31561–31620 z 155601 Autoři
Lukáš Bohuslav (4)
Narozen 1984. JUDr., zaměřený na trestní právo, též vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Lukáš Bártl (4)
Narozen 1982 v Třebíči. Fotograf a historik umění, zaměřuje se zejména na historii a teorii fotografie, katalogy výstav a ilustrační fotografie sbírek veršů.
Více od autora
Luisa Nováková (4)
Mgr. Luisa Nováková, Ph.D. je česká spisovatelka, univerzitní pedagožka a překladatelka z polštiny. Věnuje se i malování, měla několik výstav ilustrací a kreseb. Jejím otcem je nakladatelský redaktor Jaroslav Novák, matkou básnířka Zuzana Renčová-Nováková, dcera básníka Václava Renče. Vystudovala češtinu a polštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a v roce 2003 získala titul Ph.D. v oboru česká literatura. V letech 1997–2004 pracovala jako redaktorka ve vydavatelství Akcent, v současnosti působí jako odborný asistent v Ústavu české literatury a knihovnictví na FF MU. Je členkou Obce spisovatelů a Obce moravských spisovatelů a výkonnou redaktorkou odborného literárněvědeckého periodika Bohemica litteraria. Jedná se o autorku několika desítek odborných článků o české literatuře a literatuře pro děti. Luisa Nováková – Proměny české pohádky Její romány by se nejspíš daly zařadit do žánru fantasy nebo mezi pohádky. Jsou psány básnickým jazykem bohatým na metafory.
Více od autora
Ludwig Englert (1)
Práce z dějin lékařské vědy, klasický filolog, sportovní lékař, editor pedagogické příručky.
Více od autora
Ludvík Svoboda (4)
Narozen 4.5.1903, zemřel 3.8.1977. Filosof, sociolog, estetik a historik filosofie. Práce v oboru.
Více od autora
Ludvík Švihálek (5)
Narozen 1940. Cestovatel, práce o dějinách Blízkého východu na pozadí biblických proroctví.
Více od autora
Ludvík Škapec (2)
Odborník na ochranu životního prosředí a výměny informací v tomto oboru.
Více od autora
Ludvik Schmid (3)
Narozen 26.9.1910 v Praze, zemřel 1992. MUDr., CSc., docent tělovýchovného lékařství, publikace z oboru.
Více od autora
Ludvík Rybáček (1)
Narozen 11.2.1938 v Praze. Chemik, zakladatel Klubu angažovaných nestraníků , překladatel z angličtiny. Žil také v USA.
Více od autora
Ludvík Očenášek (3)
Ludvík Očenášek byl český konstruktér a vynálezce, který významně přispěl především k rozvoji raketové techniky. Narodil se na Plzeňsku v rodině chudého horníka. Po vystudování střední průmyslové školy v Praze založil v roce 1898 mechanickou dílnu pro své pokusy. Mimo jiné zkonstruoval a postavil největší letadlo v Rakousku-Uhersku, první let ale provedl bez jeho vědomí mechanik a po havárii zbyl nepoškozený pouze motor, který byl darován českému letci Čihákovi. Zabýval se vývojem motorů, které vyráběl ve své dílně v Nuslích , v roce 1915 předal francouzské rozvědce své plány na raketové torpédo. V roce 1928 se proslavil raketovými pokusy, 2. března 1930 vypustil osm raket do výšky 2000 m z pláně u hřiště SK Nusle nad Nuselským údolím. Prováděl se svými raketami několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku. Zkonstruoval člun s reaktivním pohonem a prováděl s ním pokusné plavby na řece Berounce. Poslední jeho konstrukcí byla série pokusů s padákovým systémem, ale dokumentace se nedochovala, v závěru svého života byl pronásledován komunistickým režimem, s nímž odmítl spolupracovat. Více záznamů o jeho činnosti lze nalézt v muzeu raketové techniky v USA, o jeho životě byl natočen výukový film pro střední školy, který obsahuje velké množství dobových materiálů . V obou světových válkách se zapojil do odboje, za první světové války se zabýval špionáží a realizoval několik odposlechů přímo na telefonním vedení nepřítele. Na jaře 1918 se mu podařilo objevit tajnou vládní telefonní linku spojující Vídeň s Berlínem. Po zbytek války ji odposlouchával a získané informace předával odbojové organizaci Maffie, usilující pod vedením T.G. Masaryka o zřízení samostatného československého státu. Období druhé svě...
