33301–33360 z 156554 Autoři
Josef Štefan (2)
Josef Štefan Kubín byl spisovatel, který se věnoval především lidové slovesnosti. Narodil se v Jičíně. Jeho otec byl kupcem, prodával ovoce a také hospodařil. Z vojny byl světaznalý a rád vyprávěl. Matka uměla mnoho písní a pohádek. J. Š. Kubín vystudoval jičínské gymnázium a pražskou filozofickou fakultu. Tu opustil v roce 1891 jako středoškolský profesor češtiny, němčiny a francouzštiny. Učil na reálce v Kutné Hoře, potom deset let v Českých Budějovicích. V Pošumaví začal sbírat lidové písně. Dále působil ve svém rodišti, v Mladé Boleslavi a nakonec na gymnáziu v Praze. V roce 1925 odešel do penze. Dalších čtyřicet let se J. Š. Kubín věnoval jak sběratelské činnosti, tak vlastní literární tvorbě. V roce 1929 dostal uznání od francouzského ministerstva školství za jazykové publikace o francouzštině. V roce 1934 se J. Š. Kubín stal za vědecké zásluhy členem Královské české společnosti nauk. Od roku 1946 byl členem České akademie věd a umění a v roce 1958 čestným členem Národopisné společnosti. V roce 1962 se J. Š. Kubín stal prvním členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research. V roce 1954 byl za literární činnost prohlášen zasloužilým a v roce 1964 národním umělcem. Ověnčen uznáním a poctami zemřel ve věku 101 let.
Více od autora
Josef Starý (3)
Narozen 4.6.1912 v Lounech, zemřel 16.5.2000 v Dobříši. JUDr., profesor vysoké školy železniční a vysoké školy dopravní, básník.
Více od autora
Josef Soustružník (1)
Spoluautor publikace o rekonstrukci a dostavbě Národního divadla.
Více od autora
Josef Šorm (3)
Narozen 17. 6. 1986 v Praze. Výkonný ředitel a editor nakladatelství, historik, pedagog, spisovatel. Autor scénářů a textů ke komiksům pro mládež.
Více od autora
Josef Solar (1)
Narozen 26. 4. 1896 v Blatné, zemřel 1977. Ředitel Státní grafické školy v Praze, grafik, práce v oboru.
Více od autora
Josef Sokol (4)
Josef Sokol byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Vychodil obecnou školu v rodné obci, pak vystudoval nižší reálku v Hradci Králové a učitelský ústav. Po dobu jednoho roku studoval pražskou techniku, ale pak odešel z Prahy a od roku 1853 pracoval jako učitel v Kostelci nad Orlicí, od roku 1860 v Heřmanově Městci. Působil jako pedagog v rodině Kinských, kde sepsal učebnici češtiny Schule der böhmischen Sprache, jež pak byla opakovaně vydávána a získala si popularitu. V roce 1867 byl učitelem na Smíchově, od roku 1873 vyučoval na učitelském ústavu v Praze. Ředitel tohoto ústavu přizval Sokola do komise pro tvorbu nových učebnic. Podílel se na sepsání čítanek pro obecné a měšťanské školy, sám do nich přispěl krátkými instruktážními texty. Publikoval i odborné studie zaměřené na pedagogiku a byl aktivní v učitelském spolkovém a stavovském životě. V roce 1882 na sjezdu učitelů v Plzni prohlásil: „české dítě patří do české školy“ a toto heslo se pak stalo vodítkem pro českou školskou a menšinovou politiku v následujících dekádách. Na sjezdu v Brně roku 1884 pak pronesl pojednání na téma Národ a jeho vychovávání. Psal i povídky pro mládež a v letech 1869–1875 byl redaktorem časopisu Škola a život. V letech 1883–1899 vedl s Františkem Šimáčkem časopis Jarý věk. V zemských volbách roku 1895 získal mandát poslance Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Na zemském sněmu setrval do roku 1901. Ve volbách roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady , kde zastupoval městskou kurii, obvod Pardubice, Holice aj. Mandát obhájil za týž okrsek i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907. V roce 1896, když se mladočeská strana názorově rozdělila během projednávání takzvané Badeniho volební reformy na Říšské radě, patřil Sokol k vnitrostranické opozici, kte...
Více od autora
Josef Smolík (2)
Josef Smolík byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 profesor na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho spis Současné pokusy o interpretaci evangelia byl přeložen do angličtiny, korejštiny, japonštiny a ruštiny. Jeho dcerami jsou Marta Smolíková, kurátorka, historička umění a publicistka, Eva Šormová, farářka v Milíčové kapli pražského sboru Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické, Noemi Smolik, historička a kritička umění žijící v Německu a učitelka Lydie Šilarová žijící v Praze.
