36361–36420 z 157279 Autoři
Eleonore Hohenberger (2)
Dr. Eleonora Hohenberger je bioložka specializovaná na ekologii a fiziologii. Je činná na četných vysokých školách a jiných institucích pro vzdělávání dospělých a jako volná publicistka. Je angažovaná ochránkyně přírody. Má nesčetné publikace z oboru biologie, zdravovědy a pěstování rostlin v zahradě. Rovněž má pravidelná vysílání o zahrádkářských tématech.
Více od autora
Eleonóra Kučerová (4)
Narozena 26.3.1928 ve Zvolenu, zemřela 16.11.1987. Slovenská pedagožka, rusistka.
Více od autora
Eleonora Jeřábková (2)
Narozena 1957. PhDr., literární vědkyně, germanistka, prácez oboru německé literatury, překlady z němčiny.
Více od autora
Elaine Weinmann (4)
Elaine Weinmann a Peter Lourekas napsali úspěšné tituly z řady Názorný průvodce k programům Photoshop, Illustrator, QuarkXPress, LiveMotion a Painter. Jejich knihy byly přeloženy do 12 jazyků a po celém světě se jich prodalo více než jeden a půl milionu výtisků. V češtině již vyšel Adobe Photoshop CS2 Názorný průvodce a Adobe Illustrator CS Názorný průvodce. Kromě psaní se věnují výuce na různých amerických grafických institutech.
Více od autora
Elaine Murray Stone (3)
Dr. Elaine Murray Stoneová , americká spisovatelka a veřejně známá osobnost. Je autorkou několika životopisů významných osobností a knížek o moudrém přístupu k životu a k druhým lidem . Působila také v televizi. Od roku 1955 žije na Floridě.
Více od autora
El Checo (2)
Narozen 17. 5. 1937 ve Kdyni, zemřel 9. 4. 2011 na Seychelských ostrovech. Redaktor Západočeského nakladatelství, spisovatel, autor knih o vodáctví a cestopisů.
Více od autora
Ejnar Mikkelsen (3)
Dánský vědec a polární badatel, autor knih o Eskymácích a severu. Dvacetiletý geograf se poprvé dostal do Grónska v roce 1900 s Amdrupovou výpravou, při které se nechal vysadit ve Scoresbyho zálivu a v jeho blízkosti mapoval fjordy u východního pobřeží Grónska. V dalším roce pobýval s výpravou Baldwina a Zieglera na Zemi Františka Josefa. Roku 1906 se plavil na malé jachtě kolem pobřeží Aljašky a v Beaufortově moři pátral po neexistující „zemi tuleňů“, o které hovořili Eskymáci. Pokus proniknout odtud dál k severu zastavil příliš měkký sníh. S lodí Alabama se Mikkelsen vydal do Grónska hledat zmizelého Mylia-Erichsena. Prohledal Lambertův ostrov, kde J. P. Koch našel mrtvého J. Brønlunda, a v následujícím roce se pustil ze zálivu Hove spolu s I. Iversenem ke fjordu Danmark a pokračoval k severovýchodnímu cípu Grónska. V listopadu 1910 se dánští polárníci vrátili do zálivu Dove, kde zjistili, že se Alabama potopila a posádka odplula na tuleňářské lodi, která ji zachránila. Osamocení polárníci přežili v obtížných podmínkách dvě zimy, až je v létě 1912 zachránila nová výprava J. P. Kocha a A. Wegenera. E. Mikkelsen se nepřestával vracet do Grónska. Vedl několik dalších výprav na jeho východní pobřeží. V období 1933–50 zastával funkci vládního inspektora na ostrově, který byl dánským poručenským územím.