Více od autora
Ľudovít Molnár (3)
Slovenský matematik, fyzik, informatik a překladatel informatické literatury z angličtiny. Autor učebnic programování. Rektor Slovenské technické univerzity v Bratislavě. .
Více od autora
Ľudová Hudba Eugena Farkaša (3)
Ľudová Hudba Eugena Farkaša je tradiční folklorní soubor, který se specializuje na provozování a uchovávání bohatého dědictví slovenské lidové hudby. Pod vedením Eugena Farkaše je skupina známá autentickou interpretací regionálních lidových písní, tanců a instrumentálních skladeb. V repertoáru souboru se často objevují nejrůznější nástroje typické pro slovenskou lidovou hudbu, například fujara , akordeon, housle a kontrabas a další. Svými vystoupeními a nahrávkami přispívá Ľudová Hudba Eugena Farkaša k udržování tradiční kultury a jejímu zpřístupňování jak slovenskému publiku, tak i zahraničním posluchačům, kteří se zajímají o lidové tradice. Zmíněná alba, jako například "Slovenské Ľudové Piesne", ukazují jejich oddanost tomuto žánru a zdůrazňují jejich roli v kulturním uchování slovenské hudby.
Více od autora
Ludmila Vítovcová (3)
Ludmila Vítovcová . Absolventka VŠZ, fakulty provozně ekonomické v Českých Budějovicích. Provdána za veterinárního lékaře, který studoval v Brně. Dvě dcery, čtyři vnoučata předškolního věku. Nyní v důchodu, v předchozí době převážně zaměstnána jako středoškolská učitelka biologie. V osmdesátých letech prožila s manželem několik nezapomenutelných let v Somálsku.
Více od autora
Ludmila Vančurová (2)
Ludmila Vančurová, rozená Tuhá , byla česká lékařka, manželka spisovatele Vladislava Vančury, o kterém napsala vzpomínkovou knihu. Narodila se v rodině pražského učitele Františka Tuhého , a jeho manželky Beatrix, rozené Kopecké . Byla druhá ze čtyř dětí . Otec byl od roku 1888 učitelem na malostranské měšťanské škole U matky Boží vítězné, kde se stal i jejím ředitelem. Znal několik jazyků, byl společensky aktivní a byl autorem odborné publikace. Přesto, že se snažil rodinu zabezpečit, vzpomínala Ludmila Vančurová na své válečné mládí jako na chudé. V roce 1916 začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy medicínu. Zde se také seznámila se studentem stejného ročníku Vladislavem Vančurou , se nímž se během studia sblížila. Oba promovali společně v roce 1921. Po promoci měli v Praze civilní sňatek a nastoupili lékařskou službu ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se jim narodila dcera Alena , pozdější spisovatelka. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavili dům. Vladislav Vančura se věnoval výhradně spisovatelskému povolání, zatímco jeho žena pokračovala v lékařské praxi. Mezi její lékařské aktivity patřila také dlouholetá činnost v předválečném spolku Ochrana matek a dětí, kde se věnovala v první řadě zdravotně výchovné činnosti mezi matkami. V domě na Zbraslavi byl její muž v květnu 1942 gestapem zatčen a 1. června 1942 na Kobyliské střelnici popraven. Tímto okamžikem končí i paměti jeho ženy Dvacet šest krásných let. Aktivně se zúčastnila květnového povstání v roce 1945 jako zdravotnice. Po válce se stala zakladatelkou a první ředitelkou Ústavu zdravotní výchovy a od roku 1952 řídila Výzkumný ústav zdravotnické osvěty. V poválečné době podporovala socialistický vývoj státu (podepsala s desítkami dalších významných kulturních...