Více od autora
Josef Skalický (3)
Narozen 14.11.1933 v Pardubicích. Ing., strojní inženýr, středoškolský profesor, práce z oboru strojírenské a potravinářské technologie.
Více od autora
Josef Šechtl (2)
Narozen 9. 5. 1877 v Táboře, zemřel 24. 2. 1954 tamtéž. Fotograf, experimenty s barevnou fotografií.
Více od autora
Josef Šechtl (4)
Narozen 26.4.1925 v Praze, zemřel 8.10.1992 v Táboře. Umělecký fotograf, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Saur (4)
Narozen 1981. Mgr., historik, specializuje se na ruské dějiny 19.století, ruskou historiografii a dějiny politického myšlení.
Více od autora
Josef Roček (1)
Ing., spoluautor publikace o rekonstrukci a dostavbě Národního divadla.
Více od autora
Josef Řezníček (2)
Online marketér, zaměřený na optimalizaci pro vyhledávače a obsahový marketing. Věnuje se též hudbě.
Více od autora
Josef Rejcha (4)
Josef Rejcha byl český hudební skladatel, violoncellista a dirigent, který se narodil 12. února 1752 v Chudenicích v Čechách a zemřel 5. března 1795. Byl strýcem známějšího skladatele Antonína Rejchy . Josef Rejcha Jeho kariéra se soustředila především do Bonnu, kde působil jako Konzertmeister kurfiřtského orchestru. Jeho přínos klasické hudbě zahrnuje celou řadu skladeb, například komorní hudbu, koncerty a symfonie. Ačkoli Rejcha nebyl tak slavný jako někteří jeho současníci, byl ve své době uznávaným hudebníkem a jeho díla dodnes odrážejí klasický styl, který byl koncem 18. století převládající. Pozoruhodné byly zejména jeho skladby pro violoncello, které přispěly k rozšíření repertoáru pro tento nástroj. 99, Č.
Více od autora
Josef Přikryl (3)
Narozen 21.6.1930 Skaštice , zemřel 17.7.1985 v Lipníku nad Bečvou . PhDr., CSc., docent českých dějin a dějin KSČ na Universitě Palackého v Olomouci. Práce v oboru, též publicistika z historie jihovýchodní Moravy.
Více od autora
Josef Ponec (2)
Narozen 7.5.1874 v Krabošicích, zemřel 19.10.1946 v Českých Budějovicích. Pracovník v odborech, spoluzakladatel dělnických družstev. Redaktor Jihočeského dělníka.
Více od autora
Josef Plojhar (2)
Josef Plojhar byl český a československý římskokatolický kněz a politik, člen Československé strany lidové, který od roku 1945 kolaboroval s KSČ a po roce 1948 patřil k hlavním postavám ČSL coby loajální součásti komunistického režimu. Byl místopředsedou a předsedou „obrozené“ Československé strany lidové. V letech 1948–1968 byl československým ministrem zdravotnictví. Mimo to byl vůdcem různých komunisty iniciovaných „katolických“ organizací, zejména Celostátního výboru katolického duchovenstva a Mírového hnutí katolického duchovenstva. Byl poslancem národního shromáždění od roku 1945 do roku 1968 a poslancem federálního shromáždění od roku 1969 do roku 1981. Pocházel z česko-německé rodiny, v dospělosti se hlásil k české národnosti. Vystudoval německé státní gymnázium v České ulici a přešel do biskupského semináře. Ovládal několik jazyků – francouzštinu, ruštinu, němčinu, angličtinu, latinu; v semináři se také věnoval syrštině a arabštině. 5. července 1925 byl vysvěcen na kněze . V letech 1931–1938 redigoval Farní věstník pro České Budějovice a okolní osady, angažoval se v katolických a českých vlasteneckých spolcích. V roce 1939 působil v Rudolfově, kde kritizoval, zejména při svém posledním kázání, německou okupaci Československa..Dne 1. září 1939 byl preventivně zatčen gestapem a do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau jako vězeň číslo 4270. Po roce 1945 krátce opět sloužil jako kaplan v katedrále v Českých Budějovicích. Již před druhou světovou válkou byl Josef Plojhar členem ČSL. Jako zasloužilý bojovník proti nacismu byl v roce 1945 zvolen předsedou jihočeské krajské organizace strany. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za lidovce. Již p...
