41821–41880 z 157987 Autoři
Prokop Miroslav Haškovec (3)
Prokop Miroslav Haškovec byl literární historik, profesor románské filologie, překladatel. Jeho bratrem byl zakladatel československé neurologie profesor Ladislav Haškovec, jeho synem byl doktor a pedagog Jiří Haškovec. Pocházel z rodiny krejčího a obchodníka Antonína Haškovce a jeho manželky Marie. Po studiu gymnázia v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích absolvoval studium dějin literatury a románské filologie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde 13. října 1904 obhájil disertační práci s titulem O vývoji moderních literatur a byl promován doktorem filozofie. Jeho promotorem byl František Drtina. Pokračoval ve studiu na univerzitách v Paříži a v německém Heidelbergu. Jako žák Jana Gebauera, Jana Urbana Jarníka a také Josefa Zubatého na UK se začal zejména zajímat o srovnávací filologii a významní pedagogové ještě více podpořili jeho lingvistickou zvídavost. Po studiích nastoupil pedagogickou dráhu jako středoškolský profesor v Pardubicích, Českých Budějovicích a v Praze, kde pak působil jako docent francouzské literatury UK. V roce 1920 přešel jako řádný profesor románské filologie na Masarykovu univerzitu v Brně, v letech 1925–1926 zde byl děkanem filozofické fakulty. Profesor Haškovec byl iniciátor-zakladatel překladatelské skupiny Jihočeská Theléma – kroužku mladých romanistů; publikoval ; byl také spoluredaktorem či redaktorem a účastnil se bohatého spolkového života; v letech 1918–1921 byl předsedou Cercle francais de Praque a poté v Brně předsedou Alliance Francaise, jako student založil a byl předsedou Českoruského sdružení. Jako badatel, romanista a překladatel se Prokop M. Haškovec zaměřoval zejména na starší francouzskou literaturu; věnoval se i francouzsko-českým literárním a kulturním stykům a za své zásluhy o propagaci kultu...
Více od autora
Prokop Brož (3)
Narozen 1972. Teolog, katolický kněz, pedagog na KTF. Publikace z oboru.
Více od autora
Prince And The Revolution (3)
Prince and The Revolution byla americká skupina založená v roce 1983 v Minneapolisu ve státě Minnesota. Skupinu vedl Prince, ikonický a vlivný hudebník známý svou eklektickou tvorbou, okázalým vystupováním na pódiu, extravagantním smyslem pro módu a používáním make-upu. The Revolution vznikla jako Princova doprovodná skupina pro jeho páté album "1999", které vyšlo v roce 1982. Mnohem více se však prosadili po vydání alba "Purple Rain" v roce 1984, které posloužilo jako soundtrack ke stejnojmennému filmu. "Purple Rain" je často označováno za jedno z nejlepších alb v historii hudby a upevnilo Princův status superhvězdy. Obsahovalo hity jako "When Doves Cry", "Let's Go Crazy" a titulní skladbu "Purple Rain".
Více od autora
Prežihov Voranc (3)
Narozen 10.8.1893 Podgora, zemřel 18.2.1950 Maribor. Slovinský romanopisec a povídkář.
Více od autora
Preston Norton (2)
Americký spisovatel zaměřený na literaturu pro mládež, učitel angličtiny.
Více od autora
Přemysl Synek (2)
Elektroinženýr, soukromý podnikatel, též správce konkurzní podstaty a odborný poradce. Podílel se na projektu diamantové burzy, od roku 2006 je členem představenstva společnosti Diamonds International Corporation - D.I.C.
Více od autora
Přemysl Štranc (2)
Narozen 25. 10. 1976. Ing., Ph.D., vysokoškolský pedagog, zemědělský odborník, práce z oboru rostlinná výroba.
Více od autora
Přemek Kocián (3)
Narozen 27.12.1928 Přeštice - zemřel 19.12.1992 Cleveland . Katolický básník, exulant.
Více od autora
Preethaji (1)
Indická duchovní a filozofická učitelka a podnikatelka, investorka v oblasti nemovitostí.
Více od autora
Precious Wilson (2)
Precious Wilson je jamajský soulový a diskotékový zpěvák, který získal mezinárodní uznání jako zpěvák skupiny Eruption. Skupina, která vznikla v polovině 70. let, je známá především díky svému hitu "I Can't Stand the Rain", který se stal celosvětově úspěšným. Po odchodu ze skupiny Eruption v roce 1979, kdy se vydala na sólovou dráhu, se Wilsonová nadále prosazovala v hudebním průmyslu. Její sólová tvorba zahrnuje alba jako "On The Race Track" , na kterém se objevil její charakteristický silný hlas a směs disco a popových skladeb. Během své kariéry byla Wilsonová oslavována pro svou dynamickou pódiovou prezentaci a pěvecké umění, čímž přispěla k rozvoji disco a popové hudební scény konce 70. a počátku 80. let.
