36001–36060 z 157244 Autoři
Ferdinand Menčík (3)
Ferdinand Menčík byl český literární a divadelní historik a knihovník. Ferdinand Menčík pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Jičíně v roce 1872, filozofii v Praze a Vídni. V roce 1876 se stal správcem vídeňské Dvorské knihovny, v roce 1884 lektorem řeči a literatury české na Vídeňské univerzitě, od roku 1898 byl archivářem hraběte Jana Harracha. Díky vlivu Ferdinanda Menčíka se 15. září 1895 v Jičíně ustavil Muzejní spolek. Uveřejňoval v Českém časopise muzejním, v letech 1884–1891 byl dopisujícím členem Královské české společnosti nauk, v letech 1891–1893 členem České akademie. Byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa a rytířem ruského řádu sv. Anny III. třídy. Jeho syn Alexander Menčík byl okresním hejtmanem v Prostějově, dcera Marie Menčíková se v roce 1912 provdala za podnikatele Tomáše Baťu. Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Mík. Je autorem hesel:
Více od autora
Ferdinand Knobloch (3)
Ferdinand Knobloch byl český psychiatr žijící od roku 1970 ve Vancouveru. Byl emeritním profesorem kanadské Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru. Po maturitě na gymnáziu v roce 1935 začal studium medicíny a psychoanalýzy u doc. Hirsche, které přerušila druhá světová válka. Strávil dva roky v koncentračním táboře Flossenbürg. Jeho první žena Zuzana zemřela v Osvětimi. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Ve cvičné psychoanalýze pokračoval u Bohodara Dosužkova do roku 1948. V letech 1948–1949 odjel do Velké Británie do Londýna na roční studijní pobyt. Absolvoval stáž u Hanse Eysenka a zároveň absolvoval kurz u Anny Freudové a Melanie Kleinové. Za důležité považuje setkání s terapeutickou komunitou Maxwella Jonese v Sutton, Surrey. V roce 1952 se stal vedoucím psychiatrie Fakultní polikliniky v Praze. Společně se svou druhou ženou a spolupracovnicí Jiřinou Knoblochovou pracoval na vývoji Integrované psychoterapie. V roce 1968 byl pozván jako hostující profesor postupně na tři univerzity v USA, kde už zůstal. V roce 1970 za ním emigrovala jeho žena s dcerami. V roce 1971 se stal řádným profesorem Univerzity Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru. V roce 2004 byla manželům Knoblochovým udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Ferdinand Knobloch patří k nejvýznamnějším osobnostem české psychoterapie poválečného období. Společně se svou ženou Jiřinou Knoblochovou, je autorem Integrované psychoterapie, na jejímž vývoji pracoval zprvu sám dlouhá léta už od roku 1940. Jeho teorie vznikla jako výsledek kritického zhodnocení všech tehdy hlavních směrů v psychoterapii, včetně psychoanalýzy a behaviorálních psychoterapií, za použití originální techniky skupinového schématu, muzikoterapie, psychodramatu, psychogymnastiky a řízené abreakce. Ve své teorii čerpal myšlenky nejen z oblasti psychoterapie, ale také psychologie osobno...
Více od autora
Ferdinand Josef Lehner (3)
Narozen 6.6.1837 v Rokycanech, zemřel 1.3.1914 v Praze. Msgre., katolický kněz, historik výtvarného umění, práce z oboru , editor Kodexu vyšehradského a listů pro církevní hudbu a archeologii.
Více od autora
Ferdinand Hrejsa (3)
Ferdinand Hrejsa byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel, publicista, redaktor, editor, člen Královské české společnosti nauk, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Po ukončení gymnaziálních studií vystudoval teologii ve Vratislavi a Vídni, duchovenskou činnost zahájil jako superintendentní vikář v Chebu . V letech 1894–1902 byl farářem v Trnávce, od roku 1902 až 1920 , 1920–1932 působil jako farář v Praze 1-Starém Městě . Ve funkci superintendenta české evangelické církve augsburského vyznání významně přispěl ke sjednocení evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V nově vzniklé Českobratrské církvi evangelické, založené v průběhu generálního sněmu českých sborů v prosinci 1918, zastával funkce člena prvního synodního výboru ČCE , následně pak náměstka synodního seniora . Od vzniku pražské Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v roce 1919 až do svého penzionování byl jejím profesorem a vedoucím katedry církevních dějin, v pěti funkčních obdobích stál v čele této fakulty jako děkan. Byl právem uznávanou a respektovanou autoritou první učitelské generace HČEFB, kromě akademických povinností se jeho pozornost soustřeďovala na publicistické, překladatelské, redakční a editorské aktivity i rozsáhlé spektrum vlastní badatelské a autorské práce na poli historie českého protestantismu v jeho širokém evropském kontextu. Svým dílem, navazujícím na působení prof. ThDr. Gustava Adolfa Skalského, významně přispěl k osvětlení specifik kořenů i vývoje reformace v našich podmínkách, které dále rozvíjeli jeho spolupracovníci a nástupci na katedře církevních dějin HČEFB a Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, zejména profesoři František Bednář, František M. Bartoš, pozdě...