Více od autora
Josef Pleskot (4)
Narozen 1898 ve Spytovicích. Středoškolský profesor, práce z oboru strojnictví.
Více od autora
Josef Pikl (2)
Narozen 13.2.1908 v Praze, zemřel v lednu 1991 v Dobřanech. Autor pamětí na prvorepublikové Československo a český antifašistický odboj.
Více od autora
Josef Pelíšek (3)
Narozen 20.8.1909 v Zabludově u Boskovic, zemřel 1.6.1993 v Brně. Ing. dr., DrSc., profesor, vedoucí katedry geologie a pedologie lesnické fakulty. Práce v oboru, publikovány též anglicky.
Více od autora
Josef Pavlík (3)
Josef Pavlík je český politik a projektový manažer, v letech 2016 až 2020 zastupitel Kraje Vysočina , do února 2020 člen hnutí ANO 2011, nyní člen KSČM. Vystudoval střední ekonomickou školu v Havlíčkově Brodě a později dálkově obor ekonomika průmyslu na Vysoké škole ekonomické v Praze . V mládí byl aktivním hokejistou, dvouletou vojenskou základní službu strávil v Dukle Litoměřice na konci sedmdesátých let. Po ukončení sportovní kariéry a studií působil jako ekonomický náměstek ve státním podniku Škrobárny Havlíčkův Brod. V letech 1991 až 2002 byl spolumajitelem a jednatelem společnosti GLYKOS. Mezi roky 2001 a 2005 pracoval jako vedoucí Odboru organizace řízení na Krajském státním zastupitelství v Hradci Králové. V letech 2005 až 2011 působil na Nejvyšším státním zastupitelství jako ředitel sekretariátu Renaty Vesecké. Od roku 2011 je ředitelem odboru kontroly a řízení v akciové společnosti MEDIS Holding v Hradci Králové. Josef Pavlík je ženatý a má dvě děti, žije ve městě Havlíčkův Brod. V roce 2015 vstoupil do hnutí ANO 2011, přičemž sympatizantem hnutí byl už od roku 2013. Ještě jako nestraník kandidoval za hnutí ANO 2011 ve volbách v roce 2014 do Zastupitelstva města Havlíčkův Brod, ale neuspěl. V krajských volbách v roce 2016 byl lídrem kandidátky hnutí ANO 2011 v Kraji Vysočina a byl zvolen zastupitelem. Dne 1. listopadu 2016 se stal náměstkem hejtmana. V minulosti byl několik měsíců členem KSČ, což v průběhu kampaně před krajskými volbami v roce 2016 tajil. Objevila se též i informace, že mohl být členem Lidových milicí. Jelikož se mu toto podezření nepodařilo vyvrátit ani po ročním soudním jednání, byl v únoru 2018 z funkce náměstka hejtmana odvolán. Ve volbách v roce 2020 již nekandidoval....
Více od autora
Josef Orel (2)
Josef Orel byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V roce 1948 se uvádí jako rolník a člen ústředního výboru Jednotného svazu českých zemědělců. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Brno. V parlamentu setrval do listopadu 1952, kdy rezignoval a nahradil ho František Dostál.
Více od autora
Josef Nosek (4)
Josef Nosek je pražský komunální politik. Od roku 2000 do února 2011 působil jako starosta Městské části Praha 8. Od listopadu 2010 do května 2013 byl náměstkem primátora a členem rady Hlavního města Prahy. Patřil k nejvlivnějším politikům pražského sdružení Občanské demokratické strany. Před rokem 2010 byl členem vnitrostranické opozice k Pavlu Bémovi a ke skupině politiků z okruhu Borise Šťastného. V listopadu 2011 patřil k hlavním organizátorům vnitrostranického puče na pražském magistrátu, kde ve spojení s primátorem Bohuslavem Svobodou a bez vědomí předsedy ODS v Praze Šťastného vyjednal novou koalici mezi částí ODS a TOP 09. Má středoškolské vzdělání. Mezi roky 1985–1987 pracoval jako technik výpočetního střediska ČKD, poté byl do roku 1989 vedoucím výpočetního střediska Středočeské plynárenské, krátce působil jako samostatný vědeckovýzkumný pracovník Ústavu dopravního inženýrství Praha. Po roce 1990 byl podnikatelem v oblasti zabezpečení objektů. Od roku 1991 do současnosti drží podíl v počítačové firmě GRIFFIN spol. s r.o.. Od listopadu 2000 byl starostou městské části Praha 8, kde vystřídal svého stranického konkurenta Václava Musílka. V čele radnice Prahy 8 byl po volbách v roce 2010 nahrazen svým stranickým kolegou Jiřím Janků, částečný vliv na dění na radnici Prahy 8 si však ponechal jako řadový radní. Po ustavení Svobodovy první magistrátní koalice ODS-ČSSD byl na sklonku roku 2010 zvolen do funkce náměstka primátora pro územní plánování. V této pozici byl opakovaně kritizován za nekoncepční obsazování významných pozic na magistrátu neodborníky (neschopnost jednat o rozvoji města s odbornou veřejností a urychleně řešit problém hluku z pražské dopravy nebo vypořádat připomínky k novému územnímu plánu. Podle MF Dnes z 18. října 2011 měl Nosek nejvíce absencí na schůzích magistrátních orgánů. Hrál významnou roli při puči Svobo...