Více od autora
Ludmila Polesná (2)
Ludmila Polesná , rodným příjmením Štyndlová, poprvé provdaná Veberová, byla československá vodní slalomářka, kajakářka závodící v kategorii K1. Na mistrovstvích světa získala čtyři zlaté , pět stříbrných a dvě bronzové medaile . Startovala též na Letních olympijských hrách 1972, kde v individuálním závodě K1 dojela na 16. místě.
Více od autora
Ludmila Poláková (2)
Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...
Více od autora
Ludmila Motalová (3)
Ludmila Motalová. Narozena 22. dubna 1935 v Kroměříži, zemřela 29. srpna 1975 v Praze. Na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy přišla studovat slavistiku, brzy se však obrátila k arménskému jazyku a literatuře, které studovala u Jaromíra Jedličky. Už diplomová práce zaměřená na strukturní analýzu arménského literárního textu a první studentské překlady naznačily její budoucí zaměření. Věnovala se především próze předních arménských literátů, mimořádně ji zaujal moderní klasik Avetik Isahakjan. Po ukončení studia se stala vědeckou pracovnicí Orientálního ústavu Československé akademie věd v Praze. Měla úzké spojení s arménskými spisovateli a umělci, její práce si velmi vážili a dosud váží v Arménii i arménské diaspoře. Mnoho menších překladů povídek i básní publikovala v časopisech, často v Novém Orientu nebo v Tvorbě. Knihy, které přeložila, doprovázela vždy zasvěcenými doslovy.
Více od autora
Ludmila Mojžíšová (3)
Narozena 25.10.1932 v Užhorodu, zemřela 3.1.1992 v Praze. Rehabilitační pracovnice. Léčení deformací páteře a bolestí pohybového ústrojí, léčení funkční ženské sterility.
Více od autora
Ludmila Hobzová (2)
Narozena 19. 3. 1960 v Uherském Hradišti. Archivářka a knihovnice, odborné zaměření: archivnictví, regionální dějiny.
Více od autora
Ludmila Ehrenbergerová (3)
Mgr. Ludmila Ehrenbergerová, autorka učebnic italštiny, překlady z italštiny.
Více od autora
Ludek Vajner (3)
Narozen 19.11.1954 v Praze. Doc. , MVDr., CSc. . Embryolog, histolog. . V letech 1984 -1992 pracoval jako samostatný výzkumný pracovník na oddělení patologie Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii v Rosicích nad Labem, v září 1992 vyhrál konkurs na místo odborného asistenta na oddělení histologie a embryologie Ústavu anatomie, histologie a embryologie Fakulty veterinárního lékařství Vysoké školy veterinární a farmaceutické v Brně, od září 1994 nastoupil na místo odborného asistenta Ústavu histologie a embryologie 2.LF UK. Od roku 2003 přednostou tohoto ústavu. Jeho manželkou se stala MVDr. Ing. Olga Vajnerová, která je odbornou asistentkou Ústavu fyziologie profesora Hergeta.
Více od autora
Luděk Švorc (4)
Luděk Švorc byl kladenský fotograf a spisovatel. Ve svém díle se inspiroval krajem Kladenska a Křivoklátska.
