstva, rodin a domácností; podílel se na přípravě a zpracování sčítání lidu v roce 1980 a 1991.
Více od autora
Milan Kubr (3)
Narozen 7. 10. 1930 v Praze. Doc. Dr., CSc., vysokoškolský pedagog a ekonom, zaměřený na ekonomiku průmyslu, též překladatel, textař a editor zpěvníků.
Více od autora
Milan Kubek (2)
Narozen 13. 2. 1968 v Praze. MUDr., internista-angiolog, prezident České lékařské komory.
Více od autora
Milan Križo (3)
Prof. Ing. Milan Križo, DrSc. je medzinárodne uznávaný významný vysokoškolský pedagóg a odborník v oblasti fytologie. Jeho vedecká, pedagogická a kultúrna činnost príkladne prispela k rozvoju česko-slovenských vzťahov, významne sa zaslúžil o prehĺbenie a rozvoj medzi Technickou univerzitoru vo Zvolene a Mendelovou univerzitou v Brne, na ktorej nielen vyštudoval, ale dvadsať rokov aj pôsobil jako pedagóg. S osobnosťou Milana Križa je neodmysliteľne späté jeho zanietenie pre zachovanie ľudovej piesne a hudby jako jedinečného kultúrneho dedičstva rodného Podpolianskeho kraja. V dobe štúdia založil v roku 1949 v Brne Vysokoškolský súbor ľudových piesní a tancov Poľana. Založil tak viac než šesťdesiatročnú tradíciu súboru, kde sa dodnes združujú predovšetkým študenti brnenských vysokých škôl a v súčasnej dobe je v súbore právom považovaný za legendu slovenskej ľudovej piesne. V roku 1954 začal Milan Križo spolupracovať s Brnenským rozhlasovým orchestrom ľudových nástrojov . Pán profesor je krásnym a jedinečným príkladom výnimočnej osobnosti integrujúci celoživotné vedecké, pedagogické a kultúrne pôsobenie do vácneho zmysluplného celku. Vždy sa aktívne a úspešne usiloval o priateľské vedecké a kultúrne česko-slovenské vzťahy. Je čestným držitelem vědecké hodnosti Doctor Honoris Causa.
Více od autora
Milan Kraus (3)
Slovenský básník, esejista, editor, překladatel ze srbochorvatštiny, švédštiny, rumunštiny a češtiny.
Více od autora
Milan Kovář (3)
Strojní inženýr, práce o konstrukci a provozu vojenské techniky, historii protiteroristických jednotek, též píše o povodních a ochraně před nimi.
Více od autora
Milan Katuninec (3)
Slovenský profesor, politolog. Prorektor Trnavské univerzity v Trnavě pro vnější vztahy a spolupráci.
Více od autora
Milan Ivanka (3)
Milan Ivanka byl slovenský politik Slovenské národní strany a československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Od roku 1904 působil jako advokát v Trnavě. V letech 1906-1914 vydával časopis Národní hlásník. Za Slovenskou národní stranu byl zvolen na Uherský sněm. Stalo se tak roku 1907 za volební obvod Pezinok. Byl později zatčen uherskými úřady a ve vězení napsal pod pseudonymem dr. Vacovský spis Slováci a Maďaři. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. Za první světové války založil odbojovou skupinu, která podporovala česko-slovenskou spolupráci. Mezi jeho spolupracovníky patřili Vavro Šrobár, Milan Hodža a Emil Stodola. V roce 1918 byl členem Slovenské národní rady. V říjnu 1918 podepsal Martinskou deklaraci. Počátkem 20. století se angažoval v Slovenské národní straně. Během první republiky patřil k hlavním představitelům této strany, která tehdy kooperovala s celostátní stranou národně demokratickou. Byl zemským předsedou Československé národní demokracie pro Slovensko. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Slovenský klub . Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu. Tu vytvořila SNS a slovenští agrárníci. V roce 1921 se ovšem SNS opětovně osamostatnila. Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1929, nyní za SNS, která kandidovala v koalici s Československou národní demokracií, v jejímž poslaneckém klubu zasedl. Mandátu se vzdal roku 1934, opustil stranu a přidal se k agrárníkům. V poslaneckém křesle ho nahradil Theodor Eisenhamr. Když v roce 1928 Vojtech Tuka formuloval svou úvahu o vacuum iuris (vypršení československé moci na Slovensku 10 let po vzniku republiky v důsledku úda...