Více od autora
Josef Najman (1)
Narozen 5.11.1909, zemřel 11.9.1968. Ing., lesník, práce z oboru kynologie
Více od autora
Josef Muzikář (3)
JUDr. Josef Muzikář je český právník a autor prací o arabském světě. Zdroje: a) biblio.hiu.cas.cz/authorities/217672 b) aleph.nkp.cz
Více od autora
Josef Moural (2)
Narozen 25.12.1957 v Praze. RNDr., filozof a religionista. Práze z oboru.
Více od autora
Josef Moravec (2)
PhDr. Josef Moravec , pracovník Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze. Publikace z oboru české literatury, edice českých klasiků.
Více od autora
Josef Mlejnek (3)
Narozen 3. 12. 1946 v Žatci. Redaktor, editor, publicista, básník, literární a divadelní kritik, překladatel z polštiny a francouzštiny.
Více od autora
Josef Mištera (2)
Narozen 13.12.1955 v Mostě. Doc., akademický malíř, výtvarník, grafik, ilustrátor, vysokoškolský učitel, děkan fakulty umění a designu Západočeské univerity v Plzni.
Více od autora
Josef Metelka (3)
Narozen 21.8.1912 v Jilemnici. RNDr., profesor algebry, publikace z oboru matematiky a kybernetiky. V letech 1949-1972 působil na katedře algebry a geometrie Univerzity Palackého v Olomouci, v letech 1966-1969 byl rektorem univerzity. Zemřel 21.8.1979 v Olomouci.
Více od autora
Josef Menšík (3)
Narozen 4.2.1910 v Lysicích u Blanska, zemřel 1985. Ing., učitel vinařské školy, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Mejstřík (3)
Narozen 5.12.1908, zemřel 30.11.1955 v Plzni. Ing., dr., docent na Vysoké škole strojnické a elektrotechnické v Plzni. Práce v oboru tepelné techniky.
Více od autora
Josef Matěna (2)
Doc., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, hydrobiolog a ichtyolog. Věnuje se ekologii výživy ryb ve vodních nádržích a řekách, roli ryb v ekosystémech a chování nedospělých ryb.
Více od autora
Josef Mašín (3)
Narozen 8. 3. 1932. Protifašistický a protikomunistický odbojář. Od roku 1953 žije v emigraci.
Více od autora
Josef Mach (3)
Josef Mach byl český filmový herec, scenárista a režisér. Mezi jeho vůbec nejznámější díla patří filmy Hrátky s čertem, Florenc 13.30 nebo jeden z prvních televizních seriálů, druhdy velmi populární průkopnický televizní opus Tři chlapi v chalupě. Dva dobrodružné filmy také natočil v bývalé NDR ve studiu DEFA.
Více od autora
Josef M Sedlák (4)
Narozen 7. 5. 1895 v Nové Říši, zemřel 26. 10. 1964 v Olomouci. Středoškolský profesor, básník.
Více od autora
Josef Lorenc (1)
Narozen 1932. Ing., absolvent ČVUT, horolezec, člen redakce Turista, spolupráce s nakladatelstvím Olympia a Panorama, publikuje průvodce a v oblasti horolezecké, lyžařské a turistické problematiky.