Více od autora
Luděk Skočovský (2)
1959 narozen v Trenčíně, dnes Slovenská republika, otec voják z povolání, následuje časté stěhování, 1965 - 1967 první školní léta, Poprad pod Vysokými Tatrami, hluboký zážitek, 1968 přesídlení do Čech, nejprve na Moravu, Slovácko k rodičům jeho rodičů, prodělává 4. třídu základní školy v českém prostředí Jižní Moravy, 1969 přesídlení do Brna, otec vyloučen z komunistické strany i z armády z politických důvodů, je tak ukončeno neustálé přesídlování , 1974 dokončení povinné školní docházky již v klidu v Brně, 1978 maturita na SPŠE - Střední průmyslová škola elektrotechnická v Brně, maturita s vyznamenáním, v průběhu studia jej silně ovlivní setkání s Hanou Zlatuškovou, učitelkou českého jazyka a Markem Srbou, jeho spolužákem, 1983 absolutorium na Masarykově univerzitě v Brně , přírodovědecká fakulta, obor matematická informatika a teoretická kybernetika, 1984 doktorát tamtéž, tehdy doktorát složenou zkouškou, 1983 - 1985 studijní pobyt na Katedře samočinných počítačů fakulty elektrotechnické VUT , intenzivní spolupráce s Janem Brodským v rámci tématu operačního systému UNIX, publikace Operační systém UNIX a jazyk C, 1985 - 1989 zaměstnanecký poměr tamtéž, odborný pracovník, vzhledem k tomu, že není člen Komunistické strany, nesmí se účastnit na výuce, přesto se tak děje, 16. listopadu 1989 podává výpověď, hlavním důvodem je snaha se vymanit z výuky, učí velmi nerad a vůbec by rád opustil obor, do konce roku 1989 ve výpovědní lhůtě, což komunisté využívají k zastrašování jeho kolegů v průběhu tzv. sametové revoluce, 1990 i přes námitky staronového vedení katedry odchází a stává se členem a zaměstnancem družstva Brnosfot, 1991 odchází z Brnosoftu, protože současně chce prodávat svoji práci i sám, od roku 1991 na volné noze jako živnostník, v průběhu 90. let pak také jeden z majitelů firmy NEKOR, která se pos...
Více od autora
Luděk Munzar (2)
Luděk Munzar byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, které opustil v roce 1990 spolu se svojí manželkou herečkou Janou Hlaváčovou. Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v ročníku vedeném Vítězslavem Vejražkou. Po ukončení studia nastoupil na sezónu 1956–1957 do Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi. Od října 1957 byl angažován jako člen činohry Národního divadla v Praze. V roce 1990 Národní divadlo opustil, protože se neshodl s tehdejším vedením. Podle Munzara „Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům.“ Spolu s Janou Hlaváčovou byli jedni z mála českých umělců, kteří nepodepsali tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Munzar o tom v roce 2013 řekl: „Komunisti udělali Antichartu a já ji nepodepsal, ale nikde jsem o tom nemluvil. To je celé.“ Pracoval také v dabingu a v televizi. Svůj hlas propůjčil zejména americkému herci Paulovi Newmanovi. Měl slabost pro rozhlas a účinkoval v řadě rozhlasových pořadů. Od ledna 2015 připravoval pro Dvojku Českého rozhlasu společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem. Dne 12. června 1957 se oženil se svojí první manželkou, loutkoherečkou Naděždou Munzarovou, se kterou měl dceru Johanu . Po rozvodu v roce 1964 se oženil s Janou Hlaváčovou, se kterou měl druhou dceru Barboru Munzarovou, která je také herečkou. A ještě vyženil dceru Terezu , kterou měla Jana Hlaváčová z prvního manželství s Jiřím Michným. Jeho první manželka Naděžda Munzarová se v roce 1967 vdala za Ivana Krause, bratra Jana Krause a v roce 1968 spolu s dcerou Johanou emigrovali. Mezi soukromé z...
Více od autora
Luděk Leder (1)
Ing., sekretář oblasti Klubu českých turistů, spoluautor turistického průvodce.
Více od autora
Luděk Archleb (3)
Prozaik a dramatik. jeho povídky a žánrové obrázky z prostředí rakousko - uherské armády či z měšťanského prostředí využívají situační komiky a real. drobnokresby.
Více od autora
Lucy-Anne Holmes (3)
Lucy-Anne Holmesová je mladá britská herečka a spisovateľka. Debutovala v roku 2009 románom 50 spôsobov ako zbaliť chlapa. Podnetom na jeho vznik bol blog www.spinstersquest.com., v ktorom autorka mapuje vlastné trampoty s láskou.