Více od autora
Milan Hybner (1)
Pedagog a trenér, zaměřený na tanec, fitness a moderní „pouliční“ sporty jako rope skipping a parkour. Též metodik Ústřední školy České obce sokolské.
Více od autora
Milan Hübl (3)
Milan Hübl byl český a československý historik, vysokoškolský učitel, akademik a politik Komunistické strany Československa, představitel reformního proudu v KSČ během pražského jara, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a poslanec České národní rady na počátku normalizace. Pak odstaven z veřejných funkcí, v 70. a 80. letech aktivní v opozici, signatář Charty 77. Původním povoláním byl dělník. V letech 1947–1950 vystudoval Vysokou školu sociální v Brně . V letech 1950–1964 působil jako učitel na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa, od roku 1961 jako docent. Pak mezi roky 1964 a 1968 působil jako vědecký pracovník Ústavu dějin evropských socialistických zemí při ČSAV. Specializoval se na dějiny dělnického hnutí a otázky soudobého socialismu. Patřil mezi hlavní představitele reformního myšlenkového proudu v KSČ během 60. let. V roce 1965 se zastal slovenského historika Daniela Rapanta, který byl napaden maďarskou marxistickou historičkou Erzsébet Andicsovou za revizionistické nemarxistické pojetí novodobých slovenských dějin. Spor se vedl o slovenské národní hnutí v době revoluce v letech 1848-1849, kde Andicsová ve shodě s tehdejšími postoji Karla Marxe hodnotila toto hnutí jako konzervativní. Hübl argumentoval tím, že západní polovina habsburské monarchie byla tehdy nadána většími občanskými ale i národními právy, a proto byl příklon Slováků k Vídni logický. Jeho politická kariéra vyvrcholila během pražského jara. V letech 1968–1969 byl rektorem Vysoké školy politické ústředního výboru Komunistické strany Československa. Koncem 60. let se také uvádí jako člen Městského výboru KSČ v Praze, bytem Praha. V českých zemích patřil v roce 1968 mezi hlavní propagátory pochopení pro slovenské národní aspirace. Zapojil se do debat o novém státoprávním uspořádání Československa. Obh...
Více od autora
Milan Hodža (2)
Milan Hodža byl slovenský politik agrární strany, předseda vlády ČSR v letech 1935 až 1938; mnohonásobný meziválečný ministr. Milan Hodža se narodil do rodiny evangelického faráře v Sučanech Rovněž jeho bratr Ján Miloslav Hodža se stal evangelickým farářem a jeho strýc Michal Miloslav Hodža byl též knězem a mimo to významným slovenským básníkem a národním buditelem. Mladému Hodžovi se dostalo výborného vzdělání. Studoval na gymnáziích v Banské Bystrici , v Šoproni a v Sibiu , 1896 kde maturoval. Právo vystudoval v Budapešti a Kluži a filosofii ve Vídni . Ovládal sedm cizích jazyků – maďarský, německý, anglický, francouzský, rumunský, srbochorvatsky, polský. Roku 1909 se Milan Hodža oženil s Irenou Pivkovou , s níž měl dcery Irenu, Aglaju a syna Fedora Hodžu, pozdějšího československého diplomata a politika. Za Rakouska-Uherska působil ve Slovenské národní straně. Byl tvůrcem jejího agrárního programu. Už jako student práv byl aktivní ve Slovenském spolku působícím v řadách slovenských studentů v Budapešti. Od roku 1903 začal v Pešti vydávat Slovenský týždenník. Od roku 1910 pak společně s Antonem Štefánkem a Františkem Votrubou zahájili i vydávání listu Slovenský denník. Šlo o národně orientovaná periodika, která chtěla oslovit i široké venkovské vrstvy. Podporovala česko-slovenskou spolupráci. V roce 1895 se podílel na národnostním kongresu, na kterém se sešli zástupci slovenské, rumunské a srbské menšiny v Uhrách. Aktivně vystupoval za spolupráci těchto tří etnik. Roku 1905 byl zvolen na Uherský sněm jako jeden z pouhých dvou zvolených slovenských poslanců. Stal se pak zapisovatelem společného klubu, který v uherském parlamentu utvořili slovenští, rumunští a srbští politici. Mandát obhájil ve volbách v roce 1906, kdy bylo na sněm z...