Více od autora
Ferdinand Engelmüller (3)
Ferdinand Engelmüller byl český malíř a grafik, žák prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. Narodil se 22. prosince 1867 v Praze, na Novém Městě, jako první potomek rodičů Ferdinanda Engelmüllera a Rosiny, rozené Le Gros. Jeho otec byl rukavičkářem a jeho matka pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců - druhorozeného Karla , a dále Emila , Augusta , Josefa a nejmladší z dětí byla sestra Růžena . Otec si přál, aby nejstarší syn Ferdinand převzal zavedenou rukavičkářskou živnost, což se nestalo, a tato povinnost pak připadla na jeho bratra Emila. Mladý Ferdinand po absolvování obecné školy nastoupil na c.k. českou reálnou školu pražskou v Ječné ulici, kde absolvoval školní rok 1881/1882. Na reálce jej učil kreslení profesor Petr Mužák, manžel K. Světlé. Ve studiu na reálce nepokračoval a studium ukončil. Nastoupil k otci do rukavičkářské dílny a posléze se vyučil rukavičkářem. V otcově dílně však pracoval jen krátce, neboť byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, pro nesporný talent bez zkoušek. V roce 1889 nastoupil do samostatné specializované krajinářské školy profesora Julia Mařáka na reorganizované pražské Akademii, a již v tomto roce byla Engelmüllerova díla poprvé otištěna - v časopise Světozor. V roce 1892 započal své studijní cesty, nejen na popud Mařáka odjel do tehdejšího carského Ruska, kde navštívil mimo jiné i Volyni , Lvov, Bělgorod a Tarnów. V polovině roku 1892 se vrátil na Moravu a pobýval na zámku v Kvasicích, v říjnu téhož roku odjel do Vídně. Během cest pokračoval ve vyučování kresby a malby v měšťanských a šlechtických rodinách. Následně se Engelmüller vrací do Prahy a nastupuje do dalšího akademického roku 1892/1893 Mařákovy krajinářské školy. V roce 1893 obdržel cestovní Purmanovo stipendium a ještě téhož rok...
Více od autora
Ferdinand Blocký (3)
Předmluva ke knize Ruské povídky: Spisovatel této knížky, Ferdinand Blocký, už nežije. Zemřel v Praze roku 1944 a uzavřel tak ve 33 letech bohatý a podivuhodný život, plný dojmů, zkušeností, obětavosti a lásky. Všechno, o čem Ferdinand Blocký píše v této knížce, je jen malá částečka toho, co sám viděl a zažil ve svém životě. Znal ruskou zimu se třpytivým sněhem, který oslepuje oči, i jaro v ruských vsích, kdy se bublavé potůčky dovádivě ženou z lesů. Viděl rušné ruské trhy s bodrými venkovany a toulal se celé dni v hustých ruských lesích, kde medvědi nejsou žádnou zvláštností. Projel celou Sibiří až do Vladivostoku a kolem Japonska a Indie se dostal přes širé oceány k nám do Prahy. Podivné na tom je, že to všechno viděl a zažil jako malý hoch. Poslyšte, jak to s ním vlastně bylo. Ferdinand Blocký byl Rus. Narodil se roku 1911 v malé vsi Postarině u Pinských močálů v západním Rusku. Na podzim roku 1914, kdy Němci vtrhli do Ruska, daly se do celé vesnice do pohybu. Všechno, co mělo největší cenu, naložilo se na vozy a vozíky a dlouhý průvod lidí, zvířat i povozů utíkal před Němci na východ. Ferdinand Blocký byl tehdy malý čtyřletý chlapec v plátěných kalhotkách v košili, přepásané šňůrkou. Matku už neměl, zastupovala ji nejstarší sestra Marie, která byla strážným andělem celé rodiny. I Marie s malým Feďkou a ostatními sourozenci se dala na útěk. Ve zmatku, který panoval tehdy na silinicích, se Feďa ztratil svým sourozencům a od té doby žil úplně sám, bez rodiny a bez příbuzných. Se svými sourozenci se ve svém pozdějším životě už nikdy nesetkal, ačkoliv po nich horoucně toužil a ačkoliv se mu laskavá tvář sestry Marie často zjevovala v jeho snech. Jako dospělý muž po nich pátral, ale nikdy se nic o nich nedověděl. Opuštěný čtyřletý hoch, který neznal ani své příjmení – věděl jen, že jmenuje Feďa – toulal se Ruskem, až se ho ujali naši ruští legionáři. Bydlil s nimi v tepluškách a vykonal s nimi také dlouhou cestu přes polovinu světa až do Prahy. Přijel s nimi v legi...