Více od autora
Lucius Shepard (4)
Luciu Shepard se narodil roku 1947 v Lynchburgu ve Virginii. V mládí procestoval celý svět, což se bohatě odráží v jeho próze, dva roky pracoval jako prodavač v Káhiře, pak jako hudebník v rockové skupině, nyní spisovatel. První povídku publikoval v r. 1983, r. 1985 získal Cenu J. W. Campbella jako nejlepší nový spisovatel, patří k nejoblíbenějším SF autorům 80. let. Jeho síla spočívá v povídkách. Jmenujme z nich např. Salvador , The Man Who Painted the Dragon Griaule , Ayamra či novelu Scalehunter’s Beautiful Daughter . Výbor S. povídek má název The Jaguar Hunter . Nejznámější ze S. díla je cyklus povídek o amerických vojácích bojujících v blízké budoucnosti na území střední Ameriky. Některé povídky jsou stylově blízké magickému realismu, odehrávají se často v exotických prostředích. Rozsáhlá povídka R+R ze zmíněného cyklu získala Nebulu a stala se součástí románu Life During Wartime . Menší ohlas kritiky získal S. románový debut The Green Eyes o mytologii voodoo a experimentech s oživováním mrtvol. S. druhou sbírkou povídek je The Ends of the Earth . Č. vyšly S. povídky Sluneční pavouk a Všežravec . Je považován za autora sci-fi a fantasy, často se však uchyluje i k jiným žánrům, například k magickému realismu . Kromě beletristické tvorby se Shepard realizuje také jako filmový recenzent v Magazine of Fantasy and Science Fiction.
Více od autora
Lucinda Berry (2)
Americká psycholožka, výzkumná pracovnice v oblasti dětských traumat a spisovatelka psychologických thrillerů.
Více od autora
Lucilla Burn (2)
Kurátorka Oddělení řeckých a římských starožitností v Britském muzeu, specializuje se na řecké malované vázy a terakoty. Práce o rozličných aspektech klasické archeologie.
Více od autora
Lucien Goldmann (1)
Lucien Goldmann byl francouzský filosof a literární teoretik pocházející z Rumunska. Zabýval se marxistickou teorií poznání a vyvinul – v návaznosti na rané spisy György Lukácse a vývojovou psychologii Jeana Piageta – metodu a teorii genetického strukturalismu. Goldmann vystudoval právní vědy na bukurešťské universitě a studoval pak filosofii ve Vídni. 1934 pokračoval ve studiu práv a politické ekonomie na právnické fakultě v Paříži a filosofie na Sorbonně. V době německé okupace se mu podařilo prchnout do Švýcarska, kde skoro dva roky pracoval jako asistent Jeana Piageta v Ženevě. Roku 1945 promoval v Curychu prací o Kantovi. Působil pak na École pratique des hautes études v Paříži, kterou od roku 1958 vedl jako její ředitel. Přednášel sociologii literatury a sociologii filosofie. V roce 1956 se habilitoval na Sorbonně.Od roku 1965 zároveň vedl sociologický ústav bruselské university . Ve své disertaci rozlišuje tři etapy buržoasní filosofie: individualistickou, z níž vzešel osvícenský racionalismus a empirismus, tragickou, kterou představují především Pascal a Kant, a dialektickou, kterou representují Hegel, Marx a Lukács. Roku 1952 publikuje své úvahy o metodologii humanitních věd . 1955 vychází jeho hlavní dílo Skrytý Bůh , věnované Pascalově filosofii a Racinovým dramatům. Goldmann tu srovnává mj. křesťanskou a socialistickou „víru“. Oběma je společné odmítnutí individualismu buržoasní kultury a víra v nadindividuální hodnoty: Bůh v křesťanství resp. lidská pospolitost v socialismu. Obě stavějí na sázce ve smyslu Pascalově: náboženská sázka na Boží existenci a socialistická sázka na možnost sociálního osvobození lidstva. Mají v sobě riziko porážky a naději na úspěch. Vydal pak ještě množství jednotlivý...
Více od autora
Lucie Závacká (4)
Slovensko-česká blogerka a majitelka obchodu s dětským zbožím. Autorka erotického románu.
Více od autora
Lucie Swierczeková (3)
Narozena 1978. Mgr., archivářka, kurátorka sbírky archivu tělesné výchovy a sportu.
Více od autora
Lucie Šiklová (2)
Narozena 11. 5. 1964. Historička umění, galeristka, hlavní kurátorka Galerie Benedikta Rejta.
Více od autora
Lucie Schánělová (2)
Narozena v Pardubicích. Blogerka a spisovatelka, pracuje v knihkupectví.
Více od autora