Více od autora
Milan Hlaveš (3)
Umělecký historik v oboru užitého umění, zejména, procelánu a keramiky, kurátor, propagátor užitého umění.
Více od autora
Milan Herčút (2)
Slovenský autor publikace o československém vojenském letci, člen klubu leteckých modelářů.
Více od autora
Milan Hendrych (3)
Bratr spisovatele Zdeňka Hendrycha. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval režii na FAMU a později při zaměstnání i filmovou a televizní dramaturgii . Od 1950 pracoval ve Státním ústavu dopravního projektování postupně jako kopista, figurant, kreslič, konstruktér a technik. 1956 se stal režisérem a scenáristou filmového studia Čs. drah, kde natočil přes sto výchovných, technických a instruktážních filmů. 1978 odešel do invalidního důchodu. Jeho tvorbu ovlivnily pravidelné pobyty v Posázaví. Publikoval v periodikách Mladá fronta, Rudé právo, Host do domu, Plamen, Literární noviny aj. Napsal televizní hry Favorit a Velká kapela . V 70. a 80. letech, kdy nemohl z politických důvodů publikovat, se věnoval malbě; v 80. letech se účastnil každoročních výstav ve Frankfurtu nad Mohanem , vystavoval také ve Švýcarsku, Japonsku, Francii aj. Povídkami přispěl do rukopisného sborníku Život je všude . Prostředí českých a slovenských řek, pozorované znaleckýma očima rybáře, vytváří tematický rámec drobných črt a povídek Hendrychovy prvotiny Zelený svět. Avšak spíše než o přírodě autor vypráví – s dokumentárností místy až reportážní – o lidech v ní, o jejich koníčcích, dovednostech i všedních osudech. Příroda je pro Hendrycha místem očišťujícího řádu; jeho hrdinové v ní však nehledají samotu, ale naopak družnost a nesobecké porozumění. Na pokraji černého humoru se nesentimentálnost a střízlivá věcnost, která charakterizuje všechny Hendrychovy prózy, ocitá v povídkách souboru Zlá zima. Autor v něm zachytil krátké úseky života stárnoucích lidí, kteří ve svém zájmu o přírodní dění nacházejí už jen klid či poslední záblesky naděje. Protilehlý svět sobectví a kariérismu ztvárňuje novela Favorit....