Více od autora
Prchal (3)
Více od autora
Pravoslav Kotík (2)
Pravoslav Kotík byl český malíř a grafik. V letech 1908–1912 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Emanuela Dítěte, Karla Vítězslava Maška a Jakuba Schikanedera. Aby mohl vyučovat, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera. To ho opravňovalo k vyučování na středních školách. V roce 1919 onemocněl tuberkulózou, ze které se vyléčil až v roce 1920. V letech 1913 až 1939 postupně působil jako učitel na středních školách: Od roku 1919 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Toto členství přerušil v letech 1921–1924, kdy byl členem Umělecké besedy. Z ní odešel v roce 1924 s dalšími výtvarníky pro názorové neshody. Malíři Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili v roce 1925 skupinu Ho Ho Ko Ko, která byla dodatečně pojmenována Sociální skupina. Ze SVU Mánes byl v roce 1930 vyloučen. V roce 1947 se sem vrátil a byl členem až do jeho rozpuštění v roce 1956. V padesátých letech žil v izolaci, až do roku 1958 nesměl vystavovat. Rád cestoval; hodně cestoval po Československu, několikrát navštívil Francii , Belgii, Německo, Nizozemsko a Jugoslávii. Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem . Ve dvacátých letech se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, později k novoklasicismu. V padesátých letech se u něj začala objevovat i nefigurativní témata. Poprvé vystavil svá díla ještě jako student UPŠ v roce 1910 v Topičově salonu na výstavě skupiny Nezávislí. Vystavoval zde pod pseudonymem P. Kraus. První samostatnou výstavu měl v roce 1927 v Rudolfinu v Praze. Grafické práce a ilustrace zobrazují sociální a intimní témata. Jsou součástí několika bibliofilských tisků (například Na motiv ženy, Kladno : Karel Janout, 1936, 5 l...
Více od autora
Prague Chamber Soloists (1)
Prague Chamber Soloists je soubor klasické hudby známý svými vystoupeními komorní hudby. Skupina, pro kterou je typický soubor zkušených hudebníků z České republiky, má repertoár od barokních až po současná díla. Spolupracují s různými sólisty a dirigenty, aby posluchačům přiblížili širokou škálu hudebních děl, a to jak na živých koncertech, tak prostřednictvím nahrávek.
Více od autora
Prague Brass Soloists (2)
Český klasický dechový soubor. Vznikl v roce 1973 v Praze. Známý také jako "Nové žesťové kvinteto".
Více od autora
Polybios (3)
Polybios, řecky Πολυβιος, byl starověký řecký politik a nejvýznamnější historik období helénismu. Polybios se narodil v Megalopoli v Arkádiii, ale rok jeho narození není přesně znám . Jako syn stratéga Achajského spolku Lykorta pocházel z bohaté rodiny a získal pečlivé vzdělání, které mu přineslo hluboký pohled na politické a vojenské záležitosti. Během třetí makedonské války podporoval neutralitu Achájů, čímž si vysloužil podezření z obou stran. Po vítězství Římanů v bitvě u Pydny roku 168 př. n. l. byl proto Polybius Římany jako jeden z tisíce rukojmích převezen roku 166 př. n. l. do Říma, kde byl nucen strávit dalších sedmnáct let. V Římě byl na základě svého vysokého vzdělání přijímán nejvýznačnějšími patricijskými rodinami, mezi nimiž byl i vítěz od Pydny Lucius Aemilius Paullus, který Polybiovi svěřil výchovu svých dvou synů, Fabia a Scipiona, známého jako Scipio Africanus mladší. Se Scipionem pak spojilo Polybia hluboké přátelství, které vydrželo až do Scipionovy smrti. Když roku 150 př. n. l. získal Polybius osobní svobodu, odjel za svým přítelem do Afriky, kde se zcela oddal historickým studiím, navštívil západní Afriku a Španělsko a byl také osobně přítomen zničení Kartága během třetí punské války roku 146 př. n. l.. V tom samém roce, co bylo poraženo Kartágo, byl jako výsledek čtvrté makedonské války srovnán se zemí Korint a Makedonie se stala definitivně římskou provincií. Polybius, který na základě svého výzkumu římské společnosti dospěl k názoru, že být poddán Římu je pro podmaněné národy z právních, ekonomických i vojenských hledisek velice výhodné, byl poslán do Řecka, aby zde pomohl konzulovi Luciovi Mummiovi organizovat novou formu vlády, za což získal veliké uznání. Po dokončení své práce v Řecku navštívil Polybios východní města Římské říše a pak se vrátil do Říma, kde se věnoval dokončení svých Dějin. Pro objasnění detailů popisovaných událostí jedna...