Více od autora
Josef Logaj (3)
Jeden z našich nejvýznamnějších rodáků Josef Logaj se narodil 27.7.1887 v Turovicích v rolnické rodině. Jeho otec byl Josef a maminka Anna, rozená Nehalová z Podolí. Malý Josef se dobře učil a tak po ukončení obecné školy v Dřevohosticích vykonal zkoušku do třetí třídy měšťanské školy v Přerově. Potom dál studoval na dvouleté obchodní škole v Přerově. Po ukončení studii pracuje v oblasti obchodu, ale stále touží po dalším vzdělání. V roce 1909 přichází do Prahy, aby si prodloužil vzdělání a současně nastoupil jako úředník v kanceláři pokrokového časopisu „Čas“. Účastnil se dění v pokrokovém hnutí mládeže a stal se obdivovatelem a žákem prof. Masaryka. Uveřejňoval články v časopise Čas a Studentská revue. Po vypuknutí první sv. války v roce 1914 byl odveden k rakouskému pluku v Brně a s ním se na jaře r. 1915 zúčastnil bojů na srbské frontě a potom na italském bojišti. Stále přemýšlel a dělal plány, jak přeběhnout na druhou stranu fronty, až se mu to podařilo v noci 2.6.1915. Byl však při tom zraněn střelbou do nohy, ale po částečném uzdravení vstoupil s několika přáteli do italské armády, kde v lednu 1916 navázal první styk s T.G. Masarykem a začal organizovat naše zajatce na italské půdě. Josef Logaj byl již 15.1.1917 zvolen do vedení „Československého dobrovolnického sboru“, jehož založení bylo na jeho návrh oznámeno Masarykovi a Benešovi. V táboře čs. zajatců poblíž Neapole získává pro zajatce za velkého nebezpečí zprávy a výstřižky z novin. Tak se postupně utvářel časopis „Denní oznamovatel“ a pozdější časopis „V boji“, který sám redigoval. Na podzim roku 1917 byl Josef Logaj jestě s dalšími čtyřmi dobrovolníky povolám Edvardem Benešem do kanceláře České národní rady v Římě. Tam se utvářela samostatná československá armáda. Do všech zajateckých táborů se rozesílaly zprávy a výzvy ke vstupu do naší armády. Po velkém úsilí byla v dubnu 1918 konečně italskou vládou povolena samostatná čs. armáda v Itálii v počtu 10 000 vojáků. Josef Logaj, který po zranění na fr...
Více od autora
Josef Linhart (3)
Narozen 6.1.1886 v Kodě u Berouna, zemřel 4.9.1957 v Praze. Úředník ministerstva zahraničních věcí, autor politických spisů.
Více od autora
Josef Laufer (1)
Narozen 11.8.1939 v Savles dÓllone . Zpěvák, texty písní, scénáře televizních pořadů a filmů.
Více od autora
Josef Ladislav Píč (3)
Narodil se ve větrném mlýně poblíž Mšena. J. L. Píč absolvoval v letech 1858-1862 gymnázium v České Lípě. Pak vystudoval dějepis a zeměpis na Karlově univerzitě a stal se na deset let vyučujícím profesorem na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Odtud odešel učit na gymnázium v Praze. V roce 1883 obhájil docenturu a v roce 1905 získal mimořádnou profesuru rakouských a slovanských dějin na Filozofické fakultě. J. L. Píč se stal kustodem prehistorické sbírky tehdejšího Českého muzea, dnešního Národního muzea. Tuto sbírku prakticky vytvořil, utřídil a instaloval. Píč kolem sebe soustředil skupinu vlastenců s nadšením pro archeologii. Přijal i vlastenecké jméno Ladislav. Tito lidé, nejrůznějších profesí i původu, mu pomáhali provádět archeologické výzkumy, které poskytly základní materiál nových prehistorických fondů a Dobřichov-Třebická, Platěnice, Stradonice). Nejvýznamnější publikací J. L. Píče byly třídílné Starožitnosti země české, napsané mezi léty 1899 až 1909. Jednotlivé díly Starožitností byly přeloženy do francouzštiny, němčiny a ruštiny. J. L. Píč se svou periodizací a dalšími věcmi narazil na odpor Lubora Niederleho a tato diskuse posléze vyústila v kontroverzi mezi školami muzejní a univerzitní, která stála Píče mnoho duševních sil. Další spor, který se mu stal osudným, bylo hájení pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Píč neváhal navštívit s částí Rukopisu královédvorského přední evropské paleografy a vyžádat si od nich posudky. Svou zprávu pak nadepsal „Rukopis královédvorský před mezinárodním soudem paleografickým skvěle obstál.“ O tom, zda rukopis tehdy opravdu obstál, je možno pochybovat. Josef Šusta v roce 1912 napsal: „Není zcela správné, tvrdil-li prof. Píč, že starší, podle jeho mínění ‚objektivní‘ a dnešním nacionalismem ještě nezkažení paleografové němečtí měli o R. K. mínění veskrze příznivé.“ Karel Sklenář v roce 2007 hodnotil posudky jako „...
Více od autora