Více od autora
Eilís Dillon (1)
Eilís Dillon byla irská spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, ale také detektivních románů i románů pro dospělé čtenáře. Eilís Dillonová pocházela z rodiny profesora chemie na University College v Galway. Její matka byla sestrou básníka Josepha Plunketta popraveného za účast ve Velikonočním povstání v roce 1916, kdy se stal jedním ze sedmi signatářů proklamace nezávislosti Irské republiky. Vzdělání získala Eilís Dillonová v klášteře voršilek v Sligo a pak krátce pracovala v oblasti veřejného stravování v Dublinu. V roce 1940 se provdala za o sedmnáct let staršího Cormaca Ó Cuilleanáina, akademika z University College v Corku, se kterým měla tři děti: básnířku a profesorku na Trinity College v Dublinu Eilean Ní Chuilleanáinovou , Cormaca Ó Cuilleanáina , rovněž profesora na Trinity College, který píše kriminální romány jako Cormac Millar a ještě dceru Máire. Koncem čtyřicátých let začala psát dětské knihy, nejprve v irštině a později anglicky a roku 1950 vydala svou první anglickou knihu Midsummer Magic. Hlavními hrdiny jejích knih z tohoto období jsou dospívající chlapci, kteří zkoušejí svou vynalézavost a odvahu. Později se začala v jejích dílech prosazovat spletitost lidských vztahů a hlavními postavami se staly dívky. Také napsala tři detektivní příběhy a osm románů pro dospělé čtenáře. Celkem napsala padesát knih a její práce byly přeloženy do čtrnácti jazyků). Roku 1960 odešel její manžel ze zdravotních důvodů do předčasného důchodu a rodina se odstěhovala do Říma. Po smrti manžela roku 1970 se Eilís roku 1974 znovu provdala za Vivianta Merciera , profesora angličtiny na University of Colorado v Boulderu. Když byl její manžel jmenován profesorem na University of California v Santa Barbaře, přestěhovala se s ním do Kalifornie. Její druhý manžel zemřel roku 1989 a roku 1990 zemřela její dcera Máire, která byla houslistkou v Londýns...
Více od autora
Eileen Lottman (2)
Eileen Lottmanová je zkušenou autorkou jak prozaických děl, tak také předloh pro filmové a televizní zpracování. Má za sebou již šest románů a podle deseti jejích literárních scénářů byly natočeny filmy či televizní inscenace. Například román Bráhmani se dočkal několika vydání. Z jejích dalších děl jmenujeme alespoň Bohaté a slavné , Řeckého magnáta , Po větru nebo seriál Bionická žena . Pod pseudonymem Jessica Evansová píše knihy pro mladé čtenáře, velký úspěch měla například románem Slepá neděle . Svou literární předlohu Letní moře zpracovala Eileen Lottmanová pro jeviště do muzikálové podoby.
Více od autora
Eeva Joenpelto (2)
Eeva Elisabeth Joenpelto byla populární a velmi ceněná finská autorka . Jejím dvorním nakladatelstvím bylo od roku 1975 nakladatelství Tammen CEO Jarla Hellemanna.
Více od autora
Edward H Sims (2)
Edward Sims se narodil v Orangeburgu v Jižní Karolíně. Vystudoval Wofford College v roce 1943. Byl v US Army Air Forces během druhé světové války, kde získal hodnost nadporučíka a šest medaile jako stíhací pilot.
Více od autora
Edward De Bono (3)
Edward de Bono je maltský psycholog a kognitivní vědec. Proslul především studiem kreativity a s ním spjatým pojmem laterální myšlení. V managementu je velmi oceňována jeho metoda šesti klobouků, znám je i svou kritikou pozitivismu. Laterální myšlení Bono definoval ve své první, slavné knize The Use of Lateral Thinking z roku 1967. Staví ho do opozice k myšlení tzv. vertikálnímu, posloupně-logickému. Bono zdůrazňuje, že většina myšlenek, obzvláště těch originálních a kreativních, není zkombinována a postupně logicky vyvozena, ale přivalí se v jakési vlně ve svém celku. De Bono pak doporučuje různé techniky, jak laterální čili kreativní myšlení podpořit. Patří k nim i technika šesti klobouků, kterou definoval v knize Six Thinking Hats z roku 1985. Jde o doporučení, jak strukturovat kolektivní pracovní diskuse či tzv. brainstormingy. De Bono věří, že mozek pracuje v různých kontextech různě, a proto by diskuse měla mít přísně oddělené úseky, kde platí zcela jiná pravidla . Bono doporučuje šest úseků: informační , emoční , negativní , pozitivní , kreativní a přemýšlivou . Rozruch i posměch vzbudil jeho vstup do diskuse o blízkovýchodním konfliktu. Podle de Bona je agrese na blízkém východě způsobována nedostatečným příjmem zinku, který je dle něj zapříčiněn pojídání nekvašeného chleba . De Bono doporučil snížit nepřátelství mezi Židy a Araby kompenzačním pojídáním pomazánky z kvasnic, tzv. marmitu....