Více od autora
Polonca Kovač (1)
Vlastním jménem Magdelana Kovač, vystudovala na Univerzitě v Lublani.
Více od autora
Polly Hall (1)
Britská spisovatelka. Autorka povídek, poezie, románu a podcastu. Lektorka kreativního psaní.
Více od autora
Podiven (2)
Podiven byl, podle svatováclavských legend, sluha a nejbližší spolupracovník svatého Václava. Měl být jediným pomocníkem, který Václavovi pomáhal při jeho nejzbožnějších činech, doprovázel ho na poutích, při pečení hostií a přípravě mešního vína. Podiven svého pána doprovázel na hostinu do Staré Boleslavi, podařilo se mu utéct, ale byl dostižen a oběšen. Po smrti zůstalo tělo viset neporušené a v průběhu času získal Podiven pověst blahoslavenosti. Podle pověsti měl být také pohřben vně kostela, kde spočinulo tělo sv. Václava. Takovéto tělo bylo později nalezeno a dnes je uloženo v chrámu svatého Víta. Prakticky všechny informace o Podivenově životě vycházejí ze svatováclavských legend a je velmi pravděpodobné, že řada detailů byla později přimyšlena pro zdůraznění slávy sv. Václava. Zřejmě první legenda zmiňující Podivena je nejstarší latinská legenda Crescente fide , která zmiňuje pouze bezejmenného panoše, který Václava provázel na nočních poutích od kostela ke kostelu. Jako jediný také Václavovi pomáhal při tajné přípravě chleba a vína pro nejsvětější svátost. Gumpoldova legenda popisuje podobně, pouze připojuje, že se jednalo o Václavova mladičkého nejmilejšího komorníka jménem Podiven a doplňuje, že Podiven po smrti pána značně naříkal, takže ho ze strachu nechal Boleslav oběsit, ovšem jeho tělo se po dva roky nerozkládalo a stále mu rostly vlasy a vousy, které poté šedivěly. Nejpodrobnější životopis podává Kristiánova legenda. Nejprve podobně jako předchozí legendy zmiňuje Kristián spolupráci Podivena a Václava, nicméně Kristián vyhrazuje celou 9. kapitolu o Podivenově životě a zázracích. Kristián Podivena nezmiňuje jako mladičkého panoše, či komorníka, jak to dělají předchozí legendy, ale jako vyzrálého muže, který byl správcem knížecího dvora , který měl Václavovy družiníky také učit zpívat žalmy a psát. Po Václavově zavraždění utekl do Němec, kde přečkal vyvražďov...
Více od autora
Po Ťü-i (3)
Po Ťü-i byl čínský básník dynastie Tchang. Narodil se v chudé, ale vzdělané rodině a vychován byl v zásadách konfucianismu. Státní zkoušky složil již v osmnácti letech roku 800, stal se členem císařské akademie a od roku 807 zastával vysoké postavení u císařského dvora v Čchang-anu. Jeho úspěšná kariéra úředníka skončila roku 815, když upadl v nemilost za protesty proti útlaku lidu a byl poslán do vyhnanství. O sedm let později byl omilostněn a získal úřad prefekta v Chang-čou a následně v Su-čou . Zbytek svého života strávil v Luo-jangu vzdálen veřejného života, přičemž se přiklonil k buddhismu. V té době přijal jméno Paj Siang-šan Po Ťü-i byl již za svého života oslavován jako velký básník, vydáván byl v Japonsku a v Koreji a část jeho díla již za jeho života v Číně zlidověla. Vědomě navazoval na básníky Li Poa a Tu Fua, ale svým předchůdcům vytýkal, že „utíkají do hor a řek“ a nevěnují pozornost kritice společnosti. Ve svých básních z doby, kdy byl vysokým úředníkem, projevoval soucit s utrpením prostého lidu. Mnoho jeho básní z té doby je silně satirických, posměšnou báseň napsal například i o Tao te ťingu , neměl proto zrovna mnoho přátel. Po svém sesazení začal psát osobní lyriku a svými slavnými epickými básněmi na milostné náměty Píseň o loutně a Píseň o věčném žalu o krásné dívce Jang Kuej-fej, která svou krásou zmámila císaře Süan-cunga a nenáviděná na císařském dvoře zemřela žalem, uvedl do čínského básnictví dlouhou epickou báseň. Obě básně patří mezi nejslavnější čínské básně vůbec, byly zpívány a předváděny lidovými vypravěči a později dokonce zdramatizovány. Čtyřverší je uvedeno v překladu Josefa Hiršala: Tvář podobná chlapci z nefritu je ta tam. Jak jinovatkou spálené teď spánky nově mám. Neleká mne jen, že tělo zes...