Více od autora
Ferdinand Beyer (3)
Ferdinand Beyer byl německý klavírista, skladatel a hudební pedagog. Ve své době byl znám jako autor salonních skladeb lehčího žánru a klavírních úprav populárních orchestrálních a operních skladeb jiných autorů. Světovou proslulost mu zajistila klavírní škola pro začátečníky: Vorschule im Klavierspiel, op. 101, která vyšla v nakladatelství Schott v Mohuči roku 1850 a se rychle rozšířila jako základní učebnice klavírní hry po celém světě. Její předností bylo i to, že vycházela z melodiky lidových písní a proto byla vydávána v mnoha národních úpravách, které využívaly folklóru té, které země. Autorem nejznámější české úpravy je skladatel Jindřich Máslo a statisíce mladých českých klavíristů ji zná jako Přípravnou školu hry klavírní. Prvky této školy se objevují i v nejmodernějších učebnicích, jako je např. Klavírní škola pro začátečníky autorů Zdenky Böhmové, Arnoštky Grünfeldové a Aloise Sarauera Seznam dalších děl Ferdinanda Beyera je .
Více od autora
Feodor Chaliapin (3)
Feodor Ivanovič Šaljapin byl ruský operní pěvec s velkým a výrazným basovým hlasem. Jeho syn Feodor Chaliapin ml. byl herec.
Více od autora
Felix Kadlinský (1)
Felix Kadlinský byl český barokní spisovatel a překladatel. Psal česky. Jeho nejznámějším dílem je sbírka písní Zdoroslavíček. Byl členem jezuitského řádu, do kterého vstoupil v roce 1635. Poté byl učitelem a zastával úřad prokurátora české provincie. Roku 1650 byl vysvěcen na kněze. Byl též profesorem teologie a přírodních věd v koleji v Uherském Hradišti. Ke stáří trpěl chorobou kloubů, patrně dnou nebo revmatismem, a tak odešel do kláštera a nevycházel. Posledních šest let života byl upoután na lůžko. Tíhnul k obyčejnému lidu a chtěl jej vzdělávat. Jeho díla jsou idylická, mají snahu přikrášlovat skutečnosti. Překládal mnoho církevních textů z latiny a němčiny, mj. přeložil Plesání křesťanské duše a Jinou chválu od Fridricha von Spee.
Více od autora
Felix Adam Vondruška (4)
básník, prozaik, profesor, chemik a fyzik * 19.5.1879 Hluboká nad Vltavou + 1955 Dvorec, Nepomuk Byl nejdéle působícím profesorem 2. československé státní reálky v Plzni. Bylo to v letech 1909-1939. Patřil mezi vrcholné osobnosti plzeňského kulturního života. Jeho ctižádost směřovala k umělecké literatuře, značný počet jeho děl ve svém celku však jen nepatrně přesáhl hranici průměru. Divadelní zájmy, postřeh a schopnost rozebírat dramatický text pozitivně ovlivňovaly kvalitu jeho recenzí a dotvářely ovzduší, je¬muž vévodil Bohumil Polan. F. A. Vondruška byl nepostradatelnou osobností Spolku přátel vě¬dy a literatury české, neúmorná byla jeho přednášková činnost. V tomto rámci se zajímal i o okolnosti rumburské vzpoury, kterou vedl jeho žák S. Vodička. Jedním z jeho žáků byl i Miroslav Horníček.
Více od autora
Fedor Petrovič Krendelev (3)
Ruský badatel,akademik v oborugeologických věd, autor populárně-naučných publikací.
Více od autora
Fedor Koluncev (2)
Ruský spisovatel, nakladatelský redaktor a vysokoškolský pedagog arménského původu.
Více od autora
Federica Bosco (3)
Narodila sa v Milane. Po stredoškolských štúdiách a roku na právnickej fakulte, cestovala po svete. V polovici 90.rokov sa vrátila do Florencie, vystriedala mnoho zamestnaní.