Více od autora
Edward Babák (4)
Edward Babák byl český fyziolog, první rektor Vysoké školy zvěrolékařské a šestý rektor Masarykovy univerzity v Brně. Zabýval se i obecnou biologií a duševním vývojem dětí. Byl synem lékaře. Od 1884 do 1892 studoval na Gymnáziu v Jičíně. Od září 1892 byla ovdovělá matka Marie Babáková se syny Eduardem a Josefem policejně hlášena na Královských Vinohradech. Edward Babák studoval od roku 1893 medicínu a fyziologii na Pražské univerzitě. V roce 1898 se oženil s Marií Věrou Opoleckou . Od téhož roku působil jako odborný asistent Františka Mareše ve Fyziologickém ústavu. V roce 1903 začal vyučovat obecnou fyziologii na Univerzitě Karlově. V roce 1919 byl Babák jmenován řádným profesorem a dne 16. dubna 1923, MVDr. honoris causa. V letech 1919–1921 byl rektorem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, později děkanem lékařské fakulty a rektorem Masarykovy univerzity v Brně . Zemřel 29. 5. 1926. Po rozloučení s akademickou obcí v Brně 2. 6. 1926 byl převezen do Vokovic u Prahy, kde byl 4. 6. 1926 pohřben. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward Babák na německé Wikipedii.
Více od autora
Edvard Jelínek (4)
Edvard Jelínek byl český publicista a prozaik, organizátor všeslovanských, hlavně česko-polských vztahů. Narodil se na Starém Městě v čp. 584, v rodině litografa Josefa Jelínka a jeho manželky Karoliny, rozené Strakové , jako mladší ze dvou synů. Po absolvování reálného gymnázia v Praze nastoupil jako adjunkt statistické kanceláře na magistrátu hlavního města. Zasvětil svůj krátký život propagaci slovanské vzájemnosti, zejména Polsku, s jehož literáty se často setkával . Zemřel svobodný. Pohřben je v Praze na Vyšehradě. Byl autorem řady povídek, jednoho románu, mnoha cestopisných črt, studií. Mnohé z nich vydal ve svém měsíčníku Slovanský sborník v letech 1881 až 1887. Svá díla podepisoval též pseudonymy A. G. Popov, E. J. Pravda, E. J. Pražský nebo Cyril Chod.
Více od autora
Eduard Wagner (4)
Narozen 27. 5. 1905 v Praze, zemřel 27. 1. 1984 tamtéž. Vojenský historik a voják z povolání, autor a ilustrátor publikací o zbraních a válečnictví, propagátor šermu.
Více od autora
Èduard Vladimirovič Špol'skij (2)
Ruský fyzik a matematik, publikace z oboru jaderná fyzika.
Více od autora
Eduard Urbánek (3)
Vystudoval obchodní akademii a poté filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, na niž přešel ze zrušené Vysoké školy politických a sociálních věd . V letech 1954–57 byl aspirantem na Moskevské státní univerzitě , po návratu odborným asistentem na katedře filosofie filosofické fakulty UK. V roce 1965 se habilitoval z filosofie prostřednictvím práce Struktura a dynamika třídní společnosti. Urbánek se přidal k iniciativě Jiřiny Šiklové, Jana Sedláčka a Martina Marušiaka a stal se prvním vedoucím katedry sociologie na filosofické fakultě UK . Byl členem Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV , hlavního výboru Československé sociologické společnosti při ČSAV a redakční rady Sociologického časopisu . Od roku 1954 byl členem KSČ, v roce 1970 byl vyškrtnut. V období 1970–89 zůstal na filosofické fakultě UK jako vědecký pracovník, avšak se zákazem pedagogické činnosti. Po roce 1989 byl znovu krátce vedoucím katedry sociologie . Urbánek přestoupil ke kariéře sociologa od předchozích studií věnovaných převážně historickému materialismu. Svou již etablovanou akademickou autoritou zaštítil vznik nové katedry, kterou také vedl. Do konce 60. let koordinoval vydávání překladů sociologických textů jak soudobých západních, tak klasických sociologů vesměs v malých nákladech, jak se ostatně dělo i na mnoha dalších pracovištích. V téže době také připravil první nevydanou verzi práce o koncepci sociální role. Po nástupu tzv. normalizace byl postižen ztrátou vedoucího místa i možnosti vyučovat, nebylo mu umožněno obhájit již připravenou doktorskou disertaci . Přesto zůstal na filosofické fakultě a v některých dalších institucích a nadále v mezích možností publikoval učebnice a vědecké i další práce. Tím ovšem dodával legitimitu zřízení, které ho diskriminovalo, což mu bylo paradoxně přičteno k tíži při druh...