Více od autora
Milan Harvalík (2)
Milan Harvalík je český jazykovědec zaměřený na onomastiku. Působil v Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky na pozici vedoucího Oddělení onomastiky. Vedle toho býval též členem rady tohoto ústavu. Harvalík vystudoval v magisterském studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity neučitelské obory český jazyk a literatura a ruský jazyk a literatura. Promoval v roce 1994. Následně dálkově pokračoval v doktorandském studiu na téže fakultě, kdy se zabýval českým jazykem se specializací na onomastiku a dialektologii. Studia dokončil v roce 2001 ziskem akademického titulu Ph.D. O rok později získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy akademický titul doktora filozofie. V letech 1990 - 2019 působil v Ústavu pro jazyk český AV ČR. Nejprve jako pomocná vědecká síla, následně coby pracovník onomastického oddělení a od roku 2006 jako jeho vedoucí. Současně s tím byl od roku 1994 činný též v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde vedl semináře z toponomastiky a antroponomastiky a také diplomové práce v tomto oboru. Počínaje rokem 2005 je i školitelem doktorského studia pro obor Český jazyk v rámci studijního programu Filologie na této fakultě. Je řešitelem či spoluřešitelem několika grantů v oblasti onomastiky a dále členem několika odborných institucí v České republice i v zahraničí. Působí také v redakčních radách českých i zahraničních odborných časopisů zaměřených na onomastiku. Pořádal též vědeckou konferenci o onomastice v Praze a podílel se na pořádání konferencí v zahraničí . V roce 2004 získal prémii Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky Akademie věd České republiky.
Více od autora
Milan Dus (2)
Milan Dušek se narodil 1.5.1938 v Rosicích nad Labem. Mládí /1946 - 1957/ prožil v Lanškrouně, kde se vyučil zámečníkem.Nastoupil do základní vojenské služby u PS. Po absolvování vojenské školy odešel na Šumavu/1960/.Po pěti letech byl ze zdravotních důvodů zařazen k Okresnímu oddělení VB v Náchodě. V závěru roku 1968 je propuštěn, veřejně neschvaluje okupaci Československa. Začíná jako brusič slévárenských odlitků, vystřídá několik profesí přímo ve slévárenské hale v Novém Městě nad Metují. Následuje práce v lese, tahá s koněm dřevo na skládky v Novém Hrádku. Pak je domovníkem kulturního domu v Černožicích nad Labem. Poté tranzitérem v železniční stanici Letohrad. Od roku 1976 žije v Žamberku. Rehabilitace a důchodu se dočkal jako topič a údržbář léčebny TRN v Žamberku. Psát začal až ve třiceti letech, v době, kdy mu bylo znemožněno vykonávat funkci ve Veřejné bezpečnosti. Začínal vzpomínkami na svůj pobyt na Šumavě. Z nich postupně vznikaly črty a povídky, které sporadicky zveřejňoval v okresních novinách, Pochodni, Československém vojáku, Mladém Světě, Zemědělských kalendářích a jinde. Úspěšně se zúčastnil literárních soutěží v Rychnově nad Kněžnou, v Proseči, v Letohradě a v Sobotce. Díky Dr. Janu Dvořákovi, šéfredaktorovi nakladatelství Kruh v Hradci Králové v roce 1973 poprvé knižně publikuje blok lesáckých povídek ve sborníku Začátek. V Kruhu mu v roce 1977 vychází novela Cesty vysokým lesem a v roce 1982 novela Dědictví. Až do roku 1995 zveřejňuje své prózy pouze časopisecky. Je členem Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Východočeského střediska OS v Pardubicích a AIEP - české sekce světové asociace autorů detektivní literatury.
Více od autora
Milan Demjanenko (1)
PhDr., Ph.D., psychoterapeut a vysokoškolský učitel, zaměřený na vzdělávání učitelů a systemickou rodinnou terapii.
Více od autora
Milan Češka (1)
Narozen 14.6.1946 Šternberk. Prof. RNDr., CSc. Informatik, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Milan Čechura (2)
Narodil se v Ústí nad Labem, od tří let žije v Plzni. V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století se věnoval převážně psaní textů pro plzeňské hudební skupiny. Soustavněji se začal zabývat literaturou až po roce 2000, kdy začal publikovat v regionálních denících a posléze v literárním měsíčníku Plž . Je členem Střediska západočeských spisovatelů a Obce spisovatelů. Kromě malých knížek, které byly vydány víceméně pro interní potřebu, je autorem jedenácti samostatných knih. U mnoha dalších figuruje jako spoluautor.
Více od autora
Milan Burša (3)
Narozen 21.6.1946. CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie a ekonomie.
Více od autora