Více od autora
Faraon (3)
Více od autora
Fanek Jilík (4)
Narozen 4.7.1914 v Kunovicích, zemřel 1994.Umělecký knihař, básník, beletrista.
Více od autora
F. W Went (1)
Nizozemský biolog, botanik a vysokoškolský učitel, zaměřený na rostlinné hormony. Působil ve Spojených státech amerických.
Více od autora
F. P Tavarnok (3)
Příjmení uváděno též jako Paiger či Pajgr. Novinář a publicista, kulturní redaktor časopisů, autor povídek, kriminálních a dobrodružných románů. Cestovatel a pracovník charity.
Více od autora
F. L Fowler (2)
Pseudonym autora humorných kuchařek. Publikuje také pod pseudonymem D.B. Walker.
Více od autora
F. K Dubenský (3)
Autor publikace o dějinách koncetračního tábora Terezín a průvodce a adresáře města Litoměřic.
Více od autora
Ewa Przydryga (2)
Polská spisovatelka, autorka thrillerů. Vystudovala anglickou filologii. Překladatelka a učitelka angličtiny.
Více od autora
Evženie Prokinová (2)
Narozena 13.6.1955. Doc., ing. zemědělství, odborné práce o chorobách rostlin a ochraně před nimi.
Více od autora
Evžen Stern (4)
Evžen Štern byl český právník, sociolog, sociální politik, národohospodář a publicista sociálnědemokratické orientace. Významně se podílel na vybudování soustavy sociálního pojištění v meziválečném Československu. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a Vysokou školu sociální v Paříži. V době studií ho ovlivnila osobnost Tomáše Garrigua Masaryka. Roku 1908 vsoupil do jím vedené realistické strany. Roku 1911 přešel do sociální demokracie. Za první světové války úzce spolupracoval s Františkem Modráčkem, redigoval spolu s ním Socialistické listy. Po vzniku republiky ho sociální demokracie vyslala jako svého odborníka na ministerstvo sociální péče. Pracoval zde v letech 1918-1920, v zákonodárném oddělení. Připravil návrh zákona o osmihodinové pracovní době, o závodních výborech a o placené dělnické dovolené, čímž výrazně ovlivnil sociální zákonodárství První republiky. V roce 1919 navrhl založení Sociálního ústavu ČSR v Praze, stal se poté jeho prvním jednatelem. Po rozkolu v sociální demokracii roku 1921 zůstal věrný sociálnědemokratické linii, byť byl považovaný za příslušníka levého křídla strany, soustředěného kolem časopisu Naše doba. Krom toho přispíval do Sociální revue, Akademie, Času a Práva lidu. V letech 1921-1926 byl zástupcem Československa ve správní radě Mezinárodního úřadu práce v Ženevě. V letech 1926-1939 byl generálním tajemníkem Ústřední sociální pojišťovny v Praze. Po Mnichovu vstoupil do Národní strany práce. Po německé okupaci byl perzekvován z rasových důvodů, navíc aktivně spolupracoval s odbojovou organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme. Také se stal terčem ve vlajkařském tisku. Zatčen byl 3. července 1942. Nejprve byl uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně a poté v koncentračním táboře v Mauthausenu, kde zahynul....
Více od autora
Evžen Kůs (4)
Narozen 1954. RNDr., pracovník pražské ZOO, zaměřený na koně Převalského, autor publikací o zvířatech a činnosti zoologické zahrady.
Více od autora
Evžen Kulič (3)
Narodil se v Praze na Žižkově, 18. prosince. 1937. V patnácti se jeho sen o tom být pilotem začal naplňovat. Nastoupil vojenské gymnázium zvané ŠDDlet. . Po dodělání této „kadetky" nastoupil do Prostějova do pilotky. Psal se rok 1956. Následoval výcvik C-105, JAK-11 a Mig-15. V roce 1959 byl vyřazen jako poručík – pilot. V té době bylo málo leteckého petroleje a moc se nelétalo. Proto odešel do Klecan, k pověstné dívčí letce a létal na Brigadýru K-60 a později na vrtulníku Mi-4 a Mi-8. Postupně se vypracoval na dobrého pilota a vozil funkcionáře. Dobrovolně odešel do zálohy, stal se instalatérem a po roce uprchl s třemi dětmi na západ. Nejprve do Rakouska a později do Austrálie.
Více od autora
Evžen Čihák (2)
Evžen Čihák byl český průkopník letectví, bratranec a zpočátku též spolupracovník Jana Kašpara.
Více od autora