Více od autora
Eduard Šimon (2)
Narodil se 26. 6. 1921 v Horním Poříčí. Od dětství ho obklopovala příroda. Les, řeka, ostrov plný stromů, křovin, květů, tajemných zákoutí, ptačího zpěvu a barevné harmonie. To silně ovlivnilo jeho pozdější život. Po absolvování Obchodní školy ve Vimperku a Obchodní akademie v Písku byl zaměstnán na Obecním úřadu v Horním Poříčí . Poté se stal výpomocným učitelem Měšťanské školy chlapecké ve Strakonicích, později učitelem střední školy v Horažďovicích. Od roku 1965 do roku 1982 byl ředitelem základní školy ve městě. Během života se věnoval spisovatelské činnosti. Je autorem publikací Stručné dějiny kapitalismu na klatovském okrese , Karel Němec, život a dílo , Horažďovice, proměny města 1292 – 1992 / 1990, Dějiny obce Malý Bor, Dějiny maltézského řádu v Horažďovicích , Bloudění času z roku 1993, ve kterém vzpomíná na dětství a mládí v rodné obci, Mravenčí kamarádi . V roce 2008 mu vyšla poslední kniha Šumava a toulající poutníci. Za války publikoval v časopisu Letem světem a Lidovém deníku, po válce se stal dopisovatelem do periodik Hraničář, Květy, Krásy domova, Učitelské noviny, Svět v obrazech a Naše rodina. V reginálním tisku se jeho články nejčastěji objevovaly v Aktualitách Strakonicka, v Týdeníku Klatovska, v Klatovském deníku, v Šumavském kalendáři a v Horažďovickém obzoru. Psal o historii Šumavy a Pootaví, měl rád pověsti z Horažďovicka. Pro svoji zálibu ve výtvarném umění vzpomínal ve svém díle na malíře J. Peška, B. Ullrycha a především na velkého přítele, Aloise Moravce. Často jeho članky hovořily o básnících L. Stehlíkovi a V. Stuchlovi, o spisovateli J. Pavlovi. Od mládí ho zajímala historie. V roce 1974 objevil na Práchni obydlí, v němž byla nalezena keramika z 11. století. Nejraději však zůstával ve svém Pořičí. Sedával na návsi u dvou lip a díval se na oblohu posetou hvězdami, poslouchal písně svého mládí a snil sny dávného dětství....
Více od autora
Eduard Neumann (3)
Narozen 17. 5. 1862 v Josefově, zemřel 3. 9. 1937 v Praze, PhDr., duchovní římskokatolické a československé církve , malíř, grafik, ilustrátor, autor historických pojednání z církevních dějin, akademické činnosti se věnoval v oblasti estetiky a dějin křesťanského umění; začínal jako kaplan v Činěvsi , ve Vysokém Mýtu , jako farář sloužil v Rohozné u Svojanova , ve Svatém Jiří u Chocně , jako kněz CČS sloužil v Praze na Novém Městě a ve Strašnicích .
Více od autora
Eduard Mikušek (3)
Narozen 18. 3. 1946 v Mostě. PhDr., historik a archivář. Zabývá se archivnictvím, dějinami české historiografie, dějinami revoluce roku 1848/1849 a dějinami českých Němců v 19. století.
Více od autora
Èduard Michajlovič Kondratov (2)
Ruský spisovatel, autor dobrodružných a detektivních románů.