Více od autora
Plastic Bertrand (3)
Plastic Bertrand, vlastním jménem Roger Marie François Jouret , je belgický zpěvák a skladatel. Roger Jouret se narodil v Bruselu francouzskému otci a ukrajinské matce. V mládí hrál v několika studentských kapelách ovlivněných hudbou Rolling Stones. V roce 1973 založil protopunkovou skupinu Hubble Bubble. Sólovou kariéru jako Plastic Bertrand započal v roce 1977 svým nejznámějším hitem Ça plane pour moi . Žánrově se pohyboval na rozhraní new wave, punk rocku a popu. V 80. letech žil v Miláně. V roce 1987 reprezentoval Lucembursko na Eurovizi s písní Amour Amour. Obsadil 21. místo. Plastic Bertrand také uváděl několik televizních pořadů.
Více od autora
Piramis (1)
Piramis byla významná maďarská rocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. V tomto desetiletí se stala jednou z nejpopulárnějších skupin v Maďarsku, známá svými energickými vystoupeními a rockovým zvukem, který obsahoval prvky funku a později i melodičtější a progresivnější rockové vlivy. Skupina vydala během své kariéry několik alb a dosáhla významného úspěchu a oddané fanouškovské základny ve své vlasti. Jejich hudba se často zabývala tématy lásky, svobody a mládí, což rezonovalo s dobovými náladami. Piramis se rozpadla na počátku 80. let, ale zanechala na maďarské rockové scéně trvalý odkaz. Vzpomíná se na ně pro jejich přínos žánru a pro to, že byli součástí soundtracku jedné generace.
Více od autora
Pip Drysdale (1)
Herečka, hudebnice, autorka psychologických thrillerů s britským, australským a jihoafrickým občanstvím.
Více od autora
Piotr Choynowski (2)
Narozen 27.8.1885 ve Varšavě, zemřel 26.11.1935 v Otwocku. Polský prozaik, překladatel.
Více od autora
Ping Sin (1)
Vlastním jménem Sie Wan-jing. Ping Sin pocházela ze společensky vysoko postavené rodiny a získala vynikající vzdělání. Od raného dětství milovala literaturu a se stejným zaujetím četla čínské i evropské klasiky. V době Májového hnutí studovala v Pekingu na univerzitě a pod vlivem dobové atmosféry začala přispívat do literárních časopisů. V r. 1923 odjela studovat literaturu do USA. Ping Sin zpočátku psala básně, později se víc věnovala kratší próze. Pro náměty se obrací k přírodě a mateřské lásce. Do dějin moderní čínské literatury se Ping Sin zapsala ranými sbírkami básní, Hvězdy 繁星 a Jarní vody 春水 . V nich uvedla do čínské literatury básnickou formu miniaturní básně vzdáleně inspirovanou japonskými haiku. Jsou to kratičké lyrické reflexe ve volném verši. Ping Sin zde jako první básník mladé generace plně prokázala schopnost psát niternou, osobní poezii v hovorovém jazyce. Vliv její rané poezie je patrný dodnes. „První její povídka ‚Dvě rodiny‘ byla uveřejněna v novinách Šen-pao pod pseudonymem, který podržela i později, Ping-hsin, Ledové srdce. Nenaznačuje to jméno, že by snad měla srdce jako kus ledu, spíše vyjadřuje onu čistotu, průzračnou krásu, o niž usiluje v celé své tvorbě, zvláště v básních." .
Více od autora
Pilar Lorengar (3)
Pilar Lorengar byla slavná španělská sopranistka, která se významně uplatnila v operní a koncertní kariéře. Narodila se 16. ledna 1928 ve španělské Zaragoze a její skutečné jméno bylo Pilar Lorenza García. Umělecké jméno "Lorengar" přijala spojením jmen svého rodného města a slavného španělského básníka Federica Garcíi Lorky.
Více od autora
Pietro Tarallo (1)
Italský novinář, autor cestopisných a populárně-naučných publikací z oblasti kulturních památek, též autor učebnic zeměpisu.
Více od autora
Pierre Quoniam (3)
Francouzský vysokoškolský učitel historie a geografie, ředitel muzea Louvre, autor průvodce Louvrem.
Více od autora
Pierre Pallardy (3)
Francouzský osteopat a spisovatel Pierre Pallardy ve svých dvanácti letech osiřel. Později se přidal k armádě a sloužil v Alžírské válce. Poté studoval fyzioterapii a v roce 1978 získal titul z osteopatie. Svou první knihu „La Grande forme“ vydal v roce 1979 a ta se okamžitě stala bestsellerem. V této knize pak popisuje metodu, které je založena na harmonii těla a duše a respektování přírodních zákonů a pochodů. Velmi úspěšnou se stala také jeho pozdější kniha „Zdravé břicho – klíč k vitalitě“, které se vydala přes 200 000 kusů. Dalšími jeho knihami jsou například „Bolí vás záda?“ nebo „Sedm pilířů zdraví“.
Více od autora