Více od autora
Eduard Malenovský (2)
Narozen 15.6.1951 ve Zlíně. Doc., strojní inženýr, DrSc., práce z mechaniky těles.
Více od autora
Eduard Link (4)
Ing., docent vysoké školy ekonomické, vedoucí katedry výpočetní a organizační techniky. Práce v oboru.
Více od autora
Eduard Lederer (4)
Eduard Lederer byl československý spisovatel, dramatik a básník, povoláním právník. Vystudoval právnickou fakultu pražské univerzity. Sám sebe označoval za českožidovského asimilanta, spolupracoval s novinami Českožidovské listy a Rozvoj. Lederer se angažováním ve prospěch českého a později slovenského národního hnutí snažil naplňovat svou představu záměrné česko-národní asimilace Židů žijících v českém prostředí, reprezentovanou Spolkem českých akademiků židů . V roce 1904 si nechal v Jindřichově Hradci vystavět vilu od tehdy začínajícího Kotěrova žáka Otakara Novotného. Tato vila je dnes památkově chráněnou stavbou V květnu 1907 napsal z Jindřichova Hradce, kde tehdy žil, obšírný list Bjørnstjernovi Bjornson o útlaku Slováků v Uhersku. Dopis podepsali i Adolf Heyduk a Karel Kálal a sloužil jako podklad, na jehož základě článkem „Mír a přátelé míru“ Björnson začal svou kampaň proti Albertu Apponyimu, uherskému ministru školství. Lederer navštívil Björnsona v květnu 1908 v Římě a v červenci o rok později, tehdy již těžce nemocného mistra, v Larviku v jižním Norsku. Po převratu v roce 1918 Lederer zasvětil všechny své síly programu překonávání židovské národnosti přes vybudování identity „židovského Čechoslováka“. Rázně odmítal slovenský separatismus a hájil národní jednotu „Čechoslováků“ při respektování spisovného jazyka Slováků . Odmítal sionismus. Na základě tzv. norimberských rasových zákonů byl vězněn v ghettu Terezín od 6. července 1942, kde v roce 1944 zemřel. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Lederer na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Eduard Kučera (4)
Eduard Kučera je český podnikatel a spoluzakladatel firmy AVAST Software. Podle časopisu Forbes se dělí se svým kolegou Pavlem Baudišem o sedmou příčku na žebříčku nejbohatších Čechů s majetkem přes 21 miliard korun. Vystudoval fyzikální elektroniku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů na vývoji tiskáren. V oboru počítačové techniky začal podnikat se společníkem Pavlem Baudišem již v roce 1988, ještě za dohledu Socialistického svazu mládeže. V roce 1991 založil s Pavlem Baudišem společnost ALWIL Software, mezi jejíž nejznámější produkt patří anti-malware řešení avast!. V roce 2002 uvedl na trh volně šiřitelnou verzi programu avast!, který na začátu roku 2014 aktivně využívalo přes 200 milionů lidí na celém světě. Firma ALWIL Software se v červnu 2010 přejmenovala na AVAST Software. Eduard Kučera obdržel cenu Podnikatel roku 2009. Tuto soutěž pořádá společnost Ernst & Young. V roce 2013 obdržel Kučera ocenění Odpovědný leader 2013, a to za založení Nadačního fondu AVAST, do kterého firma přispívá 2,5 procenty hrubého zisku.
Více od autora
Eduard Kočárek (3)
Narozen 18.4.1928 v Sušici, zemřel 8. 5. 2013. RNDr., geolog, odborný asistent na katedře geologie a geografie pedagogické fakulty University Karlovy v Praze. Publikace z oboru geologie. Otec E. Kočárka 1967-.
Více od autora
Eduard Klein (2)
Eduard Klein byl německý spisovatel a překladatel židovského původu. Narodil se ve Vídni jako syn židovského obchodníka. Vystudoval zde obchodní akademii a pracoval jako obchodní zástupce. Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem roku 1938 uprchla jeho rodina do Československa. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava roku 1939 musel před nacisty uprchnout znovu. Do Francie se však s ním dostal jen jeho otec a strýc, matka zahynula v koncentračním táboře. Z Francie se pak přes Dakar dostal do Chile, kde žil až do roku 1953 a kde roku 1943 vstoupil do komunistické strany. Roku 1953 se vrátil do Evropy do Německé demokratické republiky. Stal se členem Sjednocené socialistické strany Německa, pracoval jako překladatel a v letech 1959–1961 jako tajemník Svazu spisovatelů NDR. Pak působil jako spisovatel na volné noze. Od roku 1967 do roku 1981 byl poslancem městské rady Východního Berlína. Jeho literární dílo má prakticky jen jeden inspirační zdroj: život jihoamerických pracujících a jihoamerických Indiánů a jejich neutěšená sociální a politická situace, jak ji poznal za svého pobytu v Chile. Dobrodružné příběhy v jeho knihách tak mají kořeny v boji za obhájení holé existence. Za své práce obdržel celou řadu ocenění, mimo jiné například roku 1977 Národní cenu NDR nebo dvakrát Řád Za zásluhy o vlast , roku 1983 stříbrný a roku 1988 zlatý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Klein na německé Wikipedii.
Více od autora
Eduard Jírů (2)
Ing., absolvent ČVUT, specialista osobní ochrany pracujících. Autor odborných statí z oboru.
Více od autora
Eduard Georgievič Valečka (2)
Narozen 19. 7. 1841 v Merklíně, zemřel 19. 7. 1905 v Praze. Básník, beletrista, práce v oboru zeměpisu a dějin uniatské církve, publicista, překladatel z ruské literatury, slavjanofil.
Více od autora
Eduard Beníšek (4)
Narozen 1875 v Prosenicích u Lipníka, zemřel 20.2.1962 v Přerově. Učitel, učebnice přírodních věd.
Více od autora
Édouard de Pomiane (4)
Édouard Alexandre de Pomiane , někdy Édouard Pozerski byl známý francouzský gastronom.
Více od autora
Edoardo Albert (3)
Britský spisovatel italského a srílanského původu, autor knih z oblasti dějin, archeologie a alternativní historie.
Více od autora
Edna O'Brien (2)
Irská, anglicky píšící autorka románů, povídek, divadelních her, televizních a filmových scénářů, cestopisů a knih pro děti.
Více od autora
Edith Wharton (4)
Edith Whartonová, rozená Edith Newbold Jonesová byla americká spisovatelka, vrcholná představitelku realismu a psychologické prózy. Ve Spojených státech je kritikou i čtenáři považována za jednu z nejlepších autorek románů a povídek. Ve svých prózách kriticky vykreslovala newyorské vyšší třídy, ale také novoanglickou a evropskou společnost. Na své postavy, silně ovlivňované prostředím a marně vzdorující restriktivním společenským konvencím, nahlížela často ironicky a satiricky, ale také se soucitem k lidskému utrpení. Pocházela z rodiny zámožné americké aristokracie a vyrůstala v prostředí konzervativních, konvencemi svázaných newyorských vyšších vrstev pozlaceného věku. Později často cestovala, zejména po Evropě, a své jmění užívala pro výstavbu nákladných domů a zahrad ve Spojených státech a ve Francii. Kromě literatury byla sečtělá ve vědách, náboženství, filosofii, umění, architektuře a zahradnictví. Je autorkou 25 románů, 86 povídek, 3 básnických sbírek, knihy o interiérovém designu, souboru úvah o literatuře, četných cestopisných textů, autobiografie a mnoha článků, esejí a recenzí. Za svůj román Věk nevinnosti obdržela jako první žena v historii Pulitzerovu cenu . Od svých předchůdkyň na americkém literárním poli, například Harriet Beecher Stoweové, Louisy May Alcottové nebo Sary Orne Jewettové zdědila tradici domácké, často sentimentální literatury, a přestože se k těmto osobnostem hlásila, odmítala romantické zabarvování skutečnosti. Důrazem na morální otázky se přibližovala spíše Nathanielu Hawthornovi. Přestože psala srozumitelným stylem a odmítala literární experimenty, podílela se svými psychologickými prózami, zkoumajícími nitro postav, na rozvoji modernismu. Ze svých současníků bývá srovnávána se svým přítelem Henrym Jamesem, zejména v jeho raném období. Stejně jako on přikládala důraz detailům a morálním otázkám. Lišila se však od něj zvýšeno...
Více od autora